Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

60 A 3/2019 - 52Rozsudek KSCB ze dne 16.03.2020

Prejudikatura

1 As 96/2008 - 115

2 As 106/2010 - 141


přidejte vlastní popisek

60 A 3/2019-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobce: K.M., narozen X
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Sokolem
se sídlem Sokolská 1788/60, 120 00

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. ODSH 97051/2018/jary1 SO 3, čj. KUJCK 21649/2019,

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Trhové Sviny (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. X, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se žalobce dle správního orgánu prvního stupně dopustil tím, že ve vědomé nedbalosti v rozporu s § 4 písm. b) a § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu dne 12. 11. 2017 v době mezi 13:38 až 13:40 při jízdě osobním automobilem tovární značky X, státní poznávací značky X, na silnici II. třídy č. X ve směru od obce X začal na 17,1 km v katastru obce X při nájezdu do levotočivé zatáčky zleva předjíždět osobní automobil tovární značky X, státní poznávací značky X, řidičky D.Ř. narozené X, přičemž se následně začal vracet z protisměrného jízdního pruhu zpět do pravého jízdního pruhu tak, že narazil pravým předním bokem karoserie svého vozu do levého zadního boku karosérie vozu X, v důsledku čehož došlo ke škodě na obou vozidlech.

2. Správní orgán prvního stupně na základě výše uvedeného uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Mimoto žalobci rovněž uložil povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 24. 4. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce namítl, že nenaplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 ve spojení s § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu. V řízení před správními orgány nebylo prokázáno, že by v okamžiku předjíždění byla v protisměru jakákoli vozidla. Žalobce takovouto domněnku od počátku vylučuje, přičemž ani řidička D.Ř. či svědek E.Ř. nic takového nepotvrdili. Již tato skutečnost zakládá nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož nebylo prokázáno, že by žalobce ohrozil protijedoucí řidiče. Nebyl tak naplněn objekt skutkové podstaty přestupku a v důsledku toho ani její objektivní či subjektivní stránka. Je proto nepřípustné, aby žalovaný konstatoval, že žalobce svým jednáním ohrozil protijedoucí řidiče, jelikož toto tvrzení není podloženo žádným důkazem.

6. Žalobce dále správním orgánům vytkl nepřípustné upřednostňování výpovědi Dominiky Řezníčkové nad jeho vlastní. Žalobce od počátku správního řízení uváděl, že střet vozidel způsobila právě D.Ř., která v průběhu předjíždění neočekávaně asi metr před žalobcovým vozidlem vyjela do levého pruhu. Oproti tomu správní orgány bezdůvodně přisvědčily jejímu popisu nehody, dle něhož jel žalobce přímo za jejím vozidlem, načež začal její vozidlo předjíždět, aby se následně bez objasněného důvodu zařadil zpět za její vozidlo, s nímž se poté střetl. Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 137/05, uvedl, že v situaci „tvrzení proti tvrzení“ je nutno rozumné pochybnosti vyložit ve prospěch obviněného. Tento závěr je pak nutno aplikovat i ve správním trestání (v této souvislosti žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 As 27/2008-67, a ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS). Důkazem zakládajícím věrohodnost výpovědi D.Ř. nemůže být svědecká výpověď E.Ř., který je její osobou blízkou, což vzbuzuje pochybnosti o svědkově objektivitě a nestrannosti. Žalobcovu verzi události pak nevylučují ani důkazy získané v průběhu ohledání místa nehody.

7. Jako důkazní návrhy žalobce označil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, protokol o ústním jednání ze dne 19. 2. 2018, protokol o výslechu svědka ze dne 16. 4. 2018 a taktéž navrhl, aby krajský soud nechal zhotovit znalecký posudek z oboru doprava, popřípadě aby k vyhotovení takovéhoto posudku zavázal žalovaného ve zrušujícím rozhodnutí.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný uvedl, že žalobce zcela naplnil skutkovou podstatu přestupku v posuzované věci. Ke stejnému závěru dospělo i Ministerstvo dopravy, jak vyplývá z jeho sdělení ze dne 22. 5. 2019. Žalovaný dále podrobně zrekapituloval skutková zjištění učiněná v rámci správního řízení a uzavřel, že vina byla žalobci spolehlivě prokázána, a to nejen na základě výpovědi D.Ř.. Důkazní návrh znaleckým posudkem žalovaný označil za nadbytečný.

9. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání jejího odkladného účinku, jemuž však krajský soud usnesením ze dne 20. 5. 2019, čj. X, nevyhověl.

11. Žalovaný přípisem ze dne 7. 5. 2019 krajskému soudu sdělil, že žalobce ve věci podal podnět k zahájení přezkumného řízení, který žalovaný postoupil nadřízenému správnímu orgánu k vyřízení. Krajský soud proto usnesením ze dne 31. 5. 2019, čj. X, řízení dle § 48 odst. 3 písm. a) s. ř. s. přerušil. O výsledku přezkumného řízení, resp. zda bylo k podnětu žalobce skutečně zahájeno, již žalovaný dále krajský soud výslovně neinformoval. K dotazu soudu ze dne 27. 1. 2020 žalovaný krajskému soudu přípisem ze dne 28. 1. 2020 sdělil, že Ministerstvo dopravy důvody k zahájení přezkumného řízení neshledalo, o čemž účastníky řízení informovalo sdělením ze dne 22. 5. 2019, které bylo žalovanému doručeno dne 11. 6. 2019 a žalovaný jej společně s vyjádřením k žalobě (v němž se však o způsobu vyřízení podnětu nezmiňuje) a spisovým materiálem zaslal krajskému soudu dne 26. 7. 2019. Jelikož krajský soud zjistil, že odpadl důvod, pro který původně řízení přerušil, rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku dle § 48 odst. 6 s. ř. s. tak, že se v řízení pokračuje.

12. Krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. K tomu krajský soud nejprve poznamenává, že jakkoli shora uvedenou argumentaci žalobce uplatnil prvně až v samotné žalobě, s ohledem na otázky, jichž se dotýká, lze konstatovat, že se s ní již v podstatě vypořádaly správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích, přičemž krajský soud se s jejich závěry zcela ztotožnil. Jakkoli by tedy za této situace postačovalo na odůvodnění těchto rozhodnutí pouze odkázat, krajský soud přesto alespoň ve stručnosti dále vyloží klíčové důvody svého rozhodnutí.

15. Krajský soud především nepřisvědčil námitce, dle níž by správní orgány bezdůvodně upřednostnily výpověď D.Ř. nad jeho vlastní.

16. Z obsahu právního spisu je patrno, že správní orgány vycházely při svém rozhodování jednak z výpovědí žalobce, řidičky předjížděného vozidla D.Ř. a jejího spolujezdce E.Ř. a taktéž z výsledků šetření z místa nehody včetně obsáhlé fotodokumentace a náčrtku místa nehody. Mezi stranami je přitom nesporné, že k nehodě došlo v průběhu předjížděcího manévru, při němž žalobce narazil pravou přední částí svého vozidla do levé zadní části vozidla předjížděného. Sporné je mezi nimi naopak to, jakým konkrétním způsobem ke srážce došlo.

17. Krajský soud v této souvislosti předně uvádí, že v posuzované věci nenastala situace pouhého „tvrzení proti tvrzení“, jak žalobce sugeruje. Nelze přehlédnout, že zatímco výpověď D.Ř. z níž správní orgány vycházely při popisu skutku, potvrzuje jak výpověď jejího spolujezdce, tak také výsledek šetření místa nehody (umístění střepů a úlomků vzniklých srážkou vozidel), pro verzi předkládanou žalobcem nesvědčí vyjma jeho vlastního tvrzení zhola nic. Žalobcův odkaz na shora citovaný nález Ústavního soudu a judikaturu Nejvyššího správního soudu proto krajský soud považuje za nepřípadný.

18. Pokud by skutečně došlo ke srážce vozidel způsobem, jaký žalobce popisuje (tedy že vozidlo BMW vyjelo do levého pruhu), zanechala by taková srážka stopy takřka jistě také uprostřed vozovky a zejména pak v její levé části a nikoli zcela výhradně u jejího pravého okraje. Jak přitom sám žalobce potvrdil při ústním jednání před správním orgánem prvního stupně dne 19. 2. 2018, s plastovými střepy a úlomky, které při srážce odpadly z vozidel, nikdo nijak nemanipuloval. Závěr správních orgánů, který v této souvislosti učinily, proto krajský soud považuje za zcela smysluplný a nevyvolávající rozumnou pochybnost o průběhu nehody. Ostatně ani žalobce sám tuto úvahu v žalobě žádným relevantním způsobem nezpochybnil.

19. Samotná skutečnost, že E.Ř. je otcem řidičky D.Ř. pak za této situace nepostačuje k tomu, aby krajský soud vyhodnotil jeho výpověď jako nevěrohodnou, neboť zcela koresponduje s popsanými objektivními zjištěními.

20. Nedůvodná je pak též námitka nenaplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 ve spojení s § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu.

21. Dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu se přestupku dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla „předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno“. Dle § 17 odst. 5 písm. c) téhož zákona pak platí, že řidič nesmí předjíždět „jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích“.

22. V této souvislosti krajský soud uvádí, že uvedená skutková podstata přestupku počítá s tím, že řidič ohrozí či omezí protijedoucí řidiče a/nebo ohrozí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Pro její naplnění tudíž není nezbytné, aby se v průběhu předjíždění v blízkosti vůbec protijedoucí vozidla nacházela, neboť postačí ohrožení dalších účastníků provozu, kterými může být samozřejmě například i řidič vozidla předjížděného. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 19. 8. 2011, čj. 2 As 106/2010-141, v němž uvedl, že „[u]stanovení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu je proto třeba vykládat tak, že řidič nesmí zahájit předjížděcí manévr, pokud je z konkrétní situace v provozu na pozemní komunikaci zřejmé, že by svým manévrem ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné – rozuměj všechny ostatní v úvahu přicházející – účastníky provozu na pozemních komunikacích. Pro tento výklad svědčí i vymezení pojmu účastníka provozu na pozemních komunikacích, kterým se podle § 2 písm. a) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona rozumí každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. Doplnění slova ‚jiní‘ v § 17 odst. 5 písm. c) zákona značí pouze a jen to, že pro účely tohoto ustanovení jsou z obecné kategorie účastníků provozu na pozemních komunikacích podle § 2 písm. a) téhož zákona vyňati protijedoucí řidiči, neboť vůči nim jsou kladeny zvýšené povinnosti - řidič nesmí začít předjíždět, pokud by je svým manévrem byť i jen omezil, zatímco ve vztahu k ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích nesmí řidič začít předjíždět, jen pokud by je ohrozil.

23. Jak plyne ze shora uvedeného, byl to žalobce, kdo v průběhu předjíždění způsobil náraz do vozidla X jedoucího před ním. Již tím došlo k ohrožení, resp. narušení objektu popsané skutkové podstaty přestupku, tj. k ohrožení jiného účastníka provozu. Je tak již v podstatě nerozhodné, zda se v dané chvíli nacházela na místě další vozidla jedoucí v protisměru či nikoli.

24. Nelze však zároveň odhlédnout od skutečnosti, že D.Ř. skutečně v průběhu ústního jednání před správním orgánem prvního stupně vypověděla, že několik vteřin po samotném střetu projela v protisměru skupina vozidel. Krajský soud přitom – s ohledem na shora uvedené – nespatřuje jedinou okolnost, která by výpověď této účastnice nehody činila nevěrohodnou. Naopak toto tvrzení zcela zapadá do shora uvedeného popisu skutku, jak jej formuloval správní orgán prvního stupně, neboť právě přítomnost protijedoucích vozidel byla patrně důvodem, proč žalobce předjížděcí manévr nedokončil a způsobil střet s předjížděným vozidlem.

25. K navrženým důkazům krajský soud uvádí, že veškeré žalobcem označené listiny jsou již součástí správního spisu; nebylo tudíž zapotřebí samostatně jimi provádět dokazování. S ohledem na skutečnost, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci, nepovažoval krajský soud za nutné provádět ani důkaz znaleckým posudkem v oboru dopravy.

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z těchto důvodů mu ji krajský soud nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 16. března 2020

JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru