Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Az 15/2010 - 42Rozsudek KSHK ze dne 26.05.2011

Prejudikatura

4 Azs 47/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 11/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

29Az 15/2010-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně M. H., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2010, čj. OAM-349/ZA-06-ZA14-2010, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala jménem svým a svého nezletilého dítěte přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Řízení bylo druhým výrokem zastaveno, s odkazem na ust. § 25 písm. i) cit. zákona. Žalovaný odkázal na ust. § 32 odst. 3 zákona o azylu s tím, že podání žaloby nemá odkladný účinek.

K žádosti žalobkyně soud dne 10. 3. 2011 přiznal usnesením žalobě odkladný účinek, v žalobě dále žalobkyně uváděla, že v řízení, předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, porušil správní orgán některá ustanovení správního řádu, neboť nezjistil spolehlivě stav věci, přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu. Odůvodnění rozhodnutí je dle jejího mínění nepřesvědčivé, právní kvalifikace skutkového stavu nesprávná, dále pak vytýká správnímu orgánu, že si za účelem zjištění skutečného stavu věci neopatřil potřebné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně opustila Bělorusko z politických důvodů, neboť se s ohledem na tamní poměry obávala o svou svobodu, zdraví i život. V Bělorusku probíhají policejní i soudní procesy neobjektivně, měla proto za to, že bude sankcionována a uvězněna. Poměry v Bělorusku zaznamenávají v oblasti lidských práv vážná omezení občanů na změnu vlády, případy nezákonného zabití, špatného zacházení s osobami ve vazbě a s vězni, svévolné zatýkání a věznění, nedostatečně nezávislé soudy, zvýšená omezení týkající se svobody tisku, projevu, shromažďování, je všudypřítomná korupce, zejména v řadách policie a soudnictví, jsou omezovány aktivity nevládních organizací. Zákon zakazuje mučení a nelidské zacházení, avšak policisté a vězeňští pracovníci někdy mučili, bili a jinak špatně zacházeli s osobami ve vazbě, často s cílem dosáhnout doznání. Azylovým důvodem tvrzeným žalobkyní je odůvodněný strach z pronásledování, ať již pro příslušnost k určité sociální skupině, či pro zastávání určitých politických názorů, avšak zcela jistě zapříčiněný politickou situací v Bělorusku. Sama se aktivně politicky neangažovala, avšak toto není podmínkou pro udělení azylu, jednak pak nic nevypovídá o jejích politických názorech a přesvědčení. Správní orgán jí kladl dotazy ne za účelem zjištění skutečného stavu věci, ale účelově tak, aby jí nemusel udělit azyl. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Správní orgán v písemném vyjádření ze dne 21. 1. 2011 k žalobě uvedl, že její oprávněnost popírá, odkázal na správní spis a rozhodnutí, vydané dle jeho přesvědčení zcela v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. V řízení byl zjištěn skutečný stav věci a žalovaný se dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně sdělila, opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany poprvé dne 1. 12. 2004, neboť nebyla spokojena s režimem a životní úrovní v zemi původu. V případě nuceného návratu do Běloruska se obává trestu odnětí svobody až na tři roky. Žádost o udělení mezinárodní ochrany pro nezletilou dceru žalobkyně podala 28. 8. 2006 z důvodu sloučení rodiny, neboť žalobkyně se provdala na zdejším území za otce nezletilé, který je též běloruské národnosti a dále z toho důvodu, že se obává o její případnou diskriminaci z důvodů narození v zahraničí. Obě žádosti byly zamítnuty, druhá žádost byla podána 6. 9. 2010, toto řízení bylo zastaveno pro shodné důvody s uvedenou dřívější žádostí. Třetí žádost byla podána dne 1. 10. 2010, rovněž z dříve podaných důvodů, opakované podání žádostí proto žalovaný považuje za účelové, s cílem legalizace zdejšího pobytu. Podmínky ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a zastavení řízení ve smyslu ust. § 25 i) jsou dle žalovaného naplněny, žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech a žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

V průběhu jednání soudu dne 26. 5. 2011 byl konstatován podstatný obsah správního spisu, z něhož plyne, že žalobkyně podala jménem svým a svého nezletilého dítěte žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 1. 10. 2010, uvedla, že obě jsou státními občany Běloruska, téže národnosti, žadatelka je vdaná, současně s ní žádá o azyl její manžel S.. Její sourozenci a rodiče žijí v Bělorusku, ona bydlela do listopadu 2004 ve městě Soligorsk. Je pravoslavného vyznání, nikdy nebyla politicky organizována. Má středoškolské vzdělání, je zdravotní sestra, pracovala 3 roky na traumatologii. Jako důvod opuštění vlasti označila nespokojenost s politickou situací, vládou prezidenta, který vystupuje jako diktátor. Lidé nemají právo volit a vyjádřit svůj názor, či si někde stěžovat. Žalobkyně vzala u přátel nálepky s politickým tématem, cestou do práce je vylepovala. Šla za ní policie, zastavili ji a donutili, aby je odstranila. Přišla kvůli tomu pozdě do práce. Na internetu je film Kmotr, popisující situaci v Bělorusku, je tam vidět, jak policista udeřil ženu na demonstraci. Odjezd žalobkyně z Běloruska byl jejím malým protestem. Policie vše kontroluje a nedává obyvatelům možnost protestu. O mezinárodní ochranu žádá proto, že v ČR již žije 6 let, narodila se jim zde dcera, jsou jí 4 roky a vyrůstá zde, chodí do české školky, je zde zvyklá. Děti jsou zranitelné a pokud by změnili její prostředí, mohou jí ublížit. Žalobkyně nevlastní platný běloruský pas, je žadatelkou o MO a na ambasádu se obrátit nemůže, tato ani pasy v ČR nevydává. Vydá pouze potvrzení na týden, musíte jet do Běloruska a pas vyřídit tam. Ambasáda může její údaje zaslat do Běloruska, tam se o ni začnou zajímat, čímž by byl zhoršen život jejích blízkých. Na internetu je mnoho informací o protestech v Bělorusku proti tamní politické situaci, hledají výtržníka, avšak lidé nejsou oficiálně stíhání z politických důvodů, ale pro smýšlená obvinění. V 12/2010 se mají konat prezidentské volby, z průzkumů plyne, že 90 % lidí je proti Lukašenkovi, lidé jsou nespokojení s režimem, ale nemohou nic dělat. Bojí se, neboť policie se o ně zajímá, jsou vyslýcháni, stane se jim neštěstí. Žalobkyně by se obávala v takovém období návratu zpět. Mohla by mít problémy, je již 6 let v pozici žadatelky o azyl a mohlo by jí hrozit odnětí svobody až na 3 roky. Česká republika je pro žalobkyni cílovým státem, složila zde zkoušky a může pracovat jako ošetřovatelka, všechny dokumenty má v Praze.

Jako účastník řízení žalobkyně vypověděla, že ve věci jejího manžela soud v Brně ještě nerozhodl, on měl spolu s kamarády schůzky, pracoval jako policista, věděl, jak ta práce vypadá. Uvězněn či jinak perzekuován nebyl. Žalobkyně proti režimu nijak nevystupovala, ovšem vrátit se nechce, nechce mít problémy a být případně uvězněná. V Bělorusku člověk nemůže říkat nahlas, že tam nejsou dodržována lidská práva, situace se stále zhoršuje, po volbách prezidenta probíhaly demonstrace, účastníci byli zavíráni a důvod byl prezentován tak, že porušovali pořádek v zemi. Žalobkyně žádala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, na náhradě nákladů řízení účtovala jízdné autobusem z Prahy do Hradce Králové a zpět, a to při ceně jedné jízdy 95,- Kč a MHD 14,- Kč, celkem 218,- Kč.

Pověřená pracovnice žalovaného poukázala na skutečnost, že v případě žalobkyně se jedná již o třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany, hlavním důvodem je evidentně snaha o legalizaci zdejšího pobytu, zřejmě i důvody ekonomické. Odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 7 Azs 117/2004, z něhož vyplývají důvody, pro které je možné využít azylového řízení k mimořádné ochraně občanů cizích států, kteří se cítí relevantně ohroženi a pronásledováni. K legalizaci zdejšího pobytu slouží zákon o pobytu cizinců – č. 326/1999 Sb., který žalobkyně rovněž využila, ovšem trvalý pobyt jí nebyl přiznán z důvodu opožděnosti podání žádosti. Žalobkyně byla správním orgánem seznámena se zprávami o zemi původu, které žalovaný shromáždil, konkrétně pak ve zprávě čj. 116621/09 je zhodnocena tolerance běloruských úřadů v případě, že jejich státní občané jako žadatelé o azyl v cizí zemi nejsou provinilí nějakým jiným trestným činem. Ze zprávy o situaci v zemi za rok 2010 z března letošního roku plyne prakticky totožná informace. Žalovaný proto setrvává na návrhu zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že žádná pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal.

Dle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, pokud podal cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti, nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení této ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Řízení se zastaví, pokud je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná (§ 25 písm. i) zákona o azylu.

Soud konstatuje po přezkoumání a projednání věci, že žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně uvedla v rámci prvního řízení o její žádosti o azyl, že do ČR přicestovala za lepším životem, nesouhlasila s politikou Lukašenka. V červnu 2004 vylepovala cestou do práce letáky, zaměřené proti prezidentovi, přistihli ji policisté, kteří ji přiměli letáky sejmout. V srpnu 2004 přijela do ČR jako turistka, po třech dnech se vrátila do vlasti. V tomto řízení nebyl dne 28. 7. 2005 azyl žadatelce udělen, nebyly na ni vztaženy překážky vycestování, dne 29. 6. 2006 byla zamítnuta její žaloba Krajským soudem v Brně. Jménem nezletilé dcery rovněž podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany, a to z důvodu případné její diskriminace v Bělorusku z důvodu narození v zahraničí. O žalobě proti zamítavému rozhodnutí žalovaného bylo rovněž krajským soudem rozhodnuto zamítavě, NSS pak kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. Druhé řízení bylo zastaveno pro nepřípustnost. Žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 16. 11. 2010 uvádí, že posoudil veškeré skutečnosti, které žalobkyně jménem svým a své nezletilé dcery uvedla, avšak nenalezl žádný důvod pro změnu svého posouzení, neboť žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které by takový případný postup odůvodňovaly. Žalovaný zdůrazňuje, že institut mezinárodní ochrany je mimořádný, jeho smyslem je ochrana cizinců, pociťujících důvodnou obavu před pronásledováním v zemi původu nebo důvodnou obavu z hrozby nebezpečí vážné újmy v případě potenciálního návratu. Ze situace obecně problematické v oblasti ochrany lidských práv v určité zemi však nelze vyvodit obecně, že všichni obyvatelé země jsou státem pronásledováni ve smyslu azylové relevantnosti.

Téhož mínění je pak krajský soud, který zhodnotil výpověď žalobkyně, porovnal ji s minulými řízeními a uzavřel, že žalobkyně skutečně v rámci současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a řízení o ní před správním orgánem neuvedla žádnou novou, azylově relevantní skutečnost, pro kterou by mohl soud uvážit postup a rozhodnutí žalovaného za nesprávný či nezákonný. Soud je přesvědčen, že smyslem řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany nemůže být obecně nedobrá situace v zemi původu žadatele, najmě v oblasti dodržování lidských práv, ekonomice apod., ale pouze zcela konkrétní a azylově relevantní pronásledování určité osoby, a to s podílem či za přispění orgánů tohoto státu. Azylově relevantní je pak i důvodná obava z takového jednání, a to i v případě návratu žadatele do země původu, tak, jak upraven institut hrozby vážné újmy v odst. 2 § 14 a) zákona o azylu. Žádnou takto závažnou skutečnost však žalobkyně ani za sebe, ani za svoji nezletilou dcerku netvrdila, odvolací i kasační řízení u prvé žádosti proto bylo soudy zamítnuto a odmítnuto pro nepřijatelnost. V dalších řízeních pak, dle přesvědčení soudu, při opakované argumentaci nezbylo správnímu orgánu, než aplikovat ust. § 10a písm. e) zákona o azylu, a to ve spojení s ust. § 25 písm. i), jak jejich znění uvedena shora. Problém žalobkyně a její rodiny lze řešit pomocí zákona o pobytu cizinců, vyřízením pracovního povolení, žalobkyně v tomto smyslu byla poučena v průběhu jednání soudu včetně skutečnosti, že takové žádosti je ovšem potřebné podat v zákonné lhůtě.

Za výše zjištěného stavu věci soudu nezbylo, než konstatovat, že aplikace cit. ustanovení zákona o azylu, dle nichž došlo k vyjádření nepřípustnosti žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a zastavení řízení, byla v souladu se zákonem o azylu, v průběhu správního řízení nebyla zjištěna žádná jeho vada, soud proto zamítl žalobu jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 26. května 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru