Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 48/2010 - 79Rozsudek KSHK ze dne 20.07.2011

Prejudikatura

2 Azs 8/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 36/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 48/2010-79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věcech žalobců: a) I. Z., b) nezl. V. D. D., zast. zákonnou zástupkyní sub. a), zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2010, č.j. OAM-60/ZA-04-K01-2010 a ze dne 1. 9. 2010, č.j. OAM-60/ZA-04-K01-2010, ve věcech mezinárodní ochrany, takto:

I. Žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2010, č.j. OAM-

60/ZA-04-K01-2010 a 1. 9. 2010, č.j. OAM-60/ZA-04-K01-2010 se

zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldy

se určuje částkou 11.520,-- Kč. Tato částka bude

vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 60 dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí na účet advokáta.

Odůvodnění:

Včas podaná žaloba směřovala do shora označených rozhodnutí žalovaného, který na základě opakované žádosti žalobců o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu rozhodl tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) v jejich případě neshledal a mezinárodní ochranu jim tudíž neudělil.

Žalobkyně sub a) namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav včetně nesprávného posouzení jí uváděných důvodů, které měly za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Tvrdila, že Moldavsko opustila již v roce 1998 a to v souvislosti s konfliktní vnitřní situací mající původ v národnostních problémech. S rodinou žila v oblasti Podněstří a při návštěvách babičky v Moldavsku byli označováni za separatisty. Připomněla v této souvislosti rovněž problémy své matky, které však konkrétněji nespecifikovala. Především však žádostí sledovala udělení mezinárodní ochrany (azylu) za účelem sloučení rodiny. Vyslovila tak přesvědčení, že daný způsob ochrany pomůže jí a jejím blízkým, rovněž žadatelům o mezinárodní ochranu, ubránit se před útoky a pronásledováním ze strany bývalého druha a otce nezl. žalobce sub b) pana V. D. Návrat do země považovala za vyloučený, neboť již zpřetrhala veškeré vazby, nemá tam žádné zázemí. Obává se, že by ji tam D. opět našel a rovněž se obává vnitrostátních potíží. Stejné důvody ji proto vedly k podání žádosti za nezl. syna D., žalobce sub b). Žalobci navrhli, aby soud napadená rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a vady řízení a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Poprvé vydal správní orgán rozhodnutí dne 7. 2. 2006, ve věci nezl. žalobce pak 3. 7. 2006 a jejich žádosti vyhodnotil jako zjevně nedůvodné a jako takové je zamítl. Žalobci v následně podaných žalobách k soudu rovněž nebyli úspěšní. Vycestovali proto do Švédska a Norska, kde se rovněž domáhali poskytnutí mezinárodní ochrany, leč neúspěšně. Byli vysledováni otcem nezl. D., vrátili se zpět do České republiky a oba podali novou žádost o mezinárodní ochranu.

Informace výše uvedené je namístě doplnit těmito fakty: spolu se žalobkyní a nezl. D. podala – rovněž opakovanou žádost – její matka paní V. Z. Učinila tak jménem svým a rovněž jménem dvou nezl. vnoučat R. Z. a J. J. S. Ani v jejich případě správní orgán azylově-relevnatní důvody neshledal, a proto jejich žádostem nevyhověl. Podané žaloby byly u soudu zapsány pod sp. zn. 28 Az 50/2010, 28 Az 51/2010 a 28 Az 52/2010. Při jednání konaném dne 20. 7. 2011 je krajský soud spojil ke společnému projednání pod sp.zn. 28 Az 50/2010. K těmto účastníkům zjistil, že nezl. děti byly opatrovnickým soudem svěřeny do péče své babičky a všichni tři mají na území České republiky udělen trvalý pobyt.

Další člen rodiny, R. Z., podal samostatnou žalobu vedenou pod sp. zn. 28 Az 62/2010. Rovněž v případě jeho osoby se jednalo o druhou žádost, když v prvém řízení úspěšný nebyl.

Nově vydaná rozhodnutí a zamítavá rozhodnutí ze dne 31. 8. 2010 reagující na opakovanou žádost žalobců tito opět napadli žalobami. Tvrdili porušení § 3 správního řádu, neboť žalovaný nevycházel při svém rozhodování z úplně zjištěného skutkového stavu. Namítli, že bezpečnostní situace v Moldavsku potvrzuje jejich obavy z návratu. Rovněž jako další členové rodiny nesouhlasili s vyhodnocením podmínek ve vztahu k tzv. humanitárnímu azylu. Případný návrat do vlasti považovali za vyloučený z důvodu nedostatečně stabilizované bezpečnostní a vnitřní situace. Připomněli, že v Moldavsku již nemají žádné zázemí, zpřetrhaly dlouhodobým pobytem v České republice k této zemi jakékoli vazby. Navíc hrozí útoky ze strany pana D. Trvali na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu projednání. Součástí žaloby učinili rovněž žádost o ustanovení zástupce, kterým byl po vyhodnocení podmínek soudem ustanoven advokát JUDr. Ing. Jiří Špelda.

V písemné reakci na žalobu s datem 6. 12. 2010 správní orgán nejprve velmi podrobně popsal žalobní námitky a následně jejich důvodnost svými argumenty a s odkazem na odůvodnění napadených rozhodnutí vyvracel. Připomněl, že stěžejní námitkou žalobců byla jejich obava před útoky bývalého partnera žalobkyně a otce nezl. žalobce. Poté následoval požadavek na sloučení celé rodiny, kdy konkrétně matka žalobkyně a dvě dosud nezletilé děti, svěřené jí do péče mají na území České republiky přiznán trvalý pobyt. Zdůraznil, že provedl standardní dokazování, vycházel z přiměřeně aktuálních informací o zemi původu (především březen a duben 2010) a neshledal důvody pro kladné rozhodnutí o jejich opakované žádosti. Pokud žalobkyně kdykoli v průběhu řízení odkazovala na problémy své matky v souvislosti s její gagauzskou národností, pak ověřením si faktů v řízení týkající se její matky bylo zjištěno, že tato v průběhu první žádosti uváděla finanční problémy týkající se vypůjčených peněz, které nebyla schopna vrátit a které dávala do souvislosti se soukromými osobami. Sama žalobkyně sub a) v prvním řízení popřela politický podtext problémů své matky. Nynější přednes proto žalovaný vyhodnotil jako nevěrohodný s cílem získat výhodnější pozici v azylovém řízení. Obavy žalobkyně ze situace a tvrzeného nebezpečí v případě návratu správní orgán vyvrátil odkazem na shromážděné informace, konkrétně zprávu MZV ČR ze dne 11. května 2007, zprávu ze dne 28. dubna 2010 a zprávu MZ USA o dodržování lidských práv v Moldavsku za rok 2009 z 11. března 2010. Upozornil, že snaha žalobkyně o sloučení rodiny není taxativně uvedeným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Právě tak její obavy z konání bývalého druha, které je možné řešit cestou trestně-právní. V této souvislosti zdůraznil, že dne 7. září 2010 byl u pana V. D. realizován trest vyhoštění na Ukrajinu. Připomněl, že otázku setrvání na území České republiky je žalobkyně povinna řešit dle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

V případě žalob všech rodinných příslušníků se musel krajský soud věnovat dvěma otázkám, které byl nucen řešit před projednáním věci samé. Soud předně nařídil na základě požadavku žalobkyně a ostatních rodinných příslušníků termín jednání na den 20. 7. 2011, přičemž původně všichni souhlasili s postupem dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

Dne 4. 7. 2011 doručila žalobkyně I. Z. písemnou žádost o změnu advokáta. Komunikaci s JUDr. Ing. Špeldou označila za nevyhovující, neboť se měl opakovaně negativně stavět k jejím snahám po osobní schůzce a konzultaci. Z daných důvodů žádala rovněž o odročení jednání, vyhoví-li soud jejímu požadavku. Žádost rovněž podepsali další žalobci, paní V. Z., J. S. a rovněž tak žalobce R. Z. Krajský soud neprodleně kontaktoval jmenovaného advokáta a požadoval jeho reakci. Pisatelce oznámil, že s ohledem na krátký časový úsek do nařízeného jednání, kdy ještě není známo stanovisko JUDr. Ing. Špeldy, není namístě bez dalšího jednání odročit. Informaci zaslal na adresu uvedenou v žádosti. Obsílka se vrátila nedoručena s poznámkou pošty, že je adresátka neznámá. JUDr. Ing. Špelda zaslal soudu vysvětlující dopis dne 14. 7. 2011 s tím, že klientka se osobně dostavila do jeho kanceláře za účelem doplnění žaloby dle požadavku soudu (stejně tak ostatní zúčastnění). Následná komunikace probíhala elektronicky, kdy soudu oznámil změnu původního stanoviska žalobkyně s tím, že tato trvá na nařízení jednání. Připustil, že se poté několik schůzek neuskutečnilo, přičemž ve třech případech se omluvila žalobkyně, v jednom případě on sám z důvodů kolize. Domluva byla taková, že v případě potřeby se nicméně opět sejdou, jinak až v týdnu před nařízeným jednáním. Zdůraznil, že žalobkyni nabízel termíny schůzek na den 15. 7. 2011 a 18. 7. 2011, návrhy zůstaly bez reakce.

Dne 18. 7. 2011 soud ověřoval - veden závadou v doručení informačního dopisu žalobkyni - situaci u zástupce žalobkyně. Ten uvedl, že žalobkyně mu sdělila, že je nemocná a jednání se nezúčastní. Bylo jí vysvětleno, že tento stav je potřebí doložit lékařskou zprávou. Současně rovněž připomenuto, že jsou nařízena jednání dalších členů rodiny.

Týž den telefonicky kontaktoval vedoucí správní kanceláře pan Z. s tím, že se na jednání nedostaví celá rodina, neboť jeho sestra paní I. Z. je nemocná. Byl poučen zcela ve shodě s tím, jak klienty instruoval JUDr. Ing. Špelda.

Dne 19. 7. 2011 obdržel krajský soud dvě lékařské zprávy k osobě žalobkyně I. Z. V první se jednalo o naplánované CT vyšetření mozku na termín 23. 7. 2011 pro chronické posttraumatické bolesti hlavy. Druhá zpráva z 18. 7. 2011 je vystavena Neurologickou klinikou 1. LF UK a VFN v Praze. Obsahuje mimo jiné doporučení na další specializovaná vyšetření (EMG a RTG) k vyloučení syndromu karpálního tunelu včetně předepsané medikace.

Téhož dne se opět dotazoval žalobce Z., zda-li soud zprávy obdržel a vedoucí správní kanceláře zopakovala všechna fakta výše zaznamená. Žalobce prý oznámil, že si tedy lékařské zprávu budou muset obstarat i ostatní.

Při jednání dne 20. 7. 2011 soud spojil věci vedené pod sp. zn. 28 Az 48/2010 [věc žalobkyně sub a)] a věc pod sp. zn. 28 Az 49/2010 [věc nezl. žalobce sub b)] ke společnému projednání s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 28 Az 48/2010.

Na nařízené jednání se skutečně žádný ze žalobců nedostavil. Krajský soud při znalosti celé situace s přihlédnutím k vyjádření JUDr. Ing. Špeldy neshledal důvody, pro které by měl vyhovět žádosti na změnu v osobě zástupce. Soudem ustanovený advokát reagoval vždy v přiměřeném časovém úseku, v požadovaných případech řádně doplnil neúplná podání žalobců a reagoval vůči soudu i na jejich požadavek nařídit ve věci jednání. Konání žalobců soud vyhodnotil jako zjevnou snahu vyhnout se nařízenému jednání a prodloužit si tak dobu pobytu na území České republiky v rámci azylového řízení. Nevyhověl ani požadavku na odročení jednání pro tvrzené zdravotní potíže. Zprávy nepopisují tak vážný zdravotní stav paní I. Z., pro který by se osobně jednání nemohla účastnit. Ostatní členové rodiny se na jednání nedostavili bez jakéhokoli závažného důvodu. Krajský soud je tak přesvědčen, že nevyhověním žádosti o změnu v osobně ustanoveného zástupce a následným projednáním jejich žalob bez osobní účasti žalobců, leč za přítomnosti ustanoveného advokáta, neporušil jejich právo na spravedlivý proces.

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu v rozsahu vytyčeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a to za přítomnosti obou účastníků a tlumočníka jazyka francouzského.

Krajský soud se seznámil s obsahem správního spisu a dosavadním průběhem řízení. Ověřil, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobkyně i nezl. žalobce ze dne 16. 2. 2010 a informací poskytnutých v pohovoru konaném dne 9. 3. 2010. Žalobkyně odkázala na národnostní problémy, kvůli kterým odešla z Moldavska spolu s matkou. Potvrdila, že neměla žádné potíže s orgány státní moci, její zdravotní stav je dobrý. S přihlédnutím k věku druhého nezl. žalobce, který se narodil na území České republiky, je zřejmé, že tento se na území Moldavska se žádnými azylově-relevantními problémy setkat nemohl. Tvrdila, že

nezl. synovi nevyřídila moldavské státní občanství, neboť nechce, aby byl občanem Moldavska. Vyslovila proto přesvědčení, že syn žádné občanství nemá. Potvrdila nicméně, že otcem nezl. žalobce je státní příslušník Ukrajiny. Uvedla, že se nemůže do Moldavska vrátit, neboť zde nemá žádné zázemí. Nadto se obává, že je bude všude pronásledovat otec nezl. syna a rovněž tak vyslovila obavy z možných národnostních případně válečných konfliktů v zemi původu. Krajský soud ověřil charakter informací poskytovaných žalobkyní sub a) v řízení o první žádosti. V něm uváděla, že zemi opustila kvůli problémům matky, která byla členkou „nějaké strany“. Mělo jí být vyhrožováno násilím a bitím, leč k daným problémům žádné další informace neposkytla. Na zcela konkrétní dotazy správního orgánu, který měl zájem situaci rozklíčit, poskytovala nic neříkající odpovědi.

Ve spise žalovaného týkajícím se žádostí matky žalobkyně krajský soud ověřil, že dotyčná v prvním řízení uvedla, že si půjčila od jedné rodiny peníze na vycestování do České republiky, předpokládala, že je zde vydělá a bude schopna dluh vrátit. Nestalo se tak, proto měla být unesena její vnučka. K tomu krajský soud poznamenává, že i k této vážné situaci, pokud k ní fakticky došlo, poskytovala žalobkyně i její matka rozdílné informace co se týče délky tvrzeného únosu (rozpětí od jednoho týdne do jednoho měsíce). Stejně tak matka žalobkyně tvrdila, že před odjezdem do České republiky v roce 1998 dlouhodobě nepracovala, neboť byla na mateřské dovolené se synem R., který se narodil v roce 1990. Vysvětlila, že v Moldavsku je obvyklé pečovat o děti až do čtrnácti let věku. V řízení o druhé žádosti již popisovala své vedoucí postavení v zaměstnání a s tím spojené potíže s úřady a policií kvůli svým aktivitám.

Součástí správního spisu jsou rovněž informace týkající se průběhu a výsledku prvního řízení o žádosti žalobkyně a jejího nezl. syna D.

K případu dále správní orgán shromáždil následující informace o politické a ekonomické situaci a dodržování lidských práv v Moldavské republice: Zpráva MZ USA o dodržování lidských práv v Moldavsku za rok 2009 z 11. března 2010, Informace MV Velké Británie ze 4. dubna 2007, Informace MZV ČR čj. 115346/2007-LP ze dne 11. května 2007 a čj. 35652/2010-LPTP ze dne 28. dubna 2010 včetně aktuálních informací o situaci v Moldavsku obsažených v databázi ČTK. K otázce možného občanství nezl. D. správní orgán ověřil, že nezl. díky státnímu občanství matky a státnímu občanství otce může mít občanství jak Moldavské republiky, tak Ukrajiny. Ukrajinské státní občanství zřejmě nezl. žalobci vyřídil za doby jejich pobytu v cizině jeho otec. K této zemi shromáždil Informace MZV ČR čj. 106363/2009-LPTP ze dne 13. května 2009 a čj. 113176/2009-LPTP ze dne 23. července 2009. Souhrnně pak zprávy zachycují společensko-politickou a bezpečností situaci v obou zemích s přihlédnutím k případným problémům žalobců v souvislosti s jejich návratem. Správní orgán ověřil, že v Moldavsku aktuálně neprobíhá žádný vnitřní ozbrojený konflikt, země rovněž není ve válečném stavu vůči ostatním státům. Neopomenul se seznámit se zprávou psycholožky E. Z., která se žalobkyní řešila rodinně-vztahové problémy týkající se rozporu mezi rodiči nezl. D. Zásadní zdravotní problémy ovšem nelze ze zprávy vysledovat. Při

rozhodování rovněž žalovaný vycházel z informací získaných v předchozím správním řízení a zohlednil materiály předložené žalobcem.

Projednání věci před krajským soudem nepřineslo pro nepřítomnost žalobců žádnou změnu, zástupce žalobců i žalovaný setrvali na svých původních postojích, návrhy na doplnění dokazování žalobce soudu nepředložil.

Ani po provedeném dokazování krajský soud nepovažoval žalobu za důvodnou, stejně tak jako v případě ostatních rodinný příslušníků. Krajský soud je přesvědčen, že s ohledem na logické a argumenty podložené odůvodnění rozhodnutí žalovaného není nezbytné znovu podrobně opakovat skutečnosti, které správní orgán zjistil. Příběh žalobců, jednotlivé důkazy a konečně hodnotící proces, jehož výsledkem nebylo udělení mezinárodní ochrany, zaznamenal správní orgán velmi podrobně a s přesvědčivou argumentací v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí.

Proto si krajský soud dovoluje plně odkázat na obsah odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, neboť se se zjištěnými a následnými závěry žalovaného plně ztotožňuje.

Pro tento postoj nalézá oporu např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130: „ I. Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“

Pro stručnost nicméně krajský soud připomene, že žalobkyně opustila Moldavsko spolu s matkou a důvodem byla jejich snaha pracovně se zapojit v České republice a ekonomicky tak rodinně pomáhat. Tomu nasvědčuje skutečnost, že v Moldavsku žalobkyně zanechala svoji nezl. dceru. Zatímco její matka pobývala v České republice i přes neúspěšný výsledek první žádosti o udělení mezinárodní ochrany po dostatečně dlouhou dobu, díky které se jí podařilo naplnit podmínky pro získání trvalého pobytu, žalobkyně v důsledku svých opakovaných návratů do Moldavska a následnému pobytu v České republice bez platného povolení tuto výhodu nezískala. Po celkovém vyhodnocení situace se krajský soud plně kloní k úvahám a závěru správního orgánu, tedy že opakovaným vstupem do azylového řízení se žalobci pokoušeli o další legalizaci pobytu na území republiky. Krajský soud rovněž souhlasí se zjištěním žalovaného ve smyslu nevěrohodných informací poskytovaných žalobkyní a její matkou (např. důvody odchodu v prvním řízení o žádosti, délka tvrzeného únosu nezl. dcery apod.). Pokud žalobci poukázali zejména na neutěšené ekonomické poměry ve vlasti, které by jim neumožnili standardní žití, pak správní orgán přiléhavě připomněl, že Moldavsko je nejchudší zemí Evropy a této skutečnosti včetně dalších životních a bezpečnostních standardů, které nedosahují pochopitelně úrovně v rozvinutých evropských demokracií, jsou vystaveni prakticky všichni obyvatelé Moldavska. Konfliktní situaci s bývalým přítelem

žalobkyně a otcem nezl. žalobce nelze podřadit pod žádný azylově-relevantní důvod. Navíc ze shromážděných informací vyplývá, že kompetentní orgány země by byly připraveny ochranu v případě potřeby poskytnou. Pokud zde tedy žalobci mají v úmyslu i nadále pobývat, pak správní orgán přiléhavě připomněl existenci zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

Po provedeném řízení není možné dle přesvědčení krajského soudu dovodit, že by byli v zemi původu pronásledováni za uplatňování svých politických práv a svobod tak, jak požaduje ust. § 12 písm. a) zákona o azylu. Po vyhodnocení shromážděných důkazů s přihlédnutím k předchozímu řízení stejně tak žalovaný nedospěl k závěru, že v případě žalobců na jejich osobu dopadá ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Tento závěr krajský soud plně přijímá.

Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu žalobci ve své žádosti nepředložili informace, které by správnímu orgánu umožňovaly a současně jej zavazovaly k podrobnějším úvahám ve smyslu daného ustanovení. K této otázce žalobce připomněl, že na území České republiky pobývají další členové jeho rodiny, proto se domáhal azylu za účelem sloučení rodiny. Z dikce zákona se ovšem dané ustanovení na žalobce nevztahuje.

Oproti přesvědčení žalobkyně považuje krajský soud za zákonné a shromážděným informacím odpovídající rovněž neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu, tedy tzv. humanitárního azylu. Žalobci označili svůj zdravotní stav za vcelku dobrý. Ostatní důvody správnímu orgánu předestřeli (absence případného zázemí v Moldavsku, obavy z pana D., možnost ozbrojeného konfliktu). Požadavek na sloučení rodiny není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž otázku dalšího setrvání na území České republiky lze řešit dle zákona o pobytu cizinců. Tyto okolnosti žalovaného nepřesvědčily o jejich mimořádnosti a výjimečnosti do té míry, že by bylo lze žalobcům udělit humanitární azyl. Krajský soud neshledal pochybení ani v této části výroku. Judikatura Nejvyššího správního soudu dává k danému problému celkem jasnou odpověď na otázku, kdy je namístě uvažovat o udělení humanitárního azylu a v jakém rozsahu je soud oprávněn přezkoumávat závěry správního uvážení žalovaného o jeho neudělení.

Je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (Ej 174/2004), ve kterém se uvádí: „Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho

reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňují-li žalobci důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V odůvodnění této části svého rozhodnutí žalovaný rovněž vycházel z přednesu žalobkyně, která důvody svých obav vztáhla rovněž na nezl. syna a z přiměřeně aktuálních informací o zemi původu, které postupně v průběhu řízení shromáždil. Žalobkyně poukázala na své obavy z možného násilí ze strany otce nezl. žalobce a nestálou a konfliktní bezpečnostní situaci v Moldavsku. První námitku vyvrátily informace o zemi původu, z nichž vyplývá možnost dovolat se pomoci policie i pro řadového občana. Druhá námitka našla vysvětlení ve zprávě MV Velké Británie ze 4. dubna 2007. Přestože se jedná o informaci staršího data, obsahově na své aktuálnosti neztratila, jak lze potvrdit např. vývojem situace v Moldavsku dle databáze ČTK. Oblast Podněsteří a Gagauzsko mají zvláštní autonomní statut, nicméně všichni občané Podněsterska jsou považováni za občany Moldavska. A to i za situace, kdy tento region vyhlásil nezávislost na Moldavsku, přičemž ale země včetně Moldavska jeho svrchovanost neuznávají. Ze zpráv MZV ČR vyplývá, že migrace občanů Moldavska za prací je naprosto běžný jev, který orgány státu žádným způsobem nepostihují. Problémy s případnými kriminálními živly lze řešit za pomoci policie.

Krajský soud v případě žalobců neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a 14b zákona o azylu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobcům v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného § 14a. V Moldavsku v době současné neprobíhá žádný rozsáhlejší vnitřní ozbrojený konflikt, země není v otevřeném mezinárodním ozbrojeném konfliktu. Žalobcům tak ve vlasti nehrozí v případě návratu nebezpečí dle cit. ustanovení a jejich případné vycestování nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR (§ 14a odst. 2 zák. o azylu). Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu (doplňková

ochrana za účelem sloučení rodiny) soud v jejich případě rovněž nezjistil, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný. Postupem žalovaného, jak správně podrobně vysvětlil na straně osmé svého rozhodnutí, tak nebylo porušeno právo zakotvené v čl. 8 Listiny o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy právo na ochranu soukromého a rodinného života.

Soud nepřisvědčil oprávněnosti žalobních námitek, žalobu posoudil jako nedůvodnou a s odkazem na § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci, nebyli v řízení úspěšní, žalovaný náhradu nákladů v řízení před soudem nepožadoval, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Ustanovený advokát požadoval odměnu za čtyři úkony právní služby a s tím související paušální odměnu. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení, doplnění žaloby v obou následně spojených věcech a účast na jednání soudu dne 20. července 2011. Krajský soud tak ustanovenému advokátu přiznal odměnu za

čtyři úkony právní služby ve výši 8.400,-- Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a náhradu hotových výdajů ve výši 4 x 300,-- Kč (§ 13 odst. téže vyhlášky), celkem 9.600,-- Kč. Současně jako plátce daně z přidané hodnoty požadoval navýšení odměny o 20%, což z požadované částky činilo 1.920,-- Kč. Celková účtovaná a soudem důvodně přiznaná odměna činí 11.520,-- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet advokátem vymíněný.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 20. července 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru