Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 11/2011 - 70Rozsudek KSHK ze dne 09.09.2011

Prejudikatura

5 Azs 66/2008 - 70


přidejte vlastní popisek

28Az 11/2011-70


L008189

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: O. S., zast. Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431 proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2 2011, č. j. OAM-69/LE-05-K03-2009, takto:

I. Žaloba se v té části, ve které žalobci nebyla udělena mezinárodní

ochrana dle § 12, § 13, § 14 a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, zamítá.

II. Rozhodnutí žalovaného se v té části, ve které žalobci nebyla udělena

mezinárodní ochrana dle § 14a zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odměna soudem ustanoveného advokáta Mgr. Ondřeje Rejska

se určuje částkou 7.200,-- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu

Krajského soudu v Hradci Králové na účet advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce označený v záhlaví tohoto rozhodnutí požádal o udělení mezinárodní ochrany. Správnímu orgánu označil v zásadě tři důvody, pro které opustil Sýrii: a) problémy se zaměstnavatelem, který po žalobci požadoval přestoupení k islámu, za b) osočení své osoby z úmyslného zapálení kanceláře strany BAAS a za c) potíže související s tím, že je stoupencem jezidského náboženství. Tvrdil, že byl týden vězněn policií a fyzicky napadán, proto na radu svého otce ze země vycestoval. V případě návratu se obává uvěznění v souvislosti s nařčením ze žhářství.

Skutečnosti tvrzené žalobcem doplnil správní orgán o informaci o zemi původu, cíleně shromážděné k příběhu žalobce. Ten označil s odkazem na zjištěné rozpory jako nevěrohodný a žalobci mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil.

V následně podané žalobě označil žalobce rozhodnutí správního orgánu za nezákonné. Tvrdil, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisu či je s ním přímo v rozporu. Vytýkal rovněž nekorektní hodnocení shromážděných informací. Zdůraznil, že je Kurdem bez státní příslušnosti, konkrétně v postavení Ajanib (v Sýrii registrovaný jako cizinec). Poukázal, že osobám v jeho postavení jsou upírána základní práva včetně práva obrátit se na justiční orgány se svými problémy – zadržování mzdy a nucení ke změně víry. V případě návratu by mu hrozilo vězení, kde lze předpokládat špatné zacházení a protiprávní jednání s vězni. K tomuto problému odkázal na řadu zpráv týkajících se postavení občanů kurdské národnosti v Sýrii. Vyslovil přesvědčení, že s ohledem na přednesené důvody jsou u něho důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu a stejně tak důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. K žalobě předložil několik informací, některé v českém jazyce, většinu v jazyce anglickém. Posléze doplnil, že je mu známo, že správní orgán Kurdům původem ze Sýrie bez státní příslušnosti a jezidského vyznání mezinárodní ochranu běžně uděluje. Pokud tedy žalobci nevyhověl, posoudil jeho žádost v rozporu se stanoviskem Nejvyššího správního soudu v Brně uveřejněným v rozsudku čj. 7 Azs 25/2009-136 ze dne 2. dubna 2009. Závěrem žádal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Na výzvu krajského soudu zareagoval správní orgán k předneseným žalobním námitkám vyjádřením s datem 2. května 2011. Popřel jejich oprávněnost odkazem na obsah správního spisu, shromážděné důkazy (informace o Sýrii) a zejména informace přednesené žalobcem. Z nich lze vysledovat, že žalobce nebyl členem

žádné politické strany event. organizace, nevyvíjel žádné veřejné aktivity směřující k uplatňování politických práv a svobod. Potvrdil, že se o politiku nezajímal a nedokázal objasnit důvody, pro které v žádosti uvedl, že odešel pro politické problémy. Důvody neudělení mezinárodní ochrany byly podrobně vysvětleny v rozhodnutí s tím, že správní orgán vyhodnotil výpověď žalobce jako nepřesvědčivou a účelovou. Připomněl s odkazem na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v Brně, že řízení o udělení mezinárodní ochrany je provázeno zásadou aktivity žadatele. Správní orgán tak není povinen domýšlet právně relevantní důvody pro kladné rozhodnutí za situace, kdy přednes žalobce takovým úvahám neodpovídá. Doplňková ochrana nebyla žalobci udělena s ohledem na obsah konkrétních informací řešících otázku bezpečného návratu a to s přihlédnutím k jeho konkrétnímu příběhu a vyhodnocení věrohodnosti podávaných informací. Ačkoli žalobce není státním občanem Sýrie, obsah získaných informací vypovídá v tom směru, že jeho návrat je možný. Námitky žalobce správní orgán označil z důvodů vysvětlených za neopodstatněné, a proto trval na zamítnutí žaloby.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu za přítomnosti obou účastníků, zástupce žalobce a tlumočníka kurdského jazyka. Správní orgán přehodnotil s ohledem na aktuální situaci v Sýrii své rozhodnutí v té části, která se týkala neudělení doplňkové ochrany. V ostatním pak obě strany setrvaly na svých původních postojích. Žalobce potvrdil, že jím k žalobě doložené novinové články, některé z nich v anglickém jazyce, dokladují obecně neutěšenou a složitou situaci syrských Kurdů. Žádná další fakta, která by mohla mít vliv na výsledek sporu, již soudu předložena nebyla. V mezích žalobních bodů krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Soud prostudoval správní spis, žádost žalobce uplatněnou dne 16. 2. 2009, obsah pohovoru konaného dne 25. 2. 2009 včetně dvou doplňujících s daty 15. 7. 2010 a 15. 2. 2011. Žalovaný dále shromáždil informace o Sýrii a to z různých informačních zdrojů. Při rozhodování vycházel z informace MZ USA z 11. března

2010 týkající se Sýrie s názvem – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009, Informace švýcarského Spolkového migračního úřadu z 19. října 2009 řešící problematiku ilegálního vycestování a delšího pobytu v zahraničí, informace téže instituce ze 6. března 2009 mapující aktuální situaci Kurdů v Sýrii, Informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky z 1. května 2008 týkající se postojů syrské vlády vůči občanům, kteří požádali o udělení statutu uprchlíka nebo o azyl a zacházení s těmito osobami, Informace MV Velké Británie ze 17. února 2009 obsahující směrnici pro posuzování žádostí o azyl ve vztahu k žadatelům ze Sýrie, Informace Human Right Watch z ledna 2009 o potlačování kurdských práv v Sýrii, Informace MV Velké Británie ze 17. února 2009 obsahující směrnici pro posuzování žádostí o azyl, Výroční zprávu Amnesty International z 28. května 2009 (události za rok 2008), Informace MZV ČR čj. 114413/2009-LPTP ze dne 31. srpna 2009 (syrský zatykač), Informace MZV ČR čj. 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 zaměřenou na postavení kurdské menšiny včetně Kurdů bez státního občanství, Posudek Evropského centra pro kurdská studia a občanství kurdského obyvatelstva z 25. listopadu 2009 zaměřeného na možnost týrání při návratu do Sýrie a dále zpráva téhož institutu z prosince 2010 cíleně zaměřenou na situaci jezidů v Sýrii, Zpráva Dánské imigrační služby a ACCORD z května 2010 obsahující otázky lidských práv Kurdů v Sýrii Infobanky ČTK zahrnující poslední zprávu z 21. dubna 2010.

Samotný žalobce předložil k žalobě několik listinných důkazů, které měly osvědčovat obecně komplikované postavení Kurdů v Sýrii, jak sám potvrdil u jednání soudu. Konkrétně se však jeho azylového příběhu netýkaly.

Nyní krajský soud stručně zaznamená fakta týkající se samotného žalobce a okolnosti, které přednesl žalobce v řízení před správním orgánem a které označil za důvody opuštění Sýrie. S přihlédnutím k závěrům žalovaného o nevěrohodnosti a účelovosti žalobcových projevů zaměří soud rovněž pozornost na otázku věrohodnosti jeho příběhu. Žalobce nepředložil žádný platný doklad osvědčující jeho totožnost a státní příslušnost, a proto správní orgán a následně rovněž krajský soud vycházely z čestného prohlášení žalobce. V něm uvedl, že se narodil v Sýrii a je bez státní příslušnosti v postavení Ajanib jezidského náboženského vyznání. Následně doložil doklad stvrzující tuto informaci. Nedosáhl žádného vzdělání, vojenskou službu neabsolvoval, zdravotní potíže netvrdil. Do prosince 2008 žil v obci Karaša, okres Hasaka, kde nadále žijí jeho rodiče a tři sourozenci. Následně až do svého odchodu dne 28. 1. 2009 pobýval v Kámišlí.

Je namístě připomenout, že žalobce v žádosti uplatněné dne 16. 2. 2009 spojoval důvody svých obav a s tím souvisejícího odchodu ze Sýrie těmito konkrétními problémy: v místě bydliště vykonával práce v zemědělství pro Araba, který žalobce jednak nutil přistoupit k islámu a jednak mu odmítal vyplácet odměnu za vykonanou práci. Žalobce si byl stěžovat na policii, policisté jej zbili, týden byl uvězněn a propuštěn byl poté, kdy jej vyplatil jeho otec. Vycestoval ke kamarádovi do Kámišlí, kam mu otec sdělil, že je hledán tajnou policií jako údajný pachatel požáru objektu, kde měla pobočku vládnoucí strana BASS. Sýrii opustil letecky přes letiště

v Damašku a to na syrský pas. Z Káhiry do Evropy mu převaděč oznámil, že jsou doklady falešné a dal mu pas bulharský.

V pohovoru konaném dne 25. 2. 2009 potvrdil informace uvedené v žádosti a doplnil, že po absolvování pěti tříd školy pracoval v zemědělství. Zopakoval problémy s arabským mužem a situoval konflikt spočívající v nezaplacení odměny za práci na den 27. či 28. 11. 2008. Oznámil svůj problém na policii, kde byl týden držen bez jakéhokoli výslechu a poté propuštěn. Zde soud odkazuje na prvotní informaci k této události uvedenou v žádosti. V ní žalobce hovoří o tom, že byl policií zbit.Opět se s dotyčným mužem pohádal asi dva dny po propuštění a odcestoval do Kámišlí ke kamarádovi. Tu noc někdo podpálil kancelář strany BASS v Karaši. Spontánně uvedl, že kvůli žhářství jej policie začala hledat 28. 12. 2008. Tuto informaci měl žalobci telefonicky oznámit jeho otec (str. 20 i 28 správního spisu). Následně však opět spontánně uvedl, že mu ji oznámil kamarád z vesnice (str. 26 správního spisu). Správní orgán poskytl žalobci prostor k vysvětlení časových i věcných nesrovnalostí. Žalobcova reakce byla taková, že si již data nepamatuje a to i přesto, že veškeré události včetně časových údajů uváděl zcela spontánně. Ačkoli v žádosti tvrdil politické a náboženské důvody svých obav, v pohovoru zcela odmítl jakýkoli politický podtext svých potíží a náboženské problémy spojoval s tím, že je Jezída a trpěl přístupem muslimů, kteří měli žalobce slovně napadat a požadovat po něm přístup k islámu.

V doplňujícím pohovoru konaném dne 15. 7. 2010 blíže rozvedl potíže s majitelem polí (Arabem), potvrdil nátlaky muslimů v tom směru, aby se odklonil od své víry a přešel k víře jejich. Dále trval na tom, že potíže pramenily i ze skutečnosti, že je Jezída. Ti jsou dle přesvědčení žalobce stíháni stejně tak jako Kurdové. Při doplňujícím pohovoru dne 15. 2. 2011 měl žalobce osvědčit znalosti jezídského náboženství. Fakta jím přednesená byla velmi kusá, Táusí Malaka označil za proroka (poznámka soudu – jeden se sedmi andělů, tzv. Paví anděl).

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 5. 2008 č. j. 7 Azs 25/2008 - 105 uvedl, že „v případě, že žadatel svoji povinnost tvrzení nesplní, a to buď tak, že vůbec netvrdí žádné skutečnosti, nebo že na podkladě jeho neurčitých nebo rozporuplných skutečností nelze zjistit, jaké jsou skutečné důvody jeho odchodu ze země původu, resp. důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemůže ministerstvo v takovém případě shledat existenci podmínek pro udělení azylu. Ministerstvo totiž za takové situace nemůže posoudit, zda tvrzení žadatele odůvodňují či neodůvodňují přiznání azylu, neboť zde nejsou srozumitelná a určitá tvrzení, která by správní orgán mohl ve smyslu jednotlivých podmínek pro udělení azylu posuzovat a případně porovnávat s informacemi o zemi původu.“

Rozpory a zásadní nepřesnosti se týkají zejména reakce policie po údajném zadržení. K otázce potřeby vnitřní nerozpornosti výpovědí žadatelů o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud také vyjádřil např. v rozhodnutí č. j. 7 Azs 25/2008 – 105, když uvedl, že „jsou-li tvrzení rozporná, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, která z rozporných tvrzení by měl správní orgán ve vztahu k jednotlivým podmínkám pro udělení azylu považovat za důvody, ve kterých žadatel spatřuje podmínky pro udělení azylu. Nevěrohodnost tvrzení na podkladě uvádění rozporuplných tvrzení znemožňuje správnímu orgánu shledat u žadatele podmínky pro udělení azylu.“ V nyní projednávaném případě se stěžovateli nepodařilo, ačkoli byla na rozpornost výpovědí upozorněn a byla mu k tomuto dána příležitost v rámci pohovoru prováděného dne 25. 2. 2009, odstranit pochybnosti o pravdivosti svých tvrzení.

Žalobce v žádosti jasně uvedl, že byl týden držen na policii a zbit, zatímco v pohovorech hovořil toliko o týdenním uvěznění, v průběhu něhož se nic nedělo. Informaci o zapálení sídla strany BAAS mu sdělil otec, nicméně při témže pohovoru spontánně označil za oznamovatele dané zprávy svého kamaráda. V žádosti tvrdil politické a náboženské potíže, když následně politické problémy zcela popřel. Náboženské problémy spojil se svoji příslušností k Jezdům, nicméně nebyl schopen, krom pár naprosto obecných informací, k této problematice doplnit jakákoli fakta a prokázat alespoň dílčí znalosti jezídského náboženství. K tomu krajský soud doplňuje, že žalobce Sýrii opustil prostřednictvím letiště v Damašku. Tento fakt mu zajišťuje, jak vyplývá ze zpráv o zemi původu, možnost návratu. Nesrovnalosti, které jsou dle přesvědčení soudu v souladu se zjištěním a závěry správního orgánu zásadní, nebyl žalobce schopen přesvědčivě a logicky vysvětlit. A to i za situace, kdy byl správním orgánem na časové i věcné nesrovnalosti svého příběhu upozorněn a vyzván k vysvětlení.

Rozhodnutí žalovaného s ohledem na závěr o nevěrohodnosti příběhu žalobce krajský soud akceptoval, oproti žalobní námitce považoval zjištěné rozpory za zcela zásadní, a to i s přihlédnutím k postojům Nejvyššího správního soudu v Brně k otázce důležitosti věrohodné výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu tak, jak se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, čj. 6 Azs 386/2004. V jeho odůvodnění zdůraznil, že „pro případ, kdy není žadatel o azyl schopen doložit ke svému tvrzení o důvodech odchodu žádný důkaz, což je situace převažující, musí si být jednoznačně vědom důležitosti informací vyřčených před správním orgánem. Ty totiž v kontextu se získanými zprávami o zemi původu posléze slouží jako podklad pro rozhodnutí. Váhavé, vyhýbavé či nepřesné informace, které navíc žadatel v průběhu řízení ještě mění, jsou v závěru při porovnání s objektivními informacemi chápány jako účelové, nevěrohodné a pro azylové řízení nedostatečné. Je totiž nutno vycházet z toho, že udělení azylu je institut výjimečný, když jeho účelem je poskytnout ochranu jen tomu, kdo cítí skutečnou obavu z pronásledování z důvodů v zákoně o azylu uvedených. Pravdivost tvrzení žadatele a hodnověrnost jeho osoby jsou přitom základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází, neboť skutečnosti, o kterých žadatel tvrdí, že byly důvodem jeho odchodu či důvodem vzniku jeho obav z návratu, mohou být ověřeny zpravidla jen rámcově. Potřebnou věrohodnost přitom sama osoba, a tím i její příběh, nutně ztrácí, pakliže je nepravdivost jejích tvrzení zjištěna nebo jde-li o tvrzení, která jsou v celkovém kontextu věci nemožná a vyloučena. A to je právě daný případ, když ve výpovědích žalobce byly zjištěny zásadní a výše zaznamenané nesrovnalosti.“

Krajský soud tedy příběhu žalobce ve shodě se správním orgánem neuvěřil a připomíná, že tvrzené uvěznění žalobce nemělo žádnou souvislost s azylově-relevantními důvody. Jeho podstatou měly být finanční spory s majitelem půdy, na které mělo navázat neprofesionální jednání policie. K otázce jezídského náboženství, které není syrskými úřady uznáno a řídí se islámským právem, shromáždil žalovaný cílené a naprosto konkrétní zprávy. Samotná skutečnost, tzn. příslušnost k této náboženské menšině, však sama o sobě ještě nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob, jak lze vysledovat např. z cílené informace KURDWATCH, projektu Evropského centra pro kurdská studia z prosince 2010 zaměřeného na situaci jezídů v Sýrii. Tento poznatek obsahuje rovněž zpráva Dánské imigrační služby a ACCORD z května 2010. Námitka žalobce, že v jeho konkrétním případě rozhodl správní orgán v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu se díky nevěrohodnosti a účelovosti jeho příběhu jeví zcela nepřípadnou.

Popis příběhu žalobce tak, jak jej krajský soud učinil v odůvodnění svého rozhodnutí a to se zaměřením na zcela zjevné časové i faktické rozpory, vedly krajský soud co se týče otázky věrohodnosti žalobcovy osoby, resp. informací jím předkládaných, k témuž závěru, který učinil správní orgán – příběh žalobce s přihlédnutím k zásadním rozporům, které nebyl schopen přesvědčivě a věrohodně vysvětlit, vyhodnotil krajský soud jako příběh smyšlený, přednesený se záměrem získat v azylovém řízení výhodnější pozici pro posouzení důvodnosti své žádosti. O správnosti rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu nemá proto krajský soud žádných pochybností a v podrobnostech odkazuje na obsah odůvodnění správního orgánu, s jehož posouzením a závěrem se plně ztotožnil. Skutečnosti umožňující vydat kladné rozhodnutí ve vztahu k § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) ani ve vztahu k § 14b téhož zákona nebyly v řízení tvrzeny ani zjištěny.

Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení, konkrétně se týká té části rozhodnutí, kdy žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl, může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55, se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Soud

shledal rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu v souladu se zákonem. Správní orgán neměl k dispozici žádné skutečnosti přednesené žalobcem, které by mohly odůvodňovat kladné rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 14 zákona o azylu.

Jiný závěr krajský soud učinil v té části výroku rozhodnutí, která se vztahuje k ust. § 14a zákona o azylu, tedy k otázce návratu žalobce do Sýrie. V tomto směru ostatně své rozhodnutí přehodnotil i samotný žalovaný a s odkazem na trvající komplikovanou a nestabilní společensko-bezpečnostní situaci v Sýrii dal v úvahu zrušení rozhodnutí v této jeho části.

Žalovaný při posuzování otázky návratu logicky vycházel ze znění zákona, kdy se dle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

S přihlédnutím k obecně známému vývoji společensko-politické a bezpečnostní situaci v Sýrii, jež se počátkem roku 2011 poměrně dramaticky vyhrotila, jak vyplývá z informací poskytovaných hromadnými sdělovacími prostředky, je soud přesvědčen, že bylo namístě, aby správní orgán při rozhodování o otázce návratu vycházel z důvodů výše vysvětlených z co možná nejaktuálnějších informací. S přihlédnutím k žalobní námitce ve směru nesprávného posouzení doplňkové ochrany krajský soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ten po ověření aktuální situace v Sýrii o možnosti vycestování žalobce opětovně rozhodne. Krajský soud si v tomto směru dovolí připomenout závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“

Po zvážení námitek žalobce a v kontextu s dosud shromážděnými důkazy včetně odkazu na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v Brně dospěl krajský soud k přesvědčení, že je namístě pochybovat o správnosti závěru žalovaného toliko ohledně negativního rozhodnutí ve smyslu § 14a zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů krajský soud posoudil žalobu v této části jako důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. toliko v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Po doplnění dokazování ve směru uvedeném, tedy po zajištění zcela aktuálních informací o situaci v Sýrii, pak správní orgán opětovně rozhodne. V té části, ve které nebyl žalobci udělen azyl dle § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona o azylu krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce, který měl ve věci z části úspěch, své konkrétní náklady řízení nespecifikoval.

Soudem ustanovený advokát vyčíslil výši odměny za tři úkony právní služby a s tím související paušální náhradu. První úkon účtovaný částkou 2.100,-- Kč (§ 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení, druhým úkonem pak řádné doplnění žaloby. Třetím úkonem požadovaným uhradit v téže výši byla účast zástupce na jednání soudu. Krajský soud tak ustanovenému advokátu přiznal odměnu za tři úkony právní služby ve výši 6.300,-- Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a náhradu hotových výdajů ve výši 900,-- Kč (§ 13 odst. téže vyhlášky), celkem 7.200,-- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu na účet advokátem vymíněný.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 9. září 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru