Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Az 9/2016 - 65Rozsudek KSHK ze dne 26.01.2017

Prejudikatura

1 Az 5/2013 - 19

1 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 58/2017

přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 29Az 9/2016 - 65
B003575

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně M. S., zast. JUDr. Annou Romanovou, advokátkou AK se sídlem v Hradci Králové, náměstí 5. května 812, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2016, č. j. OAM-685/ZA-ZA02-P17-2015,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2016 rozhodl žalovaný správní orgán o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni, odkázal na ustanovení §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala jeho přezkoumání, uváděla, že v ČR žije od r. 2006, má zde řadu známých a kamarádek, kteří ji v době její nemoci navštěvovali, vypomáhali jí a díky této podpoře je nyní mobilní. Z Ukrajiny se odstěhovala do ČR, protože v zemi původu byla týrána svým přítelem, který se choval po požití alkoholu velmi agresivně. Proto také v r. 2005 dům, v němž spolu bydleli, prodali. Žalobkyně je přesvědčena, že hodnocení skutkového stavu její věci bylo provedeno neúplně a nedostatečně a právní závěr žalovaného je nesprávný. Žalobkyně je přesvědčena, že splňuje humanitární důvod pro udělení azylu, při pádu utrpěla zlomeninu bérce a komlikované zranění žeber a obratlů, její zdravotní stav je velmi podlomený. S poúrazovým stavem byla primárně hospitalizována ve FN v Motole a v rámci následné léčby pak v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou. Má obrovské problémy při chůzi, kulhá a má vážný nález na bederní páteři v oblasti L1, byla jí doporučena operace, chtěla by zůstat mobilní, proto se rozhoduje, zda tuto podstoupit. Žalobkyně je proto přesvědčena, že existují důvody pro udělení humanitárního azylu, k tomu předkládá 4 lékařské zprávy. Odkazuje na Všeobecnou deklaraci lidských práv, která svým čl. 3, 6 a 8 garantuje každému právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, uznání jeho právní osobnosti a právo na účinnou ochranu proti činům, porušujícím základní práva, přiznaná ústavou či zákonem, a to ze strany vnitrostátních soudů. Obdobná ochrana je pak garantována i Evropskou úmluvou o lidských právech, Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. ČR se zavázala k zajištění plnění závazků cit. Deklarace a Úmluvy, i když z geografického hlediska pochází z Ukrajiny, pod uvedenou jurisdikci těchto dokumentů patří. Žalobkyně proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

Na žalobní námitky reagoval žalovaný písemným vyjádřením dne 11. 4. 2016, uvedl, že s nimi nesouhlasí. Odkazuje na obsah správního spisu, při posouzení žádosti žalobkyně vycházel zejména z její výpovědi a z informací, které v průběhu řízení shromáždil. Žalobkyni bylo umožněno při pohovoru uvést vše, co považovala ke své žádosti za potřebné, dne 14. 1. 2016 měla možnost seznámit se s podklady, které žalovaný pro vydání rozhodnutí ve věci shromáždil. V rámci důkazního řízení se správní orgán zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně sdělila, zjistil skutečný stav věci a opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalovaný je přesvědčen, že v odůvodnění rozhodnutí vyhodnotil jasně, podrobně a srozumitelně důvody, pro které žalobkyně žádá o udělení mezinárodní ochrany z hlediska všech jejích forem, potřebné informace si obstaral v dostatečném množství. Žalobkyně jako důvod své žádosti uvedla, že na Ukrajině se nemá kam vrátit, nemá prostředky a dobré zdraví, nedostane práci, tato tam není. Ukrajinu opustila v r. 2006 z důvodu zaměstnání. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že měla zlomeninu nohy, obratle a poraněná žebra, která jsou již v pořádku, zdravotní stav v průběhu řízení nijak nedoložila. Na Ukrajině žije její syn a bratr, od nichž nemůže očekávat pomoc. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně žádné relevantní obtíže v zemi původu neměla a ani v případě návratu jí nehrozí žádná azylově relevantní vážná újma. V podrobnostech odkázal na odůvodnění rozhodnutí, na němž trvá. S námitkou nedostatečného zhodnocení věci především dle § 14 zákona o azylu žalovaný nesouhlasí, stávající stav žalobkyně nelze, dle jeho přesvědčení, hodnotit jak hodný zvláštního zřetele, konečně, ač měla žalobkyně zdravotní zprávy již v době probíhajícího správního řízení, předložila je až k doplnění žaloby, žalovaný je tak v době svého rozhodování neměl k dispozici. Tato okolnost však nemá vliv na posouzení naplnění podmínek ust. § 14. Zprávy de facto potvrzují úraz žalobkyně následkem pádu, zdravotní stav však není život ohrožující, ani takový, který by nebylo možné léčit v zemi původu. Žalobkyně je schopna se o sebe prakticky sama postarat, s neudělením humanitárního azylu se tak správní orgán vypořádal dle svého přesvědčení zcela dostatečným a zákonným způsobem. Navrhuje zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu plyne, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 13. 8. 2015, uvedla, že je státním občanem Ukrajiny, téže národnosti, její rodiče již zemřeli, je svobodná, na Ukrajině žije její bratr a syn. Do r. 2006 žila žalobkyně na Ukrajině, od té doby v ČR, je pravoslavného vyznání, nikdy nebyla politicky organizována. Má ekonomické vzdělání titul Bc., na Ukrajině pracovala v bankovnictví, cestovala na české vízum do ČR za prací. Vrátit se nechce, nemá dobré zdraví, nemá taky kam, nemá prostředky. Chce zůstat zde, pracovat, prodělala různé zlomeniny. Tentýž den v rámci pohovoru žalobkyně sdělila, že před odchodem z vlasti bydlela se synem v domě v Umanu, dům prodala, nyní bydlí u známých. Přijela na pracovní vízum, pak měla podnikatelské vízum do konce roku 2010. Posléze žádala o prodloužení přes prostředníky, kteří za ni ale žádost nepodali, nikdo jí neporadil, co má dělat. Od r. 2011 žila tedy v ČR nelegálně, má zde ale známé, v červenci jí na úřadě právnička poradila, co má dělat. Na Ukrajině nemá kde bydlet, nemá žádné zázemí, neměla by ani práci. Ví, že udělala chybu, že během pobytu nejela domů a nepodporovala syna alespoň finančně, bratr ani syn by jí proto nepomohli. V listopadu 2013 dostala správní vyhoštění, ale nevycestovala, v červenci 2015 dostala podmínečný trest a vyhoštění. Dne 14. 1. 2016 byla žalobkyně seznámena s podklady, které žalovaný shromáždil za účelem posouzení její situace v zemi původu, uvedla, že má o Ukrajině své zprávy, nechce nic doplnit.

Při jednání soudu dne 23. 1. 2016 zástupkyně žalobkyně připomněla, že na Ukrajině neustávají boje, jsou velké ztráty na životech a zdraví a mnoho Ukrajinců ze země utíká, a to nejen do Evropy, ale i na jiné kontinenty. Zprávy a podklady přibližují jak problémy vnitrostátního konfliktu, tak nedobrou životní úroveň v zemi, i celkově komplikovanou situaci. Humanitární pomoc je špatná a nedostatečná, jsou známé zprávy i o tom, že byli napadáni lékaři, kteří se v rizikových oblastech snažili poskytovat pomoc. Situace v zemi je špatná, nejistá a žalobkyně je přesvědčena, že pokud by soud nezjistil důvody poskytnutí azylu dle § 12 zákona o azylu, jistě splňuje podmínky § 14. Připomíná znění § 13 s tím, že soudu předložila oddací list a podmínkou pro možné udělení azylu je tedy její manželství, konkrétně jeho trvání před udělením azylu. Soud konstatoval lékařské zprávy, předložené žalobkyní k doplnění žaloby, a to nález FN v Motole, Praha 5 – ambulantní vyšetření z 25. 6. 2015 z oddělení spondylochirurgie, konstatující nález indikující operaci, dále nález tamní I. ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol ze dne 26. 6. 2015, popisující průběh dvoudenní hospitalizace po pádu s frakturami s ošetřením a domluvou konzervativní terapie. Další nález Oblastní nemocnice Náchod, ortopedie popisuje hospitalizaci žalobkyně od 7. do 11. 1. 2016, při které žalobkyně podstoupila ASK pravého kolene. Soudu byly dne 15. 12. 2016 předloženy listiny, dokládající sňatek žalobkyně – oddací list matričního úřadu v Pardubicích, manželství uzavřeno dne 30. 9. 2016 s J. Š., a dále Pracovní smlouva, uzavřená dne 5. 12. 2016 mezi žalobkyní a s.r.o. V neposlední řadě pak zástupkyně žalobkyně soudu předložila internetové články o situaci na Ukrajině, které popisují neutuchající boje v zemi, zprávy o opakovaných mobilizacích, dále pak článek o situaci stovky tisíc uprchlíků z Donbasu, článek o vykázání Lékařů bez hranic z Ukrajiny – Doněcké oblasti a popisující špatnou úroveň života v zemi. Podklad katolické církve ČR přibližuje počet obětí, které přinesl ukrajinský konflikt do dubna 2016 (9 tisíc mrtvých a přes 1,5 milionu přesídlených osob). Poslední materiál hovoří o obvinění separatistů, kteří viní Ukrajince ze zabíjení žen. Zástupkyně žalobkyně nabídla soudu výpověď manžela žalobkyně, který by měl doložit úmysl manželů žít rodinným životem na zdejším území, se vším potřebným hmotným zázemím, soud návrh zamítl se zdůvodněním, že o skutečnostech, které by měla výpověď manžela žalobkyně doložit, nemá vcelku vážnějších pochybností. K důkazům o nedobré bezpečnostní situaci na Ukrajině pověřená pracovnice žalovaného odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které na str. 6 – 8 s ohledem na dosavadní judikaturu řeši na základě relevantních podkladů tento problém dostatečně, jeho intenzita nemůže být srovnávána s ohledem na okolnosti věci se situací ohrožení každého civilisty, jak případně požadují i mezinárodní předpisy. Vážnou újmou nejsou ohroženi všichni obyvatelé země, žalobkyně navíc pochází ze střední Ukrajiny, kde je situace neměnná a není objektivní důvod se domnívat, že by se po případném návratu měla zdržovat v Luhanské či Doněcké oblasti. V konečných návrzích zástupkyně žalobkyně poukázala na zdokladovanou situaci na Ukrajině, která spolu se špatným zdravotním stavem žalobkyně jistě představuje dostatečný důvod pro udělení azylu humanitárního charakteru, nemá se kam vrátit, v ČR chce a může bydlet s manželem a naplňovat svá manželská práva i povinnosti i v ústavním slova smyslu. Poukazuje i na znění § 13, odst. 3 a 4, upravující problém sloučení rodiny, když její manželství trvá před udělením azylu. Manželství je chráněno nejen Ústavou ČR, ale i Všeobecnou deklarací lidských práv, účelem manželství je společný život manželů, zdejší obydlí naplnění tohoto institutu manželům zaručuje. Všechny uváděné důvody mohou pak jistě vést i k udělení doplňkové ochrany ve smyslu §§ 14a a 14b zákona o azylu. Pověřená pracovnice žalovaného pak poukázala na znění § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, z něhož plyne, že v případě vážného zásahu do rodinného života nelze cizince vyhostit, důvodem žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu je legalizace zdejšího pobytu, s odkazem na dříve uvedenou argumentaci tak správní orgán trvá na zamítnutí žaloby.

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal.

Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu.

Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem

a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11

Po projednání věci, přezkoumání správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, konstatuje krajský soud, že žalobním námitkám nelze vyhovět. Již ze skutečností, které žalobkyně sdělila v rámci správního řízení, jasně plyne, že o udělení mezinárodní ochrany požádala v České republice poté, co na zdejším území žila deset let, z toho od r. 2011 nelegálně, čehož si byla vědoma. O mezinárodní ochranu požádala až poté, co jí hrozilo správní vyhoštění, její žádost proto soud nemůže hodnotit jinak, než jako zcela účelovou, ve snaze zlegalizovat zdejší pobyt. Žalobkyně sama uvedla, že o prodloužení zdejšího podnikatelského víza žádala přes prostředníky, musela si tak být dobře vědoma reality své situace a bez dalšího se spoléhala na řešení situace, které nebylo v souladu s platnými zákony. Z výše uvedených skutečností je pak zcela patrné, že o pronásledování žalobkyně v zemi původu, či důvodných obav z něho z azylově relevantních důvodů se nejedná a jednat nemůže, neboť žalobkyně sama vypověděla, že ze země původu odjela za prací, žádné jiné problémy ve vlasti neměla. Nejvyšší správní soud v Brně mnohokrát a opakovaně na podobné situace reagoval ve svých rozhodnutích, v nichž zdůraznil význam institutu mezinárodní ochrany a konkrétně udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, s tím, že se nemůže jednat o obdobné situace, kdy navíc žadatel ani netvrdí situaci jakéhokoliv pronásledování a žádá až právě v případě hrozby vyhoštění z ČR. V této souvislosti soud uvádí např. rozhodnutí ze dne 26. 5. 2004, čj. 1 Azs 45/2004, ze dne 18. 12 2003, čj. 5 Azs 27/2003 či ze dne 21. 8. 2003, čj. 2 Azs 6/2003, ale i ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005. Na str. 3 – 5 se proto žalovaný, dle přesvědčení soudu, vypořádal s odůvodněním neexistence azylového důvodu dle § 12 zákona o azylu v případě žalobkyně dostatečně, též seriozně zhodnotil, že situace ekonomická nemůže být v daném případě azylově relevantní, a to i s řádným odkazem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků. Krajský soud nemohl dále přehlédnout, že žalobkyně připomínala v průběhu soudního jednání naplnění podmínek § 13 zákona o azylu, a to v souvislosti s doložením uzavření manželství s českým občanem. Nedoložila však, že by tento byl osobou, které byl udělen azyl, tedy mluvou tohoto ustanovení „azylantem“ a soud tak, s ohledem na znění daného ustanovení (viz shora) musel konstatovat, že na žalobkyni toto ustanovení nelze vztáhnout vůbec. Další žalobní námitky pak směřovaly k naplnění podmínek humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. Zde žalobkyně namítala jednak svůj nedobrý zdravotní stav, jednak situaci sociální, tedy, že se nemá prakticky v zemi původu kam vrátit a dále též existenci funkčního manželství, uzavřeného v České republice, kde má partnerské i ekonomické zázemí, s tím, že manželství chrání jak samotná Ústava ČR, tak i předpisy mezinárodního práva. Posledně uvedenou situaci správní orgán v rámci svého řízení a vydaného rozhodnutí řešit nemohl, neboť rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 2. 2016 a žalobkyně uzavřela sňatek v měsíci září 2016. Dále pak soud konstatuje, že ačkoliv zdravotní podklady, které žalobkyně předložila soudu (viz výše), popisují převážně situaci do dne 14. 1. 2016, kdy byla žalobkyně v rámci seznámení s podklady žalovaného dokonce vyzvána správním orgánem, zda nechce doložit lékařské zprávy týkající se jejího aktuálního zdravotního stavu, žalobkyně tak neučinila a sdělila žalovanému, že je doložit nechce. Ani tyto podklady tak žalovaný neměl při svém rozhodování k dispozici, ač žalobkyně dostala v průběhu řízení dostatečný prostor k jejich předložení a byla dokonce k jejich předložení i vyzvána. Žalovanému proto nelze vytknout, že se zdravotnímu stavu žalobkyně dostatečně nevěnoval, naopak, i přes uvedené skutečnosti popsal v napadeném rozhodnutí na str. 5 žalobkyní sdělené obtíže, ovšem se závěrem, že nejsou pro žadatelku život ohrožujícími a nejsou ani tak mimořádnými či závažnými, aby nemohly být případným předmětem doléčení v zemi původu. Věk žalobkyně nebyl v době hodnocení její žádosti vysokým věkem v pojetí azylově relevantního důvodu, hodného zvláštního zřetele, správní orgán tak hodnotil všechny známé skutečnosti a jeho správní úvaze nemá krajský soud čeho vytknout. Uvážení, které je zcela v kompetenci správního orgánu, nepřekročilo seriozní meze a po projednání a přezkoumání věci pak soud konstatuje, že ani sám neshledal v uvedených skutečnostech důvody, hodné zvláštního zřetele, neboť uzavření sňatku se státním občanem České republiky není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (zde viz rozhodnutí NSS ze dne 1. 8. 2013, čj. 1 Az 5/2013), co do závažnosti zdravotních obtíží žalobkyně pak musí přisvědčit citovanému závěru žalovaného.

K žalobkyní předloženým materiálům – internetovým zprávám o dřívější situaci na Ukrajině zejména z bezpečnostního pohledu pak krajský soud připomíná, že Nejvyšší správní soud v Brně v mnoha rozhodnutích z průběhu r. 2015 a 2016 jasně deklaroval, že napjatá bezpečnostní situace je pouze v obou východních oblastech Ukrajiny, nedosahuje však z mezinárodního pohledu síly totálního konfliktu a nepředstavuje tak azylově relevantní důvod dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. K tomu se, dle přesvědčení soudu, žalovaný vyjádřil velmi odpovědně a vyčerpávajícím způsobem na str. 6 – 8 žalobou napadeného rozhodnutí, jeho odůvodnění je přezkoumatelné, vyplývající z dostatečných, aktuálních a různorodých podkladů a soud se s ním plně ztotožňuje. Odkazuje přitom zcela reálně např. na rozhodnutí NSS ze dne 3. 6. 2016, čj. 5 Azs 135/2015, ze dne 11. 11. 2015, čj. 3 Azs 139/2015, 1 Azs 237/2016 ze dne 9. 11. 2016 a mnohá další. Žalobkyně přitom před svým opuštěním vlasti pobývala ve střední části Ukrajiny, a jak správně žalovaný připomněl při jednání soudu, není žádný logický důvod se domnívat, že by se v případě návratu měla žalobkyně zdržovat v Luhanské či Doněcké oblasti. Podmínky ust. § 14b) zákona o azylu se na žalobkyni nevztahují.

Krajský soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně byla podána účelově z důvodu legalizace pobytu v České republice, jejím nejpádnějším důvodem pro další možné setrvání na zdejším území je uzavření manželství s českým občanem, tento důvod je však nutné řešit pomocí zákona o pobytu cizinců a jeho jednotlivých institutů, neboť pod důvody možného udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu nespadá. Soud proto považuje napadené rozhodnutí žalovaného z výše uvedených důvodů za správné, za souladné se zákonem o azylu, správním řádem i v rozhodnutí citovanými předpisy mezinárodního práva a žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval a náklady právního zastoupení žalobkyně soud vyřešil samostatným usnesením.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 26. leden 2017

JUDr. Jana Kábrtová v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru