Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 4/2011 - 22Rozsudek KSHK ze dne 10.10.2011

Prejudikatura

3 Ads 45/2008 - 46


přidejte vlastní popisek

29Ad 4/2011-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce M. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, Slezská 839, o invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2010, čj. X, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované o jeho námitkách, které byly zamítnuty s odůvodněním, že k datu vydání napadeného rozhodnutí jeho zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Uváděl, že s tímto rozhodnutím nemůže souhlasit, neboť mu byl nejdříve odňat plný invalidní důchod a posléze bez důvodu i částečný. Když došlo k odnětí plného invalidního důchodu, zdůvodnila tento krok ČSSZ stabilizací zdravotního stavu, byl zjištěn pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %. Tento stav se však nijak nezměnil a v posudku MUDr. M. je již pokles shledáván pouze ve výši 30 %. Při přezkumu věci posudkovým lékařem OSSZ Trutnov přitom žalobce nabyl přesvědčení, že jde o extremně formální přístup při hodnocení zdravotního stavu i schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Zdravotnímu stavu měla být, dle přesvědčení žalobce, věnována větší pozornost, jezdí na pravidelné kontroly na

Interní kliniku FN v Hradci Králové, ošetřujícím lékařem v Janských Lázních je MUDr. P.. Posudkový lékař se neměl spokojit s nálezy II. interní kliniky FN v Hradci Králové, jeho obvodního lékaře a MUDr. B., měl být vyžádán znalecký posudek soudního znalce. Bez tohoto je přesvědčen, že nebyly k dispozici všechny dostupné důkazy k posouzení zdravotního stavu žalobce z hlediska invalidity a žalobce proto žádal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaná o námitkách proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2010, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod s odkazem na ust. § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, rozhodla rozhodnutím o námitkách ze dne 17. 12. 2010, námitky žalobce zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek a posoudila invaliditu žalobce ve smyslu § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění. Vycházela ze zprávy ošetřujícího lékaře ze dne 15. 2. 2010, zprávy MUDr. T. z II. interní kliniky FN HK z 3. 11. 2009, z ortopedického nálezu MUDr. B. z 26. 5. 2010 a profesního dotazníku z 15. 7. 2010. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce žalovaná označila postižení svalové a kosterní soustavy (kap. XIII.), postižení měkké tkáně (oddíl C), a to v položce 1b (idiopatické zánětlivé myopatie se středně závažnou poruchou) – vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je možné určit pokles pracovní schopnosti v rozmezí 20 – 30 %. Lékař ČSSZ určil míru poklesu na horní hranici, tedy ve výši 30 %, invalidita zanikla dne 15. 7. 2010. U žalobce se jedná o primární dermatomyositidu, která byla diagnostikována v r. 2004 histologickým vyšetřením kůže, v té době s rozsáhlým edematickým postižením větších svalových skupin, pánve a stehen a bez dalšího doloženého postižení vnitřních orgánů. V úvodu bylo toto postižení imunosupresivy, od té doby je bez cílené terapie. Další kontrolní vyšetření nevykazují aktivitu onemocnění, či postižení některých vnitřních orgánů, či pohybové postižení. Zdravotní stav žalobce je tak dlouhodobě stabilizovaný. Nebyl důvod vycházet z jiných vyšetření, neboť mezi nimi není žádný rozpor. Vyšetření klinického revmatologa je dostatečné a na úrovni znalce. Žalovaná dále odkazuje na ust. § 2 odst. 3 cit. vyhlášky s tím, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované šlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, vzhledem k jeho funkčním důsledkům však neodpovídal žádnému stupni invalidity.

Vzhledem k žalobním námitkám vyžádal soud důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v Hradci Králové, a to jako věcně i místně příslušného orgánu k takovému hodnocení (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). PK vypracovala posudek dne 27. 6. 2011, uvedla, že u žalobce se jedná o primární idiopatickou dermatomyositidu bez klinických projevů aktivity a bez prokázaných specifických autoprotilátek, syndrom chronické únavy pro prodělané EB viroze, gynekomastii s vyloučenou endokrinopatie, hypertenzní nemoc I. stupně od r. 2005, stav po částečné ruptuře vnitřního postranního vazu a předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu

(5/2010) a rupturu zadního roku zevního menisku pravého kolenního kloubu. PK hodnotila veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobce včetně revmatologického nálezu ze dne 25. 1. 2011, zdravotní stav žalobce přešetřila při jednání komise odborným internistou. Za rozhodující příčinu DNZS žalobce označila primární idiopatickou dermatomyositidu bez klinických projevů aktivity a bez prokázaných specifických autoprotilátek, odpovídající kap. XIII, oddíl C, pol. 1 a) vyhlášky č. 359/2009 Sb., míru poklesu pracovní schopnosti určila ve výši 10 %. Pro další onemocnění žalobce (zejména přetrvávající chronickou únavu po EB viroze) pak využila ust. § 3 této vyhlášky a navýšila základní procentní hodnotu o 5 %. V pracovní rekomandaci určila jako možný výkon lehké fyzické práce s vyloučením zvedání a nošení nadměrně těžkých břemen a práce ve stoje, dále s vyloučením dlouhých pochodů a stání. Onemocnění žalobce je od r. 2005 trvale stabilizované, bez známek aktivity jak po stránce klinické, tak i laboratorní. Přetrvávají pouze stavy únavy. Přiznání plné invalidity v listopadu 2005 považuje PK za posudkový omyl, neboť dle revmatologického vyšetření ze dne 23. 11. 2005 bylo onemocnění v klidu, nebyly ani žádné laboratorní, ani klinické známky onemocnění. Dne 9. 3. 2007 byla provedena kontrola plné invalidity, tato oduznána a přiznána invalidita částečná, která pak nebyla kontrolou 15. 7. 2010 již považována za invaliditu I. stupně dle nové právní úpravy. PK reaguje na námitku žalobce o potřebě znalce s tím, že žalovaná se s ní ve svém rozhodnutí o námitkách vypořádala a dále uvádí, že na rozdíl od předchozích posouzení považuje postižení žalobce za lehké, právě na základě doložených nálezů i vlastního vyšetření. Závažněji onemocnění nelze hodnotit s ohledem na zcela negativní klinické známky při zcela normálním laboratorním nálezu. S konečnou procentní mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 15 % PK žalobce nepovažovala za invalidního.

Při jednání soudu dne 10. 10. 2011 žalobce vypověděl, že při posudkovém jednání v X nebylo nic zjišťováno a při námitkovém řízení bylo jednáno obdobně. Na své žalobě i po provedení důkazů setrval a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Náhradu nákladů řízení nežádal.

Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na závěry posudku PK MPSV ČR a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná.

Z ust. § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění plyne, že pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % a v odst. 2 pak uvádí, kdy se jedná o invaliditu I., II. a III. stupně. V odst. 4 téhož ustanovení se hovoří o tom, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření, přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o

stabilizovaný zdravotní stav – přičemž stabilizovaný zdravotní stav je dle odst. 6 takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Udržení stabilizace může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Z výše uvedených skutečností je patrné, že posouzení zdravotního stavu žalobce všemi posudkovými orgány v době vydání napadeného rozhodnutí nedosáhlo zákonem žádané úrovně nejméně 35%ního poklesu pracovní schopnosti a PK i předchozí posudkové orgány jasně osvětlily, že v daném případě se u žalobce jedná o dlouhodobou stabilizaci nejzávažnějšího onemocnění a nelze proto stanovit závažnější pokles pracovní schopnosti. Všechny odborné nálezy byly řádně zhodnoceny. Žalobcovy námitky, že by měl být v jeho věci vypracován znalecký posudek nemohl soud akceptovat, neboť v porovnání popsaných odborných vyšetření a jejich hodnocení posudkovými orgány neshledal závažnějších diskrepancí, neviděl proto důvod, pro který by měl případný znalec vyprecizovat posudkové hodnocení. K hodnocení posudkových závěrů jsou ze zákona povolány posudkové orgány a účast znalce je potřebná, pokud soud shledá právě případné závažnější rozpory mezi tvrzením pojištěnce, odbornými vyšetřeními a posudkovým hodnocením. V daném případě tomu však takto nebylo. Žalobce prakticky pouze tvrdil, že posudkové orgány se jeho věcí dostatečně nezabývaly, takový nedostatek však, s ohledem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud neshledal. Pokud pak žalobce uváděl, že jeho zdravotní stav se může v budoucnu vyvíjet nedobře, soud uvádí, že posudkový závěr je vždy činěn k době rozhodování, o budoucím, a tedy samozřejmě nejistém vývoji zdravotního stavu zvažovat nemůže. Posudkový závěr je vždy činěn pouze na základě jasně získaných výsledků vyšetření lékařů všech v dané věci příslušných medicínských oborů a konečně, žalobci bylo v rámci projednání věci soudem objasněno, že pokud by v budoucnosti došlo ku zhoršení jeho zdravotních obtíží, je kdykoliv možné o dávku invalidního důchodu požádat. V rozhodnutí o námitkách žalovaná odkázala na posouzení a zhodnocení zdravotního stavu žalobce posudkem ze dne 16. 12. 2010, při kterém stanovil lékař ČSSZ pokles pracovní schopnosti s ohledem na všechna zdravotní postižení žalobce ve výši 30 %, posudková komise však stanovila konečnou procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 15 %, což zdůvodnila tím, že s ohledem na zcela negativní klinické známky onemocnění při normálním laboratorním nálezu považuje ku dni vydání napadeného rozhodnutí rozhodující onemocnění pouze za lehké. Soud měl tedy provedenými důkazy za dostatečně prokázané, že žalobce v rozhodném období nesplňoval podmínky invalidity, jak uvedeny shora a proto nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1, když žalobce nebyl ve věci úspěšný, ostatně náklady řízení neúčtoval, žalované pak toto právo nenáleží dle odst. 2 téhož ustanovení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 10. října 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru