Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Ad 7/2020 - 79Rozsudek KSCB ze dne 23.03.2021

Prejudikatura

4 Ads 50/2009 - 63


přidejte vlastní popisek

64 Ad 7/2020 - 79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci

žalobkyně: A.K. bytem X adresa pro doručování X

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2020, č. j. MPSV-2020/184451-913,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 9. 2020, č. j. MPSV-2020/184451-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2020, č. j. MPSV-2020/184451-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 24. 5. 2019, č. j. 12289/2019/JHR, kterým bylo podle § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), rozhodnuto o tom, že se žalobkyni na základě žádosti ze dne 27. 12. 2018 nepřiznává příspěvek na péči.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 7. 10. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí nebyl přiznán příspěvek na péči, neboť správní orgány dospěly k závěru, že nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, a to péči o domácnost a osobní aktivity.

4. Žalobkyně uvádí, že podle žalovaného zvládá základní životní potřebu, a to mobility. Přitom však žalovaný při posuzování této otázky nikterak nereagoval na závěry ze sociálního šetření ze dne 1. 3. 2019, kdy žalobkyně uváděla, že ujde pouze kolem dvou metrů, pak se zadýchá a musí si odpočinout. Žalobkyně uvádí, že takto ujde max. 100 metrů. Podle žalobkyně tedy nebyla vyřešena podstatná otázka pro zvládání základní životní potřeby mobility, a to zda lze chůzi v rozsahu dvou metrů, která má za následek zadýchání se a nutnost odpočinku, považovat za zvládání základní životní potřeby mobility v přijatelném standardu. Žalobkyně tímto způsobem ujde max. 100 metrů, což je polovina toho, co je požadováno v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Přitom ani z jednoho posudku nevyplývá, že by byla u žalobkyně zjištěna kapacita plic a jejich výkonnost a že by došlo k vyvrácení jejího tvrzení o tom, že není schopna ujít 200 metrů. Posouzení zvládání základní životní potřeby mobility tak zůstalo podle žalobkyně nevypořádáno v rozsahu jí uplatněných námitek. Žalobkyně taktéž v průběhu odvolacího řízení namítala, že jí byl předepsán ventilační/dýchací přístroj. Na uvedené však žalovaný výslovně nereagoval a to co v napadeném rozhodnutí uvedl, nereaguje na možnost, že byl žalobkyni předepsán ventilační/dýchací přístroj, aniž by to bylo v lékařských zprávách zmíněno. Žalobkyně tvrdí, že jí tento přístroj byl předepsán v roce 2008 a že jej po celou dobu používá. Podle žalobkyně nebylo zvládání základní životní potřeby mobility náležitě odůvodněno, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu.

5. Žalobkyně dále uvádí, že základní životní potřeby: mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví nezvládá pro časté blokády páteře, které vyplývají z Bechtěrevovy choroby, což namítala i v odvolání. Na uvedené žalovaný reagoval pouze tak, že se ke krátkodobému zhoršení zdravotního stavu nepřihlíží. Žalobkyně odkazuje na § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a poukazuje na to, že není jasné, na základě čeho žalovaný došel k závěru, že blokády páteře jsou krátkodobým zhoršením zdravotního stavu. Žalovaný nevyřešil otázku, jak často k blokádám páteře dochází a zdali se tak v případě schopností při blokádě páteře nejedná o převažující rozsah schopnosti ve sledovaném období.

6. Zvládání základní životní potřeby péče o zdraví žalovaný odůvodnil tak, že psychické, smyslové i motorické kompetence žalobkyni dovolují samostatně dodržovat léčebný režim, jemná motorika rukou i zrakové funkce jsou zachovány. Žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2637/17, z něhož se podává, že pojem „zdraví“, a to i v kontextu práva na zdraví, neznamená pouze absenci nemoci, ale pokrývá také širší stav celkové pohody jednotlivce, resp. jde o stav, kdy se jednotlivec zkrátka cítí dobře. To při zdravotním stavu žalobkyně znamená být v prostředí, které je velmi pečlivě zbaveno prachu, což žalobkyně není schopna vlastními silami zajistit. Kvůli alergiím na vlnu i bavlnu si žalobkyně mastí celé tělo mastmi, což jde při blokádách páteře, které jsou velmi časté, jen velmi těžko. Žalovaný se podle žalobkyně zabýval pouze částí zvládání základní životní potřeby péče o zdraví.

7. Žalobkyně závěrem navrhla, aby krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření vysvětlil účel a smysl sociálního šetření, přičemž zdůraznil, že je prováděno sociálním pracovníkem a nikoliv posudkovým lékařem. Posudková komise MPSV měla záznam o sociálním šetření při vypracování posudku k dispozici a náležitě jej zohlednila. Posudkové závěry označil žalovaný za úplné, přesvědčivé, přezkoumatelné a bezrozporné. Podanou žalobu žalovaný označil za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

Podstatný obsah správních spisů

9. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně požádala dne 27. 12. 2018 o příspěvek na péči. Dne 1. 3. 2019 se uskutečnilo sociální šetření v místě trvalého pobytu žalobkyně (X).

10. Dne 2. 4. 2019 byl Okresní správou sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec podán posudek o zdravotním stavu - posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči. Posudkový lékař měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Bylo shrnuto, že podle sociálního šetření je žalobkyně mobilní (cítí se omezena dechem, bolestí kyčle), orientovaná, nevidí na levé oko, slyší, komunikuje, při delším psaní ji bolí zápěstí, běžné komunikační prostředky ovládá, jídlo si připraví, obleče (někdy se pro bolesti a dušnost obléknout nezvládne), umyje se (při blokádě páteře se umýt nezvládne, otírá se žínkou), léky si připraví, rehabilituje, cítí se omezena v osobních aktivitách (nemůže sportovat, plavat v bazénu), byt uklidí, nákupy bezlaktózové stravy jí vozí známý. Z hlediska dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který nedovoluje převážně a denně zvládat základní životní potřeby, lze uznat za nezvládnutou základní životní potřebu - osobní aktivity. Posuzovaná tudíž nezvládá jednu základní životní potřebu. Všechny ostatní je schopna, byť někdy s obtížemi, zvládnout. Podle posudku se tak nejedná o osobu, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Na základě námitek žalobkyně bylo vyžádáno další posouzení zdravotního stavu. OSSZ Jindřichův Hradec přípisem ze dne 6. 5. 2019 setrvalo na svém posudku ze dne 2. 4. 2019.

11. Dne 24. 5. 2019 vydal úřad práce pod č. j. 12289/2019/JHR rozhodnutí, kterým žalobkyni nepřiznal příspěvek na péči. Dle posouzení stupně závislosti bylo stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb: osobní aktivity. Žalobkyni nelze podle § 8 odst. 2 a § 9 zákona o sociálních službách považovat za osobu starší 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled alespoň ve třech oblastech základních životních potřeb.

12. Žalobkyně podala proti rozhodnutí úřadu práce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 30. 9. 2019 pod č. j. MPSV-2019/196055-913 tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Pro účely odvolacího řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise MPSV České Budějovice, který byl podán dne 2. 9. 2019, z jehož závěru vyplynulo, že žalobkyně není osobou starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Bylo shrnuto, že žalobkyně žije sama, více jak polovinu roku pobývá u matky, jinak jí pomáhá známý, bydlí v panelovém domě, sama neobstará nákup, uklízí 1x týdně (pokud zdravotní stav dovolí), zvládá mobilitu v definovaném rozsahu, je orientovaná, schopna plné komunikace, připraví si jednoduchou stravu, sama se oblékne, provede tělesnou hygienu, při výkonu fyziologické potřeby asistenci nepotřebuje, medikaci užívá samostatně, osobní aktivity jsou redukovány, nezvládne sama péči o domácnost (nákupy, udržování pořádku). Lze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný těžkou formou bronchiálního astmatu a pohybovými obtížemi při Bechtěrevově chorobě a osteoporóze; další zmiňované diagnózy nemají významnější dopad. Větší rozsah pomoci vylučuje i fakt, že žalobkyně žije sama a s pečující osobou tráví jen část roku. Žalobkyně není schopna zvládat dvě základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby v oblastech: osobní aktivity (vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí), péče o domácnost (obstarávání nákupů, udržování pořádku). Tyto základní životní potřeby není žalobkyně schopna zvládat trvale, v přijatelném standardu ani za využití běžných pomůcek. Na základě tohoto posudku tedy žalovaný odvolání žalobkyně zamítl s tím, že nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči, neboť nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, přičemž pro uznání závislosti na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni je nezbytné nezvládání tří nebo čtyř základních životních potřeb.

13. Dne 17. 10. 2019 podala žalobkyně podnět k provedení přezkumného řízení. Rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 30. 9. 2019 bylo v přezkumném řízení zrušeno rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne 28. 1. 2020, č. j. MPSV-2019/210532-513/4, a to z důvodu vad posudkového zhodnocení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby. Žalovaný byl zavázán, aby opatřil nové posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby.

14. Dne 11. 5. 2020 podala Posudková komise MPSV České Budějovice doplňující posudek ve věci posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, z jehož závěru vyplynulo, že žalobkyně není osobou starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Bylo shrnuto, že žalobkyně žije sama, více jak polovinu roku pobývá u matky, jinak jí pomáhá známý, bydlí v panelovém domě, sama neobstará nákup, uklízí 1x týdně (pokud zdravotní stav dovolí), zvládá mobilitu v definovaném rozsahu, je orientovaná, schopna plné komunikace, připraví si jednoduchou stravu, sama se oblékne, provede tělesnou hygienu, při výkonu fyziologické potřeby asistenci nepotřebuje, medikaci užívá samostatně, osobní aktivity jsou redukovány, nezvládne sama péči o domácnost (nákupy, udržování pořádku). Posudková komise MPSV neshledala důvod ke změně posudkového závěru ani na základě nově doložených lékařských zpráv. Posudková komise popsala důvody pro zhodnocení zvládání základních životních potřeb: mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví. Posudková komise MPSV setrvala na závěru, že žalobkyně nezvládá základní životní potřeby: osobní aktivity a péče o domácnost. Lze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný těžkou formou bronchiálního astmatu a pohybovými obtížemi při Bechtěrevově chorobě a osteoporóze. Větší rozsah pomoci vylučuje i fakt, že žalobkyně žije sama a s pečující osobou tráví jen část roku. Žalobkyně není schopna zvládat dvě základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby v oblastech: osobní aktivity (vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí), péče o domácnost (obstarávání nákupů, udržování pořádku). Tyto základní životní potřeby není žalobkyně schopna zvládat trvale, v přijatelném standardu ani za využití běžných pomůcek.

15. Žádostí ze dne 20. 5. 2020 vyzval žalovaný Posudkovou komisi MPSV, aby se vyjádřila k námitce žalobkyně ve věci bolesti zápěstí pravé ruky (viz lékařské zprávy z revmatologie a rehabilitace) a jejího vlivu na zvládání základních životních potřeb komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví. Doplňujícím vyjádřením z téhož dne předsedkyně Posudkové komise MPSV sdělila, že v žádné lékařské zprávě (praktického lékaře, revmatologické či ortopedické) není zmínka o obtížích strach funkce horních končetin a kloubů horních končetin; nejsou popisovány žádné patologické změny na horních končetinách. Bolesti horních končetin nebyly uvedeny ani v odvolání. Podle Posudkové komise MSPV porucha funkce horních končetin z podkladové dokumentace nevyplývá, zachovaná funkce horních končetin je dostatečné ke zvládání komunikace, stravování, oblékání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby i péče o zdraví. Není zřejmé úplná nebo těžká porucha funkce vedoucí k nezvládání základních životních potřeb v přijatelném standardu. Byť by i byly základní životní potřeby vykonávané s obtížemi, neznamená to neschopnost je zvládat.

16. Na základě námitky žalobkyně bylo vyžádáno další stanovisko Posudkové komise MPSV. Dne 9. 6. 2020 podala Posudková komise MPSV doplňující posudek ve věci posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, z jehož závěru vyplynulo, že žalobkyně není osobou starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. V posudkovém hodnocení byla zhodnocena doložená zpráva z dermatovenerologie a recept na lék ambiderman. Bylo uzavřeno, že doložený funkční dopad zdravotního postižení na zvládání základních životních potřeb je stejný, jaký byl již shledán v předchozích posudcích. Není důvod pro změnu posudkového závěru.

17. Na základě námitek žalobkyně bylo vyžádáno další doplnění posudku Posudkovou komisí MPSV. Dne 28. 7. 2020 podala Posudková komise MPSV doplňující posudek ve věci posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, z jehož závěru vyplynulo, že žalobkyně není osobou starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Posudková komise MPSV neshledala důvod ke změně posudkových závěrů

18. Žalobkyně následně podala vyjádření k věci před vydáním rozhodnutí. Dne 10. 9. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání příspěvku na péči potvrdil. Žalovaný vycházel z posudků Posudkové komise MPSV ze dne 11. 5. 2020 (včetně jeho doplnění ze dne 20. 5. 2020), ze dne 9. 6. 2020 a ze dne 28. 7. 2020. Žalovaný zhodnotil, že posudky vycházely z dostatečného množství podkladů a vypořádaly se se všemi rozhodujícími skutečnostmi; žalovaný zhodnotil posudky jako úplné, přesvědčivé a objektivní. Žalovaný zhodnotil, že žalobkyně není osobou starší 18 let, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. U žalobkyně bylo shledáno, že nezvládá v přijatelném standardu dvě základní životní potřeby, přičemž za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni se považuje osoba, která není schopna zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby.

Procesní postup krajského soudu

19. Krajský soud obdržel dne 17. 12. 2020 návrh žalovaného na přerušení řízení, neboť žalobkyně podala podnět k provedení přezkumného řízení. Krajský soud usnesením ze dne 21. 12. 2021 řízení podle § 48 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přerušil. Dne 5. 1. 2021 obdržel krajský soud návrh žalobkyně na pokračování v řízení (elektronicky bez zaručeného podpisu), který nebyl v souladu s § 37 odst. 2 s. ř. s. do tří dnů potvrzen písemným podáním shodného obsahu nebo předložením jeho originálu. Krajský soud žalobkyni přípisem ze dne 6. 1. 2021 informoval žalobkyni o nutných náležitostech takového podání a o nedůvodnosti jejího návrhu, neboť překážka, pro kterou krajský soud řízení přerušil, dosud neodpadla. Krajský soud poté obdržel ještě několik návrhů na pokračování řízení ve stejné formě. Krajský soud se opakovaně obracel na žalovaného se žádostí o informaci o stavu projednání podnětu k provedení přezkumného řízení. Dne 2. 3. 2021 byl krajský soud informován žalovaným, že podnět žalobkyně k provedení přezkumného řízení nebyl rozkladovou komisí shledán důvodným. Krajský soud proto usnesením ze dne 3. 3. 2021 rozhodl neprodleně o pokračování v řízení.

20. Dne 21. 12. 2020 se dostalo žalobkyni poučení o tom, že je oprávněna žádat o ustanovení zástupce pro řízení u zdejšího soudu podle § 35 odst. 8 s. ř. s., pokud jsou u ní předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to nezbytně nutné k ochraně jejích práv. Žalobkyně téhož dne elektronicky sdělila, že tedy žádá o zaslání formuláře pro účely ustanovení zástupce. Krajský soud toto sdělení podle obsahu vyhodnotil jako žádost o ustanovení zástupce. Přípisem ze dne 6. 1. 2021 krajský soud žalobkyni informoval o tom, že její žádost o ustanovení zástupce bude vyřízena, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno. Dne 3. 3. 2021 bylo usnesením pokračováno v řízení a žalobkyni byl téhož dne zaslán formulář o majetkových poměrech s poučením, jak postupovat ve věci. Krajský soud se též žalobkyně dotázal, zda preferuje ustanovení advokáta se sídlem blízkým sídlu soudu nebo se sídlem blízkým jejímu aktuálnímu místu pobytu. Na uvedené reagovala žalobkyně několika telefonáty, o čemž jsou ve spise zaneseny úřední záznamy, a elektronickým podáním, z nichž vyplynulo, že o ustanovení zástupce nežádá. Krajský soud vzal uvedené na vědomí, vzniklou procesní situaci vyhodnotil jako nedorozumění, a proto k domnělé žádosti o ustanovení zástupce nepřihlížel a nikterak o ní procesně nerozhodoval.

Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť shledal, že jsou pro to splněny podmínky podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

23. Žaloba je důvodná.

24. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby [§ 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách].

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

27. Tato direktiva je dále konkretizována v § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

28. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

29. Podle § 1 odst. 1 citované vyhlášky platí, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

30. Krajský soud považuje za podstatné zdůraznit, že konstrukce nároku na příspěvek na péči se opírá o posouzení odborných otázek z oboru posudkového lékařství, jako např. zda lze zdravotní stav žadatele o příspěvek vyhodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, zda potřeba pomoci při zvládání základních životních potřeb je v příčinné souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se proto vyznačuje tím, že významným důkazem je odborný posudek o zdravotním stavu a z něj vyplývajících funkčních omezení, která žadateli brání v uspokojování základních životních potřeb a činí jej závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, přičemž dospěl k závěru, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 - 60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 - 104).

31. Krajský soud předně konstatuje, že mezi stranami není sporné, že žalobkyně není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat dvě základní životní potřeby, a sice:

osobní aktivity – vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, a

péči o domácnost – obstarat si běžný nákup, udržovat pořádek.

32. Mezi stranami je však sporné, zda žalobkyně je či není schopna zvládat základní životní potřeby, a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví.

33. Ve vztahu k těmto čtyřem základním životním potřebám žalobkyně v žalobě souhrnně namítala, že je nezvládá pro časté blokády páteře, které vyplývají z Bechtěrevovy choroby. Uvedené potíže zmiňovala žalobkyně opakovaně v průběhu celého řízení. Již v záznamu ze sociálního šetření se podává, že mj. např. to, že má žalobkyně potíže s oblékáním kvůli onemocnění páteře a dušnosti, při blokádě páteře se obléknout nezvládne, nemůže pokrčit nohu, ani ji ohnout. Z hlediska péče o zdraví bylo uvedeno, že v případě blokády páteře má žalobkyně potíže s aplikací krému, který si aplikuje kvůli alergiím. Potíže při blokádách páteře zmiňovala žalobkyně i v souvislosti se základními životními potřebami tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Blokády páteře zmiňovala žalobkyně dále i v průběhu řízení. V odvolání poukázala žalobkyně na Bechtěrovovu chorobu a na to, že se její zdravotní stav zhoršuje. V probíhajícím odvolacím řízení pak žalobkyně mj. ve svém posledním vyjádření před vydáním rozhodnutí ze dne 1. 9. 2020 uvedla, že nadále dochází ke zhoršování jejího zdravotního stavu. Výslovně uvedla, že „můj již tak těžký zdravotní stav se mění z minuty na minutu, jeden okamžik je mi lépe, ale za 5 minut dostanu těžký astmatický záchvat nebo se zablokuji z důvodu Bechtěrovovy choroby, nemůžu vstát, chodit, nic, začnu se dusit (…) Proto je mi neustále nablízku již od 1. března 2020 má maminka, která o mne každodenně pečuje (…).“

34. Na uvedené žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval pouze tak, že se ke krátkodobému zhoršení zdravotního stavu nepřihlíží. Konkrétně ve vztahu ke zvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání žalovaný uvedl, že žalobkyně má problémy s oblékáním zejména při blokádě páteře, hodnotí se však stav převažující. Dále ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví žalovaný uvedl, že žalobkyně si v případě blokády páteře není schopna aplikovat masti, ovšem že ke krátkodobému zhoršení zdravotního stavu se nepřihlíží.

35. Žalobkyně v žalobě odkazuje na § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a poukazuje na to, že není zřejmé, na základě čeho žalovaný došel k závěru, že blokády páteře jsou u ní krátkodobým zhoršením zdravotního stavu. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně nevyřešil otázku, jak často k blokádám páteře dochází a zdali se tak v případě schopností při blokádě páteře nejedná o převažující rozsah schopnosti ve sledovaném období.

36. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. platí, že u osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.

37. K uvedené právní úpravě se vyjádřil např. Krajský soud v Praze, který v rozsudku ze dne 29. 5. 2018, č. j. 42 Ad 4/2017 - 35, uvedl, že: „Soudní praxe se ve většině posuzovaných věcí zabývá případy, kdy je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žadatele (relativně) stabilizovaný. Zpravidla tedy není třeba při posuzování ztráty schopnosti sebeobsluhy přihlížet k časovému rozměru (vývoji) zdravotního stavu. V praxi se ale zjevně vyskytují i případy, kdy dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není zcela stabilizovaný. Jinými slovy žadatel, který původně ztratil schopnost zvládat určitou životní potřebu, ji (např. s ohledem na postup léčby, rekonvalescence a rehabilitace apod.) dočasně znovu nabyde a následně znovu ztratí (např. z důvodů nepředpokládaných zdravotních komplikací, plánovaných léčebných zásahů apod.), což se může dít i opakovaně. (…) Kritéria pro posouzení závislosti v takových případech stanoví § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Z tohoto ustanovení plyne, že je třeba funkční schopnost zvládat základní životní potřebu posuzovat podle převažujícího rozsahu schopnosti ve sledovaném období, které by mělo být zpravidla stanoveno v délce jednoho roku. Při posouzení je tedy třeba nejprve určit, jaký byl průběh zdravotního stavu a léčby žadatele ve sledovaném období, poté hodnotit, jaký byl funkční dopad zjištěných změn na schopnost zvládat jednotlivé životní potřeby. Teprve následně lze na základě těchto zjištění určit, jaký rozsah schopností žadatele byl ve sledovaném období převažující, a to pro každou životní potřebu jednotlivě.“

38. Žalovaný při řešení této otázky vycházel z posudku Posudkové komise MPSV ve znění několika doplnění, v němž se k otázce blokády páteře žalobkyně z důvodu Bechtěrovovy choroby uvádí na str. 6 posudku toliko to, že „krátkodobá zhoršení se z pohledu zdravotního stavu dlouhodobě nepříznivého nezohledňují. Totéž platí o oblékání a tělesné hygieně, kdy uvedla, že nezvládá v případě blokády páteře. (…) K výkonu fyziologické potřeby rovněž uvedla, že tuto nezvládá, protože v případě blokády páteře nestihne dojít, stejně tak v případě průjmu. V převažujícím období tuto základní životní potřebu zvládá.“

39. Krajský soud po zhodnocení uvedeného dal za pravdu žalobkyni v tom, že ač Posudková komise MPSV měla k dispozici bohatou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, kterou v posudku i rozsáhle cituje, nevyjádřila se z hlediska znění § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. k tomu, zda lze blokády páteře související s Bechtěrovovou chorobou považovat za zhoršování zdravotního stavu ve smyslu citovaného ustanovení a zda bylo tedy nutné zkoumat z hlediska sledovaného období převažující rozsah schopností žalobkyně, a to pro každou základní životní potřebu zvlášť. Dikce užitá v posudku napovídá tomu, že Posudková komise MPSV skutečně z § 2 odst. 2 vyhlášky vycházela, neboť o „převažujícím období“ hovoří a uvádí, že v převažujícím období (tj. když blokádu páteře nemá) žalobkyně základní životní potřeby zvládá. Je však skutečností, že Posudková komise MPSV na základě bohaté lékařské dokumentace nikterak nevysvětlila, proč blokády páteře označila pouze za krátkodobé zhoršení zdravotního stavu. Posudková komise MPSV měla v tomto směru popsat, jak často se blokády páteře u žalobkyně vyskytují, jaký mají průběh, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na rozsah funkčních schopností žalobkyně z hlediska převažující části sledovaného období. Posudková komise MPSV nevysvětlila, podle čeho stanovila funkční schopnost zvládat základní životní potřeby u žalobkyně tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.

40. Žalovaný pak bez dalšího vycházel z obsahu posudku, aniž by se dokonce vypořádal s posledním tvrzením žalobkyně ve vyjádření před vydáním rozhodnutí o tom, že se její zdravotní stav často mění (indicie k tomu, že zdravotní stav není stabilizovaný) a že dochází k blokádám páteře, což má za následek nemožnost vstát, chodit, užívat léky; žalobkyně uvedla, že od března 2020 je již v plné péči své matky, přičemž bydlí již stále u ní v X. To má ostatně krajský soud ověřené i z obsahu soudního spisu, z něhož je patrné, že veškerá korespondence je na žádost žalobkyně zasílána do X, kde se již dlouhodobě zdržuje.

41. Jak již bylo uvedeno shora, posouzení zvládání základních životních potřeb se opírá o odborné medicínské posouzení funkčních schopností žadatele, a to posudkovými lékaři. Správní orgán ani krajský soud nemá odpovídající medicínské znalosti, aby mohl jakkoliv doplňovat či domýšlet obsah odborného posudku z oboru posudkového lékařství. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.

42. Krajský soud v nyní projednávané věci shledal, že posudkové závěry nejsou dostatečným způsobem odůvodněny v tom směru, jak byl popsán shora. Není vysvětleno, zda bylo postupováno podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a s jakým výsledkem. V posudku bylo skutečně nezbytné reagovat na subjektivně popisované potíže žalobkyně s blokací páteře a tyto potíže objektivizovat na základě lékařské dokumentace a vysvětlit jejich dopady na funkční schopnosti žalobkyně v převažující části sledovaného období. Krajský soud není schopen sám z lékařských zpráv posoudit, jak často se tyto subjektivně popisované potíže žalobkyně objevují, jakého mají trvání, nakolik ji omezují ve zvládání jednotlivých základních životních potřeb (především těch, které žalobkyně v žalobě namítá: mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví) a zda je toto omezení možno označit za převažující ve sledovaném období. To vše je povinna vysvětlit Posudková komise MPSV ve svém posudku. Pokud se uvedené nepodává z lékařské dokumentace, bylo na místě, aby si Posudková komise MPSV uvedené informace opatřila. V tomto ohledu by byla vhodná přítomnost žalobkyně při jednání Posudkové komise MPSV, což však zřejmě aktuálně s ohledem na probíhající epidemii nelze zajistit ze zdravotních důvodů na straně žalobkyně. Nabízí se tak úvaha o jiných způsobech zajištění přítomnosti žalobkyně při jednání, např. dožádání o spolupráci Posudkovou komisi MPSV v Moravskoslezském kraji, která by mohla eventuálně se souhlasem žalobkyně provést její návštěvu v místě aktuálního bydliště za dodržení všech bezpečnostních a hygienických opatření. Dále se nabízí možnost zadání tzv. srovnávacího posudku, který by přímo podala Posudková komise MPSV v Moravskoslezském kraji. Uvedený postup je však pouze návrhem a je zcela na žalovaném a Posudkové komisi MPSV, jaký postup v dalším řízení zvolí.

43. Lze tedy shrnout, že posudek Posudkové komise MPSV nelze hodnotit jako úplný a přesvědčivý, neboť se nezakládá na dostatečném vysvětlení závěrů o tom, že blokáda páteře je pouze krátkodobým zhoršením zdravotního stavu, ke kterému se nepřihlíží. Uvedený závěr není nikterak odůvodněn a ani podložen odkazem na lékařskou dokumentaci. Neúplný a nepřesvědčivý posudek nelze považovat za podklad pro náležitě zjištěný skutkový stav věci, tj. úplné a přesvědčivé posouzení zdravotního stavu žadatele. Pokud žalovaný za takové situace nedostatky posudku neodstranil, ztotožnil se s jeho obsahem a jeho závěry plně převzal, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Za kvalitu napadeného rozhodnutí nese plnou odpovědnost žalovaný, ten byl povinen kromě opatření úplného a přesvědčivého posudku náležitě vypořádat námitky a připomínky vznesené žalobkyní v průběhu řízení, což však neučinil, neboť rezignoval na vypořádání především posledního vyjádření žalobkyně, v němž poukazovala na nestabilitu svého zdravotního stavu, která souvisí mj. s častými blokádami páteře. Žalovaný pouze na str. 17 napadeného rozhodnutí ocitoval znění § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., avšak nikterak neřešil dopady tohoto ustanovení na posouzení zvládání základních životních potřeb žalobkyní. Žalovaný se spokojil s nedostatečným závěrem Posudkové komise MPSV o tom, že blokáda páteře jakožto krátkodobé zhoršení zdravotního stavu není z hlediska posouzení závislosti žalobkyni na pomoci jiné fyzické osoby relevantní.

44. Krajský soud dále poukazuje na tvrzení Posudkové komise MPSV v posudku (ve znění posledního doplnění ze dne 28. 7. 2020), a sice že „větší rozsah pomoci vylučuje i skutečnost, že žije sama a s pečující osobou tráví jen část roku.“ Toto tvrzení bude nezbytné v dalším řízení přehodnotit, neboť se z obsahu podání žalobkyně (a to i těch učiněných v průběhu soudního řízení) podává, že již od března 2020 žije stále v X s pečující osobou, tudíž tvrzení o tom, že větší rozsah pomoci vylučuje skutečnost, že žije sama a že s pečující osobou tráví jen část roku, se stává zavádějícím a neodpovídajícím skutečnosti.

45. Krajský soud se dále zabýval dalšími žalobními body. Pokud jde o základní životní potřebu mobility, žalobkyně v žalobě tvrdí, že nebylo vypořádáno její tvrzení ze sociálního šetření o tom, že ujde pouze 2 metry a poté se zadýchá a že takto ujde celkově max. 100 metrů; dále namítá, že nebyla zjištěna kapacity plic žalobkyně a jejich výkonnost a nebylo bráno v potaz, že žalobkyně má předepsán a užívá ventilační/dýchací přístroj.

46. K otázce zvládání základní životní potřeby mobility Posudková komise MPSV uvedla, že žalobkyně chodí samostatně, bez opory (to žalobkyně výslovně uvedla při sociálním šetření), s omezeným rozvíjením hrudní a bederní páteře (Bechtěrovova choroba st. II b), trpí chondropatií patel; z ortopedických zpráv Posudková komise MPSV uvádí, že ortoped popisuje kolena bez výpotků, pohyb volný, tlak na pately citlivý, kolena stabilní, citlivost v oblasti hlaviček metatarsů vlevo, plosky bez tylomů. Vyhýbat se chůzi do kopce a do schodů je podle Posudkové komise MPSV jen ve formě doporučení z preventivních důvodů, nejde o situaci, kdy by takové chůze žalobkyně nebyla schopna. Posudková komise MPSV dále zhodnotila, že ani těžká ventilační porucha neznamená globální dechovou nedostatečnost a že žalobkyně nemá respirační nedostatečnost. Námahová dušnost byla dle lékařských zpráv klasifikována jako NYHA II. Posudková komise MPSV uvedla, že žalobkyně je kardiálně kompenzována, funkčně NYHA II značí potíže při větší zátěži. Ve vztahu k tvrzením žalobkyně při sociálním šetření Posudková komise MPSV uvedla, že mít potíže při pohybu, není totéž jako pohyb nezvládat. K tvrzení žalobkyně, že už dva týdny nemůže chodit pro bolest kyčelního kloubu a že při zhoršení zdravotního stavu stran onemocnění plic pak nemůže chodit vůbec, Posudková komise MPSV uvedla, že krátkodobá zhoršení se z pohledu zdravotního stavu nezohledňují. Doporučení necestovat hromadnou dopravou je dáno epidemiologickou situací, nikoliv tím že by žalobkyně do dopravního prostředku nemohla nastoupit; rozsah kloubní hybnosti dovoluje do dopravního prostředku nastoupit.

47. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., se za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

48. Posudková komise MPSV podle názoru krajského soudu všechna uvedená kritéria zhodnotila, neboť uvedla, že samostatná chůze je u žalobkyně možná, a to bez opory, možnost nastupování do dopravního prostředku je u žalobkyně zachována a taktéž žalobkyně je schopná chodit do schodů. To, že má doporučeno do schodů nechodit, neznamená, že to nezvládá. Pokud jde o namítané tvrzení, že žalobkyně ujde pouze 2 metry, poté se zadýchá, musí si odpočinout a celkově takto ujde pouze 100 metrů, tak má krajský soud za to, že není na závadu, pokud toto tvrzení ze sociálního šetření nebylo Posudkovou komisí MPSV výslovně vypořádáno. Posudková komise MPSV k tomu mj. uvedla, že mít potíže při pohybu, neznamená pohyb nezvládat. Z celkového hodnocení zvládání této základní životní potřeby vyplývá, že z doložených lékařských zpráv se podává, že žalobkyně je schopna samostatné chůze bez opory. Z lékařských zpráv tak nebylo doloženo, že by žalobkyně nebyla schopna ujít alespoň 200 metrů. Posudková komise MPSV zhodnotila i nálezy plicního lékaře a uzavřela, že i těžká ventilační porucha neznamená globální dechovou nedostatečnost a že žalobkyně nemá respirační nedostatečnost. Námitka žalobkyně, že nebyla zjištěna kapacita plic a jejich výkonnost, není důvodná, neboť na str. 3, 4 a 5 posudku Posudkové komise MPSV ze dne 28. 7. 2020 se v části, v níž se shrnují podklady, ze kterých komise vycházela, uvádí, že žalobkyně byla opakovaně vyšetřena spirometrem a jsou zde uvedeny i hodnoty měření. Taktéž z lékařských zpráv vyplývá stupeň klasifikace námahové dušnosti NYHA II, což značí potíže pouze při větší zátěži. Z těchto údajů Posudková komise MPSV musela vycházet, pokud zhodnotila, že u žalobkyně není dána respirační nedostatečnost. Posudková komise MPSV ze zprávy odborné plicní ambulance přijala závěr o těžké ventilační poruše, nicméně konstatovala, že to neznamená globální dechovou nedostatečnost. Krajský soud má za to, že z celkového hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřebu mobility, které je podložené lékařskými zprávami, nevyplývá podpora pro tvrzení žalobkyně, že ujde pouze 2 metry a poté se zadýchá a potřebuje odpočinek a že celkově ujde pouze 100 metrů. Klasifikace námahové dušnosti NYHA II značí, že dechové potíže se u žalobkyně objevují až při větší zátěži.

49. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že nebylo bráno v potaz, že má předepsán a užívá ventilační/dýchací přístroj, tak to je faktem, že se Posudková komise MPSV o této skutečnosti nezmiňuje. Žalobkyně to uvedla např. ve svém vyjádření žalovanému ze dne 11. 6. 2020. V dalším řízení bude na Posudkové komise MPSV, aby svůj posudek v tomto směru doplnila a uvedla, zda daná skutečnost má oporu v lékařské dokumentaci a zda má vliv na zvládání základních životních potřeb z hlediska funkčních schopností žalobkyně. Stejně tak s ohledem na vše shora uvedené se vypořádá Posudková komise MPSV ve vztahu ke zvládání základní životní potřeby mobility s tím, zda u žalobkyně má blokáda páteře vliv na funkční rozsah jejích schopností v převažující části sledovaného období.

50. Pokud jde o zvládání základní životní potřeby péče o zdraví, tak žalobkyně poukazuje na pojem „zdraví“ tak, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu a má za to, že v jejím případě tato základní životní potřeba nebyla hodnocena v celkovém rozsahu. Žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2637/17, se týkal povinnosti kraje zajistit osobě se zdravotním postižením dostupnost vhodné služby sociální péče, což je zcela jiný případ, než nyní krajským soudem projednávaná věc žalobkyně. Ústavní soud v bodě 24 tohoto nálezu skutečně uvedl, že „pojem "zdraví", a to i v kontextu práva na zdraví, neznamená pouze absenci nemoci, ale pokrývá také širší stav celkové pohody jednotlivce, respektive stav, kdy se jednotlivec zkrátka cítí dobře (srov. obtížně přeložitelný anglický výraz "well-being").“ Ovšem uvedené bylo vysloveno v kontextu výkladu čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který obsahuje právo na zdraví. Uvedené ovšem nelze vztahovat na výklad pojmu základní životní potřeba péče o zdraví, neboť jeho obsah je reglementován v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a není zde dán žádný prostor pro natolik rozšiřující výklad, který navrhuje žalobkyně.

51. Podle přílohy č. 1 citované vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

52. Žalobkyně namítá, že pod pojem péče o zdraví by mělo být zahrnuto i udržování prostředí, které je velmi pečlivě zbaveno prachu z důvodu jejích alergií, což žalobkyně není schopna vlastními silami zajistit. Obecně by se dalo konstatovat, že udržování pořádku patří do základní životní potřeby péče o domácnost, která byla u žalobkyně posouzena jako nezvládnutá. Ovšem v situaci, kdy je ze zdravotních důvodů naprosto nezbytné udržovat v bytě absolutní bezprašnost, tak se může jednat o preventivní léčebný postup alergií žalobkyně, který by mohl být zahrnut do základní životní potřeby péče o zdraví. Uvedený postup by však musel vyplývat z lékařské dokumentace a muselo by se jednat o jednoznačně vymezený preventivní léčebný postup. To však musí posoudit Posudková komise MPSV a stejně tak to, zda je žalobkyně příp. schopna takové preventivní léčebné opatření provádět sama bez pomoci jiné fyzické osoby.

53. Posudková komise MPSV zhodnotila, že psychické kompetence, smyslové kompetence, motorické kompetence dovolují žalobkyni samostatně dodržovat léčebný režim; jemná motorika rukou je zachována, zrakové funkce jsou zachovány, žalobkyně nemá těžkou duševní poruchu. Ze sociálního šetření Posudková komise MPSV vyzdvihla, že žalobkyně užívá medikaci samostatně. Posudková komise MPSV se však opět ve vztahu k této základní životní potřebě opomněla vypořádat s tvrzením, že při blokádě páteře se není žalobkyně schopna mazat speciální mastí, kterou musí aplikovat z důvodu alergie na vlnu a bavlnu. Žalovaný uvedené vypořádal tvrzením, že ke krátkodobému zhoršení zdravotního stavu se nepřihlíží. Takový závěr však neobstojí, jak již vysvětlil krajský soud shora.

Závěr a náklady řízení

54. S ohledem na shora uvedené nezbylo krajskému soudu než napadené rozhodnutí bez jednání zrušit podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění a odstranění pochybností, které zakládá nedostatečné posudkové hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a s tím souvisejícího stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud zároveň věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž v tomto řízení bude žalovaný vázán závazným právním názorem krajského soudu, obsaženém v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

55. V dalším řízení bude žalovaný povinen obstarat posudkové zhodnocení závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby a zajistí, aby obsahem takového posouzení bylo i vyjádření z hlediska znění § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. k tomu, zda lze blokády páteře související s Bechtěrovovou chorobou považovat za zhoršování zdravotního stavu ve smyslu citovaného ustanovení a zda bylo nutné zkoumat z hlediska sledovaného období převažující rozsah schopností žalobkyně, a to pro každou základní životní potřebu zvlášť. Je totiž skutečností, že Posudková komise MPSV na základě bohaté lékařské dokumentace nikterak nevysvětlila, proč blokády páteře označila pouze za krátkodobé zhoršení zdravotního stavu. Posudková komise MPSV bude povinna v tomto směru popsat, jak často se blokády páteře u žalobkyně vyskytují, jaký mají průběh, jak dlouho trvají a zda a jaký mají vliv na rozsah funkčních schopností žalobkyně z hlediska převažující části sledovaného období. Posudková komise MPSV poté v závislosti na předchozích závěrech stanoví funkční schopnost žalobkyně zvládat základní životní potřeby tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období. Dále Posudková komise MPSV prověří a vyjádří se k dalším okolnostem, které v posudku nejsou vypořádány, jak uvedl krajský soud shora (užívání ventilačního/dýchacího přístroje, udržování bezprašné domácnosti jako možný preventivně léčebný postup, přestěhování se žalobkyně k pečující osobě od března 2020 a prověření toho, zda jde o přestěhování trvalé). Žalovaný v této souvislosti taktéž řádně vypořádá žalobkyní posledně podané vyjádření před vydáním rozhodnutí. Při novém posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby budou samozřejmě zhodnoceny i ostatní kritéria vycházející ze zákona o sociálních službách a vyhlášky č. 505/2006 Sb. (např. využití facilitujících prostředků atd.). Krajský soud připomíná, že podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

56. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, které však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť nebyl v řízení úspěšný.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Českých Budějovicích dne 23. března 2021

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru