Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 15/2019 - 21Rozsudek KSCB ze dne 12.03.2020

Prejudikatura

6 Ads 17/2013 - 25

4 Ads 75/2014 - 20

4 Ads 82/2011 - 44

3 Ads 50/2013 - 32


přidejte vlastní popisek

60 Ad 15/2019-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobce: nezl. X zastoupený advokátkou JUDr. Pavlou Martínkovou se sídlem 1. máje 144, 385 01 Vimperk

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. SZ/MPSV-2019/25850-913, čj. MPSV-2019/176956-913,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. SZ/MPSV-2019/25850-913, čj. MPSV-2019/176956-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 22. 10. 2018 podal žalobce (prostřednictvím svého zákonného zástupce) žádost o příspěvek na péči. Následně dne 14. 11. 2018 provedl Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“), sociální šetření v místě bydliště žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby.

2. Dne 17. 12. 2018 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Prachatice posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely příspěvku na péči. Okresní správa sociálního zabezpečení Prachatice dospěla k závěru, že nejde o osobu, které se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o sociálních službách“), považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce nevede k neschopnosti zvládat alespoň tři základní životní potřeby. Žalobce dle závěru Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní pomoc pouze při dvou základních životních potřebách, a to při komunikaci a péči o zdraví.

3. V návaznosti na posouzení Okresní správou sociálního zabezpečení Prachatice, vydal správní orgán prvního stupně dne 9. 1. 2019, sp. zn. UP/67524/2018/SS, čj. 423/2019/VIM, rozhodnutí, jímž příspěvek na péči pro žalobce nepřiznal.

4. Žalovaný si za účelem posouzení stupně závislosti žalobce na péči jiné fyzické osoby vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která ve svém posudku ze dne 24. 4. 2019 dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze jednu základní životní potřebu, a to péči o zdraví, a že žalobce nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

5. Žalobce požádal dne 7. 5. 2019 o nové posouzení zdravotního stavu. Posudková komise ve svém doplněném posudku dne 13. 8. 2019 setrvala na svém původním závěru, že žalobce nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, avšak přehodnotila původní nezvládání jedné základní životní potřeby nově na dvě nezvládnuté základní životní potřeby, a to nezvládnutí péče o zdraví a osobních aktivit.

6. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 4. 11. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce úvodem shrnul dosavadní průběh řízení. S žalobou napadeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil, a nadále setrval na svém názoru, že nezvládá v přijatelném standardu nejméně tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, osobní aktivity, orientaci, komunikaci a péči o domácnost, což je zřejmé z jeho rozsáhlé dokumentace, a tak jeho postižení zakládá nárok na přiznání příspěvku na péči pro závislost ve II. stupni.

9. Žalobce navrhl, aby krajský soud přezkoumal jeho zdravotní stav a stupeň závislosti na péči druhé osoby prostřednictvím nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Žalobce dále navrhl provedení důkazů výslechem žalobce a jeho matky a zdravotní dokumentací žalobce.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný stručně shrnul dosavadní průběh řízení.

12. K námitce žalobce, že nezvládá nejméně tři základní potřeby, žalovaný uvedl, že v řízení o žádosti žalobce došlo k důkladnému přezkoumání jeho stavu a správní orgány i posudková komise své závěry řádně zdůvodnili. Nad rámec uvedeného žalovaný zdůraznil, že žalobcem namítaná potřeba péče o domácnost se dle § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách nehodnotí u osob mladších 18 let věku, přičemž žalobci je pouze 9 let.

13. K návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku za účelem opětovného posouzení žalobcova zdravotního stavu žalovaný uvedl, že zdravotní stav žalobce byl v řízení o jeho žádosti přezkoumán celkem třikrát se shodným výsledkem. Předmětné posudky vycházely ze značného množství podkladů, a to zejména z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a nálezů specializovaných lékařů včetně lékařských zpráv dodatečně doložených žalobcem. Posudková komise zasedala vždy v řádném složení a v posudcích vypořádala veškeré rozhodující skutečnosti a námitky žalobce, přičemž přesvědčivost jednotlivých posudků žalobce v průběhu řízení nikterak nezpochybnil. Dle žalovaného by tak další přezkum žalobcova stavu byl nadbytečný a nehospodárný.

14. Závěrem žalovaný konstatoval, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, a že postupoval v souladu se zákonem, a své závěry vyčerpávajícím způsobem odůvodnil s odkazem na zjištěný zdravotní stav žalobce.

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

17. Žaloba je důvodná.

18. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

19. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

20. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“

21. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách; dle § 9 odst. 3 téhož zákona se péče o domácnost u osob do 18 let věku nehodnotí).

22. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

23. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“

24. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

25. Při hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, nejsou dostatečně odůvodněny, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, jakož i postup ze strany správních orgánů vyvolávají v daném případě pochybnosti.

26. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25).

27. V případě prvního posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 17. 12. 2018, vycházel posudkový lékař ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře ze dne 29. 11. 2018 a z dalších nálezů odborných lékařů, konkrétně z psychiatrického vyšetření z nemocnice v Opařanech ze dne 24. 10. 2018, z psychologického vyšetření ze dne 28. 8. 2017, a ze sociálního šetření ze dne 14. 11. 2018. Posudkový lékař v tomto posudku dospěl k závěru, že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby, a to komunikaci a péči o zdraví. Tento posudek pouze shrnuje některé lékařské zprávy a protokol ze sociálního šetření, aniž by jakkoliv hodnotil základní životní potřeby a jejich obsahovou konkretizaci ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“). Takovýto posudek nelze považovat za úplný a přesvědčivý.

28. V případě druhého posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 24. 4. 2019 vycházela posudková komise z posudkového spisu Okresní správy asociálního zabezpečení Prachatice, ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře ze dne 29. 11. 2018, z nálezu zaslaného žalobcem ze dne 18. 2. 2019, ze sociálního šetření ze dne 14. 11. 2018 (v posudku patrně mylně uvedeno datum 4. 11. 2018), z psychiatrického vyšetření nemocnice v Opařanech ze dne 24. 10. 2018, a ze zdravotní dokumentace léčebny v Opařanech. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze jednu základní potřebu, a to péči o zdraví. Komunikaci oproti předchozímu posudku posoudila komise za zvládnutou. Ani tento posudek neobsahuje posouzení všech jednotlivých základních životních potřeb. Je zaměřen převážně na nezvládnutí péče o zdraví. K ostatním základním životním potřebám se posudek buď nevyjadřuje, nebo se k nim vyjadřuje pouze velmi stroze, a se závěry sociálního šetření, dle kterého je nutný dohled při stravování, a je zapotřebí matčina intervence při obouvání, oblékání a tělesné hygieně, se vypořádává pouze tak, že žalobcův stav potřebu mimořádné péče při těchto aktivitách nezdůvodňuje. Toto zhodnocení je doprovázeno přílohovou tabulkou, která sestává toliko ze seznamu jednotlivých životních potřeb a vedle nich bez bližšího odůvodnění uvedeného závěru buď „zvládá“ či „nezvládá“.

29. V doplněném třetím posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 13. 8. 2019 vycházela posudková komise z podkladů uvedených ve druhém posudku, a nad rámec již uvedeného ještě z podkladů zaslaných žalobcem (zprávy z lékařských vyšetření). Dle předložené dokumentace došla posudková komise k závěru, že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby, a sice péči o zdraví a nově osobní aktivity. Posudková komise zde sice rozšířila podklady, ze kterých vycházela, nicméně k námitkám žalobce ze dne 7. 5. 2019 uvedla v podstatě pouze tolik, že u ostatních základních životních potřeb platí původní rozvaha, a že jednotlivá tvrzení žalobce popírají předložené nálezy a lékařské zprávy. Součástí tohoto posudku je opět přílohová tabulka, která stejně jako v předchozím případě neobsahuje nic jiného, než výčet základních životních potřeb a závěr buď „zvládá“ či „nezvládá“.

30. Ani v jednom z uvedených případů nebyl žalobce jednání komise přítomen a nebyl k posouzení svého zdravotního stavu ani zván, neboť dle posudkových lékařů byla zdravotní dokumentace žalobce dostatečná k posouzení žalobcova zdravotního stavu.

31. Nejvyšší správní soud se již v minulosti otázkou účasti posuzovaného na jednání posudkové komise zabýval ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2011, čj. 4 Ads 82/2011-44. V právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[p]římé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“

32. Obdobně se touto problematikou zabýval Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013-32, ve kterém došel k závěru, že „i podle další judikatury Nejvyššího správního soudu je vyšetření posuzovaného při jednání komise základním prostředkem pro odstraňování rozporů mezi závěry sociálního šetření a posudkovým hodnocením posudkové komise. V takovém případě je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, přístupný na www.nssoud.cz).

33. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v daném případě bylo na místě žalobce k jednání posudkové komise přizvat, neboť pro opačný postup nebyly dány žádné relevantní důvody. Nelze přehlédnout, že v posuzované věci byly za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s příspěvkem na péči vydány celkem tři posudky, které dospěly ke třem různým výsledkům, aniž by žalobcův stav posudková komise byť jedinkrát přímo (fyzicky) zjišťovala.

34. Za této situace je třeba klást na odůvodnění posudkových závěrů zvýšené požadavky. Posudková komise tak musí především úplným a přesvědčivým způsobem vyložit to, z jakých důvodů při nezměněném skutkovém základu dospěla k odlišnému posouzení nejen vůči předchozím posudkům, ale též oproti dalším podkladům obsaženým ve spisu. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

35. Posudková komise se nedostatečným způsobem vypořádala s rozporem mezi skutečnostmi zjištěnými během sociálního šetření dne 14. 11. 2018 a dřívějšími posudky, a to v oblasti základní životní potřeby hygieny. Záznam sociálního šetření o žalobci uvádí, že „[r]anní hygienu žadatel dle sdělení zvládá nedbale, je nutný dohled. Zuby je nutné dočišťovat a kontrolovat, žadatel ústní hygienu provádí nedokonale či vůbec. Celkovou hygienu sám nezvládá, matka žadateli napouští vodu do vany a žadatele doumývá a myje vlasy. Madla k dispozici nemá. Stříhání nehtů zajišťuje matka.“ Dle posudku posudkové komise však žalobce tuto základní životní potřebu zvládá. Posudková komise ve svém posudku ze dne 13. 8. 2019 uvedla, že „[p]osuzovaný nemá takovou poruchu struktur a funkcí, které by zdůvodnily neschopnost zvládat zde hodnocení aktivity. Osobnostní rysy s dominující emoční úzkostnou dysregulací zde podmiňují péči zvýšenou, nikoliv však mimořádnou.“

36. Dle § 2a vyhlášky však platí, že „[p]okud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ Dle písmene f) přílohy č. 1 k vyhlášce se pak v souvislosti s tělesnou hygienou „[z]a schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět

celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.“

37. Ačkoliv z výsledku sociálního šetření vyplývá, že žalobce nezvládá dodržování tělesné hygieny, mytí a osušování jednotlivých částí těla, posudková komise uzavřela své hodnocení s tím, že zde nejsou poruchy, které by neschopnost zvládnutí této základní potřeby zdůvodňovaly. Krajský soud toto odůvodnění považuje za nedostatečné. Osušování jednotlivých částí těla a ústní hygiena jsou totiž aktivitami výslovně vyžadovanými pro zvládnutí základní životní potřeby tělesné hygieny.

38. Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že posudková komise dostatečně nezohlednila požadavek § 2a vyhlášky, dle kterého je nutné posuzovat zvládnutí základní životní potřeby hygieny skrze dílčí aktivity vymezené v příloze č. 1 vyhlášky.

39. Rozdílné posouzení některých úkonů, resp. aktivit nutných pro stanovení stupně závislosti žalobce bez bližší specifikace a přesvědčivého zdůvodnění v žalobou napadeném rozhodnutí, při absenci posuzované osoby (žalobce) na jednáních posudkové komise, pokládá krajský soud za pochybení, které ve svém důsledku mohlo mít za následek i nesprávné rozhodnuté v posuzované věci. Žalovaný tak nedostatečně zjistil skutkový stav, o němž nelze mít důvodné pochybnosti.

40. Pro úplnost krajský soud dodává, že výslech matky a žalobce neprovedl, neboť za dané situace považoval krajský soud tyto důkazy za nadbytečné. Z téhož důvodu krajský soud neprovedl ani navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví.

V. Závěr a náklady řízení

41. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 2 600 Kč. Jelikož je zástupkyně žalobce plátkyní DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 3 146 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 12. března 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru