Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 Ad 5/2019 - 52Rozsudek KSCB ze dne 29.06.2020

Prejudikatura

6 Ads 11/2013 - 20


přidejte vlastní popisek

62 Ad 5/2019 - 52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci

žalobkyně: P.V.
bytem X

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2019, č. j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 7. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jelikož žalobkyně dle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov ze dne 25. 6. 2019 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %.

2. Dne 14. 12. 2019 podala žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu. 3. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně namítá nesprávné zjištění skutkového stavu – svého zdravotního stavu, bez přihlédnutí k § 3 vyhlášky 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Žalobkyně je přesvědčena, že hodnocení jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem neodpovídá lékařským nálezům odborných lékařů. Lékařské zprávy během dvanácti měsíců pracovní neschopnosti, způsobené pracovním úrazem, vykazují zhoršení zdravotního stavu (infuzní léčba, injekční léčba, léky), popis magnetické rezonance ze dne 16. 1. 2019 (ve srovnání s magnetickou rezonancí ze dne 24. 2. 2016). Dále žalobkyně uvádí, že posudkový lékař v posudku uvádí počátek pracovní neschopnost žalobkyně dne 1. 7. 2018, k tomu žalobkyně předkládá soudu kopii neschopenky, ze které se podává počátek pracovní neschopnosti 21. 6. 2018. Jednání s posudkovým lékařem se žalobkyně vůbec nezúčastnila, nemohla tak nic takového posudkovému lékaři sdělit, a posudkový lékař si nemohl udělat řádnou představu o zdravotním stavu žalobkyně. Žalobkyně k podané žalobě přiložila též kopii lékařských zpráv, výpis z ambulantních karet a kopii záznamu o úrazu.

4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla podanou žalobu zamítnout, k čemuž poukázala na relevantní právní úpravu a na závěry posudkových lékařů. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

6. Žaloba není důvodná. 7. Krajský soud rozhodl při jednání dne 29. 6. 2020 za účasti žalobkyně a žalované. Obě strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Žalobkyně poukázala na dle jejího hodnocení neprofesionální přístup posudkového lékaře OSSZ a to, že posudkový lékař ČSSZ ji v rámci posouzení osobně neviděl. Dále žalobkyně konstatovala, že ze snímků magnetické rezonance, resp. zprávo o magnetické rezonanci, plyne zhoršení jejího stavu. Rovněž žalobkyně uvedla, že je nucena brát léky na bolest, po kterých je malátná; rovněž musí nosit bederní pás. Při jednání byl jako důkaz proveden soudem obstaraný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále také jako „posudková komise“ či „PK MPSV“).

8. Z předloženého spisového materiálu plyne, že posudkový lékař OSSZ Pelhřimov při posuzování zdravotního stavu žalobkyně vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře ze dne 18. 6. 2019, L.S., dále z nálezů odborného lékaře – neurologické vyšetření ze dne 15. 2. 2019, 5. 6. 2019, J.Z. a z profesního dotazníku ze dne 31. 5. 2019. Následně ve svém posudku ze dne 25. 6. 2019 dospěl k následujícím závěrům. Žalobkyně získala maturitu na střední obchodní škole, pracovala jako prodavačka, dále OSVČ služby, dělnice, poslední zaměstnání v roce 2017/2018, prodavačka, od 21.6.2018 je v pracovní neschopnosti, je roky léčena pro recidivující LI sy I.sin, v etaži S1 se stavem po operaci hernie disku L5/S1 vlevo r. 2013. Dále má žalobkyně protrahovaný residuální postlaminektomický syndrom. Roky trvají kolísavé bolesti v oblasti L páteře. Žalobkyně nemá závažnější motorické radikulopatie, nemá závažné oslabení svalového korsetu v L etáži, nemá sfinkter. poruchy či lateralizované poruchy senzomotoricky na jedné DK. Nejde o funkční postižení středně těžké nebo těžké, funkčně jde o úroveň lehkého vertebrogenního postižení. Posudkový lékař volí horní hranici příslušného rozmezí míry poklesu prac. Schopnosti, a to pro chronicitu postižení. Žalobkyně nemá jinou významnější komorbiditu, postižení neovlivňuje výkon práce. Pracovní neschopnost žalobkyně bylo možno ukončit již dříve. Žalobkyně je schopna jiného zdravotně vhodného zaměstnání. Rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s mírou poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. Na základě uvedeného posudku vydal správní orgán I. stupně své rozhodnutí, proti němuž brojila žalobkyně námitkami.

9. Následně v rámci námitkového řízení byl lékařem posudkové služby ČSSZ Brno dne 7. 10. 2019 zpracován posudek o invaliditě, který stanovil pokles pracovní schopnosti ve výši 30 %. Posudkový lékař se vyjádřil k namítaným rozporům v osobě lékařů uvedených na lékařských zprávách žalobkyně, dále doplnil posudek o aktuálnější neurologický nález P. ze dne 9. 9. 2019, tento se však zásadně neliší od již dodaných neurologických zpráv. Posudkový lékař se svým posudkem přiklonil k závěrům zjištěním posudkovým lékařem OSSZ Pelhřimov a potvrdil jeho závěry, s tím rozdílem, že k zdravotním obtížím žalobkyně uvedl „Hodnoceno vstřícně jako středně těžké postižení ovšem na spodní hranici taxace, tedy 30% poklesu pracovní schopnosti“. Uvedené zdravotní postižení žalobkyně tak podřadil pod kapitolu XIII., odd. E, položka 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procení míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 této vyhlášky nemění. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo o námitkách žalobkyně, která rozporovala zjištěný skutkový stav a jeho hodnocení, rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora.

10. Krajský soud nechal pro své rozhodnutí vyhotovit posudek posudkové komise MPSV v Brně, která dne 27. 5. 2020 zasedala v řádném složení (předseda komise, odborná lékařka – neurologie, tajemnice). Žalobkyně byla jednání komise přítomna.

11. Z vyhotoveného posudku plyne, že komise vycházela ze spisové dokumentace OSSZ Pelhřimov včetně záznamů a lékařských zpráv, spisu ČSSZ, soudního spisu vedeného v této věci, zdravotní dokumentace: zdravotnická dokumentace a zpráva praktického lékaře L.S., neurologické vyšetření ze dne 15. 2. 2019, 5. 6. 2019, karta PL - MR Lp 16. 1. 2019 (tj. zprávy o magnetické rezonanci, na které žalobkyně při ústním jednání upozorňovala), posudek o bolestném ze dne 21. 11. 2019 a vlastního vyšetření žalobkyně. Je popsán stav žalobkyně v době jednání komise, konstatován obsah zásadních podkladů. Dále je shrnut výsledek dosavadních posudkových řízení.

12. V rámci posudkového zhodnocení vysloveno, že žalobkyni je 46 let, má obchodní vzdělání s maturitou, s praxí ve více činnostech – fotografka, prodavačka, kontrolorka, dělnice. Trpí dlouhodobě bolestmi bederní páteře s propagací do dolních končetin, dle dokumentace praktického lékaře potíže datovány již minimálně od roku 2009, pro tyto potíže při magnetické rezonanci nálezu levostranné herniace ploténky L5/S1 byla žalobkyně v roce 2013 operována s efektem pouze dočasným, neboť již v roce 2014 znovu udávána recidiva obtíží. Žalobkyně se neléčí s jiným onemocněním. U žalobkyně byl prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, podmíněný chronickým recidivujícím vertebrogenním algickým syndromem, trvajícím přes provedenou operaci v roce 2013. Potíže byly charakteru lumboischiadického syndromu s iritačně zánikovou symptomatologií S1 vlevo, s propagací bolesti do dolních končetin zejména levostranně, s omezenou dynamikou bederního úseku páteře a s poruchou cítivosti na levé dolní končetině. Není přítomna neurologická porucha horních končetin, na dolních končetinách byla prokázána taktilní hypestezie, v distribuci kořene S1 - porucha citlivosti na levé dolní končetině, svědčící o nervovém postižení kořene S1 vlevo v jeho senzitivní složce, zachována oboustranná reflexní odpověď, zcela bez paretické symptomatologie na dolních končetinách, nemá poruchu chůze. Páteř byla omezena ve své dynamice v bederním úseku.

13. V případě žalobkyně je tak naplněno jedno z posudkových kritérií pro středně těžké postižení, a to závažné postižení jednoho úseku páteře s poruchou statiky a dynamiky a s projevy nervosvalového dráždění, další úseky páteře nevykazovaly žádná závažná postižení, bylo prokázáno poškození nervu v jeho senzitivní složce, nebyl však prokázán závažný neurologický nález ve smyslu funkčně významného motorického postižení, parez, svalových atrofií apod., nebyla prokázána symptomatologie neurogenního močového měchýře, nebyly přítomny poruchy funkce svěračů. Nejedná se o stav těžkého funkčního postižení, neboť nebylo přítomno těžké postižení více úseků páteře s těžkým poškozením nervů, se závažnými parézami s poruchou hybnosti končetin, s poruchami funkce svěračů.

14. Při srovnání nálezů magnetické rezonance z roku 2016 a 2019 nadále trvají fibrosní změny v oblasti kořene S1 působícího jeho ovlivnění. Nejde však o nově vzniklý stav, nález na magnetické rezonanci není ani z posudkového hlediska rozhodný, podstatné jsou jeho dopady na poruchu funkce, zejména na neurologický status, ve kterém nedošlo k podstatné změně. Z dokumentace vyplývá, že žalobkyně v červnu 2018 spadla v práci na záda, čímž bylo chronické onemocnění zad na přechodné období zhoršeno, nová neurologická symptomatologie však prokázána nebyla.

15. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně tak je chronický vertebrogenní algický syndrom včetně stavu po operaci páteře se středně těžkým funkčním postižením. Dle komise se tak jedná o zdravotní postižení podřaditelné pod kapitolu XIII., odd. E, položka 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž pokles pracovní schopnosti žalobkyně je hodnocen na samé dolní hranici procentuálního rozpětí, ve výši 30 % a to i s ohledem na skutečnost, že v dané položce nejsou naplněna všechna funkční kritéria. Žalobkyně netrpí žádným dalším posudkově významným onemocněním a v oblasti profesní má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou a není tak odkázána pouze na výkon fyzicky náročné činnosti, v čemž s ohledem na zdravotní stav spočívá po pracovní stránce její případné omezení. Posudková komise MPSV Brno tak hodnotí ve shodě s lékařem OSSZ i ČSSZ, že žalobkyně není invalidní.

16. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

18. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.

19. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem PK MPSV. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedajícími v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání PK MPSV ČR v Českých Budějovicích přítomna a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, jakož i lékařské a jiné zprávy předložené samotnou žalobkyní. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se jednání uvedené posudkové komise účastnila, posudková komise měla k dispozici dosavadní posudky včetně všech připomínek žalobkyně a všech lékařských zpráv, které žalobkyně připojila ke svým podáním, má krajský soud za to, že právě tento posudek v co nejširší možné míře posuzuje stav žalobkyně a proto z něho primárně vychází.

20. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobkyně obsažených v podané žalobě. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila předchozí posudkové závěry. Posudková komise rovněž řádným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila své posudkové závěry, které dala do kontextu předchozích posudkových závěrů, dle kterých žalobkyně nebyla shledána invalidní. Komise se též vypořádala s popisy z magnetické rezonance, jak požadovala v podané žalobě žalobkyně.

21. Irelevantní jsou pak námitky žalobkyně ohledně údajně nesprávného uvedení počátečního data „neschopenky“ (neboli rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti) v lékařském posudku ČSSZ Brno, tato skutečnost nemá rozhodný vliv na vyhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť je zřejmé, že se jedná o pouhou nesprávnost v psaní. V lékařském posudku lékaře OSSZ Pelhřimov je uvedeno správné datum počátku pracovní neschopnosti. Stejně tak pak nemá vliv slovní obrat „dle posuzované“, ačkoli žalobkyně nebyla přítomna na jednání. Lékaři vypracovávající posudky pro OSSZ a ČSSZ vycházeli z lékařských zpráv a vyjádření předložených žalobkyní, na základě těchto skutečností bylo možné použít i tento slovní obrat. Žalobkyně pak byla osobně přítomna jednání posudkové komise MPSV Brno, která dospěla ke stejným závěrům jako ostatní posudkoví lékaři, nelze tak hovořit o případné podjatosti některého z lékařů posudkové služby. Nepřesnosti v předcházejících posudcích, ač jsou nežádoucí, nemají v kontextu posouzení posudkové komise MPSV vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

22. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat předpis o korekčních faktorech (ač k případnému navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity neshledala důvodů), pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30 % pokles její pracovní schopnosti.

23. Krajský soud tak má z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 30 % a ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. Posudková komise se ztotožnila s předcházejícími posudky a reagovala na námitky žalobkyně vznesené v tomto soudním řízení.

24. K hodnocení posudku PK MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný.

25. Lékařské zprávy, které žalobkyně předložila spolu se svojí žalobou, krajský soud neprovedl jako důkaz. Tyto lékařské zprávy měla PK MPSV k dispozici při svém posouzení a také z nich při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně vycházela, a to včetně zprávo popisující výsledky magnetické rezonance, na které žalobkyně při ústním jednání upozornila. Vzhledem k tomu, že krajský soud není kompetentní k posouzení lékařských zpráv, nebyly tyto zprávy pro nadbytečnost jako důkaz provedeny.

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou tak té právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních přímo u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 29. června 2020

Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru