Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Af 3/2019 - 102Rozsudek KSCB ze dne 13.07.2020

Prejudikatura

1 Afs 291/2017 - 33

2 Afs 42/2011 - 57

1 Afs 291/2017 - 33

9 Afs 8/2008 - 117

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 130/2020

přidejte vlastní popisek

61 Af 3/2019-102

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci

žalobce: Novohradská občanská společnost, z. s., IČO 69092869

se sídlem Česká 74, 373 33 Nové Hrady zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Jaruškem se sídlem Radniční 489/7, 370 01 České Budějovice

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, čj. 29253/19/5000-10480-710970,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, čj. 29253/19/5000-10480-710970, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen „poskytovatel“) rozhodnutím ze dne 6. 8. 2012, č. 73/37/3.1/2012, ve znění dodatků ze dne 21. 2. 2013, 29. 4. 2013 a 23. 5. 2013 (dále též jen „rozhodnutí poskytovatele“), poskytl pro roky realizace projektu od 2012 do 2013 žalobci dotaci v celkové výši 6 641 696 Kč, a to v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (dále jen „OP VK“) s názvem „Společně pro vzdělávání občanů“, reg. č. CZ.1.07/3.1.00/37.0252. Dotace byla připsána na projektový účet č. 213394074/0300 v celkové výši 6 344 385,56 Kč, přičemž 5 392 727,73 Kč (tj. 85 % celkových způsobilých výdajů projektu) tvoří prostředky z Evropského sociálního fondu a 951 657,83 Kč (tj. 15 % celkových způsobilých výdajů projektu) tvoří prostředky národního spolufinancování ze státního rozpočtu.

2. Protokolem ze dne 3. 9. 2014, čj. 1747262/14/2200-04702-302427, zahájil Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) u žalobce z podnětu poskytovatele daňovou kontrolu za účelem ověření existence možné odvodové povinnosti dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonu (rozpočtová pravidla). Rozsah daňové kontroly byl omezen na (i) ověření výše způsobilých výdajů u faktury č. 2013017 dodavatele BcA. Magdy Zdeny Schmidt (soupiska účetních dokladů – doklad č. 22/5) a u faktury č. 13160084 společnosti Autospol, spol. s r.o. (soupiska účetních dokladů – doklad č. 36/5), a (ii) monitorovací indikátor 06.43.10 – vzdělávací modul č. 3 (Aktivní přístup k obhajobě svých práv a k získávání informací o svých právech), modul č. 4 (Multikulturalismus a prevence extremismu), modul č. 6 (Zdravý životní styl s podtématy virtuální svět počítačů, změna vnímání světa kolem nás, problematika související s moderním životním stylem žáků/dětí a prevence kyberšikany) a modul č. 8 (Vzdělávání k demokratickým hodnotám).

3. Žalobce dle kontrolních zjištění správce daně porušil rozpočtovou kázeň – stručně řečeno – tím, že nenaplnil monitorovací indikátor 06.43.10 v souladu s rozhodnutím o udělení dotace a s žádostí o finanční podporu ze dne 27. 10. 2011, která je nedílnou součástí uvedeného rozhodnutí. Žalobce tak porušil výstupy uvedené v příloze č. 1, resp. v příloze č. 7 rozhodnutí o udělení dotace, neboť nesplnil plánované hodnoty uvedeného indikátoru vymezené v části 12 „Monitorovací indikátory“ projektové žádosti v celkovém počtu 13 nově vytvořených / inovovaných produktů, jehož míra splnění byla ohodnocena na 69 % (tj. nebyly splněny moduly č. 3, 4, 6 a 8). V případě modulů č. 3, 4 a 8 správce daně shledal, že doložený vzdělávací materiál je kompilátem, který nesplňuje požadavky stanovené zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V případě modulu č. 6 pak předložený vzdělávací materiál neodpovídal schválené projektové žádosti. Tímto žalobce ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněně použil poskytnuté peněžní prostředky a porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona v celkové výši 1 899 964,43 Kč. K porušení rozpočtové kázně došlo dne 30. 10. 2013, tj. ke dni ukončení realizace projektu stanovenému v rozhodnutí o udělení dotace.

4. Správce daně proto platebními výměry ze dne 13. 5. 2016, čj. 1233885/16/2200-31471-302427 a čj. 1233877/16/2200-31471-302427, žalobci vyměřil dle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel ve znění do 19. 2. 2015 odvod do Národního fondu ve výši 1 614 970 Kč, resp. do státního rozpočtu ve výši 284 955 Kč.

5. Odvolání proti těmto platebním výměrům žalovaný rozhodnutími ze dne 28. 4. 2017, čj. 19050/17/5000-10480-710970 a čj. 19059/17/5000-10480-710970, zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 2. 2019, čj. 50 Af 23/2017-86, posledně citovaná rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalovanému vytkl, že stejně jako správce daně v projednávané věci bez dalšího převzal skutkové závěry obsažené ve výzvě k doplnění monitorovací zprávy s pořadovým č. 4, vyrozumění o schválení závěrečné monitorovací zprávy ze dne 28. 8. 2014 a ve stanovisku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru CERA, k námitce proti postupu poskytovatele ze dne 14. 11. 2014, čj. MSMT-33883/2011-12; rozhodnutí žalovaného proto bylo stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť postrádalo úvahu o hodnocení těchto důkazních prostředků.

7. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce opět zamítl a platební výměry správce daně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 4. 10. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobce úvodem žaloby obsáhle shrnul skutkový stav, jakož i procesní vývoj věci. Žalobce předně namítl, že žalovaný v rámci odvolacího řízení rezignoval na jakýkoli přezkum a pouze odůvodnil již dříve vyslovené závěry o míře naplnění předmětného indikátoru 06.43.10 ve výši 69 %, a to aniž by provedl posouzení věci v kontextu všech výstupů daného projektu, jak mu uložil krajský soud ve shora citovaném rozsudku čj. 50 Af 23/2017-86.

10. Žalovaný se též nevypořádal s námitkami žalobce, a to zejména s argumentací ohledně posouzení míry naplnění indikátoru 06.43.10. Žalovaný se dále měl zabývat otázkou závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu a vypořádat s žalobcovými námitkami, což neučinil. Především se vůbec nezabýval námitkou žalobce, spočívající v tom, že výstupem projektu mělo být 13 nově vytvořených/inovovaných produktů (monitorovací indikátor 06.43.10), přičemž vždy 1 nově vytvořený/inovovaný produkt odpovídal 1 vytvořenému vzdělávacímu modulu a 1 vzdělávací modul se skládal z několika částí. Pro posouzení míry naplnění indikátoru 06.43.10 je třeba posuzovat vždy celý vzdělávací modul komplexně, tj. všechny jeho části v souhrnu. Žalobce je toho názoru, že na základě případného zjištění nedostatečné kvality jedné části modulu nelze neakceptovat modul celý. V posuzované věci přichází v úvahu vícero variant výkladu či doplnění absentujících pravidel pro hodnocení míry naplnění předmětného indikátoru, přičemž za této situace nelze volit takovou variantu, která je pro žalobce nejméně příznivou (k podpoře své argumentace žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 1996, III. ÚS 283/96).

11. Žalobce dále shrnul relevantní ustanovení jednotlivých dokumentů vztahujících se k projektu. Žalobce uvedl, že vytýkané nedostatky se vždy týkaly pouze dílčí části modulu, tj. skript či vzdělávacích materiálů. Každý modul se však vždy skládal z několika dalších částí, jako jsou např. exkurze, přednášky, videosekvence, workshopy, učební pomůcky nebo závěrečné texty, s čímž počítá projektová žádost. Správce daně, jakož i žalovaný však neuznaly celé moduly, což v důsledku vedlo k závěru, že nejsou uznány celé 4 moduly a k závěru, že naplnění monitorovacího indikátoru 06.43.10 je schváleno pouze v rozsahu 69 %. Odvod 30 % z celkových způsobilých výdajů proto považuje žalobce za příliš přísný, nezohledňující pravidlo proporcionality, přičemž tento postup nemá žádnou oporu v dokumentaci týkající se projektu a tedy závazných pravidlech, kterými se měl žalobce řídit. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, čj. 1 Afs 291/2017-33, č. 3854/2019 Sb. NSS.

12. Pokud dokumentace k projektu upravuje hodnocení splnění předmětného indikátoru pouze tak, že kvalitu výstupů projektu je oprávněn posuzovat poskytovatel (část II bod 5 odst. 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace), aniž by zároveň stanovila jasná, srozumitelná a přezkoumatelná pravidla pro toto posuzování nebo požadavky na kvalitu nově vytvořeného / inovovaného produktu, otevírá se nutně prostor pro libovůli poskytovatele. Příjemce dotace tak nikdy nemůže vědět, jakým způsobem a podle jakých pravidel budou výstupy hodnoceny, a za jakých podmínek vůči němu mohou být uplatněna sankční ustanovení (žalobce v této souvislosti analogicky poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011, čj. 2 Afs 42/2011-57).

13. V důsledku uvedené nejasnosti dle názoru žalobce existuje vícero možností hodnocení kvality neuznaných modulů, které by byly v jeho prospěch a nikoli k tíži, jak je tomu u způsobu zvoleného ze strany správce daně. Žalobce konkrétně popsal tři varianty hodnocení kvality výstupů v případě neuznaných modulů opřené o skutečnost, že v rámci každého modulu nebyla uznána pouze jeho část (studijní materiály).

14. První varianta vychází z předpokladu, že každý modul je možno jako celek buďto uznat či neuznat. Vzhledem k tomu, že každý z neuznaných modulů byl ovšem splněn nejméně z 80 %, pak bylo dle matematických pravidel nutno tuto hodnotu zaokrouhlit nahoru. Žalobce poukázal na skutečnost, že v žádném dokumentu vztahujícím se k projektu není stanoveno, která část modulu by měla být hodnocena jako hlavní a která případně jako vedlejší. Každá z částí byla v rámci modulu přínosná jiným (nikoli větším či menším) způsobem, a je tedy dle názoru žalobce potřeba přisuzovat všem částem modulu stejnou váhu.

15. Druhá varianta počítá s možností uznání poměrného splnění jednotlivých modulů (částečné naplnění indikátoru) by činila míra splnění hodnoty monitorovacího indikátoru výstupů 94,80 %, přičemž k tomuto výsledku žalobce dospívá na základě následujících výpočtů: 9 modulů splněno na 100 % + modul č. 3 splněn na 85,71 % + modul č. 4 na 83,33 % + modul č. 6 na 83,33 % + modul č. 8 na 80 % = 900 + 85,71 + 83,33 + 83,33 + 80 = 1232,37, přičemž tuto částku je potřeba vydělit celkovým počtem modulů a vynásobit ji číslem 100 za účelem získání celkové procentuální hodnoty. 1232,37 : 13 x 100 = 94,80 %.

16. Třetí varianta operuje s přepočtem poměrně neuznaných modulů na celé moduly. Pokud je 9 modulů splněno na 100 %, jeden modul je splněn na 85,71 %, dva na 83,33 % a jeden na 80 %, činí celkový počet splněných modulů 12,39, tj. 12 modulů je uznáno a jeden je neuznán. Výpočet je následující: 9 + [(85,71 + 83,33 + 83,33 + 80) : 100] = 9 + (332,37 : 100) = 12,39. Pokud je celkově 12 modulů uznáno a pouze jeden neuznán, pak míra splnění hodnoty monitorovacího indikátoru výstupů činí 92,31 %.

17. Za situace, kdy absentují srozumitelná a jasná pravidla pro hodnocení kvality výstupů, a je zároveň možno hodnocení kvality provést vícero způsoby, nelze žalobce postihnout sankčním odvodem za tvrzenou nedostatečnou kvalitu výstupů a zvolit takový způsob hodnocení kvality výstupů projektu, který jde k tíži žalobce.

18. Žalobce uvedl, že kdyby byl předem informován o přísnosti správce daně a žalovaného stran posuzování naplnění indikátoru 06.43.10, dotační žádost by ani nepodával, neboť by pro něj byla nepřiměřeným rizikem, které však v době podání žádosti nebylo předvídatelné. V důsledku toho došlo též k porušení zásady právní jistoty a legitimního očekávání.

19. Žalobce závěrem namítl též nepřiměřenou výši uloženého odvodu v rozsahu 30 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Vytýkaná pochybení se týkají pouze části projektu, přičemž se jedná o části od projektu oddělitelné. Žalobce v tomto ohledu opět poukázal na shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 291/2017-33, dle něhož je v takovém případě nutno stanovit výši odvodu odpovídající oddělitelné části dotace a je možno dokonce uvažovat o snížení odvodu s ohledem na případnou nízkou míru závažnosti porušení rozpočtové kázně.

20. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

21. Žalovaný ve vyjádření k žalobě taktéž obsáhle shrnul průběh dosavadního řízení. Dále uvedl, že dostál závaznému právnímu názoru krajského soudu vyjádřeného v rozsudku čj. 50 Af 23/2017-86, neboť se posouzením příslušných důkazních prostředků zabýval v odstavcích [31] až [36] svého rozhodnutí, kde uzavřel, že posuzované moduly nejsou nově vytvořenými/inovovanými produkty. Samotný výpočet míry naplnění předmětného monitorovacího indikátoru je uveden v odstavci [48] napadeného rozhodnutí, přičemž posouzení proporcionality uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně je uvedeno v bodech [46] až [52]. Posouzení závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu není možno uplatnit při posuzování otázky, zda žalobce rozpočtovou kázeň porušil či nikoliv, ale toliko v rámci posouzení otázky proporcionality uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně.

22. Žalovaný shrnul konkrétní výtky k modulům č. 3, 4 a 8 spočívající – stručně řečeno – v tom, že předložené výstupy jsou kompiláty a neobsahují řádné citace použitých zdrojů. Obsah modulu č. 6 pak není v souladu s příslušným sylabem, který je přílohou č. 7 projektové žádosti.

23. Dle názoru žalovaného je nedůvodná námitka, dle níž na základě zjištění nedostatečné kvality jedné části vzdělávacího modulu nelze neakceptovat modul celý. Pro posouzení naplnění předmětného indikátoru je stěžejní část II bodu 5 odst. 1 rozhodnutí poskytovatele příloha č. 1 (tzn. kopie projektové žádosti ve formuláři BENEFIT7), respektive příloha č. 7 rozhodnutí poskytovatele (tzn. změny před vydáním rozhodnutí). Je přitom třeba dávat do souvislostí objektivní kritéria vyplývající z daných příloh – tj. zda byl konkrétní vzdělávací modul vytvořen, co je jeho předmětem, o jaký druh výstupu se mělo jednat, jaký měl být jeho rozsah. Důležité jsou přitom cíle projektu specifikované na straně 19 projektové žádosti, které představují zejména zvýšení kvality odborných a obecných kompetencí obyvatel pěti dotčených regionů České republiky (tj. Jihočeský kraj, Vysočina, Královéhradecký kraj, Zlínský kraj a Jihomoravský kraj) v oblastech základní občanské gramotnosti a prohloubení nabídky dalšího vzdělávání cílových skupin (tj. občané s trvalým pobytem v České republice, dle strany 20 projektové žádosti blíže charakterizováni).

24. Žalovaný dospěl k závěru, že nebyly splněny 4 vzdělávací moduly z důvodu nenaplnění dikce „nově vytvořený/inovovaný produkt“ dle části 3 Metodiky monitorovacích indikátorů OP VK, ve znění verze 3 účinné od 22. 8. 2011. Dle žalovaného tak mohou nastat pouze dvě alternativy, buď daný vzdělávací modul splňuje všechny podmínky na něj kladené, a pak je nutno ho započíst do předmětného monitorovacího indikátoru, či uvedené podmínky nesplňuje, a poté ho nelze do daného monitorovacího indikátoru započíst. Úvahy žalobce stran částečného uznávání předložených vzdělávacích modulů jsou proto liché. Výpočet obsažený v odstavci [48] žalobou napadeného rozhodnutí je tudíž jediný možný.

25. Jako nedůvodné žalovaný označil též námitky týkající se proporcionality odvodu za porušení rozpočtové kázně. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl stanoven v souladu s částí IV bodu 2 odst. 3 rozhodnutí poskytovatele, které stanoví, že v případě naplnění monitorovacího indikátoru v rozmezí 50-85 %, jak tomu bylo v případě žalobce, bude odvod za porušení rozpočtové kázně stanoven v rozmezí 30-40 % z celkových způsobilých výdajů projektu, prokázaných ke dni ukončení projektu. V případě žalobce byl odvod za porušení rozpočtové kázně stanoven ve výši 30 %, tedy na samotné spodní hranici daného rozmezí a to právě v návaznosti na naplnění monitorovacího indikátoru 06.43.10 žalobcem z 69 %, v čemž je nutno spatřovat především plné uplatnění zásady proporcionality mezi výší odvodu a výší samotného porušení rozpočtové kázně, ostatně výše stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně v podstatě téměř přesně odpovídá míře nenaplnění předmětného monitorovacího indikátoru.

26. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s námitkou, že se toto porušení rozpočtové kázně týkalo toliko klíčových aktivit 1 až 4. Samotný projekt byl rozčleněn do 6 klíčových aktivit, přičemž první 4 aktivity spočívaly v přípravě celkem 13 vzdělávacích modulů a zbývající 2 aktivity následně představovaly aplikaci těchto modulů v praxi včetně zapracování zpětné vazby. Je tedy zjevné, že cílem projektu nebylo pouhé vytvoření 13 vzdělávacích modulů ale také jejich aplikace a to právě v rámci klíčových aktivit 5 a 6, pokud tedy nebyly předmětné vzdělávací moduly uznány jako nově vytvořené/inovované produkty, pak ani jejich následná aplikace nenaplňuje cíl projektu a odvod za porušení rozpočtové kázně bylo nutno vyčíslit z celkových způsobilých výdajů projektu.

27. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

29. Žaloba je důvodná.

30. Krajský soud nejprve obecně k důkazním návrhům žalobce poznamenává, že takřka všechny jím označené listiny jsou již součástí správního spisu, a není proto potřeba provádět jimi samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Krajský soud přitom neshledal, že by bylo v nynějším řízení nutné dokazování jakkoli doplňovat, neboť skutkový stav věci je ve spisovém materiálu zachycen dostatečně.

31. Krajský soud se předně zabýval žalobní námitkou, dle které žalovaný nerespektoval závazný právní názor krajského soudu obsažený v rozsudku čj. 50 Af 23/2017-86. Tato námitka je částečně důvodná.

32. Krajský soud v citovaném rozsudku, jímž zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017, zavázal žalovaného k tomu, aby posoudil „zda podklady rozhodnutí obsažené ve správním spisu dostatečně podporují závěr o porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce, popř. otázkou její závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu. Teprve na základě těchto úvah přistoupí k případnému stanovení přiměřené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně.“ Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku přitom v této souvislosti poukázal především na shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 291/2017-33.

33. Jinými slovy měl žalovaný ve svém rozhodnutí vyjevit přezkoumatelnou úvahu stran hodnocení obsahu spisu a předložených důkazních prostředků v souvislosti se samotným porušením rozpočtové kázně. V případě, že by takovéto porušení shledal, měl dále popsat své úvahy týkající se jeho závažnosti, a to ve smyslu shora citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 291/2017-33, dle něhož „[p]ři stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.“ K tomu Nejvyšší správní soud dále dodal, že „[t]ýká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace, odvod bude stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace. I zde však mohou vyvstat okolnosti, které mohou s ohledem na malou závažnost porušení povinnosti vést správce daně ke snížení odvodu ve smyslu zásady přiměřenosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel)“ (důraz doplněn).

34. První části uložené povinnosti žalovaný bezezbytku dostál, neboť v odstavcích [31] až [36] svého rozhodnutí podrobně popsal, v čem konkrétně porušení rozpočtové kázně spatřuje a o jaká zjištění své závěry v této souvislosti opírá. Krajský soud nemá těmto úvahám z pohledu jejich přezkoumatelnosti co vytknout. Po věcné stránce pak ani sám žalobce závěry žalovaného v podstatě nerozporuje, neboť nesouhlasí především s hodnocením závažnosti vytýkaných pochybení.

35. Za nedostatečné však krajský soud považuje odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ve vztahu k přiměřenosti stanoveného odvodu, a to z následujících důvodů.

36. V tomto ohledu je nejprve nutné poukázat na způsob, jímž rozhodnutí o udělení dotace upravuje vyměření případného odvodu. Dle části IV odst. 2 bod 3 rozhodnutí poskytovatele platí, že v případě nenaplnění monitorovacích indikátorů v míře menší než 90 %, avšak alespoň 85 %, činí odvod z celkových způsobilých výdajů projektu 3-5 %. V případě nenaplnění monitorovacích indikátorů v míře menší než 85 %, avšak alespoň 50 %, pak odvod činí 30-40 %. Je-li naplnění monitorovacích indikátorů menší než 50 %, pak odvod činí 100 % doposud vyplacené částky). Úvaha žalovaného tudíž musí nejprve zodpovědět otázku míry naplnění monitorovacích indikátorů a teprve následně konkrétně zdůvodnit výši odvodu v rámci příslušného rozpětí.

37. Zejména při hodnocení míry naplnění monitorovacích indikátorů je však třeba mít stále na paměti požadavek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsažený v usnesení čj. 1 Afs 291/2017-33, dle něhož je třeba zohlednit, zda se porušení povinnosti týká oddělitelné části poskytnuté dotace. Jinými slovy je nutno závěr o porušení rozpočtové kázně omezit pouze na ty části projektu, u nichž k porušení skutečně došlo, a naopak zohlednit ty, jichž se pochybení příjemce dotace netýká.

38. Pro dosažení přiměřenosti stanoveného odvodu povaze porušení povinnosti pak nelze automaticky vycházet pouze z formální nedělitelnosti modulu, jak by mohlo plynout z komentáře k monitorovacímu indikátoru „Počet nově vytvořených/inovativních produktů“ na straně 59 projektové žádosti, dle něhož „[k]aždý vzdělávací modul je brán jako jeden nově vytvořený produkt“. Takový postup by byl totiž v rozporu s požadavkem omezit výši odvodu tak, aby odpovídal skutečné závažnosti porušení rozpočtové kázně, jelikož by v podstatě možnost jejího zohlednění svazoval tím, jak široce či naopak úzce poskytovatel jednotlivé části projektu rozhodnutím o poskytnutí dotace včetně jeho příloh vymezil, a to bez ohledu na případné bezvadně uskutečněné části projektu, které však fakticky mohou tvořit většinu formálně definovaného modulu.

39. Žalovaný proto musí zdůvodnit, proč nesplnění určité části modulu má mít za následek neuznání tohoto modulu jako celku z pohledu materiálního. Jinými slovy proč je pochybení žalobce takové intenzity, že uznání alespoň některých z realizovaných částí vzdělávacího modulu neumožňuje. Až teprve následně by bylo možné zabývat se otázkou závažnosti pochybení žalobce ve vztahu ke stanovení konkrétní procentuální míry odvodu. Jakkoli žalovaný na stranách 14 až 16 svého rozhodnutí odůvodnil svůj postoj stran přiměřenosti odvodu, právě klíčová úvaha týkající se oddělitelnosti části dotace zatížené porušením rozpočtové kázně v této souvislosti chybí, neboť žalovaný se v daném ohledu zabývá pouze významem jednotlivých modulů jako celku (dospěl přitom k závěru, že každý modul měl v rámci hodnocení projektu stejnou váhu) a dále zvažuje přiměřenost míry odvodu v rámci stanoveného rozpětí.

40. Na základě uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Takovéto pochybení přitom nelze zhojit až v případném vyjádření k žalobě, popřípadě kasační stížnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71).

41. Krajský soud si je vědom toho, že není v zásadě jeho úkolem nahrazovat úvahy správních orgánů. Nicméně s ohledem na skutečnost, že se v projednávané věci jedná o poskytnutí dotace na projekt v letech 2012 a 2013, přičemž řízení před správními orgány (potažmo soudem) běží již od roku 2014, považuje krajský soud za vhodné v rámci procesní ekonomie již nyní obiter dictum uvést následující.

42. Dle rozhodnutí poskytovatele ze dne 6. 8. 2012 byl žalobce v roce 2012 a 2013 povinen naplnit celkem 6 klíčových aktivit popsaných v části VI. projektové žádosti, která je přílohou uvedeného rozhodnutí. Konkrétně se jednalo o aktivity označené jako č. 01 (příprava 4 vzdělávacích modulů pod vedením NOS), č. 02 (příprava 2 modulů pod vedením IMPULS TŘEBÍČ), č. 03 (příprava 4 modulů pod vedením Nad Orlicí, o. p. s., a MC Kamínek), č. 04 (příprava 3 modulů pod vedením MAS Horňácko a Ostrožsko), č. 05 (realizace pilotních kurzů v jednotlivých modulech) a č. 06 (zapracování zpětné vazby z pilotního ověření a závěrečné konference). Celkově se tedy v rámci uvedených aktivit jednalo – stručně řečeno – o přípravu, realizaci a vyhodnocení 13 vzdělávacích modulů.

43. Náklady na klíčové aktivity č. 01 až č. 06 činily 900 000 Kč, 600 000 Kč, 900 000 Kč, 700 000 Kč, 1 500 000 Kč a 300 000 Kč. Výstupem aktivity č. 01 až č. 04 měly být pro každý vzdělávací modul podrobný učební plán (sylabus), studijní materiály (tj. studijní texty s příklady z praxe, studijní úkoly a zkušební testy) a učební pomůcky. V rámci aktivity č. 05 pak byla realizována samotná prezenční výuka jednotlivých modulů v příslušné časové dotaci. V případě neuznaných modulů č. 3, 4, 6 a 8 se jednalo o výuku v rozsahu 16, 24, 14 a 56 hodin. Vedle toho byly výstupem aktivity č. 05 též vyplněné zpětnovazební dotazníky a celkem 8 instruktážních videí a 8 exkurzí k vybraným modulům.

44. Z uvedeného je patrno, že jednotlivé vzdělávací moduly tvořila řada dílčích výstupů, přičemž nelze a priori konstatovat, že by snad nenaplnění některého z nich (resp. jeho realizace v nedostatečné kvalitě) znehodnocovala uskutečněný vzdělávací modul jako celek (od fáze přípravy výukových materiálů, samotnou výuku až po finální hodnocení).

45. Krajský soud nemůže předjímat, jakým způsobem žalovaný věc dále posoudí, a jaké argumenty ve svém dalším rozhodnutí uvede. Přesto však krajský soud poznamenává, že na základě současné argumentace žalovaného, jakož i obsahu správního spisu, nepovažuje neuznání celých vzdělávacích modulů, v nichž se žalobce dopustil pouze dílčích pochybení, za rozumně obhajitelné.

V. Závěr a náklady řízení

46. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

47. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

48. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

49. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 × 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 1 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 1 × 300 Kč, celkem tedy 3 400 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 4 114 Kč. Krajský soud naopak žalobci nepřiznal úkon advokáta spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, neboť žalobce byl týmž advokátem zastoupen již v předchozím řízení před soudem v téže věci. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 7 114 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

50. Závěrem krajský soud poznamenává, že v důsledku změny rozvrhu práce účinné od 1. 1. 2020 rozhodoval ve složení senátu uvedeném v záhlaví tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení byli o možné účasti všech těchto soudců na rozhodování v této věci již dříve poučeni, a to včetně možnosti podání případné námitky podjatosti, krajský soud jim již novou informaci o složení senátu nezasílal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 13. července 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru