Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 70/2010 - 75Rozsudek KSHK ze dne 30.09.2011

Prejudikatura

6 Azs 15/2010 - 82


přidejte vlastní popisek

28Az 70/2010-75


L008514

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: V. A. M., alias A. A., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9 proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2010 čj. OAM-27/LE-BE02-P09-2010,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2010 čj. OAM-27/LE-BE02-P09-

2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci se přiznává odměna ve výši 180,-- Kč,

která bude vyplacena z prostředků Krajského soudu v Hradci Králové

na účet zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce sporoval rozhodnutí žalovaného označené v záhlaví, kterým správní orgán rozhodl o jeho žádosti tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen zákon o azylu), neudělil.

Tvrdil zejména porušení § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť žalovaný nezjistil s přihlédnutím k žalobcovým přednesům řádným způsobem skutkový stav věci a rovněž tak nesprávně, tedy výlučně v neprospěch žalobce, vyhodnotil ve světle žalobcem přednesených faktů shromážděné informace o zemi původu. Vyslovil přesvědčení, že jím přednášené obavy naplňují podmínky § 12 písm. b) zák.č. 325/1991 Sb., o azylu a o změně zákona čl. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). V podrobném doplnění žaloby tvrdil, že se návratu do Běloruska obává z důvodu obav ze svého uvěznění, neboť po jeho osobě vyhlásil pátrání Interpol. Připomněl, že správní orgán žalobce s touto informací žádným způsobem nekonfrontoval a rovněž tak z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jakým způsobem byla žalovaným vyhodnocena. Zdůraznil, že právě pátrání po jeho osobě může být potvrzením jeho informací o potížích s orgány policie. V této souvislosti považoval rovněž za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 14a zákona o azylu, neboť v důsledku situace výše popsané se žalobce v případě návratu do země obává toho, že mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Poukázal na beztrestnost bezpečnostních složek, které postupují v rozporu s vlastními zákony Běloruska, dále na režimu poplatně fungující justici a věznice, které jsou životu nebezpečné a zdraví ohrožující. Tato fakta podpořil odkazem na Zprávu o dodržování lidských práv v Bělorusku z roku 2009 vypracovanou MZ USA. Trval na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný reagoval na obsah žaloby vyjádřením 25. ledna 2011. Zaznamenal žalobní námitky a dosavadní průběh řízení. I přes uplatněné námitky setrval na správnosti svého rozhodnutí a zdůraznil, že použité informace řádně vyhodnotil a vypořádal se se všemi skutečnostmi přednesenými žalobcem. Žalobce měl problémy se soukromými osobami a ty se vymezeným důvodům udělení mezinárodní ochrany vymykají, když navíc ze zpráv vyplývá, že žalobce by se mohl dovolat pomoci ze strany kompetentních orgánů státu. Pátrání po žalobci má být pátráním po pohřešované osobě a nikoli pro podezření ze spáchání trestné činnosti. Připomněl, že žalobce v řízení vystupoval pod jinou identitou, žádost o udělení mezinárodní ochrany uplatnil po delší době od příchodu do České republiky a to z důvodů odvrácení hrozby správního vyhoštění. Navíc na území republiky spáchal závažný trestný čin. Vyslovil přesvědčení o nedůvodnosti žalobních námitek a požadoval zamítnutí žaloby.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, rozhodl soud o žalobě při jednání za přítomnosti obou účastníků a tlumočníka ruského jazyka. Ve smyslu žalobních bodů pak napadené rozhodnutí přezkoumal (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany dle § 14a či 14b téhož zákona.

Krajský soud posuzoval důvodnost žaloby na základě obsahu správního spisu žalovaného. Ověřil, že žalobce uplatnil žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 10. 2. 2010 pod jménem V. A. M. Uvedl, že je státním občanem Běloruska, běloruské národnosti, nedisponuje cestovním dokladem ani jiným průkazem umožňujícím ověřit jeho totožnost. Označil se za člena opoziční politické strany - Běloruské národní fronty, podsložky ZUBR, přičemž v zemi původu působil jako příslušník policie. Zemi opustil v prosinci roku 2006 pro potíže politické a problémy v zaměstnání. Dle žalobce do republiky přicestoval v prostorách nákladního vozu. Tvrdil, že jeho nadřízený v opilosti a při běžné kontrole zabil občana Běloruska. Žalobce jako svědek události byl nucen zemi opustit. Potvrdil, že v roce 2009 požádal zastupitelský úřad své země o vystavení cestovního dokladu, vyhověno mu nebylo. V roce 2007 byl v České republice odsouzen ke dvouletému trestu odnětí svobody za loupežné přepadení. Dané informace učinil rovněž součástí vlastnoručně psané žádosti.

V pohovoru k žádosti konaném dne 11. března 2010 potvrdil již dříve uvedená fakta a doplnil, že členem BNF byl po dobu několika let, účastnil se demonstrací, byl hledán policií a dalšími osobami. Činnost této politické strany a jejích členů je ze strany běloruských orgánů sankciována tresty včetně trestu vězení. Toto měl být jeden z důvodů, pro které zemi opustil. Druhým důvodem byla jeho účast u vraždy spáchané jeho nadřízeným. Tvrdil, že chtěl o mezinárodní ochranu požádat po příchodu do České republiky, ale písemnou žádost nepodal. Popsal okolnosti uváděné vraždy, která byla vyřešena z důvodů „známostí“ jako nešťastná nehoda. Tvrdil, že čin byl spáchán jeho střelnou zbraní, kterou mu nadřízený odebral. Na jeho osobu byl následně činěn nátlak, přestal pracovat u policie, nicméně měl být stále hledán a byly mu doručovány výhružné anonymní dopisy. Tvrdil, že byl obeznámen s některými dalšími nekalými činy, proto byl nucen k práci konfidenta. Následně byl přepaden, hospitalizován v nemocnici, přišel o byt, doklady a podobně. V této souvislosti zmínil, že bylo po jeho osobě vyhlášeno pátrání a je známo, že běloruské orgány jsou schopny zinscenovat různé případy. Pro tyto skutečnosti vyloučil reálnost možnosti svého vnitřního přesídlení, které by mu nezajistilo bezpečí. Z obavy o život proto zemi opustil.

Správní orgán shromáždil k případu žalobce informace o zemi původu, konkrétně Informaci MZ USA z 25. února 2009 – o stavu dodržování lidských práv v Bělorusku za rok 2008 a ze dne 11. března 2010 hodnotící rok 2009 včetně čtyřech Informací MZV ČR čj. 125516/2006-LP ze dne 23. srpna 2006, čj. 113160/2008-LPTP ze dne 28. dubna 2008, čj. 116621/2009-LPTP ze dne 22. září 2009, a čj. 106469/2010-LPTP ze dne 2. června 2010. Dále měl správní orgán k dispozici Informaci Člověka v tísni o. p. s. – společnosti při ČT čj. OAM-166-34/2006 ze dne

10. července 2006. Nejaktuálnější informace ze 2. června 2010 byla ovšem zaměřena výlučně na problematiku postavení Svědků Jehovových, k otázce návratu uvádí, že nejsou-li jiné důvody, tak jen za samotnou žádost o azyl v zahraničí žadatelé po návratu do Běloruska pronásledováni nejsou. Žalobce se s nimi seznámil a označil je za pravdivé tak z jedné poloviny. Sám předložil informace popisující situaci v oblasti dodržování lidských práv v Bělorusku uveřejněné na internetu, které ovšem přímou souvislost s osobou žalobce neměly.

Součástí spisu žalovaného jsou dále kopie dvou listin. Konkrétně se jedná o úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 16. března 2009 pořízený se žalobcem ve věznici Nové Sedlo. Žalobce uvedl, že jeho pravé jméno je A. A., dříve uváděné datum narození odpovídá. Objasnil, že do České republiky přicestoval osobním automobilem v květnu 2006 za prací. Uvedl, že nemá v Bělorusku žádné příbuzné a neví, kdo by jej mohl postrádat a proč bylo vyhlášeno pátrání po jeho osobě jako osobě pohřešované. V další kopii dokumentu ze dne 17. března 2010 je zmíněno, že Interpol Minsk požádal 30. 12. 2008 o spolupráci při pátrání po pohřešované osobě a následně bylo porovnáním otisků prstů zjištěno, že se jedná o osobu žalobce. Dále správní spis obsahuje rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, resp. z průběhu řízení vyplynulo, že byla vydána dvě rozhodnutí o správním vyhoštění. První vydané v roce 2007 bylo doplněno závazným stanoviskem o nemožnosti žalobce vycestovat zpět do Běloruska. Druhé z roku 2010 již bylo doplněno o stanovisko opačné, tedy že vycestování žalobce je reálné.

Při jednání soudu se krajský soud pokoušel získat od žalobce přesnější informace k některým otázkám. Žalobce nicméně odpovídal vágně, zdůraznil, že jej prožité události traumatizují, musí potom užívat léky, a proto už se nechce vracet k tomu, co již bylo zaznamenáno. Krajský soud poté požádal žalovaného, aby se pokusil zjistit bližší okolnosti týkající se důvodů vyhlášeného pátrání Interpolu po osobě žalobce. V písemné reakci z 12. září 2011 žalovaný sdělil, že bližší informace může poskytnout pouze Interpol, konkrétně centrála SIRENE Policejního prezídia Police ČR. Z pochopitelných důvodů není možné kontaktovat pobočku Interpolu v Minsku. Zdůraznil, že se nicméně nejedná o pátrání z důvodů trestního stíhání osoby žalobce. Dále připomněl, že žalobce kontaktoval svůj zastupitelský úřad v České republice a to bez potíží, ačkoli tvrdil, že mu v zemi původu hrozí politické problémy. Závěrem dodal, že bylo pozastaveno navracení žadatelů o mezinárodní ochranu do Běloruska a to do konce září 2011.

Při dalším jednání soudu dne 21. 9. 2011 žalobce setrval na svých námitkách. Žalovaný změnil s ohledem na stanovisko o pozastavení návratů žadatelů do Běloruska závěr ve smyslu § 14a zákona o azylu a dal soudu na zvážení posouzení daného problému, resp. s ohledem na společensko-politickou a bezpečnostní situaci v Bělorusku uvážit reálnost návratu žalobce. V ostatním obě strany setrvaly na svých původních postojích.

Po vyhodnocení všech okolností případu správní orgán žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu neudělil, když v obavách jím tvrzených v porovnání s informacemi o zemi původu (ty krajský soud specifikuje posléze) neshledal naplnění azylově relevantních důvodů. Dle úvah žalovaného shromážděná fakta stejně tak neumožňují přijmout závěr, že žalobci by v případě návratu hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

Po projednání žaloby, přednesu obou stran a shromážděným důkazům dal krajský soud za pravdu žalobcovým námitkám. Z důvodu úspory rozsahu psaného textu může v zásadě bez výhrad odkázat na skutková zjištění zachycená na straně první až třetí přezkoumávaného rozhodnutí. Stručně lze žalobcem tvrzené potíže v zemi původu popsat tak, že byl členem opoziční politické strany BNF, což je samo o sobě přitěžující okolnost. Nadto pracoval v policejním sboru a byl svědkem vraždy, které se měl dopustit jeho přímý nadřízený ovšem služební zbraní žalobce. Tvrdil, že propojení těchto dvou faktorů vyústilo v jeho problémy spočívající v nuceném ukončení zaměstnání, fyzickém útoku, nucení k udávání, dalším vyhrožování apod., tedy represích tak, jak popsal před správním orgánem.

Samotný správní orgán nepopíral určité politické aktivity žalobce, který ovšem nebyl významným politickým aktivistou, nicméně díky informacím o reakcích bezpečnostních složek na takové skutečnosti jako je např. účast na nepovoleném mítinku nebylo možné dovodit, že by svoji intenzitou naplnily znění § 12 písm. a) zákona o azylu. Rovněž tak po posouzení žalobcem přednesených skutečností vyhodnotil na pozadí již výše označených informací o Bělorusku, že nedošlo ani k naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť potíže žalobce měly původ v kriminálním chování soukromých osob. Nebylo přitom dle žalovaného možné přijmout závěr, že by státní orgány takovéto chování podporovaly či trpěly, když systém v zemi umožňuje občanům domáhat se svých práv u státních orgánů (Zpráva MZ USA za rok 2009).

Žalovaný dál žalobci vytknul, že o udělení mezinárodní ochrany nepožádal co nejdříve po vstupu na území republiky, vystupoval zde pod falešnou identitou, po nějakou dobu pobýval v České republice nelegálně, bylo mu uděleno dvakrát správní vyhoštění a dopustil se nadto závažného trestného činu, pro který byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Nadto upozornil na několik rozporných faktů v žalobcových přednesech tak, jak je zachytil na straně osmé svého rozhodnutí a jak fakticky odpovídají obsahu správního spisu. Dané rozpory evidoval i krajský soud (odlišný popis okolností vraždy, měsíc opuštění Běloruska a způsob přicestování do České republiky). V tomto směru je ovšem pravdou, že správní orgán využil pro odůvodnění fakta obsažená v důkazu, který nebyl v řízení před ním proveden a nebyl s ním žalobce konfrontován tak, jak bylo žalobou vytýkáno. Jedná se o informace uvedené žalobcem před orgány policie v březnu 2010 (kopie zpráv založené na stranách 34 – 37 správního spisu a specifikované v sumáři podkladových informací shora). Je sice pravdou, že žalovaný opřel neudělení mezinárodní ochrany o vyhodnocení tvrzených potíží na podkladu informací o zemi původu, nicméně krajský soud v tomto směru sdílí důvodnost námitky žalobce, neboť kopie informací se týkají mimo jiné žádosti Interpolu Minsk o pomoc při pátrání po pohřešované osobě. Pohovor se žalobcem proběhl dne 11. března 2010, šetření policie pak 16. března 2010. Z jeho obsahu

mimo jiné vyplynulo, že krom pátrání po osobě žalobce tento vystupoval a žil v České republice pod falešnou identitou. Jistě to může v kontextu celkového případu žalobci přitěžovat, nicméně dle krajského soudu bylo namístě, aby žalovaný zjištěná fakta žalobci předložil a požadoval vysvětlení jeho počínání. Vyslovil-li žalobce obavy z pronásledování osobami, které dle žalovaného mělo kriminální podtext, pak ale stejně tak nelze vyloučit, že žalobce vedly k jeho počínání závažnější důvody. Nelze pominout, že působil jako policista a jím uváděné potíže měly mít souvislost s kriminálním činem příslušníka policie. Je proto na zvážení, zda-li by se žalobce tvrzené ochrany své osoby reálně domohl. Krajský soud je navíc přesvědčen, že správní orgán v případě takto zjištěných rozporů měl se žalobcem provést další pohovor a požadovat objasnění nesrovnalostí tak, jak bývá v řadě dalších soudem projednávaných případů zcela obvyklé. Žalobce vystupoval v České republice navíc pod falešnou identitou a rovněž tato informace měla být žalobci předložena a měl být se zjištěním žalovaného konfrontován. Pokud tedy žalovaný v průběhu správního řízení disponoval informacemi o pátrání po osobě žalobce ještě před rozhodnutím samotným, tak s přihlédnutím k okolnostem jeho případu a především při vědomí velmi komplikované a nestabilní situace v Bělorusku, bylo namístě pro nepochybný a objektivní a náležitě odůvodněný závěr zaměřit dokazování i na danou skutečnost. Správní orgán sice uvedl, že žalobce při pobytu v České republice kontaktoval bez potíží svůj zastupitelský úřad, byť tvrdí důvodné obavy z pronásledování orgány své země. K dané otázce však není jasné, jakým jménem se na zastupitelský úřad obrátil.

Krajský soud je proto přesvědčen o nezbytnosti doplnění dokazování ve směru shora popsaném. Z důvodů procesní ekonomiky a operativnějším možnostem žalovaného co se týče doplnění dokazování zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení, aniž by doplnění dokazování prováděl dále sám z vlastní iniciativy. V otázce návratu žalobce do Běloruska, tedy v otázce obsažené v § 14a zákona o azylu není nezbytné podrobnější odůvodnění, neboť samotný žalovaný poukázal při jednání na možné problémy, které by s ohledem na aktuální situaci v Bělorusku mohly při návratu žalobce vyvstat a v této části svého rozhodnutí původně přijatý závěr modifikoval. Při posuzování žadatelů o mezinárodní ochranu přišedších z Běloruska je naprosto nezbytné poukázat na diktátorský režim v zemi panující, který je představován tvrdou politikou prezidenta Lukašenka. Krajský soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“

Za dané situace krajský soud rozhodnutí žalovaného s ohledem na dílčí důvodnost vznesených námitek ve smyslu nedostatečně zjištěného skutkového stavu zrušil pro vady řízení a věc tak vrátil žalovanému k dalšímu projednání (§ 78 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 s.ř.s.). Žalovaný po vyhodnocení výše specifikovaných a soudem rozebraných žalobních námitek doplní dokazování o pohovor žalobce k možným důvodům pátrání po jeho osobě, pokusí se prostřednictvím Interpolu, konkrétně centrály SIRENE Policejního prezídia Police ČR, jak sám ve svém písemném stanovisku zmiňoval, zajistit konkrétnější informace o důvodech vyhlášení pátrání po osobě žalobce a o žádosti opětovně rozhodne. Pro posouzení reálnosti případného návratu žalobce do Běloruska, vyhodnotí-li správní orgán jeho důvody opětovně negativně, bude pochopitelně s ohledem na velmi nestabilní společensko-politickou situaci v Bělorusku zapotřebí vycházet z aktuálních informací mapujících situaci v zemi jeho původu. Odstranění a objasnění zjištěných vad vyžaduje zásadnější doplnění dokazování způsobem v tomto rozhodnutí popsaným, které se dle přesvědčení soudu již vymyká rozsahu jeho přezkumné činnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalovanému, žádné náklady nepožadoval. Ustanovený zástupce OPU vyčíslil odměnu za zastupování spočívající v doložených nákladech cestovného z Prahy do Hradce Králové a zpět (2x75,-- Kč) včetně dvou jízdenek MHD (2x15,--Kč), celkem 180,-- Kč.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. září 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru