Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 A 12/2020 - 59Rozsudek KSCB ze dne 03.03.2021

Prejudikatura

1 Ao 1/2005

8 Afs 36/2008 - 68

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 79/2021

přidejte vlastní popisek

63 A 12/2020 - 59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobců: a) J.N.

b) J.N. c) J.J. všichni bytem X

zastoupeni obecným zmocněncem J.K. bytem X

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2020, č. j. KUJCK 59271/2020,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci:

1. Žalobou ze dne 8. 7. 2020 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2020, č. j. KUJCK 59271/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobců podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov (dále jen „vodoprávní úřad) ze dne 18. 2. 2020, č. j. MUCK 09639/2020/OŽPZ/In (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), takto:

Výrok II. rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství, č. j. MUCK 09639/2020/OŽPZ/In ze dne 18. 2. 2020, kterým byla podle § 9 odst. 5 vodního zákona zamítnuta žádost o vydání povolení k nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru z vrtané study HV4 na pozemku parc. č. X (…) mění takto: slova ‚Podle § 9 odst. 5 vodního zákona‘ mění na slova ‚Podle § 51 odst. 3 správního řádu‘.

Zbylá část rozhodnutí se dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzuje.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobců o vydání společného povolení na stavbu vrtané studny na pozemku parc. č. X a byla zamítnuta žádost o vydání povolení k nakládání s podzemními vodami - jejich odběru.

3. Žalobci s výše uvedeným nesouhlasí a domnívají se, že napadeným rozhodnutím byli zkráceni na svých právech, když jim nebylo umožněno umístit a postavit studnu na zahradě jejich rodinného domu a pro zásobování jejich domácnosti z ní odebírat vodu.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobci nejprve krátce shrnují skutkovou stránku věci. V roce 2019 v rámci rekonstrukce svého domu č. p. X na pozemku parc. č. X se žalobci rozhodli vybudovat nový vodní zdroj pro odběr vody k jejich domu, neboť stávající studna vykopaná ve sklepení jejich domu měla z důvodu nevhodného umístění dlouhodobě znečištěnou vodu a nebyla zde dostatečná zásoba vody. Žalobci tak našli vhodné místo cca 61 metrů od rodinného domu pro vyhloubení nového vrtu (za pomocí proutkaře). Následně nechali žalobci u společnosti OVYVOZ hydrogeologie s.r.o. vypracovat projekt hydrogeologických prací, na základě něhož žalobci požádali o souhlas ke geologickým pracím dle § 17 odst. 1 písm. i zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), který vydal vodoprávní úřad rozhodnutím ze dne 23. 4. 2019, č. j. MUCK 21704/2019/OŽPZ/Si. Poté byl na určeném místě vyhlouben průzkumný vrt v hodnotě cca 75 000 Kč. Výsledky hydrogeologického průzkumu byly rozvedeny v hydrogeologickém vyjádření. Projektovou dokumentaci vypracoval autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby. Následně si žalobci podali žádost o vydání společného povolení ke stavbě studny na pozemku parc. č. X a o vydání povolení k odběru podzemních vod. Výše uvedené listiny, tj. projekt hydrogeologických prací, souhlas ke geologickým pracím, hydrogeologické vyjádření a projektovou dokumentaci předkládají žalobci jako důkaz.

5. Vodoprávní úřad vycházel při svém posuzování z výřezu zájmového území z hlavního výkresu a příslušné textové části platné územně plánovací dokumentace obce X. Dotčený pozemek se nachází v ploše „orná půda“, která je zařazena do ploch „nezastavitelného území zemědělského půdního fondu“. Území zemědělského půdního fondu jsou určena zejména pro hospodaření se zemědělskou půdou nebo pro činnosti, které s hospodařením na zemědělské půdě souvisí. Dále je v územně plánovací dokumentaci uvedeno přípustné využití tohoto území, podmíněně přípustné využití a nepřípustné využití. Vodoprávní úřad na základě uvedeného seznamu vyhodnotil, že stavbu studny nelze na pozemku žalobců provést, neboť studna není v územně plánovací dokumentaci obce X uvedena v seznamu staveb, které smí být na dotčeném pozemku umístěny v režimu přípustného využití ani v režimu podmíněně přípustného využití. Nepřípustné využití pozemku má platit jako zbytková klauzule pro ostatní zařízení neuvedené v kategorii přípustných či podmíněně přípustných.

6. V rámci seznámení se s poklady žalobci předložili vodoprávnímu úřadu svůj názor na problematiku posuzování studní jako staveb z pohledu územního plánování i z hlediska hydrogeologického, kdy je zřejmé, že studna je stavbou speciální, při jejímž budování je třeba respektovat přírodní zákonitosti a vyhloubit studnu na hydrogeologicky vhodném místě. Studna nemá být zhotovena proto, aby zásobovala novou stavbu rekreačního objektu nebo rodinného domu, ale jejím účelem je zásobování již existující stavby. Zahrada i se studnou bude nadále sloužit jako pastvina pro ovce. Stavbou nedojde k znemožnění navrženého způsobu využití území.

7. Dle názoru žalobců je smyslem regulace území územním plánem primárně požadavek, aby v ploše zemědělské nedocházelo ke zřizování staveb k trvalému nebo rekreačnímu bydlení, které by byly v rozporu s hlavním posláním území. Přiřazení stavby studny na stejnou úroveň jako stavby rekreačního objektu či objektu rodinného domu pouze kvůli jejímu účelu je nepopiratelně chybný interpretační postup. Stejně tak nemůže obstát argument, že pokud územní plán stavbu studny ve svých regulích výslovně nepovoluje, je taková stavba zakázána. Žalobci též poukazují na vydání povolení průzkumného vrtu vodoprávním úřadem, které v žalobcích vyvolalo oprávněné očekávání, že v případě pozitivních výsledků bude legalizace studny již pouhou formalitou.

8. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí vyvrátil argumentaci žalobců založenou na § 18 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). Žalobci jsou toho názoru, že při rozhodování o umístění stavby studny v nezastavěném území je proto třeba vycházet z dikce § 18 odst. 5 stavebního zákona. Stavbu studny lze dle názoru žalobců považovat za stavbu vodního hospodářství, přičemž právní předpisy upravující nakládání s vodami pojem vodní hospodářství výslovně nedefinují. K tomu žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 8 Afs 36/2008 - 68. Studna jakožto vodní dílo je z povahy věci zařízením, které umožňuje přirozenou akumulaci vody, a lze ji tak kvalifikovat jako stavbu vodního hospodářství, a to bez ohledu na to, že se jedná o studnu sloužící individuálním potřebám rodinného domu na sousedním pozemku.

9. Takovou stavbu vodního hospodářství lze v nezastavěném území umísťovat pouze v případech, kdy to územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje z důvodu veřejného zájmu. Územní plán obce X v nezastavitelném území zemědělského půdního fondu vymezuje jako nepřípustné využití jakékoliv stavby, které územní plán výslovně nepovoluje. Taková regulace je pak v kontextu § 18 odst. 5 stavebního zákona podle názoru žalobců nepřiměřená. Územní plán paušálně vylučuje veškeré stavby, které nejsou výslovně povoleny, a to bez odůvodnění veřejným zájmem. Dle názoru žalobců umístění studny na jejich pozemku není nepochybně v rozporu s veřejným zájmem.

10. I v případě, že by byl dán veřejný zájem na zachování volné a nezastavěné krajiny, prosté umístění studny na pozemku nemůže podle žalobců zvrátit charakter tohoto území jako nezastavěného, neboť studny nepředstavují zástavbu daného území (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 8 As 46/2018 - 45). Důraz na zachování charakteru nezastavěného území je podle žalobců třeba chápat jako požadavek na minimalizaci negativních vlivů umísťování staveb, zařízení nebo jiných opatření na nezastavěné území; v daném případě má umístění studny zcela minimální, resp. žádný vliv na charakter nezastavěného území.

11. Nadto žalobci uvádějí, že v § 18 odst. 5 stavebního zákona je trváno na „výslovném vyloučení“ uvedených staveb. Paušální stanovení, že není přípustné umísťovat jakákoliv zařízení, která nejsou územním plánem povolená, nesplňuje podle žalobců zákonnou podmínku výslovného vyloučení.

12. S ohledem na výše uvedené mají žalobci za to, že napadené rozhodnutí je z důvodu nesprávného právního posouzení věci nezákonné, neboť stavba studny, resp. stavba vodního hospodářství není v územním plánu výslovně vyloučena a její umístění na pozemku je tudíž zcela v souladu se stavebním zákonem. Žalobci proto navrhují zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Úvodem svého vyjádření se žalovaný vymezil k žalobci citovanému § 18 odst. 5 stavebního zákona. S pojmem „stavba vodního hospodářství“ žádný veřejnoprávní předpis nepracuje. Vodní hospodářství je činnost směřující k ochraně, využití a rozvoji vodních zdrojů a k ochraně před škodlivými účinky vod, tzn. z povahy věci se jedná o stavby, zařízení a jiná opatření, které slouží k využívání vod, ochraně vod a ochraně před povodněmi. Ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona stanoví, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umísťovat mimo jiné také stavby pro vodní hospodářství včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí, a to v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje. K výkladu tohoto ustanovení je však podle žalovaného třeba správného pochopení jednotlivých kategorií přípustného, podmíněně přípustného a nepřípustného využití území dle územně plánovací dokumentace.

14. Žalovaný na straně 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že územní plán je dle § 43 odst. 5 stavebního zákona pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí, závazný. Vydává-li se společné povolení, územní rozhodnutí se nevydává. Pak je územní plán závazný pro správní orgán, který vydá společné povolení, protože v případě studní pro individuální zásobování vodou se dle § 96b odst. 1 písm. e) stavebního zákona závazné stanovisko orgánu územního plánování nevydává.

15. Žalovaný vycházel z výřezu zájmového území záměru z hlavního výkresu a příslušné textové části z platné územně plánovací dokumentace obce X. Dotčený pozemek parc. č. X se podle platného územního plánu obce X nachází v ploše orná půda, která je zařazena do nezastavitelného území zemědělského půdního fondu. Žalovaný dále vycházel z textové části územního plánu, v němž jsou uvedeny jednotlivé kategorie využití plochy, tj. co spadá do přípustného využití, podmíněně přípustného využití a nepřípustného využití. Ani v části přípustného využití, ani v části podmíněně přípustného využití není uvedena vrtaná studna pro individuální zásobování rodinného domu. Územní plán tak jasně stanovuje, že na předmětném pozemku nová stavba vrtané studny být nemá.

16. Pokud jde o § 18 odst. 6 stavebního zákona, který užívá pojmu „technická infrastruktura“, tak ten je definován v § 2 odst. 1 písm. k) bodu 2 stavebního zákona. Tento pojem je vždy spojen s veřejným zájmem. Studna pro rodinný dům tak, jak o ni žalobci požádali, není veřejným zájmem, ale zájmem soukromým. Tedy ani § 18 odst. 6 stavebního zákona nelze na tento případ aplikovat.

17. Na základě těchto úvah nemohla být stavba studny žalobcům povolena. Vodoprávní úřad dle § 51 odst. 3 správního řádu žádost zamítnul a odkázal na § 94p odst. 2 stavebního zákona, který stanoví, že není-li stavební záměr v souladu s požadavky uvedenými v § 94o téhož zákona, stavební úřad žádost zamítne. Nesoulad je přitom spatřován s požadavkem § 94o odst. 1 písm. a) stavebního zákona (tj. zda je stavební záměr v souladu s požadavky stavebního zákona a dalšími předpisy). Stavba studny pro individuální zásobování rodinného domu vodou byla totiž ve smyslu § 18 odst. 5, věty poslední stavebního zákona územním plánem na předmětném pozemku vyloučena.

18. K žalobci užívanému pojmu „quazistavba“ žalovaný uvedl, že tento pojem stavební zákon nezná a že stavba studny je dle § 55 odst. 1 písm. j) vodního zákona vodním dílem. Na provedení všech staveb bez výjimky musí být dle § 115 odst. 1 vodního zákona aplikován stavební zákon.

19. Žalovaný na základě výše uvedeného navrhl zamítnutí podané žaloby pro její nedůvodnost.

IV. Průběh správního řízení

20. Dne 28. 11. 2019 podali žalobci žádost o vydání společného povolení k vybudování trvalé stavby studny a žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami. Součástí žádosti bylo mj. rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 23. 4. 2019, č. j. MUCK 21704/2019/OŽPZ/Si, kterým byl vydán souhlas dle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání podzemní vody, konkrétně k provedení hydrogeologických prací na pozemku parc. č. X, a dále hydrogeologické vyjádření – závěrečná zpráva a projektová dokumentace k vrtané studni HV4 na pozemku parc. č. X, a dokumentace pro vydání společného povolení pro účely společného územního a stavebního řízení dle § 94j a násl. stavebního zákona.

21. Dále je součástí spisového materiálu výřez grafické části územního plánu s vyznačeným pozemkem žalobců, který je označen jako orná půda. V rámci textové části územního plánu je pak založen výňatek vztahující se k „nezastavitelným územím zemědělského půdního fondu“, kam spadá orná půda, louky a pastviny. V něm jsou vyznačeny tři kategorie využití tohoto území:

a. Přípustné využití: i. změna kultury na trvalé travní porosty, ii. výsadba alejí, ochrana zeleně. b. Podmíněně přípustné využití: i. zařízení bezprostředně související s využitím území, umožňuje-li způsob využití území jeho bezodkladné navrácení hospodářskému využití a nedochází-li ke změně charakteru území a krajinného rázu,

ii. jednotlivé stavby zemědělské výroby. Z těchto staveb jsou vyloučeny objekty, které mohou složit individuální rekreaci, iii. účelové komunikace, iv. oprava a údržba obslužných komunikací, v. oprava, údržba a výstavba komunikací polních cest, vi. oprava, údržba a výstavba silničních mostů a propustků, vii. kanalizace, viii. meliorace, ix. elektrické vedení VN a NN, x. dálkové a telekomunikační kabely, xi. dočasné stavby pro zabezpečení zemědělské činnosti (seníky a silážní jámy), xii. dočasné stavby pro zabezpečení lesnické, myslivecké a rybníkářské činnosti (kazatelny, krmelce, posedy, oplocenky, sklady krmiva a rybníků…).

c. Nepřípustné využití: i. výstavba nových chatových lokalit a staveb pro individuální rekreaci (chaty, rekreační chalupy, zahradní altány),

ii. zřizovat a provozovat na těchto územích jakákoliv zařízení (zejména stavby), která nejsou uvedena jako přípustná nebo podmíněně přípustná.

22. Dne 16. 12. 2019 přistoupil vodoprávní úřad k vydání seznámení se s podklady rozhodnutí, v rámci kterého upozornil žalobce, že dle názoru vodoprávního úřadu není požadovaný záměr v souladu s požadavky uvedenými v § 94o odst. 1 písm. a) stavebního zákona (není dán soulad s platnou územně plánovací dokumentací). Na toto reagovali žalobci vyjádřením ze dne 28. 12. 2019. Dne 18. 2. 2020 vydal vodoprávní úřad prvostupňové rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobců o vydání společného povolení na stavbu vrtané studny a žádost o vydání povolení k nakládání s podzemními vodami - jejich odběru. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo vymezeno shora.

V. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

24. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť k tomuto postupu dali účastníci řízení souhlas.

25. Žaloba není důvodná.

26. Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona platí, že územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční dokument obce sloužící k usměrňování jejího územního rozvoje, který je právně závazný. Územní plán omezuje vlastníka nemovitostí v takto určených plochách v jeho právu užívat nemovitost jiným než stanoveným způsobem.

27. Podle § 43 odst. 5 stavebního zákona platí, že územní plán je závazný pro rozhodování v území. Stavba studny je vodním dílem, které pro své umístění a provedení vyžaduje povolení vodoprávního úřadu (§ 55 a § 15 vodního zákona). Vodoprávní úřad vede o stavbě vodního díla studny společné územní a stavební řízení podle stavebního zákona (§ 15 odst. 5 a 6 vodního zákona) a má povinnost posuzovat, zda je dokumentace záměru v souladu s územně plánovací dokumentací (územním plánem), a to podle § 94o stavebního zákona. Podle § 96b odst. 1 písm. e) stavebního zákona se pro studny individuálního zásobování vodou nevydává závazné stanovisko orgánu územního plánování. Proto podle 90 odst. 2 stavební zákona platí, že u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b, posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování vodoprávní úřad sám. Vodoprávní úřad shledal nesoulad záměru s územním plánem obce X, a proto podle § 94p odst. 2 stavebního zákona s odkazem na nesplnění požadavků podle § 94o stavebního zákona žádost žalobců o vydání společného povolení pro vrtanou studnu zamítl. Podle § 51 odst. 3 správního řádu došlo i k zamítnutí žádosti o povolení k nakládání s podzemními vodami.

28. Žalobci se dovolávají především § 18 odst. 5 stavebního zákona a mají za to, že na základě jeho užití by bylo možné stavbu studny na pozemku umístit a realizovat. Žalobci tvrdí, že jde o stavbu vodního hospodářství, kterou lze v nezastavěném území umístit. Dále mají žalobci za to, že územní plán výslovně nevyloučil stavbu studny, a proto je její umístění podle § 18 odst. 5 stavebního zákona na pozemku možné. Pasáž nepřípustného využití území v územním plánu považují žalobci za nepřiměřenou a rozpornou s veřejným zájmem.

29. Podle § 18 odst. 5 stavebního zákona platí, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, (…); doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace není u uvedených staveb přípustná. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje.

30. Podle názoru žalobců lze stavbu studny považovat za stavbu vodního hospodářství ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona; v této souvislosti žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 8 Afs 36/2008 - 68. Krajský soud ve shodě se žalobci dospěl k závěru, že studnu lze obecně považovat za stavbu pro vodní hospodářství ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona.

31. Vodní zákon pracuje v § 55 odst. 1 s definicí vodních děl, tj. staveb, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, přičemž mezi vodní díla pod písm. j) výslovně řadí i studny. S pojmem vodohospodářská díla či stavby vodního hospodářství tento zákon nepracuje, resp. nevymezuje, co pod takový pojem spadá.

32. Přechodná ustanovení vodního zákona, konkrétně § 127 odst. 13 však stanoví, že pokud se v jiných právních předpisech užívá pojem vodohospodářské dílo, rozumí se tím vodní dílo podle tohoto zákona. Dosavadní právní úprava, tj. předchozí zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravoval v § 38 odst. 1 vodohospodářská díla, mezi něž podle písm. a) tohoto ustanovení řadil přehrady, vodní nádrže, studně a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 odst. 1. Užívá-li tak stavební zákon v § 18 odst. 5 pojem stavby vodního hospodářství, lze pod tento pojem s pomocí výkladových pravidel nepochybně podřadit i vodní dílo studny. Žalovaný této otázce vymezení staveb vodního hospodářství ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona nevěnoval v napadeném rozhodnutí přílišnou pozornost, nicméně to nemá vliv na celkovou správnost napadeného rozhodnutí, jak bude vysvětleno níže.

33. Lze tedy konstatovat, že obecně podle § 18 odst. 5 stavebního zákona lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby studní jakožto stavby pro vodní hospodářství. I pro tyto stavby však platí omezení, podle něhož není u uvedených staveb přípustná doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace.

34. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v nezastavěném území lze umisťovat pouze taxativně vyjmenované kategorie staveb, zařízení a jiných opatření, a to navíc pouze pokud jsou v souladu s charakterem území. Poslední věta tohoto ustanovení uvedené pravidlo dále zpřísňuje tak, že dotčené záměry lze v nezastavěném území umisťovat pouze v případech, kdy je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje. K uvedenému je vhodné dodat, že při posuzování souladu záměru s charakterem nezastavěného území je třeba vycházet ze skladby funkčních ploch a z cílů a úkolů územního plánování. Ochrana nezastavěného území je přitom veřejným zájmem a jedním z cílů územního plánování

35. V nyní projednávaném případě je naprosto podstatné ustanovení věty druhé § 18 odst. 5 stavebního zákona, ve které se stanoví, že tyto stavby (tj. i stavby studní jako stavby pro vodní hospodářství) lze v nezastavěném území umisťovat pouze v případech, pokud tyto stavby územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje. Jinými slovy řečeno, umisťování těchto staveb v nezastavěném území lze vyloučit prostřednictvím územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu. Z uvedeného vyplývá pravomoc jednotlivých obcí územním plánem zpřísnit podmínky pro využití ploch v nezastavěném území, a to právě prostřednictvím vymezení nepřípustného využití území v územním plánu, jak je činěno územním plánem i v nyní posuzovaném případě.

36. Argument žalobců, že pokud dochází územním plánem k vyloučení některých staveb ve smyslu věty druhé § 18 odst. 5 stavebního zákona, nelze takové vyloučení provést vymezením, kdy jako nepřípustné využití jsou uvedeny jakékoliv stavby, které územní plán výslovně nepovoluje, je nedůvodný. „Výslovné vyloučení“ ve smyslu „jmenovité vyloučení“ nebo „ve formě konkrétního výčtu“ není třeba. Pojem „výslovné vyloučení“ v územně plánovací dokumentaci znamená srozumitelné vymezení toho, že některé z těchto staveb nebo všechny nebudou v nezastavěném území konkrétní obce povoleny. V nyní projednávaném případě to územní plán činí tím, že vymezuje, které stavby jako přípustné nebo podmíněně přípustné v nezastavěném území připouští a dále uvádí, že všechny ostatní stavby jsou nepřípustné. Výslovné vyloučení staveb ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona tedy obec X v územním plánu učinila tím, že označila za nepřípustné využití území zřizování a provozování jakýchkoliv zařízení (zejména staveb), které nejsou uvedeny jako přípustné nebo podmíněně přípustné. Krajský soud je přesvědčen, že uvedený postup, který byl v územním plánu zvolen, není nepřiměřený ani rozporný s § 18 odst. 5 stavebního zákona, ani rozporný s veřejným zájmem. Není v silách žádné obce jako pořizovatele územně plánovací dokumentace, aby vymezila vyloučené stavby na nezastavěném území konkrétní jmenovitým výčtem staveb a zařízení; naopak takový požadavek by byl v rámci územního plánování značně nepřiměřený.

37. Argument žalobců o tom, že pokud nebyla studna výslovně jmenovitě v územním plánu vyloučena, tak její umístění je přípustné, tedy krajský soud považuje za nedůvodný. Z územního plánu zcela jednoznačně vyplývá, jaké stavby jsou v nezastavěném území přípustné, resp. podmíněně přípustné, dále z něj vyplývá to, že veškeré ostatní stavby jsou v nezastavěném území nepřípustné. Obsah územního plánu je naprosto srozumitelný, jednoznačný a souladný s právní úpravou.

38. K otázce naplnění veřejného zájmu na vyloučení stavby studny lze uvést, že podle § 18 odst. 5 stavebního zákona platí, že předpokladem změn v nezastavěném území je zachování jeho charakteru a umisťování staveb, zařízení a jiných opatření je možné pouze v souladu s charakterem území. Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí; územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Orgány územního plánování proto koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. S ohledem na to určují podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťují ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků (srov. § 18 odst. 1 až 4 stavebního zákona).

39. Rozhodování o rozvoji spravovaného území je pak základním právem obce ve smyslu výkonu práva na územní samosprávu zaručeného Ústavou ČR. „Podle čl. 101 odst. 1 Ústavy je obec samostatně spravována zastupitelstvem, a právě jemu proto náleží rozhodování o otázkách spadajících do samostatné působnosti obce, a to i v procesu územního plánování. Z výše uvedeného vyplývá, že do samostatné působnosti obce na základě zvláštních zákonů patří mimo jiné rozhodování o pořízení územního plánu a regulačního plánu, včetně vydání územního plánu obce, který se vydává formou opatření obecné povahy. (…) Ve schváleném územním plánu se projevuje zájem obce na rozvoji území, který v sobě nutně zahrnuje i sumu soukromých zájmů obyvatel obce, kupř. na zachování prostředí, v němž žijí (a tím i uchování hodnoty nemovitostí v jejich vlastnictví), v relaci k zalidněnosti, zastavitelnosti obce, krajinnému rázu, životnímu prostředí atd., a to vyjádřených skrze jimi volené zastupitele.“ (z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 709/19, ze dne 12. 5. 2020). Stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce, které plně spadá do samostatné působnosti obce, do níž správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 2833/19, či nedávný nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19).

40. Podle § 18 odst. 4 stavebního zákona platí, že územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území.

41. Citované ustanovení definuje veřejné zájmy chráněné územním plánováním. Ochrana veřejného zájmu na úseku územního plánování se zásadním způsobem promítá do nalézání optimálního řešení uspořádání území a změn v území. Požadavky na ochranu nezastavěného území jako jednoho z cílů územního plánování se promítají do všech nástrojů územního plánování. Územní plány musí být v souladu s požadavky na ochranu nezastavěného území [§ 53 odst. 4 písm. b) stavebního zákona]. Krajský soud je toho názoru, že veřejný zájem na vymezení nepřípustného využití nezastavěného území v územním plánu obce X (a tedy na znemožnění umisťování jiných staveb než těch, které jsou vymezeny v přípustném a podmíněně přípustném využití) je možné shledat právě v zájmu na ochraně nezastavěného území, na zachování charakteru daného území, na ochraně krajinného rázu, významných krajinných prvků (viz zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů) apod. Z územního plánu vyplývá zvýšená ochrana nezastavěného území v režimu zemědělského půdního fondu, neboť je výslovně uvedeno, že tyto pozemky jsou určené zejména pro hospodaření se zemědělskou půdou, nebo pro činnosti, které s hospodařením na zemědělské půdě souvisí. Nedochází-li daným vymezením podmínek pro ochranu nezastavěného území k zjevným excesům, které ostatně žalobci ani netvrdí, je věcí územní samosprávy, jak tyto podmínky vymezí.

42. Dále se doplňuje, že veřejný zájem, kterého se žalobci dovolávají, resp. jeho absence v odůvodnění územního plánu, byl do § 18 odst. 5 stavebního zákona začleněn až s účinností od 1. 1. 2018 novelou zákona č. 225/2017 Sb. Krajský soud ověřil z územně plánovací dokumentace dostupné na X, že pasáž územního plánu zvaná Nezastavitelné území zemědělského půdního fondu nebyla dotčena změnami územního plánu č. 9, 10, 11 a 12, z čehož plyne, že daná regulace ve shora citovaném znění existovala již před 1. 1. 2018. V době přijetí této regulace územního plánu tudíž požadavek na vyjádření veřejného zájmu v souvislosti s výslovným vyloučením některých staveb z možnosti je umisťovat v nezastavěném území, nebyl dosud zákonem stanoven, a tudíž požadavek veřejného zájmu ani nemohl být pořizovatelem územně plánovací dokumentace hodnocen. Pro naplnění podmínek podle § 18 odst. 5, věty poslední stavebního zákona ve znění před 1. 1. 2018 proto postačovalo výslovné vyloučení umístění staveb územně plánovací dokumentací. I kdyby skutečně novelizovaná úprava dopadala na nynější kauzu, nic by to na posouzení věci nezměnilo. Ostatně jak již bylo uvedeno shora, veřejný zájem na vyloučení staveb v nezastavěném území vyplývá z právních norem a z požadavku na ochranu nezastavěného území (viz body 38 až 41 tohoto rozsudku).

43. V této souvislosti se doplňuje, že územní plány a jejich změny jsou vydávány formou opatření obecné povahy, a proto mají povahu správního aktu na pomezí normativního (abstraktního) správního aktu a individuálního (konkrétního) správního aktu „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Z důvodu normativního charakteru opatření obecné povahy je toto nutno pojímat jako právní regulaci poměrů v území, která je obecně závazná. Právní regulace obsažená v územních plánech je otázkou právní, která není předmětem dokazování.

44. Ostatně krajský soud podotýká, že předmětem tohoto soudního přezkumu není územní plán jako takový, nýbrž výklad jeho regulace správními orgány v kontextu žalobci podané žádosti o umístění a realizaci vrtané studny. Krajský soud zhodnotil, že se správní orgány nedopustily žádného pochybení při interpretaci a aplikaci regulace územního plánu na záměr žalobců.

45. Nedůvodnou krajský soud shledal i žalobní námitku, dle níž stavba studny zasahuje do charakteru nezastavěného území jen minimálně či vůbec. K tomu lze konstatovat, že stavba studny (a s tím související stavba vodovodu o délce 61 m) je stavbou, kterou stanovil územní plán obce jako stavbu vyloučenou z přípustného či podmíněně přípustného využití daného území. Soulad studny s charakterem území by byl posuzován až v případě, kdyby stavba studny byla územním plánem v nezastavěném území přípustná. V takovém případě by jistě bylo možné konstatovat, že stavba studny je v souladu s charakterem území, neboť by se tím významně neměnilo využití pozemku a ani by se v místě v důsledku umístění studny neobjevoval nový dominantní prvek. Z tohoto pohledu je stavba studny skutečně stavbou minimálně zasahující do charakteru území, nicméně k tomu, aby v předmětném místě mohla být umístěna, by ji nejprve musel povolovat územní plán, resp. nevylučovat její umístění v místě.

46. Žalobci v žalobě odkazovali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 8 As 46/2018 - 45, v němž se uvádí, že „studna ani pergola (…) nepředstavují zástavbu daného území.“ Citovaný judikát se týkal kauzy dodatečného povolení stavby srubu umístěného a postaveného na nezastavěném pozemku v chráněné krajinné oblasti; tento srub nebyl dodatečně povolen. V rámci posuzování případu soudy bylo prováděno poměřování srubu a studny a pergoly, umístěných na stejném pozemku, a bylo hodnoceno, jaký zásah do charakteru území tyto stavby představují. Zcela v souladu s tím, co konstatoval krajský v předcházejícím odstavci, bylo zhodnoceno, že ve srovnání s nepovolenou stavbou srubu prosté umístění studny a pergoly na pozemku nemůže zvrátit charakter tohoto území jako nezastavěného území. Ovšem tento závěr, se kterým se zdejší soud ztotožňuje, nemůže nic změnit na závěrech, které již byly vyjádřeny v nyní projednávané kauze shora. Stavba studny jistě nepředstavuje zástavbu území, která by znamenala změnu charakteru nezastavěného území na zastavěné, ovšem studna je vodním dílem, které je stavbou a které pro své umístění vyžaduje povolení vodoprávního úřadu, který postupuje podle ustanovení stavebního zákona a zkoumá soulad umístění stavby s územním plánem (§ 15 odst. 5 vodního zákona). Za situace, kdy územní plán neumožňuje umístění stavby studny na předmětném nezastavěném pozemku, je irelevantní dovolávání se toho, že tato stavba by nenarušila charakter nezastavěného území. K tomu, aby mohla být stavba studny na předmětném pozemku povolena, by musely být naplněny oba požadavky, a sice musel by to umožňovat územní plán a nesmělo by dojít k narušení charakteru nezastavěného území. V nyní projednávané věci je však naplněna pouze podmínka druhá, a to k umístění stavby studny nestačí.

47. Pro žalobce se nabízí jedině cesta přehodnocení záměru či iniciace změny územního plánu ve vztahu k jejich pozemku podle § 44 a násl. stavebního zákona, resp. podle § 55a a násl. téhož zákona. Na schválení konkrétní změny územního plánu však neexistuje subjektivní veřejné právo.

48. Pokud jde o § 18 odst. 6 stavebního zákona, tak ten žalobci v žalobě pouze zmiňují v souvislosti s tím, že jeho aplikaci vyvrátil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Věcnou polemiku s názorem žalovaného však žalobci v žalobě nevznášejí, a proto se krajský soud aplikací tohoto ustanovení na nyní projednávaný případ nezabýval. Nejednalo se totiž o relevantně vznesený žalobní bod.

49. Žalobci též poukazovali na jejich oprávněné očekávání, že stavba studny bude povolena, byl-li již dříve vodoprávním úřadem povolen průzkumný vrt stavby. Krajský soud upozorňuje, že průzkumný vrt studny není sám o sobě vodním dílem dle § 55 odst. 3 vodního zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 2 As 326/2016 - 33), tj. není ani dílem vyžadujícím stavební povolení podle § 15 odst. 6 vodního zákona. K povolení průzkumného vrtu vydává vodoprávní úřad toliko souhlas. Podle § 17 odst. 6 vodního zákona se před vydáváním souhlasu posuzuje možnost zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody, dále se posuzuje, zda provedením záměru nedojde k takové změně fyzikálních poměrů, která by vedla ke znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody. V případě vydání souhlasu podle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona k provedení průzkumného vrtu tak není třeba zkoumat soulad s územním plánem. K tomu dochází až v případě žádosti o povolení vodního díla studny, jak tomu také bylo v nyní posuzované věci. Z těchto důvodů bylo možné udělit souhlas k provedení průzkumného vrtu, nebylo však možné povolit stavbu studny, a to pro rozpor s územním plánem. Povolení zkušebního vrtu nemohlo být objektivně způsobilé založit legitimní očekávání žalobců ve vydání pozitivního rozhodnutí vodoprávního úřadu ke stavbě vodního díla studny, neboť zkoumání souladu umístění záměru s územním plánem bylo zcela v souladu se zákonem prováděno až v řízení o společné povolení ve věci umístění a povolení stavby studny. Žalobci si mohli uvedené ověřit již dříve nahlédnutím do územního plánu, příp. mohli žádat o vydání územně plánovací informace dle § 21 stavebního zákona.

50. Krajský soud neprováděl k důkazu přiložené listiny žalobců, neboť by to bylo nadbytečné. Věc se týkala výlučně právního posouzení věci a nikoliv otázek skutkových.

VI. Závěr a náklady řízení

51. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 3. března 2021

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru