Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 As 57/2005 - 228Rozhodnutí KSCB ze dne 09.05.2006


přidejte vlastní popisek

Pejk 1464/2006

10 Ca 16/2006-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Jana Tomáše a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce H & D IMPORT a.s., se sídlem Prostějov, Olomoucká 37, zastoupené JUDr. Pavlem Cyrnerem, advokátem se sídlem AK Prostějov, Havlíčkova 7, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.11.2005, č.j. 4295/150/2005, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 3.2.2006 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.11.2005 č.j. 4295/150/2005, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 22.4.2005 č.j. 111789/05/077960/2601 a ze dne 22.4.2005 čj. 111726/05/077960/2601,

pokračování 2 -- 10

jímž bylo žalobci předepsáno penále za prodlení na dani z převodu nemovitostí za období od 17.2.2000 do 31.12.2000, a to ve výši 161.961 Kč a 247.347 Kč.

Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný učinil nesprávný závěr ohledně prodlení s placením daní z převodu nemovitostí, neboť má za to, že daňovým řízením, které se prohlášením konkurzu nepřerušuje, je pouze řízení vyměřovací. Vzhledem k tomu, že část šestá daňového řádu /placení daně/ obdobné ustanovení

o nepřerušení řízení neobsahuje, dovozuje, že toto stádium daňového řízení se přerušuje a nedoplatky na daních vzniklé před prohlášením konkurzu musejí sdílet stejný osud jako obdobné pohledávky ostatních věřitelů v konkurzním řízení. Zákon o konkurzu a vyrovnání představuje dle žalobce speciální právní normu upravující splatnost pohledávek přihlášených do konkurzního řízení, jejíž aplikace na další fázi daňového řízení – placení daní – má po prohlášení konkurzu na majetek úpadce přednost před právní úpravou obecnou, obsaženou vzák oně o správě daní a poplatků. Podle žalobce nelze požadovat úhradu penále za období po prohlášení konkurzu na majetek úpadce s ohledem na ustanovení § 33 odst. 1 písm. d/ zákona o konkurzu a vyrovnání, v daném případě se nejedná o uvedenou výjimku, nýbrž o pohledávku, která vznikla až po prohlášení konkurzu a z toho důvodu je podle žalobce penále vyloučeno z uspokojení v rámci konkurzního řízení. Žalovaný řádně přihlásil předmětné daně z převodu nemovitostí jako pohledávku druhé třídy a v rámci konkurzního řízení nemohla ani být splatná dříve, teprve až po právní moci rozvrhového usnesení uplynutím soudem stanovené lhůty. Teprve uplynutím lhůty stanovené soudem k úhradě přihlášených a přiznaných pohledávek druhé třídy v rozvrhovém usnesením se tak mohl žalobce dostat do prodlení s placením svých závazků podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému úřadu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odkazem na § 40 odst. 11 věta druhá daňového řádu, neboť mezi ta řízení, jež nejsou konkurzním řízením dotčena, jsou právě i řízení daňová, proto se řízení prohlášením konkurzu nepřerušuje. Uvedené ustanovení tvoří lex specialis k § 14 odst. 1 písm. a/ zákona o konkurzu a

vyrovnání, což znamená, že správce daně je oprávněn i po prohlášení konkurzu na majetek úpadce provádět u daňového subjektu daňové řízení vcel ém rozsahu s výjimkou, kterou představuje vymáhání daňového nedoplatku dle § 73 a násl. daňového řádu. V dané záležitosti se jedná o předepsání a sdělení penále vzniklého ze zákona, nikoliv o jeho vymáhání a penále se předepisuje i vpr ůběhu konkurzu a otázka jeho vyloučení z uspokojení v rámci konkurzního řízení není tomu na překážku. Správce daně nepožadoval úhradu tohoto předepsaného penále, pouze učinil úkon ve smyslu § 63 odst. 2 daňového řádu, který je rovněž úkonem podle § 70 odst. 2 citovaného zákona. Penále tedy běží i po dobu konkurzu, správce daně postupoval v souladu s § 63 odst. 4 daňového řádu, když napadeným rozhodnutím sdělil výši penále žalobci. Daňové řízení tedy

pokračování 3- - 10

probíhalo v souladu s § 40 odst. 11 daňového řádu a nemohlo být přerušeno v důsledku prohlášeného konkurzu na majetek úpadce.

Ze správního spisu byly s ohledem na žalobní body zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Ve spise je založena kupní smlouva ze dne 7.9.1999 na základě které UNITEXA a.s. v likvidaci se sídlem České Budějovice prodala Mgr. Petru Jachninu nemovitost za celkovou částku 3.000.000 Kč, přičemž Katastrální úřad v Českých Budějovicích vklad práva zapsal v katastru nemovitostí dne 26.11.1999 a právní účinky vkladu vznikly dnem 21.10.1999.

Společnost UNITEXA a.s. v likvidaci se sídlem České Budějovice rovněž dne 7.9.1999 prodala Zdeňku Krákorovi nemovitost za částku 5.000.000 Kč, vklad práva byl

zapsán v katastru nemovitostí dne 24.11.1999 a právní účinky vkladu vznikly dnem 21.10.1999.

Ve spise jsou založena přiznání k dani z převodu nemovitostí ze dne 11.1.2000.

Rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.11.1999 byl pod spisovou značkou 13 K 156/98 prohlášen konkurz na akciovou společnost UNITEXA – v likvidaci.

Finanční úřad v Českých Budějovicích dne 12.1.2000 vydal platební výměr č.j. 082/00/077960/5009 v částce 433.935 Kč na daň z převodu nemovitostí a téhož dne vydal i rozhodnutí č.j. 4073/00/077960/5009 na částku 442.910 Kč. Uvedené platební výměry byly doručeny správci konkurzní podstaty Ing. Pavlu Mocovi dne 19.1.2000. Správce daně přihlásil daň z převodu nemovitostí do konkurzu jako pohledávku druhé třídy.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 K 156/98-378 ze dne 27.12.2002 bylo vydáno rozvrhové usnesení, kdy mimo jiné bylo rozhodnuto o tom, že Finanční úřad České Budějovice jako věřitel bude uspokojen v plné výši s tím, že Finanční úřad bude uspokojen částkou 874.845 Kč.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 K 156/98-385 ze dne 4.3.2003 byl konkurz na majetek obchodní společnosti UNITEXA a.s. vli kvidaci zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

Finanční úřad České Budějovice rozhodnutím ze dne 22.4.2005 č.j. 11726/05/077960/2601 a č.j. 111789/05/077960/2601 předepsal žalobci penále za prodlení se zaplacením daně z převodu nemovitostí za období od 17.2.2000 do 31.12.2000, a to vyměřen

pokračování 4- - 10

č. 111726/05/077960/2601 částku 247.348 Kč a výměrem č.j. 111789/05/077960/2601 částku 161.961 Kč.

Žalobce se proti uvedeným rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 22.4.2005 odvolal s odůvodněním, že lhůta splatnosti byla v rámci konkurzního řízení přerušena s odkazem na § 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkurzu a vyrovnání.

O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 14.11.2005 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto s odkazem na § 63 daňového řádu a vzhledem k tomu, že daň nebyla uhrazena ke dni splatnosti, nýbrž až 31.12.2002, došlo k prodlení. Správce daně byl oprávněn vyčíslit penále s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1 daňového řádu, a to iv době probíhajícího konkurzního řízení, protože prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje.

Žalobce požádal Finanční úřad o prominutí příslušenství daně dle ustanovení § 55 a/ daňového řádu, této žádosti správce daně částečně vyhověl rozhodnutími o prominutí příslušenství daně ze dne 8.6.2005, když se jednalo o prominutí ve výši 80.900 Kč a 123.000 Kč.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené záležitosti je mezi účastníky na sporu, zda správce daně v souladu s daňovým řádem předepsal platebním výměrem daňové penále od 17.2.2000 do 31.12.2000, tedy za období, kdy žalobce byl v konkurzu, neboť na něho byl dne 26.11.1999 prohlášen konkurz, rozvrhové usnesení bylo vydáno krajským soudem dne 27.11.2002 a dne 4.3.2003 byl konkurz na majetek žalobce zrušen, přičemž daň z převodu nemovitosti byla uhrazena dnem 31.12.2002.

Ze spisu vyplývá, že dne 7.9.1999 uzavřel právní předchůdce žalobce UNITEXA a.s. v likvidaci kupní smlouvy, které Katastrální úřad České Budějovice dne 17.11.1999 vložil, vklad vlastnického práva v katastru nemovitostí byl zapsán dne 26.11.1999 na podkladě rozhodnutí, právní účinky vkladu vznikly dnem 21.10.1999. Krajský soud v Českých Budějovicích pod č.j. 13 K 156/98 dne 26.11.1999 prohlásil konkurz na akciovou společnost UNITEXA v likvidaci. Finanční úřad v Českých Budějovicích vydal dne 12.1.2000 platební výměr č.j. 4082/00/077960/5009 na daň z převodu nemovitosti v částce 433.935 Kč a č.j. 4073/00/077960/5009 na daň z převodu nemovitostí v částce 442.910 Kč. Správce konkurzní podstaty přihlásil uvedené pohledávky do konkurzu jako pohledávku druhé třídy a rovněž i finanční úřad. Dle rozvrhového usnesení krajského soudu ze dne 27.11.2002 č.j. 13 K 156/98-378 byla uvedená pohledávka finančnímu úřadu v celkové výši 876.845 Kč

pokračování 5- - 10 představující daň z převodu nemovitostí /433.935 Kč a 442.910 Kč/ uspokojena jako pohledávka druhé třídy, a to po právní moci usnesení dne 31.12.2002. Usnesením krajského soudu ze dne 4.3.2003 byl konkurz na majetek a.s. UNITEXA v likvidaci zrušen a finanční úřad vydal platební výměr na daňové penále ve výši 161.961 Kč a 247.348 Kč.

Podle ustanovení § 63 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu, daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. Podle odstavce čtvrtého citovaného ustanovení penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Daňové penále ve smyslu § 63 daňového řádu představuje tedy postih daňového subjektu, který se ocitl v prodlení s placením své daňové povinnosti. Povinnost platit daňové penále vzniká ex lege, povinnost tedy není založena vydáním platebního výměru, tím je pouze sdělen předpis penále.

Podle ustanovení § 40 odst. 11 daňového řádu při prohlášení konkurzu podle zvláštního předpisu je daňový subjekt povinen podat nejpozději do třiceti dnů ode dne účinnosti prohlášení konkurzu přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje.

Podle § 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/91 Sb. v platném znění, podle kterého se řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, přerušují, ledaže jde o trestní řízení, o řízení o výživném

nezletilých dětí, o řízení o výkon

rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu /§ 20/, lze v řízení pokračovat na návrh správce. Mezi ta řízení, jež nejsou konkurzním řízením dotčena, je však třeba počítat i řízení daňová, neboť podle ustanovení § 40 odst. 11 věta druhá daňového řádu se ani tato řízení prohlášením konkurzu nepřerušují. Posledně citované ustanovení tak tvoří lex specialis k ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ zákona o konkurzu a vyrovnání, což v praxi znamená, že správce daně je oprávněn i po prohlášení konkurzu na majetek úpadce /daňového dlužníka/ provádět u tohoto daňového subjektu daňové řízení v celém rozsahu s jedinou výjimkou, kterou představuje vymáhání daňového nedoplatku dle § 73 a násl. daňového řádu. Soud proto považuje za nesporné, že úpadce i poté, co došlo k vyvěšení usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desce soudu, zůstává subjektem daňového řízení, a proto i v případě dosud neuhrazené daně z převodu nemovitosti zcela po právu správce daně vyčíslil žalobci daňové penále za období od 17.2.2000 do 31.12.2002, přestože byl jeho právní předchůdce v konkurzu, neboť tato okolnost dle důvodů shora uvedených tomu nebrání.

Soud poznamenává, že platební výměr na daňové penále je rozhodnutím deklaratorním, jímž správce daně pouze daňovému dlužníku sděluje jeho výši, rozhodnutím

pokračování - 6 - 10

žádnou splatnost daňového penále stanovit nemůže, neboť ta nastává ze zákona splněním zákonem stanovených podmínek pro jeho uplatnění. Správce daně tímto sdělením, ač ve formě platebního výměru pouze poskytne daňovému dlužníkovi náhradní lhůtu pro splnění jeho povinnosti. Pohledávka státu na penále vzniká dne následujícího po dni, kdy daň nebyla uhrazena, ač byla splatná. Výše pohledávky je závislá na splnění povinnosti daňového dlužníka a v průběhu času se mění.

Při souběhu konkurzního a daňového řízení má správce daně dvojí postavení, a to jednak jako správce daně realizující výkon správy daně vr ámci daňového řízení, které se prohlášením konkurzu nepřerušuje a jednak jako účastník konkurzního řízení. Správce daně ani po prohlášení konkurzu neztrácí své postavení orgánu moci veřejné na úseku veřejných financí, ale zároveň může být v případě existence daňových nedoplatků účastníkem konkurzního řízení.

Žalobce namítá nemožnost úhrady penále za období po prohlášení konkurzu na majetek úpadce s odkazem na § 33 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání, podle něhož z uspokojení pohledávek jsou vyloučeny mimosmluvní sankce postihující majetek úpadce, s výjimkou penále na nezaplacení daní, pokud povinnost zaplatit penále vznikla před prohlášením konkurzu. Dle žalobce se nejedná o uvedenou výjimku, ale o pohledávku, která vznikla až po prohlášení konkurzu, a proto je penále vyloučeno z uspokojení v rámci konkurzního řízení. V daném případě je odkaz na toto ustanovení v souvislosti s předpisem penále dle § 63 daňového řádu zcela nepřípadný, neboť uvedené ustanovení pojednává o rozvrhu výtěžku v rámci konkurzního řízení, kdy v § 33 odst. 1 písm. d/ je taxativně uvedeno, které pohledávky jsou vyloučeny z uspokojení, tedy uvedené ustanovení se netýká předpisu penále ve smyslu § 63 daňového řádu. Z uspokojení pohledávek v konkurzním řízení je skutečně vyloučeno penále za nezaplacení daní, pokud tato povinnost vznikla až po prohlášení konkurzu /§ 33 odst. 1 písm. d/ zákona o konkurzu

a vyrovnání/. Platební výměr na takové penále však proto není nezákonný, přičemž na zákonnost napadeného platebního výměru rovněž tak nemá vliv skutečnost, zda je předepsané penále pohledávkou. Zcela nedůvodná je tedy námitka žalobce zpochybňující možnost předepsat za dobu konkurzního řízení penále za období po prohlášení konkurzu. I když totiž povinnost k platbě penále a jeho splatnost vzniká daňovému dlužníku přímo ze zákona, je správce daně povinen sdělit mu předpis penále platebním výměrem. Jelikož se daňové řízení prohlášením konkurzu nepřerušuje /§ 40 odst. 11 daňového řádu/ tato povinnost stíhá správce daně i v průběhu konkurzního řízení. Dle § 63 odst. 4 daňového řádu se o předpisu

daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy byl daňový nedoplatek zcela vyrovnán. Uvedená daň z převodu nemovitostí představuje přihlášenou pohledávku druhé třídy, k jejímuž uspokojení došlo až po právní moci rozvrhového usnesení dne 31.12.2002. Do prodlení se zaplacením se však žalobce dostal ode dne 17.2.2000, kdy uplynula marně splatnost třiceti dnů od doručení platebních výměrů č.j. 4073/00/077960/5009

pokračování 7- - 10

a č.j. 4082/00/077960/5009 ze dne 12.1.2000, které byly doručeny dne 18.1.2000 správci konkurzní podstaty. Soud má za to, že pokud vznikla povinnost zaplatit penále až po prohlášení konkurzu, nelze pohledávku správce daně ztohoto titulu uspokojit v konkurzním řízení /§ 33 odst. 1 písm. d/ zákona o konkurzu a vyrovnání/; platební výměr jímž byl sdělen předpis penále se však tomuto zákonnému ustanovení nepříčí. Jak bylo již výše uvedeno, takový výměr pouze deklaruje již vzniklou povinnost a nesměřuje přímo k uspokojení pohledávky správce daně.

Soud proto uzavřel, že finanční orgány obou stupňů při předpisu penále postupovaly v souladu s § 63 odst. 1, 2 a 4 daňového řádu i § 40 odst. 11 daňového řádu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas ve smyslu § 51 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., žalovaný který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, neboť v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. května 2006

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru