Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 A 1/2020 - 39Rozsudek KSCB ze dne 08.07.2020

Prejudikatura

7 As 131/2012 - 32

6 As 166/2015 - 27


přidejte vlastní popisek

63 A 1/2020 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci

žalobců: a) Ing. J. V.

bytem

b) H. V.
bytem

zastoupená žalobcem a)

proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích
se sídlem České Budějovice, Lidická 11

za účasti: H. V.
bytem
zastoupená žalobcem a)

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 23. 4. 2020, č. j. ZKI CB-O-5/119/2020-5,

takto :

I. Žaloba žalobkyně b) se odmítá.

II. Žalobkyně b) nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni b) se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba žalobce a) se zamítá.

V. Žalobce a) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2020, č. j. ZKI CB-O-5/119/2020-5 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a) a tím potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Jindřichův Hradec (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 21. 1. 2020, č. j. OR-338/2019-303/12. Katastrální úřad rozhodl o tom, že nesouhlasu žalobce a) ze dne 30. 11. 2019 s provedenou opravou v údajích katastru nemovitostí v k. ú. X se nevyhovuje, přičemž bylo výslovně uvedeno, jak zůstanou v katastru nemovitostí vymezeny hranice mezi dotčenými parcelami.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 5. 5. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobci v žalobě uvádí, že jsou spoluvlastníky parcel x (zahrada) a x (ostatní plocha/manipulační plocha) v k. ú. X. Žalobci nesouhlasí s provedenou opravou chyby v katastrálním operátu podle geometrického plánu č. HS 73881 ze dne 15. 4. 1982 (dále jen „GP 1982“). Podle žalobců byl v roce 1982 chybně proveden geometrický plán, a to Střediskem geodezie v Jindřichově Hradci při zaměření silnice Jarošov – Bednárec. Zaměření provedl v letech 1980 až 1981 Ing. P., geometrický plán vyhotovilo v roce 1982 Středisko geodezie. Žalobci namítají nesprávnost předmětného geometrického plánu, která spočívá v ničím nepodloženém oddělení západní části parcely x; toto oddělení naprosto nesouviselo se stavbou uvedené pozemní komunikace, jak podle žalobců vyplývá z grafického zobrazení, které přiložili k žalobě.

4. Žalobci v žalobě popisují, že předmětem sporu je řešení neznatelné vlastnické hranice mezi parcelami x a x v jejich vlastnictví a parcelou x ve vlastnictví obce X (všechny označované pozemky se nacházejí v k. ú. X). Žalobci popisují, že se pokoušeli záležitost řešit cestou dohody, která však zůstala oslyšena, neboť obecní zastupitelstvo obce Jarošov nad Nežárkou vzalo návrh na vědomí dne 17. 1. 2019 a nepřijalo v této věci žádné usnesení. Žalobci uvádějí, že chtěli vést s obcí soudní spor podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za tímto účelem však potřebovali pořídit geometrický plán, jehož výchozím předpokladem však byl zákres polohového určení hranic pozemku z evidence katastru nemovitostí (tj. sporné či neznatelné hranice). Takový geometrický plán s vyznačením evidované hranice podle údajů katastru nemovitostí si žalobci objednali, avšak v průběhu jeho zpracování se ukázalo, že údaje polohového určení hranic nejsou jednoznačně určené, nelze je pro další práce použít a geometrický plán tak nelze dokončit.

5. Žalobci nalezli některé doklady svých právních předchůdců (prohlášení majitele pozemku z roku 1979 a kopii kupní smlouvy), které se vztahovaly k přeložce silnice Jarošov – Bednárec. Z těchto dokladů žalobci dovozují, že grafické oddělení části parcely 279/2 bylo jednoznačně provedeno neoprávněně, bez jakéhokoliv důvodu, v souvislosti se zaměřením přeložky uvedené pozemní komunikace. Z prohlášení majitele pozemku ze dne 25. 10. 1979 podle žalobců vyplývá, že za účelem přeložky pozemní komunikace mělo dojít k záboru pouze části oplocené zahrady (parcela x), a nikoliv neoplocené parcely x. Podle žalobců taktéž z textu kupní smlouvy nelze dovodit, že by vlastníci prodali i část parcely x. Podle žalobců se situace v terénu od roku 1982 téměř nezměnila a lze kdykoliv i v současné době ověřit většinu lomových bodů, tj. oplocení.

6. Pokud jde o napadené rozhodnutí, tak žalobci poukazují na zavádějící údaje na str. 8 tohoto rozhodnutí, kde jsou uvedeny rozdíly mezi body z různých šetření. Např. se tam uvádí, že mezi body č. 153-40 a 66-116 je rozdíl 1,37 m a mezi body č. 153-58 a 66-114 je rozdíl 4,7 m; podle žalovaného jsou tyto rozdíly „hodnoty přesahující mezní souřadnicovou chybu“. Žalobci však uvádí, že při bližším zkoumání těchto bodů a při místní znalosti lze konstatovat, že se nejedná o chybně zaměřené body, ale o zaměření různých bodů (tzv. neidentické body). Při každém měření měl být podle žalobců zaměřen jiný bod. V prvním případě šlo prokazatelně o roh dřevěné kolny, který je na stejném místě již 75 let, a o nikdy nenalezený lomový bod podle GP 1982. Ve druhém případě šlo o sloupky plotu, které jsou na stejném místě minimálně od roku 1981; pokaždé byl zaměřen jiný sloupek a z toho vzniká rozdíl ve vzdálenosti. Žalovaný na str. 8 napadeného rozhodnutí dospěl podle žalobců k nesprávnému závěru o tom, že „hodnoty přesahující mezní souřadnicovou chybu dokládají správnost (oprávněnost) opravy GPU dle GP č. HS 73881“. Podle názoru žalobců však hodnoty přesahující mezní souřadnicovou chybu nedokládají vůbec nic, vzhledem k tomu, že jde o zaměření neidentických bodů; ustanovení § 35 odst. 5 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), podle žalobců nelze použít.

7. Žalobci dále napadají pasáž napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný hodnotí předloženou listinu o vynětí z roku 1977. Žalobci namítají, že nikdy netvrdili to, co žalovaný uvozuje slovy „a proto nelze tvrdit, že…“. Žalobci mají za to, že žalovaný naopak dokazuje to, co sami tvrdí žalobci, a sice že výměra 182 m byla oddělena na jiném místě, mimo zahradu, tj. z parcely x. Právě tato skutečnost je žalobci označována za chybu ve vyhotovení GP 1982. Žalobci doplňují, že s přesností vytyčovaných bodů nemá zpochybnění geometrického plánu nic společného; takové odůvodnění ze strany správních orgánů je podle žalobců zavádějící. Z uvedeného důvodu považují žalobci napadené rozhodnutí za formalistické a věcně chybné, vyhotovené pouze na základě předložených dokladů bez znalosti skutečného stavu. Správním orgánům nic nebránilo provést místní šetření, které žalobci již od počátku navrhovali.

8. Žalobci dále namítají, že žalovaný ponechal zcela stranou část odvolacích námitek, ve kterých žalobci rozporují vyhotovení GP 1982 a zpochybňují argumentaci katastrálního úřadu ohledně kupní smlouvy z roku 1983. Žalobci uvádí, že opakovaně rozporovali grafické oddělení části parcely x a nepřesvědčivé označení dílu „h1“ a jeho výměry v GP 1982. Žalovaný se s danou námitkou nevypořádal, přičemž pouze argumentoval správností výpočtové části geometrického plánu a následně uzavřené kupní smlouvy. Ve vztahu k GP 1982 žalobci zpochybňují (a to pouze v části) grafické oddělení části parcely x; naopak žalobci uznávají oddělenou část parcely x, kterou stát zabral pro přeložku silnice. Žalobci tvrdí, že oddělená část parcely x vždy patřila k domu č. p. x, což je prokazatelné ze zákresu mapy původního pozemkového katastru.

9. Žalobci zpochybnili GP 1982 i tvrzením, že se v tehdejší době vše realizovalo podle požadavku investora a zhotovitele stavby. Pokud katastrální úřad považoval toto tvrzení za předmětné, tak s tím žalobci nesouhlasí.

10. Žalobci uvádí, že stavba silnice Jarošov – Bednárec se parcely x nedotýkala a že žádná stavba se na tomto pozemku nenacházela a dosud nenachází. S touto námitkou se žalovaný opět podle žalobců opomněl zabývat.

11. Žalobci zpochybnili i kupní smlouvu z roku 1983, přičemž uvedli, že z textu této smlouvy nelze vyvodit závěr, že původní vlastníci prodali vědomě jakoukoliv část parcely x „přesto, že výměra z této parcely oddělená, byla započítána do dílu „h“ uvedeného v textu kupní smlouvy, v celkové výměře 245 m“. Žalovaný podle žalobců vůbec nepřipustil, že z uzavřené kupní smlouvy nelze bez přímé vazby na geometrický plán zjistit, že „výměra uvedená jako „h“ (245 m) oddělená z parcely x a sloučená nyní v EN č. p. č. x ostatní plocha, je ve skutečnosti součet výměry dvou na sobě nezávislých dílů (ploch)“. Podle žalobců není z právního hlediska dnešní doby v kupní smlouvě rozhodující vyznačená výměra, neboť výměra je v katastru nemovitostí pouze údaj odvozený.

12. Žalobci jsou přesvědčeni, že ač správní orgány odkazovaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 7 As 119/2014 – 53 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), vůbec se tímto právním názorem neřídily a provedly opravu katastrálního operátu, aniž by připustily, že podklady a listiny jsou chybné, nejasné a sporné. Pro žalobce je nepochopitelné, proč správní orgány takové doklady a listiny vůbec přezkoumávaly. Není-li totiž v pravomoci katastrálního úřadu přezkoumávat správnost a pravost listin a je pouze orgánem evidenčním, pak měl žalovaný bez dalšího pro nezákonnost prvostupňové rozhodnutí zrušit.

13. Žalobci dále v žalobě uvažují o tom, do jaké míry je katastrální úřad zodpovědný za údaje evidované v katastrálním operátu. Jsou toho názoru, že v jejich případě se katastrální úřad snažil opravou chyby v operátu nahradit podle jeho mínění chybný zákres v operátu (obnova operátu 1987 až 1992) jiným zákresem, který je podle názoru žalobců v jisté části chybný (GP 1982). Žalobci jsou toho názoru, že zaměření podrobných bodů v části převážně oplocené, které bylo provedeno v roce 1987, bylo provedeno z větší části správně; katastrální úřad však naopak tvrdí, že bylo toto zaměření provedeno v celém rozsahu chybně.

14. Pokud jde o vlastníka oddělené části pozemku, obec Jarošov nad Nežárkou, tak žalobci uvádí, že obracet se na něj bylo ve věci bezpředmětné; návrh na odkup oddělené části pozemku žalobci nehodlají akceptovat.

15. Původním vlastníkem pozemku v celém průběhu vlastnické hranice byl stát (parcela x). Hranici představoval okraj (příkop) obou komunikací. Po zrušení komunikace Jarošov – Bednárec a vybudování chodníků vlastnické právo stále držel stát a správu pozemku prováděla MNV. Později získala práva k pozemku obec. Za pozemkovou evidenci odpovídal stát – Středisko geodezie, které vyhotovovalo geodetické podklady. Žalobci ani jejich právní předchůdci neměli v situaci tehdejší doby žádnou možnost do věci zasahovat. Žalobci dodávají, že GP 1982 nebyl součástí kupní smlouvy z roku 1983 a žalobci se s ním poprvé seznámili až v roce 2018.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobců

16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný setrval na své argumentaci, která již byla uvedena v napadeném rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že hranice, které vznikly na podkladě GP 1982, byly následně v letech 1987 až 1992 mapovány v rámci obnovy operátu evidence nemovitostí novým mapováním. Pokud je rozdíl souřadnic z mapování a z GP 1982 větší než stanovené mezní rozdíly, potom taková situace z evidenčního hlediska znamená, že při mapování bylo vyšetřeno a zaměřeno něco jiného, než bylo předmětem GP 1982 a následujících majetkoprávních převodů. Z toho důvodu bylo nutné evidovanou hranici opravit podle geometrického plánu. Naopak pokud by si hodnoty souřadnic ve stanovených mezích odpovídaly, potom taková skutečnost znamená upřesnění hranice.

17. Žalovaný k úvahám žalobců doplnil, že pokud by byl GP 1982 vyhotoven chybně, avšak stal se předmětem evidence, potom jej katastrální úřad nemohl vyřadit z evidence ani na základě místního šetření. Řízení o opravě chyby katastrálního operátu je řízením, kdy se dává do souladu evidence (zde geometrické a polohové určení parcel) s listinami založenými ve sbírce listin katastru nemovitostí. Nelze tak na základě místního šetření měnit evidenci (zákres v mapě) vzniklou na podkladě geometrického plánu založeného ve sbírce listin. Katastrální úřad je orgán evidenční. Žalovaný podotýká, že parcela bývalého pozemkového katastru č. x (dále jen „parcela PK x“) v době vyhotovení GP 1982 obsahovala ve svém původním rozsahu parcely x a x. Chyba v GP 1982, kde z výkazu dosavadního a nového stavu lze seznat, že parcela x byla vlastnicky neoznačena (v rozporu s listem vlastnictví) a díl „h1“ byl oddělován pouze z parcely PK x, není podle žalovaného rozhodná a není možné, avšak ani nutné, ji napravit. Předmětným GP 1982 byla podle žalovaného ponížena výměra dosavadní parcely PK x i parcel x a x o díl „h1“ o výměře x m, přičemž tento díl se skládal ze dvou částí, a sice část o výměře 63 m odebrané z parcely x a části o výměře 182 m odebrané z parcely x. Podle žalovaného je z GP 1982 i z kupní smlouvy jednoznačně seznatelné, co bylo předmětem prodeje.

18. Žalovaný doplnil, že hranice je evidována podle GP 1982, na jehož základě vznikla. K tomuto GP 1982 se váže listina, a to kupní smlouva. Výměra je skutečně nezávazný a odvozený údaj katastru. Avšak jeho odvození je protokolováno a je zjistitelné a najisto postavené, co bylo předmětem převodu, resp. co zahrnuje díl „h1“.

19. Pokud hranice vznikla na podkladě geometrického plánu, avšak ten je z nějakého důvodu chybný, pak je součástí evidence tento chybný podklad. V posuzovaném případě se však nepotvrdila chybnost GP 1982. Pokud bylo zaměřeno něco jiného, než mělo být zaměřeno, potom evidenční orgán (katastrální úřad), i kdyby měl najisto postavené takové pochybení, může takovou situaci napravit jen za pomoci nového geometrického plánu a příslušné listiny. Poté je možné žádat náhradu škody po tom, kdo ji způsobil, příp. požadovat vyhotovení nového geometrického plánu po katastrálním úřadu. V projednávaném případě je pochybení při tvorbě GP 1982 tvrzeno žalobci. Žalovaný však pochybení při tvorbě GP 1982 nesporně nezjistil. Je zjevné, že katastrální úřad nemůže libovolně měnit hodnoty z GP 1982 o geometrickém a polohovém určení, a to bez jakéhokoliv podkladu, jen na základě tvrzení žalobců, které není sdíleno ostatními účastníky řízení (sousedy). Žalobci tvrzená chyba v GP 1982 není zřejmým omylem ve smyslu § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), avšak mapování základní mapy velkého měřítka, resp. jeho odchýlení od hranice z GP 1982 již zřejmým omylem je. Ostatně § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky normuje, že chybu lze opravit jen na podkladě nového geometrického plánu a souhlasného prohlášení, nebo na podkladě původního výsledku zeměměřické činnosti. V tomto případě je původním výsledkem zeměměřické činnosti právě žalobci zpochybňovaný GP 1982.

20. Žalovaný přisvědčuje žalobcům v tom, že GP 1982 nebyl součástí kupní smlouvy, avšak kupní smlouva se na tento GP 1982 jednoznačně odkazuje a vykupovaný díl je jednoznačně vymezen. GP 1982 je původním výsledkem zeměměřické činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky. Skutečnost, že GP 1982 není bezvadný, což není nic neobvyklého, neznamená, že jej katastrální úřad vyřadí s odstupem 40 let z evidence společně s kupní smlouvou; jednalo by se tak evidentně o libovůli úřadu.

21. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného líčí věc tak, že žalovaný opomenul fakt, že katastrální úřad se nejprve rozhodl opravu neprovést, aby následně v daleko větším rozsahu, než navrhovali žalobci, opravu provedl, přičemž zrušil všechny body z nového mapování (1987 až 1992) a nahradil je body z GP 1982. Žalobci mají za to, že z porovnání výsledků obou geodetických činností nelze vyvozovat nic jiného než zjištění, že Středisko geodézie způsobilo řadu chyb v obou případech zaměřením různých bodů a jejich chybným vyhodnocením jako hranice vlastnické. Žalobci označují GP 1982 za sporný. Žalobci v terénu celou dobu hranice nezměnili, neposunuli ani neodstranili žádné měřické body. Předmětem sporu je z tohoto důvodu pouze zákres části zpochybněné vlastnické hranice (neoplocené).

22. Chybné vyhotovení GP 1982 podle žalobců spočívá v grafickém oddělení části parcely x ve výměře x m, následně ve výpočtové (tabulkové) části GP sloučené pod díl „h1“ o výměře x m, který byl následně převzat do kupní smlouvy. Žalobci nemají žádnou možnost zjistit a doložit, na základě jaké skutečnosti byla část parcely x oddělena. Všemi podklady disponuje katastrální úřad. Žalobci však prohlašují, že na uvedeném pozemku se nikdy žádné hraniční znaky či mezníky nevyskytovaly, ani žádná jiná zjistitelná hranice.

23. Žalobci zdůrazňují, že GP 1982 nebyl součástí kupní smlouvy, a proto nebylo možné z ničeho seznat, že v textu uvedený díl „h“ sloučený do nově vytvořené parcely x, vykoupený následně státem, obsahuje i výměru části parcely x; tuto část parcely žalobci dalších 40 let i nadále užívali. Žalobci doplňují, že důvodem uzavření kupní smlouvy z roku 1983 byla přeložka pozemní komunikace, která měla zasahovat do oplocené zahrady žalobců na parcele x. Na místě původní pozemní komunikace byla v GP 1982 vytvořena nová parcela x, do které byl zahrnut i díl „h1“ (část parcely x); nesprávně však byla k dílu „h1“ sloučena i část parcely x. Podle žalobců k tomu došlo chybou způsobenou tím, že se geodet nechal splést pokračující cestou, která sloužila jako neoplocený příjezd k domu č. p. x.

Podstatný obsah správního spisu

24. Žalobci podali dne 16. 7. 2019 „návrh na obnovu správního řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu pro k. ú. x – předložení nových zjištění (chyba GP)“. Dne 19. 8. 2019 sdělil katastrální úřad žalobcům, že obnova řízení není v dané věci možná (předchozí řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu žalobci), nýbrž že je možné podat novou žádost o opravu chyby v údajích katastru. Dne 22. 8. 2019 podali žalobci „odpověď na Váš dopis ze dne 19. 8. 2019 ve věci návrhu na obnovu řízení o opravě chyb č. j. OR x v k. ú. x“. Dne 1. 11. 2019 podali žalobci katastrálnímu úřadu urgenci. Katastrální úřad dne 8. 11. 2019 vydal oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Katastrální úřad vymezil rozsah opravy údajů v katastru nemovitostí v souboru geodetických informací a taktéž v souboru popisných informací opravil výměry dotčených parcel podle nového zobrazení. Katastrální úřad opravil zobrazení hranic podle GP 1982 mezi parcelami x a x a mezi parcelami x a x. Po doplnění parcely x opravil jižní hranici parcely x s parcelou x. Dále opravil i navazující hranice parcel, a to hranice mezi parcelami x a x, x a x a x a x. Katastrální úřad opravil výměry parcel podle nového výpočtu ze souřadnic lomových bodů. Katastrální úřad konstatoval, že po prošetření GP 1982 a dokumentace vyhotovené k tomuto plánu nezjistil žádné chyby v dosavadním stavu, ve výpočtech výměr v novém stavu ani v údajích uvedených v porovnání se stavem evidence právních vztahů. Tyto údaje jsou rovněž v souladu se zobrazením nových hranic parcel xax v tomto GP 1982. V letech 1987 až 1992 proběhla obnova operátu novým mapováním, při němž byli vlastníci vyzvání k označení hranic svých nemovitostí (přítomna byla J. V. jako spoluvlastnice parcel x a x). Vlastníci v terénu označili hranice parcel tak, že se mírně lišily od GP 1982. Katastrální úřad došel po prošetření k závěru, že při obnově operátu novým mapováním měla být v tomto případě dána přednost původnímu výsledku zeměměřické činnosti, kterým byl GP 1982, neboť vlastnická hranice mezi parcelami x a x a dále část jižní hranice parcel x a x v něm byla určena s vyšší přesností. Katastrální úřad uzavřel, že uvedl údaje katastru do souladu s předloženými listinami, které byly podkladem k zápisu. Nevyhověl však žadatelům v té části, v níž požadovali opravu západní hranice parcely x podle geometrického plánu z roku 1968, neboť nelze pominout změnu hranice, která byla provedena následně na základě kupní smlouvy ze dne 15. 7. 1983 a GP 1982, tj. změny dokumentované listinami uloženými ve sbírce listin. Katastrální úřad doplnil, že nemůže hodnotit, zda byla kupní smlouva sepsána v souladu s prohlášením vlastníka ze dne 25. 10. 1979; přezkoumání z tohoto hlediska může provést jedině soud.

25. Podáním ze dne 30. 11. 2019 vyjádřili žalobci svůj nesouhlas s opravou chyby v katastrálním operátu. Oznámením ze dne 4. 12. 2019 oznámil katastrální úřad zahájení řízení ve věci opravy chyby v katastrální operátu, a to dnem 2. 12. 2019. Dne 21. 1. 2020 rozhodl katastrální úřad podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona tak, že se nesouhlasu s provedenou opravou v údajích katastru nemovitostí nevyhovuje. Katastrální úřad konstatoval, že žádnou chybu ve výměrách v GP 1982 neshledal; všechny výměry byly určeny dvakrát a výměry určované analyticky byly kontrolovány graficky – tedy z grafického zobrazení původních a nových hranic parcel v mapě. Hranice parcel x a x byly změněny, a to v důsledku GP 1982. Jelikož parcely x a x nebyly vedeny na listě vlastnictví (parcely x a x byly v té době evidovány v rámci původní parcely PK x, zapsané v té době stále v pozemkové knize v knihovní vložce x), je v porovnání evidence právních vztahů v GP 1982 pro parcely x a x uvedena vždy výměra části původní parcely PK x. Díly parcely PK x („h1“ o výměře xma „y“ o výměře x m) byly předmětem převodu na stát kupní smlouvou ze dne 15. 7. 1983 [smlouvu podepisoval i žalobce a)]. Kupní smlouva byla zapsána na podkladě GP 1982. Část dílu parcely PK 279 označeného v GP jako „h1“ o výměře x m byl prokazatelně oddělen z parcely x, a proto tímto GP byla hranice parcely změněna tak, jak je tato změna v GP zobrazena. V letech 1987 až 1992 proběhla v místě obnova operátu novým mapováním. Průběh hranic pozemků v terénu byl šetřen s vlastníky (J. V.) a vyšetřené hranice byly v terénu označeny a jejich průběh zobrazen v náčrtu místního šetření 153. Vlastníci označili hranice parcel jinými lomovými body než v GP 1982 (průběh hranic se mírně lišil). Katastrální úřad porovnal souřadnice hlavních lomových bodů a zjistil překročení mezní souřadnicové chyby v některých případech. Katastrální úřad dospěl k závěru, že při obnově operátu novým mapováním byla hranice parcel vyšetřena a zaměřena odchylně od původního výsledku zeměměřické činnosti, kterým byl GP 1982, podle kterého byly vlastnické hranice vypořádány na základě kupní smlouvy z roku 1983. V GP 1982 byla vlastnická hranice mezi parcelami x a x a dále část jižní hranice parcel x a x určena s vyšší přesností. Katastrální úřad tak zjistil, že geometrické a polohové určení části předmětných hranic parcel x a x je v katastru nemovitostí evidováno chybně a k chybě došlo při obnově operátu novým mapováním, a to při šetření hranic pozemků. Katastrální úřad uvedl, že opravil evidované údaje katastru podle původního výsledku zeměměřické činnosti dokumentované v GP 1982, a to podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. Provedenou opravou uvedl katastrální úřad údaje katastru do souladu s předloženými listinami, které byly podkladem k zápisu. Nevyhověl však požadavku navrhovatelů na opravu západní hranice parcely x podle geometrického plánu z roku 1968, neboť katastrální úřad nemůže pominout další změnu hranice, ke které došlo na základě GP 1982 a kupní smlouvy z roku 1983, tj. změny dokumentované listinami založenými ve sbírce listin.

26. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu podal žalobce a) odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal vývoj evidence předmětných nemovitostí. Žalovaný konstatoval, že katastrální úřad porovnal souřadnice lomových bodů určených při mapování základní mapy velkého měřítka a určených v GP 1982 a zjistil, že při mapování základní mapy velkého měřítka byla hranice parcel vyšetřena a zaměřena rozdílně od původního výsledku zeměměřické činnosti, kterým byl GP 1982, podle kterého bylo provedeno vypořádání kupní smlouvou z roku 1983. GP 1982 navíc určoval hranici s vyšší přesností. Bylo tudíž zjištěno, že části hranice předmětných parcel jsou v katastru evidovány chybně a že k chybě došlo při šetření hranic pozemků při mapování základní mapy velkého měřítka a následném zaměření. Proto katastrální úřad přistoupil k opravě chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona; pro opravu vyhotovil neměřický záznam č. 715.

27. K procesnímu postupu krajský soud předesílá, že podle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) obeslal potenciální osobu zúčastněnou na řízení obec x, která se ve stanovené lhůtě do soudního řízení nepřihlásila, a proto s ní nebylo jednáno.

Žaloba žalobkyně b)

28. Krajský soud se zabýval nejprve tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o žalobě proběhnout, přičemž zjistil, že tomu tak není, neboť žaloba žalobkyně b) je nepřípustná.

29. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu mj. nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

30. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh podle tohoto zákona nepřípustný.

31. Žalobu proti napadenému rozhodnutí podali žalobci, jakožto spoluvlastníci každý id. ½ předmětných parcel x a x. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně b) však nepodala odvolání proti rozhodnutí katastrálního úřadu o tom, že nesouhlasu žalobce a) s provedenou opravou v údajích katastru nemovitostí se nevyhovuje. Odvolání je řádným opravným prostředkem podle správního řádu, jehož předchozí vyčerpání ve správním řízení je otázkou přípustnosti správní žaloby. V daném případě bylo odvolání přípustné a taktéž nedošlo k situaci, kdyby bylo rozhodnutí katastrálního úřadu změněno na újmu práv žalobkyně b) k opravnému prostředku jiného. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně b) nebyla oprávněna žalobu podat, neboť ve správním řízení nevyčerpala řádný opravný prostředek, kterým v tomto případě bylo odvolání.

32. Z uvedeného důvodu krajský soud žalobu ve vztahu k žalobkyni b) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta.

34. Krajský soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni b) podle § 10 odst. 3, in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Soud rozhodl o tom, že se žalobkyni b) vrací vybraný soudní poplatek v celkové částce 3 000 Kč. Soudní poplatek bude žalobkyni b) vrácen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

35. Pokud jde o další právní postavení žalobkyně b) v soudním řízení, tak krajský soud konstatuje, že s ní bude nadále jednat jako s osobou zúčastněnou na řízení podle § 34 s. ř. s. Žalobkyni b) totiž svědčí postavení této osoby a vůli účastnit se tohoto řízení vyjádřila již tím, že podala žalobu, ač nepřípustně.

Právní hodnocení žaloby žalobce a)

36. Žaloba žalobce a) je přípustná. Proto krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

37. Žaloba žalobce a) (dále jen „žalobce“) není důvodná.

38. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že hranice předmětných parcel byly v katastru naposledy evidovány na podkladě výsledku obnovy operátu novým mapováním při pořizování základní mapy velkého měřítka. Platnost obnoveného operátu byla vyhlášena od 1. 7. 1992. Žalobce s takovým vymezením hranic nesouhlasil, a proto se domáhal opravy chyby v katastrálním operátu a dovolával se právního stavu, který by odpovídal roku 1967. Ve svém návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu ze srpna 2019 navrhoval, aby byla opravena hranice mezi parcelami x a x podle stavu vyznačeném v geometrickém plánu z roku 1968.

39. Katastrální úřad podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona v katastrálním operátu opravu provedl, avšak tak, že hranice mezi předmětnými parcelami upravil podle GP 1982. Zjistil totiž chybu v geometrickém a polohovém určení hranic předmětných parcel tak, jak bylo zachyceno při novém mapování v letech 1987 až 1992. Proto katastrální úřad upravil hranice podle GP 1982, který považoval za původní výsledek zeměměřické činnosti. Hranice mezi parcelami xax byla vymezena podle GP 1982, na jehož podkladě byla vyhotovena kupní smlouva z roku 1983. S uvedenou opravou žalobce nesouhlasil, a proto bylo zahájeno správní řízení. V něm katastrální úřad vydal rozhodnutí, kterým nesouhlasu nevyhověl. K podanému odvolání nebyl žalobce úspěšný ani před žalovaným správním orgánem, který jeho odvolání zamítl.

40. Podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona platí, že na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.

41. Podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky platí, že chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.

42. V nyní projednávaném případě se jedná o opravu chybného údaje katastru nemovitostí, který vznikl zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Konkrétně jde o chybný údaj o geometrickém a polohovém určení hranic předmětných parcel, ke kterému došlo při obnově operátu novým mapováním v letech 1987 až 1992, a to při šetření hranic pozemků. Chybný údaj opravil katastrální úřad v souladu s § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky podle původního výsledku zeměměřické činnosti. Tímto původním výsledkem zeměměřické činnosti byl právě GP 1982, neboť na jeho základě žalobcem rozporovaná hranice mezi parcelami x a x vznikla [§ 2 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky].

43. V nyní projednávané věci jde žalobci o západní díl parcely x o výměře x m, který je nyní součástí parcely x (ve vlastnictví obce x). Žalobce se dovolává právního a skutkového stavu v roce 1968, kde tento cíp byl součástí parcely x, resp. parcely PK x, ve vlastnictví jeho právních předchůdců. GP 1982 a kupní smlouvu z roku 1983, na základě kterých byl tento cíp oddělen ve prospěch parcely x, považuje žalobce za chybné a jejich obsah za sporný. Tvrdí, že i po roce 1982 předmětný cíp o výměře x m byl stále užíván jeho rodinou jako součást jejich pozemku až do současnosti.

44. Ve správním spise je doložena geneze vlastnických změn předmětných parcel a taktéž jejich geometrického a polohového určení. Žalovaný tuto genezi poměrně podrobně popisuje na str. 5 až 6 napadeného rozhodnutí. Stručně lze shrnout, že historicky byla parcela bývalého pozemkového katastru PK x (louka) evidována v předchozích pozemkových evidencích s výměrou 2 041 m. V roce 1964 byla tato parcela rozdělena na parcely x (zahrada) o výměře 1 364 m a x (ostatní plochy) o výměře 677 m, avšak vlastnické právo bylo i nadále zapsáno k původní parcele PK x, která byla evidována v knihovní vložce č. x. V roce 1968 byl vyhotoven geometrický plán, kterým byl z původní parcely PK x oddělen díl „c5“ o výměře 71 m, a to z části parcely x; tento díl byl převeden na stát na základě kupní smlouvy z roku 1972. U parcely x tak byla snížena výměra na 606 m. V roce 1981 bylo do evidence nemovitostí zapsáno rozhodnutí o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu pro plánovanou výstavbu komunikace z roku 1977; byla vyňata část parcely x o výměře 160 m. Parcela x byla zapsána se dvěma díly různých druhů pozemků - díl 1 s druhem pozemku zahrada o výměře 1 204 m a díl 2 s druhem pozemku ostatní plocha - silnice o výměře 160 m; celková výměra parcely 1 364 m se nezměnila. Zaměření skutečného provedení pozemní komunikace a jejích součástí bylo provedeno v Záznamu podrobného měření změn č. 66, jehož součástí je GP 1982. V GP 1982 je zaznamenána změna západní hranice parcely x. Vyznačení změn bylo v GP 1982 provedeno tlustou čárou pro kresbu nového stavu. Na základě GP 1982 byl oddělen díl „y“ o výměře 31 m z parcely x a dále byl oddělen díl „h1“ o výměře 245 m (část o výměře 63 m byla oddělena z parcely x a část o výměře 182 m byla oddělena z parcely x); parcely x a x byly stále vedeny jako jedna parcela PK x v pozemkovém katastru). Parcela x byla zmenšena na 1 270 m a parcela x byla zmenšena na 424 m. GP 1982 byl podkladem pro převod dílů „y“ a „h1“ od dosavadních vlastníků na stát, a to kupní smlouvou z roku 1983 (tuto kupní smlouvu již podepisoval jako spoluvlastník právě žalobce). V letech 1987 až 1992 byla provedena obnova operátu evidence nemovitostí novým mapováním, jejímž výsledkem byla základní mapa velkého měřítka. Platnost obnoveného operátu byla vyhlášena ke dni 1. 7. 1992. V prosinci 1988 proběhlo místní šetření, kterého byla účastna J. V. jako spoluvlastnice předmětných parcel, při němž byl vyšetřen průběh vlastnické hranice. Byl vyhotoven náčrt č. 153, ze kterého se podává, že vlastníci v terénu označili hranice parcel lomovými body v té době sice trvale stabilizovanými, avšak rozdílnými od těch, které byly užity v GP 1982, a to především v západní části hranice parcely x, mírně i v jižní části hranic parcel xax.

45. V nyní projednávaném případě byly porovnány souřadnice lomových bodů určených při mapování základní mapy velkého měřítka a určených v GP 1982, přičemž bylo zjištěno, že při mapování základní mapy velkého měřítka byla hranice parcel vyšetřena a zaměřena rozdílně od původního výsledku zeměměřické činnosti, kterým je GP 1982, v němž byla navíc hranice určena s vyšší přesností. Bylo tudíž zjištěno, že polohové a geometrické určení částí hranic parcel x a x je v katastru nemovitostí evidováno chybně a že k chybě došlo při šetření hranic pozemků pro mapování základní mapy velkého měřítka a následném zaměření. Proto byla provedena oprava podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, o čemž byl vyhotoven neměřický záznam č. 715, ve kterém byly převzaty lomové body vlastnické hranice z GP 1982.

46. V žalobě žalobce namítá nesprávnost GP 1982, která má spočívat v ničím nepodloženém oddělení západní části parcely x o výměře 182 m. Podle žalobce toto oddělení části parcely nesouviselo se stavbou pozemní komunikace. Žalobce tudíž sporuje především průběh vlastnické hranice mezi parcelami x a x. Oddělení části parcely x nevyplývá podle žalobce ani z kupní smlouvy z roku 1983, ani z prohlášení majitele pozemku z roku 1979. Žalobce doplnil, že GP 1982 ani nebyl součástí kupní smlouvy. K uvedené námitce si krajský soud dovoluje odkázat žalobce na právní závěry obsažené v četné judikatuře, ze kterých se podává následující: „Při opravě chybného údaje katastru podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015 - 27, právní věta). Obdobné vyplývá taktéž z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 - 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS: „Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky).“ Jinými slovy řečeno, žalobce nemůže po katastrálním úřadu a potažmo ani po správním soudu požadovat, aby v rámci řízení o opravě chyby katastrálního operátu a jeho soudního přezkumu, zkoumaly a posuzovaly sporné vlastnické otázky, resp. aby posuzovaly, zda kupní smlouva byla platně uzavřena, zda došlo k omylu při projevu vůle prodávajících apod. Toto jsou otázky, které může mezi stranami vyřešit pouze civilní soud v občanském soudním řízení. Z tohoto pohledu je proto nerozhodný obsah žalobcem předloženého prohlášení majitele pozemku ze dne 25. 10. 1979 a taktéž námitky o tom, že GP 1982 nebyl součástí kupní smlouvy; to zda tato skutečnost mohla mít vliv na platnost či určitost kupní smlouvy, může posuzovat opět pouze civilní soud. Katastrální úřad je z pozice své evidenční role ovšem oprávněn zkoumat obsah listin předložených či již založených ve sbírce listin, tj. jednak ověřit, zda listiny splňují předepsané formální a obsahové náležitosti, jednak i interpretovat obsah takových listin, tj. vyvozovat jaká práva nebo povinnosti z listin vyplývají.

47. Citací předmětné judikatury odpovídá krajský soud i na námitku žalobce, která je vyjádřena v bodě 12 této žaloby. Katastrální úřad, ač orgán evidenční, je oprávněn interpretovat obsah listin, a tudíž se v dané věci katastrální úřad nedopustil žádného excesu. Katastrální úřad naopak, oproti tvrzení žalobce, nepovažoval kupní smlouvu z roku 1983 a GP 1982 za chybné, nejasné a sporné; proto z nich vycházel. Za chybnou považoval právě základní mapu velkého měřítka pořízenou v letech 1987 až 1992; proto chybné údaje v geometrickém a polohovém určení opravil podle původního výsledku zeměměřické činnosti, kterým byl GP 1982, na základě kterého nová hranice mezi parcelami x a x poprvé vznikla.

48. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 - 32, publ. pod č. 2902/2013 Sb. NSS, se podává, že „[ř]ízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli.“ V daném případě katastrální úřad posuzoval soulad mezi evidovanými a skutečnými údaji podle listin založených ve sbírce listin a dospěl k závěru, že je nutné předmětnou hranici v katastru nemovitostí opravit podle původního výsledku zeměměřické činnosti. Katastrální úřad nemůže svým postupem v rámci řízení o opravě chyby katastrálního operátu zasahovat do vlastnického práva. V tomto typu řízení nelze řešit spory o existenci a obsah vlastnického práva, tzn., že opravou geometrického a polohového určení vlastnické hranice nelze zasáhnout do vlastnického práva a odstraňovat spory týkající se vlastnického práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2011, č. j. 8 As 4/2011 – 334). K tomu by ovšem došlo, pokud by katastrální úřad vyhověl požadavku žalobce a nepřihlížel by k dokladům o změně vlastnické hranice z let 1982 a 1983 a bez dalšího by nastolil stav podle roku 1968. Tím by došlo k zásahu do vlastnického práva obce Jarošov nad Nežárkou. Aby mohl katastrální úřad upravit průběh vlastnické hranice způsobem, jakým požaduje žalobce, bylo by nezbytné k tomu doložit buď relevantní titul (typicky rozsudek civilního soudu nebo dohodu sousedů), anebo postupovat v rámci řízení o opravě chyby katastrálního operátu výlučně podle § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky, tj. muselo by být předloženo mj. prohlášení vlastníků sousedních pozemků o tom, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna. V nyní projednávané věci však je záležitost mezi žalobcem, osobou zúčastněnou na řízení a obcí Jarošov nad Nežárkou zcela evidentně sporná, neboť nedošlo mezi nimi k žádné dohodě ohledně oddělené části parcely x. O to víc je nasnadě, že řešení může v dané věci poskytnout pouze civilní soud.

49. Jak již bylo řečeno, katastrální úřad byl oprávněn interpretovat obsah listin, tj. byl oprávněn se zabývat obsahem kupní smlouvy z roku 1983 a obsahem GP 1982. Krajský soud zcela ve shodě s katastrálním úřadem a žalovaným konstatuje, že z kupní smlouvy z roku 1983, kterou podepsal žalobce a J. V. na straně prodávajících vyplývá, že došlo k převodu pozemků ve prospěch státu, a to mj. k převodu dílu „y“ o výměře 31 m, který byl oddělen z parcely PK x a stal se součástí parcely x, a k převodu dílu „h“ o výměře 245 m, který byl oddělen z parcely PK x a stal se součástí parcely x. Převáděné díly se podle kupní smlouvy oddělovaly z parcely PK x, neboť v té době bylo vlastnické právo k této parcele stále vedeno jednotně (již od roku 1964 však byla parcela PK x rozdělena na parcely x a x). Krajský soud nezpochybňuje, že GP 1982 nebyl součástí kupní smlouvy, ovšem v čl. II kupní smlouvy je na něj jednoznačně odkazováno. Z tohoto článku vyplývá, že oddělované díly parcel jsou vymezeny „Geom. plánem Stř. geodézie v Jindř. Hradci z března 1982 č. zak. 4 S 73881.“ O určitosti tohoto odkazu právě na GP 1982 nemá krajský soud žádné pochybnosti. Drobná chyba v označení čísla geometrického plánu (správně HS 73881) nemá vliv na určitost daného odkazu.

50. Žalovaný na str. 5 a 6 podrobně a přesvědčivě popisuje obsah GP 1982 a skutečnosti z něj vyplývající. Krajský soud se s tímto zcela ztotožňuje, neboť se uvedené opírá o obsah správního spisu a je zřejmé, že zde není dána žádná nejasnost či nepřesnost. Jak žalobce sám uvádí v bodě X. své žaloby, je to skutečně tak, že díl „h1“ o výměře 245 m byl oddělen z parcely PK x na dvou místech, a to v rozsahu 63 m z parcely x a v rozsahu 182 m z parcely x. Takto byl stav zapsán do katastru nemovitostí, neboť to vyplývá z GP 1982 a z jeho podkladů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětluje svá zjištění a opírá je o Záznam podrobného měření změn č. 66 z roku 1981, jehož i o GP 1982. Žalovaný podotýká, že při vyhotovení GP 1982 bylo postupováno správně podle Směrnice pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranice pozemků z roku 1980. Podle ní totiž platilo, že odděluje-li se z jedné parcely více dílů (tj. v posuzovaném případě z parcely PK x část o výměře 63 m z části x a druhá část o výměře 182 m z části x, celkem 245 m), které se v novém stavu slučují do stejné parcely (tj. v posuzovaném případě do parcely x), uvede se ve výkazu výměr jen součet jejich výměr. Součástí Záznamu podrobného měření změn č. 66 je Výpočet výměr parcel (dílů) str. 226, kde je pod číslem skupiny 40 uvedeno: parcela x o výměře 606 m, odpočten díl do parcely x o výměře 182 m (část dílu „h1“), konečná výměra 424 m. Pod číslem skupiny 41 je uvedeno: parcela x o výměře 1 204 m (zahrada) a 160 m (nečitelné), odpočten díl do parcely x o výměře 63 m (část dílu „h1“), odpočten díl do parcely x o výměře 31 m (díl „y“), konečná výměra 1 270 m. Díl „h1“ tak činil celkem 245 m, a to v souladu s kupní smlouvou z roku 1983. Obdobné vyplývá i z Výkazu výměr podle evidence nemovitostí, str. 1 - 5 (součást GP 1982), kde v poli dosavadní stav je uvedeno „parcela x o výměře 606 m“ a v poli nový stav je uvedeno „parcela x o výměře 424 m“. Z uvedeného je naprosto patrné, že v souvislosti se zaměřením silnice se počítalo s tím, že část dílu „h1“ bude fakticky oddělena z parcely x, a to ve výměře 182 m. Grafické znázornění v GP 1982 odpovídá shora uvedenému, až na to, že díl „h1“ je výslovně označen pouze u parcely 279/1, a to nad dílem „y“. Oddělení části parcely x je vyznačeno tlustou čarou na západní hranici, pouze chybí označení „h1“. To podle názoru krajského soudu není natolik zásadní chyba, aby bylo nezbytné označit GP 1982 za neurčitý či za nezpůsobilý podklad pro zápis do katastru nemovitostí. Krajský soud odkazuje i na zcela případný argument žalovaného, že geometrické plány zachovávají všechny poměry a proporce a vyhotovují se na podkladě zvětšeniny pozemkové mapy, tudíž při pohledovém porovnání velikosti dílu „h1“ a dílu „y“ v grafické části GP 1982, nelze než konstatovat, že má-li díl „y“ výměru 31 m, tak označený díl „h1“ v žádném případě nemohl mít výměru 245 m, neboť by musel být cca 8x větší než díl „y“. Tak tomu není. Označený díl „h1“ v grafické části právě odpovídá výměře 63 m, neboť se jeví jako 2x větší než díl „y“. Zbytek dílu „h1“ o výměře 182 m je tudíž logicky umístěn v západní části pozemku x a je označen tlustou čarou.

51. Je pravdou, že podle rozhodnutí o vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu z roku 1977 bylo vyňato 160 m z parcely x. Krajský soud se však přiklání k tomu, co uvedl žalovaný, a sice že nákres připojený jako příloha tohoto rozhodnutí byl pouze hrubým náčrtem a přesná výměra odňatého pozemku měla být upřesněna až po zaměření skutečného stavu komunikace, což bylo provedeno v GP 1982.

52. Taktéž lze uznat, že z kupní smlouvy samotné nelze seznat, že má díl „h“ o výměře 245 m sestávat ze dvou samostatných částí, ovšem v souvislosti s GP 1982 již je tato skutečnost zřejmá. Žalobce se brání tvrzením, že údaj o tom, že se převádí díl „h“ o výměře 245 m není rozhodující, neboť výměra pozemku je pouze údaj odvozený, a nikoliv údaj závazný. Toto tvrzení je správné ovšem pouze ve vztahu k evidenci v katastru nemovitostí. Výměra pozemku není závazný údaj katastrálního operátu, nýbrž odvíjejícím se od přesnosti užité metody měření hranic pozemků v terénu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 As 80/2012 - 21). Údaje ze smlouvy však zavazují smluvní strany, a pokud je ve smlouvě uvedeno, že má být převeden díl o výměře 245 m, tak má taková skutečnost při plnění smlouvy skutečně nastat.

53. Nelze než uzavřít, že z evidenčního hlediska zde nevzniká žádná spornost. Pokud žalobce namítá chybu GP 1982 a spornost pozbytí vlastnického práva k části parcely x o výměře 182 m, tak mu nezbývá než se obrátit na civilní soud, jak už ostatně bylo konstatováno shora. Tvrzení o tom, že oddělená část parcely x vždy patřila k domu č. p. x a že ji žalobce celou dobu užíval jako vlastní, patří taktéž před civilní soud. Krajský soud chrání veřejná subjektivní práva, ovšem v soudním řízení správním nelze poskytovat ochranu soukromým právům vlastnickým.

54. Krajský soud doplňuje, že nesdílí názor žalobce o tom, že by se žalovaný vyhnul některým odvolacím námitkám ohledně GP 1982 a ohledně kupní smlouvy z roku 1983. Žalovaný svá skutková zjištění, včetně těch týkajících se GP 1982 a kupní smlouvy z roku 1983 shrnul na str. 5 až 6 napadaného rozhodnutí. Ve vztahu k námitce, že prodávající kupní smlouvou vědomě neprodali žádnou část parcely x, nelze než odkázat žalobce opět na příslušnou pasáž napadeného rozhodnutí, v níž je vysvětlováno, že na základě kupní smlouvy ve spojení s GP 1982 došlo k prodeji a převodu části parcely x o výměře 182 m na stát. Tvrzení o tom, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, že na oddělené části parcely x se nikdy žádná pozemní komunikace nenacházela, je taktéž bezpředmětná. Žalovaný reagoval podrobně na většinu argumentů žalobce a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Nebylo nezbytné, aby se vyjadřoval ke každému jednotlivému tvrzení žalobce. „…[P]odle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29)“ (podle rozsudku ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, publ. pod č. 2070/2010 Sb. NSS). Ačkoliv Nejvyšší správní soud předestřený právní názor vyslovil v řízení o kasační stížnosti a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se týkala přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, lze jej zcela nepochybně aplikovat i v řízení o žalobě ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí správního orgánu. Na základě daného právního závěru je nutno jako nedůvodné odmítnout námitky žalobce o tom, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s každým jeho argumentem uvedeným v odvolání. Žalovaný nebyl povinen reagovat na každý jednotlivý argument žalobce za situace, kdy všechny uplatněné námitky vypořádal dostatečným způsobem a žádnou z nich neopomněl. Dále je třeba doplnit to, že pokud žalovaný zaujal jiný právní náhled na věc než žalobce, tak to neznamená, že se s námitkami nevypořádal.

55. Pokud žalobce uváděl, že v tehdejší době se vše realizovalo podle požadavku investora a zhotovitele stavby, tak tento argument je v dané věci skutečně irelevantní, jak zhodnotil žalovaný. Pokud je žalobce toho názoru, že se mu stala křivda v důsledku minulého režimu, tak jej lze opět odkázat na civilní soud.

56. Žalobce závěrem žaloby uvedl, že považuje zaměření podrobných bodů v části parcely převážně oplocené, které bylo provedeno v roce 1987, za provedené z větší části správně. Taková námitka není dostatečně rozvedena, aby bylo zřejmé, kam žalobce směřuje. Proto se jí krajský soud více nezabýval. Krajský soud pouze doplňuje, že ze všech podání ve správním spise se podává, že žalobci se jedná o západní část parcely x a že žádá o uvedení do stavu podle roku 1968. Pokud se nyní žalobce dovolává stavu zaměřeného v roce 1987, pak je to nová procesní strategie, ke které však krajský soud nebude zaujímat žádné stanovisko, a to právě pro obecnost dané námitky.

57. Žalobce dále brojil i proti tomu, jak byly vyhodnoceny rozdíly mezi lomovými body z různých šetření (mapování základní mapy velkého měřítka v roce 1987 a GP 1982). Žalobce tvrdí, že mezi některými body nešlo o hodnoty přesahující mezní souřadnicovou chybu, neboť nešlo o chybně zaměřené body, nýbrž o zaměření různých bodů (tzv. neidentické body). Uvedená námitka není důvodná. Rozdíl souřadnic mezi výstupem z mapování základní mapy velkého měřítka z roku 1987 a GP 1982 znamená, že mapováním v roce 1987 bylo vyšetřeno a zaměřeno něco jiného (jiná skutečnost), než bylo zachyceno v GP 1982. Pokud by byl rozdíl souřadnic ve stanovených mezích, jednalo by se pouze o upřesnění hranice. Pokud však rozdíl souřadnic přesahoval mezní souřadnicovou chybu, jednalo se již o chybu v evidenci vlastnické hranice, kterou bylo nutné opravit podle GP 1982, který je původním výsledkem zeměměřické činnosti, na základě něhož vlastnická hranice vznikla, a který dokonce vyšetřil průběh vlastnické hranice s vyšší přesností. Užití § 35 odst. 5 katastrální vyhlášky tak bylo na místě.

58. Žalobce označil napadené rozhodnutí za formalistické a věcně chybné, vyhotovené pouze na základě předložených dokladů bez znalosti skutečného stavu věci. Žalobce namítá, že správním orgánům nic nebránilo provést místní šetření, které žalobce již od počátku požadoval provést. Krajský soud uvedené argumentaci nepřisvědčil. Napadené rozhodnutí krajský soud zhodnotil jako věcně správné a dostatečně odůvodněné. Správní orgány vycházely z listin založených ve sbírce listin, které porovnaly se stavem zápisu údajů v katastru nemovitostí, a při odhalení chyby při vedení katastru daly přednost GP 1982 jakožto původnímu výsledku zeměměřické činnosti, na jehož základě sporná hranice mezi parcelami x a x vznikla; GP 1982 navíc určoval hranice pozemků s vyšší přesností.

59. Pokud žalobce vytýká správním orgánům, že neprovedly místní šetření, které měl opakovaně navrhovat, tak k tomu krajský soud konstatuje následující. Žalobce učinil návrh na provedení místního šetření podáním ze dne 14. 10. 2018; to bylo ovšem v řízení, které předcházelo nyní projednávané věci, a které bylo skončeno zastavením pro zpětvzetí návrhu žalobcem. Tento procesní návrh tudíž nepřetrvával až do řízení dalšího, které bylo zahájeno v létě 2019. V novém řízení, které je předmětem tohoto soudního přezkumu, žalobce uvedl v podání ze dne 16. 7. 2019, že „je možné doložit šetřením na místě, že k žádnému záboru ani rozšíření komunikace (na parcele x – pozn. krajského soudu) nedošlo, mimo to, že se jedná o jinou veřejnou komunikaci“. Katastrální úřad opravil chybu v údajích katastru nemovitostí oznámením ze dne 8. 11. 2019; místní šetření neprovedl a ani svůj postup nikterak neodůvodnil. Ve svém nesouhlasu s provedenou opravou ze dne 30. 11. 2019 žalobce konstatoval, že místní šetření provedeno nebylo. Katastrální úřad rozhodl dne 21. 1. 2020 tak, že se žalobcově nesouhlasu s provedenou opravou nevyhovuje. Na str. 10 tohoto rozhodnutí katastrální úřad konstatoval, že se katastr nemovitostí vede na podkladě listin a že řízení o opravě chyby v žádném případě nemůže sloužit k šetření hranic v terénu. Katastrální úřad vysvětlil, že řízení o opravě chyby slouží k tomu, aby byly údaje katastru uvedeny do souladu s listinami uloženými ve sbírce listin, aby byly opraveny údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky (§ 36 katastrálního zákona). Podle § 52 správního řádu platí, že správní orgán není návrhy účastníků na provedení dokazování vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Z § 68 odst. 3 správního řádu se podává, že v odůvodnění správního rozhodnutí je správní orgán povinen uvést, jak se vypořádal s návrhy účastníků na provedení dokazování. Katastrální úřad vyhověl oběma těmto ustanovením, neboť odůvodnil, proč neprovedl místní šetření, a to právě odkazem na to, že provedení takového důkazu nebylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, a dále s odkazem na to, že řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí nemůže sloužit k šetření hranic v terénu. Uvedené odůvodnění neprovedení místního šetření považuje krajský soud za zcela dostatečné.

60. Krajský soud tak závěrem aprobuje závěry katastrálního úřadu a žalovaného o tom, že hranice mezi parcelami x, x, x a x je v digitální katastrální mapě zobrazena po opravě podle platných údajů a v souladu s nabývacími tituly obou sousedních vlastníků, které jsou součástí sbírky listin katastru nemovitostí. Krajskému soud nezbývá, než odkázat žalobce na občanské soudní řízení, jedině v němž se může dovolávat neplatnosti či neurčitosti kupní smlouvy z roku 1983 a s ní souvisejícího GP 1982 a pokusit se získat západní část parcely x o výměře 182 m do svého vlastnictví.

Závěr a náklady řízení

61. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba žalobce a) není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích dne 8. července 2020

Mgr. Kateřina Bednaříková v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru