Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 2/2011 - 31Rozsudek KSHK ze dne 20.06.2011

Prejudikatura

6 Ads 98/2006 - 44


přidejte vlastní popisek

29Ad 2/2011-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně H. Ž., zast. JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem AK Dvůr Králové nad Labem, Švehlova 46, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 23. 11. 2010, čj. „x“, takto:

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení v Praze o

námitkách ze dne 23. 11. 2010, čj. „x“, se zrušuje a věc se

vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce

náhradu nákladů řízení v částce 3.506,-- Kč, a to do 30ti dnů od právní

moci rozsudku.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010, jímž žalobkyni odňala od 22. 4. 2010 dle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, invalidní důchod. Uvedla, že dle posudku OSSZ Trutnov ze 17. 2. 2010 již žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 5 %. K námitkám žalobkyně pak ČSSZ opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně, uvedla, že měla k dispozici zdravotní dokumentaci ošetřující lékařky MUDr. K. a další aktuální nálezy odborných lékařů, zjistila, že u žalobkyně se jedná o stav po pádu z výše v r. 1985 se stavem po fraktuře calcanei vlevo, se stavem po trojí dezi včetně sub talo (1985, 1987, 1995), stav po artroskopii pravého hlezna 1990, sinus tarzi s rozvojem arthrozy, arthralgie obou TC kloubů, vertebrogenní algický syndrom Cp a Th-LS páteře na podkladě degenerativních změn a při nestejnoměrné zátěži dolních končetin, diskopathie ověřena CT LSp 06/2009 a rhizarthrosu metakarpofalangeálního kloubu levého palce horní končetiny s operačním řešením v srpnu 2009, revizí v prosinci 2009, uvolněním implantátu a revizí plánovanou na únor 2011 a dále o situační depresivní syndrom. Novým posudkem o invaliditě ze dne 16. 9. 2010 tak v rámci řízení o námitkách ČSSZ zjistila, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je u žalobkyně ve výši 30 %, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení, uvedené v kap. XV., oddíl B, pol. 12, písm. a) – lehká deformita a porucha nohy, vyhlášky MPSV ČR č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Zde byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 % a dále dle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky byla s ohledem na další zdravotní postižení uvedená hodnota zvýšena o 10 %, celkově tedy na 30 %. Invalidita žalobkyně zanikla dle uvedeného posudku dne 17. 2. 2010. Žalovaná ve svém rozhodnutí ze dne 23. 11. 2010 dále odůvodňuje cit. výsledek posouzení k námitkám žalobkyně tak, že se u ní jedná o trvalé následky úrazu z r. 1985, stav je komplikován poruchou stereotypu chůze se sekundárním algickým syndromem páteře, rozvoj vertebropathie je doložen výsledkem CT z června 2009 a rtg. páteře. Dále provedena v srpnu 2009 operace palce levé ruky, s revizí v prosinci 2009, stav je po rehabilitaci bez zlepšení, opět k operačnímu řešení v únoru 2011. Po vyčerpání dlouhodobé pracovní neschopnosti si žalobkyně zažádala na doporučení ošetřujícího lékaře o zvýšení výplaty důchodu. V posudku posudkové lékařky I. stupně se jedná o podhodnocení zdravotního stavu, lékařka hodnotila pouze stav levé ruky bez zhodnocení trvalých následků obou dolních končetin. V námitkovém řízení byly zhodnoceny i nově doložené odborné nálezy – ortopedický popisuje stav obou hlezen, defigurace vyjádřena vlevo, tč. vpravo prosak Achillovy šlachy s lehkým omezením pohybu nártu, vlevo změny významné a trvalé, ve funkčním důsledku stabilizované včetně potíží zádových. Psychiatrické vyšetření potvrzuje depresivní situační symptomatologie na medikaci. Záznam ÚPCHR Vysoké předpokládá operační revizi implantovaného TEP palce vlevo, kde tč. palpační a úchopová bolestivost, potvrzeno uvolnění implantátu. Zhodnoceny i výsledky rehabilitačního pobytu. Byly objektivizovány všechny skutečnosti významné pro posudkový závěr, který odpovídá celkově 30 % poklesu pracovní schopnosti především pro stabilizované trvalé následky úrazu obou hlezen – ztuhnutí pohybu v TC oboustranně více vlevo s deformací vlevo (20 %), s navýšením pro posudkově významné diagnozy ( § 3 – 10 %). Žalovaná v cit. rozhodnutí o námitkách dále odkazuje na ust. § 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a § 38, § 39 a § 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění s tím, že po provedeném přezkumu konstatuje, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,

vzhledem k jehož funkčním důsledkům však zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity.

Žalobkyně namítala ve včasné žalobě, že trvá na tom, že je invalidní, 4. 12. 2009 byla posouzena jako invalidní II. stupně, o dva měsíce později je posouzena jako ne invalidní. V tomto směru považuje rozhodnutí žalované za nedostatečně zdůvodněné, neboť není rozvedeno, v čem se měl tak markantně zlepšit její zdravotní stav. Problémy dolních končetin neměly být, dle jejího přesvědčení, posuzovány dle pol. 12 a) v oddílu B kap. XV., ale podle pol. 12 b), neboť se jedná o závažné poruchy stereotypu chůze a omezení dosahu chůze i přes kompenzační pomůcky. Vzhledem k dalším postižením bylo provedeno vždy navýšení o 10 %, nyní ovšem se špatným základem. K posouzení v Liberci si žalobkyně obstarala od ošetřujícího lékaře nemocnice Na Františku rtg. snímky obou dolních končetin, neboť podrobnější vyšetření magnetickou rezonancí nebylo z časových důvodů možné provést, posuzující lékaři si ovšem snímky neprohlédli, jejich zjištění je nedostatečné a neodpovídá požadavku na řádné a objektivní zjištění skutečného stavu věci. Tvrdili při ústním jednání, že na toto nejsou tabulky, opominuli skutečnost, že postižení tedy mělo být posuzováno analogicky dle postižení, které je danému nejbližší. Posudek, o nějž se opírá napadené rozhodnutí nemůže obstát ani při dalších zjištěních – lékařská zpráva ÚPCHR Vysoké ze dne 13. 9. 2010 uvádí, že postupně došlo k dislokaci implantátu s obnovením ba zhoršením subjektivních potíží…Implantát vycestovaný volárně do themaru, kde hmatná rezistence, palpační a úchopová bolestivost – o palec se nemůže opřít, ruku téměř vyřadila z běžných činností. Nyní plánována k operační revizi a konverzi se závěsnou operací s extirpací implantátu, termín plánován na únor 2011, pacientka je nadále neschopna vykonávat běžnou denní činnost, natož i lehkou práci….Otázkou je tedy, zda cit. postižení ruky neposuzovat jako nejtěžší onemocnění, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti – dle pol. 5 c) kap. XV, v oddílu B – jako ztrátu úchopové schopnosti ruky, kde je základní míra určena ve výši 30 – 35 %, což by s navýšením činilo konečných 40 – 45 %. Ortopedická ambulance nemocnice konstatuje, že současný stav vylučuje schopnost normální pracovní zátěže a s odvoláním na stav nálezu na ruce není možná ani lehčí práce. Žalobkyně proto žádala zrušení napadeného rozhodnutí o námitkách po novém posudkovém zhodnocení svého zdravotního stavu.

Soud vyžádal ve věci posudek věcně a místně příslušné posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), a to PK MPSV ČR v H. K., která posudek vypracovala dne 19. 5. 2011. PK uvedla, že měla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to izr. 2011, její zdravotní stav přešetřila při jednání. Uvedla dosavadní osobní a pracovní anamnézu žalobkyně, subjektivní problémy a v diagnostickém souhrnu označila za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po operaci kořenového kloubu palce levé ruky s náhradou kloubu implantátem – 5. 8. 2009, po revizní reoperaci 21. 12. 2009 s rozrušením srůstů, po reoperaci pro selhání funkce implantátu s jeho odstraněním a rekonstrukcí kloubu závěsnou operací 22. 2. 2011, dlouhodobé porušení funkce levé ruky středně těžké. Jako další

zdravotní postižení pak PK cituje degenerativní poúrazové změny hlezenních kloubů s těžkým omezením hybnosti vlevo odpovídajícím typu provedených zpevňujících operací, bolesti zad na podkladě degenerativních změn bez prokázaného kořenového kompresivního syndromu, reaktivní psychické potíže při somatickém onemocnění ve sledování od 11/2009. Dále se u žalobkyně jedná o stav po operaci slepého střeva v 8 letech věku, po laparoskopické cholecystektomii v r. 1985, po zlomenině patní kosti vlevo a tříštivé zlomenině hlezna vpravo v r. 1985, po osteosyntéze v témže roce, po znehybnění v oblasti dolního hlezenního kloubu a nártu vlevo v r. 1987 (talocalcaneární déza) a v r. 1990 (talonaviculární, calcaneocuboidní déza) a dále o stav po operaci drápovitého prstce levé nohy v r. 1995, po artroskopii pravého hlezna v r. 2000, stav po akutním zánětu žaludeční sliznice s hospitalizací v r. 2004, po endoskopické revizi žlučových cest pro cholecystolithiázu se spontánním odchodem kamene v r. 2004 a stav po revizní operaci v oblasti šlach palce levé ruky v r. 2007. Posudková komise popsala rozhodující nálezy Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou, neurologický, psychiatrický, propouštěcí zprávu Rehabilitačního ústavu v B. n. O., chirurgický, ortopedický, rtg., všechny z průběhu období 2009 – 2011, rovněž pak výsledek vyšetření zdravotního stavu žalobkyně v průběhu jednání komise. Uvedla, že za rozhodující příčinu DNZS žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považuje dlouhodobě porušenou funkci nedominantní horní končetiny v oblasti levé ruky po operaci kořenového kloubu palce s náhradou kloubu implantátem – 5. 8. 2009, po revizní reoperaci 21. 12. 2009 s rozrušením srůstů a s následným selháním funkce implantátu. Toto postižení lze řadit do kap. XIII., oddíl B, pol. 2b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a hodnotit 35 %. Horní hranice je přitom volena s ohledem na postižení dolních končetin, páteře, psychiky, i se zohledněním pracovní kvalifikace. PK rekomandovala možný výkon lehké fyzické práce bez nošení a zvedání nadměrně těžkých břemen, převážně sedavého charakteru, s možností změny pracovní polohy, s vyloučením dlouhých pochodů a stání, bez nadměrného přetěžování levé ruky a dolních končetin, dále v klimaticky vhodném prostředí a psychicky nezatěžujícím a s možností dodržení pravidelného pracovního rytmu a tempa i dodržování pravidelné životosprávy. Zdravotní stav žalobkyně PK považuje za dlouhodobě nepříznivý s datem vzniku propuštěním z Rehabilitačního ústavu v B. n. O. dne 17. 3. 2010, neboť tato zpráva již dokládá hypotrofii svalů ruky, prstů, oslabení svalové síly a omezení hybnosti, posuzovaná nezvládala špetku a další jemné pohyby ruky, byl popisován náznak lividního zabarvení kůže, výrazná citlivost v oblasti palce. Již zde byla hmatná rezistence v místě operace s podezřením na dislokaci implantátu, dle rtg. snímku levé ruky byl patrný lehčí úbytek kostní hmoty. Funkční postižení je hodnoceno jako středně těžké, jedná se o nedominantní končetinu, nebylo doloženo těžké omezení hybnosti ruky či jednoznačně objektivizována ztráta úchopové schopnosti ruky či postižení nervů. Pro nepoužívání ruky při výrazných subjektivních obtížích dochází postupně k uvedenému úbytku kostní hmoty a svalové tkáně celé ruky. Onemocnění je tak hodnoceno po funkční stránce srovnatelně s výše cit., jelikož nebyl objektivizován algodystrofický syndrom. Výsledný stav rekonstrukční operace bude možné posoudit až s odstupem času po náležité rehabilitaci. Poúrazové postižení hlezenních kloubů PK hodnotí po funkční stránce jako lehké a je

k němu přihlíženo v konečném hodnocení, rovněž tak k lehkému postižení páteře. Psychické obtíže souvisí se somatickým postižením a sociální situací, rovněž k těmto problémům je přihlíženo při stanovení konečného procentního vyjádření poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

Posudková komise se dále vyjádřila k dřívějším posudkovým posouzením a považuje je z průběhu doby za posudkový omyl, u každé z hodnocených KLP pak uvádí, z jakého důvodu. Za rozhodující pro současné řízení soud považuje vyjádření PK k posouzení zdravotního stavu žalobkyně OSSZ Trutnov dne 17. 2. 2010, kdy lékař OSSZ posoudil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako neodpovídající žádnému stupni invalidity podle kap. XV., oddíl B, pol. 6 písm. a), s poklesem procentní míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 5 % pro stav po operaci palce levé ruky provedené 5. 8. 2009. PK považuje toto posouzení za posudkový omyl, neboť lékař se nevypořádal s trvalým posudkově významným omezením zátěže dolních končetin v důsledku jejich úrazu, které má vliv na pracovní schopnost. Hodnocení funkce ruky v době posouzení lékařem OSSZ nebylo na základě podkladové dokumentace možné hodnotit jako stav dlouhodobě nepříznivý. Při posouzení zdravotního stavu z důvodu podaných námitek proti rozhodnutí ČSSZ lékař oddělení námitkové a odvolací agendy LPS posoudil dne 16. 9. 2010 dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako neodpovídající žádnému stupni invalidity podle kap. XV., oddíl B, pol. 12 písm. a), s poklesem míry ve výši 20 %, pro stabilizované trvalé následky úrazu hlezen z r. 1985, určená procentní míra byla navýšena o 10 % dle ust. § 3 výše cit. vyhlášky pro další posudkově významné diagnozy, tj., bylo zohledněno zejména neukončené léčení v oblasti levé ruky, kdy ale zdravotní stav nebylo možno považovat za trvalý. Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové se liší v hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, kdy dle doloženého průběhu léčení levé ruky nelze sice zdravotní stav považovat za trvalý, ale lze ho již považovat za dlouhodobě nepříznivý s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, jak uvedeno výše. V dopadu následků úrazu hlezen v případě samostatného hodnocení tohoto postižení se PK neliší.

Ve svém výroku tedy posudková komise považovala žalobkyni od data 17. 3. 2010 i k datu vydání napadeného rozhodnutí za invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně dle téhož ustanovení, písm. b) nebo c) cit. zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Vznik invalidity PK váže k datu propuštění z Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí dne 17. 3. 2010.

Jako účastník řízení žalobkyně uvedla, že s výsledkem přezkumného řízení je vcelku spokojena, spatřuje podivení nad posudkovou úvahou PK o dřívějších posudkových omylech. V současné době se její zdravotní stav opět zhoršil, bylo provedeno vyšetření CT a budou zřejmě nutné další operace zápěstí. Vzhledem

k prokázané závažnosti ztráty úchopové schopnosti ruky a uznání žalobkyně invalidní invaliditou I. stupně navrhuje žalobkyně zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů řízení účtoval zástupce žalobkyně odměnu právního zastoupení za tři právní úkony a jízdné k jednání soudu a zpět osobním automobilem SPZ 3H37034, a to celkem za 80 km při ceně BA Natural 31,60 Kč, s pevnou sazbou za 1 km 3,70 Kč, celkem tedy částku 521,-- Kč.

Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu dne 20. 6. 2011 ponechala, s odkazem na posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové, rozhodnutí v této věci na úvaze soudu.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.

Soud v dané věci plně odkazuje na výše popsané závěry jednotlivých posudkových řízení ve věci invalidity žalobkyně, s tím, že s ohledem na velmi podrobné hodnocení posudkové komise a jí citované závěry odborných nálezů a vyšetření zdravotního stavu žalobkyně neměl, po projednání a přezkoumání věci, včetně soudem vyžádaného důkazu posudkem PK, žádné pochybnosti o správnosti a objektivitě posudkového hodnocení a závěrů posudkové komise. Zdůvodnění, kterým považuje PK za posudkový omyl v případě posouzení zdravotních postižení žalobkyně lékařem OSSZ, je dle názoru soudu na místě, neboť koresponduje se závěry odborných nálezů, v posudku PK uvedených a citovaných. V době posouzení námitek žalobkyně pak již z dostupné zdravotní dokumentace žalobkyně bylo vcelku nasnadě, že její zdravotní stav je reálně jiný, než je v napadeném rozhodnutí žalované o námitkách co do závažnosti jednotlivých obtíží vyjádřeno a posudková komise se dle přesvědčení soudu seriozně a dostatečně vypořádala i s tímto zdůvodněním. Datum vzniku invalidity prvého stupně váže u žalobkyně PK k datu propuštění z Rehabilitačního ústavu v B. n. O., tedy k datu 17. 3. 2010, uvádí, že omezení funkce ruky bylo z důvodu reoperací kloubu palce již středně těžké a odpovídalo tak se zohledněním dalších zdravotních postižení horní hranici cit. položky, tedy 35 %. Soud neshledal žádného důvodů pro zpochybnění těchto posudkových závěrů a dospěl tedy k závěru, že napadené rozhodnutí nebylo v souladu se zákonnými předpisy, když výše popsané a citované vady řízení nemohly vést k jinému závěru, než že bylo naplněno ust. § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Soud proto vyhověl žalobě, napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrací k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 téhož). Žalovaná je v dalším řízení vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), v novém řízení zahrne do podkladů i důkaz, provedený soudem (§ 78 odst. 6 téhož předpisu).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšná žalobkyně žádala náhradu nákladů právního zastoupení, spočívající ve třech úkonech právní služby a jízdním k jednání soudu a zpět. Soud žalobkyni přiznal, v souladu s ust. § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. náhradu za tři právní úkony po 500,-- Kč částku 1.500,-- Kč, za tři režijní paušály po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) částku 900,-- Kč a dále jízdné osobním automobilem Fiat Multipla dle účtování shora ve výši 521,-- Kč, tedy s 20 % DPH celkem částku 3.506,-- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně do 30ti dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 20. června 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru