Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 A 15/2019 - 85Rozsudek KSCB ze dne 27.01.2021

Prejudikatura

7 As 71/2010 - 97

7 As 22/2012 - 23

9 Afs 8/2008 - 117

5 Ca 65/2007 - 77

5 Afs 148/2006

1 As 9/2008 - 133

... více
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 48/2021

přidejte vlastní popisek

61 A 15/2019-85

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci

žalobkyně: SKY-KITE, s. r. o., IČO 26073404

se sídlem Kněžská 94/5, 370 01 České Budějovice zastoupena advokátem JUDr. Milošem Kopeckým se sídlem Feřtekova 739/16, 181 00 Praha 8

proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, čj. 28349-3/2019-900000-311,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 28. 3. 2018 zahájil Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) kontrolu v provozovně žalobkyně „BAR CHELČICKÉHO“ v Českých Budějovicích, v níž bylo umístěno celkem 10 technických zařízení (z toho 7 zařízení typu iSTARS a 3 zařízení typu Diamond Level), a dále v provozovně „DOMINO“ v Soběslavi, kde bylo umístěno 5 technických zařízení (z toho 3 zařízení typu iSTARS a 2 zařízení typu Diamond Level).

2. Relevantní skutková zjištění správní orgán prvního stupně zaznamenal do protokolů o kontrole. Žalobkyně následně proti kontrolním zjištěním podala námitky, jež žalovaný dne 18. 7. 2018 zamítl.

3. Dne 10. 10. 2018 zahájil správní orgán prvního stupně s žalobkyní přestupkové řízení. Následně dne 20. 11. 2018 provedl správní orgán prvního stupně dokazování mimo ústní jednání, o němž pořídil protokol.

4. Dne 1. 2. 2019 zaslal správní orgán prvního stupně žalobkyni sdělení, v němž jí dal možnost předložit podklady prokazující její aktuální hospodářskou situaci a majetkové poměry.

5. Rozhodnutím ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 85988-2/2018-520000-12, čj. 17198-3/2019-520000-12, uznal správní orgán prvního stupně žalobkyni vinnou ze spáchání pokračujícího přestupku dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, kterého se dopustila tím, že v období od 1. 12. 2015 do 28. 3. 2018 ve své provozovně „BAR CHELČICKÉHO“ na adrese Chelčického 126/2, 370 01 České Budějovice, prostřednictvím deseti technických zařízení a v období od 31. 1. 2018 do 28. 3. 2018 ve své provozovně „DOMINO“ na adrese Dolní nábřeží 43/1, 392 01 Soběslav, prostřednictvím pěti technických zařízení, bez povolení ve smyslu § 85 zákona o hazardních hrách provozovala hazardní hry definované v § 3 odst. 2 písm. e) zákona o hazardních hrách, ve formě technické hry, a porušila tak zákaz daný § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni správní trest pokuty ve výši 2 000 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

6. Odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 7. 10. 2019 žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji usnesením ze dne 23. 10. 2019, čj. 6 Af 48/2019-45, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu místní nepříslušnosti.

8. Žalobkyně předně uvedla, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s důkazy předloženými žalobkyní. Tyto důkazy žalobkyni jednoznačně vyviňují z deliktního jednání (jsou liberačními důvody); žalovaný tyto důkazy zhodnotil neobjektivně a jednostranně.

9. Žalobkyně dále zpochybnila pravomoc správního orgánu prvního stupně rozhodovat o přestupcích v oblasti hazardních her, ke kterým mělo údajně docházet v období od 1. 12. 2015, tedy v době, kdy ještě nebyl v účinnosti zákon o hazardních hrách.

10. Žalobkyně dále popsala, že je v obchodním rejstříku zapsána ode dne 22. 3. 2004, přičemž předmětem podnikání byla zejména hostinská činnost. Žalobkyně nikdy nepodnikala v oblasti provozování hazardních her dle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“) a dle zákona o hazardních hrách. Stejně tak žalobkyně nikdy nepodnikala v oblasti poskytování softwaru a obdobných služeb. Výše uvedené předměty podnikání nemá žalobkyně ani zapsané v obchodním rejstříku.

11. Žalobkyně uvedla, že v roce 2015 přijala nabídku od společnosti DP&K-CZQ, s. r. o., ohledně možného umístění technických zařízení. Ačkoliv se jednalo o nájemní vztah, jehož předmětem byla část prostor sloužících k podnikání provozovatele, kdy pronajímatel (žalobkyně) neodpovídá za technická zařízení umístěná provozovatelem v provozovnách žalobkyně, přistoupila žalobkyně na spolupráci s provozovatelem až po důkladném zvážení a posouzení předložených dokumentů. Mezi těmito dokumenty byla rozsáhlá dokumentace, která obsahovala několik znaleckých posudků a průběh správního řízení vedeného úřadem městské části města Brna. Z uvedeného dle žalobkyně jednoznačně vyplývá, že před uzavřením nájemní smlouvy učinila veškeré rozumné úkony, které odpovídají odbornosti její i jejích zaměstnanců, a které lze po subjektech při uzavírání smluv požadovat.

12. Dokumentace k technickým zařízením obsahuje tři posudky na sobě nezávislých znalců, jednu expertizu a inspekční zprávu ze dne 16. 9. 2013. Z předložených dokumentů dle žalobkyně jednoznačně vyplýval závěr, že uvedená technická zařízení nepodléhají režimu zákona o loteriích. Ze strany správních orgánů neobdržela žalobkyně žádný znalecký posudek, který by závěry výše uvedených znaleckých posudků zpochybňoval.

13. Dokumentace k technickým zařízením obsahuje i dokumenty ze správního řízení vedeného úřadem městské části Brna, Královo Pole. Z odůvodnění usnesení o zastavení řízení je zřejmé, že typ vědomostních technických zařízení nenaplňuje podmínky stanovené zákonem o loteriích a nejedná se o loterii či jinou podobnou hru. Žalobkyně namítla, že toto usnesení jí utvrdilo v tom, že provoz technických zařízení umístěných v její provozovně je v souladu se zákonem. Žalobkyně se zároveň odvolala na zásadu předvídatelnosti rozhodování správních orgánů.

14. Žalobkyně dále namítla, že posouzení otázky rozdílu mezi výherním a nevýherním hracím přístrojem závisí na možnostech a charakteristice softwaru umístěného v technických zařízeních. Je mimo možnosti žalobkyně, která provozuje hostinskou činnost, aby sama posuzovala odborně náročnou otázku, zda-li software umístěný v technických zařízeních obsahuje či neobsahuje prvek náhody. Jelikož nemá do vnitřku zařízení žalobkyně přístup, nemohla ani nechat zpracovat znalecký posudek.

15. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že nájemné přijaté od provozovatele na základě nájemní smlouvy řádně zdanila a odváděla z těchto příjmů od roku 2016 daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. Tento postup správce daně nezpochybňoval a český stát daně uhrazené žalobkyní bez výhrad přijal. Pokud správní orgány rozhodly o protiprávnosti jednání žalobkyně a uznaly žalobkyni vinnou spácháním pokračujícího přestupku, tak je třeba konstatovat, že český stát prakticky participuje na protiprávním jednání žalobkyně a má z tohoto protiprávního jednání žalobkyně příjem, který si legalizuje pod tvrzením, že od podnikatelů vybírá český stát daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty. Výše uvedené považuje žalobkyně za důvody pro liberaci, které měl žalovaný vzít v potaz.

16. Žalobkyně dále rozporovala výši sankce, neboť z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vyměřil výši sankce s přihlédnutím k příjmům žalobkyně z předmětné nájemní smlouvy a jejího přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2017. Dle názoru žalobkyně měla být výše případné pokuty stanovena i podle výsledku hospodaření žalobkyně v roce 2018, který byl výrazně nižší než v roce 2017. Nelze proto akceptovat závěr žalovaného, že úhrada pokuty ve výši 2 000 000 Kč nezasahuje do výsledků legálních podnikatelských činností žalobkyně, a nemůže mít pro žalobkyni likvidační charakter. V souvislosti s tím žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, kterým se žalovaný při vyměření pokuty žalobkyni neřídil.

17. Žalobkyně namítla, že z žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání pokračujícího přestupku dle zákona o hazardních hrách za období od 1. 12. 2015 do 18. 3. 2018. Zákon o hazardních hrách však nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2017. Je tak zřejmé, že část údajného přestupku v období od 1. 12. 2015 do 31. 12. 2016 byla žalovaným posuzována dle zákona o hazardních hrách, který v té době nebyl účinný. Minimálně za období od 1. 12. 2015 do 31. 12. 2016 není aplikace zákona o hazardních hrách možná. V souvislosti s tím žalobkyně zpochybnila i pravomoc žalovaného rozhodovat o údajném přestupku za toto období a ukládat za toto období žalobkyni správní trest pokuty.

18. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

19. Žalobkyně zároveň navrhla, aby krajský soud v případě, že uzná rozhodnutí žalovaného věcně i právně správným, rozhodl o upuštění od správního trestu pokuty, popřípadě aby správní trest pokuty ve výši 2 000 000 Kč výrazně snížil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že většina žalobních námitek se shoduje s námitkami odvolacími, přičemž žalobkyně nereaguje na jejich vypořádání ze strany žalovaného.

21. Dále žalovaný podotkl, že žalobkyně ve své žalobě (a stejně tak v odvolání) nikterak nezpochybňovala jednotlivá skutková zjištění ani hodnocení povahy provozovaných her; pouze činila sporným závěr správních orgánů, dle něhož ji lze považovat za provozovatele předmětných technických zařízení. Žalobkyně taktéž namítala, že u ní byly naplněny podmínky liberace odpovědnosti za daný přestupek. Žalovaný ve vztahu k těmto námitkám odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, jakož i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudky ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/2018-32, ze dne 6. 4. 2017, čj. 3 As 95/2016-64, a ze dne 20. 4. 2017, čj. 1 As 163/2016-76, jakož i další rozhodnutí správních soudů.

22. Žalovaný připomněl, že jak ze znění důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách, tak z dosavadní judikatury jasně vyplývá, že pro posouzení, zda předmětná hra naplňuje znaky hazardní hry, je rozhodující posouzení hry z pohledu běžného hráče, a zpravidla proto stačí laické zhodnocení, jakým způsobem se předmětná hra projevuje navenek. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, čj. 1 As 136/2018-32.

23. Žalovaný zopakoval, že při hodnocení povahy zadržených technických zařízení z hlediska zákona o hazardních hrách považoval za rozhodující, že obě provozované soutěže umožňují generovat výhru zcela bez ohledu na znalosti hráče.

24. Žalovaný následně popsal povahu zadržených technických zařízení z hlediska zákona o hazardních hrách včetně rozhodných skutečností, na základě kterých považuje obě provozované soutěže za hazardní hry, které umožňují generovat výhru zcela bez ohledu na znalosti hráče. Zdůraznil, že za situace, kdy samo technické zařízení již svou vizualizací, zvukovými efekty a umístěním v provozovnách působí jako substitut klasických výherních hracích přístrojů, jenž motivuje hráče ke hře především s vidinou snadné výhry, nepůsobí věrohodně ani argumentace žalobkyně, dle níž byla v dobré víře, že provozování předmětných zařízení nepodléhá úpravě dle zákona o hazardních hrách.

25. Za absurdní označil žalovaný námitku žalobkyně, dle níž skutečnost, že z této činnosti odvedla daň, nasvědčuje tomu, že ji správní orgány vyhodnotily jako činnost souladnou se zákonem. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2007, čj. 5 Afs 148/2006-50, č. 1396/2007 Sb. NSS a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, čj. 5 Ca 65/2007-77, č. 2388/2011 Sb. NSS. Zaplacení daně tedy nelze považovat za způsob dodatečné legalizace protiprávního provozování hazardních her, který by odůvodňoval uplatnění liberace.

26. Námitky týkající se chybějící pravomoci správních orgánů k posuzování jednání žalobkyně v době před nabytím účinnosti zákona o hazardních hrách se žalovaný podrobně věnoval na stranách 3 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí.

27. K námitkám žalobkyně brojícím proti výše uložené sankce žalovaný uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť žalobkyně neuvádí, na základě jakých skutečností považuje výši sankce za likvidační. Správní orgán prvního stupně zohlednil údaje o účetní uzávěrce za rok 2017. Podrobněji se výši sankce zabýval na stranách 43 až 47 svého rozhodnutí. Žalovanému tak není zřejmé, proč měl přihlédnout k údajům z roku 2018, když žalobkyně nikterak nekonkretizovala, v čem má tvrzená likvidační povaha spočívat, a naopak uvádí, že provozuje několik desítek restaurací a barů na území České republiky. Ve vztahu k likvidačnímu charakteru sankce žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, čj. 1 As 206/2017-45. Žalovaný okrajově připomněl, že žalobkyně má dle § 156 odst. 1 daňového řádu možnost při splnění stanovených podmínek požádat o posečkání úhrady pokuty, popřípadě o rozložení její úhrady na splátky a tímto způsobem eliminovat případné negativní následky uložené sankce.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí průběhu jednání

29. Účastníci při jednání konaném dne 27. 1. 2021 setrvali na svých procesních stanoviscích.

30. Žalobkyně při jednání odkázala na písemné vyhotovení žaloby, nad jejíž rámec dále namítla, že není provozovatelkou hazardních her, jelikož k tomu nemá zákonné povolení, takovouto činnost nemá zapsanou v obchodním rejstříku a samotné umístění herních zařízení formou nájemní smlouvy z ní provozovatelku ve smyslu shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 207/2018-32 vyžadujícího vědomou a aktivní činnost provozovatele nečiní. Žalobkyně jednala v dobré víře, přičemž nezajišťovala připojení zařízení k síti, výplatu výher, ani jiné činnosti, což je zřejmé z nájemních smluv se společností DP&K-CZQ. Sama celní správa přitom v roce 2017 nedovodila ve vztahu k technickým zařízením iSTAR a Diamond Level porušení zákona a svůj názor změnila až na základě zpracování obsáhlých znaleckých posudků, jejichž vypracování muselo stát vysoké částky. Takovéto posouzení nemohlo být v silách žalobkyně. Žalobkyně z příjmů z nájmu odváděla na dani milionové částky, což ze státu činí spolupachatele přestupkového jednání. Specializovaný finanční úřad nyní dokonce od žalobkyně požaduje zaplacení daně za provozování hazardních her. Žalobkyně dále požadovala, aby krajský soud případně využil svého moderačního práva a upustil od uložené sankce, neboť společnost DP&K-CZQ přitom dle informací žalobkyně nebyla nikterak sankcionována. Žalobkyně dále uvedla, že považuje za absurdní, že by hráč byl schopen posoudit, zda žalobkyně hazardní hry provozovala, neboť nemá ponětí o smluvních vztazích provozovatele restaurace a dalších subjektů. Uložená pokuta pak zcela vybočuje z běžného rámce pokut ukládaných v obdobných věcech. Cílem bylo uložit žalobkyni exemplární trest, neboť je finančně saturovaná a má majetek v hodnotě několik desítek milionů získaný legální činností ve zhruba třiceti provozovnách.

31. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Obsah správního spisu dle žalovaného vyvrací názor žalobkyně, že byla pouze pronajímatelem nebytového prostoru. Skutečnost, že žalobkyně zajišťovala výplatu výher, vyplývá z provedeného dokazování ve správním řízení. Žalobčiny příjmy z provozování hazardních her dosahovaly milionových částek, přičemž výše příjmů byla závislá na výši prohry hráčů. Samotné vizuální vzezření hracích zařízení přitom vylučuje dobrou víru žalobkyně. Žalovaný poukázal na skutečnost, že tato agenda přešla na celní správu až v roce 2017, přičemž její kontroly výherních automatů byly reakcí na postupně získávané poznatky. S ohledem na skutkové okolnosti věci by uložení nižší sankce, neboť v opačném případě by došlo k deformaci trhu mezi řádnými provozovateli heren a hospod.

32. Žalobkyně na výzvu soudu k označení důkazních prostředků, které požaduje při jednání provést, uvedla, že navrhuje provést důkaz znaleckými posudky Ústavu súdného inženýrství Žilinskej univerzity v Žilině č. 01/2018/ČR a č. 02/2018/ČR, znaleckým posudkem Institutu pro testování a certifikaci, a. s., čj. 421600043, sdělením Celního úřadu pro Hlavní město Prahu ze dne 11. 8. 2020 a sdělením Generálního ředitelství cel ze dne 29. 7. 2020 (tato sdělení se týkala žalobčiny žádosti o sdělení ceny znaleckých posudků ke shora uvedeným herním zařízením), protokolem o kontrole Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 13. 3. 2017, čj. 39574-7/2017-530000-61, v brněnském baru CASUS a přípisem Celního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 28. 4. 2017, čj. 50172-2/2017-620000-12. Další důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.

33. Krajský soud provedl při jednání důkaz protokolem o kontrole Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 13. 3. 2017 a přípisem Celního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 28. 4. 2017. Z těchto listin je patrno, že v daném období celní orgány ve vztahu k zařízením iSTARS neshledaly pochybení, avšak nikterak z nich neplyne, že by v této souvislosti provedly kontrolní nákupy jako v nyní projednávané věci.

34. Zbylé důkazní návrhy krajský soud zamítl pro nadbytečnost, resp. irelevanci. Shora uvedené znalecké posudky jsou již obsaženy ve správním spisu, a není proto zapotřebí provádět jimi dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Informace týkající se ceny znaleckých posudků, které si ve vztahu k herním zařízením iSTAR a Diamond Level nechaly zpracovat celní orgány, pak nemají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost; tyto posudky ostatně ani nebyly pro posouzení věci rozhodující (viz dále).

V. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

36. Žaloba není důvodná.

37. Krajský soud předesílá, že se v podstatných bodech zcela ztotožnil s posouzením věci, jak je učinily správní orgány. Jelikož žalobkyně v podstatě nepředkládá žádnou zcela novou argumentaci, nýbrž pouze částečně rozvíjí námitky uplatněné již ve správním řízení, bylo by možné pouze odkázat na podrobně popsaná odůvodnění správních rozhodnutí. Přesto však krajský soud alespoň ve stručnosti dále uvádí základní důvody svého rozhodnutí.

38. Předně k tomu krajský soud poznamenává, že předmětem sporu není samotná povaha technických zařízení umístěných v žalobčiných provozovnách. Žalobkyně totiž zpochybňuje výhradně posouzení existence liberačních důvodů, posouzení otázky, zda byla v postavení provozovatelky hazardní her, výši uložené sankce a posouzení pravomoci celních orgánů rozhodovat o přestupku za období před účinností zákona o hazardních hrách.

39. Dále krajský soud konstatuje, že kvalita žalobních námitek fakticky předurčuje též kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54). V případě těch námitek, které žalobkyně ponechala ve zcela obecné rovině (zejména námitky porušení zákazu retroaktivity a likvidační výše sankce), proto bude i odůvodnění krajského soudu pouze obecné. Krajský soud není oprávněn podrobnější argumentaci za žalobkyni domýšlet, neboť tím by porušil zásadu rovnosti účastníků řízení.

V.A K námitce existence liberačních důvodů

40. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami, dle nichž v posuzovaném případě vyvstaly takové okolnosti, které by žalobkyni vyviňovaly z vytýkaného přestupkového jednání; těmto námitkám nepřisvědčil.

41. Dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách platí, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že „v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru“. Podle § 7 odst. 2 písm. b) téhož zákona je pak zakázáno provozovat hazardní hru, „ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona“.

42. Dle § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), „[p]rávnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila.

43. Obecně lze konstatovat, že zakotvení tzv. liberačních důvodů v právním řádu představuje zcela výjimečný institut zbavující právnickou osobu objektivní odpovědnosti tehdy, pokud by uložení sankce v daném případě odporovalo jejímu smyslu (z recentní judikatury srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, čj. 2 As 265/2019-30). Pro uplatnění liberačních důvodů je přitom zapotřebí aktivního úsilí ze strany přestupce, přičemž nepostačí, aby se pouze spoléhal na to, že jiná osoba bude řádně plnit své zákonné povinnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 As 413/2018-24).

44. V daném ohledu je zcela lhostejno, jaký je předmět žalobčina podnikání, neboť skutková podstata přestupku nespecifikuje žádný zvláštní subjekt, který by jedině kvůli své zvláštním zvláštní vlastnosti, způsobilosti či mohl být pachatelem tohoto přestupku (§ 12 přestupkového zákona), a směřuje obecně na všechny právnické a podnikající fyzické osoby, které bez povolení hazardní hru provozují.

45. Nelze pak přijmout ani žalobčinu argumentaci, dle níž s ohledem na předmět svého podnikání nezaměstnávala žádné IT specialisty, přičemž obsluha restaurace a baru je s ohledem na svou kvalifikaci schopna technická zařízení pouze obsluhovat, potažmo argumentaci, dle které nemůže podrobit analýze či znaleckému zkoumání software technických zařízení. Posouzení otázky, zda o výsledku hry rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost, což je jedním ze základních definičních znaků hazardní hry dle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách (či § 1 odst. 2 zákona o loteriích), totiž v zásadě nespočívá na odborném zkoumání hardwarových a softwarových prvků hry. Žalovaný k tomu zcela přiléhavě poukázal na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 136/2018-32, dle kterého je při zkoumání přítomnosti prvku náhody či neznámé okolnosti rozhodující pohled účastníka hry (nutno podotknout že žalobkyně tento závěr při jednání hrubě dezinterpretovala tak, že by snad z pohledu běžného hráče bylo třeba posuzovat otázku, zda je či není provozovatelkou hazardní hry, což je však otázka odlišná). Jakkoli Nejvyšší správní soud vyslovil uvedený závěr ve vztahu k dřívější právní úpravě obsažené v zákonu o loteriích, lze jej pro obsahovou podobnost bezezbytku aplikovat i na právní úpravu aktuální. Takového posouzení je proto nepochybně schopen i laik bez odborných znalostí v oboru informačních technologií. Jakékoli znalecké zkoumání je tak v podstatě již nadbytečné.

46. Z téhož důvodu pak neobstojí ani námitka, dle níž žalobkyně vycházela ze znaleckých posudků a inspekční zprávy, potažmo dalších dokumentů předložených společností DP&K – CZQ, neboť tyto dokumenty popisují vlastnosti softwaru technických zařízení, nikoli však prvek náhody a neznámých okolností z pohledu účastníka hry, popřípadě se vůbec předmětu projednávané věci netýkají (v podrobnostech viz strany 33 až 37 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a strany 11 rozhodnutí žalovaného).

47. Nutno podotknout, že z obsahu valné většiny těchto dokumentů ani neplyne, že by se vztahovaly přímo ke konkrétním typům technických zařízení, která se nacházela v provozovnách žalobkyně. Naproti tomu znalecké posudky vypracované Institutem pro testování a certifikaci, a. s., ze dne 21. 2. 2018 a 22. 2. 2018, jejichž zpracování zadal žalovaný ještě před zahájením kontroly v rámci probíhající akce STAR, se vztahují přímo k technickým zařízením her Diamond Level a iSTARS (není proto ani pravda, že by správní orgány nepředložily znalecké posudky, které by žalobkyní předložené dokumenty zpochybňovaly); dle těchto znaleckých posudků je na uvedených technických zařízeních prvek náhody z pohledu hráče naopak přítomen (viz strana 9 rozhodnutí žalovaného). Totéž ostatně dokládají i provedené kontrolní nákupy, které průběh hry z pohledu hráče dostatečně zachycují.

48. Za této situaci nelze přisvědčit žalobní argumentaci, dle které celní orgány ještě v roce 2017 neshledaly v souvislosti s herním zařízením iSTARS žádné pochybení, jak plyne z listin provedených coby důkaz při přijednání před soudem, neboť z ničeho není patrno, že by celní orgány v této době provedly kontrolní nákupy, resp. že by přítomnost prvku náhody z pohledu hráče vůbec posuzovaly. Nelze také zcela přehlédnout, že na celní orgány tato agenda přešla až od počátku roku 2017, kdy se s ní teprve začaly seznamovat. Těžko pak žalobkyně mohla od těchto listin vyhotovených v roce 2017 odvíjet svou dobrou víru při umísťování herních zařízení Diamond Level a iSTARS do svých provozoven v roce 2015.

49. Poukazuje-li žalobkyně v žalobě výslovně na listiny týkající se správního řízení o přestupku vedeného Úřadem městské části Brna, Brno – Královo Pole, pod sp. zn. 965/2015/SprD/2200/KORM, pak nelze přehlédnout, že ani z těchto listin není vůbec patrno, že by řízení mělo týkat technických zařízení téhož typu jako v nyní posuzované věci. Zároveň přitom platí, že ani zastavení řízení o přestupku v případě jiného subjektu nemůže založit legitimní očekávání žalobkyně, že její vlastní přestupkové jednání nebudou celní orgány postihovat.

50. Krajský soud se neztotožnil s žalobčinou argumentací, dle níž učinila vše, co od ní bylo možno rozumně požadovat, aby přestupku zabránila. Jak totiž sama žalobkyně uvádí, spolehla se stran povahy technických zařízení výhradně na informace poskytnuté společností DP&K-CZQ. Tato společnost však měla již z povahy věci zájem na tom, aby žalobkyni předložila pouze takové informace, které zákonnost provozování posuzovaných technických zařízení neznemožňují. Žalobkyně tak zůstala zcela pasivní a pouze se spolehla na to, že jmenovaná společnost plní své zákonné povinnosti a správně svá technická zařízení označila jako zařízení nepředstavující hazardní hru, která by vyžadovala příslušné povolení. Jednání žalobkyně tudíž v žádném případě nelze hodnotit jako úsilí dostatečné k naplnění tzv. liberačních důvodů ve smyslu § 21 přestupkového zákona.

51. Zcela mimoběžná je pak též žalobčina argumentace, dle níž nájemné přijaté od provozovatele na základě nájemní smlouvy řádně zdanila a odváděla z těchto příjmů od roku 2016 daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. Plnění daňových povinností žalobkyně nemá naprosto žádnou souvislost s tím, zda žalobkyně provozovala hazardní hru bez povolení či nikoli. Daňové orgány nemají zákonnou povinnost zkoumat, zda zdaňované příjmy (či související daň z přidané hodnoty) mají původ v činnosti vykonávané v souladu či naopak v rozporu se zákonem požadovaným povolením. Žalovaný v této souvislosti zcela přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2007, čj. 5 Afs 148/2006-50, č. 1396/2007 Sb. NSS, a rozsudek rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, čj. 5 Ca 65/2007-77, č. 2388/2011 Sb. NSS, dle nichž – stručně řečeno – příjem z činnosti podléhající povolení (resp. oprávnění) podléhá dani z příjmů i tehdy, je-li tato činnost daňovým subjektem vykonávána neoprávněně. Nelze totiž z pohledu daňového zvýhodňovat ty subjekty, které právní předpisy porušují, oproti těm, kteří se chovají v souladu s právem. Byť se tato rozhodnutí nevztahovala přímo k situaci v nyní posuzované věci, v obecné rovině lze tyto závěry i na nynější případ aplikovat. Žalobkyně naproti tomu žádnou relevantní argumentaci (a tím méně argumentaci, která by potenciálně mohla vést k překonání dosavadní judikatury) nepředkládá. Dovozovat, že by snad Česká republika participovala na žalobčině protiprávním jednání, je z uvedených důvodů zcela nepřípadné, neboť stát v tomto ohledu pouze neposkytuje příjmům plynoucím z protiprávního jednání nepatřičnou daňovou výhodu.

V.B K námitce, dle níž žalobkyně nebyla v pozici provozovatele hazardní hry

52. Nedůvodná je též námitka, kterou žalobkyně v řízení před soudem obšírněji rozvinula až v průběhu ústního jednání, a dle níž nebyla v pozici provozovatele hazardní hry.

53. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 207/2018-32, dle něhož provozování hazardních her vyžaduje vědomé a aktivní vytváření podmínek pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována. Zcela však pomíjí, že se správní orgány touto otázkou v intencích posledně citovaného rozsudku podrobně zabývaly (viz strany 27 až 31 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a strany 11 až 13 rozhodnutí žalovaného a tam citovanou judikaturu správních soudů), přičemž vycházely z podkladů založených ve spise.

54. Nejedná se přitom pouze o samotné nájemní smlouvy, o které svá tvrzení opírá žalobkyně, nýbrž i o vysvětlení podaná samotnými hráči v kontrolovaných provozovnách, dle nichž jim případnou výhru vždy vyplácela barmanka. Ve spisu je pak mimo jiné založen i popis práce zaměstnance žalobkyně pana P. K., který měl vedle dalších povinností na starost „poskytování servisu hostům hrajících na hracích přístrojích (zejména vklady, výplaty výher)“, přičemž měl například také „vhodným způsobem vzbuzovat zájem zákazníků o hru na hracích přístrojích, včetně případného zaučení a zacházení z VHP, VLT, ruletou a seznámení s pravidly“.

55. Žalobkyně tato skutková zjištění ve své argumentaci zcela ignorovala, natož aby je relevantním způsobem zpochybňovala. Krajský soud tudíž nemá nejmenší důvod z nich nevycházet a v souladu se správními orgány uzavírá, že žalobkyně zcela vědomě a aktivně vytvářela podmínky pro provozování herních zařízení, z čehož vyplývá, že hazardní hry sama provozovala.

V.C K námitce absence pravomoci celních úřadů o rozhodování o přestupku před účinností zákona o hazardních hrách a námitce porušení zákazu retroaktivity

56. Nedůvodná je též námitka, dle níž správní orgány postrádají pravomoc rozhodovat o přestupku před účinností zákona o hazardních hrách a související námitka porušení zákazu retroaktivity.

57. Nelze předně přehlédnout, že žalobní argumentace je v této souvislosti jen zcela obecná, neboť žalobkyně pouze poukazuje na datum účinnosti zákona o hazardních hrách, tj. 1. 1. 2017. Jak již krajský soud shora uvedl, není oprávněn domýšlet za žalobkyni argumentaci podrobnější. Žalobkyně přitom nikterak nereaguje na velmi podrobný rozbor této otázky obsažený v rozhodnutích správních orgánů (viz strany 16 až 18 a 40 až 42 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a 3 a 4 rozhodnutí žalovaného).

58. S ohledem na dikci § 2 odst. 4 přestupkového zákona (ať již se jednalo o přestupek pokračující, jak dovodil správní orgán prvního stupně, či pokračující s dílčími útoky svým charakterem trvajícími, jak věc posoudil žalovaný), je na posuzovanou věc nutno aplikovat § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách. V případě pokračujícího přestupku, tak i případného přestupku trvajícího je přitom nutné takovéto jednání posuzovat jako jeden celek, neboť tyto představují z pohledu procesního i hmotněprávního jeden skutek. Je tak následně třeba zodpovědět též otázku, zda bylo vytýkané jednání žalobkyně trestné i podle úpravy obsažené v dřívějším zákoně o loteriích. Touto otázkou se přitom správní orgány obou stupňů podrobně zabývaly, přičemž správně dospěly k závěru, že skutková podstata obsažená v nynějším § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách v podstatných rysech odpovídá skutkové podstatě přestupku dle § 48 odst. 1 písm. b) zákona o loteriích.

59. Vzhledem k tomu, že na žalobčino jednání jako celek dopadá zákon o hazardních hrách, pak to je dle § 116 písm. b) tohoto zákona právě celní úřad, kdo „projednává přestupky v oblasti hazardních her, s výjimkou internetových her.“ Žalobčina argumentace, dle níž správní orgány neměly pravomoc o přestupku v části před nabytím účinnosti zákona o hazardních hrách rozhodovat, je tudíž zcela lichá.

V.D K námitce likvidační výše uložené sankce a návrhu na její moderaci

60. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce likvidační výše uložené sankce.

61. Dle § 123 odst. 7 písm. a) zákona o hazardních hrách může celní úřad za přestupek dle § 123 odst. 1 písm. b) téhož zákona uložit pokutu až 50 000 000 Kč. Správní orgán prvního stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 2 000 000 Kč, což činí pouhá 4 % maximální zákonné sazby. Odůvodněním uložené sankce se správní orgán prvního stupně velmi podrobně zabýval na stranách 42 až 47 svého rozhodnutí, přičemž pro stručnost postačí na tuto část jeho odůvodnění pouze odkázat.

62. V této souvislosti lze poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008 133, č. 2092/2010 Sb. NSS, dle něhož „[s]právní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.“ K tomu rozšířený senát mimo jiné dodal, že „[b]ude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost“. Uvedené závěry rozšířeného senátu se následně staly součástí dnes již konstantní judikatury, která na ně hojně odkazuje (z recentních rozhodnutí srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, čj. 7 Afs 23/2020-22, a ze dne 11. 11. 2020, čj. 4 Ads 124/2020-42).

63. Žalobkyně však svůj závěr o likvidačním účinku uložené sankce v podstatě nikterak nespecifikuje. Pouze obecně poznamenává, že její hospodářský výsledek byl v roce 2018 horší než v roce 2017, k čemuž měly správní orgány přihlédnout. Takovéto obecné konstatování však nemůže k závěru o likvidačním účinku sankce ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 postačovat. Nadto při jednání před soudem žalobkyně výslovně uvedla, že je finančně saturovaná a má majetek v hodnotě několika desítek milionů korun získaný legální činností ve zhruba třiceti provozovnách. Je přitom zcela lhostejno, zda sankce zasahuje i do legálně získaných příjmů žalobkyně, neboť pokud by sankce za přestupek mohla postihovat pouze příjmy získané protiprávní činností, jen stěží by mohla plnit svou preventivní funkci (přestupce by si totiž vždy mohl být jist, že v důsledku případné sankce nikdy nepřijde o víc, než kolik protiprávní činností získá).

64. S ohledem na obecnost žalobčiných tvrzení žalobkyně v daném ohledu neunesla ani břemeno tvrzení (nebylo proto již zapotřebí provádět v tomto ohledu ani jakékoli dokazování).

65. V podstatě z týchž důvodů krajský soud neshledal ani důvody pro moderaci uložené sankce dle § 78 odst. 2 s. ř. s., který k návrhu žalobkyně umožňuje soudu snížit sankci (či od ní zcela upustit), pokud byla uložena „ve zjevně nepřiměřené výši“.

66. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne ze dne 30. 9. 2010, čj. 7 As 71/2010-97, č. 2209/2011 Sb. NSS, že „moderační právo má místo pouze tam, kde je postih za spáchaný správní delikt zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003 - 48, publikovaný pod č. 560/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že ukládání trestu je založeno na dvou základních principech – principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Soud v rámci moderačního práva zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená.“ V rozsudku ze dne 19. 4. 2012, čj. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS, k tomu dále doplnil, že „[s]myslem a účelem moderace totiž není hledání ‚ideální‘ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.

67. Stále přitom platí, že žalobkyně v daném ohledu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti (tím méně skutečnosti, na jejichž základě by krajský soud mohl zjevnou nepřiměřenost uložené sankce dovodit). V této souvislosti je zcela nerozhodné, zda společnost DP&K-CZQ byla taktéž sankcionována či nikoli. Přestupková (či trestní) odpovědnost jmenované společnosti není předmětem tohoto řízení. Nelze připustit, aby ke snížení či upuštění od sankce mohla vést samotná skutečnost, že jiný subjekt dle mínění přestupce taktéž nebyl adekvátně potrestán.

68. K námitce, dle níž uložená sankce vybočuje z rámce uplatňovaného v obdobných věcech, kterou žalobkyně uplatnila až při jednání, krajský soud poznamenává, že se jedná o žalobní bod uplatněný opožděně ve smyslu § 71 odst. 2 s. ř. s. Nad rámec nutného k tomu krajský soud přesto uvádí, že posuzování existence správní praxe je otázkou skutkovou, která podléhá dokazování. Pokud žalobkyně své tvrzení v této souvislosti nikterak nedoložila, pak uvedené námitce nelze již z tohoto důvodu přisvědčit.

VI. Závěr a náklady řízení

69. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 27. ledna 2021

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru