Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Az 26/2011 - 27Rozsudek KSHK ze dne 25.11.2011

Prejudikatura

7 Azs 28/2011 - 74


přidejte vlastní popisek

29 Az 26/2011-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce A. O., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. června 2011, čj. OAM-175/ZA-ZA06-ZA09-2011, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal včasnou žalobou přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 21. června 2011, kterým byla zhodnocena jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustná podle § 10a) písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), řízení proto bylo s odkazem na ust. § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno a žalobě nebyl dán v souladu s ust. § 32 odst. 3 tohoto zákona odkladný účinek.

Žalobce uváděl, že správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil § 2 správního řádu, neboť postupoval v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Pokračování 29Az 26/2011

Česká republika vázána, zejména porušil čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále došlo k porušení § 3 správního řádu, neboť žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Porušení ust. § 50 správního řádu pak spatřuje žalobce v tom, že správní orgán si neopatřil odpovídající a dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nereflektoval situaci v tureckých věznicích a riziko, které žalobci po případném návratu hrozí. Je přesvědčen, že splňuje podmínky ust. § 12 i § 14a) zákona o azylu, neboť pro případ návratu do Turecka má důvodné obavy ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Byl zadržen tureckou policií za distribuci novin „Özgür gündem“, poté, co jeho otec zaplatil policii úplatek 2500 euro, policie ho propustila. Důrazně však žalobce upozornila, že musí opustit Turecko, neboť v případě dalšího zadržení bude uvězněn na půl roku. Problémy se státní mocí měl i před tímto incidentem, neboť odmítl nastoupit do turecké armády, je kurdské národnosti a odmítl bojovat proti vlastním lidem a zabíjet je. Je proto přesvědčen, že v případě návratu do Turecka by byl uvězněn a podroben mučení, případně nelidskému či ponižujícímu zacházení. Jeho obavy jsou proto opodstatněné, dokládá to na zprávách : MZV USA, mapující situaci v r. 2010 (..objevily se zprávy o řadě lidskoprávních problémů a týrání v zemi, bezpečnostní síly se dopustily řady nezákonných zabití, počet zatčení a stíhání v těchto případech byl velmi nízký ve srovnání s počtem incidentů. Odsouzení je vzácné… Během roku hlásily lidskoprávní organizace případy mučení, bití a týrání bezpečnostními službami. Podmínky ve věznicích zůstávají ubohé, věznice jsou přeplněné, personál nedostatečně vyškolený. Právo vymáhající složky zadrženým neposkytují bezprostřední přístup k advokátům, jak vyžaduje zákon.. Lidskoprávní organizace stále hlásí případy mučení nebo týrání v zajišťovacích střediscích a ve věznicích…. Zpráva cituje Výbor proti mučení OSN, který je vážně znepokojen počtem pokračujících a konzistentních obvinění týkajících se používání mučení, zejména na neoficiálních detenčních místech… lidskoprávním organizace také zdokumentovaly případy, kdy vězeňští dozorci vězně bili…Zpráva dále pokračuje, že v r. 2010 bylo hlášeno 32 zabití ve věznicích a 5 v zajišťovacích zařízeních..). Žalobce dále odkazuje i na zprávu Amnesty International o stavu lidských práv v Turecku v r. 2010, uvádí, že v posilování ochrany lidských práv bylo dosaženo minimálního pokroku, stále jsou hlášeny případy mučení a jiného špatného zacházení, vyšetřování případů týrání páchaného představiteli státu byla neefektivní a není zde šance, že odpovědné osoby budou předvedeny spravedlnosti. Žalobce si je vědom, že podává žádost o mezinárodní ochranu opakovaně, je však přesvědčen, že mezinárodněprávní závazky, které vyplývají pro Českou republiku jak z čl. 33, tak i čl. 3 výše cit. úmluv mají podle čl. 10 Ústavy České republiky aplikační přednost před ust. § 10a) písm. e) zákona o azylu, podle něhož je jeho žádost považována za nepřípustnou. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu projednání. Současně žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě, uváděl, že v případě jeho nepřiznání mu hrozí nenahraditelná újma, je přesvědčen, že jeho navrácením by došlo k porušení zásady non-refoulement, neboť by mu hrozilo mučení, nelidské či ponižující zacházení ve vězení, případně nelidský či ponižující trest.

Pokračování 29Az 26/2011

Žalovaný správní orgán podal vyjádření k žalobě dne 5. 9. 2011, uvedl, že žalobu nepovažuje za oprávněnou, žalobce své důvody oproti první žádosti o udělení mezinárodní ochrany vrství a doplňuje, avšak dle § 25 písm. i) a § 10a) písm. e) zákona o azylu bylo rozhodnuto plně v souladu se zákonem, neboť řízení se zastaví, pokud je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. V současném řízení nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem zkoumání v předchozích pravomocně ukončených řízeních a které by tak odůvodnily nové meritorní posouzení žádosti žadatele. Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009, z něhož plyne, že „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti, jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení“. Takové skutečnosti však, dle názoru žalovaného, shledány nebyly a nelze je spatřovat ani odkazem na obecné úryvky ze zpráv MZV USA a Amnesty International. Proti předchozímu řízení nenastaly žádné okolnosti, kvůli nimž by měla být mezinárodní ochrana žalobci udělena, žalovaný je konečně přesvědčen, že u nepřípustných žádostí zákon neukládá povinnost posuzovat doplňkovou ochranu. Žalobní námitky shledává žalovaný nedůvodnými, situace neopodstatňuje přiznání odkladného účinku žalobě. Správní orgán navrhuje zamítnutí žaloby.

Soud ve věci rozhodoval v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, a to se souhlasem obou účastníků řízení. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal.

Ze správního spisu plyne, že současnou žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal dne 10. 6. 2011, uvedl, že je státním občanem Turecka, rodiče žijí v Turecku, v Mardinu, žalobce je svobodný, v zemi původu pobývá i jeho 9 sourozenců. Za místa pobytu v uplynulých deseti letech označil do r. 2004 pobyt rodičů, dále pak do listopadu 2007 Istanbul, posléze již Českou republiku, s tím, že od ledna do února 2008 byl v Německu, odkud byl vrácen zpět do ČR. Jeho vyznáním je islám, vojenskou službu nenastoupil, byl politicky organizován od r. 2004, má nedokončené střední vzdělání. Jako důvod své žádosti uvedl, že měl problémy s armádou, je Kurd, nechtěl proto nastoupit do turecké armády, musel by bojovat proti svému lidu. Byl v r. 2007 zadržen policií, neboť rozdával noviny „Özgür gündem“, otec zaplatil policii úplatek a byl propuštěn. Policisté ale dali otci podmínku, že syn nesmí zůstat v Turecku, pokud by byl opět zadržen, nechali by ho ve vězení 5 – 6 měsíců. Žalobce cestoval letecky do ČR, v r. 2008 osobním automobilem do Německa, odkud byl vrácen. Do Turecka se chce vrátit, ale až poté, co se tam vyřeší problémy. Již dvakrát bylo rozhodnuto o jeho žádosti o azyl v ČR, jednou v Německu. Součástí správního spisu jsou i žádosti, které žalobce podal dne 28. 11. 2007, v této např. uvedl, že nebyl nikdy politicky organizován, obává se odvodu na vojnu v zemi původu, též se pohádal s bratrem. V Istanbulu byla jeho ekonomická situace špatná, pracoval jako nosič. V další žádosti dne 1. 9. 2010 pak žalobce uvedl, že byl členem Pokračování 29Az 26/2011

strany DEHAP a již hovořil o roznášení novin, uvedl, že byl kvůli tomu několikrát zadržen policií, v r. 2002 byl jeho bratr Metin zabit, roznášel stejné noviny.

O žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť po zaslání vyjádření žalovaného žalobci rozhodl ve věci samé.

Z ust. § 25 písm. i) zákona o azylu plyne, že správní řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastaví, jestliže žádost o její udělení je nepřípustná. Ve smyslu ust. § 10a písm. e) zákona o azylu je pak žádost nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Jak ze správního spisu, tak z napadeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu plyne, že žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice v listopadu roku 2007, rozhodnutí žalovaného z 30. 11. 2007 žalobci nevyhovělo, mezinárodní ochrana mu udělena nebyla, jeho žaloba byla u krajského soudu zamítnuta a kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost. Rozhodnutím o druhé žádosti žalobce pak žalovaný vyslovil již nepřípustnost dle § 25 písm. i) zákona o azylu, krajský soud zamítl žalobcovu žalobu 28. 2. 2011 pod sp. zn. 56 Az 109/2010. Soud, jak výše uvádí, dospěl k přesvědčení, že žalovaný rozhodl v současném řízení zcela bezchybně, neboť, jak výše vyplývá z ust. § 25 písm. i) a § 10a) písm. e) zákona o azylu, správnímu orgánu, který vcelku beze zbytku zjistil z žalobcovy žádosti, že jeho důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou obdobné předchozím, nezbylo, než aplikovat citovaná ustanovení. Žalobce neuváděl žádné nové skutečnosti, které má na mysli ust. § 10a) písm. e) zákona o azylu, neboť žalobcem uváděné případné problémy vězeňství v Turecku, takovou skutečností nejsou. Pokud nebyly v pravomocně ukončeném soudním řízení, po vyčerpání i kasačního řízení, zjištěny azylově relevantní důvody, je žalobcem namítané možné uvěznění a možné ohrožení pouze zcela spekulativního charakteru a nikoliv relevantním důvodem, který by nebyl bez vlastního zavinění žalobce v předchozím řízení zkoumán. Z podání žadatele je patrné, že poté, co sdělil důvody pro udělení mezinárodní ochrany v r. 2007, kdy uváděl, že nikdy nebyl politicky organizován a o mezinárodní ochranu žádá proto, že nehodlá nastoupit vojenskou službu a pohádal se s bratrem, v dalších žádostech pak pouze stupňuje výčet důvodů, a to, že roznášel noviny, byl zatčen (v současné žádosti), byl zatčen vícekrát (v minulé – druhé žádosti) a jeho tvrzení tak jsou nevěrohodná. Žalobcem namítaný rozpor výsledku správního řízení s ust. čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jimiž je Česká republika vázána je zcela obecný a soud nemohl přistoupit ani na jím namítané porušení ust. § 2, § 3 a § 50 správního řádu, když správní orgán zjistil z žádosti žalobce jím uváděné skutečnosti seriozně a seriozně a správně i uvážil, že jím uváděné skutečnosti dikci ustanovení o možném zhodnocení nově uváděných skutečností nenaplňují. Správnímu orgánu pak nezbylo, než aplikovat obě výše cit. ustanovení zákona o azylu v platném znění. Je na žalobci, aby se svým příběhem neopakoval žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro legalizaci pobytu v České republice, ale pokud má zájem v České republice pobývat legálně, využil příslušná ustanovení zákona o

Pokračování 29Az 26/2011

pobytu cizinců na zdejším území. Na základě uvedeného pak soud, po zvážení veškeré argumentace, jak shora popsána, dospěl k závěru, že ve věci nastala situace, na níž odkazuje žalovaný správní orgán, a to, že institut opakované žádosti nemůže sloužit k upřesňování či skutkovému doplňování předchozích žádostí, tudíž, že žaloba žalobce je nedůvodná a tuto, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný, ostatně mu žádné náklady řízení nevznikly, správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 25. listopadu 2011 JUDr. Jana Kábrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru