Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 Ad 1/2021 - 25Rozsudek KSCB ze dne 22.04.2021

Prejudikatura

8 Ads 138/2014 - 73

3 Ads 24/2013 - 34

4 Ads 75/2014 - 20


přidejte vlastní popisek

60 Ad 1/2021-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: M. B. bytem X

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. SZ/MPSV-2020/136104-913, č. j. MPSV-2020/218720-913,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. SZ/MPSV-2020/136104-913 č. j. MPSV-2020/218720-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 30. 4. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobkyně na příspěvek na péči a jeho výše.

2. Dne 26. 5. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření formou dotazníku (z důvodu prevence v rámci onemocnění Covid-19), při kterém zjišťoval schopnost samostatného života žalobkyni v přirozeném sociálním prostředí včetně schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

3. Dle výsledku sociálního šetření je žalobkyně schopna samostatného stoje a postaví se sama. Je mobilní, ale sama nikam nechodí, neboť trpí záchvaty, které vyvolává jakékoliv převýšení (překážka, schody, obrubníky, apod.). Má problémy i ve volném prostoru, kde se nemá čeho chytit. Celý den je doma. Při delším stoji na jednom místě se jí motá hlava a dochází i k pádům. Ujde cca 200 metrů, ale trasu má předem naplánovanou tak, aby se mohla něčeho chytit. Při nastupování a vystupování z dopravních prostředků má problém s převýšením na schodech a dochází k epileptickému záchvatu a někdy ji i autobus přivře do dveří, pročež dopravními prostředky nikdy nejezdí sama. Žalobkyně je orientovaná místem, zrakem, sluchem, osobami a časem a zvládá komunikovat verbálně i písemně a obsluhuje mobilní telefon. Obědy vaří známá nebo manžel žalobkyně. Další osoba jídlo naservíruje a u stolu se žalobkyně nají sama. Jídle je naporcované, neboť žalobkyně při záchvatu není schopna manipulovat s nožem a dochází k pořezání. Manžel stravu i ohřívá. Teplé nápoje připravuje každé ráno manžel. Pitný režim pak dodržuje sama. Kuchyňské spotřebiče neobsluhuje, neboť se již stalo, že si žalobkyně spálila kus oblečení od hořáku plynu. Žalobkyně se obleče a obuje samostatně v sedě. Je schopna si i vybrat oblečení. Malou hygienu žalobkyně zvládne sama v koupelně, opláchne si obličej, vyčistí si zuby a učeše se. Velká hygiena probíhá ve vaně, přičemž do vany i ven z vany jí pomáhá další osoba. Při sprchování musí být přítomna další osoba, neboť dochází k pádům ve vaně i při vylézání z vany. Stříhání nehtů a holení zajišťuje další osoba. Na toaletu si žalobkyně dojde samostatně. Žalobkyně je schopna sama dodržovat léčebný režim, nicméně k lékaři ji vozí další osoba. Žalobkyně pobírá invalidní důchod, který chodí na společný účet s manželem; hodnotu peněz rozezná. Žalobkyně nezvládá péči o domácnost, neboť nakupuje pouze v doprovodu další osoby, popřípadě zvládne vyřídit osobní věci na úřadech a doprovodit děti do školy. Ostatní záležitosti musí zajišťovat manžel. Žalobkyně je vdaná a žije s manželem a 2 společnými dětmi v bytovém domě. Ve volném čase sleduje televizi, počítač nebo se učí s dětmi.

4. Dne 28. 5. 2020 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec posouzení zdravotního stavu žalobkyně, při kterém vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. X ze dne 26. 9. 2019, z dalších nálezů odborných lékařů a výsledku provedeného sociálního šetření ze dne 26. 5. 2020. Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec dospěla k závěru, že žalobkyně je osobou, která se dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost). Za nezvládnuté základní životní potřeby označila stravování, osobní aktivity a péči o domácnost.

5. Na základě výše uvedeného posouzení správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. SZ/113131/2012/AIS-SSL, čj. 4784/2020/DAC, přiznal žalobkyni od července 2020 příspěvek na péči ve výši 880 Kč.

6. Žalobkyně s výsledkem posouzení zdravotního stavu okresní správnou sociálního zabezpečení nesouhlasila a dne 19. 6. 2020 podala odvolání.

7. Žalovaný si za účelem posouzení stupně závislosti žalobkyně na péči jiné fyzické osoby vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která ve svém posudku ze dne 22. 10. 2020 dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobkyně na základě uvedeného není osobou závislou na pomoci jiné osoby.

8. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2020 tak, že žalobkyni od listopadu 2020 příspěvek na péči odňal.

II. Shrnutí žaloby

9. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 17. 1. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 11. 11. 2020. Dvouměsíční lhůta stanovená zákonem pro podání správní žaloby proti rozhodnutí tak uplynula dne 11. 1. 2021. Součástí podané žaloby byla i žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby, kterou žalobkyně odůvodnila vyhlášeným nouzovým stavem, v jehož důsledku si nemohla zajistit odbornou konzultaci k žalobou napadenému rozhodnutí (pozn.: krajský soud usnesením ze dne 28. 1. 2021, čj. 60 Ad 1/2021-16, zmeškání lhůty k podání žaloby prominul).

10. Žalobkyně uvedla, že je její zdravotní stav dlouhodobě (téměř celoživotně) velmi nepříznivý, neboť od 15 let trpí epileptickými záchvaty a i přes vytrvalou snahu lékařů není zatím v možnostech současné medicíny tento stav zlepšit. Od roku 2010 pobírala žalobkyně příspěvek na péči, neboť dříve netušila, že takový příspěvek existuje. Od roku 2010 byl stupeň závislosti žalobkyně na pomoci další osoby posuzován stále stejně, což je s ohledem na charakter žalobčina onemocnění logické. Zdravotní stav žalobkyně se nelepší a naopak v poslední době vnímá spíše postupné zhoršování v důsledku základního onemocnění.

11. Žalobkyně uvedla, že není schopna zvládat více než 6 základních životních potřeb, které byly specifikovány v dotazníku sociálního šetření.

12. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný rozhodl na základě posudku posudkové komise, jenž označil za stěžejní a ve své podstatě jediný podklad pro rozhodnutí. Posudek je formálně sepsán dle zákona, ve skutečnosti však zcela ignoruje provedené sociální šetření a svým „kreativním výkladem“ převrací význam znění vyhlášky č. 505/2006 Sb., vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). V neposlední řadě žalobkyně spatřuje v posudku nepochopitelnou snahu bagatelizovat důsledky závažného neurologického onemocnění v poměru k těžkému anatomickému postižení (ztráta končetin).

13. Dle žalobkyně posudek posudkové komise naprosto popírá § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. a dodala, že posudková komise nemá právo na vlastní výklad zákona, stejně jako nemá právo hodnotit, jak moc je péče o závislou osobu „preventivní“ nebo nezbytná – to určuje pouze zákon. I přes trvale poskytovanou péči dochází u žalobkyně k neustálým zraněním, která jsou průběžně doložena ve zdravotnické dokumentaci.

14. Závěrem žalobkyně uvedla, že u ní dochází průběžně ke zhoršování celkového stavu, a to jak v oblasti psychické (kognitivní funkce), tak v oblasti fyzických následků každodenních epileptických záchvatů.

15. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný se nejprve vyjádřil k opožděnosti žaloby a s ní souvisejícím prominutím zmeškání lhůty.

17. Dále uvedl, že žalobkyně nikterak nekonkretizuje, v jakých bodech se posudková komise odchýlila od záznamu ze sociálního šetření.

18. Žalovaný připomněl, že při sociálním šetření je zjišťována schopnost samostatného života žalobkyně v jejím přirozeném sociálním prostředí, přičemž sociální šetření je podpůrným prostředkem při posuzování stupně závislosti posudkovými lékaři. Sociální šetření je prováděno formou pozorování a rozhovoru, přičemž sociální pracovník při svém hodnocení vychází z informací, které získal v aktuálním čase, tj. v časovém úseku samotného provádění sociálního šetření.

19. Žalovaný dále sdělil, že posudková komise vyhází jak ze zdravotní dokumentace, tak z výsledku sociálního šetření, přičemž míru popsané pomoci při sociálním šetření musí dát posuzující lékař do souvislosti s objektivizovanou mírou funkčního postižení.

20. Žalovaný nad rámec uvedeného vysvětlil postup posudkové komise včetně obecných východisek při posuzování zdravotního stavu.

21. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. K otázce včasnosti žaloby krajský soud pouze poznamenává, že shora citovaným usnesením čj. 60 Ad 1/2021-16 žalobkyni zmeškání lhůty prominul. Věcnému posouzení žaloby tudíž nic nebrání.

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

24. Žaloba je důvodná. 25. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobkyně zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil. Žalovaný sice uvádí, že žalobkyně nikterak nekonkretizuje, v čem mají být závěry posudkové komise nesprávné, avšak žalobkyně výslovně uvedla, že dle jejího názoru nezvládá 6 základních životních potřeb specifikovaných ve shora uvedeném dotazníku. Je tedy zřejmé, že žalobkyně spatřuje nesprávnost posudku posudkové komise v těch bodech, v nichž oproti dotazníku nezvládnutí potřeb neuznala.

26. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

27. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách „[o]soba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.“

28. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách).

29. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

30. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“

31. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

32. Při hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, nejsou dostatečně odůvodněny, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, jakož i postup ze strany správních orgánů, vyvolávají v daném případě pochybnosti.

33. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

34. V případě prvního posudku o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 28. 5. 2020 vycházela posudková lékařka ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře ze dne 26. 9. 2019 a dalších nálezů odborných lékařů - konkrétně z neurologického vyšetření ze dne 23. 9. 2019 a ze dne 6. 1. 2020 a dále z propouštěcí zprávy neurologa ze dne 4. 10. 2017. Nedílnou součástí dokumentace byl i záznam ze sociálního šetření ze dne 26. 5. 2020. Posudková lékařka v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá tři základní životní potřeby, a to stravování, osobní aktivity a péči o domácnost. Tento posudek pouze shrnuje některé lékařské zprávy a protokol ze sociálního šetření, aniž by jakkoliv hodnotil základní životní potřeby a jejich obsahovou konkretizaci ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. Takovýto posudek nelze považovat za úplný a přesvědčivý.

35. V případě posudku o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 22. 10. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a neurologa) z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec, ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, z dalších lékařských nálezů zaslaných žalobcem a ze sociálního šetření ze dne 26. 5. 2020. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá pouze dvě základní potřeby, a to osobní aktivity a péči o domácnost. Ani tento posudek neobsahuje posouzení všech jednotlivých základních životních potřeb, přičemž neobsahuje ani bližší odůvodnění nezvládnutí dvou výše uvedených základních životních potřeb. Je zaměřen převážně na nezvládnutí pouze základní životní potřeby stravování, mobility a tělesné hygieny, u kterých posudková komise konstatovala jejich zvládnutí. K ostatním základním životním potřebám se posudek buď nevyjadřuje, nebo se k nim vyjadřuje pouze velmi stroze. Toto zhodnocení je doprovázeno přílohovou tabulkou, která sestává toliko ze seznamu jednotlivých životních potřeb a vedle nich bez bližšího odůvodnění uvedeného závěru buď „zvládá“ či „nezvládá“.

36. Žalobkyně nadto nebyla jednání posudkové komise přítomna a nebyla přítomna ani v případě prvního posouzení zdravotního stavu dne 28. 5. 2020, neboť dle posudkových lékařů je podkladová dokumentace dostatečným podkladem k projednání nyní posuzované věci i v nepřítomnosti žalobkyně.

37. V zásadě platí, že posudková komise musí především úplným a přesvědčivým způsobem vyložit to, na základě jakých skutkových zjištění dospěla k závěrům v posudku uvedeným. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

38. Sociální šetření za normálních okolností (mimo dobu výskytu onemocnění Covid-19) probíhá ve formě místního šetření sociálním pracovníkem, který během sociálního šetření v místě bydliště posuzované osoby pozoruje osobu v jejím přirozeném prostředí a formou otázek zjišťuje další okolnosti. V nyní posuzovaném případě ale právě s ohledem na výskyt onemocnění Covid-19 sociální šetření ve výše uvedené formě neproběhlo a bylo nahrazeno dotazníkem, který žalobkyně na pokyn správního orgánu prvního stupně samostatně vyplnila a odevzdala. Jakkoliv krajský sodu rozumí tomu, že současná situace komplikuje osobní návštěvu sociálního pracovníka v místě bydliště žalobkyně, nepovažuje v nynějším případě vypracování záznamu ze sociálního šetření pouze na základě žalobkyní vyplněného dotazníku za dostatečné. Z dotazníku totiž nevyplývají další rozhodné skutečnosti, jako je například četnost záchvatů žalobkyně či schopnost samostatně vykonávat jednotlivé činnosti, neboť žalobkyně nemohla objektivně tušit, které skutečnosti jsou či nejsou rozhodné pro posouzení jejího zdravotního stavu, resp. stupně závislosti.

39. Ze záznamu o sociálním šetření vyšla i posudková komise, která se nedostatečným způsobem vypořádala se skutečnostmi uvedenými v záznamu ze sociálního šetření, a to především ve vztahu k základním životním potřebám mobility a hygieny.

40. Záznam sociálního šetření o mobilitě uvádí (jde v podstatě o vyjádření žalobkyně v rámci dotazníku, neboť sociální šetření samo o sobě jiný popis skutečností ve vztahu k mobilitě neobsahuje) následující: „Žadatelka zvládne vstát a posadit se sama. Je mobilní, ale sama nikam nechodí. Trpí záchvaty, které vyvolává jakékoliv převýšení (překážka) – schody, obrubníky. Má problémy i ve volném prostoru, kde se nemá čeho chytit. Celý den je doma. Při delším stoji na jednom místě se jí motá hlava a dochází i k pádům. Ujde cca 200 m, ale trasu má předem naplánovanou tak, aby se mohla něčeho chytit. Při nastupování a vystupování z dopravních prostředků má problém s převýšením na schodech a dochází k epileptickému záchvatu a někdy ji i autobus přivře do dveří. Dopravními prostředky nikdy sama nejezdí.“ Přesto dle posudku posudkové komise však žalobkyně tuto základní životní potřebu zvládá. Posudková komise ve svém posudku ze dne 22. 10. 2020 uvedla, že „u posuzované není prokázáno těžké omezení hybnosti dolních končetin, nejsou prokázány parézy končetin, které by byly objektivním podkladem k nezvládnutí chůze po rovině a po schodech s využitím facilitátorů a odpočinku.“ Krajský soud odůvodnění posudkové komise ve vztahu k mobilitě považuje za nedostatečné.

41. Dle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. platí, že „[p]okud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle písmene a) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. se pak v souvislosti s mobilitou „[z]a schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je“ (důraz doplněn).

42. Zejména ve vztahu k poslednímu bodu jsou veškerá posudková hodnocení založená ve spisu zcela nedostatečná. V případě žalobčina onemocnění je zapotřebí vzít v úvahu závěr, ke kterému došla i posudková komise, a sice že žalobkyně trpí epileptickými záchvaty, přičemž se dle podkladové dokumentace jedná o velmi těžký průběh nemoci a podávaná medikace měla jen parciální efekt. Z lékařských posudků tedy plyne, že žalobkyni může epileptický záchvat potkat prakticky kdykoli během dne, což se u ní také běžně děje, a to dle lékařských zpráv i opakovaně. Není přitom zřejmé, na základě čeho posudková komise dovodila zvládnutí všech dílčích činností uvedených v písmenu a) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., a to včetně bodu 7. Ten totiž zahrnuje nejen schopnost nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků, ale též jejich používání, přičemž z podstaty věci nepostačuje pouze samotný fyzický akt používání dopravního prostředku (řízení vozidla, přeprava prostředky hromadné dopravy apod.), nýbrž se musí jednat o schopnost jejich používání bezpečně (přinejmenším v míře běžně přijímané) a zároveň účelně (ve smyslu vědomé a cílené přepravy z místa na místo).

43. Ačkoliv krajský soud souhlasí s žalovaným v tom, že dle lékařských posudků žalobkyně povětšinou výše uvedené činnosti v rámci mobility zvládá, nastávají u ní (a to nepravidelně a náhodně) stavy, za kterých neovládá své chování, pohyby a vnímání okolního světa. Na posuzovanou věc je třeba dle názoru krajského soudu pohlížet v širších souvislostech. Prostou logikou tak lze dospět k závěru, že žalobkyni nebude moci být vydán řidičský průkaz (nebude moci samostatně ovládat motorová vozidla) a stejně tak není možné, aby žalobkyně cestovala sama (využíval prostředky hromadné dopravy), neboť se může lehce stát, že nedokáže vystoupit, nedojede do požadované cílové destinace, potažmo nenastoupí v důsledku svého zdravotního stavu. Jinými slovy jak bezpečnost, tak účelnost používání dopravních prostředků jsou v případě žalobkyně pouze dílem náhody, přičemž s ohledem na těžký průběh žalobčina onemocnění lze v jejím případě považovat rizika s tím spojená za velmi vysoká. Pokud posudková komise přesvědčivým způsobem nezdůvodní, proč je žalobkyně schopna zvládat veškeré shora uvedené aktivity (včetně používání dopravních prostředků), pak nemůže dospět k závěru, že žalobkyně základní životní potřebu mobility zvládá.

44. Obdobný postoj zaujal zdejší soud i ve vztahu k otázce tělesné hygieny. Dle písmene f) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. se v souvislosti s tělesnou hygienou „[z]a schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se“. Taktéž v této souvislosti posudková komise akcentuje skutečnost, že žalobkyně netrpí pohybovými omezeními. Z odůvodnění posudku však není patrno, že by posudková komise vzala v úvahu charakter žalobčina postižení spočívající v opakovaných epileptických záchvatech, které u ní běžně nastávají několikrát během dne. Zůstává tedy nezodpovězenou otázkou, zda je žalobkyně schopna veškeré uvedené činnosti (byť s použitím kompenzačních pomůcek) skutečně bezpečně samostatně vykonávat, a to právě s ohledem na nepředvídatelnou povahu jejího omezení.

45. Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že posudková komise dostatečně nezohlednila požadavek § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., dle kterého je nutné posuzovat zvládnutí základní životní potřeby mobility a hygieny skrze dílčí aktivity vymezené v příloze č. 1 této vyhlášky a nevypořádala se přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem se všemi rozhodnými skutečnostmi.

46. Posudky obsažené ve správním spisu se pak přesvědčivě nevypořádávají ani s otázkou zvládání ostatních základních životních potřeb žalobkyně. Skutečnost, že se nejedná o mezi stranami sporné potřeby, nemění nic na faktu, že se s nimi musí posudek přesvědčivým a úplným způsobem vypořádat, aby bylo seznatelné, jakými úvahami byli posudkový lékař či posudková komise při svém rozhodování vedeni.

V. Závěr a náklady řízení

47. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

48. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšné žalobkyně pak ze soudního spisu neplyne, že by jí nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu jí krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 22. dubna 2021

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru