Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 19/2010 - 24Rozsudek KSHK ze dne 23.05.2011

Prejudikatura

3 Ads 81/2008 - 43


přidejte vlastní popisek

29 Ad 19/2010-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně Ing. A. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X ze dne 18. 6. 2010, tedy o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2010, čj. X , takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně brojila včasnou žalobou proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ – žalovaná) ze dne 24. 7. 2010, kterým byly zamítnuty její námitky a rozhodnutí žalované čj. X ze dne 18. 6. 2010 bylo potvrzeno. Žalobkyně uváděla, že dne 30. 4. 2010 s ní byla sepsána žádost o starobní důchod, který byl vyměřen rozhodnutím ze dne 18. 6. 2010, jehož nedílnou součástí je osobní list důchodového pojištění. V tomto dokumentu, na základě něhož byla žalobkyni provedena výměra důchodu, chybí doba pojištění od 1. 1. 1998 do 30. 4. 2000, včetně vyměřovacího základu, žalobkyně proto podala

Pokračování 29Ad 19/2010

námitku, vybavenou kopiemi veškerých relevantních dokladů, s návrhem uznání doby pojištění do starobního důchodu a vyměřovací základy dle původních evidenčních listů z likvidovaných podniků. Námitka byla výše cit. rozhodnutím žalované zamítnuta. Žalobkyně dále uvádí, že v rozporovaném období vykonávala funkci likvidátora ve dvou státních podnicích na základě jmenování Ministerstva průmyslu a obchodu, ve své funkci byla metodicky řízena příslušným odborem MPO, jemuž i pravidelně skládala účty ze své činnosti. Tam, ale i u advokáta jí bylo řečeno, že z hlediska pracovně právního vztahu může být zaměstnankyní obou státních podniků a tento vztah tedy na základě doporučení a s vědomím MPO realizovala. Po jejím odvolání následně jmenovaný likvidátor bez jejího vědomí a souhlasu vyžádal vrácení pojistného za zaměstnance i zaměstnavatele u MSSZ v Brně. Tato správa sociálního zabezpečení rovněž bez jejího vědomí tuto transakci provedla, částka za zaměstnance stržená z platu žalobkyně jí však vrácena nebyla. Původní evidenční listy důchodového pojištění jsou v současné době vyměněny za prázdné formuláře. Soudní jednání v této věci neproběhlo. Žalobkyně žádala o přezkoumání správnosti rozhodnutí, domnívá se, že obsahem odůvodnění rozhodnutí je tendenční obhajoba jednání jejího nástupce a zejména MSSZ v Brně, které vedlo k významnému poškození jejích práv.

Rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2010, kterým žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 18. 6. 2010, uvádí ve svém odůvodnění následující skutečnosti – žalovaná přiznala rozhodnutím ze dne 18. 6. 2010 žalobkyni dle ust. § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 1. 5. 2010 starobní důchod, námitkami se žalobkyně domáhala i dalšího dopočtení dob pojištění, a to od 1. 8. 1998 do 30. 4. 2000. Žádala započítat vyměřovací základy dle původních evidenčních listů, kdy byla ve funkci likvidátora. Rozhodnutí žalované dále cituje žalobkyní předložené dokumenty – kopii jmenovacího dekretu ministra průmyslu a obchodu na pozici likvidátorky st. podniku v likvidaci-Elektromont Brno ze dne 5. 10. 1997, s platností od 31. 12. 1997, smlouvy uzavřené podle ust. § 269 obchodního zákoníku mezi účastníkem řízení a Ministerstvem průmyslu a obchodu o výkonu činnosti likvidátora státního podniku v likvidaci Elektromont ze dne 15. 12. 1997, pracovní smlouvy na pozici „likvidátor“ tohoto státního podniku ze dne 14. 1. 1998 s platností od 1. 1. 1998, odvolací dekret z této funkce ze dne 14. 10. 1999 k 31. 10. 1999 a výpověď z pracovního poměru ze dne 6. 1. 2000 vzhledem k odvolání z funkce likvidátora (viz výše), a to ku dni 30. 4. 2000. Dále byla doložena kopie potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za roky 1998 – 1999 a k tomu kopie mzdových listů. Pro prokázání zaměstnání od 1. 1. 1998 byly doloženy obdobné podklady z pozice žalobkyně ve funkci likvidátora st. podniku v likvidaci-Tesla Brno. Žalovaná uvádí, že likvidátor státního podniku není z důvodu vykonávané pracovní činnosti uveden v ust. § 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, jako osoba, která je ze zákona účastna nemocenského pojištění. Zda likvidátor vykonává činnost v pracovním poměru je nutno vycházet zejména z příslušného ust. zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů a ze zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku.

Pokračování 29Ad 19/2 010

Žalovaná dále odkazuje na ust. § 27 odst. 4 zákoníku práce – jmenováním se zakládá pracovní poměr u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů, zvláštním předpisem, který zákoník práce zmiňuje v souvislosti se jmenováním do vedoucí funkce se v tomto případě rozumí zákon č. 77/1997 Sb. Dle ust. § 9 odst. 3 tohoto zákona likvidátora jmenuje a odvolává zakladatel. Funkci zakladatele vykonává jménem státu příslušné ministerstvo, zakladatel rovněž stanoví likvidátorovi odměnu, pokud dojde ku zrušení státního podniku rozhodnutím soudu. Likvidátora podniku jmenuje a stanoví mu odměnu soud v rámci rozhodnutí o zrušení státního podniku. Z žádného ustanovení zákona o státním podniku však nevyplývá, že jmenování do funkce likvidátora státního podniku provádí zakladatel, popř. soud, podle ust. § 27 odst. 4 zákoníku práce. Funkce likvidátora státního podniku tedy není vykonávána v pracovním poměru. Likvidátor vykonává svou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu, k výkonu funkce není zapotřebí živnostenské oprávnění vydané dle zákona 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Likvidátor státního podniku může být účasten důchodového pojištění ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. f) zákona o důchodovém pojištění – 155/1995 Sb., a to v případě, že v přihlášce k tomuto pojištění prohlásí, že činnost likvidátora vykonává soustavně. V takovém případě by byl likvidátor pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná. Dle ust. § 75 odst. 5 obchodního zákoníku náleží likvidátorovi za jeho činnost odměna, nikoliv mzda. Z odměn účastníka řízení za období likvidátora obou státních podniků bylo odváděno pojistné na důchodové pojištění a pojištění na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za zaměstnance i zaměstnavatele. Nový likvidátor obou státních podniků v likvidaci, jmenovaný po odvolání účastnice řízení z funkce likvidátora předmětných státních podniků v likvidaci shledal odvody na pojistné za zaměstnavatele a účastnice řízení v rozporu se zákonem, zejména na základě ust. § 27 odst. 4 zákoníku práce, § 9 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb. a § 75 odst. 5 obchodního zákoníku, z nichž vyplývá, že odvody na pojistné za zaměstnavatele a účastníka řízení za dobu vykonávání funkce likvidátora nebyly v souladu s ust. § 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců jako za osobu, který je ze zákona účastna nemocenského pojištění. Proto nový likvidátor požádal MSSZ Brno o vrácení pojistného na bankovní účty obou státních podniků v likvidaci. Tento přeplatek na pojistném vrátila MSSZ dne 4. 5. 2006 organizaci Tesla Brno s.p. ve výši 156.670,- Kč a taktéž dne 4. 5. 2006 organizaci Elektromont Brno s.p. ve výši 148.580,- Kč. Účastnice řízení tedy jako likvidátor předmětných společností vykonávala svoji činnost za odměnu, ne mzdu, na základě jmenování do funkce a ne v pracovním poměru. Z těchto důvodů nelze z vyplácených odměn odvádět pojistné na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti, proto nelze uvedené příjmy, které byly odměnami za výkon funkce likvidátora, zahrnout do vyměřovacích základů. Účastnici řízení se nepodařilo prokázat účast na pojištění v období od 1. 1. 1998 do 31. 10. 1999, v evidencích ČSSZ nejsou vedeny žádné relevantní podklady, které by osvědčovaly, že v období od 1. 11. 1999 do 30. 4. 2000 byla účastnice řízení účastna pojištění, proto nemůže ČSSZ započítat ani dobu po odvolání účastnice řízení z funkce likvidátora, tj. od 1. 11. 1999 do 30. 4. 2000, jako dobu pojištění.

Z písemného vyjádření žalované ze dne 17. 3. 2011 vyplývá, že žalobkyni byl přiznán rozhodnutím ze dne 18. 6. 2010 starobní důchod podle § 31 ZP od 1. 5. 2010 Pokračování 29Ad 19/2 010

ve výši 9.115,- Kč měsíčně. Žalovaná odkazuje na § 2 odst. 1 ZDP (zákon o důchodovém pojištění), dle něhož je účast na pojištění povinná pro fyzické osoby, uvedené v § 5. Pojištění se též mohou dobrovolně účastnit osoby, uvedené v § 6. Podle odst. 2 cit. ustanovení se pro účely pojištění rozumí pojištěncem osoba, která je nebo byla účastna pojištění. Dále žalovaný poukazuje na možnost pojištění likvidátora jako osoby samostatně výdělečné činné (viz výše) s tím, že podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění jsou uvedeny v § 9 – 11 ZDP, obsáhlý výklad týkající se odvodu pojistného OSVČ podává ustanovení § 13 – 15 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podle § 27 ZDP se výdělečnou činností rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l) a v) vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Žalobkyně vykonávala svoji činnost za odměnu, ne za mzdu, na základě jmenování do funkce a nejednalo se tedy o pracovní poměr. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala účast na důchodovém pojištění (nebyla přihlášena k pojištění) v době od 1. 1. 1998 do 30. 4. 2000, nelze pro nárok a výši starobního důchodu hodnotit tuto dobu pojištění a ani odměny získané při výkonu této funkce zahrnout mezi vyměřovací základy.

Při jednání soudu dne 16. 5. 2011 žalobkyně vypověděla, že vykonávala funkci likvidátorky, do níž byla jmenována Ministerstvem průmyslu a obchodu, na základě zákona č. 99/1997 Sb., o státním podniku, jednalo se tehdy o novou úpravu této problematiky. Prakticky jak samo ministerstvo, tak i další složky, dokonce i advokát jí tehdy sdělili, že může být v podniku v likvidaci v řádném zaměstnaneckém poměru a protože byla tehdy vedena u úřadu práce, tuto možnost uvítala. Je pravdou, že v pozdějším období měla určité pochybnosti, zda by neměla být OSVČ, ovšem z tohoto pohledu byla tehdy funkce likvidátora vykonávána skutečně v průkopnické době. Řádně dle smlouvy pracovala, odváděla dávky sociálního pojištění a tyto odvody byly vyšší, než kdyby byla OSVČ, proto je přesvědčena, že jí nelze klást za vinu účelovost tohoto jednání. Do žádosti o důchod předložila i výplatní pásky a evidenční listy důchodového pojištění. Sociální správa v Brně posléze z podnětu jejího nástupce vrátila pojistné do podniků, žalobkyně sama žádné částky neobdržela. Byly vystaveny nové ELDP. Jinou odměnu za výkon funkce žalobkyně nedostávala, do 30. 4. 2000 předávala novému likvidátorovi všechny materiály, nejdříve sdělil, že se zařídí stejně, ovšem on měl firmu – s.r.o. Částky, uvedené v rozhodnutí, tedy 156.670,- a 148.580,- Kč byly přeplatky na pojistném zaměstnance i zaměstnavatele, jednalo se o celkové částky důchodového pojištění, které bylo uhrazeno. Organizacím je MSSZ Brno uhradila bez jejího souhlasu a vědomí. O tomto úkonu se dozvěděla od bývalé spolupracovnice po dvou až třech letech. V mezidobí prožila těžké období s nemocnými rodiči, o které osobně v letech 2006 – 2008 pečovala, sjednala si s právníkem dohodu, že bude její případ řešit a předala mu všechny podklady, on jí však posléze sdělil, že byl i se ženou nemocen, napsal sice žalobu k Městskému soudu v Brně, tuto však prý vzal opět zpět. Žalobkyně se tedy snažila tuto věc řešit, ale k ničemu nedošlo. Z pražské správy dostala sdělení, že existují dva doklady ELDP, bylo to někdy kolem r. 2004, to si již přesně nepamatuje, v dalších obdobích věděla, že někteří likvidátoři mají sepsány mandátní smlouvy a jsou OSVČ, ovšem ona platila vždy řádně pojistné a ve všech

Pokračování 29Ad 19/2 010

souvislostech byla v dobré víře. Trvá proto na svém návrhu o zrušení napadeného rozhodnutí žalované, náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Pověřená pracovnice žalované odkazuje na zákon č. 589/1992 Sb., dle něhož lze vrátit přeplatek na pojistném zaměstnavateli, následně musí být provedena i úprava ELDP, proto MSSZ Brno v daném případě nepochybila. Poukazuje i na smlouvy, které jsou v dávkovém spise žalobkyně, hovořící o odměně likvidátora, v minulém období se sice vyskytly obdobné případy, které žalovaná řešila jako sporné, s vrácením přeplatků pojistného, které bylo lze řešit doplacením pojistného jak zajištění určité doby pojištění. V daném případě s odkazem na písemné vyjádření ve věci a argumentaci, uvedenou v napadeném rozhodnutí, navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Náhradu nákladů řízení neúčtuje.

Z listin, které jsou součástí dávkového spisu pod r.č. 515 417 222 soud konstatuje, že dnem 15. 12. 1997 je datována smlouva uzavřená dle § 269 obchodního zákoníku mezi Ministerstvem obchodu a průmyslu v Praze a žalobkyní o podmínkách výkonu její činnosti a odměně likvidátora st. podniku TESLA Brno „v likvidaci“, se stanovením odměny 20.000,- Kč měsíčně, která podléhá schválení MPO a bude hrazena výlučně z prostředků státního podniku „v likvidaci“. Pracovní smlouva uzavřena dne 19. 1. 1998 mezi žalobkyní a cit. státním podnikem „ v likvidaci“ obsahuje mj. závazek výplaty smluvní mzdy ve výši 20.000,- Kč měsíčně. Ve spise se nachází odvolání žalobkyně z funkce likvidátorky st. podniku TESLA Brno „v likvidaci“ dnem 31. 10. 1999 a skončení pracovního poměru, adresované státním podnikem žalobkyni s tím, že pracovní poměr končí dnem 30. 4. 2000. Dále spis obsahuje jmenovací dekret žalobkyně likvidátorkou st. podniku ELEKTROMONT Brno dnem 31. prosince 1997, smlouvu mezi tímto státním podnikem „v likvidaci“ a žalobkyní, uzavřenou dle § 269 obchodního zákoníku dne 4. 12. 1997, se smluvenou odměnou ve výši 19.000,- Kč měsíčně. Tato odměna je i předmětem pracovní smlouvy, uzavřené mezi st. podnikem ELEKTROMONT Brno „v likvidaci“ a žalobkyní dne 14. 1. 1998. Přípisem MPO byla žalobkyně dnem 31. 10. 1999 odvolána z funkce likvidátora cit. státního podniku, který jí dne 6. 1. 2000 zaslal výpověď z uvedené funkce s koncem pracovního poměru dnem 30. 4. 2000.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu ( § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s. ) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná.

Žalobkyně se domáhala zápočtu doby pojištění a dosažených výdělků za období, kdy vykonávala funkci likvidátorky dvou podniků v likvidaci, s nimiž měla sepsánu pracovní smlouvu, jejímž obsahem byla mj. i odměna, plynoucí ze smlouvy, učiněné mezi ní a Ministerstvem práce a obchodu, kterým byla do těchto funkcí jmenována. Uváděla, že z těchto odměn platila řádně pojistné na důchodové pojištění a je proto přesvědčena, že byla takto v dobré víře přesto, že její nástupce v podnicích v likvidaci posléze žádal od Městské správy sociálního zabezpečení v Brně pojistné částky, uhrazené jak jí, tak podniky, zpět. Soud, po přezkoumání a projednání věci dospěl k závěru, že vyhovět návrhu žalobkyně není možné, a to z následujících důvodů :

Pokračování 29Ad 19/2 010

- z ust. § 8 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ZDP) plyne, že osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a v) a odst. 2 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštních předpisů,

- z ust. § 11 odst. 1 ZDP plyne, že dobou pojištění je po 31. prosince 1995 doba účasti na pojištění – a) osob uvedených v § 5 odst. 1 a) až l) a v) a odst. 2, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, v odst. 2 je pak mj. uvedeno, že podmínka zaplacení pojistného uvedená v odst. 1 písm. a) se považuje za splněnou, i když zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak…,

- dle ust. § 5 odst. 1 písm. a) ZDP jsou pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni zaměstnanci v pracovním poměru, dle odst. 2 se za zaměstnance v pracovním poměru pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,

a dále soud odkazuje na ustanovení § 27 odst. 4 zákoníku práce a ust. § 9 odst. 3 zákona o státním podniku, jak uvedeny výše s argumentací žalované. Z těchto ustanovení je zřejmé, že likvidátor není vedoucím pracovníkem, jmenovaným do funkce v organizaci tak, aby bylo možno uvést, že se jedná o pracovní poměr ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) ZDP, v případě žalobkyně je soud přesvědčen, že by na její vztah bylo možné případně pomýšlet co do znění odst. 2 tohoto ustanovení, ovšem pouze v případě, že by bylo řádně zaplaceno pojistné ve smyslu ust. § 11 tohoto zákona. To se však nestalo, resp. v případě žalobkyně se tak stalo v průběhu trvání výkonu její funkce likvidátorky, nicméně posléze došlo k tomu, že místně příslušná správa sociálního zabezpečení zaměstnavateli veškeré částky pojistného, zaplacené za žalobkyni navrátila s tím, že likvidátor vykonává svou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu, k výkonu této funkce není třeba živnostenského oprávnění vydaného podle zákona 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání, likvidátor státního podniku může být účasten důchodového pojištění ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. f) ZDP, jestliže v přihlášce k tomuto pojištění prohlásí, že činnost likvidátora vykonává soustavně, bude pojištěn jako OSVČ. V tomto smyslu též ČSSZ prostřednictvím MSSZ Brno sdělila informace přípisem ze dne 11. 8. 2006 JUDr. J. K., který se o účast žalobkyně na důchodovém, potažmo nemocenském pojištění u MSSZ v Brně zajímal. Z téhož přípisu, který je obsahem v dávkovém spise žalobkyně, vedeném u žalované, pak plyne, že sociální správa zkoumala v době vrácení částek pojistného, zaplaceného za žalobkyni oběma státními podniky „v likvidaci“ oprávněnost osoby, která tento úkon provedla. Uvedla, že Ing. J. S. byl v době podání žádosti řádně jmenovaným likvidátorem podniků na základě příslušných ustanovení obchodního zákoníku, na kterého přešla působnost statutárního orgánu podniku. MSSZ v té době vycházela z doložených skutečností oprávněnou osobou, částky byly vráceny na účet organizací, žalobkyni v té době zastupovala na základě plné moci ze dne 20. 7. 2000 JUDr. M. S., které bylo cit. stanovisko dnem 10. 9. 2001 sděleno s tím, že o platnosti či neplatnosti vzniku a zániku pracovního poměru rozhoduje soud. Zástupkyně žalobkyně byla upozorněna na možnost důchodového pojištění žalobkyně dle § 9 odst. 3 písm. f) ZDP.

Pokračování 29Ad 19/2 010

Na základě takto zjištěných skutečností je patrné, že žalobkyně o tom, že období od 1. 1. 1998 do 30. 4. 2000 nemá započteno jako dobu pojištění ve smyslu ust. § 5 ZDP věděla již v r. 2001, o možnosti podat řádnou žalobu na platnost pracovně právního vztahu byla žalovanou poučena. Soud tak nemohl dát žalobkyni za pravdu v tom, že byla v dobré víře trvání důchodového pojištění za cit. období r. 1998 – 2000. Přeplatek pojistného byl zcela zřejmě vrácen na základě výše cit. žádosti likvidátora podniků plátci pojistného, tedy organizacím na jejich účet, v souladu s ust. § 17 zákona č. 589/1992 Sb. v platném znění.

Na základě zjištěných a výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaná nezapočtením doby pojištění 1. 1. 1998 – 30. 4. 2000 se v případě žalobkyně nedopustila nezákonného postupu, neboť zaplacené pojistné na důchodové pojištění (sociální zabezpečení) bylo řádně vráceno plátcům pojistného a k rozhodnutí, zda pracovní poměr, zakládající splnění podmínek důchodového pojištění dle ZDP trval či ne, nedošlo. Žalovaná tak při rozhodování o přiznání a výši dávky starobního důchodu žalobkyně neměla pro zápočet cit. období jako doby pojištění v tomto smyslu žádný relevantní podklad a nechybila, když toto období nevykázala jako dobu řádného pojištění žalobkyně. Nemohla tak, logicky, provést ani zápočet žalobkyní namítaných vyměřovacích základů za toto období.

Po projednání a přezkoumání dané věci, jak uvedeno výše, soudu tedy nezbylo, než žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout, a to v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 – v případě žalobkyně, která nebyla ve věci úspěšná, ostatně náhradu nákladů řízení nežádala, dle odst. 2 pak náhrada nákladů řízení nenáleží ani ve věci úspěšné žalované.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 23. května 2011 J UDr. Jana Kábrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru