Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 21/2010 - 34Rozsudek KSHK ze dne 23.05.2011

Prejudikatura
47 Az 6/2007 - 93|7 As 16/2008 - 80

přidejte vlastní popisek


29 Ad 21/2010-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce J. H., zast. JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou AK Nové Město nad Metují, Nádražní 2151, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, odboru sociálních věcí, Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2010, čj. 18510/SV/2010-Ko, takto :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru

sociálních věcí, Hradec Králové, ze dne 25. 10. 2010, čj.

18510/SV/2010-Ko a rozhodnutí Úřadu práce v Náchodě, oddělení

státní sociální podpory, čj. 2630/1/NAF-1/13, 2630/1/NAF-2/14,

668/8/NAF-1/8, 668/8/NAF-2/8, 1966/8/NAF-1/9 a 1966/8/NAF-2/9 ze dne

22. 7. 2010 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové je

povinen zaplatit na náhradě nákladů právního zastoupení žalobce

k rukám jeho právní zástupkyně částku 7.200,- Kč, a to do 30ti dnů od

právní moci rozhodnutí. Pokračování 29Ad 21/2010
-2-

Odůvodnění:

Úřad práce v Náchodě vyhotovil dne 22. 7. 2010 tři rozhodnutí, kterými uložil žalobci vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory přídavku na dítě, přiznané nezletilé oprávněné osobě V. M., nar. 4. 4. 1997, a to ve výši 4.065,- Kč za období od 1. 10. 2008 do 31. 10. 2009, dále pak druhým rozhodnutím ve výši 3.657,- Kč za období 21. 10. 2007 až 30. 9. 2008, třetím rozhodnutím pak je uloženo vrátit přeplatek dávky ve výši 3.009,- Kč, a to za období 1. 12. 2006 – 30. 9. 2007. Stejné přeplatky pak jsou uloženy zaplatit i paní G. V., jako příjemci dávky. Stejného dne úřad práce vyhotovil tři rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory přídavku na dítě, přiznané nezletilé oprávněné osobě V. G., nar. 4. 4. 1997, a to za stejná období ve shodných částkách. Žalobce tak byl povinen vrátit na základě výše cit. rozhodnutí částku přeplatku na dávce přídavek na dítě za výše cit. období ve výši 21.462,- Kč. Povinným G. V. a J. H. uložil správní orgán vrátit přeplatky této dávky z důvodu vedení společné domácnosti, tudíž jako společně posuzovaným osobám pro nárok na tuto dávku, s odkazem na ust. § 61 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Odůvodnění vzniku přeplatku váže úřad práce k udržování společné domácnosti s tím, že žadatelka p. V. byla vyzvána k doložení příjmového dokladu pana H. za rozhodná období a k této povinnosti byl vyzván i pan H., doklady však doloženy nebyly, žádosti o dávku přídavek na dítě byly vyhodnoceny jako neúplné a byl vyčíslen přeplatek v jejich plné výši.

Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí s tím, že nesplnil zákonnou povinnost, spočívající v předložení příjmového dokladu za účelem osvědčení skutečností, rozhodných pro nárok na dávky, jejich výši nebo výplatu, ze skutečnosti, že bydlí s paní V. ve společném bytě nelze dovozovat, že spolu vedou společnou domácnost a společně hradí náklady na bydlení. Skutečnost, že žijí v družstevním bytě žalobce sdělila paní V. prokazatelně již v r. 2005, kdy orgánu předložila rozsudek Okresního soudu v Náchodě čj. P 379/98 ze dne 9. 3. 2005, na jednání soudu, kdy žádala o zvýšení výživného na své nezletilé děti o této skutečnosti výslovně hovořila. Žalobce se s paní V. dělí o náklady bydlení, společné finanční prostředky však nesdílí, na této skutečnosti se dohodli již v době, než se paní V. do jeho družstevního bytu stěhovala. Žalobce je přesvědčen, že stanovení okruhu společně posuzovaných osob musí být vždy prováděno s ohledem na konkretní situaci v rodině.

Rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 25. 10. 2010, čj. 18489/SV/2010-Ko všechna rozhodnutí Úřadu práce v Náchodě, jak uvedena ve výroku tohoto rozhodnutí, potvrzuje a odvolání žalobce zamítá. Uvádí zejména, že dne 16. 11. 2009 byla úřadem státní sociální podpory vyhotovena žádost o součinnost MÚ Nové Město nad Metují, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, s požadavkem na prošetření rodinných poměrů paní G. V.. Tento úřad dne 4. 12. 2009 uvedl, že sociální šetření v místě bydliště provedeno nebylo, neboť p. V. nebyla zastižena. Proto byla vyzvána k účasti Pokračování 29Ad 21/2010
-3-

na osobním jednání, na které se dostavila a uvedla, že žije v bytě, který je pana H., který platí nájem, ona kupuje jídlo. Dne 11. 12. 2009 byla vyhotovena oznámení o zahájení správního řízení, z nichž plyne zjištění o tom, že p. V. žije ve společné domácnosti s panem H. a proto je žádáno předložení jeho občanského průkazu a příjmového dokladu za příslušné období. Dále žalovaný popisuje své řízení, kterým vydaná rozhodnutí správního orgánu zrušil,neboť, ač tento označil pana H. za účastníka řízení, nečinil vůči němu žádné úkony, dále poukázal na to, že paní V. mj. uvedla, že pan H. jí odmítl sdělit své příjmy, správní orgán nepostupoval v souladu s ust. § 61 odst. 4 zákona o st. sociální podpoře a nevyzval tuto povinnou osobu ku splnění povinnosti, výzva neobsahovala poučení o lhůtě k jejímu vyhovění a následcích nesplnění výzvy (§ 61 odst. 2 cit. zákona), nehledě na to, že v odůvodnění rozhodnutí čj. 668/8/NAF-1/6 a 668/8/NAF-2/6 bylo uvedeno, že dávka byla přiznána a vyplácena neprávem ode dne 1. 10. 2007 do 30. 9. 2008, ač nárok na dávku byl uplatněn od 21. 10. 2007. V rámci nového projednání věci provedl Úřad práce v Náchodě úkony, které vedly k odstranění konstatovaných vad, pan H. byl výzvou upozorněn na nutnost doložení příjmů za příslušná rozhodná období, dostavil se k jednání dne 4. 6. 2010, kde uvedl, že příjmové doklady dokládat nebude, s paní V. nemá společné finanční prostředky a nebyl si vědom, že by byl společně posuzovanou osobou. Dne 28. 6. 2010 byl učiněn protokol s paní V., která nesouhlasila s tvrzením, že s panem H.vede společnou domácnost, není si vědoma žádného pochybení, pro které by měla vracet přeplatky dávek. Téhož dne pan H. uvedl, že netušil, že by měl být účastníkem řízení a měl nějaké povinnosti, proto žádá o promlčení.

Na základě výše uvedených skutečností správní orgán vydal nová rozhodnutí ve věcech, účastníkům vyčíslil přeplatky na předmětných dávkách, dospěl k závěru, že paní V.a pan H. naplňují znaky společné domácnosti, nedoložením příjmů jedné ze společně posuzovaných osob došlo k porušení právního předpisu a dávky byly vypláceny neprávem. Krajský úřad pak se v odvolacím řízení přiklonil k závěru prvoinstančního orgánu s tím, že oba účastníci žijí ve společné domácnosti, poukázal na to, že zákon o státní sociální podpoře nedává pracovníkům orgánu státní sociální podpory možnost vykonat v rodině sociální šetření a musí se tak vyrovnat s důkazy a informacemi poskytnutými v rámci součinnosti jinými správními orgány. Uvedla-li tak paní V. v r. 2005 před Okresním soudem v Náchodě, že žije ve společné domácnosti s druhem J. H., a tuto informaci v podstatě v průběhu celého řízení nevyvrací, pouze dodává, že nesdružují své příjmy, nespatřil odvolací orgán v posouzení situace chybu. To, že pan H. hradí v podstatě náklady na bydlení a paní V. krom víkendů náklady na stravu tak dle názoru správního orgánu naplňuje ust. § 115 občanského zákoníku, kdy domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pan H. je proto osobou společně posuzovanou ve smyslu § 7 výše cit. zákona, argument p. V., že rozsudek Okresního soudu v Náchodě i situace byla orgánu známa nelze považovat za relevantní, neboť řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti oprávněné osoby, musí být podáno na předepsaném tiskopise a obsahuje část /Prohlášení žadatele/, v níž je uvedena věta „prohlašuji, že jsou v této žádosti uvedeny všechny společně posuzované osoby a Pokračování 29Ad 21/2010
-4-

veškeré údaje jsou pravdivé a jsem si vědoma případných následků, které by pro mě z nepravdivě uvedených údajů vyplývaly“. Vypsání úplného výčtu všech osob, které spolu žijí ve společné domácnosti do žádosti je povinností žadatele a absenci takových údajů proto nelze přičítat k tíži správnímu orgánu. Vyčíslení přeplatků pak bylo provedeno v souladu s ust. § 62 odst. 3 zákona – „jestliže oprávněná osoba i osoba společně s ní posuzovaná způsobily přeplatek na dávce, odpovídají za vrácení přeplatku na dávce společně a nerozdílně. Oprávněná osoba a osoba s ní společně posuzovaná se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemném vypořádání mezi těmito osobami rozhodují soudy. Nárok na vrácení neprávem poskytnutých dávek zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy byla dávka vyplacena (§ 63 odst. 4).

Proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu se žalobce bránil včasnou žalobou, uvedl, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, nikdy nebyl účastníkem žádných řízení, z nichž by mělo plynout, že by měl být veden jako společně posuzovaná osoba, na základě čehož by pro něho plynula povinnost předložit příjmové doklady za účelem osvědčení skutečností, rozhodných pro nárok na dávku, její výši či výplatu. I když paní V. bydlí v jeho bytě, nelze pouze z tohoto dovozovat, že spolu vedou společnou domácnost, jakož i společně hradí své náklady. Od počátku paní V. orgánu sdělovala, že žije s žalobcem ve společném bytě, společně ovšem své náklady nehradí. Opět odkázal na předání cit. rozsudku Okresního soudu v Náchodě paní V. s tím, že společné finanční prostředky nesdílí, na tomto se předem dohodli, paní V. přispívá na bydlení měsíční částkou 1.500,- Kč. Paní V. také vždy uváděla, že příjmy žalobce nezná, každý si hradí své náklady za sebe a své děti sám. Přirovnává svoji situaci a situaci paní V. a jejích dětí k situaci společně bydlících studentů. Žalovaný zjevně nevycházel ze spolehlivě a správně zjištěného stavu věci, žalobce sporuje posouzení své osoby jako společně posuzované osoby pro výplatu dávek paní V. a z tohoto důvodu nesplnění své oznamovací povinnosti. Nemohl se dostat do rozporu se zákonem tím, že nepředložil informace o svém příjmu, na výživu ani jiné potřeby paní V. a jejím dětem nepřispívá a oba o svých příjmech nemají žádné informace. Obě dávky, a to přídavek na dítě i sociální příplatek jsou poskytovány dle příjmu rodiny, což je oprávněná osoba a s ní společně posuzované osoby, jejichž okruh je vždy třeba konkretně zvažovat. Toto se nemůže řídit tím, že osoby žijí v jednom bytě, ale je potřebné spolehlivé prověření, zda osoby spolu skutečně vedou společnou domácnost a uhrazují společně své náklady na potřeby. Situace paní V. není finančně dobrá, bývalý manžel stále dluží výživné na děti, ona však byla při přijímání dávek v dobré víře, neboť nebyla v průběhu řízení vyzvána k doložení příjmů žalobce, předpis přeplatku dávek je pro ni zcela likvidační. Nikdy paní V. nikdo z úřadu neupozornil, že pokud nedoloží příjmy žalobce, nebude mít na ně nárok, žalobce si rovněž nebyl vědom, že by měl být z důvodu společného bydlení v jednom bytě společně posuzovanou osobou. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí správního orgánu, neboť nevede společnou domácnost s paní V., náklady na své potřeby vedou každý zvlášť a nejsou tak osobami, které má na mysli ust. § 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Pokračování 29Ad 21/2010
-5-

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 10. 3. 2011 Krajský úřad Královéhradeckého kraje s ohledem na totožnost žaloby s podaným odvoláním odkazuje na zdůvodnění svého rozhodnutí, zdůrazňuje, že institut přídavku na dítě upravovalo ust. § 17 a násl. zákona o státní sociální podpoře ve znění účinném do 31. 12. 2010, dle ust. § 4 je příjem rozhodný pro přiznání přídavku na dítě měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období, který se stanoví jako součet jednotlivých měsíčních průměrů příjmů oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Dle ust. § 7 odst. 1 se pak za rodinu pro účely zákona považuje, není-li stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba. Dle odst. 2 písm. c) se za společně posuzované osoby považuje mj. druh nebo družka, za předpokladu, že s oprávněnou osobou trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby. Občanský zákoník ve svém § 115 definuje domácnost jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Znovu krajský úřad popisuje situaci žalobce s paní V. a vyjadřuje se k pojmu dlouhodobosti, resp. trvalosti společného žití, které je judikaturou definováno tak, že ke spolužití nestačí např. jen občasné návštěvy, občasné přespání, přechodné ubytování, výpomoc v domácnosti. Soudní praxe naopak dospěla k závěru, že spolužití ve smyslu § 115 OZ je trvalé jen tehdy, jestliže objektivně zjistitelné okolnosti svědčí o úmyslu osob založit a vést takové spolužití nikoliv pouze na přechodnou dobu. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech a jedná se o spotřební společenství trvalé povahy, přičemž spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny, vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. Žalovaný má přitom za to, že pojem domácnosti je v posuzovaném případě naplněn. Paní V. pak sama uvedla, že se podílí na hrazení nákladů spojených s bydlením, tedy na společném uhrazování společných potřeb, jak požaduje OZ. Její tvrzení, uvedená před okresním soudem jsou v rozporu s jejím tvrzením v dané věci. Řízení o přiznání dávky je zahajováno žádostí žadatele a je vyžadováno, aby uvedl všechny osoby, na které se pohlíží jako na společně posuzované osoby, správnost údajů stvrzuje svým podpisem. Úřednice je oprávněna kontrolovat správnost formálních údajů, nikoliv jejich pravdivost a rozsudky soudu o úpravě výživného dokládají pouze částku, další skutečnosti nejsou podstatné. Úřady státní sociální podpory nedisponují možností provést sociální šetření, proto nemá jinou možnost, než považovat uvedený okruh společně posuzovaných osob za správný. Dále se pak krajský úřad vyslovuje k námitce žalobce o tom, že vyčíslení přeplatku je pro paní V. likvidační v tom smyslu, že pokud by žalobce předložil doklady o svých příjmech, nemusela by předepsaná částka být případně tak vysoká, pro nesplnění této povinnosti však muselo být přistoupeno k vyčíslení přeplatku v plné výši. Výši příjmu pana H. žalobkyně znát nemusí, každá osoba je oprávněna předložit doklad samostatně a osobně. Paní V. jako žadatelka neuváděla při vyplňování žádostí o dávky úplné informace, proto nebyla v dobré víře jejich pobírání a krajský úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, čj. 6 Ads 22/2009. Navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Pokračování 29Ad 21/2010
-6-

Při jednání soudu dne 16. 5. 2011 zástupkyně žalobce upozornila na skutečnost, že panu žalobci žádné dávky vypláceny nebyly, přesto žalovaný žádá, aby dávky vrátil, neboť je společně posuzovanou osobou ve společné domácnosti. Žalobce paní V. žádné své příjmy nepředával, a to najmě proto, že spolu nevedli a nevedou společnou domácnost, proto se ani za společně posuzovanou osobu nemůže považovat. Žalobce sám pak uvedl, že mu vyhovuje, že paní V. v kompenzaci za úhradu bydlení v týdnu uvaří, všechny další potřeby si ovšem každý hradí sám. Jejich vztah tak sám charakterizuje tak, že jsou osobami, které se domluvily na společném bytě poté, co paní V. z důvodu finanční úspory vrátila městský byt a nastěhovala se do jeho bytu. Krom výše cit. domluvy však žádný dopad právní úpravy ve smyslu ust. § 115 občanského zákoníku nevidí. Od počátku bylo domluveno, že paní V. bude užívat dva pokoje a dva pokoje užívá žalobce sám. Společné prostory jsou užívány společně, v průběhu celého období nedošlo v tomto k neshodám. Žádné společné akce či pořizování společných předmětů nepodnikají, za panem žalobcem občas dojíždí dcera a nejsou problémy. On si sám pere a uklízí, na společném úklidu společných prostor jsou domluveni. Žalobce žil určité období sám se synem a byl na tyto věci zvyklý. Z dávek, které paní V. přijala, nikdy ničeho neměl, výjimečně jí půjčil nějakou částku, kterou vrátila, když jí přišlo výživné. Na jejich situaci je tak potřebné hledět individuálně, své prostředky nesdružují a nelze na ně hledět jako na společnou domácnost ve smyslu cit. právních předpisů. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí krajského úřadu. Zástupkyně žalobce účtovala náhradu nákladů právního zastoupení.

Pověřený pracovník žalovaného pak odkázal na dřívější výpověď paní V., poukázal na ust. § 62 zákona o státní sociální podpoře, upravujícím solidární odpovědnost pro případný návrat dávek, s tím, že pokud správní orgán uznal, že pan žalobce je osobou, na níž je potřebné pohlížet jako na společně posuzovanou ve společné domácnosti, je takový poukaz na navrácení poloviny přeplatku zcela na místě. Společná domácnost a její trvalé vedení není dále krom naznačených ustanovení blíže specifikována, avšak v případě obou žalobců je krajský úřad přesvědčen, že jsou osobami, které spolu chtějí trvale žít, podílí se společně na nákladech, z tohoto důvodu navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu ( § 77 odst. 2 s.ř.s. ) a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného.

Po přezkoumání a projednání věci, kdy soud vyslechl týž den jak žalobce ve věci přeplatku dávky sociálního příplatku a přídavku na dítě, tak pod sp. zn. 29 Ad 22/2010 a 29 Ad 23/2010 i paní V., s níž byl správním orgánem posouzen jako společně posuzovaná osoba spolu s jejími dvěma nezletilými dcerami G. a M., narozenými dne 4. 4. 1997, soud konstatoval, že dle jeho přesvědčení v dané věci, od jejíž podstaty se odvíjí předpis přeplatků cit. dávek, vyplacených v jednotlivých obdobích let 2006 – 2009, nebyl oddělením státní sociální podpory Úřadu práce v Náchodě bezpečně a komplexně zjištěn skutkový stav věci. Oddělení státní sociální podpory Úřadu práce v Náchodě uzavřelo po provedeném šetření, Pokračování
29Ad 21/2010
-7-

spočívajícím ve výpovědi žalobce a paní V., že se u nich jedná o společně vedenou domácnost, v níž tyto osoby trvale žijí a hradí společně své potřeby, jsou tedy společně posuzovanými osobami ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Soud však zdůrazňuje, že vcelku poněkud vágní předpisy, upravující situaci společně posuzovaných osob v návaznosti na problematiku vedení společné domácnosti, které by mělo mít trvalý a dlouhodobý charakter je potřebné v reálu posuzovat velmi konkretně, neboť se vztahuje k mnohým životním situacím. Lze tak posoudit manžele, ale i rozvedené partnery, mající společné děti, posléze ale i vztahy druha a družky, mající společné, ale i každý pouze své potomky. Záleží však vždy na tom, zda v těchto vztazích může být konstatováno, že jsou společně hrazeny společné potřeby. V tomto problému pak spatřuje soud v dané věci nedostatečné zjištění skutkového stavu . Je totiž zcela nepochybné, že orgánu, rozhodujícímu o dávce státní sociální podpory přídavek na dítě po dobu několika let se znalostí poměrů žadatelky, vyplácejícímu dávku na obě nezletilé děti, skutečnost sdílení společného bytu s panem H. byla známa. Soud nezpochybňuje povinnost žadatele vyplnit žádost o dávku seriozně a zcela po pravdě, po výpovědi obou účastníků řízení však nabyl přesvědčení, že oba jednali v seriozním přesvědčení, že jejich pojetí výkladu vedení společné domácnosti v duchu cit. právního předpisu je v souladu s uváděnými skutečnostmi pro potřebu přiznání cit. dávek. V případě, kdy žadatelka i žalobce tvrdili, oba zcela shodně, že pan H. hradí úhrady bydlení a vypočtený díl cca 1.500,- Kč je paní V. (po určitém plynutí doby) rovnán pořízením na potraviny pro jídlo od pondělí do pátku a všechny ostatní potřeby si hradí každý sám ze svého, o příjem druhého se nestarajíc, není soud přesvědčen, že lze bez dalšího mít za zcela prokázané, že tito účastníci hradí společně své potřeby. Jedná se totiž v daném případě o stav, kdy pan H. je družstevníkem, užívajícím družstevní byt, za jehož užívání je nutné hradit měsíčně určitou částku. Tuto tedy seriozně hradí a nelze na něm požadovat, pokud se takto domluvil s žalobkyní, že bude užívat sama dva pokoje v bytě a společně budou užívat společné prostory, aby paní V. ničeho neplatila. Jejich dohoda je tak zcela logická. Pokud časem paní V.vypozorovala a přistoupila na to, že tuto částku bude odvádět formou naturálií – stravou, záleží dle přesvědčení soudu pouze na dohodě obou účastníků. Ovšem dále vzhledem k tomu, že všechny další životní potřeby sebe i svých potomků hradí účastníci zcela samostatně, soud je přesvědčen, že za takové situace nelze o společném hrazení potřeb ve smyslu výše cit. zákona hovořit. Resp. je nutné, aby dalším šetřením pravdivosti takové informace správní orgán buď toto tvrzení účastníků seriozně vyvrátil, pak může předepsat přeplatek, vzniklý na dávkách státní sociální podpory, nebo dospěl k závěru, že tvrzení účastníků je pravdivé a pak není důvod k tomu, aby byl pan H. posuzován v souvislosti s žadatelkou a jejími dětmi jako společně posuzovaná osoba ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. Oba účastníci nezávisle na sobě soudu vypověděli, že si sami uklízí své prostory, žalobce si sám pere prádlo, společně nehradí žádné akce a nepořizují si společné věci. Za takového stavu věci tedy soud nemohl přistoupit bez dalšího na právní názor správního orgánu, že podmínky ust. § 115 OZ jsou bez dalšího naplněny. Takový stav se totiž podstatně více blíží argumentaci žalobců o studentech, hradících toliko společně náklady bydlení a další potřeby každý sám za sebe ve vlastní režii. Je tak, dle přesvědčení soudu, na správním orgánu, aby, pokud je přesvědčen, že přeplatek dávek byl Pokračování 29Ad 21/2010
-8-

předepsán v dané věci po právu, provedl, byť v součinnosti s příslušným orgánem, podstatně podrobnější šetření, a to v tom smyslu, zda lze konstatovat, že trvalé soužití účastníků v jednom bytě naplňuje pojem společného soužití i např. společným trávením volného času, podnikáním společných akcí, pořizováním společných věcí či společným hrazením dalších potřeb společně žijících osob. Bez takového prokazatelného doplnění věci soud nemohl přisvědčit závěru o úplném a korektním zjištění všech skutečností ( § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ) pro rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek dávek státní sociální podpory přídavku na dítě, jak bylo rozhodnuto oddělením státní sociální podpory ÚP a následně i Krajským úřadem Královéhradeckého kraje.

V neposlední řadě pak soud poukazuje i na nutnost vyžádat si případně soudní spis, týkající se žaloby paní V. na neplacení, případně zvýšení výživného na své nezletilé dcery, neboť argument, o který je prakticky zásadním způsobem opřeno nejen rozhodnutí prvoinstančního, ale i odvolacího správního orgánu, že zde žalobkyně jasně sdělila, že žije s druhem ve společné domácnosti soud v této formě nemohl přijmout. Jednak se jedná o zápis, běžně v soudní řeči v podobných případech zapsaný, jednak bez seznámení se s protokolem o jednání a dalšími doklady spisu může být tato formulace bez dalšího případného objasnění pro danou věc zavádějící.

Soud tedy po projednání a přezkoumání věci dospěl k závěru, že v daném případě nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného. S odkazem na ust. § 78 odst. 3 s.ř.s pak soud přistoupil ku zrušení i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, která předcházela rozhodnutí žalovaného, neboť je přesvědčen, že věcí se případně znovu musí zabývat správní orgán I. stupně, který musí zásadním způsobem řízení doplnit.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce byl ve věci úspěšný a jeho právní zástupkyně účtovala náklady právního zastoupení, spočívající ve třech právních úkonech. Zástupkyně účtovala paušální odměnu za zastoupení advokátem dle vyhl. č. 484/2000 Sb. v částce 5.000,- Kč a 3 režijní paušály po 300,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., soud zde však upozorňuje, že právní předpis č. 484/2000 Sb. se vztahuje na náhradu nákladů právního zastoupení v občanském soudním řízení, pro řízení soudu dle soudního řádu správního lze přiznat odměnu právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dle tohoto právního předpisu pak činí odměna advokáta částku 2.100,- Kč za právní úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), ve spojení s § 7 bod 5), soud tedy zástupkyni žalobce přiznal částku 7.200,- Kč, spočívající v odměně za tři právní úkony (6.300,- Kč) a tři režijní paušály (900,- Kč), celkem 7.200,- Kč. Tuto odměnu je povinen správní orgán zástupkyni žalobce uhradit do 30ti dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Pokračování 29Ad 21/2010
-9-

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 23. května 2011 JUDr. Jana Kábrtová, v. r.
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru