Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 A 5/2020 - 48Rozsudek KSCB ze dne 30.03.2020

Prejudikatura

8 As 68/2010 - 81

7 As 94/2012 - 20

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 159/2020

přidejte vlastní popisek

61 A 5/2020 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Bc. et. Bc. Petra Jiříka Nutilové ve věci

žalobkyně: J.M., narozena X

bytem X zastoupena JUDr. Radkem Bechyněm advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. ODSH 148500/2019/pere SO 3, čj. KUJCK 8823/2020,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 12. 2. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tábor (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. S-META 53847/2019 ODSA/Val, čj. METAB 61455/2019/ODSA/Val. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl námitky žalobkyně proti provedenému záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 7. 9. 2019 a tento záznam potvrdil.

2. Žalobkyně označila podklady pro záznam bodů za nezpůsobilé, a současně nesouhlasila s postupem správního orgánu, který posuzuje pouze jednotlivá oznámení o spáchání přestupku od věcně příslušných oddělení policie, a ne samotná rozhodnutí (pokutové bloky). Dle žalobkyně není takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím. Blokové řízení je sice řízením specifickým, přesto však musí splňovat požadavky kladené na něj zákonem. Žalobkyně přiložila rozhodnutí v blokových řízeních nesplňující dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nároky na dostatečnou individualizaci skutku a rozhodnutí, kde byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Žalobkyně se domnívá, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonnými požadavky. Z rozhodnutí musí být patrné údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku apod. Nelze argumentovat tím, že přestupce dal souhlas s tímto druhem projednání a jeho správností, neboť za tu žalobkyně odpovídat nemůže. Po přestupci nelze vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit.

3. K tomu žalobkyně obecně uvedla formulace, které nejsou dostatečným popisem přestupkového jednání odpovídajícím zákonnému rámci ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobkyně neměla být případně potrestána dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále jen „zákon o přestupcích“). Žalobkyně také zdůraznila nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

4. K pokutovým blokům ze dne 7. 9. 2019; 12. 3. 2019 a 20. 1. 2018 žalobkyně shodně uvedla následující:

5. Žalobkyně pokutovým blokům vytýká nepřesné zjištění osoby přestupce (kolonka 1-4), kdy údaje jsou nečitelné a nepřesně vypsané. Nedostatečné je též ověření totožnosti dle popisu.

6. V kolonce č. 5 není přesně zjištěna doba spáchání přestupku, chybí údaje o datu a čase spáchání přestupku, jsou nečitelné, nekompletní. Není rovněž jednoznačně určeno místo spáchání přestupku, označení obce je nesrozumitelné, stejně jako název ulice. Z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata ani její propojení s povinností stanovenou zákonem, která měla být porušena. Zkratovitý je rovněž zápis právní kvalifikace porušené povinnosti, z níž nelze jednoznačně určit, o jakou normu se jedná. Ze zápisu vyplývá porušení konkrétního ustanovení, chybí zde nicméně označení bodu či písmene atd.

7. V kolonce č. 6 je uvedena toliko zkratkovitá kvalifikace přestupkového jednání, chybí zde přesné označení ustanovení, což znemožňuje přesné určení přestupkového jednání, resp. odpovědnosti žalobkyně a oprávněnosti uložené sankce. Údaje jsou rovněž částečně nečitelné, což dokládá formální nesprávnost uvedeného rozhodnutí.

8. V kolonce č. 7 není jednoznačně uvedeno, zda se jednalo o zavinění nedbalostní či úmyslné. 9. V kolonce č. 8 není zcela zřetelná výše uložené sankce, nelze ověřit, zda číselné a slovní označení spolu korespondují. Údaj o výši sankce chybí či není úplný.

10. V kolonkách č. 9-11 není jednoznačně zaznamenáno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, včetně jejího podpisu. Přezkoumatelnost znemožňují též data vyhotovení a převzetí rozhodnutí. Zřetelný není ani podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

11. K pokutovým blokům ze dne 10. 6. 2017 a 14. 10. 2016 žalobkyně shodně uvedla následující:

12. Žalobkyně pokutovým blokům vytýká nepřesné zjištění osoby přestupce (kolonka 1-4), kdy údaje jsou nečitelné a nepřesně vypsané. Nedostatečné je též ověření totožnosti dle popisu.

13. V kolonce č. 5 není přesně zjištěna doba spáchání přestupku, chybí údaje o datu a čase spáchání přestupku, jsou nečitelné, nekompletní. Není rovněž jednoznačně určeno místo spáchání přestupku, označení obce je nesrozumitelné, stejně jako název ulice. Z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata ani její propojení s povinností stanovenou zákonem, která měla být porušena. Zkratovitý je rovněž zápis právní kvalifikace porušené povinnosti, z níž nelze jednoznačně určit, o jakou normu se jedná. Ze zápisu vyplývá porušení konkrétního ustanovení, chybí zde nicméně označení bodu či písmene atd.

14. V kolonce č. 6 je uvedena toliko zkratkovitá kvalifikace přestupkového jednání, chybí zde přesné označení ustanovení, což znemožňuje přesné určení přestupkového jednání, resp. odpovědnosti žalobkyně a oprávněnosti uložené sankce. Údaje jsou rovněž částečně nečitelné, což dokládá formální nesprávnost uvedeného rozhodnutí.

15. V kolonce č. 7 není zcela zřetelná výše uložené sankce, nelze ověřit, zda číselné a slovní označení spolu korespondují. Údaj o výši sankce chybí či není úplný.

16. V kolonkách č. 8-9 není jednoznačně zaznamenáno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, včetně jejího podpisu. Přezkoumatelnost znemožňují též data vyhotovení a převzetí rozhodnutí. Zřetelný není ani podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

17. Žalobkyně shora uvedeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39.

18. Žalobkyně se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům primárně domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobkyně právě vadou shora označených pokutových bloků.

19. Žalobkyně navrhla zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

20. Žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas s námitkami žalobkyně skrz nevypořádání se s námitkami žalobkyně uvedenými v odvolání. Žalovaný konstatoval, že po prostudování všech pokutových bloků dospěl k závěru, že popisy jednání na pokutových blocích jsou vyplněny řádně a jsou dostatečným podkladem pro ověření oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a pro záznam bodů v bodovém hodnocení řídíce za přestupková jednání.

21. Žalovaný označil námitky žalobkyně za nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. 22. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

23. Žalobkyni bylo dne 23. 9. 2019 v souladu s §123c odst. 3 zákona o silničním provozu doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, přičemž žalobkyně dosáhla 12 bodů ke dni 7. 9. 2019. Žalobkyně v zastoupení JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem, podáním ze dne 24. 9. 2019 uplatnila námitky proti záznamu bodů v bodovém hodnocení, kdy uvedla, že nesouhlasí s veškerými záznamy bodů v registru řidičů. Správní orgán prvního stupně zajistil příslušné podklady vztahující se k záznamu bodů za přestupková jednání, tedy oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, včetně souvisejícího rozhodnutí v blokovém řízení („bloku“) série a číslo: X. Správní orgán prvního stupně zaslal žalobkyni dne 3. 10. 2019 výzvu k možnosti uplatnění práv před vydáním rozhodnutí o námitkách a stanovil jí lhůtu 15 pracovních dnů ode dne doručení tohoto usnesení, kdy se mohla písemně nebo ústně vyjádřit do protokolu. Dne 22. 10. 2019 doručila žalobkyně správnímu orgánu své vyjádření se k podkladům rozhodnutí a dále návrh na zahájení přezkumného řízení. Správní orgán prvního stupně žádosti žalobkyně o přerušení řízení nevyhověl. Dne 7. 11. 2019 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, proti kterému bylo dne 25. 11. 2019 (pozn. soudu: podání chybně označeno datem 25. 11. 2018) podáno blanketní odvolání. Toto odvolání bylo žalobkyní po zaslaném usnesení správního orgánu k odstranění nedostatků odvolání dne 9. 12. 2019 doplněno.

24. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy.

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

26. Žaloba není důvodná.

27. Soud neshledal důvodnost žalobčiny námitky vytýkající žalovanému nerespektování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování. Nelze ani tvrdit, že žalovaný ignoroval rozhodnutí jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných, čímž měl narušit právní jistotu žalobkyně.

28. V rámci řízení o námitkách si nalézací orgán vyžádal předmětná rozhodnutí – pokutové (příkazové) bloky, kdy pokutové (příkazové) bloky porovnal s oznámením přestupku. Výše uvedený postup byl tedy správním orgánem dodržen a žalovaný ani soud v něm nespatřil žádná pochybení. Žalobkyně byla řádně informována o dosažení 12 bodů podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy bylo dále vedeno řízení podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, tedy z důvodu podání námitek proti záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče. Uvedená námitka je tedy bezpředmětná, protože správním orgánům nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy či podklady pro vydání rozhodnutí, jakožto ani žádné další námitky.

29. Žalovanému nepřísluší přezkoumávat správnost či zákonnost aktů jiných správních orgánů; současně není jejich rozhodnutími vázán, přičemž zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje k rozhodovací činnosti konkrétního správního orgánu. Po žalovaném ani jiném správním orgánu nelze spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobkyně. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobkyně. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem.

30. Dle zásady legitimního očekávání vtělené do § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, lze mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat podle toho, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá a takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávání by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobkyně netvrdila ani neosvědčila. Jiná pochybení, která by bylo možné označit za nerespektování odvolacích důvodů, žalobkyně nekonkretizovala a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal.

31. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilost podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.“ Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která při tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami. Ty jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a § 45 správního řádu) a úřad je musí vždy náležitě posoudit podle jejich skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek správnímu orgánu prvního stupně nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44).“ Jak vyplývá z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady porovnaly s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nezjistily nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech, pochybení při odečítání bodů, ani nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu, což bylo v rozhodnutích také konstatováno. Vzhledem k tomu, že správní orgán prvního stupně nepovažoval po provedeném posouzení námitky za důvodné, postupoval podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítl a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrdil.

32. Žalobčino tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není pravdivé. Jak vyplývá ze shora uvedeného i z napadeného rozhodnutí, žalovaný posuzoval jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem, což dokládá i skutečnost, že jejich fotokopie jsou součástí správního spisu.

33. Soud obecně souhlasí s názorem žalobkyně, že i v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012–20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, čj. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.“

34. Žalobkyně na podporu svých tvrzení přiložila kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série X) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně však nikterak blíže nespecifikovala ani nedoložila rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené dokumenty na vědomí, nemohl se však s nimi s ohledem na chybějící judikát podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobkyně o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil.

35. Žalobkyně následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu.“ K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně konstatování správního orgánu nesprávně pochopila a vytrhla je z kontextu. Žalobkyni nebylo vytýkáno, že měla posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobkyně měla ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku před samotným podpisem, což však neučinila. Podpisem pokutového bloku potvrdila, že s údaji a skutečnostmi zaznamenanými na bloku souhlasí. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 8 As 68/2010–81, č. 2264/2011 Sb. NSS). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována.

36. Žalobkyně následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Žalobkyně uvádí, že se nelze spokojit s popisem přestupku v podobě „neužil bezpečnostní pásy; nepřipoután; nepřipoután BP; aj.“, neboť se nejedná o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu]. Obdobný postoj žalobkyně zastává ve vztahu ke způsobu označování porušení povinnosti jet pouze nejvyšší povolenou rychlostí. Z rozhodnutí musí být dále zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a žalobkyně neměla být případně potrestána dle zákona o přestupcích. Žalobkyně také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být toto podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

37. Blokové řízení a náležitosti pokutového bloku upravuje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, resp. § 92 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost… (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012–20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Soud shledal, že žalobkyní obecně předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru k tomuto stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

38. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud ve spisové dokumentaci ověřil, že údaje na předmětných blocích jsou zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, bloky jsou datovány a podepsány. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, současně nebudí pochybnosti ani o tom, že přestupková jednání se stala na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobkyně v okamžiku blokového řízení např. považovala přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohla a měla na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S obecnými námitkami žalobkyně co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobčiny výhrady byly v tomto ohledu povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem.

39. Žalobkyně své výhrady konkretizovala v jednotlivých bodech, když specifikovala námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané posoudil a dospěl k níže uvedeným závěrům.

40. K pokutovým blokům ze dne 7. 9. 2019; 12. 3. 2019 a 20. 1. 2018 žalobkyně shodně namítá, že v kolonce 1–4 není přesně zjištěna osoba přestupce a údaje jsou částečně nečitelné, nejsou zde přesně vypsány požadované údaje a ověření totožnosti není dle popisu uvedeného v předmětném rozhodnutí dostačující. V kolonce č. 5 není uvedena doba spáchání, údaje o datu nejsou uvedeny či jsou nečitelné, není stanoveno přesné místo, název obce není úplný či je nesrozumitelný, stejně jako název ulice. V kolonce č. 6 je zkratkovitě, tedy nedostatečně, uvedena právní kvalifikace přestupkového jednání. V kolonce č. 7 není přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda bylo uvedeno přestupkové jednání spácháno úmyslně či z nedbalosti. V kolonce č. 8 není zřetelně uvedena sankce, či tento údaj chybí nebo je neúplný. V kolonkách č. 9-11 není zaznamenáno, kde bylo rozhodnutí vydáno, dále je nepřezkoumatelný údaj o oprávněné osobě a není zřetelný ani podpis účastníka. Existují důvodné pochybnosti o způsobilosti příkazového bloku, které nalézací orgán nebral v potaz.

41. Tuto námitku soud zhodnotil rovněž jako nedůvodnou. Na pokutových blocích je přesně a nezaměnitelně označena osoba přestupce (tj. žalobkyně). Jsou zde uvedeny informace dostačující k nezpochybnitelné identifikaci osoby, která souhlasila s projednáním v blokovém řízení (číslo občanského průkazu, resp. řidičského průkazu, adresa pobytu, datum narození a jméno). Nezanedbatelnou skutečností je pak také samotný podpis osoby, který odvolací orgán posoudil jako totožný na všech výše uvedených pokutových blocích. Pochybnost o tom, že by pokutový blok byl vyplněn s jinou osobou, než se žalobkyní, tedy nemá žádný relevantní podklad. V kolonce č. 5 jsou čitelně zaznamenány datum i čas spáchání přestupku, jednoznačně je označeno rovněž místo spáchání přestupku. Název obce je čitelný a srozumitelný, nejsou zde zkratky znemožňující identifikaci obce. To samé platí ve vztahu k případným názvům ulic. Žalobkyně nekonkretizovala, co přesně shledává neúplným, nesrozumitelným či nečitelným, soud přezkumem uvedených bloků ničeho v tomto ohledu neshledal. Z popisu přestupkového jednání u jednotlivých pokutových bloků jednoznačně vyplývá, jakým jednáním žalobkyně porušila konkrétní a jasně definovaná ustanovení zákona. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisům norem, pokud je lze jako v tomto případě přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení bloky taktéž obsahují. Daný zápis není chybnou právní kvalifikací, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy v kolonce č. 6 obsahující označení přestupku, za který byla pokuta uložena. Pokud dané ustanovení sestává pouze z paragrafu a odstavce, je nesmyslné namítat, že absentuje označení bodu či písmena. Požadavek na současné uvádění názvu zákona by byl s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením rovněž nadbytečný. Kolonka č. 7 jasně definuje nedbalostní zavinění žalobkyní. Výše sankce je v kolonce č. 8 čitelně a srozumitelně označena jak číslicí, tak i slovy, oba údaje spolu korespondují. Rovněž kolonky 9–11 jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, nechybí zde žádná náležitost, včetně datace a podpisů. Již uvedené platí i ve vztahu ke zbývajícím pokutovým blokům ze dne 10. 6. 2017 a 14. 10. 2016, ve kterých jsou jednotlivé kolonky pouze oproti výše uvedeným pokutovým blokům odlišně očíslovány. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobkyně přistoupila na možnost projednání přestupku v blokovém řízení. Pokutu za přestupkové jednání, které jí bylo kladeno za vinu, uhradila a příkazový (pokutový) blok podepsala, aniž by rozporovala některé údaje, které zde byly uvedeny. Žalobkyně nenamítala zkratkovitý popis skutku, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či čitelnost a srozumitelnost údajů v bloku uvedeného, ačkoli tak na místě mohla učinit a věc by byla projednána ve správním řízení. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobkyně přistoupila na projednání přestupku v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdila svým podpisem a akceptovala tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené.

42. Jak už bylo uvedeno výše, zkratkovitost je pro blokové, potažmo příkazní řízení, příznačná. Strohá a zkratkovitá formulace je připuštěna, neboť je z ní v projednávané věci patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena. Konkrétní jednání konkrétní osoby, tj. žalobkyně, je zde popsáno natolik jednoznačně a určitě, že není zaměnitelné s jiným jednáním.

43. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a které žalobkyně porušila. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují.

44. Na základě shora uvedeného se uzavírá, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byla žalobkyně postupem žalovaného zkrácena na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 30. března 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru