Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 129/2018 - 65Rozsudek KSHK ze dne 27.02.2020


přidejte vlastní popisek

30 A 129/2018 - 65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci

žalobců: a) MUDr. Z. B.

a
b) MUDr. I. B. zastoupeni JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem PPS advokáti s.r.o.

se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

za účasti: 1) J. N. 2) M. N. 3) J. Ši. 4) L. K. 5) S. N. 6) V. H. 7) M. B. 8) M. B. 9) V. B. 10) R. B. 11) Statutární město Hradec Králové, IČ 00268810 Československé armády 408/51, 500 08 Hradec Králové

v řízení o společné žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č. j. KUKHK-19396/UP/2018/OS

2
30 A 129/2018

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č. j. KUKHK-19396/UP/2018/OS, a rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 21. 3. 2018, zn. SZ MMHK/158755/2016 ST2/Sta, č.j. MMHK/049756/2018 ST2/Sta, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.455,-Kč, a to k rukám, JUDr. Ervína Perthena, MBA, advokáta PPS advokáti s.r.o., se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové (dále i jen „stavební úřad“) ze dne 21. 3. 2018, zn. SZ MMHK/158755/2016 ST2/Sta, č.j. MMHK/049756/2018 ST2/Sta, byla zamítnuta žádost žalobců o vydání dodatečného povolení stavby nazvané „fotovoltaický systém - nástavba rodinného domu č.p. x“, v ulici K B., v x, na stavební parcele č. x v kat. území x (dále i jen „FVE“ či „stavba FVE“). K odvolání žalobců bylo toto prvoinstanční správní rozhodnutí žalovaným rozhodnutím změněno, avšak pouze co do odstranění jeho terminologických nepřesností. Změna prvoinstančního rozhodnutí totiž spočívala pouze v tom, že jeho část výroku, podle něhož bylo zamítnuto řízení zahájené dne 5. 9. 2016, byla nahrazena zněním, že se zamítá žádost o dodatečné povolení stavby FVE, kterou dne 15. 8. 2016 podali žalobci. Ve zbývajících částech bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno jako věcně správné. Žalobci napadli žalované rozhodnutí společnou správní žalobou.

2. Na tomto místě považuje krajský soud za přiléhavé zmínit, že se předmětnou stavbou FVE již zabýval v rozsudku ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30A 68/2014-95, a to v rámci řízení o žalobě sousedů žalobců na ochranu před nezákonným zásahem. Již v něm došel k jednoznačnému závěru, že stavba FVE je změnou stávající stavby rodinného domu formou nástavby, a to změnou nepovolenou, která měla být ze strany stavebního úřadu projednána v řízení o odstranění podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“. Žalované rozhodnutí je pak jeho výsledkem.

I. Obsah žaloby

3. Žalobci nejprve zmínili důvod, pro který nebylo vyhověno jejich žádosti o dodatečné povolení stavby FVE. Stavební úřad jej spatřoval v tom, že neprokázali právo umístit ochranné pásmo stavby FVE na cizích nemovitostech. Vycházel přitom z předpokladu, že ochranné pásmo stavby FVE činí 20 m. Vzdor odvolacím námitkám žalobců v tomto směru se jimi žalovaný v řízení o odvolání nezabýval, neboť k nim uvedl toliko následující: „K tomu odvolací orgán uvádí, že jak již bylo popsáno výše, stavební úřad při posouzení otázky okamžiku vzniku a rozsahu ochranného pásma předmětné FVE vycházel z citovaného právního názoru Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.04.2016, č. j. 20 Co 41/2016-146, který dospěl k jednoznačnému závěru, že předmětná FVE ochranné pásmo měla a má od jejího uvedení do provozu, tj. od roku 2012, přičemž jeho rozsah bylo v tomto řízení nutno posoudit právě podle tehdy platné právní úpravy, konkrétně podle ustanovení § 46 odst. 7 energetického zákona ve znění k 31.12.2015, podle kterého k uvedenému datu měly všechny výrobny elektřiny ochranné pásmo 20 m.“

4. Rovněž žalovaný vycházel ze skutečnosti, že FVE má ochranné pásmo 20 m a že žalobci v řízení o dodatečném povolení stavby FVE nedoložili souhlas majitelů okolních nemovitostí s ním. Právě z tohoto důvodu byla žádost o dodatečné povolení stavby FVE zamítnuta.

5. Proti tomu žalobci namítali, že pro rozhodnutí ve věci je důležité vyřešit otázku doby vzniku ochranného pásma dané FVE. Odkazovali přitom na znění § 46 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně

Za správnost vyhotovení: R. V.

3
30 A 129/2018

některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů dále jen „energetický zákon“, s tím, že podle tohoto zákonného ustanovení nemohlo ochranné pásmo předmětné FVE vzniknout ani v době její faktické realizace a ani poté, neboť ochranné pásmo výroben elektřiny podle citovaného zákonného ustanovení vznikalo a vzniká dnem nabytí právní moci v něm uvedených veřejnoprávních přivolení. Žádné takové však pro danou FVE vydáno nebylo. Dále poukázali na přechodné ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 131/2015 Sb., které se dotýká podmínek zachování ochranných pásem výroben elektřiny, jež byla stanovena před jeho účinností. Zmínili rovněž nyní platné ustanovení § 46 odst. 7 energetického zákona s tím, že „Pro výrobnu elektřiny připojenou k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem do 10 kW včetně se ochranné pásmo nestanovuje.“

6. Žalobci považují argumentaci žalovaného, že ochranné pásmo FVE vzniklo v roce 2012 „uvedením do provozu“, za chybnou, neboť podle nich žádné takové pásmo nevzniklo. Žalobu uzavřeli žalobci s tím, že „Dle přechodných ustanovení (čl. II odst. 2 zákona č. 131/2015 Sb.) zůstávají zachována jen vzniklá ochranná pásma a zde žádné nevzniklo; nyní tedy měl stavební úřad vycházet z toho, že žádné ochranné pásmo není stanoveno a neměl tak vyžadovat souhlas sousedů.“ 20 m ochranného pásma vyznačili žalobci v dokumentaci stavby na výzvu stavebního úřadu.

7. Vzhledem k výše uvedenému žalobci navrhovali žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 26. 11. 2018. Neztotožnil se v něm s názorem žalobců, že by se Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 12. 4. 2016, č. j. 20 Co 41/2016-146, nezbýval otázkou vzniku ochranného pásma předmětné FVE. Naopak v něm vyslovil jednoznačný právní názor, že: „Vzhledem k tomu, že žalovaní umístili fotovoltaickou elektrárnu na svůj dům v roce 2012, bylo třeba otázku vzniku ochranného pásma posoudit podle tehdy platné právní úpravy, konkrétně podle ust. § 46 odst. 7 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění k 31. 12. 2015. Podle citovaného ustanovení účinného k uvedenému datu měly všechny výrobny elektřiny ochranné pásmo 20 m. Novelou provedenou zák. č. 131/2015 Sb. (účinnou ve vztahu k dotčenému ustanovení od 01.01.2016) bylo sice ochranné pásmo pro výrobny elektřiny s instalovaným výkonem do 10 kW zrušeno, avšak dle přechodných ustanovení k uvedenému zákonu zůstala dříve stanovená ochranná pásma zachována (čl. II bod. 2. zák. č. 131/2015 Sb.). Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že výrobna elektřiny žalovaných ochranné pásmo měla a má, a v tomto ohledu přisvědčuje odvolací námitce žalobců“, tehdy jimi byli M. a J. N.

9. Z tohoto právního názoru bylo posléze vycházeno při rozhodování dané věci. Žalovaný rovněž odmítl, že by se nevypořádal s argumentací žalobců ohledně otázek, zda předmětná stavba vyžadovala před svou realizací některý z druhů rozhodnutí či opatření stavebního úřadu podle stavebního zákona a ohledně vzniku a rozsahu jejího ochranného pásma. Proč nepovažoval argumentaci žalobců uvedenou v jejich odvolání za správnou, popsal na str. 5 až 9 napadeného rozhodnutí.

10. K aktuální právní úpravě předmětného ochranného pásma žalovaný poznamenal, že tu lze uplatnit u nových staveb, jejichž realizaci by předcházelo v současnosti vydané řádné veřejnoprávní přivolení stavebního úřadu. Naproti tomu u stavby, jež byla realizována v minulosti bez příslušných povolení stavebního úřadu, a o níž je vedeno stavebním úřadem ode dne 5. 10. 2015 řízení o jejím odstranění, resp. následně o jejím dodatečném povolení, bylo nutno s odkazem na přechodná ustanovení stavebního zákona procesně právně i hmotně právně postupovat dle právních předpisů platných k tomuto datu, tedy mj. podle ustanovení § 46 odst. 7 energetického zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2015. Podle něho byl rozsah ochranných pásem všech FVE (bez rozlišení jejich výkonu) stanoven právě 20 m.

11. Žalovaný uzavřel žalobu s tím, že má žalobní námitky za neodůvodněné a vzhledem k tomu navrhoval žalobu zamítnout.

Za správnost vyhotovení: R. V.

4
30 A 129/2018

III. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), když žalovaný s tímto postupem krajského soudu výslovně souhlasil a žalobci na výzvu krajského soudu nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem.

13. Žalobci realizovali v roce 2012 na svém rodinném domě stavbu FVE bez přivolení stavebního úřadu. Tato skutečnost byla jednoznačně prokázána nadepsaným krajským soudem již v rozsudku ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30A 68/2014-95 (účastníci jeho obsah znají, neboť byli účastníky soudního řízení zakončeného tímto rozsudkem) a následně aprobována jak stavebním úřadem a žalovaným, tak žalobci. Ti dali tuto skutečnost na vědomí právě žádostí o dodatečné povolení stavby FVE.

14. Vzhledem k tomu zahájil stavební úřad dne 5. 10. 2015 řízení o odstranění nepovolené stavby FVE (viz str. druhá odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, listina o tom svědčící však ve správním spisu chybí) podle § 129 stavebního zákona. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem. Zároveň v oznámení o zahájení řízení poučí vlastníka stavby nebo jejího stavebníka o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby. V řízení o dodatečném povolení stavby pak stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115 stavebního zákona, tedy podle ustanovení upravujících posuzování záměru v územním a stavebním řízení.

15. Žalobci předložili stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavby FVE dne 15. 8. 2016. Stavební úřad ji neměl za úplnou, a proto se s jejími nedostatky vyrovnával celou řadou procesních úkonů. Netřeba však jeho postupy v tomto směru blíže rozvádět, neboť jsou pro rozhodnutí ve věci bez významu. Rozhodující je otázka vzniku a velikosti ochranného pásma předmětné stavby FVE.

16. Stavební úřad zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby FVE z důvodu, že neprokázali právo k umístění jejího ochranného pásma na cizích (sousedních) nemovitostech, resp. dospěl k závěru, že dodatečné povolení předmětné stavby by bylo v rozporu s ochranou práv a právem chráněných zájmů (omezením vlastnického práva) těch účastníků řízení, na jejichž nemovitosti by ochranné pásmo předmětné stavby dopadlo a kteří nevyslovili s takovým zatížením svých nemovitostí souhlas. Respektive vyslovili s dodatečným povolením stavby FVE nesouhlas.

17. Stavební úřad vycházel při posouzení otázky okamžiku vzniku a rozsahu ochranného pásma předmětné FVE z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2016, č. j. 20 Co 41/2016-146. Z něho dovodil, že tato výrobna elektřiny měla a má ochranné pásmo od doby svého uvedení do provozu, tj. od roku 2012 a že jeho rozsah je nutno dovozovat z tehdy platné právní úpravy. Konkrétně z ustanovení § 46 odst. 7 energetického zákona, ve znění účinném k 31. 12. 2015, podle kterého k uvedenému datu měly všechny výrobny elektřiny ochranné pásmo 20 m. S těmito závěry se žalovaný plně ztotožnil. Krajský soud ale dospěl k jiným závěrům.

18. Je nepochybné, že stavba FVE je výrobnou elektrické energie a že byla provedena žalobci v roce 2012 bez přivolení stavebního úřadu. Jako nepovolená (tzv. „černá“ stavba) se stala předmětem námitek ze strany jejich sousedů, na základě čehož začala být projednávána stavebním úřadem dnem 5. 10. 2015 v řízení o odstranění podle § 129 stavebního zákona. Právě k tomuto okamžiku si je třeba položit poprvé otázku, zda v té době vůbec existovalo ochranné pásmo projednávané FVE, jímž by docházelo k ovlivňování a „využívání“ sousedních

Za správnost vyhotovení: R. V.

5
30 A 129/2018

nemovitostí, či nikoliv. Krajský soud dospěl v daném přezkumném řízení k závěru, že neexistovalo, tak jak ostatně i žalobci namítali.

19. Je si totiž třeba uvědomit, že ochranná pásma podle energetického zákona vznikají ex lege (ze zákona), a to při splnění pro ně zákonem stanovených předpokladů. Podle stavu upraveného v ustanovení § 46 odst. 1 věty druhé energetického zákona ke dni 31. 12. 2015, tedy v době, kdy již bylo zahájeno řízení o odstranění stavby FVE, platilo, že „Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.“ Protože stavba FVE nebyla provedena na základě územního rozhodnutí ani územního souhlasu, tak zcela logicky nebyly splněny ani předpoklady k tomu, aby vzniklo její ochranné pásmo podle energetického zákona. Tato skutečnost je ostatně logicky pochopitelná i z toho pohledu, že přeci zákon nebude poskytovat ochranu stavbě, která vznikla nedovoleně.

20. Uvedený závěr je pro rozhodnutí ve věci zásadní a nemůže na něm nic změnit ani konstatování žalovaného, že s odkazem na čl. II bod 10 zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění stavební zákon č. 183/2006 Sb., musel stavební úřad dokončit řízení podle právních předpisů platných v době zahájení řízení. Proti tomu sice nelze obecně nic namítat, ale na daný případ se tato úprava nevztahovala. Žalované rozhodnutí je totiž výsledkem řízení sui generis, které je jiné, než bylo řízení o odstranění stavby zahájené dne 5. 10. 2015. Žalované rozhodnutí je výsledkem řízení, které bylo zahájeno až na základě žádosti o vydání dodatečného povolení stavby FVE ze dne 15. 8. 2016, a v té době již energetický zákon paušálně ochranné pásmo výroben elektřiny 20 metrů nestanovil! Jde o řízení, které nemůže být ztotožňováno s řízením o odstranění stavby nejen z pohledu svého názvu, ale ani s ohledem na okruh otázek, které jsou v něm stavebním úřadem zkoumány a na jejichž základě je o žádosti o dodatečné povolení stavby rozhodováno.

21. V řízení o dodatečném povolení stavby totiž postupuje stavební úřad přiměřeně podle § 90 stavebního zákona, podle něhož posuzuje stavební záměr z hledisek zkoumaných v územním řízení a dále podle jeho § 110 až § 115, které upravují náležitosti žádosti o stavební povolení, její přílohy, rozsah přezkumu podané žádosti a připojených podkladů, zejména projektové dokumentace, průběh stavebního řízení, způsob řešení námitek účastníků řízení a obsahové náležitosti stavebního povolení.

22. Jinými slovy, protože řízení o dodatečném povolení stavby FVE bylo zahájeno 5. 8. 2016, tedy v době, kdy již nebylo energetickým zákonem stanoveno jednotné ochranné pásmo 20 m kolem výroben elektřiny, nemohly o ně ani orgány veřejné správy zúčastněné na řízení opírat svá rozhodnutí. A protože to byl v podstatě jediný a rozhodující důvod pro zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby FVE, který se ukázal být mylným, nezbylo krajskému soudu, než žalované rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost zrušit.

23. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani okolnost, že v projektové dokumentaci stavby, v její průvodní zprávě se uvádí, že ochranné pásmo FVE je 20 metrů od vnějších hran fotovoltaického systému a je vyznačeno v situacích. Podle žalobců tak totiž učinili nejen na výzvu stavebního úřadu, především však není tento údaj relevantní ve vztahu k nyní platné zákonné úpravě ochranných pásem výroben elektřiny (viz § 46 odst. 7 energetického zákona, podle něhož nepřichází takové ochranné pásmo v přezkoumávané věci vůbec v úvahu). Protože stejnými vadami trpí i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, zrušil krajský soud s odkazem na § 78 odst. 3 s.ř.s. i toto rozhodnutí, a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (viz výrok I. tohoto rozsudku).

24. K rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2016, č. j. 20 Co 41/2016-146, pak třeba poznamenat, že jím bylo rozhodováno v občanskoprávním sporu ohledně tvrzeného bezdůvodného obohacení, který vznikl mezi sousedy žalobců a žalobci. Jak je zřejmé z jeho odůvodnění, krajský soud se v něm sice dotknul otázky ochranného pásma kolem předmětné stavby FVE, ale pro rozhodnutí o žalobě o zaplacení požadované částky neměla tato skutečnost

Za správnost vyhotovení: R. V.

6
30 A 129/2018

žádný význam. Bylo na ni totiž nahlíženo z úplně jiného pohledu a z jiných souvislostí, daných právě soukromoprávní povahou zmíněného sporu. A to v podstatě se závěrem, že ani existující ochranné právo okolo výrobny elektřiny nemůže pro svoji veřejnoprávní povahu představovat bezdůvodné obohacení. Předmětem nynějšího přezkumného řízení je otázka veřejnoprávní povahy, tedy existence či neexistence ochranného pásma podle energetického zákona.

25. Jak dále plyne z výše uvedeného, projednávaná FVE vznikla bez jakéhokoliv přivolení příslušného stavebního úřadu. Dlužno přitom poznamenat, že ten samý stavební úřad až do vydání rozsudku nadepsaného krajského soudu ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30A 68/2014-95, sdílel stejný názor jako žalobci, tedy že k uvedené stavbě žádné takové přivolení nebylo třeba. Stavba FVE však byla a stále je tzv. „černou“ stavbou, která by neměla být z těchto důvodů provozována (užívána), a je také pochopitelné, že stavba, která není v provozu, nemůže ani vyvolávat účinky s ním spojené a vyžadující případně ochranné pásmo. Je proto také zcela logické, že ustanovení § 46 odst. 1 energetického zákona upravuje rozsah ochranných pásem pouze těch výroben elektřiny, které jsou realizovány v souladu s právními předpisy, tj. jejichž provedení předchází vydání příslušného veřejnoprávního přivolení stavebního úřadu, nebo se jedná o stavbu, k níž není podle stavebního zákona vyžadován žádný z veřejnoprávních povolovacích aktů stavebního úřadu. Zajistit neužívání stavby FVE a tím zároveň eliminovat možné negativní důsledky jejího nepovoleného provozu, pro které se daná ochranná pásma stanoví, bylo věcí stavebního úřadu.

26. V dalším řízení budou orgány veřejné správy zúčastněné na řízení vázány právním názorem vyjádřeným v odůvodnění tohoto rozsudku (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.), tedy pokud jde o stanovení předpokládaného rozsahu ochranného pásma dané FVE, budou vycházet z právní úpravy energetického zákona platné od 1. 1. 2016.

27. Obiter dictum krajský soud k věci dodává, že v podmínkách materiálního státu nemůže být výkon veřejné moci bezobsažný, respektive, že by nebylo možno z ústavního hlediska tolerovat výkon veřejné moci formou prostého uplatnění formálně předvídaného oprávnění orgánu veřejné moci bez toho, že by byl vysledovatelný zákonem předvídaný a racionální účel, k němuž konkrétní výkon svěřené pravomoci směřuje. Jinými slovy, že by bylo i z hlediska principu proporcionality nepřijatelné, aby za stávající právní úpravy FVE s instalovaným výkonem do 10 kW, bylo jednomu z jejich stavebníků na řadovém rodinném domě nařízeno její odstranění s odkazem na rozsah jejího ochranného pásma z doby minulé (jako tomu bylo v přezkoumávaném případě), přičemž u druhého stavebníka, a třeba i na téže sekci řadových rodinných domů, by povolena byla s tím, že žádné ochranné pásmo nemá (viz § 46 odst. 7 poslední věta energetického zákona).

IV. Náklady řízení

28. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci měli úspěch ve věci, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení.

29. Důvodně vynaložené náklady soudního řízení spočívaly v náhradě soudních poplatků 6.000 Kč, odměně advokáta za celkem čtyři společné úkony právní služby při společném zastupování dvou osob (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 2.480 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d/ ve spojení s § 7 cit. vyhl. a její § 12 odst. 4 - za každou zastupovanou osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %), celkem 9.920 Kč a v náhradě hotových výdajů za celkem čtyři úkony při společném zastupování po 300,--Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem 1.200 Kč. Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila dohromady 17.120 Kč.

Za správnost vyhotovení: R. V.

7
30 A 129/2018

30. Protože je ale zástupce žalobce plátcem DPH, byly jeho odměny a náhrady povýšeny o hodnotu této daně (§ 14a advokátního tarifu), která činí 2335 Kč. Dohromady tedy činí náklady řízení úspěšných žalobců částku 19.455 Kč. Krajský soud uložil zaplatit vyčíslené náklady k rukám zástupce žalobců, neboť jde o advokáta (viz § 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s.ř.s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (ustanovení § 54 odst. 5 s. ř. s.)

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 27. února 2020

JUDr. Jan Rutsch v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: R. V.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru