Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 293/2009 - 30Rozsudek KSHK ze dne 10.08.2011

Prejudikatura

4 Ads 139/2008 - 49


přidejte vlastní popisek

22 Ca 293/2009 – 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce Bc. F. K., proti žalovanému Krajskému ředitelství policie

Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 30. dubna 24, o žalobě proti

rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje ze dne

11.9.2009 č.j. KRPT-66822-6/ČJ-2009-0700KR-PK, ve věci odměňování ve

služebním poměru,

takto:

I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje

ze dne 11.9.2009 č.j. KRPT-66822-6/ČJ-2009-0700KR-PK se pro vady řízení

zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.115,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje (dále jen „ředitel KŘPSmK“) ze dne 11.9.2009 č.j. KRPT-66822-6/ČJ-2009-0700KR-

PK, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 4.6.2009 č. ŘŘLZSMK-2930/2009, jímž správní

orgán I. stupně zvýšil žalobci dnem 1.7.2009 zvláštní příplatek podle § 120 odst. 3 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“) na 4.500,- Kč jako vrchnímu komisaři zařazenému na 4. oddělení hospodářské kriminality.

Žalobce namítá, že: 1) prvostupňové rozhodnutí nevydal vedoucí organizační části bezpečnostního sboru (§ 2 odst. 1 služebního zákona), když podle § 6 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou organizačními částmi policie jen:

a) Policejní prezidium České republiky, b) útvary policie s celostátní působností, c) krajská ředitelství policie, a

d) útvary zřízené v rámci krajských ředitelství; 2) rozhodnutí správního orgánu I. stupně prakticky postrádá odůvodnění; jakkoli se to ředitel KŘPSmK snažil napravit v odvolacím řízení, odůvodnění mělo obsahovat již prvostupňové rozhodnutí;

3) odůvodňuje-li ředitel KŘPSmK stanovení odlišné výše příplatku pro policisty zařazené na 4. oddělení hospodářské kriminality od výše určené policistům zařazeným na 1., 2. a 3. oddělení hospodářské kriminality tím, že policisté z 1., 2. a 3. oddělení objasňují trestnou činnost především na území Moravskoslezského kraje, zatímco policisté z 4. oddělení objasňují trestnou činnost zejména na území Olomouckého kraje, pomíjí, že i policisté zařazení do 4. oddělení

vykonávají službu na území Moravskoslezského kraje (srov. slovo „především“). Stejným způsobem byla služba vykonávána i před 1.7.2009.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, když má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným služebním funkcionářem a v souladu s právními předpisy; jinak odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 4.6.2009 zvýšil žalobci jako vrchnímu komisaři zařazenému na 4. oddělení hospodářské kriminality dnem 1.7.2009 zvláštní příplatek podle § 120 odst. 3 služebního zákona na 4.500,.- Kč měsíčně s odůvodněním „Jmenovaný(á) vykonává službu spojenou s ochranou zájmů státu, při nichž může dojít k ohrožení jeho (jejího) života nebo zdraví, popřípadě k jiným závažným rizikům, nebo službu s mimořádnou psychickou zátěží. Vzhledem k této skutečnosti jsem rozhodl o zvýšení zvláštního příplatku v rámci stanoveného rozpětí.“ Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a uplatnil též námitky obdobné žalobnímu bodu 3) s tím, že pokládá prvostupňové

rozhodnutí za diskriminující a v rozporu s § 112 odst. 3, § 77 odst. 8 služebního zákona. Žalobcovo odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím ředitele KŘPSmK ze dne 11.9.2009. V něm ředitel KŘPSmK argumentuje, že provedl kategorizaci zvláštních příplatků pro útvary krajského ředitelství, kdy vzal v úvahu především stav bezpečnostní situace v teritoriu daného útvaru, která vychází zejm. z charakteru a frekvence trestné činnosti vyskytující se v daném teritoriu a promítá se do rizika výkonu služební činnosti. Při stanovení míry rizika u útvarů obecné a hospodářské kriminality vycházel ze skutečnosti, že policisté zařazení na 1., 2. a 3. oddělení hospodářské kriminality a 1. a 2. oddělení obecné kriminality objasňují trestnou činnost především na teritoriu územních odborů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava, zatímco policisté zařazení na 4. oddělení hospodářské kriminality a na 3. oddělení obecné kriminality objasňují trestnou činnost především na teritoriu územních odborů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk. Jako závažnější a z ní se odvíjející vyšší míra rizika byla vyhodnocena bezpečnostní situace na teritoriích územních odborů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava; proto byla výše zvláštních příplatků pro policisty vykonávající svou činnost zde stanovena výše (5.400,- Kč) od policistů vykonávajících svou činnost na teritoriu územních odborů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk (4.500,- Kč). Obsahem správního spisu je též zpráva vedoucího odboru obecné kriminality o četnosti a průběhu výjezdové činnosti odboru obecné kriminality a zpráva vedoucího odboru hospodářské kriminality z 13.7.2009, podle které je při přidělování napadlých trestních věcí vždy důsledně dodržována místní příslušnost. Pokud se tedy místní příslušnost vztahuje k místu Ostrava a přilehlým bývalým okresům, je přidělena pracovníkovi se sídlem v Ostravě, pokud se vztahuje k Olomouci a přilehlým bývalým okresům, je přidělena pracovníkovi se sídlem v Přerově. Tato praxe byla, je a bude dodržována a není důvod na ní cokoli měnit.

Nedůvodným shledal krajský soud žalobní bod 1). O obdobné problematice již rozhodoval v minulosti Nejvyšší správní soud, kdy v rozsudcích ze dne 20.3.2009 č.j. 4 Ads 101/2008-56, ze dne 16.3.2009 č.j. 4 Ads 139/2008-49, ze dne 29.5.2009 č.j. 4 Ads 138/2008-48, ze dne 9.4.2009 č.j. 3 Ads 95/2008-57 a ze dne 20.3.2009 č.j. 4 Ads 149/2008-42 dospěl k závěru, že organizace bezpečnostních sborů je na zákonné úrovni upravena pouze v základním rozsahu a především z toho

pohledu, kdo je nositelem originární rozhodovací pravomoci. Ohledně delegace těchto pravomocí zákon upravuje samotné oprávnění nositele originární pravomoci delegovat aktem řízení toto oprávnění na jiného služebního funkcionáře, kterým je ve věcech služebního poměru příslušníků podle § 2 odst. 1 služebního zákona „vedoucí organizační části bezpečnostního sboru.“ Z výše uvedených důvodů však nelze ze zákonných předpisů jednoznačně určit, které součásti bezpečnostního

sboru jsou jeho organizační částí, a které nikoliv. Z toho dále vyplývá, že pouhou aplikací zákonných norem nelze naplnit rozsah pojmu „vedoucí organizační části bezpečnostního sboru“, aniž by byly aplikovány akty řízení, které organizační strukturu bezpečnostních sborů upravují konkrétněji, a dotvářejí tak organizační rámec bezpečnostních sborů upravený zákonnými normami. Na základě tohoto pohledu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Hasičský záchranný sbor České republiky má tři základní organizační části vymezené v § 2 odst. 1 zákona o HZS; to však nevylučuje, že se za jeho organizační části mohou považovat i další

vymezené strukturní úseky těchto organizačních částí stanovené na základě aktů řízení vydávaných generálním ředitelem hasičského záchranného sboru (např. územní odbory, jednotky, či úseky krajských ředitelství). Nejvyšší správní soud

k tomu podotýká, že tento způsob organizace a fungování bezpečnostních sborů je pro ně typickým charakteristickým rysem a odpovídá rovněž racionalitě a účelnosti fungování těchto bezpečnostních složek státu. Zvláště pak rozhodování ve věcech služebního poměru je řízením úzce spjatým s výkonem služby jako takovým. Příslušníci bezpečnostních sborů jsou povinni znát služební předpisy a další akty řízení vydávané ředitelem bezpečnostních sborů a dalšími služebními funkcionáři (§ 46 odst. 1 služebního zákona). Znalost vnitřní organizační struktury

bezpečnostních sborů, jakož i věcné příslušnosti služebních funkcionářů k rozhodování ve věcech služebního poměru, lze u příslušníků bezpečnostních sborů

presumovat, a proto není možno hovořit ani o případném ohrožení právní jistoty účastníků řízení ve věcech služebních poměrů. Nejvyšší správní soud proto nevidí žádnou zákonnou překážku v tom, aby na služební funkcionáře včetně ředitelky kanceláře ředitele hasičského záchranného sboru kraje bylo nahlíženo jako na vedoucí organizačních částí hasičského záchranného sboru v souladu

se smyslem a účelem ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., jímž je decentralizace pravomoci jednat a rozhodovat jménem Hasičského záchranného sboru České republiky na hierarchicky níže postavené služební funkcionáře než je generální ředitel. Takovým vedoucím organizační části je proto jak krajský ředitel, tak i jemu podřízený ředitel kanceláře krajského ředitele. Z toho vyplývá, že jak prvoinstanční rozhodnutí, tak i rozhodnutí žalovaného o odvolání bylo vydáno orgány k tomu pravomocnými a věcně příslušnými.

V nyní posuzované věci jde o totožnou problematiku a jediný rozdíl představuje odlišnost, že zatímco Nejvyšší správní soud rozhodoval o otázkách delegace pravomoci v rámci Hasičského záchranného sboru ČR, nyní posuzované věc se týká Policie ČR. Po právní stránce však tato odlišnost neodůvodňuje přijetí odlišného závěru, když pro oba tyto bezpečnostní sbory upravuje předmětnou problematiku totožná zákonná úprava (srov. § 2 služebního zákona, § 2 zák. č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, § 6 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů).

Nedůvodným je i žalobní bod 2). Předmětem přezkumu ve správním soudnictví je především rozhodnutí správního orgánu, který rozhodoval v posledním stupni [§ 65 odst. 1, § 68 písm. a), § 69 s.ř.s.]. Správní řízení je přitom podrobeno soudnímu přezkumu jako celek, v jehož rámci se jednotlivé úkony správních orgánů dějí. Rozhodující pro přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, který rozhodoval v posledním stupni je obsah jeho vlastního rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.]. Bylo by přehnaným formalismem (který často Ústavní soud ve svých nálezech kritizuje) a popřením zásad odvolacího správního řízení (srov. § 89 odst. 2, § 6 správního řádu), aby k nápravě nedostatků odůvodnění správního orgánu I. stupně nemohlo dojít v odvolacím řízení. Napadené rozhodnutí ředitele KŘPSmK přitom odůvodnění obsahuje a s odvolacími námitkami žalobce se přezkoumatelným způsobem vypořádává, neboť z jeho rozhodnutí jsou zřejmé úvahy a závěry, na kterých je vystavěno.

Důvodným však krajský soud shledal žalobní bod 3). Jakkoli napadenému rozhodnutí ředitele KŘPSmK nelze upřít jistou míru přezkoumatelnosti, pokud je v jeho odůvodnění uvedeno, že při stanovení míry rizika u útvarů obecné a hospodářské kriminality vycházel ředitel KŘPSmK ze skutečnosti, že policisté

zařazení na 1., 2. a 3. oddělení hospodářské kriminality a 1. a 2. oddělení obecné kriminality objasňují trestnou činnost především na teritoriu územních odborů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava, zatímco policisté zařazení na 4. oddělení hospodářské kriminality a na 3. oddělení obecné kriminality objasňují trestnou činnost především na teritoriu územních odborů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk a jako závažnější - a z ní se odvíjející vyšší míra rizika - byla vyhodnocena bezpečnostní situace na teritoriích územních odborů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava, ze správního spisu se již nepodává, jak k tomuto závěru ředitel KŘPSmK dospěl. Ve správním spise založená zpráva vedoucího odboru obecné kriminality je v posuzované věci nepoužitelná, když žalobce byl zařazen na jiném odboru. Zpráva vedoucího odboru hospodářské kriminality (kam byl žalobce zařazen) pak o druhu a intenzitě práce vykonávané na území Olomouckého a Moravskoslezského kraje, o druhu a frekvenci kriminality na těchto lokalitách či o četnosti ohrožení života či zdraví

policistů vykonávajících svou činnost na těchto teritoriích ničeho nevypovídá, když jejím obsahem je jen sdělení o tom, že místní příslušnost jednotlivých oddělení

byla, je a bude striktně dodržována. Jiné podklady pro napadené rozhodnutí ve správním spise obsaženy nejsou.

Krajský soud na tomto místě připomíná, že podle § 180 odst. 1 služebního zákona služební funkcionář je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí; podle § 174 odst. 1 písm. b) služebního zákona účastník má právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Je proto nezbytné, aby podklady jakéhokoli rozhodnutí – pokud existují – byly obsahem správního spisu, neboť jen tak může být zajištěno nejen, aby se k nim účastník mohl vyjádřit, ale též, aby je při přezkoumání rozhodnutí mohl soud ve správním soudnictví podrobit své kognici.

Krajský soud tedy napadené rozhodnutí ředitele KŘPSmK zrušil, neboť závěry v něm přijaté nemají žádnou oporu v obsahu správního spisu, jak byl krajském soudu předložen [§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.].

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek 2.000,-

Kč a žalobcem v řízení vynaložené poštovné v úhrnné výši 115,- Kč, celkem tedy 2.115,- Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 10. srpna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru