Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 23/2010 - 36Rozsudek KSHK ze dne 23.05.2011

Prejudikatura

47 Az 6/2007 - 93

7 As 16/2008 - 80


přidejte vlastní popisek

29 Ad 23/2010-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně G. V., zast. JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou AK Nové Město nad Metují, Nádražní 2151, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, odboru sociálních věcí, Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2010, čj. 18506/SV/2010-Ko, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru

sociálních věcí, Hradec Králové ze dne 21. 10. 2010, čj. 18506/SV/2010-

Ko a rozhodnutí Úřadu práce v Náchodě, oddělení státní sociální

podpory, čj. 593/7/NAF/13, 759/8/NAF/8, 1520/8/NAF/12, 261/9/NAF/6 a

929/9/NAF/9 ze dne 22. 7. 2010 se zrušují a věc se vrací k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové je

povinen zaplatit na náhradě nákladů právního zastoupení žalobkyně

k rukám její právní zástupkyně částku 7.200,- Kč, a to do 30ti dnů od

právní moci rozhodnutí.

Pokračování 293/A2010d 2

Odůvodnění:

Rozhodnutími ze dne 22. 7. 2010, uvedenými ve výroku tohoto rozhodnutí, rozhodl Úřad práce v Náchodě o povinnosti žalobkyně nahradit přeplatek dávky státní sociální podpory sociální příplatek, tyto byly přiznány oprávněné osobě – žalobkyni. Za období 2. 1. 2007 – 31. 3. 2007 v částce 4.653,- Kč, za období 30. 10. 2007 – 30. 6. 2008 v částce 11.076,- Kč, za období 1. 7. 2008 – 31. 12. 2008 v částce 6.477,- Kč, za období 6. 1. 2009 – 30. 6. 2009 v částce 8.574,- Kč, za období 1. 7. 2009 – 30. 9. 2009 pak v částce 4.305,- Kč. Celková částka přeplatku činí 35.085,- Kč, vzhledem k tomu, že dalším účastníkem řízení byl pan J. H., jemuž správní orgán předepsal z dále uvedených důvodů k úhradě polovinu zjištěného přeplatku, činí celková částka, k jejíž úhradě byla žalobkyně povinna, částku 17.543,- Kč. Úřad práce v Náchodě uvedl, že v dané věci nebyla oprávněnou osobou a společně posuzovanou osobou splněna zákonná oznamovací povinnost, dávka tak byla přiznána a vyplácena neprávem, a to ve výše cit. obdobích r. 2007 – 2009. ÚP požádal o prověření rodinných poměrů žalobkyně, ve zprávě z tohoto šetření bylo MěÚ uvedeno, že paní V. při osobním jednání uvedla, že žije v bytě, který je pana H., s nímž se dělí o náklady na domácnost. Úřad tak dospěl k závěru, že se jedná o udržování tzv. „společné domácnosti“ s panem H., který je tímto osobou společně posuzovanou pro výše uvedenou dávku. Tuto skutečnost paní V. nikdy při podávání žádosti neuvedla. Žadatelka byla dne 26. 5. 2010 vyzvána k doplnění této skutečnosti, příp. k doložení příjmového dokladu panu H. za rozhodná období, k doložení týchž dokladů byl vyzván i on. Zde správní orgán poukázal na takovou povinnost zněním ust. § 61 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře – o osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve spojení s odst. 3 písm. a), kde je taková povinnost stanovena i pro společně posuzovanou osobu. Žádaný doklad doložen nebyl, žádost byla vyhodnocena jako neúplná a byl vyčíslen přeplatek na dávce v její plné výši.

Proti těmto rozhodnutím podala paní V.odvolání, v němž uvedla, že s uvedeným nesplněním své povinnosti sdělit v souvislosti se žádostmi o přiznání cit. dávek skutečnost, že žije ve společné domácnosti s panem H., nemůže souhlasit. Žije s ním v družstevním bytě, jehož je nájemcem od r. 2001, tuto skutečnost vždy od samého počátku na veškerých institucích uváděla. Zdejšímu orgánu ji prokazatelně sdělila již v roce 2005, kdy osobně předložila rozsudek Okresního soudu v Náchodě, čj. P 379/98 ze dne 9. 3. 2005, který nabyl právní moci dnem 4. 5. 2005. Již v tomto rozsudku je uvedeno, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s druhem J. H., který platí veškeré náklady spojené s bydlením a další náklady o víkendech spojené s jeho dvěma dětmi. V protokolech z jednání je toto vždy uvedeno. Na jednání vždy žalobkyně uvedla, že neví, jaké jsou příjmy pana H. ze zaměstnání, neboť se domluvili pouze na tom, že pan H. bude hradit veškeré náklady s bydlením a výdaje na stravování o víkendech, kdy má u sebe své děti. Od doby, kdy žijí v jednom bytě to funguje tak, že každý má své vlastní příjmy, z nichž hradí potřeby pro své vlastní děti a každý pro sebe, a pouze bydlení a strava od pondělí do pátku funguje tak, jak výše uvádí. Žalobkyně

Pokračování 29Ad 23 /2010

hradí určitou částku – cca ve výši 1.500,- Kč měsíčně s tím, že tuto částku dává panu

H. jako určitou část nákladů na bydlení. Nesouhlasí proto se závěrem ÚP, neboť náklady na své potřeby hradí každý sám, každý má své vlastní příjmy, tyto příjmy účastníci nesdružují. ÚP tak vycházel z neobjektivně a neúplně zjištěného stavu věci, neboť účastníci žijí v jednom bytě, avšak finanční prostředky nesdružují, každý hradí své vlastní náklady na domácnost, stejně jako náklady na potřeby svých dětí. Pana H. tedy nelze posuzovat jako osobu společně posuzovanou a není tak pravdou, že žalobkyně nesplnila svoji oznamovací povinnost. Pan H.žalobkyni nepřispívá jakkoliv na výživu jejích dětí či její vlastní, nemá informace o jeho příjmu. Zákon č. 117/1995 Sb. přitom pro posouzení nároku na přídavek na dítě i sociální příplatek jako rozhodující posuzuje rozhodný příjem v rodině a částky životního minima rodiny, obě dávky tak patří v systému státní sociální podpory k dávkám, poskytovaným v závislosti na výši příjmu v rodině. Rodinu přitom tvoří oprávněná osoba a s ní společně posuzované osoby s tím, že okruh společně posuzovaných osob je třeba vždy zvažovat ve vztahu ku konkretní oprávněné osobě. Správní orgán spolehlivě neprověřil tvrzení žalobkyně, že s panem H. nesdružuje finanční prostředky, za rozhodující nemůže být považována skutečnost, že žijí v jednom bytě. Pan H. nikdy nesouhlasil s tím, že vede s žalobkyní společnou domácnost, odmítal jí potvrdit své příjmy, přesto byly žalobkyni vždy dávky vypláceny. Úředníci přitom věděli o situaci žalobkyně vše, nikdy nebyla upozorněna, že pokud příjmy pana H. nedoloží, nebude mít na výplatu dávek nárok. Byla tak vždy v dobré víře, že má veškeré své povinnosti splněny. Má slovenské státní občanství a základní vzdělání, měla naprostou důvěru, že místní orgány jí v její sociální situaci pomohou a vydaná rozhodnutí jsou pro ni likvidační. Nemá, z čeho by předepsané dávky vrátila. Její dvojčata navštěvují osmou třídu základní školy, jejich potřeby se s věkem zvyšují, od jejich otce žalobkyně prakticky od loňského roku nedostává žádné výživné – uvádí, že je malíř - OSVČ a nemá práci. Exekuční řízení v loňském roce bylo zastaveno. Žalobkyně pracuje jako pomocná dělnice s příjmem cca 7.500,- Kč měsíčně a má ještě další vyživovací povinnost vůči dceři S. R., která žije na Slovensku u matky žalobkyně a dosud studuje. Její příjem jí tak stačí pouze na uspokojování nejzákladnějších potřeb a žádné větší položky není schopna platit. Z uvedených důvodů proto odmítá nést odpovědnost za to, že jí byly dávky vypláceny a že by jakkoliv zatajovala nějaké rozhodné skutečnosti pro jejich nárok i výplatu. Uplatňuje dále i námitku promlčení pro vrácení vyplácených dávek.

Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 21. 10. 2010, čj. 18506/SV/2010-Ko všechna rozhodnutí Úřadu práce v Náchodě, jak uvedena ve výroku tohoto rozhodnutí, potvrzuje a odvolání žalobkyně zamítá. Uvádí, že vznik přeplatků byl prvoinstančním orgánem odůvodněn nesplněním zákonné oznamovací povinnosti paní V., která nenahlásila úřadu, že žije ve společné domácnosti s panem H. a nedoložila jeho příjmové doklady za 4. čtvrtletí 2008, I. čtvrtletí 2009, 2. a 3. čtvrtletí 2008, 3. a 4. čtvrtletí 2007, I. čtvrtletí 2008, 4. čtvrtletí 2006 a 2. a3. čtvrtletí 2009. Skutečnost, že paní V. udržuje společnou domácnost s druhem panem H. J. úřad ověřil prostřednictvím sociálního šetření, které v rámci součinnosti provedl Městský úřad v Novém Městě nad Metují, odbor sociálních věcí. Dále krajský úřad popisuje skutečnosti, uvedené v odvolání žalobkyně – viz výše – a uvádí, že řízení o odvoláních byla spojena dle § 140

Pokračování 29Ad 23 /2010

správního řádu a odvolatelce bylo umožněno vyjádření, tohoto nevyužila. Krajský

úřad poukazuje na ust. § 20 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, dle něhož má na sociální příplatek nárok rodič pečující alespoň o jedno nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině je nižší než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,20 do 31. 12. 2007 a koeficientu 2,00 od 1. 1. 2008 dosud. Dále poukazuje na ust. § 7, vymezujícího, jakým způsobem se definuje rodina pro účely posuzování nároků na dávky státní sociální podpory. Krajský úřad cituje žádosti žalobkyně o dávku sociálního příplatku tak, jak byly podávány od r. 2006 s tím, že žalobkyně vždy uváděla jako společně posuzované osoby sebe a své dvě nezletilé děti, G. a M., uváděla, že je osamělý rodič, který není dlouhodobě těžce zdravotně postižený. ÚP požádal o součinnost Městský úřad v Novém Městě nad Metují, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, žádal prošetření rodinných poměrů paní V.. Z odpovědi se pak zjišťuje, že sociální šetření v místě bydliště provedeno nebylo, nebyla zastižena, byla vyzvána k jednání za osobní účasti, kde uvedla, že žije v bytě, který je pana H., on platí nájem, ona nakupuje jídlo. Poté Úřad práce v Náchodě vyhotovil oznámení o zahájení správního řízení, žádal po žadatelce o dávku předložení občanského průkazu a příjmového dokladu za určitá období pana H.. 18. 12. 2009 se žalobkyně dostavila na kontaktní místo státní sociální podpory v Novém Městě nad Metují, kde sdělila, že s panem H. neudržuje společnou domácnost, nemají společné peníze a pan H. jí odmítá potvrdit příjmové doklady. Dne 25. 1. 2010 pak byla vyhotovena rozhodnutí ve věcech, kterými úřad uložil paní V. vrátit přeplatky dávek státní sociální podpory sociální příplatek. Odvoláním žalobkyně se posléze zabýval Krajský úřad Královéhradeckého kraje, který rozhodnutím ze dne 10. 5. 2010 rozhodnutí Úřadu práce v Náchodě zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, neboť, ač tento označil pana H. za účastníka řízení, nečinil vůči němu žádné úkony, dále poukázal na to, že paní V. mj. uvedla, že pan H. jí odmítl sdělit své příjmy, správní orgán nepostupoval v souladu s ust. § 61 odst. 4 zákona o st. sociální podpoře a nevyzval tuto povinnou osobu ku splnění povinnosti, výzva neobsahovala poučení o lhůtě k jejímu vyhovění a následcích nesplnění výzvy (§ 61 odst. 2 cit. zákona), nehledě na to, že v odůvodnění rozhodnutí čj. 759/8/NAF/6 bylo uvedeno, že dávka byla přiznána a vyplácena neprávem ode dne 1. 10. 2007 do 30. 6. 2008, ač nárok na dávku byl uplatněn od 30. 10. 2007, v odůvodnění rozhodnutí čj. 261/9/NAF/4 bylo uvedeno, že dávka byla přiznána a vyplácena neprávem ode dne 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, nárok na dávku byl však uplatněn od 6. 1. 2009. V žádném z odůvodnění napadených rozhodnutí pak nebyla obsažena úvaha, kterou se správní orgán řídil, když pana H. označil jako osobu společně posuzovanou pro řízení o nárocích na předmětné dávky. V rámci nového projednání pak Úřad práce v Náchodě provedl úkony, které vedly k odstranění konstatovaných vad, na základě výzvy ze dne 6. 5. 2010 byl pan H. upozorněn na nutnost doložení příjmů za příslušná rozhodná období, dostavil se k osobnímu jednání, dne 4. 6. 2010 byl pořízen písemný protokol. Uvedl, že příjmové doklady dokládat nebude, na výzvu o sociální příplatek a přídavek na dítě uvádí, že nemá společné finanční prostředky s paní V. a nebyl si vědom, že je společně posuzovanou osobou. Dne 28. 6. 2010 byl vyhotoven písemný protokol z jednání s paní V., v němž uvedla, že nesouhlasí s tvrzením, že s panem H. vede společnou domácnost a není si vědoma žádného pochybení, pro které by jí měla být uložena povinnost vrátit

Pokračování 29Ad 23 /2010

vyplacené dávky. Při jednání dne 28. 6. 2010 pak pan H. sdělil, že s paní V. bydlí,

finance však vedou odděleně, ne společně. Netušil, že je účastníkem řízení a má nějaké povinnosti, i z tohoto důvodu žádá o promlčení. Ani jeden z účastníků tak nevyhověl výzvě a nesplnil povinnost, uloženou správním orgánem, proto byla 22. 7. 2010 vydána nová rozhodnutí ve věcech, účastníkům vyčísleny přeplatky na předmětných dávkách. Úřad práce dospěl k závěru, že v případě paní V. a pana H. se jedná o situaci, kdy jsou naplněny znaky společné domácnosti a nedoložením příjmů jedné ze společně posuzovaných osob došlo k porušení právního předpisu. Dávky tak byly vyplaceny neprávem a byly na nich vyčísleny přeplatky.

Krajský úřad Královéhradeckého kraje ve svém rozhodnutí ze dne 21. 10. 2010 zdůvodňuje následné potvrzení rozhodnutí úřadu práce tím, že zákon o státní sociální podpoře nedává pracovníkům orgánu státní sociální podpory možnost vykonat v rodině sociální šetření a musí se tak vyrovnat s důkazy a informacemi poskytnutými v rámci součinnosti jinými správními orgány. Odkazuje pak najmě na to, že paní V.uvedla v r. 2005 před Okresním soudem v Náchodě, že žije ve společné domácnosti s druhem J. H., tuto informaci v podstatě v průběhu celého řízení nevyvrací a pouze dodává, že s panem H. nesdružují příjmy. Krajský úřad na základě průběhu celého řízení nespatřuje v posouzení prvoinstančního orgánu chybu, v odvolání je uvedeno, že pan H. platí za všechny osoby v bytě náklady na bydlení a paní V. nakupuje jídlo rovněž pro všechny členy domácnosti (s výjimkou víkendů, kdy pana H. navštěvují jeho děti), což vede krajský úřad naopak k závěru, že podmínky § 115 občanského zákoníku jsou ve své podstatě naplněny a pan H. byl správně označen za společně posuzovanou osobu ve smyslu ust. § 7 zákona. Argument paní V., že skutečnost, že s panem H. žije v jednom bytě nezatajovala a její odkaz na text rozsudku Okresního soudu v Náchodě čj. P 379/98 ze dne 9. 3. 2005 nelze posoudit v řízení o dávku státní sociální podpory za relevantní, toto řízení se zahajuje na žádost, kde v prohlášení žadatele je uvedena věta : prohlašuji, že jsou v této žádosti uvedeny všechny společně posuzované osoby a veškeré údaje jsou pravdivé a jsem si vědoma případných následků, které by pro mě z nepravdivě uvedených údajů vyplývaly. V předepsaném tiskopise je pak v části „C“ – ostatní společně posuzované osoby výslovně uvedeno slovo druh, tudíž je jasné, že takovou osobu je do žádosti třeba uvést. Vypsání úplného výčtu všech osob, které spolu žijí ve společné domácnosti do žádosti je povinností žadatele a absenci takových údajů proto nelze přičítat k tíži správního orgánu. Vyčíslení přeplatků je tak zákonné.

Proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu podala žalobkyně včasnou žalobu, uváděla, že při podání žádosti o přiznání dávek sdělila příslušnému orgánu veškeré skutečnosti, zejména to, že žije v družstevním bytě pana H., ovšem z této skutečnosti nelze dovozovat, že spolu vedou společnou domácnost a hradí společně náklady s tímto spojené. Každý si hradí náklady na své potřeby sám ze svého. O této skutečnosti žalobkyně výslovně hovořila i u Okresního soudu v Náchodě, s panem H. nesdílí společné prostředky, dělí se pouze o náklady s bydlením, na čemž se dohodli ještě před tím, než se žalobkyně k panu H. nastěhovala. V té době měl on sám dvě vyživovací povinnosti, žalobkyně přispívala a přispívá

Pokračování 29Ad 23/2010

měsíčně částkou cca 1.500,- Kč. Na jednáních u okresního soudu i oddělení státní sociální podpory žalobkyně vždy uváděla, že jí není známa výše příjmů pana H. ze zaměstnání, neboť se oba domluvili, že veškeré náklady bude hradit každý sám za sebe, své vlastní potřeby i svých dětí, není tedy nutné, aby znali výši svých příjmů. Žádný z nich se nepodílí na ničem, co souvisí s druhým a jeho dětmi a soužití se tak dá přirovnat k situaci, kdy bydlí v jednom bytě studenti, kteří se domluvili na úhradě nájemného a další náklady si hradí každý odděleně a výlučně sám za sebe. Takové osoby též nikdo nepovažuje za společně posuzované osoby. Žalobkyně je přesvědčena, že správní orgán vycházel při svém rozhodování z neobjektivně, neúplně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a tento stav nikdy podrobně nezkoumal. Obě dávky, jak přídavek na dítě, tak i sociální příplatek jsou závislé na výši příjmu v rodině, okruh společně posuzovaných osob je vždy třeba zkoumat ve vztahu ku konkrétní posuzované osobě, neboť za rozhodující nemůže být bráno soužití v jednom bytě, ale vedení společné domácnosti a společných úhrad na své potřeby. Správní orgán věděl, že žalobkyně žije v bytě pana H., k doložení jeho příjmů nebyla vyzvána a dávky jí byly vypláceny, nechápe, proč se taková situace řeší takto zpětně. Dávky tak přebírala v dobré víře, její sociální situace byla a je špatná. Je navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 10. 3. 2011 Krajský úřad Královéhradeckého kraje s ohledem na totožnost žaloby s podaným odvoláním odkazuje na zdůvodnění svého rozhodnutí, zdůrazňuje, že institut sociálního příplatku upravovalo ust. § 20 a násl. zákona o státní sociální podpoře ve znění účinném do 31. 12. 2010, dle ust. § 4 je příjem rozhodný pro přiznání sociálního příplatku měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období, který se stanoví jako součet jednotlivých měsíčních průměrů příjmů oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Dle ust. § 7 odst. 1 se pak za rodinu pro účely zákona považuje, není-li stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba. Dle odst. 2 písm. c) se za společně posuzované osoby považuje mj. druh nebo družka, za předpokladu, že s oprávněnou osobou trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby. Dále žalovaný odkazuje na ust. § 115 OZ, definující domácnost jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Znovu krajský úřad popisuje situaci žalobkyně s panem H. a vyjadřuje se k pojmu dlouhodobosti, resp. trvalosti společného žití, které je judikaturou definováno tak, že ke spolužití nestačí např. jen občasné návštěvy, občasné přespání, přechodné ubytování, výpomoc v domácnosti. Soudní praxe naopak dospěla k závěru, že spolužití ve smyslu § 115 OZ je trvalé jen tehdy, jestliže objektivně zjistitelné okolnosti svědčí o úmyslu osob založit a vést takové spolužití nikoliv pouze na přechodnou dobu. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech a jedná se o spotřební společenství trvalé povahy, přičemž spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny, vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. Žalovaný má Pokračování 29Ad 23 /2010

přitom za to, že pojem domácnosti je v posuzovaném případě naplněn, rovněž se v jí

samotném tvrzení podílí na hrazení nákladů spojených s bydlením, tedy na společném uhrazování společných potřeb, jak požaduje OZ. Její tvrzení, uvedená před okresním soudem jsou v rozporu s jejím tvrzením v dané věci. Řízení o přiznání dávky je zahajováno žádostí žadatele a je vyžadováno, aby uvedl všechny osoby, na které se pohlíží jako na společně posuzované osoby, správnost údajů stvrzuje svým podpisem. Úřednice je oprávněna kontrolovat správnost formálních údajů, nikoliv jejich pravdivost a rozsudky soudu o úpravě výživného dokládají pouze částku, další skutečnosti nejsou podstatné. Úřady státní sociální podpory nedisponují možností provést sociální šetření, proto nemá jinou možnost, než považovat uvedený okruh společně posuzovaných osob za správný. Dále se pak krajský úřad vyslovuje k námitce žalobkyně o tom, že vyčíslení přeplatku je pro ni likvidační v tom smyslu, že pokud by pan H. předložil doklady o svých příjmech, nemusela by předepsaná částka být případně tak vysoká, pro nesplnění této povinnosti však muselo být přistoupeno k vyčíslení přeplatku v plné výši. Výši příjmu pana H. žalobkyně znát nemusí, každá osoba je oprávněna předložit doklad samostatně a osobně. Žalobkyně neuváděla při vyplňování žádostí o dávky úplné informace, proto nebyla v dobré víře jejich pobírání a krajský úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, čj. 6 Ads 22/2009. Navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Při jednání soudu dne 16. 5. 2011 zástupkyně žalobkyně popsala neutěšenou sociální situaci žalobkyně, její bývalý manžel neplatí řádně výživné na dvě nezletilé dcery, po rozvodu jí byl přidělen obecní byt, který po dohodě s panem H. uvolnila a učinila dohodu s panem H. o společném užívání jeho bytu s tím, že on bude hradit náklady na byt, ostatní hospodaření je oddělené. Úřednice jí při žádosti o dávky uvedly, že podmínky jejich nároku splňuje, byly jí přiznány. Asi před 10 lety jí byly předány formuláře pro vyplnění panem H., přinesla je zpět pro jeho odmítnutí na základě jejich učiněné dohody, dávky jí poté byly vypláceny. Nové Město nad Metují, kde žalobkyně žije, není velké, její situace je zde dobře známa. Opakovaně žádala o zvýšení výživného, sociální pracovnice jí pomáhaly situaci řešit a pokud by měly pochybnosti, mohly vyhodnotit situaci spolu s pracovníky odboru, který s nimi sedí v jedné budově. Sama žalobkyně uvedla, že dohoda, učiněná s panem H. v době jejího stěhování nebyla písemná. Domluvili se tak, že on bude užívat dva pokoje, měl u sebe tehdy ještě svého syna a dva pokoje užívá žalobkyně s dětmi, kterým bylo v době stěhování 4 roky. Do 8 dnů tuto skutečnost nahlásila úřadu. Pan H. jí řekl, že výši svých příjmů na základě učiněné dohody sdělovat nebude, neboť po tom nikomu nic není. Pokud byla žalobkyně někdy ve velké nouzi, půjčila jí kamarádka, výjimečně i pan H., ale šlo vždy o půjčku, kterou vrátila. Myslí si, že v r. 2009 došlo k oznámení bývalého manžela, na základě něhož byly vyčísleny přeplatky, on jí nikdy nepomohl, výživné neplatí, ale pouze škodí. K žádnému jednání ve věci nedošlo, bylo doručeno rozhodnutí. Pokud se týče společného bydlení s panem H., úřad žádné sociální přešetření situace neprovedl. Vaření od pondělí do pátku je kompenzací platby za užívání bytu, veškeré ostatní náklady si hradí každý samostatně. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, na náhradě nákladů řízení účtuje náklady právního zastoupení, spočívající ve třech právních úkonech a třech režijních paušálech.

Pokračování 29Ad 23/2010

Pověřený pracovník žalovaného pak uvedl, že správní orgán je přesvědčen, že žalobkyně byla správně poučena, jak vyplnit žádost o dávku, jak hledět na osobu, která žije ve společné domácnosti – toto je uvedeno na dvou místech žádosti. ÚP dostal zřejmě podnět o zneužití dávek s tím, že domácnost je vedena jinak, než se uvádí. MÚ vykonal šetření, ale žalobkyně nebyla zastižena doma. Pan H. odmítl součinnost, doklady nevyplnil. Rozsudky soudů by pro takové šetření neměly být evidovány. Soužití účastníků lze nazvat společnou domácností, krajský úřad navrhuje zamítnutí žaloby, náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu ( § 77 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného.

Po přezkoumání a projednání věci, kdy soud vyslechl týž den jak žalobkyni ve věci přeplatku dávky sociálního příplatku a přídavku na dítě, tak pod sp. zn. 29 Ad 20/2010 a 29 Ad 21/2010 i pana H., který byl správním orgánem posouzen jako společně posuzovaná osoba spolu s žalobkyní a jejími dvěma nezletilými dcerami G. a M., narozenými dne 4. 4. 1997, soud konstatoval, že dle jeho přesvědčení, v dané věci, od jejíž podstaty se odvíjí předpis přeplatků cit. dávek, vyplacených v jednotlivých obdobích let 2006 – 2009, nebyl oddělením státní sociální podpory Úřadu práce v Náchodě bezpečně a komplexně zjištěn skutkový stav věci. Oddělení státní sociální podpory Úřadu práce v Náchodě uzavřelo po provedeném šetření, spočívajícím ve výpovědi žalobkyně a pana H., že se u nich jedná o společně vedenou domácnost, v níž tyto osoby trvale žijí a hradí společně své potřeby, jsou tedy společně posuzovanými osobami ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Soud však zdůrazňuje, že vcelku poněkud vágní předpisy, upravující situaci společně posuzovaných osob v návaznosti na problematiku vedení společné domácnosti, které by mělo mít trvalý a dlouhodobý charakter je potřebné v reálu posuzovat velmi konkretně, neboť se vztahuje k mnohým životním situacím. Lze tak posoudit manžele, ale i rozvedené partnery, mající společné děti, posléze ale i vztahy druha a družky, mající společné, ale i každý pouze své potomky. Záleží však vždy na tom, zda v těchto vztazích může být konstatováno, že jsou společně hrazeny společné potřeby. V tomto problému pak spatřuje soud v dané věci nedostatečné zjištění skutkového stavu . Je totiž zcela nepochybné, že orgánu, rozhodujícímu o dávce státní sociální podpory sociální příplatek po dobu několika let se znalostí poměrů žadatelky, vyplácejícímu dávku žalobkyni, pečující o dvě nezletilé děti, skutečnost sdílení společného bytu s panem H. byla známa. Soud nezpochybňuje povinnost žadatele vyplnit žádost o dávku seriozně a zcela po pravdě, po výpovědi obou účastníků řízení však nabyl přesvědčení, že oba jednali v seriozním přesvědčení, že jejich pojetí výkladu vedení společné domácnosti v duchu cit. právního předpisu je v souladu s uváděnými skutečnostmi pro potřebu přiznání cit. dávek. V případě, kdy žalobkyně i pan H. tvrdili, oba zcela shodně, že pan H. hradí úhrady bydlení a vypočtený díl cca 1.500,- Kč je žalobkyní (po určitém plynutí doby) rovnán pořízením na potraviny pro jídlo od pondělí do pátku a všechny ostatní potřeby si hradí každý sám ze svého, o příjem druhého se nestarajíc, není soud přesvědčen, že lze bez dalšího mít za zcela prokázané, že tito účastníci hradí společně své potřeby. Jedná se totiž v daném

Pokračování 29Ad 23 /2010

případě o stav, kdy pan Haman je družstevníkem, užívajícím družstevní byt, za jehož

užívání je nutné hradit měsíčně určitou částku. Tuto tedy seriozně hradí a nelze na něm požadovat, pokud se takto domluvil s žalobkyní, že bude užívat sama dva pokoje v bytě a společně budou užívat společné prostory, aby žalobkyně ničeho neplatila. Jejich dohoda je tak zcela logická. Pokud časem žalobkyně vypozorovala a přistoupila na to, že tuto částku bude odvádět formou naturálií – stravou, záleží dle přesvědčení soudu pouze na dohodě obou účastníků. Ovšem dále vzhledem k tomu, že všechny další životní potřeby sebe i svých potomků hradí účastníci zcela samostatně, soud je přesvědčen, že za takové situace nelze o společném hrazení potřeb ve smyslu výše cit. zákona hovořit. Resp. je nutné, aby dalším šetřením pravdivosti takové informace správní orgán buď toto tvrzení účastníků seriozně vyvrátil, pak může předepsat přeplatek, vzniklý na dávkách státní sociální podpory, nebo dospěl k závěru, že tvrzení účastníků je pravdivé a pak není důvod k tomu, aby byl pan H. posuzován v souvislosti s žalobkyní a jejími dětmi jako společně posuzovaná osoba ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. Oba účastníci nezávisle na sobě soudu vypověděli, že si sami uklízí své prostory, žalobce si sám pere prádlo, společně nehradí žádné akce a nepořizují si společné věci. Za takového stavu věci tedy soud nemohl přistoupit bez dalšího na právní názor správního orgánu, že podmínky ust. § 115 OZ jsou bez dalšího naplněny. Takový stav se totiž podstatně více blíží argumentaci žalobkyně o studentech, hradících toliko společně náklady bydlení a další potřeby každý sám za sebe ve vlastní režii. Je tak, dle přesvědčení soudu, na správním orgánu, aby, pokud je přesvědčen, že přeplatek dávek byl předepsán v dané věci po právu, provedl, byť v součinnosti s příslušným orgánem, podstatně podrobnější šetření, a to v tom smyslu, zda lze konstatovat, že trvalé soužití účastníků v jednom bytě naplňuje pojem společného soužití i např. společným trávením volného času, podnikáním společných akcí, pořizováním společných věcí či společným hrazením dalších potřeb společně žijících osob. Bez takového prokazatelného doplnění věci soud nemohl přisvědčit závěru o úplném a korektním zjištění všech skutečností ( § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ) pro rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek dávek státní sociální podpory – sociálního příplatku, jak bylo rozhodnuto oddělením státní sociální podpory ÚP a následně i Krajským úřadem Královéhradeckého kraje.

V neposlední řadě pak soud poukazuje i na nutnost vyžádat si případně soudní spis, týkající se žaloby žalobkyně na neplacení, případně zvýšení výživného na své nezletilé dcery, neboť argument, o který je prakticky zásadním způsobem opřeno nejen rozhodnutí prvoinstančního, ale i odvolacího správního orgánu, že zde žalobkyně jasně sdělila, že žije s druhem ve společné domácnosti soud v této formě nemohl přijmout. Jednak se jedná o zápis, běžně v soudní řeči v podobných případech zapsaný, jednak bez seznámení se s protokolem o jednání a dalšími doklady spisu může být tato formulace bez dalšího případného objasnění pro danou věc zavádějící.

Soud tedy po projednání a přezkoumání věci dospěl k závěru, že v daném případě nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného. S odkazem na ust. § 78 odst. 3 s.ř.s pak soud přistoupil ku zrušení i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, která

Pokračování 29Ad 23 /2010

předcházela rozhodnutí žalovaného, neboť je přesvědčen, že věcí se případně znovu

musí zabývat správní orgán I. stupně, který musí zásadním způsobem řízení doplnit. Zdůvodnění krajského soudu je v této věci obdobné, jako u zrušení rozhodnutí žalovaného, zabývajícího se přeplatkem dávky přídavku na dítě, ovšem soud podotýká, že zjištění, prvotně učiněná orgánem I. stupně, se týkala prakticky zcela shodné situace, a to zjištění, zda v určitém (prakticky shodném) období vedla paní žalobkyně s panem J. H. společnou domácnost v režimu chápání zákona o státní sociální podpoře, soud tak dospěl k závěru, že jeho právní názor je v obou případech shodný.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně byla ve věci úspěšná a její právní zástupkyně účtovala náklady právního zastoupení, spočívající ve třech právních úkonech. Zástupkyně účtovala paušální odměnu za zastoupení advokátem dle vyhl. č. 484/2000 Sb. v částce 5.000,- Kč a 3 režijní paušály po 300,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., soud zde však upozorňuje, že právní předpis č. 484/2000 Sb. se vztahuje na náhradu nákladů právního zastoupení v občanském soudním řízení, pro řízení soudu dle soudního řádu správního lze přiznat odměnu právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dle tohoto právního předpisu pak činí odměna advokáta částku 2.100,- Kč za právní úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), ve spojení s § 7 bod 5), soud tedy zástupkyni žalobkyně přiznal částku 7.200,- Kč, spočívající v odměně za tři právní úkony (6.300,- Kč) a tři režijní paušály (900,- Kč), celkem 7.200,- Kč. Tuto odměnu je povinen správní orgán zástupkyni žalobkyně uhradit do 30ti dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 23. května 2011 JUDr. Jana Kábrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru