Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 13/2019 - 55Rozsudek KSCB ze dne 17.03.2020

Prejudikatura

5 Ads 202/2016 - 29


přidejte vlastní popisek

60 Ad 13/2019-55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: M. V., narozena zastoupená advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2019, čj. X, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 8. 2019, čj. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2019, čj. X, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 8. 2019, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 4. 2019, čj. X, snížila žalobkyni od 20. 4. 2019 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Od 20. 4. 2019 tak žalobkyni náležel invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 180 Kč.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. 3. Dne 14. 8. 2019 vydala žalovaná opravné rozhodnutí, jímž pouze opravila zřejmou nesprávnost a uvedla v rozhodnutí správně jméno žalobkyně.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 4. 10. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobkyně považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť je přesvědčena, že splňuje zákonem dané podmínky pro přiznání invalidního důchodu vyššího než prvního stupně.

6. Dle žalobkyně žalobou napadené rozhodnutí významným způsobem podhodnocuje dopady nepříznivého zdravotního stavu na žalobčinu schopnost pracovat. Žalobkyně si nedokáže představit, jaké zaměstnání, a u jakého zaměstnavatele by mohla vykonávat v situaci, kdy vinou svého onemocnění může být každý týden několik dní neschopná ráno vstát z postele, opustit domov a dorazit do zaměstnání kde bude spolehlivě vykonávat zadané úkoly.

7. Žalobkyně vytkla žalované, že její sníženou pracovní neschopnost zaviněnou zdravotními problémy zaměňuje za neochotu či nedostatek vůle pracovat. 8. Žalovaná dále jednostranně hodnotila shromážděné podklady pro rozhodnutí v neprospěch žalobkyně. To se týká zejména informací o předchozích pracovních pokusech žalobkyně. Například žalovaná dvakrát v rozhodnutí zmínila brigádní práci žalobkyně v České spořitelně, kterou získala díky své příbuzné. Jednalo se o úklidové práce v rozsahu 1 hodiny každý pracovní den a nebyla v kontaktu s lidmi, čímž byl prostor pro vznik stresu minimální. To, že byla žalobkyně schopná takovou práci vykonávat, nevypovídá nic o tom, že by její pracovní schopnost klesla maximálně o 49 %.

9. Žalovaná zcela pomíjí, že pracovní pokus žalobkyně v pizzerii v P. v závěru roku 2017 skončil její psychiatrickou hospitalizací. Přitom se jednalo o práci jednou týdně, konkrétně v sobotu v časovém rozsahu práce cca 5 hodin.

10. Dle žalobkyně žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci, neboť uvedla informaci o tom, že žalobkyně pracovala na více pracovištích, aniž by posuzovala či vyhodnocovala, o jakou brigádu se jednalo a jak tato vypovídá o schopnosti žalobkyně pracovat. V daném případě se jednalo o brigádu v podobě distribuce kosmetiky A., a ačkoliv žalobkyně většinu práce vykonávala z domova, dostávala se přesto do stresových situací, které dle jejího názoru přispívaly ke zhoršení jejího zdravotního stavu.

11. Žalobou napadené rozhodnutí vykládá v neprospěch žalobkyně také závěry psychologického vyšetření provedeného PhDr. B. a čestné prohlášení žalobčiny matky, paní O. V. Toto prohlášení žalovaná dezinterpretovala tak, že řada úkonů pomoci poskytované žalobkyni matkou by bylo možné zařadit do běžné výpomoci dceři. Tento závěr žalované zcela pomíjí to, že matka žalobkyně výslovně uvedla, že tuto pomoc potřebuje žalobkyně prakticky denně.

12. Za zcela neprofesionální označila žalobkyně poznámku posudkového lékaře v rámci posudku ze dne 24. 6. 2019, podle kterého „[j]e mnoho žen, které mají děti a domácnost a chodí do práce, toto snad ani nemůže být důvodem k invaliditě.“ Dle žalobkyně tak posudkový lékař naznačil, že ve skutečnosti nevěří v reálnost problémů žalobkyně, a že jsou tyto problémy ze strany žalobkyně zveličovány ve snaze získat invalidní důchod.

13. Žalovaná dle žalobkyně nezohlednila astmatické problémy žalobkyně, k čemuž žalobkyně přiložila zprávu z vyšetření ze dne 8. 7. 2019. 14. Žalobkyně dále namítla, že žalobou napadené rozhodnutí nesprávně vyhodnocuje zařazení zdravotních problémů žalobkyně do kategorií daných vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

15. Žalobkyně dále setrvala na své námitce, dle které se žalobou napadené rozhodnutí nezabývá posudkovými hledisky, která jsou obsažena v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobou napadené rozhodnutí pouze s využitím závěrů posudku ze dne 24. 6. 2019 uvádí, že ať již by se jednalo o položku 3 nebo 4 kapitoly V. vyhlášky o posuzování invalidity, nemůže jít o zvlášť těžký stupeň postižení, ani se nemůže jednat o postižení těžké. Dle žalobkyně je tento závěr nepřezkoumatelný, jestliže z žalobou napadeného rozhodnutí ani z podkladového posudku nevyplývá, zda vůbec a jak vzal posudkový lékař v rámci posouzení do úvahy právním předpisem závazně stanovená posudkové hlediska uvedená u obou zvažovaných položek.

16. V neposlední řadě žalobkyně namítla, že žalobou napadené rozhodnutí v odůvodnění toho, proč se nejedná o zvlášť těžké či alespoň těžké postižení, cituje pouze část právním předpisem definovaných podmínek. Zjevně tak nedošlo ke komplexnímu posouzení žalobčina zdravotního stavu.

17. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 8. 2019, jakož i rozhodnutí ze dne 1. 4. 2019, zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

18. Žalovaná uvedla, že se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření, přičemž se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvalé, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než doposud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

19. Žalovaná připomněla, že je v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněného dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, a v rámci řízení o námitkách poté posudkem svého lékařem, neboť obdobně jako při posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti z oboru medicíny, a též v oboru posudkového lékařství.

20. Žalobou napadené rozhodnutí bylo dle žalované vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 24. 6. 2019, který dle názoru žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi.

21. Žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jen „posudková komise“). Žalovaná nad rámec uvedeného dodala, že se pro účely posouzení vychází ze zdravotnické dokumentace, soustředěné k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Nelze tak přihlédnout ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání rozhodnutí.

22. Žalovaná setrvala na svém rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout.

IV. Podstatný obsah spisu

23. V rozhodnutí ze dne 1. 4. 2019 žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 13. 3. 2019, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronické psychotické onemocnění hraničního typu se značným snížením úrovně sociálního fungování s mírnou residuální symptomatikou. Postižení žalobkyně podřadil pod kapitolu V položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 45 %.

24. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 24. 6. 2019. Posudkový lékař v něm taktéž dospěl k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně středně těžké funkční postižení podřaditelné pod kapitolu V položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 45 %. Posudkový lékař neshledal, že by další postižení byla takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby mohla snížení pracovní schopnosti ovlivnit; nepřistoupil proto k aplikaci korekčních faktorů.

25. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 27. 2. 2020 jsou založeny na č. l. 38-52 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrno, že se žalobkyně jednání komise zúčastnila. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo v době vydání rozhodnutí žalované schizoafektivní porucha smíšeného typu, přičemž se jedná o středně těžké funkční postižení odpovídající kapitole V položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; s ohledem na tíži příznaků stanovila posudková komise míru snížení pracovní schopnosti žalobkyně na 45 % a s ohledem na další zdravotní postižení a původní profesi žalobkyně zvýšila posudková komise horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 55 %.

26. Za účelem provedení důkazu tímto posudkem krajský soud původně nařídil jednání na 6. 4. 2020. Ve světle aktuální krizové situace způsobené pandemií onemocnění COVID-19 vedoucí v České republice k vyhlášení nouzového stavu a celostátní karantény však krajský soud dospěl k závěru, že soudní jednání by představovalo zbytečné riziko pro všechny zúčastněné. Zároveň si je však krajský soud vědom toho, že odklad jednání v tak citlivé věci, jakou je výše invalidního důchodu, by pro žalobkyni mohl představovat významnou komplikaci, a to tím spíše s ohledem na současné události. Krajský soud proto rozhodl ve věci bez jednání. Vycházel přitom z toho, že posudek posudkové komise ze dne 27. 2. 2020 byl účastníkům řízení zaslán dne 10. 3. 2020, jeho obsah je jim tedy znám a mohli se k němu i písemně vyjádřit. Jakkoli tedy formální neprovedení důkazu uvedeným posudkem při jednání představuje vadu řízení, s ohledem na shora uvedené krajský soud nepovažuje tuto vadu za natolik závažnou, aby mohla zapříčinit nezákonnost jeho rozhodnutí; soud z tohoto posudku tudíž při svém rozhodování vycházel a učinil z něj výše popsaná zjištění.

V. Právní hodnocení krajského soudu 27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

28. Žaloba je důvodná. 29. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

30. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 25).

31. Žalobkyně konkretizovala námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pouze v tom, že z žalobou napadeného rozhodnutí ani z podkladového posudku nevyplývá, zda vůbec a jak vzal posudkový lékař v rámci posouzení do úvahy právním předpisem závazně stanovená posudková hlediska uvedené u obou zvažovaných položek. K tomuto krajský soud uvádí, že žalovaná ve svém rozhodnutí vyšla z lékařského posudku ze dne 24. 6. 2019, na základě kterého ve věci rozhodla. Tento posudek reaguje na žalobčiny námitky a dostatečným způsobem se s nimi vypořádává. Jelikož nelze po žalované, stejně jako po soudu, požadovat, aby disponovala lékařskými znalostmi, musela žalovaná vzít za své závěry obsažené v lékařském posudku. Z tohoto nelze a priori dovozovat nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí a krajský soud tudíž shledal tuto námitku nedůvodnou.

32. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

33. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

34. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborné lékařky z oblasti psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je schizoafektivní porucha smíšeného typu. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 45 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje; žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na kvalifikaci, a to alespoň o 1/2. Posudková komise dále uvedla, že zdravotní postižení má podstatný vliv na žalobčinu pracovní schopnost. Konečně se pak posudek vypořádává i s možností využití korekčních faktorů podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise také přihlédla k žalobčiným dalším onemocněním a její původní profesi, v důsledku čehož zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkových 55 %.

35. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55 % pokles její pracovní schopnosti.

36. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku schizoafektivní poruchy smíšeného typu činí 55 %. Za této situace nebyl důvod ke snížení stupně invalidity ze třetího stupně na první stupeň. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

37. Nad rámec již uvedeného krajský soud uvádí, že se ostatními námitkami žalobkyně směřujícími k profesionalitě lékařů a k posudkovým závěrům nezabýval, neboť by jejich posouzení nemělo v daném případě vliv na rozhodnutí ve věci samé.

VI. Závěr a náklady řízení

38. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); posudek posudkové komise přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

39. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

40. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. 41. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3

a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč

(§ 13 odst. 3 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 2 600 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 3 146 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 17. března 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru