Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 47/2010 - 43Rozsudek KSHK ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

2 Azs 71/2006 - 82

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Azs 26/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 47/2010-43

B000454

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: V. M., zast. JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2010 čj. OAM-288/ZA-06-ZA14-2010, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Josefa Moravce se určuje

částkou 8.004,-- Kč a bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové

do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení

stěžovatelky nese stát.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhala

pokračování 28Az 47/ 2010

přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Ten rozhodl na základě její

žádosti tak, že jí mezinárodní ochranu formou azylu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen zákon o azylu), neudělil.

Poté žalobkyně označila rozhodnutí žalovaného za nezákonné a požádala o ustanovení zástupce. Jeho prostřednictvím žalobu doplnila a vytýkala žalovanému porušení správního řádu s odkazem na konkrétní ustanovení. Tvrdila porušení § 2 odst. 4 a 3 odst. zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád), neboť dle jejího přesvědčení žalovaný nezjistil skutečný stav věci. Mezinárodní ochrany formou azylu se domáhala z důvodů obav o své vlastní bezpečí v případě návratu na Ukrajinu. Podstatu svých obav spatřovala v potížích svého otce, který měl při volbách odmítnout falšovat volební výsledky ve prospěch Viktora Janukoviče. Následovaly problémy na pracovišti, problémy s policií včetně vyhrožování celé rodině. Žalobkyně byla sražena autem a bylo zdůrazněno, že daná situace se může opakovat. Upozornila, že Janukovič se stal v roce 2010 prezidentem Ukrajiny, a proto má díky popsanému odůvodněný strach z pronásledování na území celé Ukrajiny. Rovněž žalovanému vytkla, že při posuzování její žádosti vycházel z nedostatečně aktuálních informací o zemi jejího původu. Konkrétní pochybení spatřovala v tom, že správní orgán čerpal informace o Ukrajině ze zprávy MZ USA o stavu lidských práv na Ukrajině za rok 2009 a nikoli z aktuální zprávy za rok 2010. Trvala na tom, že její obavy jsou opodstatněné a mají původ v projevených politických a mravních postojích jejího otce. Trvala proto na zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ze dne 24. listopadu 2010 nejprve velmi podrobně zrekapituloval námitky žalobkyně. Jejich nedůvodnost obhajoval odkazem na obsah správního spisu, informace sdělené samotnou žalobkyní, zprávy vztahující se k situaci v zemi původu a na celý průběh řízení předcházející konečnému rozhodnutí. Poukázal, že se jednalo o posouzení již druhé žádosti žalobkyně, přičemž v řízení předcházejícím nebyla úspěšná a to ani před soudy – v důsledku byla její kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost Nejvyšším správním soudem v Brně. Po vyhodnocení informací týkajících se opakované žádosti pak správní orgán nedospěl na základě přednesu žalobkyně a informacích o zemi původu k závěru, že by ji v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy. Připomněl, že žalobkyně byla seznámen s obsahem informací, které hodlal žalovaný použít při rozhodování. Ta reagovala jedinou připomínkou v tom směru, že postrádá vnitřní pas Ukrajiny. Informace o zemi původu nabízejí v případě potřeby možnosti ochrany práv jedince, a proto žalovaný neshledal tvrzené obavy žalobkyně za opodstatněné. Poukázal, že cílem žalobkyně byla potřeba legalizovat si další pobyt na území České republiky. K tomuto je namístě využít možnosti upravené v zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jak například konstatoval Nejvyšší správní soud v Brně v rozhodnutí ze dne 22. 1. 2004 sp. zn. 5 Azs 37/2003. Žalobu považoval za nedůvodnou a navrhnul její zamítnutí.

pokračování 28Az 47/ 2010

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu v rozsahu vytyčeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) za to za přítomnosti obou účastníků a tlumočníka jazyka ruského. Obě strany setrvaly na svých původních procesních postojích, návrhy na doplnění dokazování nebyly při jednání navrhovány.

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Krajský soud na tomto místě odůvodnění pociťuje potřebu vyzdvihnout fakta, která odezněla v průběhu jednání: v případě žalobkyně se jedná již o její druhou žádost. První žádost podala 22. 9. 2005 za sebe a tehdy ještě nezletilou žalobkyni její matka. Žalovaný ji vyhodnotil jako zjevně nedůvodnou a v tomto směru rozhodl dne 6. 10. 2005.

O následně podané žalobě rozhodoval zdejší krajský soud pod sp. zn. 28 Az 98/2005 a žalobu dne 29. března 2006 zamítl. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl proveden důkaz při jednání soudu o druhé žalobě, lze zjistit, že matka žalobkyně označila za důvod jejich odchodu především ekonomické problémy v zemi původu (nemohla nalézt zaměstnání), touhu následovat manžela a dětem zajistit kvalitní vzdělání. Rovněž potvrdila, že jí i nezl. dceři končí platnost víza, proto potřebuje dále legalizovat jejich pobyt na území České republiky. Faktické důvody odchodu manžela podrobněji neuvedla s tím, že je podrobněji nezná. Okrajově zmínila, že se mělo jednat o potíže se státními orgány v souvislosti s falšováním volebních lístků. Potvrdila, že sama se na Ukrajině v žádném směru politicky neprojevovala. Rovněž nezl. dcera neměla žádné potíže vyjma situace, kdy ji při cestě do školy srazilo auto a následovala její hospitalizace. Doplnila, že viník nehody by potrestán podmínečným trestem. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v Brně pod čj. 6 Azs 159/2006-74 a odmítl ji pro nepřijatelnost.

Samostatnou žádost uplatnil sám za sebe rovněž otec žalobkyně, kterému rozhodnutím ze dne 9. 5. 2005 nebyl udělen azyl a bylo vysloveno, že se na něho rovněž nevztahuje překážka vycestování (zákon o azylu v tehdy platném znění). Žaloba byla podána u zdejšího soudu a vedena pod sp. zn. 28 Az 46/2005.

pokračování 28Az 47/ 2010

Popisoval v ní své problémy při volbách v roce 2002 (oznámil falšování volebních

lístků) a následné zadržení. Jím podaná stížnost údajně nic nevyřešila. S politickými aktivitami přestal poté, kdy byla jeho dcera sražena automobilem. Policie případ šetřila, nicméně viníka nezjistila. V průběhu roku 2004 se angažoval ve prospěch Juščenka, byl rovněž zadržen a rodině bylo vyhrožováno (rozbito okno v bytě a zaslán vzkaz, aby nezapomněli, co se stalo dceři). Následně byl propuštěn ze zaměstnání a pod vlivem popsaného nátlaku Ukrajinu opustil. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. února 2006 žalobu jako nedůvodnou zamítl. O následně podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v Brně pod čj. 6 Azs 106/2006-77 a odmítl ji pro nepřijatelnost.

V průběhu řízení bylo rovněž zmíněno, že pod sp. zn. 28 Az 45/2010 a sp. zn. 28 Az 46/2010 probíhá řízení o žalobách obou rodičů. Žalobkyně spontánně uvedla, že důvody, pro které žádají o mezinárodní ochranu její rodiče jí známy nejsou.

Krajský soud před jednáním prostudoval správní spis, napadené rozhodnutí, seznámil se s obsahem doplněné žaloby a stanoviskem správního orgánu. Z těchto informací plyne, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobkyně ze dne 6. 8. 2010, z údajů ve vlastnoručně psané žádosti a z pohovoru uskutečněného dne 12. 8. 2010. V průběhu řízení žalovaný shromáždil informace ohledně politické a ekonomické situace na Ukrajině, z nichž při rozhodování vycházel a s jejichž obsahem seznámil žalobkyni. Jednalo se o dílčí informace ze Zprávy MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2008 ze dne 25. února 2009, Informaci MZV ČR čj. 106362/2009-LPTP ze dne 13. května 2009 zaměřená mimo jiného na postup při vyřizování cestovního dokladu a otázku návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, Informaci MZV ČR čj. 113176/2009-LPTP ze dne 23. července 2009, Informaci MZV ČR čj. 111193/2009-LPTP ze dne 29. července 2009 zaměřenou na případné pronásledování navrátivších se osob z azylově relevantních důvodů, otázku cestovních dokladů, možnost vyjádřit nespokojenost s činností státních orgánů, postavení nevládních organizací, postoj státních orgánů k otázce porušování lidských práv apod., Informaci MZV ČR čj. 129871/2010-LPTP ze dne 19. ledna 2010 zaměřenou na možnost reagovat stížností proti postupu příslušníků policie či jiných orgánů státní moci a institut ombudsmana. Konečně žalovaný dané informace doplnil zprávami obsaženími v aktuální databázi infobanky ČTK ve znění zachyceném k 12. červenci 2010, fakticky poslední zpráva byla ovšem datována dnem 11. března 2010.

Ve správním spise je rovněž založena odpověď Velvyslanectví Ukrajiny v České republice ze dne 20. března 2008 a to na dotaz otce žalobkyně ohledně informace týkající se žádosti o vystavení cestovního pasu pro tehdy ještě nezletilou žalobkyni. Součástí důkazů předložených žalobkyni je rovněž dopis z Ukrajiny adresovaný otci žalobkyně, jehož překlad zajistil žalovaný. Z obsahu přeloženého textu vyplývá, že autorem textu byli rodinní přátelé. Dopis samotný není datován, nicméně z obsahu textu lze dovodit, že byl napsán nedlouho po vycestování žalobce a jeho rodiny. Z tohoto důvodu nemá pro krajský soud zásadnější důkazní hodnotu.

pokračování 28Az 47/ 2010

Krajský soud zrekapituluje skutečnosti, o které žalobkyně opřela svoji žádost a poté důvody, pro které žalovaný její žádosti nevyhověl. Žalobkyně přicestovala do České republiky spolu s matkou ještě jako nezletilá a to v září 2005. Je státní občankou Ukrajiny, národnosti ukrajinské. Nebyla nikdy členem žádné politické strany či organizace, zdravotní stav označila za dobrý. Při jednání dále připustila, že jí nejsou známy další kroky, které by snad rodiče podnikly po obdržení zprávy z Velvyslanectví Ukrajiny z března 2008 (viz. předchozí odstavec).

Jako důvod druhé žádosti tvrdila žalobkyně a) obavy z návratu na Ukrajinu spočívající v nemožnosti kvalitního zázemí (rodiče prodali dům, na Ukrajině nemá žádné příbuzné);

b) obavy z reakcí části politického spektra – příznivců současného prezidenta Ukrajiny Janukoviče – když otec stranil v roce 2004 protikandidátovi Juščenkovi a v jeho prospěch tehdy roznášel letáky. Zdůraznila, že známí žijící v místě bývalého bydliště je informovali, že se po nich ptá policie.

Krajský soud se nevyhne dílčímu porovnání okolností odchodu rodinných příslušníků – otec odešel v roce 2004 a důvody, které označil za azylově-relevantní, však nepostačovaly správnímu orgánu a následně ani soudům. Stejná situace se opakovala u matky žalobkyně, spolu s jejíž žádostí a následně podanou žalobou byl projednáván rovněž případ tehdy nezletilé žalobkyně. Krajský soud nemůže přehlédnout dost zásadní nesrovnalost v přednesech rodičů žalobkyně v letech 2004 a 2005. Zatímco otec popisoval poměrně barvitě své problémy související s jeho politickou aktivitou v roce 2002 a následně v roce 2004, které se měly přímo promítat i na ostatní členy rodiny, jeho manželka, matka žalobkyně, tehdy označila za důvod odchodu touhu rodiny žít pospolu, snahu zabezpečit dětem dobré vzdělání. Zmínila ekonomické potíže na Ukrajině, kdy nemohla sehnat zaměstnání. O potížích manžela nevěděla nic podstatného vyjma faktu, že měly mít souvislost s falšováním volebních lístků. Připustila, že nadto vyprší jí i dceři platnost víza, a proto potřebují legalizovat pobyt na území České republiky. Autonehodu dcery prezentovala tak, že viník nehody byl policií vypátrán a následně odsouzen. V žádném případě nedávala matka žalobkyně tuto dopravní nehodu do souvislosti s politickou aktivitou svého manžela. Ten naopak tvrdil, že policie nehodu šetřila, viníka však nezjistila. Pro krajský soud není přijatelná takto odlišná rekapitulace výsledku konání policie. Přiklání se zcela logicky k variantě spontánně přednesené v roce 2005 matkou žalobkyně, ze které vyplývá, že viník nehody, i kdyby snad měla být dle tehdejšího přednesu otce žalobkyně, politicky motivována, což však v původním přednesu matky žalobkyně vůbec neodeznělo, byl řádně vyšetřován a odsouzen.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že správní orgán žádosti žalobkyně nevyhověl jednak proto, že netvrdila žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno usuzovat na naplnění podmínek § 12 písm. a) zákona o azylu a jednak proto, že obavy z případného pronásledování v souvislosti s tvrzenou politickou činností jejího otce nepovažoval za dostatečně přesvědčivé pro naplnění podmínek § 12 písm. b) zákona o azylu. V tomto směru poukázal na značně dlouhé období, které uplynulo od tvrzených politických aktivit otce žalobkyně a v souvislosti pokračování 28Az 47/ 2010

s tím i na možnost dovolávat se ochrany u kompetentních orgánů země původu.

Krajský soud se k danému vyhodnocení situace přiklání a odkazuje v tomto směru na dostatečně objektivní a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navíc sám otce žalobkyně v řízení o druhé žádosti své původní „politické“ potíže výrazně upozadil a vyslovil toliko okrajově pochybnost, že by v případě návratu mohly snad jeho dřívější aktivity kvalitu života ještě ovlivnit.

Z původních přednesů obou rodičů (v řízeních o první žádosti o udělení azylu) je zřejmé, že to byla matka žalobkyně, která v roce 2005 vypovídala pravdivě, a především z jejího přednesu si krajský soud učinil náhled i na konkrétní příběh žalobkyně. Otec žalobkyně i sama žalobkyně spojili dopravní nehodu s pomstou politických protivníků. Navíc shodně uvedli, že viník nehody nebyl potrestán. Toto tvrzení je v přímém rozporu s přednesem matky žalobkyně, která jasně vypověděla o dopadení viníka a stejně tak odprezentovala uložený trest. V žádném případě však tuto nehodu nedávala do souvislosti s bývalými politickými aktivitami manžela. Dále krajský soud doplňuje, že neshledal-li Nejvyšší správní soud v Brně v průběhu řízení o kasační stížnosti otce žalobkyně, o jehož příběh a údajné problémy v zemi původu nyní opírá své obavy z možného pronásledování své osoby sama žalobkyně, azylově-relevantní důvody, pak není logické, aby v tomto směru na příběh žalobkyně nahlížel odlišně jak žalovaný, tak následně zdejší krajský soud.

Z takto popsané situace pak lze za stěžejní pohnutku k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany označit potřebu nadále legálně setrvat na území České republiky, jak dle přesvědčení soudu opět správně vyhodnotil žalovaný. Nelze pominout, že žalobkyni byl vystaven výjezdní příkaz a v souvislosti s tím žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud naprosto chápe a troufá si napsat, že rozumí vnitřním pohnutkám žalobkyně podstoupit jakékoli kroky proto, aby mohla nadále žít a studovat v zemi, kde se cítí svobodně, získala středoškolské vzdělání a má jasnou představu o svém dalším studiu. Řízení o udělení mezinárodní ochrany ovšem na potřebu legalizace pobytu za účelem shora zmíněným nedopadá. V tomto směru lze ostatně odkázat např. na rozhodnutí NSS v Brně ze dne 18.11.23004 čj. 7 Azs 117/2004, které říká: „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“

Další námitku uvedenou v žalobě a týkající se pochybení správního orgánu spočívající v neaktuálnosti podkladových zpráv vyhodnotil krajský soud rovněž jako nedůvodnou. Konkrétní pochybení spatřovala v tom, že správní orgán čerpal informace o Ukrajině ze zprávy MZ USA o stavu lidských práv na Ukrajině za rok 2009 a nikoli z aktuální zprávy za rok 2010. Krajský soud připouští, že v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí správnímu orgánu zjevně nic nebránilo, aby si pro

rozhodnutí opatřil verzi dané zprávy hodnotící situaci na Ukrajině za rok 2010. Je však zapotřebí zdůraznit, že kromě popsané zprávy žalovaný opřel své rozhodnutí o další informace z různých na sobě nezávislých informačních zdrojů, které v sobě již nesly zprávy potřebným způsobem časově aktuální. Konkrétně se jednalo o Informaci MZV ČR čj. 129871/2010-LPTP ze dne 19. ledna 2010 o situaci na Ukrajině zachycenou v aktuální databázi ČTK. Obsah těchto zpráv nebyl dle přesvědčení krajského soudu v žádném rozporu s informacemi zachycujícími situaci v průběhu roku 2009. Proto soud neshledal potřebu či povinnost provést doplnění dokazování o žalobkyní zmiňovanou Zprávu MZ USA za rok 2010 (§ 52 odst. 1 s.ř.s).

Případný problém s vycestování, resp. návratem žalobkyně na Ukrajinu spočívající v absenci potřebných dokladů lze řešit cestou vysvětlenou v odpovědi zaslané otci žalobkyně Velvyslanectvím Ukrajiny v roce 2008. Z přednesu žalobkyně při jednání soudu ovšem vyplynulo, že ani její rodiče ani ona sama žádné kroky k obstarání potřebných dokladů neučinila.

Azyl je dále možné udělit za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu). V tomto směru, s ohledem na situaci žalobkyní popsanou, nebyla v daném případě ani žádná tvrzení z její strany činěna.

Správní orgán byl následně povinen posoudit, zda-li informace žalobkyní přednesené nelze považovat za tak mimořádnou a závažnou situaci, na kterou by mohlo dopadat ust. § 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl. Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení (týká se právě tohoto výroku), může soud dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v Brně i krajských soudů samotných přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud uvážil, že v konkrétním případě se o žádný exces nejedná. Žalovaný posoudil odpovídající množství podkladů (konkrétních zpráv a informací – jasně citovány v napadeném rozhodnutí a to hlavně od samotné žalobkyně), z nichž nebylo možno na případnou důvodnost tohoto postupu usoudit. Sama žalobkyně potvrdila, že krom dioptrické vady je její zdravotní stav v zásadě dobrý. Krajský soud tak nevybočil z ustálené rozhodovací praxe a lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55. Problematiku pobytu cizinců na území České republiky řeší zák.č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, tedy objektivně zde existuje právní předpis dopadající na aktuální problém žalobkyně spočívající v potřebě další legalizace pobytu.

Poté žalovaný s odkazem na § 28 zákona o azylu zjišťoval, zda-li žalobkyně nesplňuje důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do

pokračování 28Az 47/ 2010

státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního

občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V odůvodnění této části svého rozhodnutí žalovaný vycházel z informací získaných v průběhu správního řízení od žalobkyně a z informací o zemi původu, přičemž v případě žalobkyně neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a 14b zákona o azylu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného § 14a.

Žalobkyně potvrdila, že Ukrajinu opustila spolu s matkou ještě jako nezletilá, sama žádné konkrétní potíže s orgány státní moci před odchodem ze země neměla. Krajský soud je ochoten připustit, že v případě návratu na Ukrajinu nebude postavení žalobkyně z hlediska ekonomického i čistě lidského jistě jednoduché, nicméně tyto namítané skutečnosti nemohou ovlivnit fakt, že je nelze podřadit pod azylově-relevantní důvody.

Navíc, jak již zmínil žalovaný vycházeje přitom z obsahu shromážděných informací, v případě potřeby má žalobkyně možnosti dovolat se ochrany svých ústavně zaručených práv a pravděpodobnost, že by byla ponižujícímu zacházení bez možnosti ochrany země původu se jeví ve světle informací o zemi původu málo pravděpodobná. Jistěže lze namítnout, že zprávy obsahují rovněž negativní postřehy, nicméně s určitou mírou diskriminace či nátlakového jednání ze strany soukromých osob a případně i ze strany státních orgánů se lze velmi pravděpodobně střetnout téměř v každé společnosti a jde následně o posouzení, zda-li daná společnost zaručuje reálné a účinné mechanismy ochrany (Informace MZV čj. 129871/2010-LPTP ze dne 19. ledna 2010). Dle aktuálních informací v současné době na Ukrajině neprobíhá ozbrojený konflikt, v případě návratu žalobkyně do vlasti jí nehrozí nebezpečí dle citovaného ustanovení a vycestování tak za objektivně zjištěné situace nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR (§ 14a odst. 2 zák. o azylu). Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu (doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny) soud v případě žalobkyně nezjistil, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82: „Povinnost nevystavit žadatele o azyl mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu (čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb.) je dána, pokud hrozí „reálné nebezpečí“, že bude takovému zacházení vystaven.“ Soud tak po provedeném řízení, vyhodnocení důkazů v souvislosti s uplatněnými námitkami tak, jak je zachyceno v tomto rozhodnutí, dospěl oproti předneseným námitkám žalobkyně k závěru, že žalobkyni v případě návratu nebezpečí dané intenzity z důvodů v tomto rozsudku vysvětlených nehrozí. Rozhodnutí žalovaného respektovalo zákonnou úpravu, soud neshledal ani vady ve správním řízení, které jeho vydání předcházelo, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. Žalobkyni soudem ustanovený advokát požadoval odměnu za celkem čtyři úkony právní služby.

Byla účtována a) první porada s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení s datem 4. 10. 2010, b) řádné doplnění žaloby s datem 3. 11. 2010, c) replika s datem 17. 12. 2010 na vyjádření žalovaného k žalobě a d) účast při jednání soudu konaném dne 30. 3. 2011. V hotových výdajích ustanovený advokát požadoval paušální odměnu za čtyři úkony právní služby po 300,-- Kč za jeden úkon a náhradu za promeškaný čas strávený na cestě z místa sídla kanceláře do budovy Krajského soudu v Hradci Králové, a to za 1 půlhodinu po 100,-- Kč.

Z titulu plátce DPH žádal navýšení odměny o 20 % a ve výsledku požadoval v souvislosti se zastupováním zaplatit 10.884,-- Kč.

Krajský soud po ověření obsahu a charakteru jednotlivých úkonů usoudil, že není namístě přiznat odměnu za úkon specifikovaný v předchozím odstavci pod písmenem c). Podání s datem 17. 12. 2010 nepřineslo žádné zásadní či faktické informace pro dané řízení rozhodné. Z jeho stručného obsahu se podává toliko postoj žalobkyně, která nesouhlasila s rozhodnutím věci samé bez jednání, požadovala ustanovení tlumočníka jazyka ruského a žalovanému vytkla, že se ve svém vyjádření vyhnul žalobou vytýkaným vadám přezkoumávaného rozhodnutí. Za tento úkon, který nepřinesl do projednávané věci žádné nové skutečnosti, krajský soud odměnu (včetně paušální odměny za jeden úkon právní služby) nepřiznal. Ve výsledku tedy přiznal odměnu za zastupování částkou 6.670,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7.5, zák. č. 177/1996 sb., v platném znění). Tato částka pak byla zvýšena o 20% z titulu platby DPH na výsledných 8.004,-- Kč. Odměna bude vyplacena z účtu zdejšího soudu do 60 dní po právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

pokračování 28Az 47/ 2010

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. března 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru