Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 10/2010 - 46Rozsudek KSHK ze dne 23.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 62/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 10/2010-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce P. P., proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové 3, PSČ 500 03, za účasti 1. Ing. A. K. a 2. Ing. J. N., CSc., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. ledna 2010, zn. 17714/UP/2009, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zúčastněné osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov č. 808/2009, ze dne 25. 6. 2009, č.j.: 2009/2530/V/SIO/483, o umístění „oplocení u rodinného domu č.p. „x“ na pozemku p. č. „x“ a st. p. č. „x" v kat. území H., obec H. (dále jen „stavba“), a toto potvrdil. Odůvodnil je v podstatě následujícím způsobem.

pokračování 30A 10 /2010

Předně konstatoval, že umístění stavby povolil Městský úřad Trutnov k žádosti Ing. A. K. a Ing. J. N., CSc., shora uvedených osob zúčastněných na přezkumném řízení, a to podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“), a jeho prováděcích předpisů, tj. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. (nabyla účinnosti dne 1. 1. 2007), vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (nabyla účinnosti dne 26. 8. 2009), jakož i postupem podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto územnímu rozhodnutí se žalobce odvolal s tím, že nesouhlasí s odstupem stavby plotu od své stavby garáže, neboť mu bude znemožněna její údržba, odklízení sněhu a otevírání vrat garáže. Dále brojil proti výměně stávající vjezdové brány ve směru ke garáži u sjezdu z přilehlé pozemní komunikace.

Žalovaný v odvolacím řízení posuzoval soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy na základě správního spisu, zejména pak dokumentace stavby vypracované J. M., autorizovaným technikem pro pozemní stavby (ČKAIT 0600684) v únoru až březnu 2009. Z ní zjistil, že se mj. jedná o výměnu stávajícího oplocení p.p.č. 576/4, a to v západní části pozemku (podél zahradnictví) jsou navrženy ocelové sloupky s poplastovaným pletivem o výšce 1,25 m, v jižní a západní části pozemku (podél komunikace) jsou navrženy ocelové sloupky a příčníky s dřevěnými výplněmi na podezdívce z betonových tvarovek o výšce 1,2 m, přičemž vstupní brány a branky budou stejné konstrukce. Součástí stavby jsou i nové ploty uvnitř zahrady p.p.č. 576/4, a to od severního rohu stavby rodinného domu č.p. 228 k jihovýchodnímu rohu stavby garáže umístěné na pozemku st.p.č. 326 a umístění plotu též uvnitř zahrady p.p.č. 576/4, a to severně rovnoběžně s výše uvedenou novou stavbou plotu ve vzdálenosti 2,5 m, tj. od severovýchodního rohu stavby garáže na st.p.č. 326 k severnímu rohu vstupní brány u sjezdu z přilehlé pozemní komunikace. Obě nové stavby plotu jsou navrženy z poplastovaného pletiva na ocelových sloupcích a výšce 1 m (včetně branek).

Žalovaný dále uvedl, že stavební parcela č. 326, na které je umístěna žalobcova stavba garáže, je uvnitř zahrady p.č. 576/4, která je v podílovém spoluvlastnictví Ing. A. K. a Ing. J. N., CSc (osob zúčastněných na řízení). Poukázal rovněž na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2007, č.j.: 26Co 232/2007-356, o vypořádání podílového spoluvlastnictví Ing. A. K., Ing. J. N., CSc. a P. P. (v tomto řízení žalobce), v němž je mimo jiné uvedeno, že „soud nevylučuje budoucí spory mezi účastníky, neboť P. P. se ke své garáži nedostane jinak než přes pozemky Ing. A. K. a Ing. J. N., CSc.; řešení této problematiky však přesahuje rámec tohoto sporu; navíc Ing. A. K. a Ing. J. N., CSc. se v soudním řízení opakovaně zavázaly, že P. P. v přístupu ke garáži nebudou bránit a bude-li to požadovat, zřídí v jeho prospěch věcné břemeno v rozsahu nezbytném k užívání garáže“. Pokud jde o vlastní stavbu garáže, její půdorysný průmět je shodný se st. p. č. 326, přičemž nově navrhované stavby plotů nejsou umístěny na st.p.č. 326.

pokračování 30A 10 /2010

Podle žalovaného není stavba v rozporu s územním plánem (obec H. ho nemá zpracován), přičemž svým vzhledem i výškou je vhodně začleněna do okolí. Stávající sjezdy z přilehlé pozemní komunikaci budou zachovány, takže ke stavbě žalobcovy garáže, umístěné na st.p.č. 326, bude ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) i nadále zajištěno stávající dopravní napojení z veřejně přístupné pozemní komunikace. K námitce ohledně údržby garáže žalovaný uvedl, že vzhledem k jejímu umístění na hranicích st.p.č. 326 bude její údržba na vnějším plášti prováděná vždy z pozemku p.p.č. 576/4 (který je ve vlastnictví Ing. A. K. a Ing. J. N., CSc.), tedy bude prováděna vždy z cizího pozemku, a to bez ohledu na umístění zmíněných staveb plotů. Pokud by nedošlo k dohodě o provedení údržby stavby garáže z cizího pozemku, může stavební úřad podle § 141 odst. 1 stavebního zákona uložit těm, kteří mají vlastnická práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků. Napojení nových plotů na garáž je pak navrženo tak, že otevírání vrat garáže, které mají šířku 2,15 m, bude umožněno v plném rozsahu. Co se týká námitky týkající se otevírání vrat garáže, bylo z výkresové části dokumentace zjištěno, že „napojení“ plotů na garáž je navrženo tak, že otevírání vrat garáže, které mají šířku 2,15 m, bude umožněno v plném rozsahu. Žalovaný neshledal v jejich umístění ani rozpor s ustanovením § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., v platném znění, které se týká vzájemných odstupů staveb s tím, že i údržba stávajících a nových staveb bude umožněna. Vzhledem k těmto skutečnostem žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov č. 808/2009, ze dne 25. 6. 2009, č.j.: 2009/2530/V/SIO/483, a toto potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas správní žalobu, v níž měl žalované rozhodnutí za nezákonné ze dvou důvodů. Předně prý nerespektuje stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky v otázce vzájemných odstupů staveb. V této souvislosti se dovolával ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a to co do v něm stanovených vzdáleností. Citoval jej přitom v následující podobě:

„Vzdálenost stavby samostatné garáže, stavby uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) bodě 1 stavebního zákona a stavby pro podnikatelskou činnost odpovídající svými parametry § 104 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, umístěné na pozemku rodinného domu, od společných hranic pozemků rodinných domů nesmí být menší než 2 m.“ Dále uvedl i § 25 odst. 1 citované vyhlášky, podle něhož „Vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu.“

Z uvedených ustanovení poté dovodil, že výstavbou „vnitřního plotu“ směrem ke garáži dojde zcela zbytečně k omezení stávajících komunikačních možností, jak pokračování 30A 10 /2010

v okolí domu, tak např. znemožní vyvážení septiku umístěného poblíž garáže.

Navržené ploty a šířka mezi nimi totiž neumožní příjezd fekálního vozu. Ploty by ztížily i odklízení sněhu nejen od domu a ze střechy, ale i z okolí garáže. Navíc by svoji funkci neplnil, neboť by ve sněhu úplně zmizel, naopak by překážel tak, že by sníh nemohl být odklízen vůbec. O estetickém provedení plotů pak žalobce zcela pochybuje. Namítal rovněž, že dveře u garáže jsou křídlová a konstrukční uspořádání plotů znemožňuje jejich úplné otevření. Žalobce vidí v uvedené stavbě pouze šikanu své osoby.

Další nezákonnost žalovaného rozhodnutí spatřoval žalobce v jeho rozporu s § 127 odst. 3 občanského zákoníku, jenž ocitoval (Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.). Z uvedeného dovozoval, že mu předmětná stavba „vnitřního plotu“ nemůže zamezit vstup na cizí pozemek za výše uvedeným účelem a že tedy právní předpisy umožňují omezení vlastnického práva ve prospěch vlastníků sousedních pozemků. Podle žalobce by tak stačila „pouhá aplikace ustanovení občanského zákoníku a jeho dodržování, než nákladná výstavba plotu, který stejně žádný problém nevyřeší a pouze omezuje sousedního vlastníka v jeho právech.“ Proto také se stavbou plotů nesouhlasí.

Vzhledem k uvedenému navrhoval žalované rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 20. 5. 2010. V něm v podstatě uvedl to, co již obsahuje odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Dodal, že stavba plotu není ve smyslu § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. další stavbou související a podmiňující bydlení, která je umístěna na pozemku rodinného domu (tj. ve smyslu § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavby a zařízení uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) bodech 1, 4 a 5 písm. d) bodě 5 stavebního zákona a jedna stavba pro podnikatelskou činnost, odpovídající svými parametry § 104 odst. 2 písm. d) stavebního zákona). Proto také zastává názor, že podmínka daná ustanovením § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. týkající se požadavku na min. dvoumetrovou vzdálenost stavby od společných hranic pozemků se na umístění stavby plotu nevztahuje.

K námitce o omezení komunikačních možností žalovaný uvedl, že stávající sjezdy na přilehlou pozemní komunikaci budou zachovány a že ke stavbě garáže umístěné na st.p.č. 326 se stávající dopravní napojení na veřejně přístupnou pozemní komunikaci nezmění. Pokud jde o septik, nezjistil, že by byl v daném prostoru umístěn. Z výkresové části dokumentace stavby bylo pouze zjištěno, že „poblíž stavby garáže P. P.“ je umístěna stávající stavba studny. Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Společným dopisem ze dne 11. 4. 2010 se vyjádřily k žalobě i osoby zúčastněné na řízení, uvedené v záhlaví rozsudku pod čísly 1 a 2. Žalobní námitky v něm označily za nedůvodné a vytrhnuté z kontextu věci. Žalobce si podle nich nemůže vynucovat neomezený vstup na jejich pozemky, umožní mu ho však, bude-li ho skutečně třeba, a to v rozsahu stanoveném občanským zákoníkem. K provedení vnitřních plotů se rozhodly proto, že žalobce nerespektuje platná rozhodnutí soudů. I tak bude mít žalobce zajištěn přístup do své garáže a zároveň mu bude zamezen neoprávněný pohyb po celém pozemku kolem domu.

Osoby zúčastněné na řízení dále poukazovaly na to, že žalobce nemá právo uvádět jako svoji adresu pro doručování písemností adresu „H. 228“, neboť dům č.p. 228 je výhradně v jejich vlastnictví a žalobce trvale bydlí jinde. Údaj o místu trvalého pobytu na uvedené adrese byl zrušen orgány veřejné správy. Navrhovaly žalobu zamítnout.

K projednání žaloby nařídil krajský soud jednání, a to na den 8. února 2011. Dne 7. února 2011 však obdržel od žalobce omluvu žalobce z účasti na něm, a to ze zdravotních a rodinných důvodů. Dne 3. 2. 2011 prý spadl z kola a utrpěl četná drobná poranění, která bylo nutno doléčit doma. Jeho “žena prý tolik štěstí neměla“, když ji dne 4. února 2011 přivezla domů sanitka s „nechodící“ sádrou, což si vyžadovalo její ošetřování. K omluvě přiložil lékařskou zprávu ze dne 4. 2. 2011, podle níž si V. P. před týdnem (tedy v lednu) podvrtla levé hlezno, kontrola byla plánovaná za týden. Vzhledem k tomu bylo jednání soudu odročeno na den 23. února 2011.

Z účasti na tomto dalším jednání se však žalobce opětovně omluvil ze zdravotních důvodů. Dostal prý chřipku, a proto nechtěl nemoc šířit dále, nehledě na to, že v době psaní této druhé omluvy, tedy dne 21. 2. 2011, dva dna před konáním jednání, měl teplotu. Zároveň krajský soud žádal o odročení jednání na pozdější termín.

Z účasti na jednání dne 23. února 2011 se omluvily rovněž obě osoby zúčastněné na řízení. V podstatě přitom uvedly, že si v minulosti již mnohokrát čerpaly volno nebo dovolenou za účelem účasti na nařízených jednáních se žalobcem, jež se však nakonec nekonaly, protože se na ně žalobce (většinou bez omluvy) vůbec nedostavil. Stejně jako se nezúčastnil žádného z místních šetření a jednání svolaných v dané věci Městským úřadem Trutnov. Odkázaly se přitom na svá předešlá vyjádření.

Krajský soud nejdříve posuzoval, zda omluva žalobce z účasti na jednání je natolik závažná a důležitá, aby odůvodňovala odročení jednání (viz § 50 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, dále jen „s.ř.s.“). Dospěl přitom k závěru, že nikoliv, když žalobce důvody své omluvy žádným způsobem neprokázal. Nepředložil totiž žádnou lékařskou zprávu o tom, že by byl nemocen či jiným způsobem omezen. K věci tak přistoupil velmi laxně, přičemž se nezajímal ani o to, zda krajský soud jeho omluvu vůbec přijme. Tomu pak korespondovaly i důvody omluvy z účasti na jednání osob zúčastněných na řízení, a to právě s odkazem na chování žalobce. Vzhledem k tomu a povaze žaloby, jež se dotýkala právního posouzení dané věci, proto krajský soud neuznal žalobcovy důvody omluvy za natolik důležité, aby jednání odročil. Proto věc projednal v jeho nepřítomnosti v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s., když přestože byl k jednání řádně předvolán (viz § 49 odst. 1 s.ř.s., ), nezúčastnil se jej. Neúčast řádně předvolaných účastníků totiž nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50 s.ř.s.. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Předně třeba uvést, že žalobce vycházel při své argumentaci ze znění vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve znění platném do 25. 8. 2009. S účinností od 26. 8. 2009 však došlo k její změně vyhláškou č. 269/2009 Sb., přičemž žalobcem zmiňovaný odstavec 4. nejen že byl k datu vydání žalovaného rozhodnutí označen jako odstavec 5., ale především se změnil jeho obsah. Zní totiž následovně: „(5) Vzdálenost stavby garáže a dalších staveb souvisejících a podmiňujících bydlení umístěných na pozemku rodinného domu nesmí být od společných hranic pozemků menší než 2 m.“

Ve světle tohoto ustanovení jsou námitky žalobce o nutných vzdálenostech i oplocení jako stavby od hranic pozemků naprosto liché. Nejen že totiž oplocení nesouvisí a nepodmiňuje bydlení v rodinných domech, ale vzhledem k jeho běžné funkci je naopak stavbou, s jejímž umístěním na společných hranicích pozemků se přímo počítá. Ostatně ani § 25 odst. 4 vyhl. č. 501/2006 Sb. ve znění platném do 25. 8. 2009 nestanovil pro stavby oplocení žádné konkrétní odstupy od hranic sousedních pozemků nebo staveb. V tom se žalobce rovněž mýlil. Nedůvodnými shledal krajský soud i jeho námitky ohledně odstupů oplocení od stavby žalobcovy garáže, respektive jejich rohů. Tato skutečnost v žádném případě nemůže znemožnit žalobci provádění její údržby, když jinak je konstrukce garáže kolem dokola volně přístupná, byť z pozemku osob zúčastněných na řízení. Ty s možností, že bude třeba použít jejich pozemek k provedení údržby garáže počítají a podle jejich dosavadních vyjádření se této možnosti nijak nebrání. Ostatně v případě nedohody by přicházelo v úvahu i opatření na sousedním pozemku podle § 141 stavebního zákona, podle něhož pro provedení udržovacích prací může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků. I o tom byl žalobce již žalovaným poučen.

Krajský soud rovněž nesdílí obavy žalobce, že by došlo v důsledku stavby vnitřního oplocení k omezení jeho stávajících komunikačních možností. Je si totiž třeba uvědomit, že v budoucnu oplocený přístupový pruh pozemku ke garáži má mít šíři odpovídající šíři celé garáže, tedy 300 cm, kdežto šíře vjezdového otvoru do ní je pouhých 210 cm. Tento rozdíl včetně konstrukce dvoukřídlových dveří bude umožňovat jejich bezproblémové otevírání. Námitka žalobce ohledně vyvážení septiku je pak zcela nepatřičná, neboť se nejedná o septik žalobce a neplyne z ní tak dotčení jeho práv a oprávněných zájmů. Ostatně při čištění septiku není nutné, aby fekální vůz přijel k septiku, neboť se provádí zcela běžně pomocí hadic.

pokračování 30A 10 /2010

Z pohledu krajského soudu nemůže obstát ani námitka, že stavba oplocení ztíží odklízení sněhu. Rozhodně tuto možnost neznemožní. Bude však záležet především na ochotě jej vůbec odklízet, a to s ohledem na uspořádání vlastnických vztahů v daném místě. Ty jsou sice regulovány občanským zákoníkem, nikoli však způsobem, jak se žalobce mylně domnívá v bodu b) žaloby. Stav, který se umístěním stavby oplocení připravuje totiž nemá zjevně za cíl zamezit žalobci ve vstupu na cizí pozemek jednou provždy (viz např. dvě branky v tomto oplocení), ale jen v případech občanským zákoníkem aprobovaných. Toho si musí být žalobce vědom, přičemž jeho úvahy o nákladnosti výstavby oplocení jsou pro rozhodnutí dané věci zcela bezpředmětné. To je vždy věc čistě stavebníků, kolik hodlají do stavby investovat, nejde -li o stavby financované z veřejných rozpočtů.

V ostatním krajský soud odkazuje na odůvodnění žalovaného rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňuje, neboť žalovaný se zabýval v podstatě stejnými námitkami a vypořádal se s nimi dostatečně jasně, komplexně a srozumitelně (viz výše). Názory vyslovené žalovaným dopadají na posuzovanou situaci, a není proto důvod, proč by se krajský soud vedle svých závěrů nemohl odkázat i na ně.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Nad rámec uvedeného krajský poznamenává, že protože bylo „vnitřní oplocení“ včleněno již do žádosti o jeho umístění, potažmo do rozhodnutí o umístění stavby, bylo podrobeno soudnímu přezkumu. Krajský soud má nicméně zato, že se v případě sporného vnitřního oplocení nejedná o stavbu, která by podléhala regulaci ze strany stavebního úřadu, nýbrž že jde jen o jakousi rozhradu uvnitř majetkového celku. Nevyžadují-li podle § 79 odst. 3 písm. h) stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas opěrné zdi do výšky 1 m, , které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejným prostranstvím, tím spíše je nemůže vyžadovat kus předmětného drátěného pletiva výšky 100 cm na sloupcích. Podle § 103 odst. 1 písm. d) bodu 6. stavebního zákona pak ploty nevyžadují stavební povolení ani ohlášení.

Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný náhradu nákladů řízení pro případ úspěchu nepožadoval. Právo na náhradu nákladů řízení nemají ani osoby zúčastněné na řízení, když jim žádné náklady, jež by jim bylo možno podle § 60 odst. 5 s.ř.s. přiznat, nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). pokračování 30A 10/ 2010

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 23. února 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru