Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ad 12/2012 - 30Rozsudek KSHK ze dne 03.12.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 134/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

29Ad 12/2012-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně M. L., zastoupené JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou AK Hradec Králové, Hradební 548, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o starobní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 20. 3. 2012, čj. X, takto :

I. Rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 20. 3. 2012, čj. X a

rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2011, čj. X se zrušují a věc

se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení k rukám právní

zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů jejího právního zastoupení ve

výši 2.880,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala včasnou žalobou zrušení rozhodnutí žalované o námitkách, kterým byly její námitky zamítnuty a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 2. 12. 2011. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o starobní důchod, a to pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen ZDP), ve znění pozdějších předpisů.

Žalovaná své rozhodnutí zdůvodnila tím, že námitky poukazují na skutečnost, že žalobkyni byla zhodnocena doba péče o dítě A. L., až ode dne nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, čj. P 449/94-52 ze dne 22. 11. 1994, skutečnost však byla taková, že o manželova syna začala osobně pečovat již od 1. 2. 1994. Žalobkyně tedy žádala, aby byly v její věci vzaty v úvahu všechny dokumenty, kterými prokázala péči o dítě A. L.. Žalovaná pak uvádí, že žalobkyně podala žádost o starobní důchod dne 7. 10. 2011, v žádosti uvedla, že žádá o uznání péče o děti P. H., P. I., a A. L.. K žádosti připojila dohodu rodičů o dočasné změně výchovného prostředí, rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové čj. P 449/94-52 ze dne 22. 11. 1994, čestné prohlášení (PhDr. J.L., CSc.), k námitkám pak čestné prohlášení Mgr. A. L.. Žalovaná konstatuje, že dne 5. 1. 1994 byla sepsána Dohoda rodičů o dočasné změně výchovného prostředí nezletilého dítěte A. L., z níž plyne, že rodiče nezletilého se mimosoudně dohodli na dočasné změně výchovného prostředí, a to tak, že dnem 1. 2. 1994 přechází nezletilý do péče otce PhDr. J.L., CSc., cit. rozsudkem okresního soudu pak byla jejich dohoda schválena a rozsudek nabyl právní moci dnem 23. 12. 1994. Žalovaná v další části rozhodnutí odkazuje na ust. § 20, odst. 1 a 2 a dále na § 32 odst. 4 ZDP a podává výklad o úloze a závaznosti právní moci rozsudku, kterým bylo dítě svěřeno do péče otce s tím, že v dalším pak nelze považovat za splněné podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod pouze na základě čestných prohlášení, ale, právě v návaznosti na ust. § 20 odst. 2 ZDP, pouze k právní moci rozsudku soudu, výše citovanému. Ust. § 20 odst. 2 ZDP totiž za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů považuje dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu nebo do výchovy na základě dohody rodičů, schválené soudem. Podle § 32 odst. 4 ZDP pak, pokud se žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků. Od nabytí právní moci rozsudku, tj. ode dne 23. 12. 1994, do zletilosti dítěte, pečovala žalobkyně o dítě A. L., zákonná podmínka 5 let péče tak nebyla naplněna a u žalobkyně nemohlo být přihlédnuto k výchově 3 dětí. Ust. § 32 odst. 1 ZDP pak u žen stanoví důchodový věk, a to při výchově tří nebo čtyř dětí 54 let, při výchově dvou dětí 55 let věku, když u pojištěnců, narozených v období let 1936 – 1977 se důchodový věk stanoví dle přílohy k tomuto zákonu. Účastnice řízení se narodila 3. 10. 1953, o starobní důchod žádala k datu 3. 10. 2011, protože jí ale byla hodnocena péče pouze o dvě děti, je jejím důchodovým věkem s ohledem na ust. § 28 věk 59 let a 4 měsíců, který dovrší 3. 2. 2013. Od 3. 10. 2011 je možné přiznání starobního důchodu v případě, že by vychovala 3 děti.

V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaná nepřihlédla k její faktické péči o dítě A. L., ač o toto dítě aktivně osobně pečovala, péče nebyla nikdy přerušena, a to až do jeho zletilosti. Je přesvědčena, že s ohledem na okolnosti věci pečovala o 3 děti v souladu se zákonnou úpravou, neboť o A.L. pečovala již od počátku února 1994, nikoliv až od listopadu. Konkrétní případ, jako je její, dosud nebyl v praxi posuzován a je proto nutné přistoupit k němu

jednotlivě. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, s tím, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení.

Žalovaná podala písemné vyjádření k žalobě dne 6. 8. 2012, citovala opět odkaz na ust. § 20 odst. 1 ZDP s tím, že výchovu dítěte, kterého se ujala žalobkyně výchovou, jí lze zhodnotit momentem právní moci rozsudku soudu, který schválil dohodu rodičů o změně výchovného prostředí, poukázala opět na svoji argumentaci, vyjádřenou v rozhodnutích a navrhla zamítnutí žaloby.

Při jednání soudu dne 3. prosince 2012 připomněla zástupkyně žalobkyně, že v současnosti se jedná prakticky pouze o právní posouzení věci, neboť je potřebné hodnotit faktickou péči žalobkyně o nezletilého a toto období k uznání nároku žalobkyně plně dostačuje. Žalobkyně sama vypověděla, že manželova syna A. měla plně v péči již od ledna r. 1994, kdy se do jejich domácnosti na vlastní žádost přistěhoval, v tomto měsíci též byla mezi jeho rodiči učiněna dohoda o změně výchovného prostředí. Od 1. 2. 1994 přestoupil rovněž A. na školu v X, do té doby bydlel s matkou v X. Žalobkyně měla vlastní dvě dcery v obdobném věku, výchova dětí probíhala zcela bez problémů až do jejich zletilosti ve společné domácnosti. Zástupkyně žalobkyně pak v závěrečném návrhu zdůraznila prokázanou praktickou péči žalobkyně o svěřené dítě, tato trvala zcela bezpečně od 1. 2. 1994 a zákonné podmínky péče o tři děti jsou tak naplněny. Žalobkyně proto trvá na původním návrhu, na náhradě nákladů řízení účtuje odměnu právního zastoupení, a to za tři právní úkony, tři rež. paušály a 20 % DPH, vše dle vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění.

Soud provedl důkaz Čestným prohlášením Mgr. A. L., ze dne 18. 1. 2012 a Čestným prohlášením PhDr. J. L., ze dne 3. 10. 2011, z nichž plyne, že A. L. žil s M. L. od 1. 2. 1994 až do své zletilosti v domácnosti v Hradci Králové, spolu se svým otcem, jejím manželem. Z Dohody rodičů o dočasně změně výchovného prostředí nezletilého dítěte ze dne 5. 1. 1994 plyne, že PhDr. J. L. jako otec a B. K., jako matka učinili téhož dne mimosoudní dohodu o přechodu nezletilého syna A. do péče otce. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 1994, který nabyl právní moci dnem 23. 12. 1994 pak plyne schválení této dohody.

Pověřená pracovnice žalované odkázala na ust. § 20 odst. 2 ZDP a jeho definici dítěte manžela, s tím, že zákon institut faktické péče nezná a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtovala.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.

Žalobkyně je narozena X, pokud soud uvažoval, že podmínka péče o tři děti je naplněna, je jejím důchodovým věkem dle § 32 odst. 2 ZDP věk 58 let (Příloha – důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1936 – 1977). Dle § 32 odst. 4 ZDP je podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků, pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků. A. L. je narozen X. K 1. 2. 1994 bylo chlapci 12 let, tři měsíce a tři dny. Pokud žalobkyně o dítě řádně pečovala, do jeho zletilosti o něho pečovala po dobu 5 roků, 8 měsíců a 27 dní. Sporné tedy mezi žalobkyní a žalovanou zůstává, i s ohledem na jejich vyjádření, že faktickou péči ani jedna ze stran nesporuje, pouze otázka počátku uznané péče žalobkyně o toto dítě. Žalovaná argumentuje, a s ohledem na znění zákona ani nemůže v prvé chvíli jinak, že zákon zná pouze moment dohody rodičů, schválené soudem, tak, jak uvádí § 20 odst. 2 ZDP. Soud pak nemohl žalované vyčítat, že odvíjela počátek běhu péče žalobkyně o nezletilého A. od právní moci takového rozhodnutí. Je rovněž pravdou, jak uvádí žaloba, že v dosud učiněných rozhodnutích krajských a vrchních soudů, ale ani Nejvyššího správního soudu taková otázka konkretně řešena nebyla. Krajský soud je tedy za této situace přesvědčen, že je na jeho pohledu výkladu, aby připomněl, že zákon pojmově v ust. § 32 odst. 4 ZDP uvádí: „osobně pečovala“ a „žena se výchovy dítěte ujala“. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že fakticky žalobkyně zcela evidentně přijala do své péče manželova syna Adama od února 1994 a skutečně všechny doložené dokumenty, ať již sama dohoda, učiněná mezi jeho otcem a matkou s datem 5. 1. 1994, tak i čestná prohlášení otce i syna, ale i argument nástupu dítěte do školy na druhé pololetí školního roku 1993/1994 jasně dokazují, že tomu tak fakticky bylo. Soud tak je přesvědčen, že pokud ku prospěchu žalobkyně odvine moment, důležitý pro vznik počátku doby, od kdy je potřebné na ni hledět jako na ženu, která pečovala v duchu zákona o důchodovém pojištění o tři děti, od momentu, kdy se fakticky ujala této osobní péče o nezletilé dítě, je litera tohoto citovaného ustanovení seriozně naplněna. Pokud by měl soud vyčkávat žalovanou namítanou dobu rozhodnutí soudu v daném případě, jednalo by se podstatně více o zcela nahodilý termín, neboť by se, s ohledem na tehdejší časové možnosti soudu a nápadu obdobných věcí mohlo jednat o více či méně pozdější dobu. Protože však faktický moment je jasný a oběma stranami není sporován, soud nespatřil důvod, proč by neměl v dané věci na seriozní argumentaci žalobkyně přistoupit, konečně, s ohledem na výše zvýrazněnou dikci ust. § 32 odst. 4 ZDP ani nepovažuje tento výklad za nijak extenzivní. Z uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně byla důvodná, jako taková pak vedla soud ku zrušení napadeného rozhodnutí žalované, v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. V dalším pak soud využil i možnosti, dané mu ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil i rozhodnutí žalované, které rozhodnutí o námitkách předcházelo, prakticky ze stejných důvodů, neboť předpokládá, že v novém řízení žalovaná vezme v úvahu skutečnosti, krajským soudem výše vyložené a žalobkyni k její žádosti přizná starobní důchod od data jejího důchodového věku 58 let (§ 78, odst. 4 a 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně byla ve věci úspěšná. Žádala náhradu nákladů právního zastoupení své věci, které spočívalo ve třech úkonech právní služby a třech režijních paušálech, spolu s 20 % DPH. Zástupkyně žalobkyně účtovala tuto odměnu právního zastoupení dle vyhl. č. 484/2000 Sb., soud však připomíná, že tento právní předpis stanoví odměny za zastupování účastníka v občanském soudním řízení. Pro řízení ve správním soudnictví upravuje odměny advokátů a náhrady za poskytování právních služeb advokátní tarif, tedy vyhláška MS č. 177/1996 Sb., v platném znění a odměna za zastupování ve věcech sociálního zabezpečení, důchodového a dalšího pojištění je možná přiznat dle § 9 odst. 2, ve spojení s § 7 bod 2. ve výši 500,- Kč/úkon. Soud tak přiznal právní zástupkyni částku 1.500,- Kč za tři úkony právní služby, dále částku 900,- Kč za tři režijní paušály, celkem činí odměna právního zastoupení žalobkyně částku 2.400,- Kč, spolu s 20 % DPH ve výši 480,- Kč pak činí celková částka nákladů právního zastoupení žalobkyně 2.880,- Kč. Tuto je povinna žalovaná zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 30ti dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 3. prosince 2012

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru