Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 54/2010 - 68Rozsudek KSHK ze dne 30.09.2011

Prejudikatura

4 Azs 333/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Azs 1/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 54/2010-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: R. S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2010 čj. OAM-259/ZA-14-ZA14-2010, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se obrátila na krajský soud se žalobou, ve které se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označené v záhlaví. Ten na základě opakované a to druhé žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu rozhodl tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14 zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) v případě žalobkyně neshledal a mezinárodní ochranu ji proto neudělil.

Opakovaně žalobkyně vstoupila do azylového řízení poté, kdy jí nebyl udělen k její žádosti trvalý pobyt. Zmínila, že v České republice žije kromě syna rovněž její manžel, který je nemocný, trpí epileptickými záchvaty. Ani on nebyl podvakrát úspěšný v řízení o udělení mezinárodní ochrany, proto podal s odkazem na nedobrý zdravotní stav žádost o trvalý pobyt. Vysvětlila, že do roku 1995 žila na Ukrajině, poté se s rodinou přestěhovala do Kyrgyzstánu. Ten opustila v roce 2005 pro potíže rázu ekonomického (nedostatek pracovních příležitostí, nemožnost splácet dluhy, tedy obdoba problémů na Ukrajině) a dále pro potíže svého manžela spočívající v jeho uzbeckém původu a s tím související národnostní nesnášenlivosti včetně fyzických útoků na osobu manžela a přepadení žalobkyně. Na Ukrajinu se dle svého přesvědčení nemůže vrátit, neboť není jisté, zda-li je i nadále její státní občankou. V zemi není hlášena k pobytu, nevlastní ani vnitřní pas Ukrajiny, nemá zde žádné zázemí. Dále uvedla, že se politicky nikdy neangažovala, hlásí se k víře Svědků Jehovových. V souvislosti se svým náboženským vyznáním bližší potíže nezmínila. V ostatním odkázala na fakta uvedená v žádosti a pohovoru, trvala na zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

O její předchozí žádosti uplatněné v dubnu 2005, ve které uváděla v zásadě obdobné skutečnosti, rozhodl správní orgán rovněž negativně. Podanou žalobu projednal Krajský soud v Ostravě dne 10. října 2006 pod čj. 65 Az 144/2005-22 a jako nedůvodnou ji zamítl. O kasační stížnosti rozhodoval dne 27. dubna 2007 pod čj. 8 Azs 15/2007-52 Nejvyšší správní soud v Brně, který kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.

O nově podané žádosti žalobkyně vydal správní orgán dne 8. 9. 2010 rozhodnutí, které žalobkyně znovu napadla žalobou. Tvrdila porušení správního řádu, neboť žalovaný nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu a nevycházel při svém rozhodování z úplně zjištěného skutkového stavu. Poukázala, že případný návrat na Ukrajinu není dle jejího přesvědčení reálný, neboť zde nemá žádné zázemí a je sporné, zda-li je i nadále státní občankou této země. K tomuto doložila dvě potvrzení vystavená Ministerstvem vnitřních záležitostí Ukrajiny a týkající se její osoby a osoby manžela. V případě manžela se v potvrzení uvádí, že mu byl na Ukrajině ve Vinnyckém kraji (oblasti) vydán občanský průkaz v roce 1984. Na průkaz nového vzoru není jmenovaný ve Vinnyckém kraji registrován. Obdobně znějící potvrzení bylo vystaveno na jméno žalobkyně. Té byl vydán občanský průkaz dne 26. 10. 1992 za režimu bývalého Sovětského Svazu. V době současné není ani v jejím případě ve Vinnyckém kraji registrováno vydání občanského průkazu. Naopak v Kyrgyzstánu je hlášena k trvalému pobytu, ovšem do této země je návrat vyloučen z důvodů ekonomických (jejich dům byl zničen) a z důvodů ohrožení života celé její rodiny. V tomto směru správní orgán pochybil, neboť při rozhodování nedostatečně zohlednil rodinné vazby. Navíc případ žalobkyně hodnotil na pozadí neaktuálních informací. Žalovaný proto nedostatečně vyhodnotil její celkovou situaci, a proto požadovala zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

V reakci na žalobu ze dne 15. listopadu 2010 správní orgán zopakoval námitky žalobkyně, aby posléze popřel jejich důvodnost. Provedené dokazování označil za standardní, opatřil si dostatečně aktuální informaci o zemi původu a neshledal důvody pro kladné rozhodnutí o její opakované žádosti. Zdůraznil, že všichni členové rodiny žalobkyně jsou dospělé osoby, o jejichž žádostech správní orgán rozhodoval s náležitou odpovědností. Žalobkyně je státním občanem Ukrajiny, jak vyplývá ze shromážděných důkazů. Problémy spojené s návratem žalobkyně a

její rodiny na Ukrajinu, ať již charakteru ekonomického či administrativního, neskýtaly možnost vyhovět její opakované žádosti, neboť se nejedná o azylově-relevantní důvody. Žalobní námitky po jejich vyhodnocení a s odkazem na informace o zemi původu neumožnily žádosti proto o opakované žádost rozhodnout kladně. Za zjištěné situace je namístě zamítnutí žaloby.

Krajský soud pro ucelený pohled na projednávaný případ připomíná, že opakovanou, v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, uplatnil ve stejném časovém období rovněž dnes již zletilý syn žalobkyně. Jeho spis je veden u soudu pod sp. zn. 28Az 55/2010 a vyplývá z něho, že i tuto žádost správní orgán posoudil se stejnými závěry jako v případě žalobkyně.

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvodky k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu v rozsahu vytyčeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a to za přítomnosti obou účastníků, za přítomnosti tlumočníka. Při jednání obě strany setrvaly na svých dřívějších postojích. Žalobkyně trvala na svých námitkách, připustila, že na Ukrajině stále žije její matka. Dále osvědčila, že za svého pobytu v Kyrgyzstánu se nevyvázala ze státního občanství Ukrajiny. Správní orgán připomněl, že žalobkyni byl v roce 2001 vystaven ukrajinskou ambasádou v Kyrgyzstánu na základě jí předložených dokladů cestovní pas, ve kterém byl rovněž zapsán její nezletilý syn. Dále uvedl telefonicky ověřená fakta týkající se výsledku řízení manžela žalobkyně ve věci jeho žádosti o udělení trvalého pobytu. Konstatoval, že původnímu zamítavému rozhodnutí, do které si manžel žalobkyně podal rozklad, nebylo vyhověno.

Krajský soud se seznámil s obsahem správního spisu a dosavadním průběhem řízení. Ověřil, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobkyně ze dne z 15. 7. 2010, pohovoru konaného dne 22. 7. 2010. Žalobkyně v ní uvedla, že v den narození byla státní občankou bývalého Sovětského svazu, hlásí se k národnosti ruské, současné ukrajinské občanství označila za sporné. Před správním orgánem uvedla, že v roce 2007 začal manžel trpět epileptickými záchvaty jako následek přepadení v Kyrgyzstánu. Požádal opakovně o udělení mezinárodní ochrany, leč v dubnu 2010 bylo vydáno opět negativní rozhodnutí. Požádal si proto o trvalý pobyt a žalobkyně, aby mu mohla poskytovat péči, znovu uplatnila žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dále v žádosti zmínila situaci svého syna, který Ukrajinu opustil jako malý chlapec, v České republice si přivyknul a věnuje se zde studiu. Důvody, které vedly její rodinu k opuštění Ukrajiny a následně i Kyrgyzstnánu spojovala se zevnějškem svého manžela, který je po předcích Uzbek. Tvrdila, že byli pronásledováni vymahači i finanční policií, pronásledovaly je ekonomické potíže, a proto v roce 1995 odešli do Kyrgyzstnánu. V této zemi se situace opakovala, došlo navíc k přepadení jejího manžela i samotné žalobkyně. Nebyli schopni z důvodů finančních v zemi nadále existovat, a proto si zajistili potřebné formality a v roce 2004 přicestoval do České republiky manžel, v roce 2005 jej následovala žalobkyně s tehdy nezletilým synem. Potvrdila, že se v politickém životě nikdy neangažovala, sporovala otázku svého ukrajinského občanství. Návrat na Ukrajinu označila za nemožný z důvodů absence jakéhokoli zázemí a s přihlédnutím k faktu, že nemá vnitřní pas Ukrajiny a v zemi nemá trvalé bydliště. Mohla by se vrátit maximálně do Kyrgyzstnánu, což je s ohledem na události z dubna 2010 nemožné, Navíc byl při konfliktu zničen jejich dům.

V pohovoru konaném dne 22. 7. 2010 důvody své opakované žádosti potvrdila a více rozvedla. Osvětlila, že při odjezdu z Ukrajiny v roce 1995 měla občanský průkaz tehdejšího SSSR, na Ukrajině není nikde registrována, nemá tak možnost návratu. Připustila, že cestovní pas Ukrajiny jí byl vydán na základě předloženého ukrajinského rodného listu. Na Ukrajině by díky tomu nemohla její rodina existovat, manželovi by se nedostávala potřebná lékařská péče, syn nadto ani neovládá ukrajinský jazyk a byl přesvědčen, že se narodil v Kyrgyzstánu. Znovu toliko obecně zmínila „národnostní problémy“ manžela díky jeho uzbeckému vzezření, blíže je nicméně nerozvedla.

Součástí soudního spisu žalobkyně jsou rovněž informace týkající se průběhu a výsledku předchozího řízení o její první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou tehdy uplatnila jménem svým a rovněž jménem tehdy ještě nezletilého syna. V žádosti s datem 10. 4. 2005 uvedla, že je státní občanskou Ukrajiny a hlásí se k ruské národnosti. Do roku 1995 žila s manželem a synem na Ukrajině, odkud vycestovali za manželovým otcem do Kyrgyzstánu. Do České republiky přicestovala se synem za manželem, který zde již pobýval a situaci v zemi hodnotil velmi příznivě. To vše i s přihlédnutím k církevní svobodě díky její víře. V pohovoru k první žádosti konaném dne 19. 5. 2005 zdůraznila, že deset let před příchodem do České republiky žila s rodinou v Kyrgyzstánu. Tuto zemi označila za ne zcela bezpečnou, byla oloupena o šperky, obávala se o syna, aby nepodlehnul svodům drog. Připustila, že zpočátku měla s manželem v Kyrgyzstánu dobré zaměstnání. V roce 1998 došlo k manželovu přepadení s poraněním hlavy a následovaly v zásadě ekonomické problémy. Na Ukrajině žádné potíže kromě ekonomických netvrdila. Do Kyrgyzstánu její rodina původně vycestovala za účelem návštěvy otce jejího manžela – následně se jim tam zalíbilo a zůstali zde po dobu deseti let. Spontánně vysvětlila, že o kyrgyzské občanství nežádala, neboť si chtěla ponechat státní občanství Ukrajiny.

Správní orgán k projednávané žádosti shromáždil následující informace o politické a ekonomické situaci a dodržování lidských práv na Ukrajině: informace uvedené v aktuální databázi ČTK k březnu 2010 a Informace MZV čj. 113176/2009-LPTP ze dne 23. července 2009 a čj. 106362/2009-LPTP ze dne 13. května. Informace se týkají zejména otázky ukrajinského státního občanství, zajišťování potřebných dokladů, vycestování a návratu na Ukrajinu, situace neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. Z uvedených informací a z okolností žalobkyní přednesených vyplývá, že žalobkyně je i nadále státní občankou Ukrajiny. O tomto svědčí jednak vstřícný postoj ukrajinské ambasády v Kyrgyzstánu, která žalobkyni na základě jí předložených dokladů vystavila jako své občance cestovní pas. Skutečnost, že občanství Ukrajiny nezaniká ani dlouhodobým pobytem mimo zemi obsahují obě shora uvedené informace. K těmto faktům sama žalobkyně potvrdila, že se ze státního svazku s Ukrajinou žádným krokem nevyvázala a rovněž tak nepožádala o státní občanství Kyrgyzstánu. Problémy manžela žalobkyně byly předmětem dvou řízení o udělení mezinárodní ochrany a jejich intenzita byla posouzena tak, že je nebylo lze možno podřadit pod azylově-relevantní důvody. Tento fakt žalobkyně nesporovala. Rovněž neúspěšný byl manžel žalobkyně se žádostí o udělení trvalého pobytu v důsledku zdravotních potíží, jak při jednání přednesl žalovaný. Potíže syna žalobkyně řešil správní orgán a soud opakovaně a stejně tak i v jeho případě neshledal, že by se mohlo jednat o azylově-relevantní důvody. V otázce státního občanství přijal krajský soud stejný závěr jako v případě žalobkyně. Obavy tvrzené ve spojitosti s vírou Svědků Jehovových a potencionální hrozbou nuceného nástupu k vojenské základní službě se ukázaly ve světle aktuálních informací neopodstatněné.

Shodně jako v případě syna žalobkyně tedy krajský soud po provedeném dokazování nepovažoval žalobu za důvodnou. Krajský soud je přesvědčen, že s ohledem na logické a argumenty podložené odůvodnění rozhodnutí žalovaného a především s přihlédnutím k výše uvedeným důkazům, které vyvracejí oprávněnost žalobcových námitek, není nezbytné znovu podrobně opakovat skutečnosti, které správní orgán zjistil.

Krajský soud se plně ztotožňuje s rozhodnutím a stejně tak i s odůvodněním přezkoumávaného rozhodnutí, a proto odkazuje na jeho obsah bez toho, aniž by znovu podrobně opakoval zjištění a závěry správního orgánu. Pro tento postoj nalézá oporu např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130: „I. Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“

Fakta přednesená žalobkyní nelze považovat za situaci, kdy by snad žalobkyně byla v zemi původu pronásledována za uplatňování svých politických práv a svobod tak, jak požaduje ust. § 12 písm. a) zákona o azylu. Po vyhodnocení shromážděných důkazů s přihlédnutím k předchozímu řízení stejně tak žalovaný nedospěl k závěru, že na její případ mohlo dopadnout ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Skutečnosti, které přednesla, měly svůj původ v komplikované ekonomické situaci na Ukrajině či případně byly podmíněny trestně-právním jednáním druhých osob, proti kterému ovšem žalobkyně žádnou ochranu nehledala. Tento závěr krajský soud plně přijímá. Pokud zde má žalobkyně v úmyslu i nadále pobývat, pak je namístě řešit situaci cestou zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a nikoli prostřednictvím zákona o azylu, který dopadá na jasně specifikované situace a potíže osob.

Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu žadatel ve své žádosti nepřednesl informace, které by správnímu orgánu umožňovaly a současně jej zavazovaly k podrobnějším úvahám ve smyslu daného ustanovení. Znění tohoto zákonného ustanovení na žalobce nedopadá.

Krajský soud po seznámení se s příběhem žalobkyně a aktuální situací považuje za zákonné a shromážděným informacím odpovídající rovněž neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu, tedy tzv. humanitárního azylu. Žalobkyně označila správnímu orgánu své důvody spočívající v absence zázemí na Ukrajině, snížení standardu zdravotní péče pro svého manžela, potřebu synova vzdělávání, které by se návratem komplikovalo, tedy obecně nikoli tak dobré podmínky, za kterých žije její rodina v České republice. Tyto okolnosti žalovaného nepřesvědčily o své mimořádnosti a výjimečnosti do té míry, že by žalobkyni bylo možné udělit humanitární azyl. Krajský soud neshledal pochybení ani v této části výroku. Judikatura Nejvyššího správního soudu dává k danému problému celkem jasnou odpověď na otázku, kdy je namístě uvažovat o udělení humanitárního azylu a v jakém rozsahu je soud oprávněn přezkoumávat závěry správního uvážení žalovaného o jeho neudělení.

Je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (Ej 174/2004), ve kterém se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje-li žalobkyně důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V odůvodnění této části svého rozhodnutí žalovaný rovněž vycházel z přednesu žalobkyně a z přiměřeně aktuálních informací o zemi původu, které postupně v průběhu řízení shromáždil a které jsou zaznamenány v rozhodnutí soudu výše. Samotné ekonomické případně administrativní problémy spojené s návratem na Ukrajinu, kde navíc stále žije matka žalobkyně, pak nelze pod uvažované jednání podřadit. Faktický důvod žádosti, kterým je touha žalobce setrvat v České republice za účelem získání dalšího vzdělání v azylovém řízení řešit nelze. Ani v jejím případě správní orgán ani krajský soud neshledal naplnění podmínek pro postup dle § 14b zákona o azylu.

Soud za zjištěné situace krajský soud vyhodnotil námitky jako nedůvodné a s přihlédnutím k postupu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšné žalobkyni. Žalovaný však náhradu nákladů v řízení před soudem nepožadoval, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. září 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru