Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Az 19/2010 - 37Rozsudek KSHK ze dne 13.10.2011

Prejudikatura

7 Azs 25/2008 - 105


přidejte vlastní popisek

29Az 19/2010-37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci nezletilých žalobců H. Z., H. A., H. A., H. A., a H. N., jejichž jménem podal žaloby zákonný zástupce H. R., právně zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům, Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 2010, čj. OAM-10-406/LE-C09-LE05-2007 a čj. OAM-700/VL-01-LE05-2008, takto :

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Soud usnesením ze dne 10. října 2011 spojil ku společnému projednání věci, vedené pod spisovými značkami 29Az 19/2010, 29Az 20/2010, 29Az 21/2010, 29Az 22/2010 a 29Az 23/2010, s tím, že dále budou vedeny pod sp. zn. 29Az 19/2010. Tentýž den soud projednal za účasti účastníků žaloby otce a matky nezletilých dětí

X. Zákonný zástupce nezletilých dětí udělil souhlas k tomu, aby soud ve věcech nezletilých dětí rozhodl bez nařízení jednání.

Ve věci otce nezletilých dětí bylo dne 30. 11. 2010 žalovaným rozhodnuto tak, že k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany mu nebyl udělen azyl a udělení doplňkové ochrany bylo vyloučeno aplikací ust. § 15a) zákona o azylu. Soud zamítl žalobu jako nedůvodnou v prvém výroku o neudělení azylu a rozhodnutí žalovaného ve výroku o aplikaci ust. § 15a) zákona o azylu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve věci matky nezletilých dětí bylo žalovaným dne 30. 11. 2010 rozhodnuto tak, že nebyl udělen azyl dle §§ 12 – 14 zákona o azylu, ale byla udělena doplňková ochrana dle § 14a) zákona o azylu, a to na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného. Stejně pak bylo žalovaným rozhodnuto týž den ve věcech všech pěti nezletilých dětí, jak výše uvedeny, tedy, byla jim udělena na dobu 12 měsíců doplňková ochrana dle § 14a) zákona o azylu. Soud zamítl žalobu matky nezletilých dětí a zamítl posléze i žaloby ve věcech nezletilých dětí.

Ku společnému projednání spojil soud věci, týkající se všech nezletilých dětí rodiny, neboť tyto spolu skutkově souvisejí (§ 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.).

V podaných žalobách proti cit. rozhodnutím ve věcech nezletilých dětí se uvádí, že žalobní body se odvíjí od žaloby ve věci otce nezletilých, neboť s jeho věcí bezprostředně souvisejí, jedná se o osoby sunnitského vyznání, které jsou v permanentním ohrožení ze strany ozbrojených skupin. Nezletilý X byl v Iráku unesen, bylo požadováno výkupné, přesto, že motivy únosců byly zřejmě finančního rázu, nelze vyloučit, že byly cíleny na rodinu žalobce též pro její osobní charakteristiku (náboženství a otcovo spojení s minulým režimem). Žaloby rovněž odkazují na Doporučení UNHCR k potřebě mezinárodní ochrany žadatelů o azyl z Iráku – mezi ohrožené skupiny patří muslimové obou směrů, nicméně děti mohou být zjevně ohroženy jako rodinní příslušníci osoby, zastávající post v armádě minulého režimu. Státní orgány přitom nejsou schopny poskytnout ochranu před pronásledováním, informace o situaci v Iráku pak naznačují, že ochrana nebude možná ani v budoucnu. Konflikt vypukl v r. 2003 a dosud se situace v bezpečí osob nejeví dobrá. Situace v zemi znamená ohrožení veškerého lidského rozvoje nezletilých, je pravděpodobné, že by se jim nedostalo základních potřeb, což mělo být zhodnoceno ve vztahu k § 14 zákona o azylu.

V podaných vyjádřeních pak žalovaný reagoval popřením oprávněnosti žalobních námitek, plně odkázal na napadené rozhodnutí, v němž azylovou nerelevantnost žalobcových sdělení řádně zdůvodnil. Vzhledem k aktuální obecné situaci však shledal existenci nebezpečí vážné újmy ve smyslu zákona o azylu pro případ návratu nezletilých dětí, z tohoto důvodu byla udělena doplňková ochrana, kterou lze k žádosti opakovaně prodloužit. Žalovaný nepovažuje svá rozhodnutí ve

věcech dětí rodiny Hamid za zpochybněná podanými žalobami a navrhuje jejich zamítnutí.

Soud konstatuje, že s otcem a matkou přicestovaly do České republiky 4 nezletilé děti. V České republice se manželům narodila dcera X, její rodný list, vystavený dne 25. 9. 2008 MÚ Česká Lípa, je součástí správního spisu. O udělení mezinárodní ochrany 4 nezletilým dětem požádal jejich otec současně s podáním žádosti své osoby dne 9. 9. 2007, o udělení mezinárodní ochrany pro nejmladší dceru X požádal dne 2. 10. 2008. U všech dětí otec uvedl, že jsou státními občany Iráku, arabské národnosti a islámského – sunnitského vyznání. Dále uvedl, že žádný člen rodiny není členem žádné politické strany. Obavy dětí jsou obdobné, jako obavy otce. Otec uvedl, že jak on, tak poté jeho rodina vycestovali ze země původu, neboť tam není dobrá situace, operují tam rebelové, kteří unášejí děti, požadují za ně výkupné a on sám je ohrožen zejména z toho důvodu, že byl za režimu Saddáma Hussaina vojákem, působil v armádě. V Iráku se stále válčí, vybuchují bomby, bojí se o své děti. Popsal odchod rodiny z Iráku, kdy pobývali v Sýrii a Egyptě po dobu půl roku, déle však nezískali povolení k pobytu. Obstaral pro celou rodinu falešné francouzské pasy, na základě sdělení převaděče byl však přesvědčen, že jsou pravé. Takto získal i víza do Švédska, kam chtěli odletět za přáteli. V Praze došlo k zadržení rodiny z důvodu falešných dokladů a žalobce uvedl, že pokud by měl v ČR možnost zabezpečit děti, rodina by zde ráda zůstala. V průběhu pohovorů pak otec popsal útoky na svoji osobu, o nichž byl přesvědčen, že byly cílené pro jeho dřívější zapojení v armádě Saddáma Hussaina a též pro to, že je sunnitského vyznání a byl členem strany BASS. Soud v této souvislosti plně odkazuje na zdůvodnění svého rozhodnutí ze dne 13. října 2011, které učinil pod sp. zn. 29 Az 24/2010, v němž zdůvodnil, proč považoval z důvodů rozporuplných výpovědí žalobce jeho tvrzení o obavách z azylově relevantního pronásledování za nevěrohodné. Matka dětí pak v obdobném sledu výpovědí též nesdělila správnímu orgánu ani soudu žádné skutečnosti, které by mohly vést k udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu. Na základě těchto skutečností je patrné, že žádný člen rodiny nesplňuje podmínky ust. § 13 tohoto zákona, pro výroky o neexistenci důvodů humanitárního charakteru v daných věcech měl správní orgán dostatečné podklady. Rodiče nezletilého X vypověděli, že došlo na počátku roku 2006 k jeho únosu, z opakovaných výpovědí však vyplynuly značné rozpory, a to jak o chvíli, kdy mělo k únosu dojít – cestou do školky, ze školky, když čekal sám na autobus, posléze zase že bylo uneseno auto, a to i s řidičem, když děti jely do školky – ale dále i o způsobu jeho návratu – tři dny, dva dny, dvě hodiny atd. I tuto výpověď proto nebylo možné hodnotit jinak, než jako zcela nevěrohodnou. Je pravdou, že zprávy o situaci v zemi původu nevylučují možné obdobné scénáře, ovšem v takové situaci se tím pádem nacházejí všichni, případně většina občanů Irácké republiky a je proto v rozporu s účelem zákona o azylu, aby z takto možného případného ohrožení bez dalšího žalovaný uzavřel, že nezletilé děti byly azylově relevantně ohroženy. Zde soud poukazuje na str. 5 rozhodnutí ve věci nezletilého X, kde žalovaný popisuje situaci, kdy v zemi dopadá případné násilí prakticky na veškeré obyvatelstvo, bez

ohledu na náboženskou příslušnost. Otec nezletilého konečně uvedl, že v takovém případě by mu policie pomohla, ovšem on ji nekontaktoval. Na str. 6 tohoto rozhodnutí pak žalovaný seriozně popisuje problematiku žalobcem tvrzené diskriminace sunnitů v zemi, s tím, že zprávy nehovoří pouze o takových případech, ale popisují obecně nedobrou situaci veškerého obyvatelstva země.

Z uvedených důvodů se soud ztotožnil se závěry žalovaného v jednotlivých rozhodnutích nezletilých dětí rodiny, když tento dospěl k závěru, že podmínky pro udělení azylu nejsou naplněny. Nezletilým dětem však, současně s matkou, byla udělena na dobu 12 měsíců doplňková ochrana, a to dle ust. § 14a) zákona o azylu, s tím, že jejich návrat nebyl v době vydání rozhodnutí zcela bezpečný. Je jistě na místě, aby po uplynutí této lhůty správní orgán zcela aktuálně řešil, zda-li se situace v zemi původu natolik změnila, že návrat rodiny by byl bezpečně možný, či zda k tak závažné změně v bezpečnosti státu nedošlo. Soud, po přezkoumání věcí dospěl k závěru, že rodina opustila zem původu, neboť obecně nedobrá situace tamních současných poměrů, zejména i bezpečnostního charakteru, konečně i dostatečně popisovaná v podkladech, které jsou součástí správních spisů, je k takovému kroku přiměla. Rodina cestovala do Švédska za přáteli, otec v žádosti o udělení mezinárodní ochrany prohlásil, že pokud bude možné, aby zde rodinu zabezpečil, zůstanou zde. Soud, po přezkoumání a projednání věci rodičů nezletilých dětí dospěl, shodně s žalovaným, k závěru o nevěrohodnosti žalobcem uváděných informací o tom, že na něho byly učiněny útoky, neboť jejich popis byl líčen s odstupem času rozdílně. V podrobnostech soud plně odkazuje na rozhodnutí žalovaného, kde tyto odlišnosti byly velmi podrobně zhodnoceny. V daném případě tak dospěl soud k závěru, že ve věcech nezletilých dětí rozhodl správní orgán adekvátně, pokud konstatoval, že v příběhu rodičů nenachází azylově relevantní podklad, avšak s ohledem na nedobrou bezpečnostní situaci v zemi není v současném období možné navrátit děti do země původu s tím, že jejich návrat do místa původního bydliště by bylo možné považovat za bezpečný. Z uvedených důvodů soud postupoval v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. a žaloby jako nedůvodné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodnil ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 13. října 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru