Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Ad 8/2020 - 41Rozsudek KSCB ze dne 14.04.2021

Prejudikatura

6 Ads 99/2011 - 43

3 Ads 45/2008 - 46

4 Ads 19/2012 - 18

4 Ads 50/2012 - 22


přidejte vlastní popisek

64 Ad 8/2020-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci

žalobce: P. P. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2020, č. j. x,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2020, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 8. 2020, č. j. x, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 23. 11. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že hodnocení jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, a to především v rozporu s lékařskými zprávami ortopedické ordinace ze dne 16. 10. 2020 a ze dne 6. 11. 2020, které žalobce přiložil k žalobě. Podle žalobce posudkový lékař podrobněji nezkoumal jeho zdravotní stav, na jednání jej nepřizval, a proto si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení.

4. Žalobce namítá, že nebylo přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobce uvádí, že v listopadu 2018 utrpěl úraz levého kolene, dále trpí hypertenzí a dysfunkcí bederní páteře. Podle žalobce mělo být z důvodu více zdravotních postižení přistoupeno k navýšení míry poklesu jeho pracovní schopnosti tak, aby to odpovídalo invaliditě prvního stupně.

5. Podle žalobce se napadené rozhodnutí zakládá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, nebylo přihlédnuto k § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění i odpovídající ustanovení citované vyhlášky. Žalobce proto navrhl, aby bylo soudem zrušeno prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 8. 2020.

6. Krajský soud žalobce usnesením ze dne 2. 12. 2020 vyzval, aby žalobu předložil opatřenou jeho vlastnoručním podpisem, aby uvedl návrh výroku rozsudku do souladu s platnou právní úpravou a aby přiložil žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce dne 9. 12. 2020 osobně po ověření jeho totožnosti doplnil na žalobu vlastnoruční podpis. Dne 14. 12. 2020 žalobce k žalobě doplnil, že navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, tj. rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 10. 2020, a taktéž přiložil žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce dále přiložil lékařskou zprávu Nemocnice České Budějovice, KARDIO amb. příjmová ze dne 10. 12. 2020 a ze dne 11. 12. 2020 a lékařskou zprávu ortopedické ambulance ze dne 11. 12. 2020.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. U žalobce byl stanoven pokles pracovní schopnosti v rozsahu 30 %, přičemž ten nebyl měněn podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Žalovaná považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný, a proto navrhuje zamítnutí žaloby.

Podstatný obsah správních spisů

8. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 1. 7. 2020 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ České Budějovice ze dne 31. 7. 2020 nebyl u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalobce nebyl uznán invalidním. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 20 %. Bylo uvedeno, že se nejedná o poruchu zdraví, která by trvala déle než jeden rok, neboť byla prvně diagnostikována v květnu 2020, i když se dá předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Onemocnění bylo diagnostikováno v únoru 2020, ale žalobce nadále pracuje v obvyklém úvazku v práci. Funkční porucha plynoucí z poruchy zdraví nezpůsobuje objektivní omezení pracovní schopnosti. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 17. 8. 2020 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

9. Dne 24. 9. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako pokročilá gonartrosa levého kolenního kloubu, degenerace MM, artrosa med. kompartmentu, pohyb s drásoty -100, koleno s výpotkem, výhledově k TEP. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to pro středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více velkých kloubů končetiny/končetin. Pokles pracovní schopnosti žalobce byl zhodnocen horní hranicí 30 %, a to s ohledem na manuální charakter profesí žalobce (jinak by pokles pracovní schopnosti činil 15 % s ohledem na monoartikulární postižení). Nebyl shledán důvod k navýšení poklesu pracovní schopnosti, neboť komorbidita je velmi málo významná. Předchozí posudek ze dne 31. 7. 2020 byl zhodnocen jako nikoliv validní a přesvědčivý, neboť tíže postižení byla podhodnocena.

10. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 24. 9. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Proto žalobce nesplňoval podmínky § 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 9b (ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním nebo kolenním kloubu/kloubech, středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 až 30 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu na horní hranici taxace 30 %, kterou již podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nezměnil.

Posudek posudkové komise MPSV

11. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) dne 2. 3. 2021 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobce, který byl vyšetřen odborným internistou a traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Značná část žalobcem předložených lékařských zpráv byla vystavena po datu vydání napadeného rozhodnutí.

12. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí pokročilá artrosa kolene vlevo a degenerativní postižení med. menisku.

13. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, přetěžování páteře a dolních končetin, tj. vyloučení práce trvale ve stoje, s nutností delší chůze, zvedáním těžkých břemen, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, v kleku. Žalobce je schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedenými omezeními, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod.

14. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení podle kapitoly XV., oddíl B, maximálně položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 15 až 30 %. Posudková komise MPSV pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 25 %. Posudková komise při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlédla i k dalším zdravotním postižením (byť i jejich funkční dopad je minimální). Bez tohoto zohlednění by byla zvolena dolní hranice rozpětí, protože omezení hybnosti kolenního kloubu je maximálně na hranici lehkého až středně těžkého stupně. V době vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o objektivizované postižení jen levého kolenního kloubu.

15. Posudková komise MPSV zdravotní stav posoudila, byť hraničně, podle stejné položky 9b jako posudkový lékař v námitkovém řízení, avšak oproti jeho názoru posudková komise MPSV vyjádřila, že se u žalobce nejednalo v žádném případě o plně vyjádřené středně těžké omezení jednoho či více kloubů, kdy by stav odpovídal funkčním postižením odpovídajícím využití horní hranice daného procentního rozpětí. Bylo tomu právě naopak, a toto bylo plně verifikováno i vyšetřením odborníkem při jednání v komisi a podrobnou analýzou všech dostupných dokumentů.

Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

17. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 14. 4. 2021. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2021. Krajský soud neprováděl samostatně dokazování žalobcem předloženými lékařskými zprávami na č. l. 2 až 4 a 10 až 12 soudního spisu, neboť tyto lékařské zprávy měla k dispozici posudková komise MPSV a staly se podkladem zpracovaného posudku, přičemž však bylo zhodnoceno, že se jedná o zprávy vystavené po datu vydání napadeného rozhodnutí.

18. Žaloba není důvodná.

19. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

20. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

21. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

22. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2021. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen a byl vyšetřen odborným internistou a traumatologem; posudková komise měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

23. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru.

24. Je třeba konstatovat, že posudek OSSZ České Budějovice ze dne 31. 7. 2020 byl již v námitkovém řízení označen za nikoliv validní a přesvědčivý. S tím se krajský soud ztotožňuje. Jestliže totiž dospěl posudkový lékař k závěru, že nešlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť nešlo o zdravotní poruchu trvající déle než jeden rok, pak bylo naprosto zmatečné stanovovat pokles pracovní schopnosti v rozsahu 20 %. Závěry tohoto posudku byly tedy posudkovým lékařem v námitkovém řízení zcela odmítnuty. Posudkový lékař v námitkovém řízení v posudku ze dne 24. 9. 2020 zhodnotil, že šlo o dlouhodobě nepříznivý stav, podřadil zdravotní postižení žalobce pod položku 9b, oddílu B, kapitoly XV. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti stanovil na horní hranici stanoveného rozmezí, tj. v rozsahu 30 % a nevyužil další možnosti navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 citované vyhlášky.

25. Posudková komise MPSV se s posudkovým hodnocením z námitkového řízení ztotožnila v tom, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a podřadila zdravotní postižení žalobce, byť hraničně taktéž pod položku 9b, oddílu B, kapitoly XV. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na rozdíl od posudku ze dne 24. 9. 2020 však posudková komise MPSV stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 25 %, a to i s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením, které však jako celek vyhodnotila jako málo významná z hlediska funkčního dopadu na pracovní schopnost. Posudková komise MPSV vysvětlila, proč nemohla potvrdit závěr o poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 30 %, a to z toho důvodu, že se u žalobce v žádném případě nejednalo o plně vyjádřené středně těžké omezení jednoho či více kloubů; zdravotní stav žalobce neodpovídal využití horní hranice procentního rozpětí, což bylo ověřeno i vyšetřením žalobce odbornými lékaři při jednání komise.

26. Žalobce v žalobě rozporoval, že nebylo využito navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce poukazoval na svá zdravotní postižení, a sice úraz kolene, hypertenzi a dysfunkci bederní páteře.

27. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity platí, že v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

28. K uvedenému krajský soud konstatuje, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí označena pokročila artrosa kolene vlevo a degenerativní postižení med. menisku. Další zdravotní postižení, tzv. komorbidity, zhodnotila posudková komise MPSV již v rámci stanovení poklesu pracovní schopnosti žalobce v mezích rozpětí daného pro položku 9b, oddílu B, kapitoly XV. vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV uvedla, že komorbidity mají jen minimální funkční dopad na pracovní schopnost žalobce, přesto byly zhodnoceny a promítly se do celkově stanoveného poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 25 %. Jak vysvětlila posudková komise MPSV, pokud by vůbec komorbidity nezohlednila, činil by pokles pracovní schopnosti žalobce 15 %, neboť omezení hybnosti levého kolenního kloubu je maximálně na hranici lehkého až středně těžkého omezení. Z uvedeného je zřejmé, že další zdravotní postižení žalobce byly již zhodnoceny a promítly se do celkově stanoveného poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 25 %. Uvedené zcela odpovídá právní úpravě podle § 2 odst. 3, věty první vyhlášky o posuzování invalidity, kde je uvedeno, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Pro využití § 3 odst. 1 citované vyhlášky již tudíž nebyl dán žádný důvod.

29. Nutno poukázat na to, že zdravotní stav žalobce byl posudkovou komisí MPSV hodnocen k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 21. 10. 2020. V té době bylo podle lékařských zpráv objektivizováno postižení jen levého kolenního kloubu. Pokud dochází ke zhoršování zdravotního stavu žalobce (tj. k potížím s oběma koleny, či k dalším obtížím nastalým po vydání napadeného rozhodnutí), žalobci nic nebrání požádat znovu o přiznání invalidního důchodu; v novém řízení by byla jeho zdravotní postižení posuzována k aktuálnímu stavu.

30. Pokud se žalobce dovolával i toho, že odborný ortoped v lékařských zprávách uvedl, že usuzuje na vhodnost udělení částečného invalidního důchodu, pak to není údaj jakkoliv závazný či rozhodný pro posudkovou komisi a posudkové lékaře. Jak ostatně uvedla posudková komise MPSV na str. 10 posudku, není v kompetenci klinických pracovišť posuzovat podmínky pro přiznání invalidního důchodu. To spadá výlučně do kompetence posudkového lékařství, přičemž posudkoví lékaři jsou znalí právních předpisů v této oblasti a jsou v tomto směru odborně kvalifikováni. K posudkovým lékařům ostatně i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2012, č. j. 4 Ads 50/2012 – 22, uvedl, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory a jsou odborně kompetentní k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě.“

31. Žalobce dále namítal, že nebyl přizván k vypracování posudku ČSSZ v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na místě vyšetřen odborným internistou a traumatologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí. I další obecně formulované námitky (porušení § 39 zákona o důchodovém pojištění, porušení odpovídajících ustanovení prováděcí vyhlášky) považuje krajský soud za nedůvodné pro jejich nekonkrétnost.

32. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá z posudku o invaliditě z námitkového řízení i z posudku posudkové komise MPSV; závěr posudkového lékaře OSSZ České Budějovice byl odmítnut jako nikoliv validní. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 25 %, neboť uvedené posudková komise MPSV podrobně zdůvodnila.

33. Posudková komise MPSV se taktéž zabývala profesní rekomandací s tím, že konstatovala, že žalobce je schopen práce s vyloučením především těžké fyzické práce, přetěžování dolní páteře a dolních končetin, tj. vyloučení práce ve stoje, s nutností delší chůze, zvedáním těžkých břemen, nevhodná je i v práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, v kleku.

34. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní.

35. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

36. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 25 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. A jeho žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

37. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 14. dubna 2021

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru