Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 3/2011 - 39Rozsudek KSHK ze dne 29.08.2011

Prejudikatura

4 Ads 50/2009 - 63


přidejte vlastní popisek

29Ad 3/2011-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce Z. S., zast. Mgr. Rudolfem Koblasou, advokátem AK Dvůr Králové nad Labem, Borovská 2371, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, odboru soc. věcí, Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245, o příspěvek na péči, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2010, čj. SV/94249/16548/10/GM, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru

sociálních věcí, Hradec Králové ze dne 9. 12. 2010, čj.

SV/94249/16548/10/GM a rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř,

odboru soc. věcí a zdravotnictví ze dne 21. 7. 2010, čj. 4310/2010/JAR

se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci

k rukám právního zástupce částku 3.965,-- Kč, a to do 30ti dnů od

právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se bránil včasnou žalobou proti rozhodnutí žalovaného krajského úřadu, uváděl, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně provedeného dokazování a bez možnosti žalobce vyjádřit se k jednotlivým skutkovým zjištěním, dále také na základě nedostatečného odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný ustanovil vlastní komisi, která provedla skutková zjištění následně převzatá žalovaným, opět bez místního šetření a možnosti žalobce se k jednotlivým skutkovým zjištěním vyjádřit. Žalobce je dále přesvědčen, že rozhodnutí jsou i věcně nesprávná, neboť pro účely příspěvku na péči z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc minimálně při 28 úkonech péče o vlastní osobu a to jednat při těch, které shledal ve svém rozhodnutí Městský úřad Jaroměř, tak i v následujících čtyřech úkonech péče o vlastní osobu – mytí těla ( žalobce je úplně nevidomý, bez zbytku zraku a asistence při tomto úkonu je pro něho nezbytná a osobně důležitá, bez upozornění jiné osoby si není jistý, zda je řádně umyt – zejména n místech, na první pohled viditelných, toto je pro něho velmi důležité, rovněž hrozí riziko opaření horkou vodou), dále úkon stání a schopnost vydržet stát (při stání trpí žalobce motáním hlavy, potřebuje oporu, které se může držet, bez pomoci není schopen vydržet stát. Pomoc je dle jeho přesvědčení dále nezbytná při úkonu orientace v přirozeném prostředí, neboť v interiéru bytu se orientuje pouze tehdy, pokud je vše na svém místě, ovšem má děti, manželka z tras, kudy žalobce chodí, musí odklízet předměty, zavírat napůl otevřené dveře apod. V blízkém okolí domu se žalobce nemůže pohybovat bez pomoci, bydlí na okrajové části vesnice, kde nejsou žádné vodící linie, nejbližší vodící linií je chodník, vzdálený 200 m, k němuž je nutné dojít v bezprostřední blízkosti hlavní silnice první třídy, jde tak o velmi nebezpečnou chůzi v otevřeném prostoru, kde není čeho se držet. Na této trase jsou každý den jiným způsobem zaparkována vozidla a jiné překážky, které se často mění. Dalším úkonem, při němž žalobce považuje pomoc za nezbytnou je pak obsluha běžných domácích spotřebičů – není schopen obsluhovat mikrovlnnou troubu, plynový sporák, kde hrozí nebezpečí popálení či nechtěného úniku plynu. Není schopen obsluhovat žehličku, ani rychlovarnou konvici, či spotřebiče, u nichž je nutné nastavit program – automatickou pračku, či spotřebiče se světelnou signalizací – topinkovač, fritéza. Potíže mu činí i obsluha elektrotechnických spotřebičů. Ač žalovaný uznal v rozhodnutí, že žalobce není schopen obsluhy běžných domácích spotřebičů, vypustil z rozhodnutí MÚ J. úkony – výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, chůze po rovině a chůze po schodech nahoru a dolů, vzhledem k úplné slepotě žalobce je však nemyslitelné, aby tyto úkony bez dopomoci jiné osoby samostatně zvládnul.

Žalovaný se dne 15. 4. 2011 písemně k žalobě vyjádřil, uvedl, že v žalobě jsou prakticky uvedeny shodné námitky, jako v odvolání a žalovaný je přesvědčen, že vypořádání se s těmito námitkami proběhlo v odvolacím řízení dostatečným a vyčerpávajícím způsobem. Odkazuje na ust. § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách, když dle § 4 má na příspěvek nárok osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Stupeň závislosti je pak stanoven v ust. § 8 cit. zákona, kdy se osoba považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

a) stupni I (lehká závislost), jestliže potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 4 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (do 18 let věku při více než 10 úkonech)

c) stupni III (těžká závislost), jestliže potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (do 18 let věku při více než 15 úkonech)

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (u osoby do 18 let při více než 20 úkonech).

V ust. § 11 cit. zákona pak je upravena výše příspěvku, a to 800,-, 4.000,-, 8.000,- a 12.000,- Kč. O příspěvku na péči rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, tento provádí sociální šetření, při němž zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlasti osobu a soběstačnosti. Sociální pracovník vyhotoví písemný záznam, obecní úřad žádá posouzení stupně závislosti osoby u okresní správy sociálního zabezpečení, součástí žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti o příspěvek. Při posuzování stupně závislosti vychází OSSZ ze zdravotního stavu osoby, doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčního vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Dále žalovaný odkazuje na skutečnost, že výsledek posouzení stupně závislosti je podkladem pro vydání rozhodnutí obecního úřadu, o odvolání rozhoduje krajský úřad, pro který posuzuje stupeň závislosti žadatele posudková komise (zák. č. 582/1991 Sb.). Řízení bylo v daném případě zahájeno dne 10. 3. 2010 návrhem žalobce, zaslaným MÚ J., na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. 6. 5. 2010 bylo provedeno sociální šetření, na základě něhož bylo zjištěno, že žalobce nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem celkem 29 úkonů. Lékař posudkové služby OSSZ N. posoudil stupeň závislosti žalobce a uvedl, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při následujících úkonech péče o vlastní osobu : příprava stravy; podávání a porcování stravy; péče o ústa, vlasy, nehty, holení; výkon fyziologické potřeby včetně hygieny; přemísťování předmětů denní potřeby; chůze po rovině; chůze po schodech nahoru a dolů; výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení; provedení si jednoduchého ošetření; dodržování léčebného režimu. Pomoc potřebuje při následujících úkonech soběstačnosti : komunikace slovní, písemná, neverbální; orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase i mimo přirozené prostředí; nakládání s penězi nebo jinými cennostmi; obstarávání osobních záležitostí; zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku; obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování); vaření, ohřívání jednoduchého jídla; mytí nádobí; běžný úklid v domácnosti; péče o prádlo; přepírání drobného prádla; péče o lůžko; udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady; další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. OSSZ tak posoudila jako nutnou pomoc a dohled žalobci celkem ve 24 úkonech. Oproti sociálnímu šetření tak nebylo

zhodnoceno pět úkonů, a to mytí těla; stání – schopnost vydržet stát; oblékání, svlékání, obouvání, zouvání; orientace v přirozeném prostředí a úkon soběstačnosti obsluha běžných domácích spotřebičů. Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové posoudila k odvolání žalobce stupeň jeho závislosti a dospěla k závěru, že potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při 22 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, je tedy osobou středně těžce závislou – II. stupeň. V rozporu se sociálním šetřením nebyl uznán úkon mytí těla, kde se hodnotí hybnost horních končetin, posuzovaný je schopen v přirozeném prostředí umyvadlo vyhledat, umýt se a otřít. Nepředpokládá se, že posuzovaný je často znečištěn takovým způsobem, aby běžné mytí nebylo dostačující. Neuznán byl rovněž úkon výkonu fyziologické potřeby včetně hygieny, neboť u toho se posuzuje schopnost vyhledání toalety v přirozeném prostředí, neschopnost takového úkonu mimo toto prostředí je hodnoceno v neschopnosti vyhledání celé své cesty – orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí. Ohledně úkonů péče o vlastní osobu – stání, schopnost vydržet stát, chůze po rovině, chůze po schodech nahoru a dolů a orientace v přirozeném prostředí pak PK uvedla, že posuzovaný je v přirozeném prostředí schopen stoje, chůze – je schopen používat slepeckou hůl a má i asistenčního psa, je schopen se orientovat v nejbližším okolí domu. Pro případ rizika pádu PK uvedla, že v případě nevidomosti je hodnocena přiměřená funkce dolních končetin s tím, že nevidomí jsou běžně schopni samostatné chůze po schodech. Krajský úřad považuje toto zdůvodnění za řádné vypořádání se s námitkami žalobce, tento posuzující důkaz je stěžejním, když PK se řádně vypořádala se všemi odvolacími námitkami.

Při jednání soudu dne 22. 8. 2011 žalobce vypověděl, že v případě delšího stání dostává závratě, nevydrží déle stát, aniž by se držel manželky za ruku, či mu někdo neposkytl oporu či si nemohl sednout. Má vodícího psa, ovšem ani ten s ním nemůže všude vstoupit – např. do prostoru pokladen v obchodě, v nemocnici apod. Nemůže mu pomoci ani s delším stáním. Pes slyší na pokyny, které se naučili – dopředu, dozadu, doprava, doleva, ovšem pokud sám žalobce nemá zmapován prostor, nemůže podobný pokyn vydat a musel by se doptat na cestu kolemjdoucích. Pes sám cestu nenajde, slyší na pokyny, které plní. Pokud tedy žalobce neví, kudy cesta má vést, pes ho nedovede. Před domem, kde žalobce bydlí, je prostor malého náměstí, je tam prach a písek a není tam žádná vodící linka, tak, jak je třeba běžné ve městě – obrubník, chodník apod. Tento prostor po cca 50 metrech vede přímo na hlavní tah na T. Se základní orientací tak musí žalobci pomoci jiná osoba. Je tam též parkoviště pro cca tři vozy. Velký problém dělá žalobci orientace domácí, neboť mají děti a na podlaze jsou často neočekávané předměty, problém jsou i pootevřené dveře a další překážky. Manželka např. stírala podlahu, žalobce šel na WC, následovalo zakopnutí a pád. Doprovod je nutný v jakémkoliv neznámém prostředí. PK sice vyřešila problém s domácími spotřebiči, který je však v praxi prakticky neřešitelný. Problém je chůze po schodech dolů i nahoru, bez kompenzačních pomůcek a doprovodu je prakticky nemožná, vždy záleží na prvním schodu, o němž žalobce neví, musí být na toto upozorněn. To samé je chůze po rovině, neboť, pokud člověk neví, co v prostoru je, není bez pomůcky a doprovodu schopen toto zjistit a určit. Jistě na tom není takto sám, i ostatní nevidomí musejí mít

obdobné problémy. Jeho ošetřující lékařkou je MUDr. J., k níž chodí cca 7 let, jezdí na Oční kliniku do Prahy a též dochází na alergologii. Paní doktorce problémy, které jsou předmětem tohoto řízení nikdy neuváděl, protože tyto skutečnosti nepovažoval za nemoc, kterou by bylo potřebné nějak řešit, dochází k ní, když má nějaký zdravotní problém. Vodící pes mu byl předán organizací Help Pes v Praze, jedná se již o druhého pejska, má ho asi tři roky. Sociální šetření žalobce popsal tak, že seděl s pracovnicí doma u stolu, dotazovala se na jednotlivé body, k posudkovému lékaři ani ku komisi pozván nebyl. Svoje problémy s delším stáním uváděl, hovořili i o problému s WC, doma je schopen dojít sám, ale všude jinde samozřejmě ne. Zástupce žalobce pak poukázal na to, že za daného stavu věci nelze považovat zjištění všech důkazů ve věci za dostatečné, navrhováno je proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů řízení zástupce žalobce účtoval odměnu za tři úkony právní služby po 500,- Kč, 3 režijní paušály a náhradu jízdného osobním automobilem Škoda Fabia, SPZ 2HO 61-31 ze D. K. n. L. do Hradce Králové a zpět, což je 90 km, při paušální náhradě 3,70 Kč/km, průměrné spotřebě benzínu Natural 6 l/km a ceně benzínu 31,60 Kč/l.

Pověřený pracovník žalovaného odkázal na podrobné odůvodnění PK MPSV ČR, zejména co do odůvodnění žalobcem namítaných nezvládaných úkonů, o tom, že se vypořádala věcně a podrobně s problémem svědčí konečně i skutečnost, že uznala, že žalobce nezvládá úkon ovládání elektrických spotřebičů. Na základě prováděcí vyhlášky se PK vypořádala s řadou námitek žalobce v tom směru, že namítané úkony jsou již obsaženy v úkonu orientace v cizím prostředí, který je seriozně v dané věci zohledněn. Žalobce má k dispozici kompenzační pomůcky, hůl, vodícího psa a tyto mu např. při chůzi po schodech a v další orientaci pomáhají. PK tak rozhodovala v souladu se zákonem, který neukládá osobní přítomnost při tomto řízení. Žalovaný krajský úřad je proto přesvědčen o správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Náhradu nákladů řízení žalovaný neúčtuje.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu ( § 77 odst. 2 s.ř.s.), ve svém rozhodnutí pak vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného.

K právní úpravě příspěvku na péči, uvedené shora již ve vyjádření žalovaného krajského úřadu soud doplňuje, že v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je dále v ust. § 25 (odst. 1 a 2 cit. v napadeném rozhodnutí) i znění odst. 3 – „při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře“. Soud je pak v této souvislosti přesvědčen, že právě v případě zcela nevidomého žalobce, u něhož bylo provedeno řádné sociální šetření, které zjistilo, že žalobce považuje za nutnou dopomoc při 29 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, byl zjištěn stav věci nedostatečně, a to i s ohledem na ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád – „nevyplývá-li ze

zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky, uvedenými v § 2“. Pokud tedy nevidomý občan uváděl, že nevydrží stát déle bez pomoci jiné osoby ve stoje, neboť dostává závratě, ovšem běžně si u své ošetřující lékařky na takový problém nestěžuje, neboť toto nepovažuje za nemoc, kterou by mohla léčit, posuzující lékař měl dle přesvědčení soudu přistoupit k úkonu, který mu sice zákon neukládá stroze zněním ust. § 25 odst. 3 výše cit. zákona, nicméně který zcela jistě v obdobných případech předjímá zněním „….popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře…. „ Rovněž k námitkám žalobce, že vyjde-li z domu, nastává neschopnost jeho základní orientace pro problémy, které soud výše popisuje, s tím, že zde není jakákoliv vodící linie, která by mu pomohla využít kompenzační pomůcky včetně povelu vodícímu psovi, nemohl soud přistoupit jiným způsobem, než že takovou situaci zřejmě, pokud se s ní má posuzující a rozhodující orgán dostatečně vypořádat, musí nejprve seznat, posoudit a teprve poté k ní zaujmout seriozní a vyčerpávající úsudek. Ani s odůvodněním žalovaného, či posuzujícího, ohledně problému s výstupem a sestupem po schodech, se dosud nemohl soud plně ztotožnit. Vysvětlení posudkové komise, že při tomto úkonu se posuzuje přiměřená funkce dolních končetin s tím, že nevidomí jsou běžně schopni samostatné chůze po schodech, je pro každý samostatný případ, kdy posuzující lékař žadatele vůbec neviděl a neměl ani možnost s ním o problému hovořit, pro soud v dané chvíli zcela nedostatečné. Pokud žalobce namítá, že bez pomoci jiné osoby a její informaci o prvním schodu není schopen bezpečné chůze ani za použití kompenzačních pomůcek, je potřebné reagovat na takovou informaci zcela věcně a vypořádat se přímo a konkretně s osobní situací žalobce, jak konečně i předjímá ust. § 2 odst. 2 výše cit. zákona –„ rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně…“ Žalobcovy námitky ohledně úkonu mytí těla a hodnocení PK o hybnosti horních končetin též, dle názoru soudu, neodůvodňuje jeho konkretní situaci, když takové odůvodnění zcela jistě nedopadá na námitky nevidomého o možném lapsusu výkonu takového úkonu bez pomoci druhé osoby, zejména co se možného společenského dopadu týče a je potřebné reagovat zcela na jeho osobní problém. Soud pak již pouze doplňuje, že problémy nevidomého žalobce zcela jistě byly a jsou natolik odlišné od situace jiných osob, které potřebují dopomoc při nezbytných úkonech o svoji osobní péči a soběstačnost, že si zaslouží zvýšenou pozornost posuzujících osob, spočívající ve vlastním vyšetření jak osoby žadatele, tak situace, v níž se nachází a žije. Soud uzavírá, že v dané věci se z výše uvedených a naznačených důvodů nemohl spokojit s odůvodněním původně zapsaných 29 úkonů nutné pomoci žadateli o dávku sociálním šetřením a posléze uznaným 24 a 22 úkonům a předpokládá, že posuzující orgány vezmou v úvahu právní názor soudu a s případným odůvodněním neuznání těchto úkonů jako potřebných v dané věci se vypořádají podrobnějším způsobem, reagujícím na zcela osobitou situaci žadatele.

Vzhledem k výše uvedeným a popsaným závěrům pak soudu nezbylo, než v souladu s ust. § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s., seznat žalobu za důvodnou a rozhodnutí žalovaného zrušit. Soud přistoupil ku zrušení nejen napadeného rozhodnutí krajského úřadu, ale, v souladu s ust. § 78 odst. 3 s.ř.s., i ku zrušení rozhodnutí orgánu nižšího stupně, neboť výtky, které uvádí výše, se týkají jak obou posuzujících stupňů, tak i rozhodujících orgánů v této věci.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází u ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalobce účtoval náhradu nákladů právního zastoupení, spočívajícího ve 3 úkonech právní služby po 500,- Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), 3 režijních paušálech po 300,- Kč ( § 13 odst. 3 téže vyhlášky) a dále v jízdném ze Dvora Králové nad Labem do Hradce Králové a zpět výše cit. osobním automobilem a výše cit. vyúčtováním, v celkové částce 504,- Kč. Náhrada za promeškaný čas činí 4 půlhodiny ve smyslu ust. § 14 výše cit. vyhlášky celkem 400,- Kč ( 100,- Kč/ 1 půlhodina ). Celková částka náhrady nákladů řízení tak činí, spolu s 20 % DPH celkem částku 3.965,- Kč.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 29. srpna 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru