Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 68/2010 - 38Rozsudek KSHK ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

2 Azs 48/2007 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 17/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 68/2010-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: nezl. C. H. I., zastoupena zákonným zástupcem: H. I. G., právně zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č. j. OAM-132/VL-01-K03-2009, takto:

I. Žaloba se v té části, ve které žalobkyni nebyla udělena mezinárodní

ochrana dle § 12, § 13 a § 14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zamítá.

II. Rozhodnutí žalovaného se v té části, ve které žalobkyni nebyla udělena

mezinárodní ochrana dle § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování 28Az 68/2010

Odůvodnění:

Rozhodnutí označené v záhlaví napadl za nezl. žalobkyni včasnou žalobou její zákonný zástupce, otec. Namítal především porušení § 3 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu a pochybení žalovaného spatřoval v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Zdůraznil, že i ze zpráv ve spise obsažených vyplývá trvalá diskriminace kurdského etnika. Upozornil na ne zcela aktuální informace k danému případu a v souvislosti s tím proto zpochybnil správnost závěru o neudělení tzv. doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. V případě návratu do Sýrie by zák. zástupci hrozilo uvěznění, tudíž by došlo k porušení např. práva na rodinný život. V podrobnostech plně odkázal zákonný zástupce na potíže ve své vlastní věci, které se logicky promítnou i do posuzování případu nezl. žalobkyně. Požadoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k žalobě vypracovaném dne 25. 1. 2011 žalovaný nejprve zopakoval žalobní námitky. Následně rezolutně popřel důvodnost žaloby odkazem na obsah správního spisu, shromážděné důkazy, informace přednesené zákonným zástupcem nezl. žalobkyně a zejména na rozhodnutí ve věci zák. zástupce. Předně zdůraznil, že nezl. žalobkyně se narodila již na území České republiky, tudíž osobní zkušenosti s jakoukoli formou represe v Sýrii mít nemohla. Poukázal na obsáhlé informace o zemi původu, které při rozhodování využil s tím, že podrobné důvody neudělení mezinárodní ochrany jsou uvedeny v napadené rozhodnutí. Zdůraznil informace, které v průběhu řízení získal od rodičů nezl. žalobkyně. Z nich vyplývá, že matka nezl. žalobkyně v Sýrii žádné problémy neměla, zemi opustila bez potíží s vlastním cestovním pasem. Příběh otce nezl. žalobkyně vyhodnotil správní orgán jako nepravděpodobný a spekulativní. Rovněž otec zemi opustil na vlastní cestovní pas. Navíc v Sýrii žijí prarodiče nezl. žalobkyně, takže v případě nutnosti by byli schopni péči o ni zajistit. Poukázal na zprávu švýcarského Spolkového migračního úřadu z října 2009 a dále na zprávu Ministerstva vnitra Velké Británie z roku 2009. Zpráva sice připouští možnost případného uvěznění otce, syrské úřady nechtějí ve vězení žádné děti. Především však jsou obavy z uvěznění v souvislosti s neúspěšnou žádostí o udělení mezinárodní ochrany nepodložené, neboť neúspěšný žadatel o azyl nebude považován za protivníka režimu jen proto, že požádal o azyl v zahraničí. Žalobní námitky považoval za nedůvodné z hlediska zákona o azylu, trval na zamítnutí žaloby.

Krajský soud poté projednal žalobu za účasti zákonného zástupce nezl. žalobkyně, jejího právního zástupce, zástupce žalovaného a tlumočníka kurdského jazyka. V mezích stanovených žalobními body přezkoumal rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Posouzení důvodnosti podané žaloby se neobešlo bez toho, aniž by krajský soud neposuzoval současně okolnosti, které vedly k odchodu oba rodiče nezletilé žalobkyně. Je tak namístě připomenout následující: žádost o mezinárodní ochranu podal rovněž především otec nezl. žalobkyně, její zákonný zástupce. Jeho spor se žalovaným, který mu mezinárodní ochranu neudělil, je veden u zdejšího soudu pod Pokračování 28Az 68/2010

sp. zn. 28 Az 66/2010. Důvody, pro které nezl. podala svoji vlastní žádost, jak sama uvedla, se v zásadě odvíjejí od potíží jejího otce, které ho v Sýrii prováděly. Matka nezl. žalobkyně podala jménem svým a jménem nezl. syna samostatnou žádost a to rovněž s negativním výsledkem v řízení před správním orgánem. Jí podaná žaloba je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 Az 67/2010. Žaloby krajský soud projednal s přihlédnutím k provázanosti příběhů ve stejný den.

Právní úprava, v mezích které krajský soud důvodnost žaloby posuzoval, je následující: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Soud se seznámil s obsahem správního spisu, který zahrnoval žádost nezl. žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ze dne 26. 2. 2009, pohovor k žádosti ze dne 19. 3. 2009, který byl z logických důvodů s ohledem na věk nezl. žalobkyně veden s otcem nezletilé. Žalovaný dále využil informace o Sýrii, ze kterých čerpal při posuzování žádosti obou rodičů nezletilé. Vycházel z informace MZ USA z 11. března 2010 týkající se Sýrie s názvem – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009, Infobanky ČTK zahrnující poslední zprávu z 21. dubna 2010, z Posudku Evropského centra pro kurdská studia a občanství kurdského obyvatelstva z 25. listopadu 2009 zaměřeného na možnost týrání při návratu do Sýrie, Informace MZV ČR čj. 114413/2009-LPTP ze dne 31. srpna 2009 (syrský zatykač), Informace MZV ČR čj. 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 zaměřenou na postavení kurdské menšiny včetně Kurdů bez státního občanství, Informace Human Right Watch z ledna 2009 o potlačování kurdských práv v Sýrii, Informace vypracované dne 15. 5. 2006 oddělením CEDOCA Belgického království zaměřenou na ilegální vycestování ze země a návrat do země, Výroční zprávy Amnesty International z 28. května 2010 (události za rok 2009), Informace MV Velké Británie ze 17. února 2009 obsahující směrnici pro posuzování žádostí o azyl ve vztahu k žadatelům ze Sýrie, Informace švýcarského Spolkového migračního úřadu z 19. října 2009 řešící problematiku ilegálního vycestování a delšího pobytu v zahraničí, z informace téže instituce ze 6. března 2009 mapující aktuální situaci Kurdů v Sýrii, z Informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky z 1. května z Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) z 23. října 2008.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že co do okolností majících vliv na posouzení důvodnosti otázky udělení azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu byla v případě Pokračování 2 68/8A2010z

nezl. žalobkyně činěna shodná tvrzení jako v případě rodičů, kteří nebyli se svými žádostmi úspěšní. Se zamítavým rozhodnutím správního orgánu v jejich konkrétních případech se krajský soud při posuzování důvodnosti ztotožnil a jimi podané žaloby posoudil jako nedůvodné. Krajský soud proto plně odkazuje na odůvodnění těchto svých rozhodnutí.

Z důvodů přezkoumatelnosti rozhodnutí v dané věci považuje za potřebné alespoň stručně připomenout svá zjištění a závěry, pro které nebyli rodiče nezletilé žalobkyně ve svých řízeních před soudem úspěšní. Otec nezl. tvrdil problémy, které dával do souvislosti se svoji účastí při oslavách svátku Newroz a následně problémy související s osočením jeho osoby, které se týkalo jeho podílu na pašování cigaret. Soud se velmi podrobně zabýval informacemi, které otec nezl. ke svým problémům přednesl a shledal naprosto zásadní rozpory v jeho přednesech. Dotyčný nebyl schopen rozpory logicky a přesvědčivě vysvětlit, krajský soud proto s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu v Brně (např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006, čj. 6 Azs 386/2004) vyhodnotil jeho výpověď jako nekonzistentní a nevěrohodnou a neudělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 12, §13 a § 14 zákona o azylu považoval za zákonné.

Matka nezl. žalobkyně Sýrii opustila z důvodů potíží tvrzených manželem, když sama připustila, že osobně žádné problémy neměla, ekonomická situace její rodiny včetně jejích rodičů byla velmi dobrá. Z její spontánní výpovědi vyplynulo, že žádné potíže podřaditelné pod ust. § 12 písm. a) či § 12 písm. b) jí v Sýrii reálně nepostihly. Pokud soud porovnal informace, které poskytovala k údajným problémů svého manžela, tak i zde shledal nesrovnalosti, výpovědi manželů k týmž problémům se v zásadních skutečnostech odlišovaly (délka údajného věznění manžela, počet ukrytých kurdských žen, časové zasazení problémů, pobyt rodiny v průběh roku 2008 v Sýrii apod.).

Možné problémy při vystavování dokladů pro nezletilou žalobkyni potřebných pro případný návrat do Sýrie, které by mohly vzniknout s přihlédnutím k jejímu netypickému jménu a které zmínil zákonný zástupce při jednání soudu, jsou skutečnosti technického charakteru, pro jejichž zohlednění krajský soud nenalezl v zákoně o azylu oporu. Podstatné je, že nezl. žalobkyně je státní příslušnicí Syrské arabské republiky jako oba její rodičové, kteří ze země vycestovali s vlastními cestovními doklady a bez jakýchkoli potíží ze strany syrských státních úřadů. Krajský soud nesporuje a ani neumenšuje dlouhotrvající potíže kurdské menšiny v Sýrii. Samotná okolnost, tzn. příslušnost k této menšině, ovšem bez dalšího nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob. Z obsahu zpráv shromážděných žalobcem lze vysledovat, že političtí aktivisté či osoby považované za nepřátele současného režimu, případně ti, kteří nějakým způsobem projevovali svůj názor účastmi na demonstracích apod., problémy opravdu mají, hrozí jim vězení a jsou porušována jejich lidská práva. Takovýmito osobami však rodiče žalobkyně nejsou. Popis příběhu rodičů nezl. žalobce včetně výsledků soudních řízení vedly krajský soud k závěru o správnosti rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany dle § 12. Skutečnosti umožňující vydat kladné rozhodnutí ve

Pokračování 28Az 68/2 010

vztahu k § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebyly v řízení zjištěny.

Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení, konkrétně se týká té části rozhodnutí, kdy nezl. žalobkyni nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl, může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud uvážil, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu je v souladu se zákonem. Správní orgán neměl k dispozici žádné skutečnosti přednesené otcem nezl. žalobkyně, které by mohly v její prospěch odůvodňovat postup dle § 14 zákona o azylu. Lze stejně tak jako v případě rodičů odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55, ve kterém se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“

Jiný závěr, resp. závěr shodný s posouzením dané otázky i v případě rodičů nezletilé, učinil krajský soud ve vztahu k té části výroku rozhodnutí, kterým nebyla žalobkyni udělena tzv. doplňková ochrana dle ust. § 14a a § 14b zákona o azylu, v důsledku čehož by mělo dojít k návratu žalobkyně do Sýrie. Nezl. žalobkyně pochopitelně musí sdílet osud rodičů, přičemž v jejich případech krajský soud shledal v otázce neudělení doplňkové ochrany žalobní námitky důvodné. Při posuzování důvodnosti těchto námitek vycházel ze znění zákona, kdy se dle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Krajský soud veden rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu v otázce

Pokračování 28Az 68/2 010

relevantnosti, důvěryhodnosti, transparentnosti, dohledatelnosti a zejména

aktuálnosti použitých informací (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71) dospěl k závěru, že informace vztahující se k této otázce obstát nemohou i s přihlédnutím k aktuální bezpečnostní situaci v Sýrii.

Pokud krajský soud v intencích požadavků Nejvyššího správního soudu na kvalitu a aktuálnost informací sloužících jako podklad pro rozhodnutí shora uvedených a s přihlédnutím k žalobní námitce ověřil shromážděné zprávy o Sýrii, tak zjistil, že informace zejména z hlediska časové aktuálnosti s přihlédnutím ke konkrétní zemi původu nemohou obstát. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí správního orgánu vydané dne 29. 9. 2010. Žalovaný při posuzování otázky možného návratu do Sýrie, aniž by hrozilo navrátivší se osobě skutečné nebezpečí vážné újmy, vycházel ze zpráv, které mapovaly situaci převážně v roce 2009. Z hlediska časového by se daly za potřebám soudního rozhodnutí označit informace obsažené v databázi ČTK, pokud by tato ovšem zachycovala aktuální stav. Rozhodováno bylo na konci září 2010, přičemž poslední zaznamenaná informace byla z dubna 2010. Krajský soud v obdobných případech pravidelně připomíná, že se lze za určitých podmínek spokojit s informací staršího data. Sám rovněž takovéto důkazy akceptuje, pokud tento postup umožňuje společensko-politická a bezpečnostní situace v té které zemi. Takovýto postup není dle přesvědčení krajského soudu namístě v případě Sýrii možný.

S přihlédnutím k obecně známému vývoji společensko-politické a bezpečnostní situaci v Sýrii, jež se počátkem roku 2011 poměrně dramaticky vyhrotila, jak vyplývá z informací poskytovaných hromadnými sdělovacími prostředky, je soud přesvědčen, že bylo namístě, aby správní orgán při rozhodování o otázce návratu vycházel z důvodů výše vysvětlených z co možná nejaktuálnějších informací. Nestalo se tak, a proto s přihlédnutím k žalobní námitce ve směru nesprávného posouzení doplňkové ochrany krajský soud v tomto rozsahu napadeného rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ten po ověření aktuální situace v Sýrii o možnosti vycestování nezl. žalobkyně opětovně rozhodne. Krajský soud si v tomto směru dovolí připomenout závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“

Po zvážení námitek nezl. žalobkyně a v kontextu s dosud shromážděnými důkazy včetně odkazu na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v Brně dospěl krajský soud k přesvědčení, že je namístě pochybovat o správnosti závěru žalovaného toliko ohledně negativního rozhodnutí ve smyslu § 14a (§ 14b) zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů krajský soud posoudil žalobu v této části jako důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. toliko v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Po

Pokračování 28Az 68/2010

doplnění dokazování ve směru uvedeném, tedy po zajištění zcela aktuálních informací o situaci v Sýrii, pak správní orgán opětovně rozhodne.

V té části, ve které nebyl nezl. žalobkyni udělen azyl dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když nezl. žalobkyně mající ve věci částečný úspěch náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 15. června 2011 JUDr. Marcela Sedmíková, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru