Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 10/2013 - 35Usnesení KSHK ze dne 27.02.2014

Prejudikatura

3 Ads 58/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Azs 82/2014 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

28Az 10/2013-35

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: N. N., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze, Ječná 7/548 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2013, č.j. OAM-75/ZA-06-P10-R2-2009, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný svým usnesením označeným v záhlaví zastavil s odkazem na ust. § 66 odst. 1 písm. e) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Ozřejmil, že v případě žalobce se v tomto konkrétním řízení jednalo o posouzení jeho čtvrté žádosti o udělení mezinárodní ochrany, o kterou požádal dne 10. 12. 2009, přičemž prvotně řízení o dané žádosti skončilo dne 12. 1. 2010 zastavením řízení pro její nepřípustnost (§ 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o azylu, a § 25 písm. i) téhož zákona). O následně podané žalobě rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozhodnutí žalovaného dne 25. 1. 2011 pod č. j. 56Az 5/2010-61 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

Dále žalovaný ozřejmil průběh všech dosud žalobcem podaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany včetně stavu jejich řízení.

Prvá žalobcem uplatněná žádost byla podáne dne 21. 3. 2006 a rozhodnuto o ní bylo dne 23. 11. 2006 tak, žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona o azylu. Žaloba proti rozhodnutí byla Krajským soudem v Brně dne 31. 10. 2007 pod č. j. 56Az 367/2006-39 zamítnuta. Posléze podaná kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem v Brně dne 30. 5. 2008, č. j. 4Azs 12/2008-73 odmítnuta pro nepřípustnost.

Dne 20. 2. 2009 podal žalobce druhou žádost, řízení o ní byla dne 13. 3. 2009 zastaveno pro nepřípustnost opakované žádosti. Toto rozhodnutí žalobou napadeno nebylo.

V pořadí třetí žádost uplatnil žalobce dne 9. 11. 2009 a řízení o ní bylo opět zastaveno pro nepřípustnost opakované žádosti dne 24. 11. 2009. Žaloba projednaná Krajským soudem v Brně dne 21. 10. 2010, č.j. 56Az 100/2009-33 byla zamítnuta.

Dne 10. 12. 2009 podal žalobce čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Tato žádost, resp. rozhodnutí žalovaného o této konkrétní žádosti, je předmětem tohoto přezkumného soudního řízení.

Pátou žádost žalobce podal 21. 1. 2010 a opět došlo dne 1. 2. 2010 k zastavení řízení, když žádost byla vyhodnocena jako nepřípustná. O následně podané žalobě rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozhodnutí žalovaného dne 25. 1. 2011 pod č. j. 56Az 10/2010-34 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Dne 15. 2. 2010 podal žalobce v pořadí šestou žádost, o níž rozhodl žalovaný dne 22. 2. 2010 když řízení zastavil pro nepřípustnost opakované žádosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 2. 2010, když žalobce se tentokráte nebránil žalobou.

Sedmou žádost žalobce podal dne 11. 3. 2010 a řízení opět bylo dne 2. 4. 2010 zastaveno, když žádost byla posouzena jako nepřípustná pro opakovanání. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozhodnutí žalovaného dne 25. 1. 2011 pod č. j. 56Az 49/2010-37 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Z výše uvedeného dle žalovaného vyplynulo, že žalobce je nadále v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, kdy po zrušujících rozsudcích Krajského soudu v Brně se vedou řízení o žádosti v pořadí čtvrté, páté a sedmé. O žádostech žalobce má přitom rozhodovat totožný správní orgán. Žalovaný tak vyhodnotil nastalou situaci s odkazem na § 48 odst. 1 a 2 správního řádu s tím, že shledal v popsaném překážku věci zahájené (tzv. litispendenci). Vyslovil přesvědčení, že nemůže o obsahově totožné žádosti téhož žadatele vésti současně tři správní řízení, a proto řízení o žádosti podané dne 10. 12. 2009 zastavil dle ust. § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu z důvodů překážky řízení dle § 48 odst. 1 téhož zákona. Závěrem zdůraznil, že veškeré žalobcem dosud uvedené relevantní skutečnosti budou posouzeny v rámci probíhajícího řízení o v pořadí poslední, tedy sedmé žádosti podané dne 11. 3. 2010. Žalovaný současně zohlední všechny právní názory Krajského soudu v Brně vyslovené v jeho třech zrušujících rozsudcích ze dne 25. 1. 2011 (poznámka soudu - popsáno výše).

Ve včasné žalobě žalobce v zásadě shrnul průběh řízení o všech třech svých dosud neukončených žádostech o udělení mezinárodní ochrany včetně odkazu na zrušující rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011 již shora popsané. Dále uvedl, že dne 5. 8. 2013 mu byla doručena dvě rozhodnutí, resp. usnesení, kterými byla řízení o čtvrté a páté žádosti s odkazem na § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu zastavena z důvodu litispendence. S postupem žalovaného vyslovil nesouhlas s následující polemikou: dle názoru žalobce měl správní orgán zvolit postup dle § 140 odst. 1 správního řádu a všechna tři řízeí spojit. Pokud tak neučinil, tak logickým by se jevil postup zastavit řízení o páté a sedmé žádosti, neboť řízení o čtvrté žádosti překážka litispendence nebránila. Toto řízení jako jediné bylo zahájeno bez později vzniknuvší překážky litispendence a jako jediné může vést k platnému rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Objasnil, že žaloba k soudu je dle jeho přesvědčení jediná možnost jak se bránit nezákonnému napadenému usnesení. Ačkoli toto obsahuje poučení o možnosti podat rozklad, pak je dle mínění žalobce rozklad s ohledem na ust. § 9 zákona o azylu vyloučen a rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu je klasickým rozhodnutím o mezinárodní ochraně, proti němuž se lze bránit toliko správní žalobou. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 9Aps 5/2004. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení včetně povinnosti zavázat žalovaného k náhradě nákladů řízení.

Správní orgán se k věci vyjádřil ve stanovisku s datem 27. 9. 2013. Nejprve zopakoval žalobní námitky a argumentaci žalobce zpochybňující správnost postupu a následného rozhodnutí žalovaného. Vyzdvihl, že s ohledem na množství opakovaných žádostí naopak považuje za logické a žalobce nikterak nepoškozující pokračovat v naposled započatém správním řízení. Znovu popsal výsledek řízení a následné rozsudky Krajského soudu v Brně mající vztah k žádosti čtvrté, páté a sedmé. Zdůraznil, že zatímco rozsudky týkající se řízení o páté a sedmé žádosti nabyly právní moci dne 18. 2. 2011, rozsudek týkající se řízení o čtvrté žádosti nabyl právní moci až 21. 2. 2011. Dovozoval proto, že výrokem rozsudku č. j. 56Az 49/2010-37 (řízení o sedmé žádosti) byl vázán s ohledem na ust. § 54 a § 78 odst. 5 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s.ř.s.). Žalovaný uvedl, že v rámci probíhajícího řízení o sedmé žadatelově žádosti budou posouzeny a vypořádány nejen všechny žadatelem či jeho právním zástupcem sdělené relevantní skutečnosti, ale rovněž že budou zohledněny všechny právní názory Krajského soudu v Brně vyjádřené ve výše uvedených rozsudcích (tedy včetně č.j. 56 Az 5/2010-61). Toto konstatování správního orgánu není pouhým „sympatickým ujištěním“, jak jej žalobce označuje, ale vychází z rozsudku č.j. 56Az 49/2010-37, v němž brněnský soud mj. výslovně odkazuje právě na rozhodnutí č.j. 56Az 5/2010-61. Výslovně zde soud zmiňuje dosud nevypořádané žalobcovo tvrzení týkající se jím uváděného členství v hnutí Hizb ut-Tahrir al-Islami. Obavy uvedené žalobcem jsou tedy neopodstatněné a liché, neboť závazný zrušující rozsudek č.j. 56Az 49/2010-37 shrnuje skutečnosti dosud zjištěné nejen v průběhu tohoto správního řízení o sedmé žalobcově žádosti, ale i další z pohledu soudu nevypořádaná tvrzení a zavazuje žalovaný správní orgán povinností zohlednit je v budoucím rozhodnutí.

S ohledam na skutečnost, že žalobce byl řádně poučen o možnosti podat si proti usnesení o zastavení řízení rozklad k ministru vnitra (a tak se i stalo), přičemž do doby současné nebylo o rozkladu rozhodnuto, považoval správní orgán žalobu za nepřípustnou ve smyslu § 68 písm. a) s.ř.s. ve spojední s § 5 s.ř.s., a proto navrhl s odkazem na § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. její odmítnutí.

V reakci ze dne 29. 10. 2013 na vyjádření žalovaného pak žalobce upozorňuje, že správní orgán neuvedl žádné argumenty pro svůj názor, že jím vydané rozhodnutí by mělo oproti úpravě dle § 10 zákona o azylu podléhat tzv. rozkladovému řízení. Trval na tom, že na jakékoli rozhodnutí, kterým se končí řízení o žádosti o mezinárodní ochranu se vztahuje § 9 zákona o azylu, který odvolací řízení vylučuje. Dále nesouhlasil s tím, že může být při třech paralelně probíhajících řízeních zastaveno libovolně kterékoli z nich, o kterém tak bez hlubší logiky a bez respektování zákonného postupu uváží správní orgán. Stejně tak nelze odůvodnňovat zastavení toho kterého konkrétního řízení odkazem na den nabytí právní moci rozsudků Krajského soudu v Brně. Připomněl, že řízení o mezinárodní ochraně je zahájeno dnem podání žádosti a k tomuto datu je třeba posuzovat otázku existence překážky litispendence. V tomto ohledu v případě několika probíhajících řízení je nutné zastavit řízení později zahájené. Trval proto na podané žalobě.

Obě strany vyslovily souhlas s projednáním věci postupem dle § 51 odst. 1 s.ř.s.

Krajský soud k uplatněným žalobním námitkám a ke stanovisku žalovaného uvádí toto: tři s časovým odstupem zahájená řízení o udělení mezinárodní ochrany a následně vydaná rozhodnutí byla podrobena soudnímu přezkumu a v jeden den byla třemi rozsudky Krajského soudu v Brně rozhodnutí žalovaného zrušena a věci mu byly vráceny k dalšímu řízení. Žalovaná dvě z těchto řízení – na časové lince se jedná pro zjednodušení o řízení prvé (fakticky čtvrté) a druhé (fakticky páté) – zastavil s odkazem na § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu s tím, že v řízení o třetí (tedy sedmé) žádosti bude pokračovat v souladu s pokyny obsaženými ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, č. j. 56Az 49/2010-37. Žalobce napadl postup spočívající v zastavení řízení o první (fakticky) čtvrté žádosti s tím, že pokud snad chtěl žalovaný aplikovat zastavení řízení pro překážku litispendence, mohl a měl tak učinit v řízení o žádostech následně uplatněných, tedy o žádosti druhé a třetí (fakticky páté a sedmé) a nikoli bez logického odůvodnění a jen na libovůli žalovaného spočívající v řízení o žádosti první (fakticky čtvrté), u které jako u jediné v době jejího podání překážka litispendence objektivně neexistovala. Za případně správný postup by mohlo být považováno spojení těchto tří řízení v souladu s § 140 odst. 1 správního řádu, ale nikoli náhodný výběr náhodného řízení, které bude dle volby žalovaného zastaveno. Další otázkou k úvaze bylo poučení o opravném prostředku proti zastavení řízení, konkrétně o možnosti podat si rozklad k ministrovi vnitra. Žalobce tvrdil, že s odkazem na jím uvedené rozhodutí Nejvyššího správního soudu v Brně je i rozhodnutí o zastavení řízení rozhodnutí ve věci

mezinárodní ochrany, kdy je podání rozkladu s ohledem na ust. § 9 zákona o azylu vyloučeno.

Krajský soud na předmět sporu nahlíží tak, že za nastálé situace se přiklání k návrhu žalovaného na odmítnutí návrhu pro nepřípustnost žaloby (§ 48 odst.1 písm. d) s.ř.s.) z důvodů nevyčerpání žádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem (§ 68 písm. a) s.ř.s.). Krajský soud si je vědom argumentace žalobce spočívající v tom, že s ohledem na znění ust. § 9 zákona o azylu je možnost podání rozkladu, tak jak byl žalobce v přezkoumávaném rozhodnutí poučen, zřejmě vyloučena. Soud je nicméně přesvědčen, že pokud již správní orgán žalobce poučil o možnosti podat si rozklad, žalobce tak z opatrnosti učinil, jak vyplývá z informace sdělené žalovaným soudu dne 7. února 2014 (do doby současné nebylo o rozkladu rozhodnuto), pak je namístě vyčkat posouzení věci rozkladovou komisí ministra vnitra. Teprve pro případ neúspěchu z pohledu žalobce je možné sporovat správnost přijatého rozhodnutí soudní žalobou. Tento postup nemůže býti ke škodě žalobce, neboť v případě, že bude v řízení o rozkladu se svými argumenty úspěšný, bude rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Pro případ, že by se rozkladová komise, resp. ministr přiklonil k argumentaci správního orgánu, může se žalobce nápravy domáhat cestou soudní.

Bližší rozbor sporného tématu krajský soud neprovádí s ohledem na výše uvedené neprovádí. Lze ovšem podotknout, že tento poněkud nepřehledný stav řízení je plně v rukou žalobce a jím opakovaně uplatňovaných žádostí – byť je pravdou, že žalobce toliko využívá možnosti dané mu aktuální zákonnou úpravou. Krajský soud v dané věci chápe žalovaného, který jistě nehodlá žalobci upírat jeho práva na projednání žádostí o udělení mezinárodní ochrany a současně se postupem jím učiněným zjevně snažil učinit dosavadní chaotické řízení o opakovaných žádostech alespoň trochu přehledným. Proto krajský soud ostatně rozumí i tomu, že se správní orgán, byť možná ne zcela šťastným způsobem, rozhodl jednat o poslední, tedy v pořadí sedmé žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, neboť s ohledem na závazný právní názor Krajského soudu v Brně vyslovený v rozhodnutí dne 25. 1. 2011 pod č. j. 56Az 49/2010-37, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného vydané v řízení o sedmé žádosti, bude povinen zohlednit dle pokynů soudu veškeré informace žalobcem a jeho zástupcem přednesené jak v řízení o sedmé žádosti, tak rovněž informace předestřené v řízení o žádosti čtvrté. Ze strany žalobce se sice jedná o postupy zákonem umožněné, nicméně vzbuzující pochybnosti, zda-li se žalobci fakticky jedná o to, aby o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo již bez dalších obstrukcí rozhodnuto.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 27. února 2014

JUDr. Marcela Sedmíková, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru