Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cad 29/2009 - 101Rozsudek KSHK ze dne 20.06.2011

Prejudikatura

2 Ads 9/2003


přidejte vlastní popisek

29Cad 29/2009-101

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně P. H., zast. opatrovnicí Z. J., obě právně zastoupeny JUDr. Alenou Jirovcovou, advokátkou AK Jičín, Šafaříkova 161, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 3. 2009, č. „x“, takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 26.

3. 2009 č. „x“ se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu

řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně

do 30ti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši

6.400,-- Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit Čs. státu na účet Krajského soudu

v Hradci Králové do 30ti dnů od právní moci rozsudku náhradu

nákladů znalečného ve výši 17.900,-- Kč.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2009 zamítla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ – žalovaná) žádost žalobkyně o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 43 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. V důvodech žalovaná odkázala jednak na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v J. ze dne 8. 1. 2009, dle něhož se žalobkyně stala částečně invalidní dle § 44 odst. 1 cit. zákona od 6. 6. 2000, dále pak na ust. § 40 odst. 1 tohoto zákona, dle něhož je potřebná doba pojištění ve věku od 20 – 22 let jeden rok a potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem plné či částečné invalidity. Žalobkyně žádnou dobu pojištění před vznikem invalidity v rozhodném období nezískala, nezískala ji ani v žádném období 10 let po vzniku invalidity, nárok na částečný invalidní důchod proto nevznikl.

Žalobkyně žádala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované, uváděla, že nechápe, proč jí nebyl důchod přiznán, když žádost řádně podala. Příjem rodičů nestačí pokrýt náklady rodiny, otec je poživatel částečného invalidního důchodu ve výši 6.600,-- Kč a matka i žalobkyně jsou v evidenci úřadu práce. Na náklady stát doplácí 4.000,-- Kč.

V písemném vyjádření ze dne 13. 7. 2009 žalovaná uvádí odkaz na ust. § 40 a § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a dále poukazuje na to, že posudkem OSSZ J. byla u žalobkyně konstatována částečná invalidita s datem vzniku 6. 6. 2000, pro přiznání dávky však nebyla splněna podmínka potřebné doby pojištění a žalovaná proto navrhuje zamítnutí žaloby.

Soud ve věci jednal dne 21. 9. 2009, kdy zástupkyně žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud by měl být naplněn výklad žalované o ust. § 40 zákona o důchodovém pojištění (ZDP), žalobkyně by prakticky neměla šanci naplnit podmínky pro přiznání důchodu, žalovaná naopak na výkladu, že se musí jednat o dokončené desetileté období trvá. Žalobkyně sama vypověděla, že ve 14 letech ukončila základní školu, v té době byla osmiletá povinná školní docházka. Již od jejích 10 let s ní rodiče jezdili po lékařích, měla velké zdravotní potíže, léčila se i v pražské nemocnici v Motole. Byla zjištěna lehká mentální retardace a další problémy. Na základě toho byla posuzována OSSZ J. a od 1. 1. 1996 až do 26 let věku pobírala dávky v nemoci, byla posouzena jako osoba dlouhodobě těžce zdravotně postižená. Celé toto období prakticky nemohla pracovat. V průběhu jednání soudu dne 10. 5. 2010 žalobkyně předložila soudu rozhodnutí MÚ J. ze dne 25. 3. 2010, kterým byl přiznán příspěvek na péči o osobu žalobkyně ve výši 4.000,-- Kč měsíčně, a to od září 2009, pro II. stupeň závislosti. Od 7. 10. 2003 je žalobkyně prakticky nepřetržitě pojištěna, její situace je velmi složitá. Opatrovnice žalobkyně pak uvedla, že velké zdravotní obtíže měla žalobkyně kolem 12. roku věku, v našem státě nebyly s těmito problémy velké zkušenosti, v nemocnici v Motole praktikovala anglická lékařka, která zdravotní stav nemocné zhodnotila a popsala. K dalšímu studiu žalobkyně nastoupit nemohla, trpěla kolapsovými stavy, lékař k ní jezdil i večer, od r. 1996 byla uznána

dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou a pobírala jako nezaopatřená osoba do 26 let nemocenské dávky. Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmě stanovené datum vzniku invalidity poněkud nahodilé.

Pověřená pracovnice žalované upozornila na skutečnost, že doby evidence žalobkyně u úřadu práce lze započítat do doby pojištění nejvýše v rozsahu tří let, konečně upozorňuje i na novelu tohoto institutu, kdy od 1. 1. 2009 lze u osoby mladší 55 let započítat pouze dobu v rozsahu l roku.

Soud za popsaného stavu vyžádal k důkazu za účelem upřesnění zdůvodnění data vzniku invalidity žalobkyně ve věci posudek Posudkové komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v H. K. Tato PK vypracovala posudek dne 1. 9. 2010, uvedla, že u žalobkyně se jedná o lehkou mentální retardaci, nezhoubný nádor podvěsku mozkového produkující hormon prolaktin dlouhodobě uspokojivě kompenzovaný, polycystické vaječníky se zvýšenou produkcí mužských pohlavních hormonů, chronický zánět štítné žlázy se snížením funkce s nutností substituce, průduškové astma lehkého stupně s alergickou rýmou a zánětem spojivek, lehký zánět žaludku a jícnu z návratu stravy při nedomykavosti svěrače mezi jícnem a žaludkem, bezlepková dieta, dále se jedná o vleklý bolestivý syndrom celé páteře hlavně bederní bez kořenového dráždění na podkladě vyklenutí a výhřezu bederních meziobratlových plotének, krátkozrakost obou očí – horší vpravo a ohraničené výpadky zorného pole, stav po operaci zúžené močové trubice a po odstranění červovitého výběžku slepého střeva (8/2008), kolapsové stavy s pubertě s podezřením na epilepsii, která později vyloučena. PK měla k dispozici výpisy ze zdravotní dokumentace dětského lékaře MUDr. J. z N. P. od června 1995, propouštěcí zprávu z II. dětské kliniky FN Praha Motol z října 1995 a z března 1997, jakož i další zdravotní dokumentaci od r. 2000 do doby současné. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně PK považovala lehkou mentální retardaci, odpovídající kap. V, pol. 6 a) vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění a zde míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %, tuto míru poklesu pak PK navýšila dle § 6 odst. 4 cit. vyhlášky pro nezhoubný nádor o možných 10 %, tedy na konečných 50 %. PK uvedla, že z dokumentace dětského lékaře plyne, že psychologickým vyšetřením v r. 1985 byl doporučen odklad školní docházky, v 1. třídě v r. 1987 bylo doporučeno přeřazení do zvláštní školy, kterou dochodila do 8. třídy. Pro obtíže – hirsutismus, bolesti hlavy, opakované kolapsy pak byla hospitalizována na dětském oddělení nemocnice v J. a též v Motole. Mentální retardace se projevovala již od dětství, v době ukončení zvláštní školy byla dlouhodobě nemocná, často hospitalizovaná, nemohla nastoupit ani do rodinné školy, kam byla přijata. 2. 6. 1998 byla posouzena lékařem OSSZ J. pro potřeby dávek státní sociální podpory , od 1. 1. 1996 jí byl přiznán 3. stupeň – osoba dlouhodobě těžce zdravotně postižená. Lehká mentální retardace může být hodnocena 20 – 40 % a PK s ohledem na neschopnost samostatné pracovní činnosti, nutnost neustálého dohledu i při základní jednoduché činnosti zvolila horní hranici rozpětí – 40 %. Dále zhodnotila, že samotný nezhoubný nádor podvěsku mozkového by mohl znamenat částečnou invaliditu, při léčbě je ovšem stav vcelku stabilizovaný a dle pravidelných kontrol MRI nedochází k jeho růstu ani

k útlaku křížení optických nervů, proto jej PK považuje za méně významný a provedla navýšení o 10 % k základní diagnoze. Částečnou invaliditu PK datovala dnem ukončení hospitalizace na II. dětské klinice v Praze Motole – k 14. 10. 1995. PK pak s odkazem na odborné nálezy uvádí, že u žalobkyně se jedná o stav trvalý.

Soud rozhodl dne 25. 10. 2010 o nutnosti vypracování znaleckého posouzení věci, neboť datum vzniku částečné invalidity žalobkyně bylo sice stanoveno posudkovou komisí na říjen 1995, nicméně právní předpis, podle něhož PK hodnotila zdravotní postižení žalobkyně vstoupil v platnost až od 1. 1. 1996, i s ohledem na odlišné datum vzniku invalidity od předchozích posouzení zdravotního stavu žalobkyně považoval soud z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení vyjádření znalce v této věci za potřebné.

Dne 29. dubna 2011 vypracoval ve věci soudní znalec oboru posudkového lékařství MUDr. F. S. znalecký posudek, který obsahuje 6 částí, a to výpis ze soudního spisu, z posudkové dokumentace, ze zdravotnické dokumentace, dále vlastní vyšetření žalobkyně znalcem, posudkovou rozvahu a odpověď na otázku soudu. V části prvé znalec popsal jednotlivé listiny, přítomné v soudním spisu, v části druhé popisuje posudková řízení, počínající posouzením zdravotního stavu dítěte dne 2. 6. 1998 pro účely dávek státní sociální podpory a další posouzení, která proběhla v průběhu let 2000 – 2003, poslední posouzení pak k žádosti žalobkyně o invalidní důchod (viz výše) z r. 2009. K posouzení zdravotního stavu žalobkyně RLPS J. 8. 1. 2009 uvedl, že žalobkyně byla posouzena k zaměstnání dělnice, jako částečně invalidní dle § 44 odst. 1 ZDP, s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 % dle kap. V pol. 6 písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb., došlo k navýšení dle § 6 odst. 4 cit. vyhlášky o 10 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) žalobkyně bylo určeno postižení lehkou mentální retardací na dolní hranici pásma s rysy nezralosti, nevyrovnanosti, nízkým pracovním výkonem. Jako další zdravotní potíže označeny problémy endokrinologické, chronické vertebrogenní obtíže a další, schopna jednoduchých činností v dělnických profesích, pod dohledem. Posudková komise MPSV ČR posoudila věc obdobně, datum vzniku částečné invalidity stanovila k 14. 10. 1995 a znalec uvádí, že s posouzením souhlasí co do stupně invalidity i procentního ohodnocení. Dále proveden velmi podrobný výpis ze zdravotní dokumentace žalobkyně, hodnoceny psychiatrické a psychologické nálezy od dubna 1987, endokrinologické od prosince 1999, interní a alergicko-imunologické od r. 2001, neurologické od října 2002, gynekologické a chirurgické od října 2002 a popsáno vlastní vyšetření žalobkyně znalcem. Nemocnice Jičín po dotazu znalce dohledala dokumentaci ze dvou hospitalizací žalobkyně na neurologickém a ze dvou hospitalizací na chirurgickém oddělení, ovšem nikoliv z dětství žalobkyně, ale z let 2002 – 2008. Matka žalobkyně – opatrovnice – informovala znalce o zdravotním stavu dcery, která je dlouhodobě psychicky, ale i jinak, zdravotně postižená a dle jejího názoru nezaměstnatelná, trpí záchvaty s třesy, bolestmi hlavy, někdy při nich omdlévá, vše brzy zapomene, často ji trápí bolesti v zádech. Není schopna se samostatně pohybovat, nezvládne jízdu autobusem, sama se ztrácí, neboť i přes instruktáž zapomene, kam má jít, co dělat. Zdravotní stav se v čase zhoršuje. Doma je schopna pomáhat matce pouze v drobných a nenáročných domácích pracích, ale je třeba trvalého vedení a dohledu. Při vyšetření žalobkyně pasivně seděla a mlčela, sama iniciativně nepromluvila, přes to, že znalec s matkou probíral její zdravotní stav. Po oslovení mluví pomalu a pouze krátkými větami či jednoslabičně, místem i časem orientovaná, na složitější dotazy ale neodpovídá. Evidentně subdepresivní a v tenzi. Vzhledem k tomu, že datum vzniku invalidity bylo určeno PK datem 14. 10. 1995, s čímž se znalec ztotožňuje, zákon č. 155/1995 Sb. vstoupil v platnost až od 1. 1. 1996, musel znalec přezkoumat posouzení a jeho závěry s ohledem na zákon č. 100/1988 Sb., který platil do konce r. 1995, tj. i v době, od které je žalobkyně uznána jako částečně invalidní. Po prostudování doložené zdravotní dokumentace konstatuje znalec, že žalobkyni byla po stránce zdravotní – tedy diagnostiky a léčby jejích onemocnění a zdravotních postižení věnována maximální lékařská pozornost a péče a po stránce medicínské nemá žádných podstatných připomínek. Konstatuje, že rozhodujícím zdravotním postižením je onemocnění psychické – lehká mentální retardace v kombinaci s dalšími psychickými poruchami. Toto postižení bylo prokázáno v dětství, znemožnilo žalobkyni studium, ale i možnost soustavné přípravy na jakékoliv kvalifikované zaměstnání a má i v současnosti rozhodující negativní vliv na možnost jejího pracovního zapojení. Znalec konstatuje, že i když zdravotní stav žalobkyně nebyl od dětství dobrý a lze z doložených zdravotních nálezů dovodit, že byl dlouhodobě nepříznivý, rodina požádala o první posouzení až v r. 1998, tedy v jejích 19 letech, a to nikoliv o posouzení invalidity, ale pouze o dávky státní sociální podpory. Tehdy nebyl pro toto posouzení nutný podrobný popis zdravotního stavu, doložený odbornými nálezy, ale pouze výpis ze zdravotní dokumentace. Dětský lékař MUDr. J. tak jen vyjmenoval zdravotní postižení, aniž by podrobně popsal jejich rozsah, ale především vznik, léčbu a funkční míru závažnosti každého z postižení, kterými žalobkyně již tehdy trpěla. Dokumentace z dětství a mládí žalobkyně není k dispozici (přes veškerou snahu tuto získat), nelze přesně určit míru a závažnost jednotlivých zdravotních postižení, z pozdější dokumentace sice lze některé údaje zpětně odvodit, tento nedostatek však činí při zpětných posouzeních, resp. určení data vzniku invalidity nemalé potíže. Nejpodrobnější a nejkvalitnější je posouzení PK MPSV ČR H. K. z 1. 9. 2010, kde je jak vývoj zdravotního stavu, tak i všechna zdravotní postižení žalobkyně podrobně popsána a zhodnocena. Znalec se s těmito závěry ztotožňuje. U žalobkyně šlo v době posouzení zdravotního stavu v r. 2009 o polymorbiditou, rozhodující příčinou DNZS byla a je lehká mentální retardace, dle psychologických vyšetření na spodní hranici intelektového defektu. Dále trpí mnoha dalšími zdravotními postiženími v následujícím výčtu:

- nezhoubný nádor podvěsku mozkového produkující hormon prolaktin dlouhodobě uspokojivě kompenzovaný, - polycystické vaječníky se zvýšenou produkcí mužských pohlavních hormonů – ochlupení brady, - chronický zánět štítné žlázy se snížením funkce s nutností substituce, - průduškové astma lehkého stupně, alergická rýma a zánět spojivek, - lehký zánět žaludku a jícnu z návratu stravy při nedomykavosti svěrače mezi jícnem a žaludkem, bezlepková dieta, - vleklý bolestivý syndrom celé páteře hlavně bederní bez kořenového dráždění na podkladě vyklenutí a výhřezu bederních meziobratlových plotének, - krátkozrakost obou očí, horší vpravo a ohraničené výpadky zorného pole, - stav po operaci zúžené močové trubice v 8/2008,

- stav po odstranění červovitého výběžku slepého střeva v 8/2008, - kolapsové stavy v pubertě s podezřením na epilepsii – později vyloučena, - stav po v dětství zjištěné nedomykavosti srdeční chlopně – léčeno konzervativně na dětské klinice v Hradci Králové, bez nutnosti operace, kompenzované.

Žalobkyně byla od dětství a především v pubertě, v době ukončení povinné školní docházky ve zvláštní škole, opakovaně a dlouhodobě nemocná, často hospitalizována pro výše uvedená onemocnění, léčena i pro méně závažná onemocnění – průduškové astma lehkého stupně s alergickou rýmou a zánětem spojivek. Od r. 1993 trpěla hirsutismem, bolestmi hlavy a kolapsovými stavy, opakované hospitalizace. Znalec souhlasí jak se stanovením rozhodující příčiny DNZS při hodnocení zdravotních obtíží žalobkyně, provedeného PK MPSV ČR, nelze však přehlédnout, že datum vzniku částečné invalidity žalobkyně je posunuto do října 1995, kdy zákon č. 155/1995 Sb. ještě neplatil a je tedy nezbytně nutné postupovat dle tehdy platného předpisu – zákona č. 100/1988 Sb. a vyhlášky z něho vycházející – č. 149/1988 Sb. Znalec tak považuje k datu vzniku částečné invalidity dnem 14. 10. 1995 žalobkyni za částečně invalidní dle § 37 s ohledem na § 4, 6, 29 a 33 zákona č. 100/1988 Sb. Žalobkyně byla částečně invalidní dle § 37 odst. 2 a 3 cit. zákona, neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla schopna vykonávat zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek a v důsledku toho by její výdělek podstatně poklesl.

V té době bylo žalobkyni 16 let a 3 měsíce a zcela jistě trpěla následujícími chorobami:

- lehká mentální retardace – intelektové schopnosti podprůměrné (viz psychologický nález z 29. 4. 1987), - endokrinopatie neznámé etiologie se zvýšenou hladinou prolaktinu v séru (dle nálezu dětského lékaře z 22. 6. 1995 – prolaktinom dg. ve FN Praha Motol až v r. 1997, avšak již propouštěcí zpráva z října 1995 popisuje na MRI mikroadenom),

- polycystická ovaria s hirsutismem a mužským typem ochlupení (dle FN Praha Motol – říjen 1995), - cephalea ve vyšetřování (dle FN Praha Motol – říjen 1995), - pravostranná cystická mastopatie, nepravidelné mense (dle nálezu dětského lékaře z 22. 6. 1995), - struma ve vyšetřování (dle stejného nálezu), - vadné držení těla (dle stejného nálezu),

- akné v obličeji,

- stav po v dětství zjištěné nedomykavosti srdeční chlopně – léčeno konzervativně na dětské klinice v Hradci Králové, bez nutnosti operace kompenzované.

Je tak z uvedeného výčtu zřejmé, že žalobkyně byla částečně invalidní, pro svůj DNZS byla schopna vykonávat dosavadní nebo jiné, stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek nebo jen jiné zaměstnání, méně kvalifikované a v důsledku toho by její výdělek podstatně poklesl. V úvahu je ovšem nutné brát okolnost, že v uvedenou dobu byla věku 16 let a tří měsíců a nebyla pro svůj zdravotní stav schopna soustavně se připravovat na budoucí povolání a otázky nároku na dávku musí v tomto případě posoudit orgány ČSSZ, toto není úkolem znaleckého posudku. Jedná se u žalobkyně o stav trvalý, bez nutnosti provádět KLP.

Dne 20. 6. 2011 pak při jednání soudu zástupkyně žalobkyně odkázala na zjištěná fakta z průběhu soudního řízení a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Pověřená pracovnice žalované ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a napadené rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (odst. 4 téhož ustanovení ).

Soud konstatuje po přezkoumání, doplnění a projednání věci, že vzhledem k posouzení zdravotního stavu a míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně PK MPSV ČR v H. K. a dále podrobného znaleckého posouzení věci bylo možné dospět k přesvědčení, že tato posouzení se zabývala vývojem zdravotního stavu žalobkyně velmi podrobně, seriozně a objektivně. Je tak, zejména s odkazem na znalecké posouzení a závěry zcela zjevné, že stav částečné invalidity žalobkyně je bezpečně prokázán již k datu 14. 10. 1995, tedy do doby platnosti zákona č. 100/1988 Sb. a dalších prováděcích předpisů. Je tak patrné, že v dané věci nastala situace, předvídaná ust. § 78 odst. 1 s.ř.s., kdy v původním podkladovém posudkovém řízení pro vydání rozhodnutí žalované nebylo správně stanoveno datum vzniku částečné invalidity žalobkyně a nebyl aplikován ani odpovídající zákon o důchodovém pojištění (resp. o sociálním zabezpečení), je proto nutné, aby žalovaná provedla nové zhodnocení splnění podmínek pro přiznání dávky žalobkyni v novém řízení a o této skutečnosti vydala i nové rozhodnutí. V novém řízení pak žalovaná vezme za prokázané, že žalobkyně byla částečně invalidní dle § 37, odst. 2 a 3 zákona č. 100/1988 Sb., a to ode dne 14. 10. 1995.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení. Soud ustanovil žalobkyni usnesením ze dne 4. 6. 2009 právní zástupkyni JUDr. A. J., které přiznal, v souladu s ust. § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. náhradu za 8 právních úkonů po 500,-- Kč částku 4.000,-- Kč, za 8 režijních paušálů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) částku 2.400,-- Kč, celkem tedy částku 6.400,-- Kč, kterou žalovaná uhradí k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 30ti dnů od právní moci rozsudku.

O náhradě nákladů znalečného soud rozhodl s odkazem na ust. § 60 odst. 4 s.ř.s., když krajský soud zaplatil náhradu nákladů znalečného, účtovaného soudním znalcem oboru posudkového lékařství ve výši 17.900,-- Kč, na základě usnesení soudu ze dne 2. 5. 2011.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 20. června 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru