Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Az 7/2011 - 80Rozsudek KSHK ze dne 07.11.2011

Prejudikatura

2 Azs 8/2004


přidejte vlastní popisek

29 Az 7/2011-80

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce F. S., zast. JUDr. Martinem Rozumkem, Organizace pro pomoc uprchlíkům se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2011, čj. OAM-722/VL-18-K02-2008, takto :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2011, čj. OAM-722/VL-18-K02-

2008 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal včasnou žalobou přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2011, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. §§ 12 – 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Uváděl, že dle jeho přesvědčení žalovaný porušil § 3 správního řádu, neboť Pokračování 29Az 7/2011

nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti – zde poukazoval na podklady žalovaného, které vycházely pouze z oficiální legislativy, která však často nekoresponduje s faktickou situací v zemi a poukazoval i na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2006, čj. 56 Az 118/2006 – o potřebě shromáždění poznatků o zemi původu. Žalobce trpěl po pádu sovětského režimu v arménsko-ázerbájdžánském konfliktu diskriminací a nevraživostí ze strany Arménů kvůli svému muslimskému jménu a ázerbájdžánskému původu ze strany matky. Toto se projevilo i v jeho práci a vyvrcholilo výpovědí ze zaměstnání. Postupně byl degradován z vedoucí pozice až na dělníka a nakonec byl jeho pracovní poměr ukončen. V této souvislosti poukázal i na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, čj. 55 Az 92/2005 – „je-li např. o zemi původu žadatele známo, že stav dodržování lidských práv je špatný, pak tyto skutečnosti musí správní orgán zohlednit…“ K namítanému porušení ust. § 68 správního řádu žalobce uvádí, že není povinností žadatele, aby pronásledování prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Domnívá se, že žalovanému se nepodařilo opatřenými zprávami vyvrátit jeho výpověď. Žalobce je dále přesvědčen, že splňuje podmínky ust. § 12 zákona o azylu, a to písm. b), neboť má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti. Narodil se v Ázerbájdžánu, trvalý pobyt měl ovšem v Arménii, kam se přistěhoval do Jerevanu v době studií. V r. 1997 byl vedoucím výroby, postupně byl ale v práci proto, že pocházel z Ázerbájdžánu, degradován až na pozici dělníka a nakonec z práce vyhozen. V r. 2005 měl mozkovou příhodu, byla mu odmítnuta následná lékařská péče. K naplnění ust. § 14 zákona o azylu pak žalobce uvedl, že mu měl být udělen humanitární azyl, po mrtvici mu zůstalo z velké části ochrnutí levé poloviny těla, trpí i výpadky paměti. V Arménii se pro svůj původ potýkal se stálou diskriminací, a to i v oblasti zdravotnictví, byla mu odmítána i rehabilitace po mrtvici. Jediná rehabilitace mu byla poskytnuta Červeným křížem, ovšem několik dní jako domnělý Ázerbájdžánec ležel u dveří, po návštěvě mezinárodní delegace mu byla poskytnuta pomoc na 15 dní. Z internetových stránek základních informací o zemi původu plyne, že zdravotnické služby jsou v Arménii poskytovány za finanční úhradu, jsou obecně na nízké úrovni, zdravotní pojištění de facto nefunguje. Žalobce si musel platit veškeré léčebné náklady, výsledky lékařů byly špatné – toto dokládají i „recepty“ arménských lékařů, de facto papírky se špatnými radami, jaké léky si koupit. Z lékařské zprávy ze dne 17. 12. 2008 vyplývají potíže s řečí a hybností, potvrzuje rovněž nebezpečné zúžení krční tepny s akutně hrozící recidivou centrální mozkové příhody. Riziko opakování mrtvice potvrdila rovněž v r. 2008 lékařka ve Vyšních Lhotách i další lékařské zprávy z r. 2009 a 2010. Lékařská zpráva z 23. 3. 2010 pak dokládá neprůchodnost tepen na dolních končetinách, operace krčních tepen, kterou absolvoval, tak nebyla konečným řešením jeho problémů, v důsledku mozkové příhody a opakovaných uzávěr tepen se žalobce nemůže pohybovat, ujde 5 – 10 metrů. Ovládá velmi omezeně jen polovinu těla, byla mu nabídnuta další operace, ovšem s rizikem 50% přežití. Zde v ČR je mu poskytována adekvátní péče, která mu umožnila vůbec přežít, je tak přesvědčen, že splňuje podmínky § 14 zákona o azylu a udělení humanitárního azylu. V Arménii pro něho není adekvátní péče dostupná. Žalobce navrhoval zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

Pokračování 29Az 7/2011

Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření ze dne 13. 4. 2011 popřel oprávněnost žalobcových námitek, neboť je přesvědčen, že shromáždil za účelem posouzení situace v Arménii dle azylového příběhu žadatele dostatečné podklady, jedná se o informace z uznávaných a důvěryhodných zdrojů, popisující situaci nejen na základě legislativy, ale zohledňující i faktický stav v zemi. Námitka je v žalobě pouze obecná, neuvádí, s čím konkretně nesouhlasí, ve správním řízení žalobce nevznesl žádné námitky, ani nenavrhoval doplnění podkladů. Žalobcem tvrzenou diskriminaci žalovaný řádně posoudil, neshledal toto tvrzení důvodným pro udělení mezinárodní ochrany. Své závěry žalovaný řádně zdůvodnil, a to i ve vztahu k namítanému ázerbájdžánskému původu žalobce, potížím v zaměstnání či diskriminační výměře invalidního důchodu. Žalovaný je přesvědčen, že podmínky ust. § 12 b) zákona o azylu naplněny nebyly. Nedošlo ani k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky tohoto ustanovení, úvahy, kterými se žalovaný řídil jsou seznatelné a mají oporu ve shromážděném spisovém materiálu. Důvody hodné zvláštního zřetele shledány nebyly, k dostupnosti lékařské péče v tomto konkretním případě se žalovaný vyjádřil na str. 9 – 11 svého rozhodnutí. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu leží ve sféře správního uvážení správního orgánu, na jeho udělení není právní nárok, meze správního uvážení nebyly překročeny. Žalovaný z uvedených důvodů navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žaloba byla posléze dne 31. 5. 2011 doplněna aktuální lékařskou zprávou ze dne 13. 5. 2011 – pacient trpí uzávěrem aorty (tzv. Lerischův syndrom), je mu indikována potřeba oboustranného by-passu, u pacienta je dáno velké riziko kardiovaskulární příhody. Žalobce není schopen hradit případnou lékařskou péči v zemi původu, v současné době bere každý den 9 léků. Transport do země původu by nejspíše skončil brzkým úmrtím.

Při jednání soudu dne 29. 8. 2011 zástupce žalobce poukázal na skutečnost, že u žalobce byla v minulosti popsána mozková příhoda, nicméně trpí i ucpáváním tepen, došlo k jejich operaci na krku, tato operace v ČR mu patrně zachránila život, jeho zdravotní stav se nicméně nezlepšuje, v současné době prokázáno ucpávání tepen tříslech. Ošetřující lékař MUDr. P. z ústecké nemocnice uvádí, že aorta hrozí uzávěrem, žalobce k lékaři musí vozit, neboť sám ujde cca 5 – 10 m. Pohyb, který mu lékaři radí, však pro žalobce s ohledem na postižení, není možný. K dotazu soudu na výši důchodu zástupce žalobce uvedl, že v Arménii je tak vysoká korupce, že žalobce pobírá z přiznané dávky 28. tisíc pouze částku 8 tisíc a zbytek je potřebné odevzdat úředníkovi, který dávku přiznal. Zpráva MZV uvádí, že zdravotní pojišťovny v Arménii nefungují, v rozhodnutí je však uvedeno, že ano. Svědectví paní T. P. však hovoří o tom, že v Arménii je s výjimkou státní realizace nutné veškerou zdravotní péči hradit. Žalobce ji obdržel v zemi původu toliko za peníze a nebyla dostatečná. Recepty bez razítek vlastně znamenají rady, jaké léky brát, vše by si však žalobce musel hradit sám. Z rozhodnutí žalovaného nevyplývá přístup Arménů vůči lidem, z jejichž pasu jasně plyne ázerbájdžánský původ, jeho babička byla Ázerbájdžánka a při žalobcově narození jí chtěli udělat radost, dostal proto muslimské jméno. O těchto problémech z praxe není žádná zpráva. Zástupce žalobce navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného, zdravotní stav žalobce neumožňuje jeho návrat do vlasti. Náhradu nákladů řízení žalobce neúčtuje.

Pokračování 29Az 7/2011

Pověřená pracovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, rozhodnutí vyšlo z řádně zjištěného skutkového stavu věci, je řádně odůvodněno. Žalobci v zemi původu nebyla upírána lékařská péče, je pochopitelné, že v Arménii je na rozlišné úrovni než v ČR. Taková skutečnost však není pro udělení azylu dostačující, ani v ČR není zdravotní péče bezplatná, syn žalobce se zavázal k úhradě jeho zdravotní péče. Pokud panu žalobci není udělen azyl, nemusí nutně z ČR vycestovat, je možné si vyřídit zdejší pobyt i jiným způsobem. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Soud dne 29. 8. 2011 rozhodl o nutnosti předložení zdravotní zprávy o funkčním stavu žalobce a jeho schopnosti podstoupit případnou cestu do země původu. Ošetřující lékař žalobce vystavil dne 23. 9. 2011 potvrzení o sledování žalobce v různých zdravotních zařízeních, je u něho prokázána významná stenoza karot. řečiště, kvůli níž podstoupil i neurochirurgickou operaci. Pro významný nález na dolních končetinách – tepenném systému – je u pacienta indikována revaskularizace, jako prevence případné amputace dolních končetin. Nelze vyloučit ani nutnost kardiochirurgické operace, jedná se o vážné onemocnění s řadou potíží a abnormit.

Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 10. 10. 2008, uvedl, že je narozen 30. 8. 1949, je státním občanem Arménie, téže národnosti, ženatý, současně s ním žádá o udělení mezinárodní ochrany jeho manželka. Jejich dvě dcery žijí v Rusku, v ČR žije syn. Žalobce je pravoslavného vyznání, nikdy nebyl politicky organizován. Má SŠ vzdělání v oboru technik, mechanik – strojař. V Arménii má nárok na invalidní důchod. V zemi původu byl utiskován, protože se narodil v Ázerbájdžánu, měl mrtvici, nikdo mu neposkytl lékařskou pomoc, nechtěli ho léčit. V pase má místo narození a kvůli tomu se k němu špatně chovají. V r. 1966 jel do Arménie studovat a již tam zůstal. Do Prahy přicestoval letecky z Jerevanu, chce, aby mu zde pomohli s léčbou. Po mrtvici v r. 2005 má postiženu levou půlku těla. Ze spisu dále plynou předložené lékařské zprávy o ohrožení pacienta recidivou CMP s rozsáhlým mozkovým IM, který by pravděpodobně vedl k plnému levostrannému ochrnutí. Z rozhodnutí arménského úřadu vyplývá přiznání invalidního důchodu I. stupně ve výši 28.432 dramů od 2. 8. 2005. S žalobcem byly provedeny pohovory, kdy 12. 11. 2008 uvedl, že do Jerevanu přijel studovat v r. 1966, po dvou letech se za ním přistěhovala i rodina, v Baku nebyly arménské školy. Do ČR přiletěl legálně 28. 9. 2008, důvodem bylo špatné zacházení v zemi původu, vše začalo po rozpadu SSSR. Poté, co onemocněl, mu nepředepisovali léky, nedostal výplatu za devět měsíců. Po nemoci ho vyhodili z práce, byl falešně obviněn, že neplatí za služby, avšak za vodu a odpady platil. Tomuto se nebránil z důvodu nemoci. Utlačován byl za to, že se narodil na území Ázerbájdžánu, vedením podniku i magistrátem. Byl nucen snížit svoji pracovní funkci, jinde by však práci nesehnal. Vztahy se po revoluci kvůli Náhornímu Karabachu velmi zhoršily. Syn má na zdejším území legální pobyt, je zde již 4 roky. Žalobce dostal pozvání, neboť prosil syna, aby ho pozval, v zemi původu to nebylo k vydržení, vyřídil v Tbilisi vízum. Penzi dostával 8.000 dramů, bylo to málo, stěžoval si na to. Ostatní pracovníci také nedostávali výplaty. Ve své vlasti se obává útlaku, špatného zacházení. Byl např. v nemocnici, kde mu neurolog řekl, že ho pozve, ale nepozval, dostával doma injekce, k lékaři chodil 2x měsíčně, ale vše si musel platit. Pokračování 29Az 7/2011

2. 5. 2005 ho rozčílila situace v práci, když si šel lehnout, cítil bolest v předloktí a u srdce, soused zavolal záchranku, byl odvezen do nemocnice v Abovjanu, druhý den žádali jeho pas, z něho se dozvěděli, že je narozen v Ázerbájdžánu a další den ho propustili. Měl chodit k neurologovi, ale lékařka mu řekla, aby zavřel dveře, jel do Jerevanu, tam mu sestra v nemocnici řekla, že mu zavolají, ale nevolali. Poté, co žalobci bylo sděleno, že jeho manželka vypověděla, že ležel v nemocnici dva týdny, žalobce uvedl, že tam dva dny čekali a byl hospitalizován až poté, co vypověděl svůj příběh turistům. Jeho zdravotní stav mu návrat neumožňuje, žádá o humanitární pomoc. Z hospitalizační zprávy nemocnice plyne, že žalobce byl hospitalizován po dobu dvou týdnů od 3. do 25. 5. 2005, byly mu předepsány léky a nutný neurologický dohled. Dne 4. 3. 2009 pak žalobce v průběhu pohovoru uvedl, že dostával důchod 8.000 dramů, po předložení důchodového výměru na 28.000 dramů pak uvedl, že vše zařizovala manželka, on nic neví, asi připsali číslici 2, ovšem správní orgán poukázal na skutečnost, že důchodový výměr je notářsky ověřen. Dále žalovaný žalobce dotazoval ku skutečnosti o dříve uvedených 3 hospitalizacích, žalobce uvedl, že ho léčila lékařka na poliklinice, s léčbou nebyl spokojen, ovšem nikde si nestěžoval. Ze zprávy o jeho zdravotním stavu z března 2010 plyne, že je schopen ujít 5 – 10 metrů, špatný zdravotní stav popisuje i předložená lékařská zpráva z listopadu 2010.

Soud jednal dne 29. 8. 2011 i ve věci manželky žalobce, paní F. Y., která se k jednání dostavila a uváděla, že se o svého manžela stará, byla dotázána k osvětlení rozporů ve svých výpovědích a uvedla, že majitelem firmy, kde byli zaměstnání, byl jejich známý, proto byla zaměstnána jenom formálně a byla na neplaceném volnu. K částce pobíraného důchodu manžela uvedla, že částka 8.000 dramů představuje 26 dolarů a 28.000 dramů 90 dolarů, takže je patrné, že jejich příjem byl při výši nákladů na léčbu zanedbatelný.

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..), vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného ( § 77 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného zrušuje pro vady řízení ( § 78 odst. 1 s.ř.s.).

Soud po projednání a přezkoumání věci konstatuje, že správní orgán se na str. 7 svého rozhodnutí v této věci seriozně vypořádal se zdůvodněním neexistence důvodů, upravených ust. § 12 a) zákona o azylu v případě žalobce, neboť ze žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany i ze záznamů z provedených pohovorů nikde neplyne, že žalobce by se v zemi původu jakkoliv politicky angažoval či že by vyvíjel politické aktivity, za které by byl azylově relevantně pronásledován. Soud též konstatuje, že toto ustanovení nebylo žalobou atakováno. Žalobce ovšem v žalobě uváděl, že splňuje podmínky ust. § 12 b) cit. zákona, a to konkretně pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti. V této souvislosti uváděl, že byl pro svůj původ vyhozen z práce poté, co byl postupně degradován z vedoucí pozice na dělnické místo a z téhož důvodu mu byla odpírána i seriozní lékařská pomoc. Uváděl i to, že dostal velmi nízký důchod. Soud je však přesvědčen, že z logického postupu jak žalobcem uváděných skutečností, tak skutečností, uváděných manželkou žalobce, tak ale i posléze předložených dokladů naopak vyplývá, že

Pokračování 29Az 7/2011

žalobci byl přiznán důchod ve výši 28.000 dramů, ne jím uváděné 8.000 dramů, přičemž tvrzení, že na listinu zřejmě byla dopsána číslice 2 a posléze, že žalobce vlastně nic neví, protože vše vyřizovala manželka, spolu s tvrzením, že vlastně pobíral jen 8.000 dramů, protože 20.000 bylo nutno přenechávat úředníkovi, který dávku přiznal, je natolik rozporuplné, že nemůže jinak, než vést k závěru, že je velmi nevěrohodné. Správní orgán se dle přesvědčení soudu podrobně a seriozně vypořádal i s dalšími tvrzeními žalobce, a to na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí v tom směru, že jeho narození v Ázerbájdžánu nebylo důvodem k pronásledování v práci, kde byl postupně přeřazován na jiné pozice a funkce, neboť až do r. 2002 vykonával funkci významnou, plat v určitém období nedostávali všichni pracovníci a je rovněž patrné, že po vážném onemocnění žalobce mu byl přiznán invalidní důchod a jeho výpovědi o tom, že byl vyhozen proto soud neuvěřil, neboť se zcela zjevně jednalo o přechod do invalidity z důvodu vážného onemocnění. Z žalobcem tvrzených důvodů o pronásledování z důvodu národnosti tak správní orgán nemohl vyvodit azylově relevantní důvody, a to posléze ani z jím tvrzených námitek o tom, že mu nebyla poskytována adekvátní lékařská péče, neboť z argumentace, podrobně popsané na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí plyne, že ve vlasti byl hospitalizován, byl i léčen. Soud proto tíži žalobcem namítaného pronásledování z výše uvedených důvodů, a to pro národnost žalobce, v jím uváděném příběhu shledat nemohl. Soud však po přezkoumání a projednání věci, a po odročení jednání dne 29. 8. 2011, kdy si soud vyžádal doplnění lékařského vyjádření o současném zdravotním stavu žalobce, je toho názoru, že přestože správnímu orgánu byly zástupcem žalobce v průběhu řízení předkládány opakovaně zprávy o závažnosti jeho zdravotního stavu, které konečně na str. 3 – 5 napadeného rozhodnutí žalovaný cituje, správní orgán pouze uzavřel, že v souvislosti s ust. § 14 zákona o azylu nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, zdůvodnění této úvahy je sice obšírné a obsáhlé, nicméně soudu v rámci této úvahy zcela chybí v daných souvislostech logická úvaha, zda je žalobce z důvodu vážného zdravotního postižení schopen případné cesty do země původu, a to bez vážného ohrožení zdraví případně i života. Soud souhlasí s úvahou správního orgánu, že žalobci zřejmě byla v zemi původu poskytována lékařská péče dle možností arménského zdravotnictví, poskytnutí případné péče na vyšší odborné úrovni nemůže být důvodem azylově relevantním – tato situace byla opakovaně v českém azylovém právu judikována – ani další, žalobcem namítané skutečnosti, krom soudem uvedené, soud za důvody, hodné zvláštního zřetele neshledal. Je pravdou, že udělení humanitárního azylu je plně v kompetenci správního orgánu, avšak soud musí v každém individuálním případu zkoumat, zda pro tuto úvahu správní orgán shromáždil dostatečné podklady. V daném případě je soud přesvědčen, že zcela chybí odborný lékařský posudek či dobrozdání o tom, zda žalobce je schopen v současném zdravotním stavu vycestovat do země původu a bez vážného ohrožení zdraví případně i života takovou cestu podstoupit. Pokud takové cesty žalobce schopen ze zdravotních důvodů není, je soud přesvědčen, že zdůvodnění správní úvahy o neexistenci důvodů, hodných zvláštního zřetele není dosud úplné a správní orgán musí této věci věnovat další pozornost, soudem výše naznačenou.

Pokračování 29Az 7/2011

Z uvedeného důvodu tedy soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrací k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4 s.ř.s.), v němž správní orgán vezme v úvahu právní názor, soudem výše vyslovený ( § 78 odst. 5 téhož).

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nežádal.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 7. listopadu 2011 JUDr. Jana Kábrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru