Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 9/2010 - 56Rozsudek KSHK ze dne 25.07.2011

Prejudikatura

22 Ca 338/2004 - 76

22 Cad 164/2005 - 16

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 143/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

29 Ad 9/2010-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce M. J., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o plný invalidní důchod, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. prosince 2009, č. X, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím ze dne 11. prosince 2009 Česká správa sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ – žalovaná) zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. V důvodech žalovaná odkázala na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v J. ze dne 12. 11. 2009, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobce o 25 %.

Žalobce uváděl, že po prohlédnutí vyhlášky MPSV č. 359/2009 Sb. ze dne 9. 10. 2009 došel k jiným závěrům, jeho postižení dosahuje horní hranice středního Pokračování 29Ad 9/2010

postižení až středně těžkého, což činí 35 – 40 %. Toto se navyšuje dle § 3 této vyhlášky až o 10 %, i tuto podmínku v obou bodech splňuje. Jeho celkový pokles tak činí 45 – 50 %, protože vyhláška je v platnosti od 1. 1. 2010, bere ji jako orientační.

Soud provedl důkaz z lékařské dokumentace OSSZ J. posudkem lékaře ze dne 12. 11. 2009, z jeho obsahu soud zjistil, že lékař považoval za rozhodující zdravotní postižení žalobce otoky a bolestivost drobných kloubů rukou, onemocnění není etiologicky jednoznačně uzavřeno, po zavedené medikaci je ústup potíží a nález na kloubech jen lehký. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení, uvedenému v kap. XV., oddíl B, pol. 1 b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., zde pak 25 % míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Žalobce lékař OSSZ nepovažoval ani za plně, ani částečně invalidního, uvedl, že je limitován v možnostech pracovního zařazení.

K důkazu soud vyžádal posudek věcně a místně příslušné posudkové komise ( § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ), a to Posudkové komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v Hradci Králové. V posudku, vypracovaném dne 11. 6. 2010, uvádí PK, že u žalobce se jedná o zánětlivé kloubní onemocnění s lehkými projevy v oblasti drobných ručních kloubů (projevy od r. 2007) bez poruchy funkce, psoriasis vulgaris s lokalizovanými projevy na pravém koleni a ve kštici (cca 10 let), dalekozrakost oboustranně, tupozrakost vlevo, dále se jedná o zvýšenou hladinu cholesterolu a zvýšené jaterní testy. PK hodnotila aktuální zdravotní dokumentaci (od r. 2008), popsala zejména nález Kliniky nemocí z povolání FN Hradec Králové z 13. 2. 2008, revmatologický nález z 9. 7. 2009 a 9. 9. 2009, oční nález z 1. 3. 2010 a jako rozhodující zdravotní postižení, tedy rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) žalobce hodnotila zánětlivé kloubní onemocnění s lehkými projevy v oblasti drobných ručních kloubů bez poruchy funkce. Toto onemocnění zařadila do kap. XV., oddíl B, pol. 1 a) vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti určila ve výši 15 %. Uvedla, že pro užití § 6 odst. 4 této vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti, v pracovní rekomandaci jako nevhodnou uvádí těžkou fyzickou práci s nošením a zvedáním nadměrně těžkých břemen, s nadměrným přetěžováním horních a dolních končetin, v nevhodných klimatických podmínkách, s chemikáliemi. Vzhledem k věku je žalobce schopen rekvalifikace či zaučení. PK dále uvedla, že posuzovaný udává od r. 2007 bolesti a otoky drobných ručních kloubů, bolesti zápěstí, loketních, ramenních kloubů a kotníků, je v léčbě revmatologa od července 2009. V diferenciální diagnoze zvažována revmatoidní artritida, event. psoriatická artritida, po zavedení léčby došlo ke zmírnění bolestí kloubů. Opakovaně v odborných nálezech popisovány pouze prosaky drobných ručních kloubů, nebyla prokázána porucha funkce postižených kloubů, rtg. nález byl bez známek zánětlivého postižení a zánětlivé markery v laboratorním nálezu byly v normě. Po funkční stránce hodnotí PK jako lehkou formu postižení. Dle vyšetření očního se při hodnocení zrakové ostrosti jedná u posuzovaného o těžkou slabozrakost levého oka na terénu tupozrakosti, k níž dochází již v dětství, posuzovaný je na tuto vadu adaptován a funkční dopad tohoto onemocnění na schopnost soustavné výdělečné činnosti (SSVČ) je mírný a je k němu přihlédnuto při hodnocení celkovém. Kožní projevy psoriázy jsou mírné a

Pokračování 29Ad 9/2010

funkční dopad na SSVČ nemají. Stejně tak zvýšená hladina cholesterolu a jaterní testy. Posudek OSSZ považuje PK za nadhodnocení zdravotního stavu, neboť nebylo doloženo posudkově významné postižení funkce kloubů a nález byl hodnocen pouze jako lehký, což odpovídá písm. a). K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované PK nepovažovala žalobce ani za plně, ani částečně invalidního.

Při jednání soudu žalobce namítal závažnost svého očního postižení, není řádně zhodnocena jeho anémie. V doplňujícím posudku ze dne 23. 11. 2010 pak PK za účasti odborného lékaře – internisty uvedla, že prostudovala lékařské nálezy, na které žalobce odkazuje, tedy nález ze dne 4. 9. 2009, 8. 9. 2009, 25. 9. 2009 a 15. 10. 2009, i celou podkladovou dokumentaci a vysvětlila, že uvedená odchylka hemoglobinu od normální hladiny je posudkově nevýznamná, nemá vliv na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť tyto hladiny hemoglobinu jsou např. běžné při léčbě chronických onemocnění, a to i vlivem užívaných léků a nevyžadují žádnou léčbu, jsou dobře tolerovány. Posuzovaný žádné subjektivní příznaky, které by svědčily o špatné toleranci snížené hladiny hemoglobinu, neudával. Odchylka od normální hladiny je v jeho případě ovšem nevýznamná. Oční postižení – nález ze dne 27. 10. 2010 byl konzultován s oční lékařkou MUDr. Š. z FN v Hradci Králové a její hodnocení je v souladu s hodnocením PK – jedná se o tupozrakost levého oka, na kterou je posuzovaný adaptován, vizus druhého oka je dobře korigován. Další diagnozy jsou z posudkového hlediska nevýznamné, jedná se o odchylky zdravotního stavu, které nemají vliv na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Dne 10. 1. 2011 pak žalobce při soudním jednání namítal rozdílnost znění jeho podkladu se zněním, uvedeným u jeho onemocnění v posudcích a soudem bylo žalobci objasněno, že jím vytištěný podklad byl novelou č. 40/2000 Sb. změněn v tom směru, že v kap. XV., oddíl B je revmatoidní artritida v pol. 1 upravena tak, jak posléze až do znění vyhlášky, platného do 31. 12. 2009. I nadále setrval žalobce na námitce nesprávného hodnocení tíže jeho očního postižení, PK tak v doplňujícím posudku ze dne 21. 2. 2011 vyjádřila zejména hodnocení tohoto zdravotního problému žalobce, k němuž přizvala výše uvedenou lékařku očního oboru. Hodnoceny oční nálezy z 6. 12. 2007 a 1. 3. 2010, uvedeno, že se jedná o postižení zraku v důsledku dalekozrakosti s nestejnou refrakcí obou očí a tupozrakosti levého oka. V případě běžné dalekozrakosti se nejedná o onemocnění ve vlastním slova smyslu, jedná se o vrozenou dispozici, resp. daný tvar očního bulbu a jeho refrakční schopnosti, které se dají dobře kompenzovat brýlemi. Schopnost refrakce se mění i věkem, např. u oční čočky se jedná o přirozenou ztrátu schopnosti akomodovat, tj. zaostřit na blízko. V případě tupozrakosti se nejedná o onemocnění oka ani o jeho poruchu, ale zjednodušeně se jedná o to, že dítě si zvykne dívat se pouze lépe vidoucím okem, proto se nedostatečně vyvine zrakové centrum mozkové kůry pro druhé hůře vidící oko, resp. mozek přestane zpracovávat informace z hůře vidícího oka. Pokud se toto postiženi nediagnostikuje včas, nejlépe v předškolním věku, později již nelze zlepšení vidění pro dané oko očekávat. Proto postižení zraku posuzovaného v důsledku tupozrakosti nelze hodnotit dle kap. VII, oddíl A, pol. 11, protože tupozrakost neznamená postižení oka. Dle zrakové ostrosti, která je dobře korigovaná brýlemi, tj. zraková ostrost je lepší než 6/18, nelze postižení zařadit vůbec, střední slabozrakost (zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí – maximum menší než 6/18) je hodnocena 15 – 20 %. Procentní míra při

Pokračování 29Ad 9/2010

hodnocení dle postižení zrakové ostrosti by musela být výrazně nižší, jelikož zraková ostrost posuzovaného je výrazně lepší než je zraková ostrost uvedená. V posudkovém zhodnocení pak v tomto doplňujícím posudku PK uvedla, že u posuzovaného nelze hovořit ani o ztrátě oka nebo ztrátě vidění na jednom oku, toto hodnocení by bylo velmi sporné, jelikož se pro hodnocení dle této položky předpokládá, že se jedná o náhlou ztrátu vidění na jednom oku. V daném případě se ovšem jedná o postižení, které tu bylo od dětství, které nebylo léčeno. Posuzovaný je na něj celoživotně adaptován a určitý vizus na levém oku má zachován. Při posouzení dle kap. VII, oddíl A, pol. 7a) by bylo možno zvažovat hodnocení po funkční stránce srovnatelné, ovšem pro nesplnění kriterií této položky a celoživotní adaptaci lze hodnotit funkční dopad postižení celkově menší mírou, byly by dány důvody § 6 odst. 5 cit. vyhlášky ke snížení dolní hranice o 10 bodů, na konečných 10 %. Při samostatném hodnocení postižení zraku by tak bylo možné hodnotit mírou poklesu SSVČ maximálně na 10 %, a to v případě, že by posuzovaný s ohledem na pracovní kvalifikaci potřeboval k výkonu svého dosavadního zaměstnání neporušené prostorové vidění. Výše uvedené skutečnosti však takový limit nezdůvodňují, postižení zraku tak není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a zohledňuje ho cca 5 % společně s pracovní kvalifikací v celkovém hodnocení 15 %.

Žalobce i nadále namítal neobjektivnost posouzení, uváděl, že na levém oku má těžce slabý zrak, mezinárodní klasifikace nemocí uvádí tento problém jako poruchu vidění. Hodnocením nemoci v pol. 11 by mohl získat 40 – 50 % MP SSVČ. Soud, z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení, požádal o vypracování srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Brně, tato komise posudek vypracovala dne 18. 5. 2011. V diagnostickém souhrnu PK uvedla zánětlivé onemocnění kloubní s lehkými projevy na drobných ručních kloubech, lupénku s lokalizovanými projevy, dalekozrakost obou očí, tupozrakost levého oka, zvýšenou hladinu jaterních enzymů a cholesterolu. PK popsala doložené nálezy – ošetřujícího lékaře, revmatologické, KCHOP FN Hradec Králové a oční a učinila prakticky shodný posudkový závěr s PK v Hradci Králové, jak co do zařazení rozhodující příčiny DNZS, tak do vyjádření míry poklesu SSVČ. PK uvedla, že příčina kloubních potíží nebyla dosud jednoznačně určena, je úvaha o možném rozvoji kloubního zánětu v rámci lupénky, její kožní projevy ovšem byly velmi mírné a ohraničené, bez zánětu kolenního kloubu a v uvedeném rozsahu neměla lupénka dosud žádný dopad na schopnost soustavné výdělečné činnosti. Zvýšené hladiny cholesterolu a jaterních enzymů bez morfologických a funkčních orgánových změn nevedly samy o sobě též ku snížení SSVČ. Dle očního vyšetření trpí posuzovaný dalekozrakostí (hypermetropií), což je dioptrická vada dobře korigovatelná brýlemi, v uvedeném terénu levé oko tupozraké, což je vada zraku vznikající z inaktivity jednoho oka a její funkční dopad je ten, že na postiženém oku vede k poklesu zrakové ostrosti vidění. V případě posuzovaného došlo na levém oku k poklesu vidění do úrovně těžké slabozrakosti, při zcela zachovalém vidění oka druhého. U tupozrakosti se jedná o sníženou schopnost vidění oka, bez viditelných změn a poškození oka. Nejedná se o ztrátu oka či těžké vleklé onemocnění oka, vyžadující pravidelné léčení a léčbě vzdorující. PK v Brně pak zařadila oční postižení, pro případ samostatného hodnocení, stejně, jako PK v Hradci Králové. K posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem OSSZ pak PK uvedla, že pro využití písm. b) není Pokračování 29Ad 9/2010

v případě žalobce v podkladové dokumentaci objektivní korelát. Žalobce s dosaženou mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 15 % neshledala PK ani za částečně, ani plně invalidního dle § 39 či § 44 zákona č. 155/1995 Sb.

Při jednání soudu dne 25. 7. 2011 namítal žalobce, že při zhodnocení vidění obou očí má zúžené prostorové vidění, tupozrakost nelze léčit a přitom funkce oka je taková, aby vidělo. S bodovým hodnocením nesouhlasí, navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů žádal jízdné automobilem Renault, a to za jednu jízdu k jednání soudu a zpět – 80 km – s průměrnou spotřebou benzínu cca 5 l/100 km, tedy 200,- Kč, celkem tak částku 800,- Kč. Pověřená pracovnice žalované odkázala na posudky PK a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtovala.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu ( § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s. ) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná.

Podmínky plné invalidity zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. upravuje v ust. § 39 – pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2) tohoto ustanovení se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Částečná invalidita je upravena v zákoně o důchodovém pojištění v ust. § 44, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce je předpokládán alespoň ve výši 33 %, či podle odst. 2 tohoto ustanovení je pojištěnec částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.

Soud je po přezkoumání a projednání věci přesvědčen, že obě posudkové komise MPSV ČR, jejichž posudkem byl proveden důkaz, objektivně a seriozně zdůvodnily, proč považují za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce jeho kloubní onemocnění i to, proč je toto postižení hodnoceno funkčně jako lehké. Obě komise shodně uvedly, že ostatní zdravotní obtíže žalobce dosud nedosáhly míry, kterou by bylo možno hodnotit jako onemocnění s posudkovým dopadem, oční postižení by samo o sobě mohlo dosáhnout maximálně 10 %. Oba posudkové orgány též shodně zdůvodnily, že posouzení lékařem OSSZ považují za Pokračování 29Ad 9/2010

nadhodnocené, neboť pro zařazení rozhodujícího onemocnění pod písm. b) není v podkladech objektivní korelát. Soud nemohl přehlédnout, že prakticky shodně je odborně podáno i objasnění, z jakého důvodu nelze přistoupit na žalobcovo přesvědčení, že jeho zrakové postižení je závažnějšího charakteru, než odborně vysvětlila PK v Hradci Králové při jednání, jehož se zúčastnila odborná lékařka Oční kliniky FN v Hradci Králové, MUDr. Š.. Uvedla, že v případě dalekozrakosti se nejedná o onemocnění ve vlastním slova smyslu, ale o vrozenou dispozici, kompenzovatelnou brýlemi. V případě tupozrakosti pak nejde ani o onemocnění, ani o poruchu oka, ale o zvyk dívat se lépe vidoucím okem a posudkové komise pak dále zdůvodňují, proč nelze zařadit oční postižení žalobce do jím uvažovaných položek. Soud pak plně odkazuje na odborné zhodnocení a výklad posudkových komisí, jak uveden shora, s tím, že na základě tohoto odůvodnění se jeví jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce zánětlivé kloubní onemocnění, které z důvodů, výše cit., je posouzeno jako funkčně lehké a zařazeno do kap. XV, oddíl B, pol. 1 písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění. Zde pak odpovídá míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 15 %, když tato hranice je volena s ohledem na oční nález a dosavadní výdělečnou činnost a další, posudkově významné skutečnosti neshledala ani jedna z posudkových komisí. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované tak žalobce nesplňoval ani podmínku plné invalidity (dosažení alespoň 66 % míry poklesu SSVČ), ani podmínku částečné invalidity (alespoň 33 %) a soudu nezbylo, než v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalované náhrada nákladů řízení nenáleží dle odst. 2 téhož ustanovení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 25. července 2011 JUDr. Jana Kábrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru