Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 A 6/2021 - 43Rozsudek KSCB ze dne 17.05.2021

Prejudikatura

2 Aps 1/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 159/2021

přidejte vlastní popisek

63 A 6/2021-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: D.C.

bytem X

zastoupen Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1

proti žalovanému: Městský úřad Kaplice se sídlem Náměstí 70, 382 41 Kaplice

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Shrnutí žaloby

1. Žalobou ze dne 3. 3. 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 3. 2021 (na výzvu krajského soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 63 A 6/2021 - 17), se žalobce podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá deklaratorního poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl být zaměřen vůči žalobci a měl spočívat v žádosti žalovaného o provedení exekuce rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/15924/2019, prostřednictvím soudního exekutora.

2. Žalobce v žalobě specifikoval, že rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/15924/2019, mu bylo nařízeno odstranění stavby komínu a čtyř okenních otvorů na stavbě na pozemku parc. č. st. X, a to do 7. 4. 2020 (dále též jako „rozhodnutí o odstranění stavby“). Takto stanovená lhůta pro odstranění stavby uplynula během nouzového stavu, když byl ekonomický i jiný život v ČR zcela ochromen. Žalobce však vědom si své povinnosti a bez ohledu na pokračující nouzový stav stavbu odstranil v průběhu listopadu 2020. Odstranění stavby oznámil žalovanému dne 6. 1. 2021 v průvodním dopisu k žádosti o stavební povolení; současně v téže době informoval o odstranění stavby žalovaného telefonicky.

3. Dne 7. 1. 2021 však od svého zaměstnavatele zjistil, že byl soudním exekutorem vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy v souvislosti s prováděním exekuce rozhodnutí o odstranění stavby na návrh žalovaného prostřednictvím soudního exekutora. Vyrozumění o zahájení exekuce spolu s exekučním příkazem k provedením exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu a exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy bylo žalobci doručeno dne 15. 1. 2021. Z vyrozumění o zahájení exekuce se žalobce dozvěděl, že je žalovaný zastoupen ve věci advokátem.

4. Žalobce podal dne 14. 1. 2021 návrh na zastavení prováděné exekuce, a to pro dřívější splnění vymáhané povinnosti. Žalobce taktéž uhradil zálohu na snížené náklady exekuce, aby minimalizoval náklady a škodu vzniklou v důsledku neoprávněně prováděné exekuce a docílil zrušení vydaných exekučních příkazů. Ke dni podání této žaloby nebylo o zastavení exekuce rozhodnuto. Dne 2. 2. 2021 podal žalobce taktéž stížnosti podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na postup žalovaného; ke dni podání žaloby neobdržel výsledky šetření této stížnosti.

5. Žalobce doplnil, že žalovaný mezitím zastavil řízení o žalobcově žádosti ze dne 6. 1. 2021 o vydání stavebního povolení na totožnou stavbu, a to z toho důvodu, že lze údajně dovodit, že stavba dosud odstraněna nebyla. Žalovaný si však k tomuto závěru neopatřil žádné podklady. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, přičemž doložil důkazy, že k odstranění stavby došlo.

6. Žalobce spatřuje nezákonný zásah žalovaného v tom, že nepostupoval v souladu se zásadami činnosti správního orgánu, neboť o provedení exekuce rozhodnutí požádal soudního exekutora namísto toho, aby exekuci rozhodnutí o odstranění stavby provedl sám. Ustanovení § 105 odst. 2 správního řádu sice umožňuje požádat o provedení exekuce správního rozhodnutí soudního exekutora, ale při této volbě musí být dodrženy zásady činnosti správních orgánů vyjádřené především v části první správního řádu. Žalovaný však podle názoru žalobce v tomto případě svoji pravomoc zneužil, neboť porušil princip legitimního očekávání, porušil zásadu materiální pravdy a taktéž zásadu hospodárnosti.

7. Žalovaný podle žalobce nezohlednil výjimečnou situaci panující po většinu roku 2020, kdy dobrovolné splnění nepeněžité povinnosti bylo značně ztíženo v důsledku nouzového stavu a na něj navazujících opatření.

8. Podle 2 odst. 4 správního řádu platí, že správní orgán je povinen dbát o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud by se tato zásada aplikovala na postup žalovaného, pak by žádosti o provedení exekuce na nepeněžité plnění soudním exekutorem musely být běžnou praxí žalovaného. Dotazem u příslušného odboru žalovaného však bylo zjištěno, že tato praxe není běžná ani u exekucí na peněžitá plnění, kdy se žalovaný nejprve snaží vymoci správní rozhodnutí sám a na soudního exekutora se obrací až při marnosti tohoto postupu; povinný je však před zahájením exekuce vždy k plnění ještě vyzván. Pokud by žalovaný postupoval obvyklým způsobem, pak by musel žalobci před zahájením exekuce minimálně poslat výzvu podle § 109 odst. 1 správního řádu; v takovém případě by se žalovaný dozvěděl, že stavba byla odstraněna. Žalobce však neobdržel žádnou výzvu ani dotaz, zda byla stavba odstraněna, a žalovaný rovnou požádal o provedení exekuce soudního exekutora. Žalovaný tím porušil svou vlastní praxi a princip legitimního očekávání.

9. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný porušil § 3 správního řádu, podle kterého je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce je přesvědčen, že i zahájení exekuce je úkon, který má správní orgán činit až po zjištění skutečného stavu věci, tj. po ověření, zda stavba byla odstraněna. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, porušil zásadu materiální pravdy. Přitom zde nehrozilo žádné nebezpečí z prodlení a ověřovacímu postupu žalovaného tak nic nebránilo.

10. Postup žalovaného v řízení o vydání stavebního povolení podle žádosti žalobce ze dne 6. 1. 2021 svědčí o tom, že žalovaný se touto zásadou neřídí ani v jiných případech. Pokud měl totiž žalovaný na základě žalobcem dodaných podkladů pochybnosti o tom, zda stavba byla skutečně odstraněna, měl žalobce vyzvat k doplnění a vyvrácení pochybností. Žalovaný však řízení rovnou nezákonně zastavil. Žalobce ihned v odvolacím řízení poskytl důkazy o provedení odstranění stavby.

11. Podle § 6 odst. 2 správního řádu má správní orgán posupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Žádostí o provedení exekuce soudním exekutorem včetně souvisejícího zastoupení advokátem vznikly jak žalobci, tak žalovanému zbytečné náklady. Soudní exekutor vyčíslil pravděpodobné náklady exekuce na 14 520 Kč. Tyto náklady by nevznikly, kdyby žalovaný provedl exekuci sám jako exekuční správní orgán a postupoval v souladu s § 109 odst. 1 správního řádu a zaslal žalobci před zahájení exekuce exekuční výzvu. Nesrovnalosti by se tak odstranily ještě před započetím exekuce a žádné exekuční náklady by tak nevznikly.

12. I kdyby však exekuce byla oprávněná, i tak by byly náklady exekuce cca 7x vyšší, než kdyby žalovaný prováděl exekuci sám. Podle § 116 odst. 3 správního řádu činí paušální částka náhrady exekučních nákladů 2 000 Kč. Dále se sice hradí hotové výdaje správní exekuce na nepeněžité plnění, ale v posuzovaném případě k žádným takovým nákladům dojít nemohlo. Dokonce i částka nákladů exekuce vedené soudním exekutorem, která se uplatní, když povinný splní povinnost ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti, činí stále necelý čtyřnásobek nákladů, které paušálně hradí povinný v případě správní exekuce. Při využití exekuční výzvy podle § 109 odst. 1 správního řádu není splnění povinnosti v náhradní lhůtě dokonce zpoplatněno nijak.

13. Postup žalovaného (bez ohledu na to, jak bude exekuční řízení skončeno) přímo vede ke značnému zvýšení nákladů exekuce, ke kterému není žádný důvod. Postupem žalovaného došlo podle žalobce k porušení zásady hospodárnosti. O to více je to markantní, když vymáhaná povinnost již byla splněna. Žalovaným zvolený postup zapříčinil i zbytečné náklady na straně žalovaného, který se nechal od počátku exekučního řízení zastoupit advokátem, k čemuž však nebyl důvod, neboť se nejedná o záležitost svým rozsahem ani složitostí vybočující z běžné praxe správního orgánu.

14. V doplnění žaloby žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 – 47, a upravil žalobní petit tak, aby krajský soud deklaratorně určil, že postup žalovaného spočívající v žádosti o provedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora byl nezákonným zásahem vůči žalobci.

15. Žalobce k žalobě přiložil exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů ze dne 23. 12. 2020, č. j. X, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 23. 12. 2020, č. j. X vyrozumění o zahájení exekuce č. j. X, návrh na zastavení exekuce ze dne 14. 1. 2021, žádost o stavební povolení ze dne 5. 1. 2021, odvolání proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2021, stížnost ze dne 2. 2. 2021 a usnesení o zastavení řízení ve věci žádosti o vydání stavebního povolení ze dne 4. 2. 2021.

16. Krajský soud vycházel pouze z listin předložených žalobcem vztahujících se k zahájení exekuce, jejichž obsah bude shrnut níže a které jsou nepochybně známy i žalovanému.

Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce předbíhá událostem, když tvrdí, že stavba byla odstraněna. To se bude podle žalovaného řešit v řízení u Okresního soudu v Českém Krumlově v řízení pod sp. zn. X v rámci návrhu žalobce na zastavení exekuce. Žalovaný setrvává na tom, že stavba odstraněna nebyla a že exekuce je vedena důvodně.

18. Žalobce měl podle žalovaného dostatečně dlouhou lhůtu k odstranění stavby, přičemž pouze její závěr připadl na dobu protipandemických opatření. Následně však měl žalobce ještě dalších šest měsíců, než žalovaný přistoupil k zahájení exekučního řízení. Žalovaný je podle platných právních předpisů oprávněn požádat o výkon správního rozhodnutí soudního exekutora, tudíž prováděná exekuce nemůže být v tomto případě nezákonná.

19. Žalovaný taktéž nesouhlasí s tím, že by porušil základní zásady správního řízení. Dovolává-li se žalobce principu legitimního očekávání, pak žalovaný upozorňuje na to, že je to právě on, kdo při nesplnění povinnosti uložené správním rozhodnutím, mohl očekávat zahájení exekučního řízení, které nad to bylo zahájeno až po uplynutí neformální dodatečné lhůty ke splnění povinnosti. K namítanému porušení zásady materiální pravdy žalovaný uvádí, že neměl pochybnosti o tom, že stavba odstraněna nebyla. Žalobci bylo uloženo odstranění stavby jejím uvedením do původního stavu, přičemž žalobce dokládá (do soudního řízení o zastavení exekuce) fotografie, z nichž nelze ze všech dovodit, že se jedná o fotografie předmětné nemovitosti. Dále vyplnění okenních otvorů cihlami z pórobetonu (jak zachycují fotografie), nelze považovat za uvedení nemovitosti do původního stavu, když tato nemovitost je z kamene.

20. K namítanému porušení zásady hospodárnosti žalovaný namítá, že to byl právě žalobce, který svou nečinností vyvolal potřebu zahájení exekučního řízení. Veškeré náklady vznikly pouze v souvislosti s jeho nečinností.

21. Žalovaný se domnívá, že klíčovou záležitostí v této věci je zodpovězení otázky, zda byla stavba odstraněna. Žalovaný navrhuje vyčkat výsledku řízení vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. X.

22. Žalovaný zdůraznil, že postupoval zcela v souladu s právními předpisy, když splnění povinnosti uložené žalobci v roce 2019 počal v exekučním řízení vymáhat na sklonku roku 2020. Tímto postupem žalovaný plnil veřejný zájem spočívající v zájmu na dodržování uložených povinností.

23. Žalovaný ke svému vyjádření předložil rozsáhlý spisový materiál, který svým obsahem značně přesahuje předmět tohoto soudního řízení. Krajský soud pro účely tohoto soudního řízení vycházel pouze z rozhodnutí o odstranění stavby ve spojení s rozhodnutím o odvolání, které budou shrnuty níže v textu a které jsou nepochybně známy svým obsahem i žalobci.

Replika žalobce

24. Žalobce uvedl, že řízení u Okresního soudu v Českém Krumlově o zastavení exekuce stále běží, avšak toto řízení je pouze důsledkem nezákonného zásahu žalovaného. Žalovaný v tomto soudním řízení o zastavení exekuce zjevně účelově tvrdí, že důkazy předložené žalobcem o odstranění stavby se vůbec nemusí týkat předmětné nemovitosti. Žalobce tuto argumentaci odmítl a pořídil videozáznam celé stavby.

25. Dále se žalobce ohradil proti tvrzení žalovaného, že značná část lhůty pro odstranění stavby nebyla dotčena protipandemickými opatřeními. Takovou argumentaci považuje za nepřípustnou, neboť nebyl povinen odstranit stavbu dříve než do dne 7. 4. 2020.

26. Žalobce dále zdůrazňuje, že stavbu odstranil v listopadu 2020, o čemž žalovaného informoval ještě před tím, než se dozvěděl o zahájení exekuce.

27. Žalobce zdůrazňuje, že jeho legitimní očekávání spočívalo mimo jiné v tom, že mohl očekávat zaslání exekuční výzvy podle § 109 odst. 1 správního řádu, neboť podmínky pro její zaslání byly splněny.

28. K porušení zásady hospodárnosti žalobce zopakoval, že správní orgán nesmí při svém postupu volit libovolná řešení, nýbrž pouze takový postup, aby nevznikaly zbytečné náklady. Náklady spojené s exekucí vedené soudním exekutorem jsou nepochybně zcela zbytečné, neboť žalovaný měl provést exekuci podle správního řádu. Tento závěr je dokonce nezávislý na otázce, zda černá stavba byla skutečně odstraněna již před nařízením exekuce. Žalobce je přesvědčen, že ve věci není třeba vyčkávat na výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově.

Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobce usiloval o deklaratorní určení toho, že zásah byl nezákonný, vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1, věta za středníkem s. ř. s.).

30. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

31. Žaloba není důvodná.

32. Předně krajský soud konstatuje, že se s ohledem na žalobní petit zabýval zákonností postupu žalovaného při volbě způsobu vymáhání rozhodnutí o odstranění stavby. Posuzoval tudíž zákonnost úkonu, kterým byl navržen soudní exekutor, aby provedl vymožení povinnosti odstranění stavby uložené žalobci správním rozhodnutím. Volba způsobu vymáhání nepeněžitého plnění byla jednorázovým úkonem, který byl učiněn dne 11. 12. 2020 podáním návrhu na exekuci nepeněžitého plnění prostřednictví oprávněného města Kaplice, zastoupeného advokátem. Dnem 11. 12. 2020 bylo ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněného na základě exekučního titulu, a sice již shora zmiňovaného rozhodnutí o odstranění stavby. Údaj o dni zahájení exekučního řízení se krajský soud dozvěděl z žalobcem předloženého vyrozumění o zahájení exekuce č. j. X.

33. Vzhledem k tomu, že krajský soud vycházel výlučně ze skutkového a právního stavu ke dni 11. 12. 2020, nebylo nezbytné k návrhu žalovaného vyčkávat na výsledek soudního řízení o návrhu na zastavení exekuce, které je vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. X.

34. Z hlediska včasnosti zásahové žaloby odkazuje krajský soud na § 84 odst. 1 s. ř. s., podle kterého žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Dle žalobního tvrzení se žalobce dozvěděl o zahájení exekuce dne 7. 1. 2021 od svého zaměstnavatele a následně dne 15. 1. 2021 mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce a dva exekuční příkazy. Krajský soud nemá důvodu pochybovat o správnosti těchto žalobcem uváděných údajů. Subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se tedy odvíjí ode dne 7. 1. 2021, což znamená, že pokud byla žaloba podána dne 3. 3. 2021, tak byla podána v rámci této subjektivní lhůty. Objektivní dvouletá lhůta k podání tohoto typu žaloby se odvíjí od data 11. 12. 2020, což znamená, že je taktéž dodržena.

35. Krajský soud konstatuje, že z obsahu správního spisu zjistil, že žalobci bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/1594/2019, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 9. 2019, č. j. KUJCK 92458/2019, pravomocně ke dni 7. 10. 2019 nařízeno odstranění stavby, a to stavebních úprav na stavbě na pozemku parc. č. st. X; konkrétně jde o odstranění nového komína v jihozápadním rohu stavby, o dva okenní otvory vč. osazení okny na severozápadní straně stavby a o dva okenní otvory vč. osazení okny na jihozápadní straně stavby. Odstranění stavebních úprav bylo žalobci uloženo ve lhůtě šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí, tj. do 7. 4. 2020. Na uvedené skutečnosti se odvolává i sám žalobce v žalobě, tudíž je krajský soud bere za mezi stranami nesporné.

36. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

37. Krajský soud vycházel při meritorním posouzení žaloby z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, publikovaného pod č. 603/2005 Sb. NSS, z něhož se podává, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Ustanovení § 82 s. ř. s. bylo s účinností od 1. 1. 2012 novelizováno tak, že šestá podmínka již není bez dalšího pojmovým znakem nezákonného zásahu. Ochrany před nezákonným zásahem se lze nyní domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají ani nehrozí jeho opakování; v takovém případě se lze domáhat toho, aby soud určil, že provedený zásah byl nezákonný. I přes naznačenou změnu právní úpravy je shora citovaný judikát stále použitelný, a jelikož se žalobce domáhá deklaratorního prohlášení za nezákonný takového zásahu, který již netrvá (šlo o jednorázový úkon žalovaného, kterým byl podán návrh na zahájení exekučního řízení prostřednictvím soudního exekutora), zabýval se krajský soud pouze pojmovými znaky nezákonného zásahu vymezenými pod body 1 až 5.

38. Krajský soud posuzoval, zda lze postup žalovaného spočívající v žádosti o výkon správního rozhodnutí o odstranění stavby soudním exekutorem zhodnotit jako nezákonný zásah správního orgánu, který není rozhodnutím. Žalobce dovozuje nezákonnost postupu žalovaného z toho, že porušil jím vyjmenované zásady správního řízení, tj. princip legitimního očekávání, zásadu materiální pravdy a zásadu hospodárnosti.

39. Podle § 107 odst. 1, věta druhá správního řádu platí, že obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku.

40. Podle § 105 odst. 1 písm. a) správního řádu platí, že exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. Podle § 105 odst. 2 správního řádu platí, že správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

41. Krajský soud podotýká, že § 105 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 105 odst. 2 správního řádu, ze kterého by mohlo vyplývat, že i správní orgán, který rozhodnutí vydal (tj. exekuční správní orgán), je oprávněn požádat o vymožení pokuty uložené správním rozhodnutím taktéž soud či soudního exekutora, je částečně obsoletní. Jak se podává z publikace M. Kopecký, P. Průcha, P. Havlan a J. Janeček: Zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) – Komentář. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2015, k § 149: „Podle § 105 odst. 2 spr. řádu správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo schválil smír, může o provedení exekuce "požádat též soud nebo soudního exekutora". Zákonodárce opomněl toto ustanovení novelizovat v souvislosti s novelou o. s. ř. provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. S účinností od 1. 1. 2014 platí podle § 251 odst. 1 věty druhé o. s. ř., že "soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení", a podle § 251 odst. 2 o. s. ř. platí, že "je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne". V případě rozhodnutí, která lze exekvovat podle správního řádu nebo daňového řádu, nelze tedy od 1. 1. 2014 podat návrh podle občanského soudního řádu na soudní výkon rozhodnutí.“ Výkon správních rozhodnutí za pomoci soudu je tedy vyloučen.

42. Výkon správních rozhodnutí soudním exekutorem vyloučen není [veřejnoprávní rozhodnutí je exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu], ovšem soudní exekutor může být osloven exekučním správním orgánem při vymáhání peněžitého plnění podle § 175 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), pouze v případě, že jsou splněny podmínky podle § 175 odst. 2 daňového řádu (ve spojení s § 106 odst. 3 správního řádu), nebo podle § 105 odst. 2 správního řádu v případě vymáhání nepeněžitého plnění. Uvedené vyplývá i z žalobcem odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 – 47, který se primárně vztahoval k řešení situací, kdy exekuční správní orgán požádal o výkon rozhodnutí na peněžité plnění soudního exekutora. V tomto rozsudku bylo konstatováno, že možnost volby způsobu provedení exekuce podle § 105 odst. 2 správního řádu (tj. volba realizovaná požádáním soudního exekutora) se plně uplatní pouze u exekucí na nepeněžitá plnění. Jak již bylo konstatováno, u exekucí na peněžitá plnění je exekuční správní orgán omezen nutností brát v potaz znění § 175 odst. 2 daňového řádu.

43. V nyní projednávaném případě jde o exekuci rozhodnutí o odstranění stavby, tj. jde o exekuci nepeněžitého plnění. Exekuční náklady, které v souvislosti s touto exekucí vznikly a které exekutor vymáhal srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (viz exekuční příkazy předložené žalobce na č. l. 4 až 9 soudního spisu), vznikly jako vedlejší okolnosti zahájení exekuce na nepeněžité plnění.

44. Krajský soud činí dílčí závěr, že žalovaný postupoval zcela v souladu s § 105 odst. 2 správního řádu, když požádal o exekuci rozhodnutí o odstranění stavby soudního exekutora. Žalovaný byl buď oprávněn provést exekuci sám, nebo o to požádat soudního exekutora. Tato jeho možnost volby byla zcela zákonná a nebyla omezena žádnými jinými zákonnými ustanoveními tak, jak je to v případě vymáhání plnění peněžitého.

45. Při tomto postupu tedy nebyl žalovaný povinen přihlížet k tomu, zda a v jaké výši vzniknou exekuční náklady. Již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 – 47, a jím dovozovaná povinnost dbát na znění § 175 odst. 2 daňového řádu, totiž dopadá pouze na exekuce správních rozhodnutí prostřednictvím soudních exekutorů na peněžité plnění. Při exekuci na nepeněžité plnění se ustanovení daňového řádu nikterak neaplikují. Ostatně sluší se poznamenat, že tento rozsudek je aktuálně předložen rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu s návrhem na přehodnocení jeho právních závěrů. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2020, č. j. 10 A 25/2020 - 45, je totiž rozšířenému senátu navrhováno, aby se vyjádřil k otázce, zda vůbec může být pojmově zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. volba způsobu vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora (tj. podání exekučního návrhu) podle § 175 odst. 1 daňového řádu.

46. Žalobci je nutno ovšem přisvědčit v tom, že byl žalovaný při volbě způsobu provádění exekuce na nepeněžité plnění (zde odstranění stavby) povinen obdobně dbát základních zásad správního řízení, a to podle § 118 odst. 1 správního řádu.

47. Žalobcem namítaná zásada hospodárnosti je zakotvena obecně v § 6 odst. 2 správního řádu a podle ní platí, že správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Ve vztahu k exekuci na nepeněžitá plnění není zákonodárcem stanoveno obdobné výslovné pravidlo jako v § 175 odst. 2 daňového řádu, které velí poměřovat výši nákladů spojených s vymáháním a výši nedoplatku tak, aby nedocházelo ke zjevnému nepoměru mezi těmito částkami. Žalobcem navrhované poměřování paušální částky náhrady nákladů ve výši 2 000 Kč, která by se uplatnila v případě, že by žalovaný vymáhal splnění nepeněžité povinnosti sám, a částky exekučních nákladů vyčíslené soudním exekutorem, tak není na místě. Krajskému soudu nepřísluší hodnotit, zda by vznikly hotové výdaje či nikoliv podle § 116 odst. 3 správního řádu. Jestliže zákonná ustanovení neobsahují žádnou výslovnou povinnost pro exekuční správní orgán tak, jak to činí § 175 odst. 2 daňového řádu ve vztahu k peněžitým plněním, pak takovou povinnost nelze bez dalšího dovozovat pouze z obecně formulované zásady podle § 6 odst. 2 správního řádu. Smyslem a účelem postupu žalovaného v této věci nebylo, aby žalobci vznikaly zbytečné náklady. Smyslem a účelem tohoto postupu bylo, aby došlo k vykonání pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby, tj. aby bylo dosaženo uvedení nemovitosti do původního stavu před nepovolenou stavební úpravou. Takový postup je ve veřejném zájmu a naplňuje smysl a účel stavebního práva.

48. Podle názoru krajského soudu nelze za zbytečné považovat žádné náklady, s jejichž vznikem jednak příslušný zákon počítá, a jednak jejichž vznik je důsledkem legálně zvoleného postupu správního orgánu. Exekuční náklady a odměna exekutora jsou náklady, se kterými v případě zahájení exekučního řízení exekuční řád počítá (viz § 87 a násl. týkající se exekučních nákladů a nákladů oprávněného a § 90 a násl. týkající se odměny exekutora); v této souvislosti krajský soud podotýká, že není oprávněn kontrolovat a dozorovat, zda soudní exekutor vyčíslil exekuční náklady a odměnu exekutora v souladu s těmito ustanoveními. Dále jak již bylo konstatováno shora, žalovaný byl oprávněn zvolit k výkonu rozhodnutí na nepeněžité plnění soudního exekutora. Krajský soud tak uzavírá, že zásada hospodárnosti v daném případě porušena nebyla.

49. Pokud žalobce v souvislosti se zásadou hospodárnosti poukazoval i na to, že žalovaný tím, že se nechal zastoupit advokátem, zapříčinil vznik zbytečných nákladů, tak krajský soud odkazuje na již poměrně dlouhodobou judikaturu, z níž vyplývá, že možnost správního orgánu nechat se v řízení zastoupit je jeho procesním právem, jehož využití nepředstavuje nezákonnost (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11).

50. Žalobce dále namítal porušení zásady legitimního očekávání, přičemž poukazoval na to, že žalovaný běžně při vymáhání povinností uložených správním rozhodnutím nevyužívá služeb soudního exekutora. Tato žalobní námitka taktéž není důvodná. Žalobce nemohl mít žádné legitimní očekávání v to, že na něm nebude uložená povinnost odstranění stavby vymáhaná prostřednictvím soudního exekutora. Volba soudního exekutora pro vymáhání nepeněžitého plnění byla zcela legitimním oprávněním žalovaného, jak již bylo podrobně vysvětleno shora. Žalobce ostatně své žalobní tvrzení o běžné správní praxi žalovaného při vymáhání povinností uložených správním rozhodnutím nekonkretizoval a nepodložil důkazním materiálem. Krajský soud je dále přesvědčen, že žalobce se nemůže dovolávat zásady legitimního očekávání v postupu správního orgánu, když to byl on sám, kdo nesplnil správním rozhodnutím uloženou povinnost a byl především povinen takovou povinnost splnit sám a dobrovolně ve stanovené lhůtě.

51. Žalobce tvrdil, že kdyby žalovaný postupoval tak, jak je v jiných případech obvyklé, přinejmenším by vydal před zahájením exekuce výzvu podle § 109 odst. 1 správního řádu. Přitom poukazoval na to, že zde nehrozilo žádné nebezpečí z prodlení. Podle § 109 odst. 1 správního řádu platí, že nehrozí-li vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, může exekuční správní orgán před nařízením exekuce vyzvat povinného ke splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou a určit mu náhradní lhůtu, v níž má být splněna. Jak je ze zákonné dikce vidno, jde při vydávání exekuční výzvy o fakultativní postup, který správní orgán může zvolit v běžných případech, kdy nehrozí vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen. Záleží tedy na zvážení správního orgánu, zda k vydání exekuční výzvy přistoupí. V daném případě jistě vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, nehrozilo, nicméně i přesto žalovaný nebyl povinen takovou exekuční výzvu před tím, než věc předal soudnímu exekutorovi, vydávat. V daném případě se tedy žalovaný nedopustil žádné nezákonnosti nebo porušení zásady legitimního očekávání, pokud exekuční výzvu, jejíž užití je zcela fakultativní, ve vztahu k žalobci nevydal.

52. Žalobce namítal i porušení zásady materiální pravdy podle § 3 správního řádu, neboť je toho názoru, že i zahájení exekuce je úkonem, který má správní orgán činit až po zjištění skutkového stavu věci, tj. až po ověření, že stavba nebyla odstraněna. Žalovaný tak však podle žalobce neučinil. Při vypořádání této námitky je nezbytné znovu uvést, že žalobce byl povinen podle pravomocného správního rozhodnutí odstranit stavbu ve lhůtě šesti měsíců od právní moci, tj. do 7. 4. 2020. Podle podmínek rozhodnutí o odstranění stavby byl žalobce povinen odstranění stavby bezprostředně po jejím dokončení oznámit stavebnímu úřadu. Žalobce podle žalobního tvrzení stavbu odstranil v listopadu 2020, přičemž žalovanému (stavebnímu úřadu) to oznámil až dne 6. 1. 2021. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdí, že stavba nebyla ke dni zahájení exekuce odstraněna v souladu s podmínkami rozhodnutí o odstranění stavby.

53. Zásada materiální pravdy se jistě v jisté míře uplatní i v rámci postupů před zahájením exekučního řízení. Žalovaný však podle názoru krajského soudu nikterak nepochybil. Žalovaný vycházel z přesvědčení o tom, že stavba nebyla odstraněna, neboť žalobce vůči němu neučinil žádné oznámení o tom, že by tomu mělo být naopak. Krajský soud je přesvědčen, že ten, kdo byl povinen aktivně konat a jednat, byl sám žalobce, který svou liknavostí při plnění povinností uložených správním rozhodnutím, zapříčinil to, že došlo k zahájení exekučního řízení. Jestliže totiž žalobce tvrdí, že stavbu odstranil v listopadu 2020 (v návrhu na zastavení exekuce, který přiložil k žalobě, konkrétně tvrdí, že k odstranění stavby došlo dne 15. 11. 2020), měl o této skutečnosti neprodleně informovat stavební úřad, tj. žalovaného, jak mu bylo uloženo správním rozhodnutím o odstranění stavby. Jedině tímto včasným postupem mohl žalobce předejít zahájení exekučního řízení. Odpovědnost žalobce za to, že sám zavčasu nesplnil své povinnosti vyplývající z pravomocného správního rozhodnutí, nelze svalovat na žalovaného s tvrzením, že měl před zahájením exekučního řízení řádně zjišťovat skutkový stav věci. Povinnost informovat stavební úřad o odstranění stavby je ve správním rozhodnutí stavebníkovi uložena právě proto, aby byla zajištěna včasná informovanost stavebního úřadu a nemohla nastat nyní řešená situace. Byl to žalobce, který měl střežit svá práva a měl konat tak, aby byl žalovaný bezprostředně po dokončení odstranění stavby informován. Za bezprostřední informování přitom nelze považovat sdělení ze dne 6. 1. 2021, neboť to bylo učiněno až déle než měsíc a půl po tvrzeném odstranění stavby dne 15. 11. 2020.

54. K uvedenému lze odkázat na prvorepublikovou judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně na rozhodnutí Boh. A ze dne 12. 3. 1940, uveřejněné pod č. 378/1940, v němž se konstatovalo, že „správní řízení jest sice ovládáno zásadou oficiality a materiální pravdy, avšak tato zásada, jež sloužiti má ochraně veřejných zájmů ve správním procesu se objevujících, neznamená, že by úřad byl povinen pečovati ex offo také o ochranu individuálních zájmů stran. Tato starost zůstavena jest stranám a strany samy musí také nésti následky toho, opomenuly-li uplatniti skutkové okolnosti, mluvící v jejich prospěch, které při náležité obezřetnosti mohly znáti a které měly příležitost uvésti (srovn. Boh. A 2191/23, 7757/29).“

55. Krajský soud uzavírá, že žalovaný svým postupem neporušil základní zásady správního řízení tak, jak v žalobě namítal žalobce. Postup žalovaného tak byl zcela souladný se správním řádem, a proto se pojmově nemohlo jednat o nezákonný zásah.

56. Konečně k námitce žalobce stran toho, že žalovaný při započetí vymáhání nepeněžité povinnosti prostřednictvím soudního exekutora nezohlednil výjimečnost situace, která panovala po většinu roku 2020 (nouzový stav a související opatření), krajský soud uvádí, že nemůže nic změnit na závěrech již shora vyslovených. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že žalobce byl povinen odstranit stavbu ve lhůtě šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o odstranění stavby nabylo právní moci dne 7. 10. 2019, tj. dávno před vznikem epidemie a před vyhlášením prvního nouzového stavu, který byl vyhlášen 12. 3. 2020. Tzn., že žalobce měl na dobrovolné vykonání povinnosti dostatečně dlouhou lhůtu, která ve valné většině spadala do období, kdy nouzový stav vyhlášen nebyl. Nelze odhlédnout i od toho, že žalovaný nepřistoupil k výkonu rozhodnutí ihned, nýbrž až v prosinci 2020, což znamená, že žalobce měl na dobrovolné splnění povinnosti k dispozici dalších cca osm měsíců. Z toho krajskému soudu vyplývá, že výjimečnost situace roku 2020 byla v dané věci zohledněna. První nouzový stav skončil 17. 5. 2020 a druhý nouzový stav byl vyhlášen dne 5. 10. 2020. Pokud žalobci v dobrovolném splnění povinnosti odstranit stavbu bránil právě nouzový stav, mohl k odstranění stavby přistoupit poté, co nouzový stav dne 17. 5. 2020 skončil; v té době stále prokazatelně žalovaný nepřistoupil k vymáhání uložené povinnosti. Ostatně tvrdí-li žalobce, že stavbu odstranil v listopadu 2020, tak toto období opět spadalo do vyhlášeného nouzového stavu. Faktem však zůstává, že žalovaný neformálně umožnil žalobci dostatečně dlouhý časový prostor k tomu, aby uloženou povinnost dobrovolně splnil a žalovaného o tom neprodleně informoval.

57. Argumentací žalobce vztahující se k jeho žádosti o vydání stavebního povolení na totožnou stavbu, kterou podal dne 6. 1. 2021, a vztahující se k řízení o této žádosti, se krajský soud nemohl zabývat, neboť tato záležitost není předmětem tohoto soudního řízení. Postupu správních orgánů v řízení o žádosti o vydání stavebního povolení ze dne 6. 1. 2021 se může žalobce bránit samostatnou správní žalobou po vyčerpání řádných opravných prostředků podle správního řádu. V tomto směru tedy krajský soud ani nevycházel z listin vztahujících se k tomuto řízení, které žalobce přiložil k žalobě.

58. Dále se krajský soud nezabýval tvrzeními o tom, jak probíhá soudní řízení o zastavení exekuce a jaká podání v něm procesní strany činí, neboť to není pro nyní projednávanou věc nikterak podstatné.

Závěr a náklady řízení

59. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 17. května 2021

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru