Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 1/2017 - 35Rozsudek KSCB ze dne 02.02.2018

Prejudikatura

2 As 111/2015 - 42

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 69/2018

přidejte vlastní popisek

58 A 1/2017 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci

žalobce: BS – Build Servis spol. s. r. o., IČO 472 16 883

sídlem Nemanická 2721, České Budějovice
zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem
sídlem Černého 517/13, Praha 8

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 8. 2017 č.j. KUJCK 96429/2017

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 11. 10. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2017 č.j. KUJCK 96429/2017, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 2. 5. 2017 č.j. SO/20882/2015, kterým byl žalobce, jako provozovatel vozidla, uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 Pokračování
- 2 -
58A 1/2017

zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), když v rozporu s § 10 téhož zákona nezajistil, aby při užití jím provozovaného vozidla tov. zn. Lancia, reg. zn. X na pozemní komunikaci, byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o pozemních komunikacích. Uvedeného správního deliktu se měl žalobce konkrétně dopustit tím, že dosud nezjištěný řidič dne 15. 12. 2015 v době min. od 12.10 hod. do 12.35 hod. parkoval jím provozované vozidlo v Českých Budějovicích, v ulici Chelčického, na vyhrazeném parkovišti pro držitele rezidentních a abonentních karet, bez této platné karty, čímž porušil § 4 písm. b) a c) zákona o provozu na pozemních komunikacích – tedy měl jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnit nebo porušit povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona. Za tento správní delikt byla žalobci podle § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 1.500 Kč.

2. V žalobě je nejprve namítána nedostatečná identifikace porušení právní povinnosti, správní rozhodnutí pouze odkazuje na § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích bez uvedení konkrétního odstavce. Správní rozhodnutí v tomto směru nedostálo požadavku přesnosti, blíže definovaného rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013 č.j. 6 As 25/2013 – 23 a je z tohoto důvodu nesrozumitelné, pročež by mělo být na základě § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „s. ř. s.“) zrušeno.

3. Rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, je dle žalobce rovněž nezákonné, neboť „správní delikt provozovatele vozidla“ již neexistuje, když byl nahrazen novelou silničního zákona č. 183/2017 Sb. v podobě „přestupku provozovatele vozidla“. Vzhledem k tomu, že skutková podstata naříkaného správního deliktu byla zrušena a došlo tak ke změně zákona ve prospěch žalobce, nemohl být žalobce ze spáchání tohoto správního deliktu uznán vinným. Žalobce nevyloučil, že by jej v dalším řízení bylo možné potrestat za přestupek provozovatele vozidla, který je pro něj, s ohledem na zákonnou úpravu tohoto přestupku, příznivější. Rozhodnutí je nezákonné, pokud žalobce byl v době rozhodování žalovaného potrestán za jednání, které právní předpisy neoznačovaly za trestné.

4. Žalobce dále namítl, že v případě posouzení jeho odpovědnosti za daný správní delikt mělo být postupováno dle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový zákon o přestupcích“), účinného od 1. 7. 2017, podle kterého se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. Přestože v důsledku účinnosti zákona č. 183/2017 Sb. bylo zavinění jakožto znak daného přestupku (tehdy správního deliktu) nepodnikající fyzické osoby odstraněno, měla by být odpovědnost žalobce za zavinění daného správního deliktu, v souladu se zásadou retroaktivity in mitius, zkoumána.

5. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné také z toho důvodu, že jím nebylo změněno zákonné ustanovení, na jehož základě byla žalobci ukládána sankce. Prvoinstanční orgán uložil žalobci pokutu na základě § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, tento však byl novelou č. 183/2017 Sb. posunut do následujícího odstavce 4. Žalovaný měl na tuto změnu reagovat a ustanovení, na jehož základě byla pokuta uložena, měl změnit. V této souvislosti bylo žalobcem poznamenáno, že rozhodnutí nabývá právní moci až ke dni rozhodnutí žalovaného. Ze správního rozhodnutí nelze seznat, dle jakého ustanovení byla pokuta ukládána a zda uložená sankce odpovídá horní či spodní hranici zákonné sazby a zda vůbec bylo možné tuto sankci uložit v dané výši.

Pokračování
- 3 -
58A 1/2017

6. V souvislosti s uloženou sankcí bylo žalobcem dále namítnuto, že správní orgán pochybil, pokud při jejím stanovení nepřihlédl k § 44 nového zákona o přestupcích, podle kterého je možné rozhodnout o mimořádném snížení sankce. Správní orgán byl povinen k tomuto zákonnému ustanovení přihlédnout i v případě, kdy by dospěl k závěru, že podmínky pro mimořádné snížení sankce nejsou dány.

7. Žalobou je dále namítána nedostatečná specifikace místa spáchání správního deliktu. Z výroku rozhodnutí není zřejmé, kde konkrétně k protiprávnímu jednání mělo dojít, když se v něm uvádí toliko to, že vozidlo žalobce bylo zaparkováno v Českých Budějovicích v ulici Chelčického na parkovišti vyhrazeném pro držitele rezidentních a abonentních karet. Z takto vymezeného místa nelze přezkoumat, zda je tam parkování skutečna zakázáno. Poukaz na ulici spolu s vymezením právního režimu parkování nevymezuje místo parkování dostatečně určitě.

8. Správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné také z toho důvodu, že neobsahuje ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno. Uveden byl pouze odkaz na porušení § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, aniž by byla uvedena konkrétní porušená právní norma. Žalobce měl naplnit skutkovou podstatu § 10 zákona o pozemních komunikacích porušením § 4 b) a c) tohoto zákona, avšak v tomto ustanovení je obsaženo více právních norem a pouhý odkaz na toto zákonné ustanovení nedává možnost zjistit, která z právních povinností byla porušena. Z výroku rozhodnutí nelze přezkoumat, pro jaké protiprávní jednání je žalobce postižen a jaká konkrétní právní povinnost byla porušena. V případě normy s blanketní dispozicí musí být ve výroku rozhodnutí konkrétně specifikována též právní norma, na kterou blanketní právní norma odkazuje. (viz rozhodnutí NSS ze dne 21. 4. 2016 č.j. 9 As 263/2015 – 34) Správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se z něj nepodává, jaká konkrétní právní povinnost byla žalobcem porušena.

9. Správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že neobsahuje odkaz na právní ustanovení, definující skutkovou podstatu přestupku, jehož znaky protiprávní jednání žalobce vykazovalo. Ve výroku rozhodnutí musí být dle žalobce specifikováno, jaké konkrétní ustanovení přestupce porušil a znaky jakého přestupku takové porušení vykazovalo. Z napadeného rozhodnutí nelze postavit na jisto, že protiprávní jednání řidiče vykazuje znaky přestupku dle zákona o pozemních komunikacích. V daném případě tak nelze přezkoumat, zda byla naplněna podmínka § 125f odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích.

10. Závěrem žalobce i jeho právní zástupce vyjádřili nesouhlas se zveřejňováním svých osobních údajů na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a byla navržena naprostá anonymizace rozhodnutí ve věci.

11. Na základě všech shora uvedených důvodů navrhl žalobce napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K nedostatečné identifikaci porušení právní povinnosti žalovaný poukázal na znění § 125f odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, které se zmiňuje pouze o rozporu s § 10 téhož zákona. Dikce § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích odpovídá znění § 10 odst. 3 tohoto

zákona. Žalovaný připustil pochybení prvoinstančního orgánu stran uvedení chybného odkazu na § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, z kontextu prvoinstančního rozhodnutí je však zřejmé, že se jedná pouze o chybu v psaní, která navíc byla napravena odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí, které obsahuje odkaz na § 10 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. K namítané neexistenci správního deliktu, který dle žalobce zanikl s účinností nového zákona o přestupcích účinného od 1. 7. 2017, žalovaný uvedl, že k posuzovanému Pokračování
- 4 -
58A 1/2017

protiprávnímu jednání došlo dne 15. 12. 2015, přičemž prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno dne 3. 5. 2017. V době vydání tohoto rozhodnutí byl účinný zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích a zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb. ve znění novely č. 298/2016 Sb. Správní orgán tak o správním deliktu provozovatele vozidla rozhodoval podle zákonů účinných v době vydání svého rozhodnutí, posuzování daného správního deliktu podle pozdějšího zákona účinného ode dne 1. 7. 2017 tudíž bylo vyloučeno. I pokud by žalovaný přistoupil na žalobcem namítané, pro něho výhodnější posuzování správního deliktu, je s poukazem na § 112 odst. 2 nového zákona o přestupcích nutno konstatovat, že lhůty stanovené zákonem o silničním provozu ve znění novely č. 298/2016 Sb., jsou pro žalobce příznivější. K namítanému nehodnocení zavinění žalovaný odkázal na § 112 odst. 4 nového zákona o přestupcích, který stanovuje, že řízení o dosavadním jiném správním deliktu, které nebylo pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních zákonů. Z tohoto důvodu není možné posuzovat odpovědnost žalobce za zavinění, neboť zákon účinný v době rozhodování správního orgánu toto nepřipouštěl. K namítané absenci zákonného ustanovení, na jehož základě byla ukládána žalobci sankce, žalovaný uvedl, že přestože o odvolání žalobce rozhodoval v době účinnosti nového přestupkového zákona, hodnotil napadené rozhodnutí ke dni jeho vydání. Z tohoto důvodu bylo zákonné ustanovení, na jehož základě byla sankce ukládána, uvedeno v souladu se zákonem, nejednalo se o změnu druhu trestu, ale šlo pouze o administrativní změnu označení dotčeného ustanovení. Stejně tak nedůvodná je i námitka žalobce o nedostatečnosti uložené sankce, ze které není zřejmé, na základě jaké skutkové podstaty přestupku byla uložena. Ve správních rozhodnutích je uváděno, že ke spáchání přestupku došlo jednáním neustanoveného řidiče, kterého se fyzická osoba dopustí jednání jiným, než které je stanoveno pod písmeny a) až j), tím, že nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto je zřejmé, že se jedná o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) uvedeného zákona. Samotné ust. § 125f odst. 3 téhož zákona je dostatečným podkladem pro uložení sankce. K mimořádnému snížení sankce nemohlo být přihlédnuto, neboť ustanovení, jež se k tomuto institutu vztahuje, nebylo v době rozhodování o přestupku žalobce účinné. Výrok správního rozhodnutí je srozumitelný a přezkoumatelný i ve vztahu k místu spáchání přestupku, žalovaný poukázal, že spisový materiál obsahuje fotografickou dokumentaci zachycující předmětné vozidlo. Specifikace místa přestupku byla dostatečná, byla uvedena obec, ulice, datum i čas přestupku včetně popisu dopravního značení a doplňkové tabulky. Předmětné místo tak nebylo možné zaměnit s žádným jiným. V projednávané věci bylo rovněž bez pochyby uvedeno, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nedostál své povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 téhož zákona. Absence odkazu na vyhl. č. 294/2015 Sb., o dopravním značení, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí.

13. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Z úředního záznamu pořízeného hlídkou Městské policie České Budějovice dne 15. 12. 2015 vyplývá, že kontrolou dodržování DZ Reservé s dodatkovou tabulkou Pro držitele abonentních a rezidentních karet v ulici Chelčického v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že vozidlo žalobce tov. zn. Lancia, reg. zn. X parkující naproti domu č.p. 1 nebylo označeno rezidentní ani abonentní kartou.

14. Součástí správního spisu je dále fotografická dokumentace zobrazující vozidlo žalobce stojící v blízkosti dopravní značky „P Réservé“ s dodatkovou tabulkou „Pro držitele abonentních a rezidentních karet“, poblíž Herna – Baru DRAK. Z této fotografické dokumentace, zachycující přední a boční skla, není patrná přítomnost abonentní či rezidentní karty.

Pokračování
- 5 -
58A 1/2017

15. Výzvou prvostupňového orgánu ze dne 25. 2. 2016 zn. 9959/2015-SK byl žalobce ve smyslu § 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích vyzván k úhradě částky 300 Kč. Bylo konstatováno porušení pravidel silničního provozu vykazující znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož se měl dopustit

dosud neustanovený řidič tím, že v rozporu s § 4 písm. b) a c) uvedeného zákona měl jiným jednáním, než tím, které je uvedeno pod písmeny a) až j) porušit povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o provozu na pozemních komunikacích, když v ulici Chelčického v Č. Budějovicích dne 15. 12. 2015 v době min. od 12:10 hod. do 12:35 hod. parkoval vozidlem žalobce na vyhrazeném parkovišti pro držitele abonentních a rezidentních karet bez této platné karty. Byly splněny podmínky pro uplatnění objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla.

16. Záznamem prvostupňového správního orgánu ze dne 19. 7. 2016 byl podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, odložen přestupek, kterého se dopustil neustanovený řidič, když dne 15. 12. 2015 v době min. od 12:10 hod. do 12:35 hod. parkoval vozidlem žalobce na vyhrazeném parkovišti pro držitele abonentních a rezidentních karet bez této platné karty. Žalobce jako provozovatel shora specifikované vozidla označil jako řidiče osobu L. H. N. Tato osoba neprošla evidencí obyvatel. Vzhledem ke skutečnosti, že správní orgán nezjistil v zákonem stanovené lhůtě skutečnosti, odůvodňující zahájení řízení proti konkrétní osobě, odložil proto věc týkající se uvedeného přestupku na základě § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb.

17. Příkazem ze dne 19. 7. 2016 vydaným pod zn. 9959/2015 SK byla žalobci jako provozovateli vozidla, jímž byl spáchán výše uvedený přestupek, na základě § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, uložena pokuta ve výši 1.500 Kč, a to spolu s povinností uhradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Žalobce se jako provozovatel shora specifikovaného vozidla dopustil správního deliktu ve smyslu § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť v rozporu s § 10 uvedeného zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, a to konkrétně tím, že dosud neustanovený řidič dne 15. 12. 2015 v době min. od 12:10 hod. do 12:35 hod. v ulici Chelčického v Č. Budějovicích parkoval vozidlem žalobce na vyhrazeném parkovišti pro držitele abonentních a rezidentních karet bez této platné karty, čímž porušil § 4 písm. b), c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán v odůvodnění příkazu konstatoval odložení přestupku vůči konkrétnímu řidiči, neboť ten nebyl identifikován, když žalobcem uváděná osoba řidiče neprošla evidencí obyvatel. Bylo proto přistoupeno k uplatnění objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, tedy žalobce. S ohledem na tuto objektivní odpovědnost nebylo zkoumáno zavinění na straně žalobce a hodnocen by pouze stav, kdy bylo bezpochyby prokázáno naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Sankce byla uložena v přiměřené výši, odpovídající zákonnému rozmezí stanovenému § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

18. Proti tomuto příkazu byl žalobcem prostřednictvím zmocněnce dne 29. 7. 2016 podán odpor.

19. Dne 24. 8. 2016 bylo správním orgánem prvního stupně pod zn. 9959/2015 Sk vydáno rozhodnutí, jímž bylo, shodně jako ve shora zmiňovaném příkazu, konstatováno, že se žalobce, jako provozovatel vozidla, dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená uvedeným zákonem.

Pokračování
- 6 -
58A 1/2017

20. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem prostřednictvím jeho zmocněnce dne 9. 9. 2016 podáno odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalovaným prostřednictvím rozhodnutí ze dne 14. 11. 2016 č.j. KUJCK 148368/2016, jímž bylo odvoláním napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla prvostupňovému orgánu vrácena k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo procesní pochybení prvoinstančního orgánu, který v rozporu s § 125g odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích nevedl o více správních deliktech žalobce společné řízení.

21. Následným rozhodnutím ze dne 2. 5. 2017 uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť v rozporu s § 10 uvedeného zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, a to konkrétně tím, že dosud neustanovený řidič dne 15. 12. 2015 v době min. od 12:10 hod. do 12:35 hod. v ulici Chelčického v Č. Budějovicích parkoval vozidlem žalobce na vyhrazeném parkovišti pro držitele abonentních a rezidentních karet bez této platné karty, čímž porušil § 4 písm. b), c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost stanovenou v hlavě II zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobci byla za uvedený správní delikt na základě § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Správní orgán prvního stupně shodně jako v případě odůvodnění příkazu i rozhodnutí ze dne 24. 8. 2016 konstatoval, že v případě daného správního deliktu žalobce je dána objektivní odpovědnost, forma zavinění z tohoto důvodu zkoumána nebyla a byl hodnocen pouze stav, který nastal evidentním, fotograficky zdokumentovaným, porušením právního předpisu. Pokuta byla uložena na samotné spodní hranici zákonné sazby, neboť přestupek spáchaný vozidlem žalobce dosahoval pouze minimální společenské nebezpečnosti. K zrušovacím důvodům předchozího rozhodnutí bylo správním orgánem uvedeno, že tyto důvody již pominuly, když řízení vedené o dalším správním deliktu žalobce bylo ve smyslu § 66 odst. 2 správního řádu zastaveno a důvod ke slučování řízení tudíž odpadl.

22. Proti tomuto rozhodnutí bylo zmocněncem žalobce dne 25. 5. 2017 podáno blanketní odvolání, o němž v této jeho podobě bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 8. 2017 č.j. KUJCK 96429/2017 tak, že bylo zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v posuzovaném případě je dána objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, tedy žalobce, který současně nesplnil žádnou s podmínek možné liberace, kterou zákon k danému správnímu deliktu stanovuje. V daném případě byla prokázána existence subjektu, který se protiprávního jednání dopustil, tedy provozovatele vozidla, který nesplnil povinnost stanovenou mu zákonem. Jednáním řidiče, který řídil vozidlo žalobce, došlo k porušení povinnosti stanovené v § 4 písm. b) a c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tento řidič ponechal předmětné vozidlo na vyhrazeném parkovišti, přestože nebyl držitelem požadovaného oprávnění. Tímto jednáním řidič naplnil skutkovou podstatu § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Povinnost provozovatel je dána § 10 odst. 3 téhož zákona. Došlo k porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, za což v daném případě nese odpovědnost provozovatel vozidla, což bylo v daném případě řádně prokázáno, a to spisovým materiálem, zejména fotografickou dokumentací a oznámením přestupku, spolu s úředním záznamem policie. Odvoláním napadené rozhodnutí splňuje všechny náležitosti § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný se dále v odůvodnění rozhodnutí zabýval námitkami žalobce uplatněnými v jeho odvolání ze dne 9. 9. 2016. Tyto námitky nebyly shledány důvodnými. V řízení, které vydání odvolání napadeného rozhodnutí předcházelo, nebylo shledáno porušení základních zásad činnosti správního orgánu a rovněž nebyly zjištěny ani vady, jež by měly vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí.

Pokračování
- 7 -
58A 1/2017

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování daňového orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

Rozhodl přitom bez jednání, za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

24. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, které je dle žalobce nesrozumitelné, neboť nedostatečně identifikuje porušení právní povinnosti, je odkazováno pouze na § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích bez uvedení konkrétního odstavce.

25. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003 (pozn. poukazovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz)]

26. Náležitosti rozhodnutí správního orgánu upravuje § 68 správního řádu, který v odstavci 2 konstatuje náležitosti výrokové části rozhodnutí, v níž musí být uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Ve výrokové části musí být dále uvedena lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Náležitosti odůvodnění rozhodnutí jsou upraveny v odstavci 3 daného zákonného ustanovení, dle kterého se v něm uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

27. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 5. 2017 výše uvedené náležitosti splňuje. Z obsahu výrokové části je zřejmé, že správní orgán konstatoval, že se žalobce dopustil, coby provozovatel vozidla tov. zn. Lancia, reg. zn. X, správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, když v rozporu s § 10 nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, a to konkrétně tím, že dosud neustanovený řidič dne 15. 12. 2015 v době min. od 12:10 hod. do 12:35 hod. v ulici Chelčického v Č. Budějovicích parkoval vozidlem žalobce na vyhrazeném parkovišti pro držitele abonentních a rezidentních karet bez této platné karty, čímž porušil § 4 písm. b), c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy jiným jednáním, než které je

uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o provozu na pozemních komunikacích.

28. Z výroku prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že správní orgán vycházel z dikce § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého se právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

29. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán shledal žalobce vinným ze spáchání daného správního deliktu, kterého se měl dopustit jako provozovatel vozidla tím, že nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Rozhodnutí správního orgánu obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, neboť bylo konstatováno, že se žalobce dopustil správního deliktu Pokračování
- 8 -
58A 1/2017

podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Bylo tedy uvedeno rovněž právní ustanovení, na jehož základě bylo o vině žalobce za spáchání správního deliktu rozhodnuto.

30. Pokud správní orgán ve výroku rozhodnutí neodkázal na ust. § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, nečiní to jeho rozhodnutí nezákonným a tím méně nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. Uvedené zákonné ustanovení ukládá provozovateli vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Z dikce § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, upravujícího správní delikt, kterým správní orgán prvního stupně uznal žalobce ve výroku rozhodnutí vinným, vyplývá, že přímo cituje znění předmětného ust. § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Skutek žalobce tak byl bezpečně a nezaměnitelně identifikován díky ust. § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, v jehož textu je přímo obsažená dikce § 10 odst. 3 téhož zákona.

31. Prvostupňové rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností z důvodu nesrozumitelnosti, když je z něj zcela zřejmé, jak bylo rozhodnuto, zřetelně odděluje výrok od odůvodnění rozhodnutí a výrok tohoto rozhodnutí není ani vnitřně rozporný. Obsah prvostupňového rozhodnutí rovněž splňuje požadavky § 68 odst. 2 správního řádu.

32. Pro úplnost lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které v odůvodnění na straně 3 výslovně zmiňuje žalobcem porušenou povinnost provozovatele vozidla stanovenou § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ze strany žalobce tak nemohla vyvstat nejmenší pochybnost ve vztahu k jím porušené povinnosti.

33. K žalobou poukazovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013 č.j. 6 As 25/2013 – 23 soud uvádí, že jsou jím shrnovány obecné požadavky na obsah výroku správního rozhodnutí. Tyto požadavky obě rozhodnutí správních orgánů bez dalšího splnila a žalobní námitka tudíž není důvodná.

34. Důvodnou nebyla shledána ani žalobcem namítaná nezákonnost rozhodnutí pro neexistenci správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dle žalobce tento správní delikt již neexistuje, neboť byl nahrazen novelou silničního zákona č. 183/2017 Sb. v podobě „přestupku provozovatele vozidla“, došlo tudíž ke změně zákona ve prospěch žalobce.

35. Protiprávní jednání žalobce, k němuž došlo dne 15. 12. 2015, bylo správními orgány posuzováno ve světle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, tedy dle zákona účinného v době, kdy byl správní delikt žalobce spáchán. Pozdějšího zákona bylo možné užít pouze tehdy, byl-li by pro žalobce příznivější (viz také ust. § 2 zákona č. 250/2016 Sb.). Z dikce dotčených zákonných ustanovení je zřejmé, že ke změně aplikované právní úpravy ve prospěch žalobce nedošlo, a tudíž byla správně použita zákonná úprava účinná v době spáchání správního deliktu žalobce.

36. Tvrzení žalobce, dle kterého je novela zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 183/2017 Sb. pro něho výhodnější, neboť její účinností došlo k zániku správního deliktu, který je mu kladen za vinu, shledal krajský soud nesprávným a ve světle dané právní argumentace účelovým.

Pokračování
- 9 -
58A 1/2017

37. Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 183/2017 Sb. ve své podstatě reaguje na změnu terminologie zapříčiněnou přijetím nového přestupkového zákona č. 250/2016 Sb., který zahrnul správní delikty (vyjma disciplinárních, pořádkových a platebních deliktů) pod pojem „přestupky“. Není tedy pravdou tvrzení žalobce, že došlo k zániku správního deliktu uvedeného v § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Protiprávní jednání zahrnuté ve skutkové podstatě tohoto zákonného ustanovení existuje i nadále, přičemž došlo pouze ke změně označení tohoto jednání, které již není nazýváno správním deliktem, nýbrž přestupkem. Takováto změna nepředstavuje zánik daného protiprávního jednání a nelze tudíž hovořit o změně ve prospěch žalobce.

38. Skutečnosti, že rozhodující není změna pojmenování protiprávního jednání pachatele, svědčí rovněž závěry komentáře k ust. § 2 odst. 1 trestního zákoníku, kde se uvádí: „Jestliže byl čin spáchán za účinnosti zákona už zrušeného, je podmínkou toho, aby pachatel mohl být uznán vinným činem, který je předmětem trestního řízení, že takový čin naplňuje všechny znaky jak některého ustanovení zákona účinného v době spáchání, tak některého ustanovení zákona pozdějšího (srov. R 44/1970). Rozhodující není pojmenování trestného činu, nýbrž materiální obsah jednání pachatele (srov. R 32/1962). […] Použití nového práva je tehdy pro pachatele příznivější, jestliže jeho ustanovení – posuzována jako celek – skýtají výsledek pachateli příznivější než právo dřívější (R 73/1951, shodně R 76/1951).“ K tomu viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 48, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 134/2011, dostupné z www.nsoud.cz. (pozn. podtrženo soudem)

39. Žalobní námitka není důvodná.

40. Žalobce dále zpochybnil postup správních orgánů, které v daném případě měly na základě § 15 odst. 1nového zákona o přestupcích zkoumat zavinění žalobce, a to v souladu se zásadou retroaktivity in mitius.

41. Dle ust. § 2 odst. 1 nového zákona o přestupcích platí, že odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější

42. Odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění, je objektivní, nezkoumá se tedy zavinění provozovatele vozidla. Taxativně jsou v ust. § 125f odst. 5 uvedeného zákona vymezeny pouze liberační důvody, v případě jejichž naplnění provozovatel vozidla za správní delikt neodpovídá. V době spáchání správního deliktu žalobce tudíž byla dána objektivní odpovědnost. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud se zaviněním žalobce nezabývaly a zkoumaly pouze naplnění liberačních důvodů podle odstavce 5 dotčeného zákonného ustanovení.

43. Podmínky pro aplikaci nového přestupkového zákona, tedy příznivější verze pozdějšího zákona, než zákona účinného v době spáchání přestupku, splněny v daném případě nebyly. Žalobcem namítané ust. § 15 odst. 1 nového přestupkového zákona na projednávanou věc nedopadá, neboť se vztahuje pouze na přestupky fyzických osob.

44. Žalobní námitka nebyla shledána důvodnou.

45. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné také z toho důvodu, že jím nebylo změněno zákonné ustanovení, na jehož základě byla žalobci ukládána sankce. Prvoinstanční orgán uložil žalobci pokutu na základě § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, tento však byl novelou č. 183/2017 Sb. posunut do následujícího odstavce 4. Žalovaný měl na tuto změnu reagovat a ustanovení, na jehož základě byla pokuta uložena, měl změnit. Ze Pokračování
- 10 -
58A 1/2017

správního rozhodnutí nelze seznat, dle jakého ustanovení byla pokuta ukládána a zda uložená sankce odpovídá horní či spodní hranici zákonné sazby a zda vůbec bylo možné tuto sankci uložit v dané výši.

46. K této žalobní námitce krajský soud poukazuje na ust. § 112 odst. 4 nového zákona o přestupcích, podle kterého se zahájená řízení o přestupku a dosavadním jiném správním deliktu, s výjimkou řízení o disciplinárním deliktu, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních zákonů.

47. V daném případě byla žalobci výrokem prvostupňového rozhodnutí ukládána sankce podle § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož se za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10 000 Kč.

48. Žalobci lze přisvědčit, že novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 183/2017 Sb. bylo ustanovení o sankci za daný správní delikt (nyní přestupek) posunuto z odst. 3 do odst. 4, tato skutečnost však nezakládá povinnost žalovaného změnit v tomto směru výrok rozhodnutí ukládající sankci za dané protiprávní jednání. Žalovaný by byl povinen změnit výrok o sankci pouze v případě, že by pozdější úprava byla pro žalobce příznivější. K tomuto ovšem nedošlo, neboť znění § 125f odst. 4 současně platného znění zákona o provozu na pozemních komunikacích odpovídá dikci odst. 3 daného zákonného ustanovení účinného v době spáchání správního deliktu žalobcem.

49. K samotné výši uložené sankce a k jejímu odůvodnění lze uvést, že pro její určení se ve smyslu § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, z něhož prvostupňový správní orgán při stanovení výše sankce vycházel, se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení povinností řidiče či pravidel provozu vykazuje. Pokuta pak je omezena horní hranicí 10.000 Kč. V daném případě se jednalo o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, za který lze na základě § 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona uložit pokutu v rozmezí od 1.500 Kč do 2.500 Kč.

50. Prvoinstanční orgán uloženou pokutu a její výši odůvodnil odkazem na § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích a dále uvedl, že se v daném případě jednalo o přestupek dosud neustanoveného řidiče s minimální společenskou nebezpečností, z tohoto důvodu byla uložena sankce na samé spodní hranici zákonné sazby.

51. Žalovaný se výší uložené sankce blíže zabýval v odstavci 3 na straně 3 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že byla uložena na samé spodní hranici zákonné sazby, kterou blíže specifikoval poukazem na přestupek, jehož se v daném případě řidič vozidla dopustil.

52. Výše uvedené odůvodnění uložené sankce považuje soud za dostatečné, svou výší odpovídající danému zákonnému rozmezí. Prvostupňový orgán zvolil výši sankce na samé spodní hranici zákonného rozmezí z důvodu minimální společenské nebezpečnosti přestupkového jednání řidiče vozidla. Skutečnost, že ve svém rozhodnutí neuvedl zákonné ustanovení týkající se tohoto konkrétního přestupku řidiče vozidla žalobce, z něhož se následně odvozuje výše sankce, nezpůsobuje nezákonnost ani nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Ze samotného poukazu na § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích lze zákonné rozmezí sankce odvodit. Žalovaný ve svém rozhodnutí navíc konkrétně zmínil § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích stejně jako zákonné rozmezí sankce. V této souvislosti krajský soud připomíná, že rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden celek (srov. usnesení Pokračování
- 11 -
58A 1/2017

rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, rozsudek ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 - 80, či rozsudek ze dne 26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007 – 98).

53. Žalobce navíc výši či způsob odůvodnění uložené sankce nijak nerozporoval ani v podaném odvolání, z čehož lze usuzovat, že byl s její výší i s důvody, pro které byla právě v této výši uložena, srozuměn a nepovažoval je za nedostatečné či neodpovídající skutkovému stavu věci a jejímu právnímu posouzení. Námitka proto není důvodná.

54. V souvislosti s uloženou sankcí bylo žalobcem dále namítnuto, že správní orgán prvního stupně pochybil, pokud při jejím stanovení nepřihlédl k § 44 nového zákona o přestupcích, podle kterého je možné rozhodnout o mimořádném snížení sankce. Správní orgán byl povinen k tomuto zákonnému ustanovení přihlédnout i v případě, kdy by dospěl k závěru, že podmínky pro mimořádné snížení sankce nejsou dány.

55. K této námitce krajský soud uvádí, že správní orgán prvního stupně neměl v době, kdy rozhodoval o výši uložené sankce, tedy ke dni 3. 5. 2017, možnost aplikovat ustanovení dosud neúčinného zákona, jehož účinnost nastala až dne 1. 7. 2017. Námitka není důvodná.

56. Žalobou je dále namítána nedostatečná specifikace místa spáchání správního deliktu. Z výroku rozhodnutí není zřejmé, kde konkrétně k protiprávnímu jednání mělo dojít, když se v něm uvádí toliko to, že vozidlo žalobce bylo zaparkováno v Českých Budějovicích v ulici Chelčického na parkovišti vyhrazeném pro držitele rezidentních a abonentních karet. Z takto vymezeného místa nelze přezkoumat, zda je tam parkování skutečně zakázáno. Poukaz na ulici spolu s vymezením právního režimu parkování nevymezuje místo parkování dostatečně určitě.

57. V posuzované věci byl skutek ve výroku prvostupňového rozhodnutí popsán tak, že žalobce „jako provozovatel vozidla tov. zn. Lancia reg. zn. X se dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na poz. komunikacích, v platném znění, tím, že v rozporu s § 10 citovaného zákona nezajistil , aby při použití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, stanovená zák. č. 361/2000 Sb. – konkrétně tím, že dosud nezjištěný řidič dne 15. 12. 2015, v době min. od 12.10 do 12.35 hodin, parkoval tímto vozidlem v Č. Budějovicích, ulice Chelčického, na vyhrazeném parkovišti pro držitele rezidentních a abonentních karet, bez této platné karty, čímž porušil ust. § 4 písm. b), c) zákona o provozu na poz. komunikacích – tedy měl jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnit nebo porušit povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona“

58. Soud připouští, že místo spáchání správního deliktu mohlo být ve výroku prvostupňového rozhodnutí popsáno podrobněji, než tomu bylo v nyní posuzované věci, a to např. uvedením čísla popisného budovy v blízkosti místa spáchání správního deliktu. Nicméně s ohledem na skutečnost, že se jedná o jedinou ulici tohoto názvu v Českých Budějovicích, která je nezaměnitelná a všechna parkovací místa v této ulici jsou podmíněna držením rezidentní či abonentní karty, je vymezení místa spáchání přestupku ve výroku prvostupňového rozhodnutí dostačující. Je z něj zřejmé, že vozidlo bylo v daném čase zaparkováno na vyhrazeném parkovišti bez viditelně umístěného příslušného oprávnění. Zároveň obsahuje veškeré skutkové okolnosti podstatné pro naplnění znaků skutkové podstaty § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Rovněž jsou ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedena zákonná ustanovení, jež tímto jednáním byla porušena – a to § 4 písm. b) a písm. c) zákona o silničním provozu. Skutek je z hlediska jeho místa spáchání specifikován dostatečně konkrétně na to, aby vytýkané protiprávní jednání nemohlo být zaměněno s jiným.

Pokračování
- 12 -
58A 1/2017

59. Lze dodat, že nezaměnitelnost místa spáchání správního deliktu je dána rovněž fotografickou dokumentací a úředním záznamem policie ze dne 15. 12. 2015, které jsou součástí správního spisu k projednávané věci. Soud si je vědom, že obsah spisové dokumentace nemůže nahradit výrok rozhodnutí správního orgánu, nicméně z předmětných fotografií je zřejmé, že parkování v celé ulici Chelčického v Č. Budějovicích je podmíněno držením příslušného oprávnění v podobě abonentní či rezidentní karty, přičemž vozidlo stálo v bezprostřední blízkosti dopravního značení udávající tuto podmínku parkování včetně její dodatkové tabulky. Popis místa ve výroku prvostupňového rozhodnutí však obstojí i bez spojení s fotografií z místa spáchání deliktu, založené ve spisu.

60. K žalobcem uváděné citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2015 č.j. 2 As 111/2015 - 42, že: „Z výroku správního rozhodnutí ve věci správního deliktu spočívajícího ve stání motorového vozidla bez zaplaceného parkovacího poplatku [§ 4 písm. c) ve spojení s § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích] musí být patrné, že vozidlo stálo vskutku v místě, kde je zaplacení daného poplatku uloženo dopravní značkou. Zásadně nestačí uvedení ulice, v níž vozidlo mělo parkovat, jsou-li v dotyčné ulici jak placená místa k parkování, tak místa neplacená.“ Krajský soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že ulice Chelčického v Českých Budějovicích spadá a v rozhodné době spadala do působnosti dopravní značky P – Réservé s dodatkovou tabulkou – Pro držitele abonentních a rezidentních karet. Výrok jednoznačně určuje, že vozidlo bylo zaparkováno v působnosti uvedené dopravní značky, tedy v místě, kde je parkování vyhrazeno pouze držitelům abonentních a rezidentních karet. Žalobce navíc nenabídl žádné konkrétní skutečnosti, které by tento závěr přinejmenším zpochybnily. Žalobce nikdy netvrdil, že by v dané ulici existovala i místa, kde by bylo možno v danou dobu parkovat bez příslušného oprávnění.

61. Ze všech uvedených důvodů neshledal krajský soud uvedenou žalobní námitku důvodnou, popis místa ve výroku prvostupňového rozhodnutí obstál.

62. Správní rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné také z toho důvodu, že neobsahuje ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno. Uveden byl pouze odkaz na porušení § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, aniž by byla uvedena konkrétní porušená právní norma.

63. Ani tato žalobní námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou, z prvoinstančního rozhodnutí je bez pochyb zřejmé, že žalobci je kladeno za vinu spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla tov. zn. Lancia reg. zn. 5C7 4264, v rozporu s § 10 téhož zákona nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci, byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Tyto povinnosti a pravidla byly porušeny tím, že neustanovený řidič porušil § 4 písm. b) a c) zákona o silničním provozu, když parkoval vozidlem žalobce v ul. Chelčického v Č. Budějovicích, kde je parkování vyhrazeno pouze pro držitele rezidentních a abonentních karet. Žalobce tudíž nedostál povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nedodržel povinnost založenou dopravním značením a zaparkoval vozidlo žalobce v místech, kde je pro parkování vyžadováno držení příslušného oprávnění v podobě abonentní či rezidentní karty, které řidič vozidla žalobce neměl.

64. Odkaz na porušení ust. § 4 písm. b) a c) zákona o provozu na pozemních komunikacích je dále specifikován textem výrokové části prvostupňového rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že se porušení povinností řidiče týká povinností plynoucích z dopravního značení. Pokud tedy výrok rozhodnutí uvádí, že řidič vozidla žalobce parkoval s vozidlem žalobce v místě, kde se smí parkovat pouze s platnou abonentní či rezidentní kartou, je zřejmé, že byla porušena povinnost Pokračování
- 13 -
58A 1/2017

založená dopravní značkou, ze které plyne, že parkování je povoleno pouze s příslušným oprávněním. Krajskému soudu není zřejmé, jaké jiné ustanovení by si žalobce přál v odůvodnění výroku rozhodnutí správního orgánu mít. Z obsahu výroku rozhodnutí je zcela zřejmé, porušení jaké povinnosti je žalobci jako provozovateli vozidla kladeno za vinu a jakého konkrétního protiprávního jednání se řidič vozidla žalobce dopustil. Opět lze poukázat na to, že žalobce ani v odvolání nenamítal, že by s prvostupňového rozhodnutí nebylo dostatečně zřejmé, čeho se dopustil případně, jaká povinnost byla porušena řidičem jeho vozidla. Tyto pochybnosti tak zřejmě u žalobce vyvstaly až v době podání správní žaloby, avšak krajský soud, jak plyne s výše uvedeného, je neshledal oprávněnými.

65. Žalobou poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nejsou pro nyní projednávanou věc relevantní, neboť se zabývají postupem správních orgánů v případě aplikace právní normy obsahující blanketní dispozici v podobě odkazu na zvláštní předpis, který musí být v takovém případě výrokem správního orgánu dostatečně specifikován. O takový případ se v projednávané věci nejedná a z tohoto důvodu uváděná rozhodnutí nelze použít.

66. Ztotožnit se nelze ani s další žalobní námitkou obdobného charakteru, podle níž je správní rozhodnutí nepřezkoumatelné z toho důvodu, že neobsahuje odkaz na právní ustanovení, definující skutkovou podstatu přestupku, jehož znaky protiprávní jednání žalobce vykazovalo. Ve výroku rozhodnutí musí být dle žalobce konkretizováno, jaké konkrétní ustanovení přestupce porušil a znaky jakého přestupku takové porušení vykazovalo. Z napadeného rozhodnutí nelze postavit na jisto, že protiprávní jednání řidiče vykazuje znaky přestupku dle zákona o pozemních komunikacích. V daném případě tak nelze přezkoumat, zda byla naplněna podmínka § 125f odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích.

67. Stejně jako v případě předchozí žalobní námitky, krajský soud znovu uvádí, že jednání přestupce bylo výrokem prvoinstančního rozhodnutí zachyceno. Správní orgán ve výroku obsáhl skutkový popis jednání přestupce a uvedl rovněž právní ustanovení, které tímto svým jednáním porušil. Uvedeným jednáním došlo k porušení povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích, bylo porušeno ust. § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích a byla naplněna skutková podstata správního deliktu, jímž byl žalobce coby provozovatel vozidla uznán vinným. Všechny tyto skutečnosti jsou ve výroku prvoinstančního rozhodnutí obsaženy a nelze tudíž přisvědčit žalobcem namítané nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí.

68. Na závěr krajský soud k námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že taková námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Žalobci však lze připomenout jemu jistě známé závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupné seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li Nao 119/2017 spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela Pokračování
- 14 -
58A 1/2017

v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.“

69. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 2. února 2018

JUDr. Tereza Kučerová v. r .

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru