Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 5/2020 - 59Rozsudek KSCB ze dne 02.07.2020

Prejudikatura

3 Ads 50/2013 - 32

8 Ads 138/2014 - 73

4 Ads 68/2014 - 37

3 Ads 24/2013 - 34

4 Ads 263/2014 - 60


přidejte vlastní popisek

60 Ad 5/2020-59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobce: nezl. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Málkem se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. SZ/MPSV-2019/173488-920, čj. MPSV-2019/47563-920,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. SZ/MPSV-2019/173488-920, čj. MPSV-2019/47563-920, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ondřeji Málkovi, advokátovi se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod, se přiznává odměna za zastupování ve výši 12 342 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 11. 4. 2019 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobce a výše příspěvku na péči.

2. Dne 29. 4. 2019 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě bydliště žalobce pro účely řízení o příspěvku na péči, jímž měla být zjištěna schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“).

3. Dle výsledku sociálního šetření je žalobce schopen chůze bez opory, do školy a zpět ho vozí matka autem (usíná za chůze, neví kde je, točí se mu hlava), ven sám nechodí. Sedět vydrží, sám usedne a vstane, usíná při jakékoliv činnosti a v jakékoli poloze. Zrak a sluch je v pořádku, je orientován osobou a časem, ve stavech před zkolabováním bývá zmatený, zpomalený a dezorientovaný. Mluvenému slovu rozumí a chápe, pokud je v pořádku tak orientace a komunikace v pořádku. Mobilní telefon má, obsluhu zvládá. Osobní záležitosti za něj vyřizuje matka. Ve škole se stravuje ve školní jídelně, doma vaří matka. Pokud je při vědomí, sám se nají příborem a jídlo si naporcuje, sám se napije (nutný dohled nad pitným režimem). Oblečení si vybere a vyndá ze skříně sám, sám se obleče. Ranní a celkovou hygienu zvládne sám v koupelně (nutný dohled a kontrola druhé osoby). Výkon fyziologické potřeby zvládne, stejně tak následnou očistu. Léky připravuje a pravidelně podává matka. Rád čte, sleduje televizi, pracuje na počítači.

4. Dne 9. 6. 2019 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Pelhřimov posouzení zdravotního stavu žalobce, při kterém vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. Š. ze dne 25. 4. 2019, z dalších nálezů odborných lékařů a výsledku provedeného sociálního šetření ze dne 29. 4. 2019. Okresní správa sociálního zabezpečení Pelhřimov dospěla k závěru, že žalobce je osobou, která se dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost). Za nezvládnuté základní životní potřeby označila orientaci, péči o zdraví a osobní aktivity.

5. Žalobce s výsledkem posouzení zdravotního stavu okresní správnou sociálního zabezpečení nesouhlasil a dne 19. 6. 2019 se dostavil ke správnímu orgánu prvního stupně, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Zároveň doložil nové lékařské zprávy a požádal o nové posouzení zdravotního stavu. Jelikož správní orgán prvního stupně nemohl na základě svého uvážení zhodnotit, zda jsou poskytnuté lékařské zprávy novým rozhodným podkladem pro přehodnocení stupně závislosti žalobce, požádal dne 19. 6. 2019 lékaře okresní správy sociálního zabezpečení o dodatečné vyjádření. Dne 25. 6. 2019 vypracovala okresní správa sociálního zabezpečení nové posouzení zdravotního stavu žalobce a uvedla, že žalobce je nadále osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni. Na základě námitek žalobce správní orgán dne 3. 7. 2019 opětovně požádal okresní správu sociálního zabezpečení o dodatečné vyjádření, avšak ani tentokrát posudkový lékař neshledal důvod pro změnu posudkového závěru, jak plyne z přípisu okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 7. 2019.

6. V návaznosti na obě posouzení okresní správy sociálního zabezpečení, vydal správní orgán prvního stupně dne 14. 8. 2019, sp. zn. SZ/39270/2012/AIS-SSL, čj. 23580/2019/PEL, rozhodnutí, na základě kterého snížil dle § 14 zákona o sociálních službách žalobci příspěvek na péči z 6 600 Kč na 3 300 Kč měsíčně od září 2019.

7. Žalovaný si za účelem posouzení stupně závislosti žalobce na péči jiné fyzické osoby vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která ve svém posudku ze dne 20. 11. 2019 dospěla k závěru, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, orientaci a osobní aktivity. Žalobce je tak osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost).

8. Žalobce požádal dne 2. 12. 2019 o nové posouzení zdravotního stavu. Posudková komise ve svém doplněném posudku dne 18. 2. 2020 setrvala na svém původním závěru.

9. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

10. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 4. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kterou na výzvu soudu dne 15. 5. 2020 doplnil.

11. Žalobce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh správního řízení a připomněl zákonný rámec poskytování příspěvku na péči.

12. Žalobce uvedl, že v květnu 2016 byl hodnocen jako závislý ve II. stupni. V posudku o zdravotním stavu byly za nezvládnuté základní životní potřeby označeny orientace, komunikace, tělesná hygiena, péče o zdraví a osobní aktivity. Posudek o zdravotním stavu ze dne 9. 6. 2019 do nezvládnutých základních životních potřeb nezahrnuje nově komunikaci a tělesnou hygienu. Toto tvrzení považuje žalobce za chybné, neboť dle svého názoru nezvládá ani mobilitu.

13. K základní životní potřebě komunikace žalobce uvedl, že pokud usne např. za chůze, tak nemůže rozhodně komunikovat. Mobilní telefon sice má, ale má ho hlavně pro účely kontaktu s matkou po ukončení školy a z důvodu následného vyzvednutí u školy. Žalobce dodal, že záchvaty, při kterých nemůže komunikovat, nejsou ojedinělé a opakují se každý den několikrát v průběhu dne. Při automatické chůzi nebo chování žalobce nekomunikuje, říká nesmysly, a když stav ustane, žalobce neví, o čem mluvil.

14. Ve vztahu k tělesné hygieně žalobce zdůraznil, že je nutný dohled druhé osoby při koupání. Matka žalobce se nachází přímo v koupelně, neboť žalobce i ve vaně usíná. Pokud se u něj objeví kataplexie, tak se jeho tělo složí do vody a hrozí utopení. Mimo uvedené trpí žalobce při těchto stavech automatickým chováním, tzn. může si pustit vařící vodu, popř. může upadnout a uhodit se o nějaký předmět (vana, umyvadlo apod.).

15. Žalobce dodal, že u výše uvedených základních životních potřeb stále potřebuje péči, která svým rozsahem, intenzitou a náročností přesahuje péči poskytovanou jinému chlapci ve věku 17 let.

16. K mobilitě žalobce uvedl, že při automatickém chování ztrácí i orientaci v prostoru, okolní svět nevnímá reálně, nýbrž se orientuje podle vizuálních iluzí (halucinací – lidí, krajiny, silnic, aut, rigolů, propastí, apod.), může se tak snad dostat do nebezpečné situace.

17. Žalobou napadené rozhodnutí označil žalobce za nezákonné z důvodu jeho rozporu s § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, neboť žalovaný žalobce nesprávně zařadil do skupiny osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, nikoliv ve stupni II.

18. Závěrem žalobce odkázal na bližší informace o jeho onemocnění, které lze nalézt na http://usinam.cz/.

19. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce

20. Žalovaný stručně shrnul dosavadní průběh řízení.

21. K námitce žalobce, dle které v květnu 2016 byl hodnocen jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost) a byly mu uznány jako nezvládané základní životní potřeby v oblasti orientace, komunikace, tělesné hygieny, péče o zdraví a osobních aktivit, žalovaný uvedl, že posudková komise vypracovala dne 20. 11. 2019 a 18. 2. 2020 posouzení zdravotního stavu žalobce a dospěla k závěru, že žalobce je mimo záchvatů schopen normálně komunikovat (bylo tomu tak i v roce 2016), zvládá tedy základní životní potřebu v oblasti komunikace. Dle žalovaného je žalobce v současné době schopen zvládat i další namítanou základní životní potřebu v oblasti tělesné hygieny (dle sociálního šetření je jeho matka při jeho celkové hygieně ve vedlejší místnosti). V této základní životní potřebě nejde již o péči mimořádnou, neboť za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty a vyloučení případného rizika pádu.

22. Žalovaný dodal, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s platnými právními předpisy a v souladu s posudky posudkové komise, která zasedala v odborném složení, kdy byl při posuzování přítomen jako posudkový lékař – předseda posudkové komise, tak i odborník z oboru neurologie. Mimo uvedené dodal, že výsledky sociálního šetření nebyly žalobcem zpochybněny.

23. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

24. Žalobce v replice ze dne 5. 6. 2020 uvedl, že vadu žalobou napadeného rozhodnutí způsobila především skutečnost, že onemocnění, jímž žalobce trpí (narkolepsie s přidruženou kataplexií), je velmi vzácným onemocněním, s nímž se posudkoví lékaři prakticky nepotkávají.

25. Žalobce označil za důkaz výňatek z publikace Klinický standard pro diagnostiku a léčbu narkolepsie.

26. Žalobce zdůraznil, že byť stavy spavosti nejsou převažující, jsou i tak velmi časté a nepředvídatelné. Pokud se žalobce pohybuje ve městě, zejména v místech s provozem motorových vozidel, není rozhodné, jako často u něj nastanou případy usnutí či halucinace. Taková situace pro něj může představovat ohrožení života. Pomoc třetí osoby je tak nezbytná.

27. S argumentem žalovaného ve vztahu k provádění hygieny ve vaně se žalobce taktéž neztotožnil.

28. V otázce mobility odkázal žalobce na předložený posudek o invaliditě ze dne 18. 3. 2020, při jehož vypracování měl posudkový lékař k dispozici i zprávu z Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Posudkový lékař rozhodl, že v případě žalobce došlo k poklesu pracovní schopnosti v míře 70 % dle kapitoly VI., položky 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posouzení invalidity, ve které je uvedeno: „těžká forma, těžké snížení psychické a fyzické výkonnosti; o těžkou formu narkolepsie se jedná tehdy, usíná-li se i přes zavedenou léčbu při chůzi, při jídle, při rozhovoru atd., denní aktivity podstatně omezeny.“ Dle žalobce tak žalovaný rozhodoval nesprávně.

29. Žalobce dále navrhl provedení důkazu výslechem žalobcovy matky.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

30. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

31. Žaloba je důvodná.

32. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

33. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

34. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“

35. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách; dle § 9 odst. 3 téhož zákona se péče o domácnost u osob do 18 let věku nehodnotí).

36. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

37. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“

38. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

39. Při hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, nejsou dostatečně odůvodněny, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, jakož i postup ze strany správních orgánů, vyvolávají v daném případě pochybnosti.

40. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení

zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

41. V případě prvního posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 9. 6. 2019 vycházel posudkový lékař ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky ze dne 25. 4. 2019 a dalších nálezů odborných lékařů - konkrétně z alergologického vyšetření ze dne 24. 4. 2019, spánkové laboratoře Praha ze dne 9. 4. 2019 a ze sociálního šetření ze dne 29. 4. 2019. Posudkový lékař v tomto posudku dospěl k závěru, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, a to orientaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Tento posudek pouze shrnuje některé lékařské zprávy a protokol ze sociálního šetření, aniž by jakkoliv hodnotil základní životní potřeby a jejich obsahovou konkretizaci ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Takovýto posudek nelze považovat za úplný a přesvědčivý.

42. V případě druhého posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 25. 6. 2019 vycházel posudkový lékař (tentýž jako v případě prvního posudku) ze stejných podkladů, doplněných o psychologické vyšetření z března 2019, alergologické vyšetření 3. 6. 2019 a 9. 6. 2019 a na žádost matky ze zařazeného genetického vyšetření ze dne 10. 4. 2012. Posudkový lékař své hodnocení uzavřel se závěrem, že ke změně nedošlo a žalobce nadále nezvládá tři základní životní potřeby – orientaci, péči o zdraví a aktivity. Stejně jako v případě prvního posudku, ani tento nikterak nehodnotí základní životní potřeby a jejich obsahovou konkretizaci ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. Nelze jej tak považovat za úplný a přesvědčivý.

43. V případě třetího posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 20. 11. 2019 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a neurologa) z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov, ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, z nálezů zaslaných žalobcem a ze sociálního šetření ze dne 29. 4. 2019. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá tři základní potřeby, a to orientaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Ani tento posudek neobsahuje posouzení všech jednotlivých základních životních potřeb. Je zaměřen převážně na nezvládnutí pouze výše uvedených základních potřeb. K ostatním základním životním potřebám se posudek buď nevyjadřuje, nebo se k nim vyjadřuje pouze velmi stroze. Toto zhodnocení je doprovázeno přílohovou tabulkou, která sestává toliko ze seznamu jednotlivých životních potřeb a vedle nich bez bližšího odůvodnění uvedeného závěru buď „zvládá“ či „nezvládá“.

44. V doplnění třetího posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 18. 2. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a neurologa) z podkladů uvedených ve třetím posudku, a nad rámec již uvedeného ještě z podkladů zaslaných žalobcem (zprávy z lékařských vyšetření – psychologické vyšetření z února 2020 a neurologické vyšetření ze dne 7. 1. 2020). Na základě předložené dokumentace došla posudková komise k závěru, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, a sice orientaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Setrvala tak na svém původním závěru. Posudková komise zde sice rozšířila svou úvahu týkající se základní životní potřeby mobility, nicméně k ostatním základním životním potřebám se opětovně nikterak nevyjádřila. Součástí tohoto posudku je opět přílohová tabulka, která stejně jako v předchozím případě neobsahuje nic jiného, než výčet základních životních potřeb a závěr buď „zvládá“ či „nezvládá“.

45. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen až při posouzení dne 18. 2. 2020. V ostatních případech nebyl k jednání posudkové komise či posouzení posudkovým lékařem přizván, neboť dle posudkových lékařů byla zdravotní dokumentace žalobce dostatečná k posouzení žalobcova zdravotního stavu.

46. V zásadě platí, že posudková komise musí především úplným a přesvědčivým způsobem vyložit to, na základě jakých skutkových zjištění dospěla k závěrům v posudku uvedeným. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

47. Posudková komise se nedostatečným způsobem vypořádala se skutečnostmi zjištěnými během sociálního šetření dne 29. 4. 2019, a to především ve vztahu k základní životní potřebě mobility. Záznam sociálního šetření o mobilitě uvádí (jde o vyjádření matky žalobce v průběhu sociálního šetření; sociální šetření samo o sobě jiný popis skutečností ve vztahu k mobilitě neobsahuje) následující: „Chůze bez opory a kompenzační pomůcky. Do školy a zpět ho vozí matka autem – v autě vždy usne. Usne i za chůze – motá se, neví, kam jde. Sám ven nechodí. Usne i během plavání a to i pod vodou. Spí na běžné posteli. Sedět vydrží – sám usedne a vstane. Usne při jakékoliv činnosti a v jakékoliv poloze. Dle posudku posudkové komise však žalobce tuto základní životní potřebu zvládá. Posudková komise ve svém posudku ze dne 18. 2. 2020 uvedla, že „[b]yla diskutována i problematika mobility. Hoch má normální klinický neurologický nález, pohybuje se sám. Při chůzi usíná – toto je na úrovni ztráty duševních – orientačních kompetencí. Zde je posudkově rozhodné, že zvládání ZŽP mobilita se neposuzuje ve vztahu k postižení orientace, tedy ve vztahu k postižení smyslů či psychiky. Neschopnost samostatného pohybu v exteriéru byla zhodnocena v ZŽP orientace.“

48. Krajský soud odůvodnění posudkové komise ve vztahu k mobilitě považuje za nedostatečné. Pokud by přistoupil na hodnocení posudkové komise, dle kterého byla mobilita posouzena v rámci schopnosti orientace (usínání v průběhu chůze je na úrovni ztráty duševních - orientačních kompetencí), nemělo by samo o sobě zařazení základní životní potřeby mobility do základních životních potřeb v daném případě smysl. V případě žalobce by totiž podobným způsobem veškeré základní životní potřeby a jejich zvládnutí bylo možné podřadit pod základní životní potřebu orientace, neboť za normálních okolností veškeré základní životní potřeby zvládá a pouze za stavů narkolepsie a kataplexie je jeho schopnost uvedené základní potřeby vykonávat snížena či znemožněna. Takový postup by ovšem očividně vedl k absurdním důsledkům.

49. Dle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. platí, že „[p]okud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle písmene a) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. se pak v souvislosti s mobilitou „[z]a schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je“ (důraz doplněn).

50. Zejména ve vztahu k poslednímu bodu jsou veškerá posudková hodnocení založená ve spisu zcela nedostatečná. V případě žalobcova onemocnění je zapotřebí vzít v úvahu závěr, ke kterému došla i posudková komise, a sice že žalobce trpí záchvaty narkolepsie a kataplexie, přičemž se dle podkladové dokumentace jedná o velmi těžký průběh nemoci a podávaná medikace měla jen parciální efekt. Z lékařských posudků tedy plyne, že žalobce může záchvat narkolepsie a kataplexie potkat prakticky kdykoli během dne, což se u něj také běžně děje. Není přitom zřejmé, na základě čeho posudková komise dovodila zvládnutí všech dílčích činností uvedených v písmenu a) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., a to včetně bodu 7. Ten totiž zahrnuje nejen schopnost nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků, ale též jejich používání, přičemž z podstaty věci nepostačuje pouze samotný fyzický akt používání dopravního prostředku (řízení vozidla, přeprava prostředky hromadné dopravy apod.), nýbrž se musí jednat o schopnost jejich používání bezpečně (přinejmenším v míře běžně přijímané) a zároveň účelně (ve smyslu vědomé a cílené přepravy z místa na místo).

51. Ačkoliv krajský soud souhlasí s žalovaným v tom, že dle lékařských posudků žalobce povětšinou výše uvedené činnosti v rámci mobility zvládá, nastávají u něj (a to nepravidelně a náhodně) stavy, za kterých neovládá své chování, pohyby a vnímání okolního světa. Na posuzovanou věc je třeba dle názoru krajského soudu pohlížet v širších souvislostech. Prostou logikou tak lze dospět k závěru, že žalobci nebude moci být vydán řidičský průkaz (nebude moci samostatně ovládat motorová vozidla) a stejně tak není možné, aby žalobce cestoval sám (využíval prostředky hromadné dopravy), neboť se může lehce stát, že nedokáže vystoupit, nedojede do požadované cílové destinace, potažmo nenastoupí v důsledku svého zdravotního stavu. Jinými slovy jak bezpečnost, tak účelnost používání dopravních prostředků jsou v případě žalobce pouze dílem náhody, přičemž s ohledem na těžký průběh žalobcova onemocnění lze v jeho případě považovat rizika s tím spojená za velmi vysoká.

52. Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že posudková komise dostatečně nezohlednila požadavek § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., dle kterého je nutné posuzovat zvládnutí základní životní potřeby mobility skrze dílčí aktivity vymezené v příloze č. 1 této vyhlášky a nevypořádala se přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem se všemi rozhodnými skutečnostmi.

53. Nad rámec uvedeného krajský soud dodává, že se posudky přesvědčivě nevypořádávají ani s otázkou zvládání ostatních základních životních potřeb žalobce. Skutečnost, že se nejedná o mezi stranami sporné potřeby, nemění nic na faktu, že se s nimi musí posudek přesvědčivým a úplným způsobem vypořádat, aby bylo seznatelné, jakými úvahami byla posudková komise při svém rozhodování vedena.

54. Pro úplnost krajský soud dodává, že výslech matky žalobce, důkaz výňatkem z publikace „Klinický standard pro diagnostiku a léčbu narkolepsie“ a důkaz posudkem o invaliditě ze dne 18. 3. 2020, neprovedl, neboť je za dané situace považoval za nadbytečné.

V. Závěr a náklady řízení

55. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

56. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšného žalobce pak ze soudního spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu mu krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

57. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznal odměnu za zastupování 3 × 3 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky k vyjádření žalovaného) a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 × 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy částku 10 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 12 342 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud při stanovení výše odměny přihlédl přiměřeně k nálezům Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, č. 302/2019 Sb., ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, č. 28/2020 Sb., a ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 26/19, č. 176/2020 Sb., jakož i k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, 6 Ads 209/2019-39.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 2. července 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru