Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 41/2010 - 47Rozsudek KSHK ze dne 09.02.2011

Prejudikatura

1 Afs 58/2009 - 541


přidejte vlastní popisek

28 Az 41/2010-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: T. T. H., nar. X, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2010, č. j. OAM-237/ZA-06-ZA14-2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně, jak přednesla správnímu orgánu, pobývala až do zimy 2008 ve své vlasti. Po odchodu ze země přicestovala do České republiky, kde žila dva měsíce a vycestovala do Spolkové republiky Německo. Zde pobývala až do června 2010 a odtud byla vrácena na základě Nařízení Rady č. 343/2003/ES, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu k posouzení žádosti o poskytnutí

Pokračování 28Az 41/2 010

azylu (nařízení je někdy označováno jako „Dublin II“) zpět do České republiky. Následně zde podala v červnu 2010 žádost o udělení mezinárodní ochrany.

Žalovaný posoudil její důvody a rozhodl tak, že žalobkyni mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil. Ta včasnou žalobou vytýkala správnímu orgánu nesprávné vyhodnocení důvodů, které ji vedly k podání žádosti. Popsala své zdravotní potíže, pro které Vietnam fakticky opustila, neboť by jí země původu nebyla schopna zajistit odpovídající péči. Tento fakt je i důvodem pro obavy z návratu. Žalovanému vytkla, že vycházel a) z neaktuálních informací, jím použité zprávy zachycují situaci v roce 2008. Zdůraznila, že posouzení žádosti má být výrazně individuální, proto jí není jasné, proč se správní orgán zabýval tím, zda-li je ve Vietnamu b) dostupná léčba HIV pozitivních osob. Dále namítla c) nedostatečné vyšetření svých zdravotních potíží (problémy kardiologické), a proto nemohl mít správní orgán objektivní informace o závažnosti jejího zdravotního stavu. Trvala na zrušení rozhodnutí a vrácení žalovanému k dalšímu řízení.

Správní orgán reagoval na žalobní námitky ve vyjádření ze dne 30. září 2010. Zopakoval výhrady žalobkyně, aby následně zdůraznil, že jediným důvodem její žádosti byly tvrzené zdravotní problémy, které údajně z finančních důvodů nebyla schopna řešit ve Vietnamu. Se souhlasem žalobkyně ověřil fakta uvedená v její zdravotní dokumentaci a zjistil, že žalobkyně má dle zprávy lékařky trpět srdečním šelestem nejasného stáří. V době lékařské prohlídky, tedy k 13.7.2010, byla objektivně bez jakýchkoli potíží, žádné léky neužívala. K žalobním námitkám zaujal správní orgán následující vysvětlení: informace o možnosti léčby odlišného zdravotního postižení, nežli je diagnostikováno v případě žalobkyně, využil proto, že dokladují faktickou možnost léčby daleko závažnějšího onemocnění oproti onemocnění samotné žalobkyně. Bylo tedy možné dovodit využití systému zdravotní péči v zemi původu žalobkyně. Závažnost zdravotního stavu měl správní orgán za prokázanou zprávou lékařky, která by v případě zjištění vážného zdravotního stavu nařídila potřebná vyšetření a medikamentózní léčbu. Ekonomický důvod svého odchodu zmínila sama žalobkyně s tím, že by ve Vietnamu neměla finanční prostředky na řádnou léčbu. Konečně žalovaný poukázal na objektivně zjistitelné okolnosti, které vedly žalobkyni k podání žádosti: ta po uplynutí platnosti víza za účelem podnikání nelegálně překročila státní hranice a požádala o mezinárodní ochranu v Německu. Až teprve po návratu do České republiky a po opakovaném rozhodnutí o správním vyhoštění podala žádost o udělení mezinárodní ochrany zde. Její jednání tak žalovaný vyhodnotil jako zjevně účelové. Trval na zamítnutí žaloby.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení (žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou), projednal soud žalobu při jednání, ačkoli obě strany sporu souhlasily s postupem dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Učinil tak proto, že správní orgán zavázal k předložení aktuální verze informace o faktické možnosti léčby srdečních onemocnění v zemi původu žalobkyně. Žalobkyni naopak zavázal k tomu, aby soudu doložila aktuální zprávy lékařů o svém zdravotním stavu, průběhu a způsobu léčby jí tvrzených zdravotních potíží. Správní orgán požadovanou informaci doložil a setrval na závěrech vydaného rozhodnutí. Žalobkyně své povinnosti nedostála, navíc se na Pokračování 28Az 41/2010

nařízené jednání soudu nedostavila, ačkoli měla doručení předvolání na jednání, ve kterém byla stanovena výše zmíněná povinnost, vykázáno (fikce). V mezích daných žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a po doplnění dokazování o obsah aktuální informace o dostupnosti léčby srdečních onemocnění ve Vietnamu krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí.

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany (§ 14a či § 14b zákona o azylu).

Krajský soud ověřil, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobkyně ze dne 28.6.2010, z informací uvedených žalobkyní ve vlastnoručně psané žádosti a z obsahu konaného dne 12.7.2010. Okolnosti sdělené žalobkyní doplnil o dvě Informace MZV. První je datována 3. listopadem 2008 (čj. 3185/2008-LPTP) a obsahově se týkala dostupnosti lékařské péče ve Vietnamu. Druhá je z data 21. dubna 2008 (čj. 103424-13/2008-LPTP) a byla zaměřena na otázku bezpečného návratu do země včetně informací obsažených v databázi ČTK. Žalobkyni byla dána možnost seznámit se s jejich obsahem, podklady nezpochybnila a sama žádný návrh na doplnění dokazování nenavrhla.

Z uvedených důkazů soud ověřil, že žalobkyně opustila Vietnam „v zimě 2008“, je vietnamské národnosti a bez vyznání. Nebyla nikdy politicky aktivní, rovněž tak členové její rodiny, proti její osobě nebylo a není v zemi původu vedeno trestní stíhání. Tvrdila, že trpěla srdečními problémy, rodina neměla dostatek finančních prostředků na její léčbu. Vietnam opustila a přicestovala do České republiky vedena informacemi o dostupnosti a kvalitě léčby. Přednesla, že ji bolí u srdce, občas nemůže dýchat. V Německu údajně byla hospitalizována, užívala léky a měla se podrobit operaci. Připustila, že po návratu do České republiky žádné léky neužívá. Rovněž zmínila, že by chtěla v České republice studovat. Návratu se obává ze stejných důvodů, pro které odešla. V pohovoru toliko podrobněji rozvedla již zaznamenané okolnosti a důvody jejího odchodu včetně důvodů pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Doplnila, že o mezinárodní ochranu nepožádala bezprostředně po vstupu na území České republiky, neboť o této možnosti nevěděla. Do Německa vycestovala na základě rady a doporučení jednoho krajana. Potvrdila, že žádost podala z důvodů své nemoci, tedy potřeby léčby a rovněž případné možnosti studia v České republice. Připustila, že žádné léky neužívá.

Ve spise žalovaného je založena zpráva lékařky MUDr. H. P. ze dne 13.7.2010. Ve zprávě je uvedeno, že dne 9.7.2010 provedl MUDr. P. vyšetření, kterým zjistil pouze systolický šelest. Další příznaky případného srdečního selhávání (otoky dolních končetin, dýchací potíže apod.) se v průběhu doby pobytu žalobkyně neobjevily. Snímek srdce a plic neprokázal rovněž žádnou patologii, orientační neurologické

Pokračování 28Az 41/2010

vyšetření, tlak i puls žalobkyně byly v normě. Lékař konstatoval, že doplňující kardiologické či neurologické vyšetření je vhodné, nicméně není akutní, žalobkyně je po stránce zdravotní schopna transferu. Informace o zemi původu, které správní orgán zajistil, jsou stručné, nicméně věcné. Lze usoudit, že v případě potřeby je ve velkých nemocnicích zajištěna dostupnost retrovirové léčby (v souvislosti s HIV pozitivitou) včetně léčby souvisejících infekcí a tuberkulózy. Rovněž návrat žalobkyně jako neúspěšné žadatelky o mezinárodní ochranu nebude doprovázen - obecně řečeno - žádnými postihy ze strany státních orgánů Vietnamu.

Krajský soud předpokládal, že žalobkyně bude reagovat na jeho výzvu a doloží informace, které by mohly objasnit jí tvrzenou vážnost zdravotního stavu a tím i jednu z jejích žalobních námitek. Požadavek soudu zůstal neoslyšen, řádně obeslaná žalobkyně se na jednání bez omluvy nedostavila. Naopak správní orgán doplnil soudem žádanou informaci, která je cíleně zaměřena na možnost a dostupnost léčby srdečních onemocnění, existenci specializovaných zdravotnických zařízení včetně problematiky zdravotního pojištění. Jedná se o informaci MZV čj. 114457/2010-LPTP ze dne 16. září 2010. Zpráva potvrzuje, že ve velkých městech existují specializovaná zdravotnická zařízení, v zásadě volně dostupná, pro léčbu srdečních onemocnění. Méně náročná léčba se obejde bez doplatku, u náročnější je vyžadována spoluúčast pacienta. Informace vyjmenovává skupiny, které platí zdravotní pojištění, skupiny, za které je pojištění hrazeno státem a zmiňuje, že nejchudším obyvatelům je zdravotní pojištění poskytováno státem bezplatně. Rovněž zmiňuje možnost komerčního připojištění.

Při znalosti podmínek nároku na udělení mezinárodní ochrany formou azylu, v daném případě, s ohledem na důvody podané žádosti, zejména azylu humanitárního, se znalostí obsahu informací o zemi původu a s přihlédnutím k tvrzením žalobkyně včetně zhodnocení jejího postoje v řízení před soudem, krajský soud vyhodnotil její žalobu jako nedůvodnou.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Rozhodnutí žalovaného ve smyslu neudělení mezinárodní ochrany formou azylu dle § 12 je plně v souladu se zákonnou úpravou, neboť žalobkyně žádný azylově relevantní důvod netvrdila. Rovněž tak (s ohledem na obsah znění) nemohlo dojít k naplnění podmínek § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny).

Stručně lze shrnout, že žalobkyně označila za důvod opuštění Vietnamu svůj zdravotní stav, kdy v důsledku nedobré ekonomické situace rodiny není schopna zaplatit si v zemi původu potřebnou léčbu. Pro tytéž důvody se obává návratu zpět. Správní orgán vyhodnotil toto tvrzení jako informace ukládající mu uvažovat o případné naplnění podmínek ust. § 14 zákona o azylu, tedy podmínek pro udělení

Pokračování 28Az 41/2010

humanitárního azylu. Dokazování zaměřil na objasnění faktických zdravotních potíží žalobkyně a k této otázce soustředil informace o možnostech případné léčby v zemi původu. Zdravotní stav žalobkyně je zaznamenán v souhrnné zprávě MUDr. P. (podstatný obsah viz. výše). Krajský soud ověřil, že v době podání žádosti, tedy v červnu 2010 a ani o měsíc později, kdy probíhal pohovor včetně lékařského vyšetření, žalobkyně žádné léky neužívala, zdravotní stav nevykazoval v žádném směru patologii či zásadnější odchylky od normálu.

Soud proto vybídnul žalobkyni, aby sama doložila lékařské zprávy a informace o tom, jak dále probíhá její léčení, avšak bez odezvy. S přihlédnutím ke zjevné nečinnosti žalobkyně považoval krajský soud okolnosti ohledně zjišťování zdravotního stavu žalobkyně za dostatečně objektivní. Se žalobkyní nicméně souhlasil potud, že od správního orgánu očekával, co do podkladových informací, vyšší míru individualizace případu žalobkyně. Tato výhrada byla napravena v průběhu soudního řízení doložením aktuální informace. Oproti žalobkyni nicméně nepovažoval za pochybení, pokud správní orgán argumentoval možnostmi a dostupností léčby u HIV pozitivních osob. Pochopil, že žalovaný chtěl demonstrovat, že ve Vietnamu je možnost léčby i velmi závažných a finančně nákladných onemocnění. Z toho dovodil, že není důvodů obávat se, a zde krajský soud dodává - pokud by žalobkyně byla fakticky kardiologickým pacientem, že by jí nebyla poskytnuta potřebná péče. Správnost úvah žalovaného lze nadto podpořit konzistentní rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu v Brně, který k obdobnému případu zaujal stanovisko ve svém rozsudku čj. 1 Azs 6/2008-58 ze dne 20.2.2008, z něhož krajský soud cituje: „Ke zdravotním problémům (kterými argumentuje stěžovatel v této věci) jakožto důvodům pro poskytnutí humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud vyjádřil taktéž v řadě svých rozsudků, z nichž pro tuto věc je klíčový rozsudek č. j. 2 Azs 30/2007 - 69 ze dne 26. 7. 2007 (www.nssoud.cz). Podle cit. rozsudku výklad toho druhu, který nabízí Nejvyššímu správnímu soudu také stěžovatel v nyní posuzované věci, by vedl k absurdnímu závěru, že by se žadatelé o mezinárodní ochranu potenciálně mohli přestěhovat do toho ze států, […] který poskytuje nejkvalitnější zdravotní péči. Správní orgán i krajský soud jsou ve shodě s cit. judikaturou, podle níž zdravotní stav může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany jen zcela výjimečně.“

Pasivní postoj žalobkyně v průběhu řízení před soudem včetně ignorance požadavku soudu tak koresponduje závěrům správního orgánu o účelovosti podané žaloby. Krom výhrad k postupu správního orgánu ohledně „objektivnějšího“ zjištění zdravotního stavu žalobkyně vůči soudu neučinila žádný úkon, kterým by jej o důvodnosti a opodstatněnosti svých námitek přesvědčila.

Účelovosti jednání a její snaze o legalizaci pobytu nasvědčuje i postoj žalobkyně, která po uplynutí doby platnosti víza uděleného jí za účelem podnikání nelegálně vycestovala do Německa, kde požádala o mezinárodní ochranu. Tvrdila-li, že tak učinila na základě rady svého krajana, když dříve o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany nevěděla, pak lze důvodně předpokládat, že tento informovaný krajan dobře věděl, že stejnou možnost žalobkyni dávají i zákony České republiky. Přesto vycestovala a teprve po navrácení zpět na území České republiky požádala i Pokračování 28A z 41/2010

zde o udělení téže ochrany. I kdyby krajský soud nesdílel pochybnosti žalovaného, pak je přesvědčen, že dosud doložený zdravotní stav žalobkyně důvody pro udělení humanitárního azylu s přihlédnutím k nevýrazné odchylce od zdravotního stavu zdravého člověka nezakládal. Neudělením humanitárního azylu tak správní orgán rovněž nepochybil.

Konečně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, zda-li žalobkyně nesplňuje důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak umožňuje ust. § 14a zákona o azylu. Žalobkyně nepřednesla žádné skutečnosti, které by mohly z jakýchkoli příčin zakládat její obavy z perzekuce státních orgánů v případě návratu do Vietnamu. Zde je namístě připomenout skutečnosti zjištěné k této otázce ve zprávách o zemi původu shromážděných žalovaným a zaznamenané v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. K takové změně politické a bezpečností situace ve Vietnamu, která by znamenala pro žalobkyni ohrožení, nedošlo, resp. žádné takové informace nelze z běžně dostupných informačních zdrojů zachytit (míněno informace v databázi ČTK či Informace MZV z 21. dubna 2008 čj. 103424-13/2008-LPTP, která byla cíleně zaměřena na otázku možnosti bezpečného návratu do Vietnamu. Žalobkyně byla s informací seznámena, nesporovala údaje v nich obsažené a nedoložila žádnou zprávu, která by objektivitu informací zpochybnila. Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu nebyly v případě žalobkyně rovněž zjištěny, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný.

Krajský soud tak objasnil důvody, pro které neshledal žalobní námitky za relevantní. Žalobu posoudil jako nedůvodnou a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšné žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 9. února 2011 JUDr. Marcela Sedmíková , v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru