Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Az 1/2011 - 65Rozsudek KSHK ze dne 26.08.2011

Prejudikatura

2 Azs 8/2004


přidejte vlastní popisek

28Az 1/2011-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: N. M., zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010 čj. OAM-250/ZA-04-K01-2010, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldy se určuje částkou

8.640,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci

Králové do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet advokáta.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou napadl žalobce shora specifikované rozhodnutí žalovaného, který na základě již třetí žádosti žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu rozhodl tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14 zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) v případě žalobce neshledal a mezinárodní ochranu mu neudělil. S přihlédnutím k rodinné situaci (vážné onemocnění nezl. syna Saši) nicméně žalobci udělil doplňkovou ochranu dle § 14b téhož zákona a to na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí.

Stěžejní důvod, proč který žalobce opětovně uplatnil žádost o mezinárodní ochranu spočívá v nemoci syna Alexandra, kdy lékařská péče v Ukrajině či v Moldavsku není dle žalobce na dostatečné úrovni. Ukrajinu, zemi jejímž je státním příslušníkem, žalobce pravidelně opouštěl od roku 1998, kdy vyjížděl za prací do České republiky. Na území pak pobývá od roku 2002, neboť si vypůjčil na Ukrajině finanční obnos, který nebyl schopen dosud uhradit. V České republice spolu s ním žije jeho družka a dva nezletilí synové. Návrat zpět na Ukrajinu vyloučil, neboť v zemi nemá žádné zázemí a nadto se obává vážných komplikací synova zdravotního stavu z důvodů nedostatečné lékařské péče.

Obě řízení o předchozích žádostech (první uplatněna v roce 2004, druhá pak v roce 2007) skončila neúspěchem žalobce. Správní orgán vyhodnotil jeho žádosti jako zjevně nedůvodné a při rozhodování postupoval dle § 16 odst. 1 zákona o azylu. Žalobce nebyl úspěšný ani po podání žaloby a následně pak ani v řízení o kasační stížnosti. V podrobnostech krajský soud odkazuje na přesný popis průběhu řízení včetně výsledku řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem v Brně tak, jak je zaznamenal správní orgán na straně třetí svého rozhodnutí.

Následně krajský soud konstatuje, že spolu se žalobcem podala – rovněž opakovanou žádost – jeho družka paní Natalia Turcanu. Učinila tak jménem svým a rovněž jménem nezletilého syna Maksyma, spis je veden u soudu pod sp. zn. 28Az 2/2011. Jejich žádost skončila stejným rozhodnutím jako v případě žalobce, tedy udělením doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu.

Dalším členem rodiny je nezletilý Saša, za kterého podal samostatnou žádost žalobce jako jeho zákonný zástupce, spis je veden u soudu pod sp. zn. 28Az 3/2011. Rovněž u tohoto nezletilého žalobce se jednalo v pořadí již o třetí žádost, když předchozí řízení skončila neúspěšně. K poslední žádosti mu správní orgán udělil doplňkovou ochranu dle § 14a zákona o azylu s odkazem na jeho nedobrý zdravotní stav a to rovněž na dobu časově stejnou jako u obou jeho rodičů. Všechny žaloby projednal krajský soud ve stejný den.

Nyní se krajský soud vrátí k případu žalobce: nově vydané rozhodnutí ze dne 20. 12. 2010, reagující na třetí žádost žalobce, dotyčný znovu napadl žalobou. Tvrdil porušení správního řádu, neboť žalovaný nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu a nevycházel při svém rozhodování z úplně zjištěného skutkového stavu. Poukázal na nedobrý zdravotní stav obou nezletilých synů, pro který by jejich návrat ať již na Ukrajinu či do Moldavska (země původu jejich matky) znamenal ohrožení jejich zdraví. Zdůraznil, že ani on ani matka nezletilého nemají v zemi svého původu žádné zázemí, návrat spolu s nezletilými nemocnými dětmi je proto vyloučen. Žalobce tak nedostatečně posoudil sociální a ekonomickou situaci celé rodiny, požadoval proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

V písemné reakci na žalobu s datem 17. 3. 2011 správní orgán shrnul žalobní námitky a následně jejich důvodnost popřel. Provedené dokazování označil za standardní, opatřil si dostatečně aktuální informací o zemi původu a neshledal důvody pro kladné rozhodnutí o žalobcově opakované žádosti. Zdůraznil, že žalobce tentokráte žádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu nedobrého zdravotního stavu nezletilého syna a očekávaných ekonomických potíží v případě návratu. Dále v zásadě shrnul své úvahy obsažené v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, doplnil, že cílené zprávy MZV z 24. 6. 2010 a 29. 7. 2009 popisují možnost a dostupnost zdravotní péče na Ukrajině. Přitom zdůraznil, že právem žalobců není právo volby výběru země, která by jim byla schopna oproti zemi jejich původu poskytnout vyšší standard lékařské péče a tato skutečnost by měla být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. K této otázce žalovaný připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 26. 7. 2007 sp. zn. 2 Azs 30/2007. V podrobnostech dále odkázal na správní řízení a především na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že celkovou situaci rodiny zohlednil udělením doplňkové ochrany na dobu 24 měsíců. Žádná z namítaných skutečností proto nemůže zpochybnit správnost jeho závěru, a proto trval na zamítnutí žaloby.

Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu v rozsahu vytyčeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a to za přítomnosti obou účastníků, právního zástupce

žalobce a bez přítomnosti tlumočníka, neboť žalobce jej nežádal a soudu výslovně potvrdil, že česky komunikuje bez potíží.

Krajský soud se seznámil s obsahem správního spisu a dosavadním průběhem řízení. Ověřil, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobce ze dne z 7. 7. 2010, pohovoru konaného dne 1. 9. 2010. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, hlásí se k pravoslavné církvi a v zemi se do politického života nezapojoval. Rovněž popřel problémy s orgány státní moci, svůj zdravotní stav označil za dobrý. Důvodem opětovného podání žádosti je vážný zdravotní stav syna Saši, pro který je vycestování rodiny z České republiky vyloučeno. Zdůraznil, že ani na Ukrajině ani v Moldavsku nemají žádné zázemí, těžko by sháněli zaměstnání a synům by se nedostávala potřebná lékařská péče. Ta je v České republice na podstatně vyšší úrovni. Podrobně je daná situace popsána na straně druhé správního rozhodnutí.

Součástí správního spisu jsou rovněž informace týkající se průběhu a výsledku předchozích řízení o žalobcových žádostech.

Správní orgán k projednávané žádosti shromáždil následující informace o politické a ekonomické situaci a dodržování lidských práv na Ukrajině: Informace MZV ČR čj. 106276/2010-LPTP ze dne 28. května 2010, čj. 109006/2010-LPTP ze dne 24. června 2010, dvě informace z téhož data čj. 113176/2009-LPTP ze dne 23. července 2009, dále čj. 111193/2009-LPTP ze dne 29. července 2009, čj. 106362/2009-LPTP ze dne 13. května. Rovněž správní orgán disponoval informací o Ukrajině od Freedom House s názvem Svoboda ve světě – Ukrajina (2009) včetně aktuálních informací o situaci na Ukrajině obsažených v databázi ČTK. Při rozhodování rovněž žalovaný vycházel z informací získaných v předchozím správním řízení. Výše zmiňované informace jsou zaměřeny na možnost a dostupnost léčby na Ukrajině a rovněž na otázku případného návratu do země.

Při jednání správní orgán poukázal na rodinné problémy spočívající ve zvýšené míře požívání alkoholu ze strany družky žalobce a následné problémy s tím související. Krajský soud k této otázce již v průběhu jednání vyslovil své přesvědčení v tom směru, že uváděná fakta nemohou mít přímý dopad na jeho úvahy o důvodnosti podaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce potvrdil, že syn Saša je úspěšně odoperovaný, druhý syn Maksym má rovněž zdravotní problémy, pro které jsou oba chlapci průběžně sledováni lékaři. Projednání věci před krajským soudem tak nepřineslo žádnou zásadní změny v důkazní situaci, zástupce žalobce i žalovaný setrvali na svých původních postojích, další návrhy na doplnění dokazování žalobce soudu nepředložil.

Ani po provedeném dokazování krajský nepovažoval žalobu za důvodnou. Krajský soud je přesvědčen, že s ohledem na logické a argumenty podložené odůvodnění rozhodnutí žalovaného není nezbytné znovu podrobně opakovat skutečnosti, které správní orgán zjistil. Příběh žalobce, jednotlivé důkazy a konečně hodnotící proces, jehož výsledkem nebylo udělení mezinárodní ochrany, zaznamenal správní orgán velmi podrobně a s přesvědčivou argumentací v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí.

Proto si krajský soud dovoluje plně odkázat na obsah odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, neboť se se zjištěnými a následnými závěry žalovaného plně ztotožňuje.

Pro tento postoj nalézá oporu např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130: „ I. Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“

Krajský soud tedy může shrnout, že žalobce navštěvoval Českou republiku od roku 1998 a účelem jeho cest bylo shánění si zaměstnání. Od roku 2002 žije v České republice a spolu s družkou vychovávají dva syny. Důvody odchodu z Ukrajiny byly výlučně ekonomického charakteru a nyní podaná žádost byla motivována zdravotními problémy především mladšího syna Saši. Pokud zde má v úmyslu i nadále pobývat, pak správní orgán přiléhavě připomněl existenci zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

Z jeho přednesů není možné dovodit, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování svých politických práv a svobod tak, jak požaduje ust. § 12 písm. a) zákona o azylu. Po vyhodnocení shromážděných důkazů s přihlédnutím k předchozímu řízení stejně tak žalovaný nedospěl k závěru, že v případě žalobce na jeho osobu dopadá ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Tento závěr krajský soud plně přijímá. Pokud zde má v úmyslu i nadále pobývat, pak správní orgán přiléhavě připomněl existenci zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. V tomto směru si ovšem situaci zkomplikoval samotný žalobce, který byl odsouzený k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu žadatel ve své žádosti nepřednesl informace, které by správnímu orgánu umožňovaly a současně jej zavazovaly k podrobnějším úvahám ve smyslu daného ustanovení. Znění tohoto zákonného ustanovení na žalobce nedopadá.

Krajský soud po seznámení se s příběhem žalobcem a aktuální situací považuje za zákonné a shromážděným informacím odpovídající rovněž neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu, tedy tzv. humanitárního azylu. Žalobce přednesl správnímu orgánu své důvody (absence zázemí na Ukrajině, snížení standardu zdravotní péče pro nezl. děti, obecně nedobré ekonomické podmínky). Tyto okolnosti žalovaného nepřesvědčily o své mimořádnosti a výjimečnosti do té míry, že by bylo lze žalobci udělit humanitární azyl. Krajský soud neshledal pochybení ani v této části výroku. Správní orgán reflektoval na zásadní důvod podání žádosti u všech členů rodiny, kterým je zdravotní stav synů tím, že udělil jednotlivým rodinným příslušníkům doplňkovou ochranu na dobu 24 měsíců. Judikatura Nejvyššího správního soudu

dává k danému problému celkem jasnou odpověď na otázku, kdy je namístě uvažovat o udělení humanitárního azylu a v jakém rozsahu je soud oprávněn přezkoumávat závěry správního uvážení žalovaného o jeho neudělení.

Je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (Ej 174/2004), ve kterém se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje-li žalobce důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V odůvodnění této části svého rozhodnutí žalovaný rovněž vycházel z přednesu žalobce a z přiměřeně aktuálních informací o zemi původu, které postupně v průběhu řízení shromáždil a které jsou zaznamenány v rozhodnutí soudu výše. Podstatný je samotný postoj žalobce, jež neuvedl žádné jednání, kterého by se v případě návratu na Ukrajinu obával a které by bylo lze považovat za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Samotné ekonomické problémy pak nelze pod uvažované jednání podřadit. Faktický důvod žádostí – zdravotní stav syna Saši – byl předmětem samostatného řízení a rozhodnutí, jehož výsledkem bylo udělení doplňkové ochrany nezletilému Sašovi ve smyslu § 14a zákona o azylu a to z důvodů potřeby další léčby a stabilizace zdravotních potíží. Je namístě připomenout, že před uplynutím stanovené doby doplňkové ochrany, tedy 24 měsíců ode den nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného, lze požádat o její prodloužení.

Za situace shora popsané pak správní orgán využil možnosti postupu dle § 14b odst. 1 zákona o azylu, kdy rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Žalobci tedy jako otci nezletilého Saši udělil doplňkovou ochranu dle § 14b odst. 1 zákona o azylu a to rovněž na dobu 24 měsíců. Krajský soud vyhodnotil přístup správního orgánu a výsledek rozhodnutí jako plně odpovídající zjištěným okolnostem a situace rodiny. Z průběhu vývoje výsledků léčby nezl. Saši je zjevné, že se operativní zákrok podařil, zdravotní stav se postupně upravuje, jak potvrdil samotný žalobce.

Soud za zjištěné situace nepřisvědčil oprávněnosti žalobcových námitek, žalobu posoudil jako nedůvodnou a s odkazem na § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalobci. Žalovaný však náhradu nákladů v řízení před soudem nepožadoval, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Ustanovený advokát požadoval odměnu za tři úkony právní služby a s tím související paušální odměnu. První úkon honorovaný částkou 2100,-Kč (§ 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení, druhým úkonem pak řádné doplnění žaloby. Třetím úkonem požadovaným uhradit v téže výši byla účast zástupce na jednání soudu dne 17. 8. 2011. Krajský soud tak ustanovenému advokátu přiznal odměnu za tři úkony právní služby ve výši 6.300- Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a náhradu hotových výdajů ve výši 900,- Kč (§ 13 odst. téže vyhlášky), celkem 7.200,- Kč. Současně jako plátce daně z přidané hodnoty požadoval navýšení odměny o 20%, což z požadované částky činilo 1.440,-Kč. Celková účtovaná a soudem důvodně přiznaná odměna je ve výši 8.640,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet advokátem vymíněný.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 26. srpna 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru