Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 61/2010 - 56Rozsudek KSHK ze dne 31.05.2011

Prejudikatura

2 Azs 48/2007 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 17/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 61/2010-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: nezl. M. A., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2010, č. j. OAM-153/LE-BE02-ZA12-2010, takto:

I. Žaloba se v té části, ve které žalobci nebyla udělena mezinárodní

ochrana dle § 12, § 13 a § 14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zamítá.

II. Rozhodnutí žalovaného se v té části, ve které žalobci nebyla udělena

mezinárodní ochrana dle § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutí označené v záhlaví napadla zákonná zástupkyně nezl. žalobce včas podanou žalobou. Sporovala jeho správnost a zákonnost a domáhal se jeho přezkoumání soudem poté, kdy nezl. žalobci žalovaný mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil. Upozornila, že nezl. žalobce je plně odkázán na své rodiče, kteří rovněž v České republice požádali o udělení mezinárodní ochrany.

Žalovanému vytýkala nesprávné vyhodnocení důvodů žádosti, neboť nezl. žalobce patří ke kurdské menšině a již z tohoto samotného faktu by mu v případě návratu do Sýrie hrozily značné problémy. Rodiče nezl. se návratu do Sýrie z důvodů uvedených v jejich vlastních žádostech důvodně obávají a stejně tak má v případě návratu do vlasti odůvodněné obavy o svůj život a vlastní bezpečí i nezl. žalobce. K potížím v Sýrii vztahujícím se k rodičům a k důvodům odchodu se zákonná zástupkyně blíže nevyjádřila, v zásadě odkázala na informace poskytnuté každým z rodičů ve vlastních řízeních o udělení mezinárodní ochrany. Dále zdůraznila, že je kurdské národnosti a v Sýrii spadá z tohoto důvodu do kategorie cizinců, tzv. ajanib. Stejně tak je na tom i nezl. žalobce, kterému by v případě návratu do země hrozilo případné pronásledování z důvodu příslušnosti k této menšině včetně omezení jeho práv (např. vlastnictví majetku, přístup k sociálním službám či zdravotnictví apod.).

Především však poukázala na nedostatečné zhodnocení otázky možného a bezpečného návratu nezl. žalobce do Sýrie, tedy posouzení relevantnosti důvodů dle § 14a zákona o azylu. Tuto žalobní námitku podpořila odkazem na konkrétní informace o zemi (Amnesty International, zprávu syrského Human Rights Watch Comitee, zprávu MV Velké Británie z února 2009 či zprávu MZ USA hodnotící situaci v Sýrii). Z uvedených informačních zdrojů vyplývá, že navrátivší se osoby bývají zatčeny a vyslýchány, vystaveny ponižujícímu zacházení či trestání. Proto se lze domnívat, že by stejný osud postihnul rovněž zákonné zástupce nezl. žalobce a tím i samotného žalobce. Závěrem žádala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný reagoval vyjádřením s datem 22. 11. 2010, ve kterém stručně shrnul žalobní námitky. Popřel důvodnost žaloby odkazem na obsah správního spisu, shromážděné důkazy, informace přednesené zákonnou zástupkyní nezl. žalobce s tím, že podrobné důvody neudělení mezinárodní ochrany zachycuje napadené rozhodnutí. Zdůraznil výsledek řízení ve věci žádostí rodičů nezl. žalobce, kdy v jejich případech nebylo shledáno naplnění podmínek pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. Správnost rozhodnutí byla potvrzena krajským soudem a následně i Nejvyšším správním soudem v Brně. Obavy nezl. považoval proto za neopodstatněné z hlediska zákona o azylu a trval proto na zamítnutí žaloby.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu bez nařízení jednání za presumovaného souhlasu žalobkyně a výslovného souhlasu žalovaného a to v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. V mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí přezkoumal (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvodky k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Soud se seznámil s obsahem správního spisu, který zahrnoval žádost nezl. žalobce a pohovor k žádosti, který byl z logických důvodů veden s matkou nezl. Dále správní spis obsahoval informace o zemi původu zajištěné žalovaným, konkrétně zprávu MZ USA z 11. března 2010 týkající se Sýrie s názvem – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009, Informaci MZV ČR čj. 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 zaměřenou na postavení kurdské menšiny včetně Kurdů bez státního občanství a konečně informace z databáze ČTK. Správní spis rovněž obsahuje informace o jednotlivých žádostech rodičů nezl. žalobce včetně textů konkrétních rozhodnutí a chronologicky sestaveného výpisu o průběhu jednotlivých řízení včetně výsledků řízení před soudy – pochopitelně do doby vydání shora přezkoumávaného rozhodnutí.

Krajský soud konstatuje, že rodiče nezl. žalobce podávali opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to v zásadě z týchž důvodů, pro které se pomoci dovolává nezl. žalobce. Pro další odůvodnění rozhodnutí a objasnění postupu krajského soudu je namístě učinit alespoň stručný záznam průběhu a výsledku daných sporů. Krajský soud připomíná, že kromě nezl. žalobce žijí na území České republiky ještě jeho dva další sourozenci, za které rovněž rodiče opakovaně podávali žádosti. V níže zaznamenaném průběhu těchto řízení krajský soud pro zjednodušení textu nebude nezl. žadatele uvádět. S ohledem na jejich věk totiž jejich příběh rovněž kopíruje důvody uváděné v žádostech rodičů jako je tomu v případě nezl. žalobce.

O první žádosti otce nezl. žalobce o udělení mezinárodní ochrany (resp. azylu) podané dne 30. 5. 2006 rozhodl správní orgán dne 16. 1. 2007. Následně podanou žalobu zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2007 a podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost Nejvyšší správní soud v Brně rozhodnutím ze dne 17. 4. 2008 čj 9 Azs 5/2008. O první žádosti matky nezl. žalobce podané dne 30. 5. 2006 rozhodl správní orgán dne 16. 1. 2007 tak, že jí mezinárodní ochranu neudělil. Krajský soud v Brně projednal žalobu pod sp. zn. 56 Az 19/2007 a rozsudkem ze dne 30. 8. 2007 rozhodnutí zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ten opětovně rozhodl dne 1. 10. 2008 a svůj postoj k žádosti nezměnil. Obecně lze shrnout problémy tvrzené žalobkyní následovně: a) problémy manžela v souvislosti a událostmi v Kámišli, b) problémy samotné žalobkyně přímo v Sýrii mající souvislost s jejím postavením ajanib, c) obavy z uvěznění v případě návratu z důvodů falšování údajů v pase a v zásadě tak nelegálního opuštění Sýrie. O žalobce tentokrát rozhodoval zdejší krajský soud pod sp. zn. 28 Az 45/2008 a dne 27. 3. 2009 vydal zamítavé rozhodnutí. Kasační stížnost vedenou pod sp. zn. 9 Azs 38/2009 projednal Nejvyšší správní soud v Brně dne 4. 11. 2009 a odmítl ji pro nepřijatelnost.

Dále z podkladů obsažených ve správním spise žalovaného soud ověřil, že oba rodiče podali nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to ještě před tím, nežli uplatnil svou vlastní žádost nezl. žalobce. Otec žalobce podal žádost 14. 1. 2010, matka pak 9. 3. 2010. V obou případech rozhodl správní orgán dne 26. 1. 2010 tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu nepřípustnosti ve smyslu ust. § 10a písm. e) téhož zákona. Následně podané žaloby přišly k projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, kde byly vedeny pod sp. zn. 58 Az 3/2010. Oproti původním důvodům v nich otec žalobce doložil potvrzení o svém členství ve straně YEKITI. Na tuto skutečnost rovněž poukázala matka nezl. žalobce.

Do tohoto okamžiku se jedná o skutečnosti, které předcházely podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve prospěch nezl. žalobce. Pokračování a výsledek obou sporů nicméně krajský soud přesto zaznamená, neboť se jedná o rozhodnutí, jejichž výsledek je při znalosti potřebných identifikačních znaků běžně dostupný na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu v Brně (www.nssoud.cz). Činí tak ostatně veden snahou pokusit se alespoň o trochu přehledný a srozumitelný vývoj situace nezl. žalobce a jeho rodiny na území České republiky. Krajský soud tak doplňuje, že o žalobách proti rozhodnutím MV (sp. zn. 58 Az 3/2010) rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne 30. srpna 2010 a žaloby zamítnul s tím, že tvrzení otce nezl. žalobce o jeho členství ve straně YEKITI je okolnost, kterou v řízeních předchozí neuvedl, ačkoli mu v tom nic nebránilo. Postup dle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu byl proto zcela namístě.

Krajský soud rovněž ověřil, že již 17. února 2011 rozhodl o kasační stížnosti podané oběma rodiči nezl. žalobce Nejvyšší správní soud v Brně pod sp. zn. 9 Azs 36/2010 a kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. K osobě otce nezl. žalobce

připomněl, že je povinností žalobce, aby v řízení o udělení azylu uvedl veškeré relevantní důvody, jež pak tvoří základ pro posouzení odůvodněnosti podané žádosti. Přiklonil se k závěru Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, že otázku žalobcova členství ve straně YEKITI měl a mohl přednést již v předchozích řízeních. Ostatní námitky, tedy problémy v souvislosti s nepokoji v Kámišlí v roce 2004 a otázku reálnosti bezpečného návratu s ohledem na předložený příběh a informace o Sýrii, byly již řešeny v předchozím řízení. K osobě matky nezl. žalobce konstatoval, že tato v opakované žádosti žádné nové důvody či skutečnosti vztahující se k její osobě neuvedla, poukázala opět na své neuspokojivé postavení v zemi původu, tedy postavení osoby kurdské národnosti bez syrského státního občanství (ajanib). K tomuto Nejvyšší správní soud připomněl, že daná otázka byla již v předchozím řízení posuzována s tím, že tento fakt není bez dalšího důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

V konkrétním případě nezl. žalobce krajský soud ověřil, že je státním občanem Sýrii, kurdské národnosti. Narodil se dne 9. 6. 2010, tedy již po několika letech pobytu jeho rodičů na území České republiky. Důvodem žádosti jsou tytéž problémy, které vedou rodiče k obavám vrátit se do Sýrie. Matka nezl. žalobce opět zdůraznila, že je v zemi v postavení ajanib (doložila v tomto směru doklady, což nicméně učinila již při původním projednání své žaloby před zdejším soudem) a v případě návratu budou uvězněni a děti zůstanou bez péče.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že co do okolností majících vliv na posouzení důvodnosti otázky udělení azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu byla v případě nezl. žalobce činěna tatáž tvrzení, jako v případě rodičů, kteří nebyli s opakovanými žádostmi úspěšní ani v řízení o kasační stížnosti, je pochopitelné, že za dané situace je nezl. v zásadě vázán ke sdílení výsledku jejich sporů. Krajský soud nesporuje a ani neumenšuje dlouhotrvající potíže kurdské menšiny v Sýrii. Samotná okolnost, tzn. příslušnost k této menšině ovšem bez dalšího nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob. Potíže manžela žalobkyně, které dávali v minulých řízeních do souvislosti s událostmi v Kámišlí v březnu 2004, byly rovněž opakovaně podrobeny soudnímu přezkumu a to přísně ve vztahu ke konkrétním osobám, tedy rodičům nezl. žalobce a jimi předestřeným azylovým důvodům.

Zezprávy MZV ČR čj.- 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 vyplývá, že pokud se vdá kurdská žena za občana Sýrie, což otec nezl. žalobce je, nezíská sice občanství automaticky, nicméně o něj může požádat. Jiná situace je u dětí narozených z takového manželství, které mají automaticky syrské občanství po otci, což je případ nezl. žalobce. Tzv. ajanib mají na rozdíl od klasických cizinců perspektivu, že se jejich postavení časem přiblíží statusu normálního syrského občana. Z obsahu zpráv shromážděných žalobcem lze vysledovat, že političtí aktivisté či osoby považované za nepřátele současného režimu, případně ti, kteří nějakým způsobem projevovali svůj názor účastmi na demonstracích apod.,

problémy opravdu mají, hrozí jim vězení a jsou porušována jejich lidská práva. Takovýmito osobami však rodiče žalobce a logicky rovněž žalobce samotný nejsou. Popis příběhu rodičů nezl. žalobce včetně výsledků soudních řízení vedly krajský soud k závěru o správnosti rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany dle § 12. Skutečnosti umožňující vydat kladné rozhodnutí ve vztahu k § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebyly v řízení zjištěny.

V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (Ej 174/2004), se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení, konkrétně se týká té části rozhodnutí, kdy nezl. žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl, může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud uvážil, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu je v souladu se zákonem. Správní orgán neměl k dispozici žádné skutečnosti přednesené matkou nezl. žalobce, které by mohly odůvodňovat ve prospěch žalobce postup dle § 14 zákona o azylu.

Jiný závěr ovšem přijal krajský soud ke způsobu a výsledku mající vztah k ust. § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy k otázce návratu žalobce do Sýrie. Žalovaný vycházel ze znění zákona, kdy se dle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Krajský soud se při posuzování této otázky zabýval tím, zda-li správní orgán respektoval zásadní požadavek na objektivitu (věcnou i časovou) informací o zemi původu tak, jak předpokládá ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71 Nejvyšší správní soud v Brně. Ten konstatoval, že „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“

Pokud krajský soud v intencích požadavků Nejvyššího správního soudu na kvalitu a aktuálnost informací sloužících jako podklad pro rozhodnutí shora uvedených a s přihlédnutím k žalobním námitce ověřil shromážděné zprávy o Sýrii, tak zjistil, že informace zejména z hlediska časové aktuálnosti nemohou obstát. Je dobré připomenout, že předmětem žaloby je rozhodnutí správního orgánu vydané dne 21. 9. 2010. Žalovaný při posuzování otázky možného návratu do Sýrie, aniž by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, vycházel ze zprávy MZ USA z 11. března 2010 hodnotící dodržování lidských práv v Sýrii za rok 2009, dále z Informace MZV ČR čj. 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 a z informací obsažených v databázi ČTK. Tuto databázi správní orgán označil za aktuální, ačkoli poslední zpráva v ní zachycená je s datem 19. 12. 2009. Jistě by bylo možné se v některých případech spokojit s informací staršího data a krajský soud sám takového důkazy akceptuje, pokud tento postup umožňuje společensko-politická a bezpečnostní situace v té které zemi. Takovýto postup není dle přesvědčení krajského soudu namístě v případě, že se jedná o zemi, ve které platí nejstarší stanné právo ve světe, země vstupuje do lokálních vojenských konfliktů, dochází zde k zatýkání a věznění osob - obvykle kritiků režimu či aktivistů za lidská práva, jedná se tedy o zemi, ve které dodržování lidských práv výrazně zaostává za představou demokratického státu.

S přihlédnutím k obecně známému vývoji společensko-politické a bezpečnostní situaci v Sýrii, jež se počátkem roku 2011 poměrně dramaticky vyhrotila, jak vyplývá z informací poskytovaných hromadnými sdělovacími prostředky, je soud přesvědčen, že bylo namístě, aby správní orgán při rozhodování o otázce návratu vycházel z důvodů výše vysvětlených z co možná nejaktuálnějších informací. Nestalo se tak, a proto s přihlédnutím k žalobní námitce ve směru nesprávného posouzení doplňkové ochrany krajský soud v tomto rozsahu napadeného rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ten po ověření aktuální situace v Sýrii o možnosti vycestování nezl. žalobce opětovně rozhodne. Krajský soud si v tomto směru dovolí připomenout závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v

případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“

I kdyby však byly informace dostatečně aktuální v době, kdy rozhodoval správní orgán, krajský soud by s ohledem na vývoj situace v Sýrii postupoval nicméně stejně. Přiměřeně lze totiž v konkrétním případě rovněž vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, které zachycuje následující stanovisko: „ Při posuzování překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je třeba zohlednit změnu situace v zemi původu, která nastala až po rozhodnutí správního orgánu, tehdy, pokud tato změna podle konkrétních skutkových okolností případu je natolik podstatná a intenzivní, že by mohla představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidského a ponižujícího zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky této změně bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.).“

Po zvážení námitek žalobce a v kontextu s dosud shromážděnými důkazy včetně odkazu na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v Brně dospěl krajský soud k přesvědčení, že je namístě pochybovat o správnosti závěru žalovaného toliko ohledně negativního rozhodnutí ve smyslu § 14a (§ 14b) zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů krajský soud posoudil žalobu v této části jako důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. toliko v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Po doplnění dokazování ve směru uvedeném, tedy po zajištění zcela aktuálních informací o situaci v Sýrii, pak správní orgán opětovně rozhodne.

V té části, ve které nebyl nezl. žalobci udělen azyl dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když nezl. žalobce, který měl ve věci z části úspěch, své konkrétní náklady řízení nespecifikoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 31. května 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru