Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 3/2019 - 29Rozsudek KSCB ze dne 06.04.2020

Prejudikatura

4 As 165/2016 - 46

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 126/2020

přidejte vlastní popisek

62 A 3/2019-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci

žalobce: J. T. bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8,

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2019, č. j. KUJCK 125919/2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Městského úřadu Vimperk ze dne 7. 5. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku v provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti porušení § 18 odst. 4 téhož zákona tím, že dne 2. 8. 2018 v 10:43 hod. na pozemní komunikaci v obci Nové Třebovice u domu č. 2483 ve směru na České Budějovice překročil při řízení vozidla X, RZ X nejvyšší povolenou rychlost stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h, když na tomto místě byla jím řízenému vozidlu naměřena rychlost 79 km/h po odečtu odchylky měření. Tohoto přestupku se žalobce dle výpisu z evidenční karty řidiče dopustil již dne 7. 6. 2018, tedy spáchal jej v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát. Za tento přestupek byl žalobci za užití § 35 písm. b) a c) v souladu s § 37, 46 a 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), „vzhledem ke skutečnosti, že spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodu 3“ v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát, uložena pokuta ve výši 2 500 Kč podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, dle § 125c odst. 6 písm. c) téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 měsíc. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 27. 12. 2019 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Na prvním místě žalobce namítá, že výrok rozhodnutí je vadný, neboť absentuje výrok o započtení sankce zákazu činnosti dle § 93 odst. 1 zákona o přestupcích. Tento závěr žalobce činí na základě toho, že dne 6. 2. 2019 byl v této věci vydán příkaz, u kterého byla správním orgánem vyznačena doložka právní moci, a to i přesto, že žalobce podal včasný odpor. K tomu žalobce poukazuje na to, že písemností ze dne 3. 4. 2019 byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce měl v kartě řidiče zaznamenán zákaz činnosti ode dne 1. 3. 2019 přibližně měsíc. Po tuto dobu žalobce obávající se eventuální sankce motorová vozidla neřídil. Žalobce má za to, že trest již vykonal a měl mu být proto započten.

4. Na druhém místě žalobce namítá neuvedení řádného ustanovení právního předpisu, podle kterého mu byla uložena sankce; výrok je v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu, když správní orgán uvedl, že zákaz činnosti byl žalobci uložen dle § 125c odst. 6 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, nicméně písm. c) se následně ještě dělí na jednotlivé body. Není tak zřejmé, podle jakého ustanovení byla sankce uložena.

5. Na třetím místě žalobce namítá absenci specifikace předcházejícího přestupku ve výroku rozhodnutí, neboť daného jednání se měl dopustit opakovaně, nicméně výrok rozhodnutí neobsahuje specifikaci předchozího právního jednání žalobce tak, jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 2. 2016, č. j. 2 As 261/2015-41. Tato vada dle žalobce zapříčiňuje nezákonnost výroku rozhodnutí (není zřejmé, na základě kterého rozhodnutí byl žalobce uznán vinným za své předchozí jednání např. pro případ zrušení tohoto rozhodnutí), zároveň jej krátí na jeho právu na obhajobu, neboť žalobci není zřejmé, na základě jakého konkrétní podkladu (rozhodnutí) správní orgán dovodil recidivu jednání a žalobce se tak nemůže proti tomuto závěru bránit.

6. Na čtvrtém místě žalobce namítá nesprávné vymezení místa spáchání přestupku – u domu č. 2483 v obci Nové Třebotovice ve směru na České Budějovice. Ve spise je založen výstup z rychloměru s GPS pozici, která odpovídá tomuto domu. Skutečná pozice vozidla žalobce byla ale dle vzdálenosti měření 215,6 m, kde se však nachází začátek této obce. Přesné místo má přitom vliv na posouzení materiální stránky eventuálního jednání žalobce, neboť bylo judikováno, že změření vozidla v bezprostřední blízkosti začátku/konce obce nemusí materiální znak přestupku naplňovat. Žalobci nebylo s ohledem na specifikaci místa umožněno v tomto směru argumentovat. Rovněž tak nebylo postaveno, zda se žalobcovo vozidlo nacházelo v úseku stanoveného k měření obecní policií dle § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce rovněž dodává, že v místě, kde se jeho vozidlo nacházelo, mohlo být jeho jednání v souladu se zákonem.

7. Na pátém místě žalobce namítá, že správní orgány nevypořádaly jeho námitku, že bylo měřeno rychloměrem, který měl poškozenou, téměř odtrženou, úřední značku, což mělo za následek zánik jeho ověření. Žalobce nemohl tuto skutečnost uvést již v okamžik měření, neboť mu nebylo předloženo oznámení o přestupku a nemohl se tak k tomu ani vyjádřit. Žalobce navrhoval výslech policistů, kteří měření prováděli a ohledání rychloměru, to správní orgán zcela vágně odmítl údajnou účelovostí této námitky, neboť žalobce měl tyto skutečnosti tvrdit v okamžik měření. Žalobce má za to, že jeho důkazní návrhy byly validní.

8. Na šestém místě žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného učinil a podepsal Ing. J. K. jako vedoucí odboru, podle záhlaví věc vyřizoval Ing. A. D.. Žalobce neví, kdo v jeho případě byl oprávněnou úřední osobou, pouze ta je oprávněna rozhodovat a podepisovat rozhodnutí. I kdyby byl Ing. K. oprávněnou úřední osobou, změna úřední osoby není ve spise založena. Postup žalovaného a jeho rozhodnutí je tak dle žalobce netransparentní, nepředvídatelné a v rozporu s principy dobré správy.

9. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyslovili nesouhlas s publikací svých osobních údajů Nejvyšším správním soudem.

10. Spolu s žalobou byl soudu předložen snímek obrazovky portálu mapy.cz se zaznačenou GPS pozicí místa měření a výzva správního orgánu I. stupně ze dne 8. 3. 2019 k odevzdání řidičského průkazu

Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný nesouhlasí s hodnocením žalobce o nutnosti započtení doby sankce zákazu činnosti. Správní orgán I. stupně se dopustil pochybení, odpor proti příkazu špatně přiřadil, a proto došlo k zápisu této sankce do karty řidiče. Jednalo se o administrativní pochybení, na účinky podaného odporu to dle žalovaného nemá vliv.

12. Co se týče neúplného uvedení ustanovení zákona, podle kterého byla uložena sankce zákaz řízení všech motorových vozidel, žalovaný tuto vadu akceptuje, nicméně má za to, že s ohledem na obsah samotného ustanovení, které odkazuje na jednotlivé přestupky, lze tuto vadu překlenou.

13. Ve vztahu k identifikaci předchozího jednání žalobce odkazuje žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2016, č. j. 2 As 261/2015-41, ze kterého činí žalovaný závěr, že určení údaje o dni spáchání předchozího přestupku postačuje. Žalobci přitom muselo být zřejmé, o jaké jednání se jedná.

14. Co se § 79a zákona o provozu na pozemních komunikací týče, dle spisového materiálu je městská policie na daném místě oprávněna měřit. Ze spisu je přitom patrné, že na místě měření stála hlídka městské policie, nikoli žalobcovo vozidlo v okamžiku měření. Formální a materiální stránka byla dle žalovaného naplněna.

15. Ohledně úředního značení rychloměru žalovaný s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2016, č. j. 53 A 10/2017-41, dovozuje, že skutkové námitky takového charakteru měl žalobce vznést v okamžik měření, ex post uvedení snižuje možnosti ověření takového tvrzení. Žalovaný rovněž poukazuje na § 11a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“) s tím, že žalobce mohl při jakémkoli podezření o nesprávnosti měření požadovat po policii přezkoušení stanoveného měřidla.

16. Co se námitky týkající se oprávněných úředních osob, s odkazem na § 15 odst. 2 správního řádu žalovaný uvádí, že ze spisového materiálu plyne, že oprávněnou úřední osobou vedoucí řízení u odvolacího orgánu je Ing. A. D.. Nadřízená osoba je dle vnitřních předpisů oprávněna k podpisu rozhodnutí.

Obsah správního spisu

17. Z „oznámení podezření ze spáchání přestupku – dokumentace“ ze dne 2. 8. 2018 plyne, že tohoto dne v 10:43 hod. byla Městskou policií České Budějovice změřena rychlost žalobcem řízenému vozidlu RZ X ve Třebotovicích (48° 57´ 27.38“ N, 14° 32´ 27.38“ E) rychloměrem TRUCAM. Vozidlu byla naměřena rychlost 82 km/h před odečtem odchylky měření. Uvádí se osoba operátora, je přiložen záznam o jeho proškolení ze dne 5. 4. 2018 a rovněž je přiložen ověřovací list rychloměru ze dne 17. 5. 2018. Dále je založeno kladné stanovisko Policie České republiky ze dne 7. 6. 2018 k měření rychlosti vozidel Městskou policií České Budějovice v užitém místě – na zpevněné ploše u domu č. 2483 v Nových Třebotovicích ve směru České Budějovice. Obdobné skutkové okolnosti jsou zachyceny i v úředním záznamu ze den 2. 8. 2018. Dle záznamu z místa samého se žalobce vyjádřil pouze tak, že uvedl pouze svoji korespondenční adresu.

18. Z výpisu z karty řidiče ze dne 6. 2. 2019 plyne, že dne 7. 6. 2018 nahlásila Policie České republiky Prachatice překročení rychlosti mimo obec, uložena bloková pokuta, v právní moci dne 7. 6. 2018.

19. Následně je založen příkaz ze dne 6. 2. 2019, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku. Na příkazu je vyznačená právní moc ke dni 1. 3. 2019, příkaz je přeškrtnut s poznámkou, že dne 28. 2. 2019 byl podán včasný odpor, který je zde následně založen. Sdělením ze dne 21. 3. 2019 oznámil správní orgán I. stupně evidenčnímu orgánu chybné vyznačení právní moci.

20. Dne 17. 4. 2019 se dostavila pověřená osoba Ing. M. J. k zastupování žalobce k nahlížení do správního spisu.

21. Dne 17. 4. 2019 proběhlo ve věci bez přítomnosti žalobce či jeho zmocněnce ústní jednání, na kterém bylo provedeno dokazování shromážděnými listinami.

22. Dne 3. 5. 2019 obdržel správní orgán vyjádření žalobce, ve kterém bylo namítáno, že změřené vozidlo nebylo žalobcovo vozidlo, měření rychlosti proběhlo v rozporu s § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, když měřené vozidlo se nacházelo 215 m od povoleného místa měření. Rovněž bylo namítnuto, že rychloměr neměl v pořádku úřední značky, ex post se žalobce dozvěděl, co jsou to úřední značky, a vzpomněl si, že jedna byla poškozena. Proto navrhl jako důkaz výslech obsluhy rychloměru, eventuálně ohledání rychloměru.

23. Rozhodnutím ze dne 7. 5. 2019 byl žalobce uznán vinným ze shora popsaného přestupku, proti čemuž brojil dne 11. 6. 2019 odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

Právní hodnocení soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

25. Žaloba není důvodná.

26. Námitka absence výroku o započtení sankce zákazu činnosti dle § 93 odst. 1 zákona o přestupcích není důvodná.

27. Zákaz činnosti byl v kartě řidiče evidován na základě příkazu, na kterém byla kvůli pochybení správního orgánu I. stupně vyznačena chybně právní moc. Krajský soud proto poukazuje na relevantní skutečnosti týkající se vyznačení této právní moci:

- správní orgán I. stupně dne 6. 2. 2019 vyhotovil příkaz, ve kterém byla mj. uložena sankce zákazu činnosti – řízení motorových vozidel po dobu jednoho měsíce; na příkazu se u levé svislice tučně uvádí „Spr. př.: 7145/2018 SK“, nad tímto údajem se normálním písmem uvádí SO/15133/2018

- příkaz žalobce převzal dne 20. 2. 2019 - dne 28. 2. 2019 obdržel správní orgán odpor zaslaný Ing. M. J. jeho datovou schránkou ve znění: „Dobrý den, podávám odpor proti příkazu ze dne 6. 2. 2019 SO/15133/2018“

- vyrozuměním ze dne 28. 2. 2019 správní orgán I. stupně Ing. M. J. zaslal vyrozumění, že pod SO/15133/2018 není žádný příkaz evidován, a jelikož v podání chybí jakékoli další údaje, nelze určit, vůči jakému příkazu byl odpor podán

- dne 19. 3. 2019 obdržel správní orgán I. stupně podání nadepsané jako „Odpor/Odvolání/Cokoli“ od zmocněnce žalobce – České vzájemné pojišťovny motoristů, družstvo, ve kterém se uvádí, že tento odpor byl podán proti „příkazu ze dne 6. 2. 2019, značka SO/15133/2018 SK, Spr. př. 7145/2018/SK, a to z datové schránky Ing. M. J.; součástí zprávy byl i prostý sken pověření od uvedeného družstva pro Ing. M. J., aby za toto družstvo jednal v případě, že družstvo vystupuje jako účastník nebo jako zmocněnec účastníka ve správním řízení.

- dne 26. 3. 2019 správní orgán I. stupně zaslal evidenčnímu orgánu oznámení o chybném vyznačení právní moci, neboť místo jednacího čísla příkazu byl odpor označen číslem spisové služby, pod kterým nedošlo k řádnému přiřazení odporu k danému příkazu.

- usnesením ze den 21. 3. 2019, žalobci doručeno dne 27. 3. 2019, byla Česká vzájemná pojišťovna motoristů, družstvo, vyzvána k doložení plné moci udělené žalobcem; právní moci nabylo toto usnesení dne 12. 4. 2018

- dne 26. 3. 2019 obdržel správní orgán I. stupně z datové schránky Ing. M. J. opětovné sdělení k podanému odporu, dále sken plné moci udělené žalobcem České vzájemné pojišťovně motoristů, dle které plná moc neslouží k doručování písemností, rovněž je zde uvedeno, že „Zmocnitel nesouhlasí s postoupení plné moci jiné osobě“, opět je přiložena kopie pověření Ing. M. J..

28. Žalobce svůj názor o chybějícím výroku opírá o § 93 odst. 1 zákona o přestupcích, ten ale dle hodnocení soudu takový postup v tomto případě neumožňuje, přičemž nelze odhlédnout ani od dalších skutečností, kterými se krajský soud níže zabývá. Podle § 93 odst. 1 zákona o přestupcích platí, že ve výrokové části rozhodnutí se kromě náležitostí dle správního řádu uvede případně i„výrok o započtení doby, po kterou obviněný na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem již nesměl činnost vykonávat, do doby zákazu činnosti“. Toto ustanovení navazuje na § 47 odst. 3 téhož zákona, který stanovuje, že „do doby zákazu činnosti se započítává doba, po kterou pachatel na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem již nesměl tuto činnost vykonávat.“ Takovým opatřením je například zadržení řidičského průkazu policistou dle § 118b dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Příkaz ve smyslu § 90 zákona o přestupcích není „úředním opatřením“ ve smyslu § 93 zákona o přestupcích, ale rozhodnutím ve věci samé. Žalobce přitom k neuvádí žádnou argumentaci, kterou by polemizoval s tímto zákonným ustanovením a na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že pod uvedený pojem je nutné podřadit právě i nastalou situaci.

29. I pokud by krajský soud od uvedeného odhlédl, nelze opomenout, že žalobce zůstává v rovině zcela obecného, vágního a nepodloženého tvrzení o tom, že zákaz řízení formulovaný v daném příkaze respektoval. Tomu ostatně nesvědčí ani samotný podaný odpor. Žalobce poukazuje na výzvu k odevzdání řidičského průkazu, ve vztahu k projednávané věci touto výzvou ale účinně neargumentuje. Krajskému soudu je známa judikatura trestních soudů týkající se povinnosti započtení nezákonné vazby k výkonu trestu odnětí svobody (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2486/2013), v takových případech se však jedná o kvalitativně zcela odlišnou situaci, kdy osoba byla skutečně nezákonně fakticky omezena na osobní svobodě tím nejintenzivnějším možným způsobem a tato doba nezákonné vazby je jí započtena. V těchto případech nicméně trestněprávní normy stanovují povinnost započíst dobu vazby, judikatura k tomu uvádí, že nezákonnost takové vazby není důvodem jejího nezapočtení. Podobný mechanismus ale nelze uplatit v této projednávané věci, neboť zákon jednak nepředpokládá započtení doby výkonu zákazu činnosti uloženého správním rozhodnutím, jednak nebylo ani prokázáno, že žalobce by skutečně tento zákaz vykonával.

30. Celá situace, jak je popsáno shora, byla velkou měrou způsobena podobou samotného odporu, který za žalobce podal jeho obecný zmocněnec prostřednictvím Ing. M. J., kterého soud považuje za osobu znalou procesních předpisů, neboť se s ní pravidelně setkává v různých přezkoumávaných přestupkových řízení (např. sp. zn. 55 A 5/2019, 56 A 3/2017, 56 A 6/2017, 58 A 15/2018, 55 A 2/2018, 60 A 2/2019 či 53 A 3/2019). Ostatně pokud za přestupce jedná zmocněnec, v tomto případě jednající právě Ing. M. J., je odpovědností samotného přestupce, aby ke svému zastupování zvolil osobu, která bude jeho práva řádně střežit, tzn. i činit podání vyhovující zákonu. Neučiní-li tak žalobce, musí být připraven důsledky svého jednání. Krajskému soudu není známo, proč Ing. M. J. podal odpor v takové podobě, neuvedl tučně zvýrazněné číslo jednací či jiné identifikační údaje, tedy proč tento odpor podal v podobě nevyhovující nárokům kladeným správním řádem na podání, přičemž perfektní odpor byl podán až dne 26. 3. 2019. V této době již evidenční orgán disponoval oznámením správního orgánu I. stupně o tom, že právní moc byla na daném příkaze vyznačena vadně. Postup Ing. M. J. měl na nastalou situaci zcela zásadní vliv.

31. Vznikla-li žalobci postupem kterékoli osoby či správního orgánu újma či škoda, nechť se domáhá její náhrady zákonem stanovenou formou.

32. V případě druhé námitky týkající se vady výroku o trestu, neboť ten absentuje přesné označení konkrétního bodu § 125c odst. 6 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého byla žalobci uložena sankce zákazu činnosti. Podle uvedeného ustanovení platí, že v zákonem stanovených případech uloží správní orgán zákaz činnosti na dobu „od jednoho měsíce do šesti měsíců

1. tomu, kdo spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6 a 8, písm. g) a i) v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, 2. tomu, kdo spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodu 5 úmyslně tím, že nezastavil vozidlo na pokyn „Stůj“ daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích anebo při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou, nebo

3. za přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodu 9.

33. Správní orgány odkaz na bod 1 v tomto případě skutečně neuvedly. Krajský soud proto přistoupil k posouzení toho, zda má tato vada vliv na zákonnost rozhodnutí a dospěl k závěru, že nikoli.

34. Při svém posuzování krajský soud vyšel analogicky z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, č. 3656/2018 Sb. NSS (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz). Ten uvedl, že „správní orgán rozhodující o správním deliktu musí ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) uvést všechna ustanovení, byť obsažená v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové podstatě správního deliktu.“ Dále uvedl, že „pokud správní orgán ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) neuvede všechna ustanovení, která zakládají porušenou právní normu, bude třeba v každém jednotlivém případě posoudit závažnost takovéhoto pochybení. Při úvahách, zda je neuvedení určitého ustanovení ve výrokové části odstranitelné interpretací rozhodnutí, bude významné zejména to, zda jasné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil. Důležité bude též to, jaká ustanovení ve výrokové části správní orgán uvedl, a jaká neuvedl. Ke zrušení rozhodnutí bude třeba přistoupit i tehdy, nebude-li chybějící ustanovení zmíněno ani v odůvodnění rozhodnutí.

35. Na tomto základě krajský soud uvádí, že správní orgán I. stupně ve výroku o vině žalobce, resp. v rámci právního hodnocení skutku žalobce, uvedl úplný výčet ustanovení, ze kterých při posouzení tohoto skutku vycházel. V těchto souvislostech nelze vnímat pochybení v rámci výroku o trestu jako vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí jako takového, neboť v kontextu § 125c odst. 6 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích lze s ohledem na úplnost právní kvalifikace skutku bez jakýchkoli problémů a pochybností dospět k závěru, že trest byl v tomto případě ukládán podle bodu 1. To ostatně plyne i zcela jednoznačným způsobem z odůvodnění rozhodnutí, kde správní orgán na straně 6 vyložil, že žalobce se dopustil daného jednání dvakrát v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a proto mu byl uložen zároveň i trest zákazu činnosti. Ani zde správní orgán I. stupně neuvedl odkaz na příslušné ustanovení zákona, to však na srozumitelnosti a přezkoumatelnosti tohoto trestu, jak v rámci výrokové části rozhodnutí, tak v rámci odůvodnění rozhodnutí, nic nemění.

36. Krajský soud nezjistil ani v případě žalobcem namítané absence specifikace předcházejícího přestupku ve výroku rozhodnutí jakýchkoli vad mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, vycházel přitom mj. i z žalobcem přiléhavě odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2016, č. j. 2 As 261/2015-41. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl, že ve „výroku „trestního“ rozhodnutí je třeba specifikovat a uvést všechny skutečnosti, které jsou podstatné pro naplnění dané skutkové podstaty. Pokud je stěžovatelce kladeno za vinu, že ve smyslu § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu přestupek spáchala v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců opakovaně, tak je třeba uvést ve výroku následného rozhodnutí, ze které skutečnosti je vyvozována opakovanost jednání stěžovatelky. Není ovšem účelem rekapitulovat celé předchozí rozhodnutí o přestupku ve výroku, včetně uvedení dne, kdy nabylo právní moci. Pro výrok rozhodnutí je dostačující, pokud přestupce ví, ze kterého rozhodnutí vyplývá opakovanost jeho jednání. Další rekapitulace konkrétních aspektů předchozího rozhodnutí o přestupku může být součástí odůvodnění následného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud na okraj dodává, že pro naplnění podmínky opakovanosti jednání v posledních dvanácti měsících není podstatný časový údaj o právní moci rozhodnutí, ale určující je časový údaj o dni, kdy byl předchozí přestupek spáchán. Proto je účelnější uvést do výroku (případně odůvodnění) rozhodnutí, kdy se dle předchozího rozhodnutí stěžovatelka dřívějšího přestupku dopustila.“

37. Správní orgán I. stupně ve svém výroku uvedl, že „tohoto přestupku se podle výpisu z evidenční karty řidiče dopustil již dne 7. 6. 2018, tedy jej spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát.“ Správní orgán tímto způsobem zcela jednoznačným způsobem stanovil, že žalobci je v tomto směru kladeno za vinu jednání, kterého se dopustil zcela konkrétního dne – 7. 6. 2018. Jak plyne ze spisového materiálu - založeného výpisu z evidenční karty řidiče, která byla čtena v rámci ústního jednání dne 17. 4. 2019, na které se žalobce, ač řádně předvolán, bez náležité omluvy nedostavil, dle záznamu jedna se dne 7. 6. 2018 žalobce dopustil daného přestupku, který byl vyřešen na místě samém uložením blokové pokuty. Další záznamy jsou už staršího data (2015-2010). Nelze rovněž přehlédnout, že dle úředního záznamu ze dne 2. 8. 2018 bylo po průběhu samotného měření rychlosti jeho vozidla konstatováno, že daného jednání se žalobce dopustil opakovaně, proto byla věc sepsána a postoupena správnímu orgánu k projednání. To, že tohoto jednání se měl žalobce dopustit již dne 7. 6. 2018, plynulo i ze shora zmíněného příkazu, stejně tak z oznámení o pokračování řízení a předvolání k ústnímu jednání ze dne 26. 3. 2019. Dne 17. 4. 2019 pak žalobce, resp. jeho obecný zmocněnec prostřednictví Ing. M. J. pořídil kopii spisového materiálu, kde jsou všechny uvedené listiny založeny. Krajský soud je proto přesvědčen, že žalobce musel vědět, či vědět měl a mohl, které jeho jednání založilo danou opakovanost. Na základě těchto skutečností má krajský soud za to, že ač popis jednání, kterého se měl žalobce dopustit v minulosti, je identifikován toliko datem jeho spáchání, je tato identifikace postačující.

38. Není důvodná ani dílčí námitka žalobce, že „není zřejmé, na základě, jakého konkrétního podkladu (rozhodnutí) správní orgán dovodil recidivu jednání, a žalobce se tak nemůže, v rámci své obhajoby, zaměřit právě na toto rozhodnutí“, neboť jak plyne z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo vycházeno z výpisu z evidenční karty řidiče, se kterým byl žalobce seznámen, neboť jeho kopii si převzal jeho obecný zmocněnec; žalobce se seznámil s obsahem spisového materiálu, tedy i s výpisem z evidenční karty řidiče, kde je zcela konkrétním způsobem uvedeno, že daného dne byl žalobce řešen na místě v blokovém (příkazním) řízení pro překročení nejvyšší povolené rychlosti mimo obec Policií České republiky Prachatice. Ač žalobce mohl vznést konkrétní námitky v tomto směru, neučinil tak.

39. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce o nesprávné identifikaci místa měření ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupě. Vozidlo žalobce se skutečně v okamžik změření nenacházelo u domu č. 2483, Nové Třebotovice, nacházelo se cca 215 m od tohoto místa. U uvedeného domu stálo měřicí zařízení. To, že před tímto domem je stanovené měřicí místo plyne ostatně i ze založené souhlasu Policie České republiky s měřením na tomto místě ze dne 7. 6. 2018. Stanovení místa měření s přesností na 215 m pro účel jednoznačné a nezaměnitelné identifikace skutku obstojí, soudu nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měl učinit opačný závěr, přičemž sám žalobce žádné takové skutečnosti účinně nenamítá.

40. Zcela nad rámec věci, neboť v tomto směru nic nenamítá, krajský soud poznamenává, že na některých místech spisového materiálu, jakož i v podáních žalobce (i v žalobě samotné) dochází ke směšování „obce“ Nové Třebotovice a Třebotovice, které jsou obě součástí statutárního města České Budějovice.

41. Žalobce v podané žalobě uvádí, že ve vzdálenosti 215 m od místa měřicího zařízení začíná obec Třebotovice. Není však zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že právě ve vzdálenosti 215 m od místa měření má daná obec začínat, a proč právě na tomto místě by snad jeho jednání nemělo naplňovat materiální znaky přestupku, či snad eventuálně by ani přestupkem být nemohlo. Na podporu svého tvrzení žalobce neoznačil žádný důkaz; důkaz pouhého zaznačení GPS pozice místa měření na mapě, který žalobce sám přiložil k žalobě, nemůže k ověření této skutečnosti objektivně sloužit, přičemž žalobce tento důkaz označil k prokázání toho, že právě před zdejším domem č. 2483 stálo měřicí zařízení, což však není zpochybňováno. Jelikož žalobce zůstal pouze u obecných a nepodložených tvrzení, nemohl se ani krajský soud sám touto argumentací více zabývat. Stejný závěr činí krajský soud i v případě dílčí námitky žalobce, že v místě, kde se jeho vozidlo nacházelo, neměla městská police oprávnění měřit, neboť městská policie byla oprávněna měřit z daného stanoviště bez omezení na druh rychloměru, přičemž u každého rychloměru je z podstaty věci nutno předpokládat měření na určitou vzdálenost. Relevantní důvod, proč by nemělo být měření v tomto konkrétním případě akceptováno, žalobce neuvedl.

42. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou poškozeného úředního značení rychloměru. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ke zcela totožné námitce ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 As 297/2017-34, „znaky účelovosti nesou námitky, že na rychloměru nebyly v době měření umístěny ověřovací značky a výrobní číslo. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že rychloměr užitý při měření rychlosti vozidla řízeného stěžovatelem byl ověřen Českým metrologickým institutem dne 3. března 2016 (s platností ověření do 2. března 2017), tedy přibližně tři a půl měsíce předtím, než byl stěžovatel zachycen při překročení nejvyšší povolené rychlosti. Ověření bylo provedeno vystavením ověřovacího listu a nalepením šesti úředních značek na měřidlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by v době měření tyto úřední značky na rychloměru nebyly. V opačném případě by se jevilo jako logické, aby stěžovatel poukázal na vady rychloměru již ve chvíli, kdy mu byla rychlost změřena. Nejvyšší správní soud považuje za značně nepravděpodobné, že by si stěžovatel s čtyřměsíčním odstupem vzpomněl na to, že rychloměr nebyl opatřen úředními značkami. Zároveň lze přisvědčit žalovanému, že provedení důkazu ohledáním rychloměru s takovým časovým odstupem by ve vztahu ke stavu rychloměru v době měření prakticky postrádalo vypovídací hodnotu.“ S tímto hodnocením se krajský soud plně ztotožňuje i v nyní projednávané věci, ve které byl rychloměr dle ověřovacího listu ověřen dne 17. 5. 2018, tj. pouhých 20 dní před měřením rychlosti žalobcova vozidla. Krom tvrzení žalobce, který poprvé své tvrzení přednesl až dne 3. 5. 2019, tj. po cca 11 měsících od okamžiku měření, neexistuje nic, co by průběh měření a stav rychloměru zpochybňovalo a odůvodňovalo by tak provedení žalobcem navrženého dokazování.

43. Tvrzení žalobce, že se k této skutečnosti nemohl vyjádřit na místě samém, neboť mu nebylo oznámení o přestupku předloženo, není pravda. Žalobci vyjádření umožněno bylo, jak plyne ze založeného ručně sepsaného oznámení/záznamu, do kterého žalobce v rámci svého vyjádření uvedl toliko svoji korespondenční adresu; oznámení absentuje podpis žalobce.

44. Krajský soud rovněž dodává, že měření provedl řádně proškolený strážník a apriori se lze objektivně domnívat, že řádně proškolená osoba vědoma si svých povinností neprovede měření zcela nevyhovujícím přístrojem, tím spíše za situace, kdy si je vědoma neustálé kontroly své činnosti ze strany veřejnosti (přestupců). Nadto stále nelze opomenout, že rychloměr byl krátce po ověření (20 dní) a nelze apriori předpokládat, že za tak krátkou dobu by vlivem například nevhodné manipulace u takovéhoto přístroje, který je strážníkovi svěřen, došlo k porušení úředních značek. Žalobce, pokud si všiml jakýchkoli nesrovnalostí na rychloměru, které mohl i jako laik zpozorovat, tím spíše, že mu měly poškozené úřední značky trvale utkvět v paměti natolik, že i po 11 měsících měl být schopen svoji námitku vznést, měl tyto skutečnosti ihned strážníkům uvést, případně např. si rychloměr vyfotit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 2 As 323/2016-45). Rovněž tak nelze opomenout, že žalobce svoji námitku chybějících/poškozených úředních značek konstruoval zcela obecným způsobem, neuvedl žádných podrobností, která značka na rychloměru apod. měla být snad poškozena. I tato skutečnost má vliv na hodnocení věrohodnosti žalobcovo tvrzení.

45. Krajský soud tvrzení žalobce neuvěřil. Stejně jako správní orgán I. stupně hodnotí krajský soud tuto argumentaci jako účelovou. Vzhledem k tomu, že ve věci nevznikly žádné důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, nebylo účelné ani provádět žalobcem navržené dokazování.

46. Námitka žalobce ohledně oprávněných úředních osob není rovněž důvodná, neboť jak plyne ze záznamu o určení oprávněné úřední osoby ze dne 29. 10. 2019 založené ve správním spise, „v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a v souladu s rozhodnutím ředitele Krajského úřadu č. 57, určenou oprávněnou úřední osobou k provádění veškerých úkonů správního orgánu ve správním řízené (je) Ing. A. D., pro podpis rozhodnutí jsou oprávněnými úředními osobami vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Ing. J. K. a jeho zástupkyně Ing. M. Č., vedoucí oddělení silničního hospodářství.“ Obsah tohoto záznamu činí námitky žalobce zcela nedůvodnými.

47. Co se týče nesouhlasu s publikací osobních údajů, z textu tohoto nesouhlasu plyne, že žalobce rozporuje postup Nejvyššího správního soudu, z tohoto důvodu se krajský soud ke zde uváděným skutečnostem nevyjadřuje.

Závěr a náklady řízení

48. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 6. dubna 2020

Mgr. Bc. et Bc. Petr Jiřík v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru