Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Ad 5/2020 - 76Rozsudek KSCB ze dne 14.04.2021

Prejudikatura

6 Ads 99/2011 - 43

3 Ads 45/2008 - 46

4 Ads 50/2012 - 22

3 Ads 7/2003


přidejte vlastní popisek

64 Ad 5/2020-76

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci

žalobce: R. Š. bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Růžičkou se sídlem Náměstí 35, Křemže

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2020, č. j. x,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2020, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 3. 2020, č. j. x, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobci od 10. 4. 2020 odňat invalidní důchod.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 22. 7. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, považuje jej za nesprávné a neodpovídající jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní stav má vliv na pokles pracovní schopnosti o více než o 35 %, tj. že by mu měla i nadále svědčit invalidita prvního stupně. Podle názoru žalobce byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a nedostatečně zkoumán jeho zdravotní stav. Závěr o zdravotním stavu je podle žalobce v rozporu s obsahem jeho zdravotní dokumentace. Žalobce nebyl k posudkovému lékaři přizván. Žalobce namítá, že nebylo přihlédnuto k § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

4. Pokud by byl zdravotní stav žalobce hodnocen správně podle platných právních předpisů a v souladu se zdravotnickou dokumentací a v souladu se všemi jeho zdravotními omezeními, pak by mu svědčila invalidita prvního stupně. Žalobce uvádí, že jeho zdravotní stav se od doby, kdy byl uznán invalidním (září 2008), nijak nezlepšil, spíše naopak.

5. Žalobce navrhl provést dokazování zdravotní dokumentací, posudky o invaliditě z let 2011, 2012 a 2016, účastnickým výslechem a zadáním znaleckého posudku na stanovení skutečné míry invalidity. Žalobce navrhl zrušení jak napadeného, tak prvostupňového rozhodnutí, neboť byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění, odpovídající ustanovení prováděcí vyhlášky a správního řádu.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že pokles pracovní schopnosti žalobce byl hodnocen na horní hranici taxace 30 %. Vzhledem k tomu, že žalobce pracuje v kvalifikované profesi na plný úvazek a na postižení je již adaptován, nebyl shledán důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaná navrhla, nechť si soud vyžádá posudek podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení.

Podstatný obsah správních spisů

7. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 15. 8. 2011 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ České Budějovice ze dne 12. 12. 2011 byl žalobce shledán invalidní v prvním stupni od 2. 9. 2008, neboť se u něj jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles jeho pracovní schopnosti o 35 %. Jeho zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl C, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a byla zvolena horní hranice taxace 30 %. Vzhledem k dalšímu postižení (nález na perimetru) byl pokles pracovní schopnosti zvýšen o 5 % na celkových 35 %. Uvedený posudek byl dne 25. 1. 2012 opraven tak, aby odpovídal i právní úpravě do 31. 12. 2009. Na základě uvedeného bylo dne 15. 2. 2012 vydáno rozhodnutí Českou správnou sociálního zabezpečení, kterým byl žalobci přiznán od 2. 9. 2008 plný invalidní důchod, od 1. 1. 2009 částečný invalidní důchod a od 1. 1. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

8. Na kontrolní lékařské prohlídce v roce 2012 byl stanoven pokles pracovní schopnosti stejně, tj. na horní hranici taxace 30 % pro stejné zdravotní postižení. Pokles pracovní schopnosti byl navýšen o 5 % pro omezenou možnost uplatnění na trhu práce.

9. Při kontrolní lékařské prohlídce v roce 2016 byl stanoven pokles pracovní schopnosti stejně, tj. na horní hranici taxace 30 % pro stejné zdravotní postižení. Pokles pracovní schopnosti byl navýšen o 5 % pro omezenou možnost uplatnění na trhu práce.

10. V roce 2020 byl žalobce pozván na kontrolní lékařskou prohlídku. Dne 18. 2. 2020 byl zpracován posudek o invaliditě lékařem OSSZ České Budějovice, jehož závěrem bylo, že se u žalobce již nejedná o invaliditu prvního stupně a že invalidita ke dni 18. 2. 2020 zaniká. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený poruchou beta-oxidace 3-OH mastných kyselin v dlouhém řetězci. Jde o lehké funkční postižení podřazené pod kapitolu XIII., oddíl C, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanoveným poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Nyní již nebylo využito navýšení poklesu pracovní schopnosti o 5 % jako v minulosti, neboť žalobce již nebyl posuzován jako dělník, nýbrž jako programátor. Zaměstnání v plném pracovním úvazku jako programátor od roku 2016 svědčí o dobré adaptaci na poruchu zdravotního stavu.

11. Na základě tohoto posudku bylo dne 3. 3. 2020 vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobci od 10. 4. 2020 odňat invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

12. Dne 12. 5. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona. Den zániku invalidity byl stanoven ke dni 18. 2. 2020. Žalobce byl posuzován v nepřítomnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu C, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (vrozená metabolická vada - porucha oxidace 3-OH mastných kyselin s dlouhým řetězcem). Jde o lehké postižení s riziky rhabdomyolýzy při nedodržení léčebného režimu, nyní ale bez vážnějších funkčních poruch. Byla zvolena horní hranice taxace 30 % poklesu pracovní schopnosti a nebyl shledán důvod k jejímu dalšímu navýšení. Posuzovaný pracuje od roku 2016 v kvalifikované profesi programátora NC strojů na plný úvazek, na postižení je dobře adaptován. Komorbidita je nevýznamná.

13. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 3. 2020 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 12. 5. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl C (postižení měkké tkáně) položce 1b (idiopatické zánětlivé myopatie, středně závažné poruchy, s lehkým omezením pohyblivosti a celkové výkonnosti) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 30 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu na horní hranici taxace 30 %. Vzhledem k tomu, že žalobce pracuje v kvalifikované profesi na plný úvazek a na postižení je již adaptován, nebyl shledán důvod k navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Nejednalo se tedy o invaliditu a nárok na invalidní důchod zanikl.

Posudek posudkové komise MPSV a jeho doplnění, vyjádření žalobce

14. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise MPSV“) dne 24. 11. 2020 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce a jeho zástupce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen internistou a odborným očním lékařem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Den zániku invalidity prvního stupně byl stanoven dnem 18. 2. 2020. Žalobce byl posuzován jako programátor. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

15. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce, přičemž bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je porucha oxidace 3-OH mastných kyselin s dlouhým řetězcem (LCHAD) s atakami rhabdomyolýzy (rok 2014 a 2018), s incipientní polyneuropatií, s chorioretinopatií s postižením pigmentového epitelu sítnice s plným visem obou očí při zvětšení slepé skvrny hlavně vlevo, s poruchou barvocitu, avšak s kontrastní citlivostí v normě, bez známek kardiomyopatie, bez paretických projevů.

16. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především fyzické zátěže, hladovění, stresu, nutno je vyvarovat se i práce ve zvýšeně infekčním prostředí. Byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením. Za výše uvedených kautel byl schopen např. administrativní práce. Žalobce sám při jednání posudkové komise uvedl, že ví, co si může dovolit, a co už nemůže. Vhodná se jeví i dosud vykonávaná práce od srpna 2016, tj. programátor CNC laser; jde o práci na PC. Práci doposud úspěšně vykonává na plný pracovní úvazek (při dvousměnném provozu).

17. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení podle kapitoly XIII., oddílu C, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV zvolila horní hranici taxace 30 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Ve shodě s posudky OSSZ a ČSSZ neshledala posudková komise důvod k navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Oproti posudkovému hodnocení z let 2012 a 2016 nebyl důvod nadále argumentovat omezenou možností uplatnění na trhu práce, neboť žalobce je již od roku 2016 zaměstnán a je schopen práce na plný úvazek ve dvousměnném provozu.

18. Krajský soud zaslal tento posudek na vědomí žalobci i žalované a nařídil jednání na den 25. 1. 2021. Žalobce se k posudku vyjádřil tak, že předložil novou lékařskou zprávu z oční kliniky a žádal, aby ji posudková komise posoudila. Krajský soud nařízené jednání odročil na neurčito a obrátil se na posudkovou komisi MPSV se žádostí o doplňující posudek, jednak stran předložené lékařské zprávy z oční kliniky, jednak stran vysvětlení konkrétních důvodů, proč u žalobce již není dán důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, což je důvodem, pro který dochází k odnětí invalidního důchodu.

19. Posudková komise MPSV podala doplňující posudek dne 2. 3. 2021 s tím, že dospěla ke shodnému hodnocení zdravotního stavu žalobce, a sice že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidním. Posudková komise posudek podala v nepřítomnosti žalobce.

20. Posudková komise MPSV konstatovala, že závěry o tom, že žalobce je na své zdravotní postižení dobře adaptován a že není brát v potaz omezenou možnost uplatnění na trhu práce z důvodu jeho zaměstnání na plný úvazek od roku 2016, jsou v přímé logické a praktické návaznosti, tedy v souladu. Adaptace žalobce na jeho zdravotní postižení je plně verifikovaná několikaletou praxí (v minulosti často využívaný tzv. pracovní pokus), kdy konkrétně posuzovaný žalobce - středoškolák s maturitou - je schopen výkonu práce na PC na plný pracovní úvazek. Žalobce je seznámen se svým zdravotním stavem a při jeho vzdělání je plně schopen zachovávat a dodržovat stanovený léčebně preventivní režim. Důvod pro nenavýšení poklesu pracovní schopnosti je v adaptaci žalobce na jeho zdravotní postižení, kdy toto bylo ověřeno jeho vlastní několikaletou praxí.

21. Stabilizace zdravotního stavu žalobce byla popsána již v původním posudku. Zdravotní stav žalobce zůstává dlouhodobě beze změn, hospitalizaci si vyžádala rhabdomyolýza při nedodržení režimových opatření (v posledních letech pouze v březnu 2014 a srpnu 2018). Ke zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo a dojít nemůže, a to z vlastní podstaty onemocnění a při možnostech současné medicíny.

22. Podle posudkové komise MPSV nejsou v žádném případě naplněna kritéria pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity.

23. K předloženým lékařským zprávám z oční kliniky posudková komise uvedla, že nepřinášejí žádné nové posudkově významné skutečnosti; funkční nález zůstává i nadále obdobný s nálezem původním. Nebyl zjištěn posudkově medicínský důvod pro navýšení horní hranice poklesu pracovní schopnosti z důvodu více zdravotních postižení, protože funkční dopad ostatních zdravotních postižení v žádném případě není podstatného charakteru.

24. Krajský soud zaslal doplňující posudek žalobci i žalované. Žalobce ve vyjádření ze dne 23. 3. 2021 k němu uvedl, že předkládá další dvě lékařské zprávy, které potvrzují jeho nadále se zhoršující zdravotní stav a nutnost častější a intenzivnější lékařské péče. To, že si žalobce našel svou vlastní aktivitou stálé zaměstnání, nemůže mít vliv na závažnost jeho zdravotního postižení. Podle žalobce by bylo absurdní, aby jiná osoba trpící stejným zdravotním postižením jako žalobce, která vzdala svůj boj o lepší zaměstnání, nebo nehledala zaměstnání vůbec, by byla za invalidní uznána, neboť se jí nepodařilo adaptovat do pracovního procesu. Žalobce v uvedeném spatřuje diskriminaci. Invalidita by se měla posuzovat v návaznosti na zdravotní omezení a ne v návaznosti na to, jaké si byl žalobce schopen zajistit zaměstnání.

25. V dalším vyjádření ze dne 8. 4. 2021 žalobce setrval na svém stanovisku o diskriminačním postupu posudkové komise MPSV. K dalšímu dokazování žalobce doložil lékařské posudky z let 2011, 2012 a 2016, na základě kterých byl uznán invalidním ve vztahu k jeho zdravotnímu postižení, které se ani po pěti letech nijak nezměnilo k lepšímu; naopak u žalobce dochází k postupnému pomalému zhoršování zdravotního stavu. Dále žalobce předložil potvrzení zaměstnavatele ze dne 25. 3. 2021, ze kterého má vyplývat, že žalobci jsou zaměstnavatelem poskytovány určité úlevy, a to právě z důvodu jeho zdravotního stavu.

Právní hodnocení krajského soudu

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 14. 4. 2021. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 24. 11. 2020 a jeho doplněním ze dne 2. 3. 2021. Krajský soud neprováděl samostatně dokazování žalobcem navrženou zdravotní dokumentací ze spisů ČSSZ a posudky o invaliditě z let 2011, 2012 a 2016, neboť všechny tyto lékařské zprávy a posudky měla k dispozici posudková komise MPSV a staly se podkladem zpracovaného posudku. Dále krajský soud zamítl návrh žalobce na důkaz účastnickou výpovědí, neboť jde o důkaz podpůrný, který lze užít v případě, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Zhodnocení zdravotního stavu bylo provedeno posudkovou komisí MPSV a tam byl žalobce osobně přítomen a byl vyšetřen, měl možnost se k věci vyjádřit. Zdravotní stav žalobce je tudíž prokazován především posudkem posudkové komise MPSV a jeho doplněním, samotná výpověď žalobce u soudu, který nemá medicínské znalosti, nemůže mít na prokazování jeho zdravotního stavu vliv. Stejně tak krajský soud zamítl důkazní návrh na opatření znaleckého posudku, a to pro nadbytečnost. Zdravotní stav žalobce byl zhodnocen posudkovou komisí MPSV, která je k tomuto úkolu zřizována přímo zákonem (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Krajský soud zamítl i návrh na výslech zaměstnavatele žalobce, a to pro nadbytečnost; k tomu, jak žalobce vykonává pracovní činnost, postačuje zcela písemné vyjádření, které bylo krajskému soudu předloženo. Zástupce žalobce navrhl, aby krajský soud provedl koncentraci řízení, v níž by umožnil předložení dalších lékařských zpráv k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobce, který se má aktuálně zhoršovat a žalobce podstoupí řadu lékařských vyšetření. Tomuto návrhu krajský soud nevyhověl a upozornil žalobce na to, že skutkový stav věci, tj. zdravotní stav žalobce, je soudem posuzován k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke květnu 2020, a že aktuální zhoršení zdravotního stavu či příp. nová zdravotní postižení žalobce nemohou být v tomto řízení zohledněna.

28. Krajský soud provedl k důkazu lékařské zprávy založené na č. l. 64 až 65 ze dne 15. 3. 2021, na č. l. 66 ze dne 18. 1. 2021 a dále potvrzení zaměstnavatele ze dne 25. 3. 2021.

29. Žaloba není důvodná.

30. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

31. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; Ministerstvo práce a sociálních věcí za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

32. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

33. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 24. 11. 2020 a doplňujícím posudkem ze dne 2. 3. 2021. Tento posudek a jeho doplnění byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen (dne 24. 11. 2020) a byl vyšetřen odborným internistou a očním lékařem; posudková komise měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek ve znění jeho doplnění splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

34. Posudek posudkové komise a jeho doplnění zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek a jeho doplnění obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise MPSV dospěla ke stejnému výsledku jako v obou předchozích posudkových závěrech (posudek o invaliditě ze dne 18. 2. 2020 a posudek z námitkového řízení ze dne 12. 5. 2020) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly XIII., oddílu C, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Ve všech předmětných posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je neměnný; jak konstatovala posudková komise MPSV ke zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo a dojít nemůže, a to ze samé podstaty onemocnění (jde o vrozenou poruchu). Ve všech posudcích bylo zdravotní postižení žalobce, které je shledáváno jako rozhodující příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, hodnoceno na horní hranici taxace podle kapitoly XIII., oddílu C, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, tj. u žalobce byl shledán pokles pracovní schopnosti o 30 %. Důvodem pro odnětí invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně je ta skutečnost, že ve všech posudcích bylo shodně zhodnoceno, že u žalobce již není dán důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti o 5 % podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity tak, jak bylo činěno v minulosti z důvodu ztíženého uplatnění na trhu práce. Důvodem pro nevyužití možnosti navýšení poklesu pracovní schopnosti bylo konstatování, že žalobce je na své zdravotní postižení dobře adaptován.

35. Posudková komise MPSV ve svém posudku ze dne 24. 11. 2020 stručně uvedla, že důvodem pro nenavýšení poklesu pracovní schopnosti, a tedy důvodem pro odnětí invalidního důchodu, je skutečnost, že je žalobce již několik let zaměstnán na plný úvazek. Uvedené odůvodnění nepovažoval krajský soud za zcela dostačující, a proto vyzval posudkovou komisi MPSV k doplnění posudku. Krajský soud poukázal především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46, podle kterého je v případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu.

36. Posudková komise MPSV v doplňujícím posudku ze dne 2. 3. 2011 náležitě vysvětlila, že žalobce je na svůj zdravotní stav adaptován, což je doloženo jeho několikaletou pracovní praxí, kdy je od roku 2016 zaměstnán na plný úvazek jako programátor. Žalobce je seznámen se svým zdravotním stavem a při jeho vzdělání je plně schopen zachovávat a dodržovat stanovený léčebně preventivní režim. Zdravotní stav žalobce zůstává dlouhodobě beze změn, zlepšení není možné, avšak z důvodu adaptace žalobce na jeho zdravotní postižení, což je doloženo jeho několikaletým zaměstnáním na plný úvazek jako programátor (což odpovídá i profesní rekomandaci posudkové komise MPSV z posudku ze dne 24. 11. 2020), již není důvodu pro navyšování poklesu pracovní schopnosti z totožného důvodu jako v minulosti (zhoršená možnost uplatnění na trhu práce).

37. Jiné důvody pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity posudková komise MPSV neshledala, a to ani na základě doplněného očního nálezu, jak vyplývá z doplnění posudku ze dne 2. 3. 2021. Posudková komise MPSV vysvětlila, že nebyl zjištěn medicínský důvod pro navýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu více zdravotních postižení, neboť funkční dopad ostatních zdravotních postižení v žádném případě není podstatného charakteru. Krajský soud nemá žádného důvodu o správnosti tohoto závěru pochybovat.

38. Krajský soud tak činí dílčí závěr, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 30 %, která již dále nebyla navyšována z důvodu adaptace žalobce na jeho zdravotní postižení, což je prokazováno výkonem práce na plný úvazek jako programátor již od podzimu 2016. Nelze též přehlédnout, že v minulosti byl žalobce hodnocen k profesi dělníka, zatímco nyní je hodnocen k profesi programátora, kterou je zjevně schopen vykonávat v plném pracovním úvazku i se svým zdravotním postižením a omezeními z něj vyplývajícími. To ostatně vyplývá i z potvrzení zaměstnavatele ze dne 25. 3. 2021. Zaměstnavatel bere ohled na žalobcovo zdravotní postižení, umožňuje mu častější přestávky v práci, a vzhledem k jeho postižení mu nezadává fyzicky náročnější práci ve výrobě a práci s měřicími přístroji vyžadující přesné výstupy měření. Krajský soud doplňuje, že žalobce je zaměstnán na pozici programátora, což podle běžné náplně této pracovní pozice představuje především práci na PC. Uvedené zaměstnání zcela odpovídá pracovní rekomandaci posudkové komise.

39. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním. Ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění byl proto žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupni ke stanovenému datu odňat.

40. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV a jeho doplnění uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV a jeho doplnění nemá krajský soud žádné pochybnosti.

41. Z toho důvodu taktéž krajský soud zamítl důkazní návrh zadáním znaleckého posudku, a to pro nadbytečnost. Krajský soud totiž zhodnotil, že na základě obsahu správního spisu a posudku posudkové komise MPSV a jeho doplnění byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu; v posudcích ohledně zjištěného skutkového stavu nejsou žádné rozpory, které by bylo nutno dále odstraňovat či objasňovat. Pochybnost o dostatečnosti odůvodnění posudku posudkové komise MPSV byla vyvrácena doplňujícím posudkem, který si krajský soud vyžádal. K uvedenému krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 4 Ads 50/2012 – 22, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že podle jeho názoru „by měl krajský soud v řízení, ve kterém je třeba posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka, vycházet především z posudku posudkové komise. Shledá-li takový posudek neúplným nebo nepřesvědčivým, případně vznese-li účastník řízení námitky, které úplnost či přesvědčivost posudku zpochybní, měl by si krajský soud od téže posudkové komise vyžádat doplňující posudek a v žádosti přesně označit skutečnosti, tvrzení či jiná zjištění, k nimž se má posudková komise v doplňujícím posudku vyjádřit. Krajský soud by v žádném případě neměl rezignovat na hodnocení vypracovaného posudku ve vztahu k námitkám účastníka řízení, které nemusí být vždy oprávněné či relevantní. Teprve v situaci, kdy ani doplňující posudek posudkové komise nesplňuje podle názoru soudu požadavky na úplnost a přesvědčivost, může si soud vyžádat posudek od jiné posudkové komise, případně znalecký posudek. Při volbě znalce by měl soud klást důraz na to, aby se jednalo o znalce z oboru posudkového lékařství, který si případně může přibrat konzultanta s určitou specializací.“ K posudkovým lékařům Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory a jsou odborně kompetentní k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě.“

42. Krajský soud taktéž neprovedl důkaz výslechem účastníka řízení a neprováděl dokazování zdravotnickou dokumentací založenou ve správním spise a posudky z let 2011, 2012 a 2016, a to z důvodů uvedených v odstavci 27 tohoto rozsudku.

43. Pokud jde konkrétně o žalobní námitky, tak krajský soud konstatuje, že žalobcovo zcela obecné tvrzení o tom, že pokles pracovní schopnosti u něj činí minimálně 35 %, bylo vyvráceno obsahem posudku posudkové komise MPSV a jeho doplněním, což je popsáno shora v tomto rozsudku. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen všemi třemi posudky stejně (posudek OSSZ, posudek ČSSZ i posudek posudkové komise MPSV), proto nemůže krajský soud souhlasit s tím, že hodnocení zdravotního stavu žalobce je v rozporu s obsahem jeho zdravotní dokumentace. Zdravotní dokumentace žalobce byla posuzována ve třech samostatných posudcích, které zpracovávaly jiné osoby, a všechny posudkové závěry vyzněly stejně. Krajský soud zhodnotil, že skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalobce byl zjištěn a zhodnocen v dostatečném rozsahu. Žalobce namítá, že nebyl přizván k vypracování posudku ČSSZ v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na místě vyšetřen odborným internistou a očním lékařem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí. Námitka, že nebylo přihlédnuto k § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, byla krajský soudem vypořádána již výše. I další obecně formulované námitky (porušení správního řádu, porušení § 39 zákona o důchodovém pojištění, porušení odpovídajících ustanovení prováděcí vyhlášky) považuje krajský soud za nedůvodné pro jejich nekonkrétnost.

44. Žalobce dále namítal, že se cítí diskriminován, pokud v jeho případě bylo přihlédnuto k jeho adaptaci na zdravotní postižení spočívající v tom, že je zaměstnán na plný úvazek, zatímco u jiného invalidního důchodce se stejným zdravotním stavem, který by se ani nesnažil si nalézt zaměstnání, by k odnětí invalidního důchodu nedošlo. Podle § 39 odst. 4 zákona o posuzování invalidity platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu mimo jiné, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Posouzení adaptace na zdravotní postižení je tedy zákonným kritériem při určování míry poklesu pracovní schopnosti. Míra poklesu pracovní schopnosti je posuzována vždy na základě individuálních okolností na straně žadatele či poživatele invalidního důchodu a je možná její změna v průběhu času. Žalobce nebyl vydáním napadeného rozhodnutí diskriminován, neboť byl zhodnocen pouze a jedině jeho zdravotní stav, jeho zdravotní postižení a jeho adaptace na toto zdravotní postižení. Žalobce byl posuzován zcela v mezích zákonných kritérií. K uvedenému lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, č. j. 3 Ads 7/2003 - 42, publ. pod č. 198/2004 Sb. NSS, z jehož právní věty se podává, že „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).“ Při užití citovaného závěru judikatury na nyní projednávaný případ lze konstatovat, že důvodem odnětí invalidního důchodu byla adaptace žalobce na jeho zdravotní postižení, která vedla k obnovení jeho pracovní schopnosti minimálně o oněch 5 %, které mu byly dříve přisuzovány podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. V důsledku této adaptace stanovená míra poklesu pracovní schopnosti o 30 % již nepostačovala k tomu, aby žalobce mohl být uznán invalidním i nadále.

45. Krajský soud provedl k důkazu lékařské zprávy založené na č. l. 64 až 65 ze dne 15. 3. 2021 a na č. l. 66 ze dne 18. 1. 2021. Lékařská zpráva ze dne 18. 1. 2021 z kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu se týká skutkového stavu až po vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise měla k dispozici lékařské zprávy z této kliniky ze dne 9. 1. 2020, 18. 3. 2020 a ze dne 10. 9. 2020. Posledně jmenovaná zpráva byla taktéž vydána po datu napadeného rozhodnutí; posudková komise uvedla, že odborný nález je bez podstatných posudkových dopadů a že je takřka identický s nálezy předchozími. Lékařská zpráva ze dne 18. 1. 2021 tak obdobně bude bez podstatných posudkových dopadů, a to i z toho důvodu, že se týká skutkového stavu po vydání napadeného rozhodnutí.

46. Obdobně hodnotí krajský soud lékařskou zprávu ze dne 15. 3. 2021; tato lékařská zpráva nemůže mít vliv na posouzení zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Lékařská zpráva z oční kliniky ze dne 15. 3. 2021 je totiž taktéž vydána po datu vydání napadeného rozhodnutí, nicméně svým obsahem je v podstatě shodná se zprávou z prosince 2020, kterou posudková komise měla k dispozici při zpracování doplňujícího posudku. Z této lékařské zprávy plyne stále stejná diagnóza, a sice chorioretinopatie s vyjádřeným postižením pigmentového epitelu sliznice; nejedná se o diagnózu retinopathia pigmentosa s koncentrickým zúžením zorného pole. Na str. 5 posudku ze dne 24. 11. 2020 uvedené oční postižení posudková komise zhodnotila, aniž by shledala jeho dopad na hodnocení celkového poklesu pracovní schopnosti žalobce. Tato lékařská zpráva ze dne 15. 3. 2021 tudíž nemůže mít vliv na posouzení zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

47. Krajský soud provedl k důkazu i potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne 25. 3. 2021 o tom, že poskytuje žalobci při jeho práci programátora častější přestávky v práci a že jej nezařazuje na fyzicky náročnější práci nebo na práci vyžadující přesnost měření. Uvedené potvrzení nemůže nikterak ovlivnit závěry o tom, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena 30 % a nebyla již dále navýšena podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

48. K tvrzení žalobce, že u něj aktuálně dochází ke zhoršování zdravotního stavu a že bude moci brzy doložit nové lékařské zprávy, nemohl krajský soud přihlížet, neboť vycházel ze skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 22. 5. 2020. V případě aktuálního zhoršování zdravotních potíží či v případě přidružení dalších zdravotní postižení žalobci nic nebrání požádat znovu o přiznání invalidního důchodu; v takovém řízení by byl posuzován aktuální zdravotní stav žalobce.

49. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 30 %, pak nebyl žalobce invalidním a bylo to důvodem k odnětí invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

50. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 14. dubna 2021

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru