Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 35/2020 - 36Rozsudek KSCB ze dne 28.04.2021

Prejudikatura

1 Afs 1/2012 - 36


přidejte vlastní popisek

57 A 35/2020-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: KOBERCE BRENO spol. s r. o., IČO 25609866

se sídlem Antala Staška 1071, 140 00 Praha 4 zastoupeného advokátem JUDr. Ladislavem Břeským se sídlem Botičská 1936/4, 128 00 Praha 2

proti žalovaný: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. ČOI 139797/20/O100/2000/Sy/Št,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a podstatný obsah správního spisu

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 21. 12. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. ČOI 139797/20/O100/2000/Sy/Št (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočiny ze dne 23. 4. 2019, č. j. ČOI 53375/19/2000 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňový správní orgán zahájil dne 24. 8. 2018 v žalobcově provozovně na adrese Krčínova 1610 v Českých Budějovicích (dále též „provozovna“) kontrolu zahájenou kontrolním nákupem bezprostředně předcházejícím předložení pověření ke kontrole. Předmětem kontroly byl mj. výrobek podlahová krytina vinylová Comfort Floors, EAN 5414404136855 (výrobce Berry Alloc, Belgie), (dále též jako „výrobek“). Kontrola byla zaměřena na dodržování povinností dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (dále též „zákon o technických požadavcích na výrobky“) a dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“).

3. Z protokolu o kontrole z téhož dne se podává, že žalobce na vyžádání inspektorů předložil prohlášení o vlastnostech k uvedenému výrobku v tištěné podobě, a to v anglickém jazyce a českém předkladu. Inspektoři shledali, že tyto dokumenty nejsou shodné obsahem, a to v odlišné identifikaci výrobku a harmonizované normě. Dle učiněných kontrolních zjištění zaznamenaných v protokole o kontrole v označení CE chybělo uvedení poslední číslice roku, kdy bylo připojeno, název a sídlo výrobce, identifikační kód typu výrobku a číslo oznámeného subjektu. Označení CE neodpovídalo svým tvarem označení CE, jak je stanoví nařízení ES č. 765/2008 Sb. v příloze II.

4. Příkazem ze dne 13. 3. 2019 shledal správní orgán prvního stupně žalobce vinným z přestupku dle § 19a odst. 5 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky a uložil mu pokutu ve výši 25 000 Kč. Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 21. 3. 2019 včasný odpor, doplněný odůvodněním doručeným dne 5. 4. 2019.

5. Rozhodnutím ze dne ze dne 23. 4. 2019, č. j. ČOI 53375/19/2000 prvostupňový správní orgán opětovně shledal žalobce vinným z přestupků dle § 19a odst. 5 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky a vedle pokuty ve výši 25 000 Kč žalobci uložil rovněž povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

6. Žalobcovo odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Shrnutí žaloby

7. Žalobce vymezuje čtyři okruhy námitek.

8. První námitkou žalobce správním orgánům vytýká porušení zásady zákonnosti, neboť interpretovaly Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 (dále též „nařízení EU“ či „nařízení o stavebních výrobcích“) nesprávně a v neprospěch žalobce. Žalovaný pochybil, když v napadeném rozhodnutí neuvedl, na základě jakého ustanovení nařízení EU vznikla žalobci povinnost uvádět na označení CE též oznámený subjekt. Číslo oznámeného subjektu na označení CE není dle žalobce povinným údajem ve smyslu čl. 9 odst. 2 nařízení EU. Žalovaný porušil zásadu zákonnosti, neboť interpretoval ustanovení nařízení EU extenzivně a v neprospěch žalobce.

9. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný porušil zásadu zákonnosti, když vyložil ustanovení nařízení EU příliš restriktivně a v neprospěch žalobce. Toto pochybení žalobce spatřuje v tom, že dle žalovaného měl být na výrobku uveden jako typ PC31, nikoli „resilient floor covering EN 649“. Žalobce uvádí, že v prohlášení o vlastnostech byl tento jedinečný identifikační kód uveden správně a pokaždé v totožném znění. Pouze v označení CE na výrobku byl uveden odlišně. Označení CE, stejně jako v prohlášení o vlastnostech, obsahovalo tu samou část slovního spojení, tedy „floor covering EN 649“. Označení CE má obsahovat souhrn informací obsažených v prohlášení o vlastnostech, a proto pokud obsahovalo větu „resilient floor covering EN 649“, je toto označení v souladu s čl. 11 odst. 4 nařízení EU. Správní orgán proto pochybil, když žalobci vytkl, že na výrobku měl být uveden typ PC31, nikoli „resilient floor covering EN 649“.

10. Žalovaný porušil zásadu zákonnosti ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu nesprávnou interpretací nařízení EU, napadené rozhodnutí je proto nezákonné.

11. Druhou námitkou žalobce žalovanému vytýká, že nepřihlédl ke všem okolnostem případu a uložil žalobci vzhledem k okolnostem nepřiměřeně přísnou sankci.

12. Žalobce nesouhlasí s tím, že dle žalovaného nezajistil, aby bylo k výrobku připojeno prohlášení o vlastnostech v českém jazyce, neboť v tomto prohlášení byly uvedeny údaje odlišné od originálního prohlášení. Žalobce poukazuje na to, že nepochybil, když je v českém překladu v prohlášení o vlastnostech výrobku namísto typu výrobku PC31 uveden název PODIUM, neboť PODIUM spadá pod produktovou řadu PC31, která je uvedena v anglické verzi prohlášení o vlastnostech.

13. V napadeném rozhodnutí došlo ke změně skutkového stavu, ale do výše pokuty se to nepromítlo. Ve vydaném příkazu správní orgán uvedl, že v důsledku zanedbání vytýkané povinnosti žalobcem existuje zvýšení rizika ohrožení života a zdraví, avšak prvostupňové rozhodnutí již tuto skutečnost nezmiňuje. Žalobce na základě toho usuzuje, že si správní orgány uvědomily, že společenská škodlivost žalobcova pochybení nebyla vysoká, ale pouze minimální. Dle žalobce nelze ani teoreticky uvažovat o ohrožení života či zdraví pouze na základě bližšího umístění písmen C a E v označení CE. Jelikož zjevně došlo k změně posouzení skutkového stavu, měla být snížena i výše pokuty, žalovaný se však k tomu nikterak nevyjádřil. Žalobce navíc vytýkané neprodleně napravil, za chybu se omluvil a výrobek, u kterého bylo zjištěno pochybení, dobrovolně stáhl z prodeje až do zjednání nápravy.

14. Žalovaný vůbec nepřihlédl k tomu, že žalobci byla uložena pokuta s ohledem na skutečnosti s projednávanou věcí nesouvisející. Žalovaný totiž v rozhodnutí zmínil, že žalobce se dopustil roku 2013 protiprávního jednání vykazujícího stejné znaky, za které byl potrestán. Žalobce se domnívá, že žalovaný tím, že tuto skutečnost uvedl, k uvedenému přihlédl, ačkoli to sám vylučuje s ohledem na dobu, která od tohoto jednání uplynula. V opačném případě by žalobce tuto skutečnost vůbec nezmiňoval.

15. Žalovaný nikterak nezohlednil, že předmětem kontroly nebyl jen shora označený výrobek, kde bylo shledáno pochybení, ale i další komodity. Celkem bylo kontrolováno 17 výrobků, a pouze u jednoho bylo zjištěno pochybení, což měl žalovaný posoudit jako polehčující okolnost. Hodnocení žalovaného proto nelze považovat za objektivní, neboť nebylo přihlédnuto ke skutečnostem svědčícím ve prospěch žalobce. Sám žalovaný navíc připouští, že projednávaný výrobek vykazoval toliko formální nedostatky, které byly žalobcem vzápětí napraveny. Nápravy bylo tedy dosaženo, výše pokuty měla být snížena.

16. Žalobce nesouhlasí s tím, že je mu vytýkáno, že v českém překladu prohlášení o vlastnostech výrobku byla uvedena jiná technická norma. Uvedení odlišných údajů oproti originálnímu prohlášení dle žalobce nelze posuzovat stejně, jako kdyby k výrobku český překlad prohlášení o vlastnostech výrobku vůbec připojen nebyl. Žalovaný neakceptoval žalobcovu odvolací námitku chyby tisku špatným nastavením údajů. V projednávané věci se jedná o písařský překlep v jediné číslici českého překladu prohlášení o vlastnostech, na výrobku i v anglické verzi prohlášení o vlastnostech výrobku již bylo uvedeno správné číslo, tj. EN 14041.

17. Žalobce dále namítá, že zákon (§ 19b odst. 3 zákona o technických požadavcích na výrobky ve spojení s § 43 odst. 2 přestupkového zákona) umožňuje upustit od uložení správního trestu. Zákon v projednávané věci umožňuje uložení pokuty v rozmezí 0 Kč – 500 000 Kč. Není tedy stanovena žádná spodní hranice. Pokuta uložená žalobci ve výši 25 000 Kč je vzhledem k výše uvedenému zcela nepřiměřená.

18. Třetí námitkou žalobce žalovanému vytýká nedostatečné vypořádání se s naplněním materiální stránky přestupku.

19. Žalovaný nevzal v potaz materiální stránku přestupku, v napadeném rozhodnutí se nedostatečně vypořádal se žalobcovými námitkami ohledně postavení písmen CE, věc posoudil formalisticky. Vytýkaná nepřesnost spočívala jen v postavení písmen, kdy tato byla umístěna o něco blíže k sobě a byla více zakřivena, než vyžaduje nařízení ES č. 765/2008 Sb. v příloze II. Tato nepřesnost je pouhým okem téměř nerozpoznatelná, spotřebitel označení nemohl přehlédnout, navíc v prohlášení o vlastnostech výrobku jsou tato písmena uvedena správně, spotřebitel má možnost do nich kdykoli nahlédnout. Písmena CE jsou navíc pouze souhrnem informací uvedených v prohlášení o vlastnostech výrobku. Škodlivost takového jednání, tedy nepatrný rozdíl v poměru písmen CE, je zcela minimální. Žalobce má na svých výrobcích uvedené označení vždy v požadované formě, s popsanou nepřesností se setkal poprvé. K uvedenému pochybení mohlo dojít v tiskárně, což žalovaný nevzal v potaz, když uvedl, že tato skutečnost nesnižuje závažnost protiprávního jednání spočívajícího v absenci požadovaného označení výrobku. Materiální stránka přestupku nebyla dle žalobce naplněna, nejedná se o závažné protiprávní či jinak škodlivé jednání, nemohlo dojít k ohrožení života či zdraví spotřebitele, jak uvádí žalovaný.

20. Dle žalobce nedosáhla míra společenské nebezpečnosti, takového stupně, aby bylo možné uvažovat o naplnění materiálního znaku přestupku, a to ani co se týče ohrožení právem chráněného zájmu ve smyslu § 38 přestupkového zákona. Formalistické pojetí přestupku dokládá, že materiální stránka nebyla naplněna a nepostačuje na uložení pokuty v dané výši z důvodu nižší intenzity společenské škodlivosti vytýkaného jednání.

21. Čtvrtou námitkou žalobce z obezřetnosti namítá promlčení přestupku, neboť se domnívá, že se na projednávaný přestupek vztahuje jednoletá promlčecí lhůta ve smyslu § 30 písm. a) přestupkového zákona.

22. Závěrem žalobce soudu navrhl, aby soud v případě, že dojde k závěru o spáchání předmětného přestupku žalobcem, upustil od uložení pokuty či ji v mezích zákona snížil.

Shrnutí vyjádření žalovaného

23. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul dosavadní průběh řízení a navrhl zamítnutí podané žaloby s tím, že rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné a uloženou pokutu za přiměřenou. V podrobnostech uvedl, že v projednávané věci byl žalovaný povinen připojit k označení CE rovněž číslo oznámeného subjektu, neboť posuzovaný výrobek podléhá posuzování a ověřování stálosti vlastností 3 ve smyslu přílohy V nařízení o stavebních výrobcích. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že na výrobku měl být uveden typ PC31 označený v prohlášení o vlastnostech výrobku, což je důležité z hlediska jeho identifikace např. v případě jeho nebezpečnosti a nutnosti stažení z trhu. Co se týče výše uložené pokuty, žalovaný přihlédl ke všem relevantním okolnostem. V dané věci stačí ohrožení právem chráněného zájmu, přičemž nelze souhlasit s tím, že by došlo k namítané změně skutkového stavu oproti příkazu. Jako polehčující okolnost nelze akceptovat správnost uvedených údajů u ostatních kontrolovaných výrobků ani tvrzenou chybu při tisku u písmen CE. Žalobce měl jako profesionál v oblasti prodeje podlahových krytin postupovat s odbornou péčí. V dalším žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 28. března 2021.

26. Žaloba není důvodná.

27. Soud nepřijal žalobcovu námitku vytýkající správním orgánům porušení zásady zákonnosti z důvodu interpretace nařízení EU učiněné nesprávně a v neprospěch žalobce. Dle čl. 9 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích se k označení CE „doplní dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno, název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce, jedinečný identifikační kód typu výrobku, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu a zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci“. Z uvedeného vyplývá, že identifikační číslo oznámeného subjektu se neuvádí vždy, resp. uvádí se s ohledem na to, zda v konkrétním případě byla povinná účast oznámeného subjektu v procesu posuzování shody. V projednávané věci tomu tak bylo, jelikož předmětný výrobek podléhá posuzování a ověřování stálosti vlastností 3, jak rovněž uvedl žalovaný na str. 5 napadeného rozhodnutí, resp. prvostupňový správní orgán na str. 4 rozhodnutí.

28. V příloze V bod 1.4 písm. b) nařízení o stavebních výrobcích, upravující posuzování a ověřování stálosti vlastností je uvedeno, že „oznámená zkušební laboratoř určí typ výrobku na základě zkoušky typu (na základě odběru vzorků provedeného výrobcem), výpočtu pro typ, tabulkových hodnot nebo popisné dokumentace výrobku“. Oznámené subjekty (dříve notifikované osoby, notified bodies) jsou v rámci nařízení o stavebních výrobcích takové subjekty, které zajišťují činnosti při posuzování a ověřování stálosti vlastností. Jde o právnickou osobu, která v příslušném správním řízení prokázala, že splnila požadavky čl. 43 nařízení o stavebních výrobcích. Náležitosti žádosti o udělení oprávnění provádět činnosti oznámeného subjektu stanoví čl. 47 uvedeného nařízení.

29. V příloze V k nařízení o stavebních výrobcích je uvedeno 5 systémů (systém 2 je vypuštěn). Jedná se o tzv. systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností (1, 1+, 2+, 3 a 4), na základě kterých výrobce vždy vypracuje prohlášení o vlastnostech výrobku. Identifikační číslo oznámeného subjektu se tedy povinně neuvádí vždy, ale uvádí se právě v těch případech, kdy se na základní charakteristiky vztahují systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností. V projednávané věci spadá výrobek do systému 3, dle kterého je posuzován. Jelikož se oznámený subjekt v souladu se systémem 3 podílí na posuzování a ověřování stálosti vlastností výrobku, musí být v označení CE uvedeno rovněž identifikační číslo oznámeného subjektu, jak je v odůvodnění napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí uvedeno. Žalovaný neporušil zásadu zákonnosti, neboť v odůvodnění rozhodnutí dostatečně ozřejmil, z jakého důvodu musí být v označení CE uvedeno rovněž identifikační číslo oznámeného subjektu. Nelze proto souhlasit s tvrzením, že žalovaný interpretoval ustanovení nařízení o stavebních výrobcích extenzivně či v žalobcův neprospěch.

30. Soud nepřijal žalobcovu námitku, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou zákonnosti, když vyložil ustanovení nařízení EU příliš restriktivně a v neprospěch žalobce. Soud se ztotožnil se žalovaným, že na výrobku má být uveden jako typ PC31, nikoli „resilient floor covering EN 649“. Dle čl. 11 odst. 4 nařízení o stavebních výrobcích výrobci „zajistí, aby byl na jejich stavebních výrobcích uveden typ, série nebo sériové číslo nebo jakýkoli jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha výrobku neumožňuje, zajistí, aby byla požadovaná informace uvedena na obalu nebo v dokladu přiloženém ke stavebnímu výrobku“. Ze spisového materiálu se podává, že v prohlášení o vlastnostech je u předmětného výrobku v kolonce: „Typ, série nebo sériové číslo nebo jakýkoli jiný prvek umožňující identifikaci stavebních výrobků podle čl. 11 odst. 4“ uvedeno označení PC 31 (v anglické verzi tohoto prohlášení). Pokud byl zvolen a uveden ve smyslu čl. 11 odst. 4 nařízení o stavebních výrobcích v prohlášení o vlastnostech určitý název typu výrobku, v projednávané věci PC 31, pak nelze akceptovat, že tento název umožňující identifikaci výrobku není uveden na výrobku ani v označení CE. Na výrobku tedy mělo být uvedeno totožné označení jako v prohlášení o vlastnostech, tedy PC 31 a nikoli „resilient floor covering EN 649“. Uvedená označení mají nesporný význam jako identifikátory výrobku, není proto možné je libovolně zaměňovat. Žalovaný proto neporušil zásadu zákonnosti ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu, nedopustil se vytýkané nesprávné interpretace předmětného nařízení a napadené rozhodnutí nelze ve vztahu k vytčené námitce považovat za nezákonné.

31. Soud nepřijal ani druhou žalobcovu námitku souhrnně vytýkající, že žalovaný nepřihlédl ke všem okolnostem případu a uložil žalobci vzhledem k okolnostem nepřiměřeně přísnou sankci. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný při ukládání pokuty zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Při určení výměry pokuty žalovaný přihlédl ke všem kritériím ve smyslu § 37 an. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (přestupkový zákon), zejména pak k povaze a závažnosti přestupku, významu právem chráněného zájmu, způsobu spáchání a následkům přestupku a dále k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, viz str.6 -7 napadeného rozhodnutí, resp. str. 6-7 prvostupňového rozhodnutí.

32. Žalobce konkrétně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nezajistil, aby bylo k výrobku připojeno prohlášení o vlastnostech v českém jazyce, když v tomto prohlášení byly uvedeny údaje odlišné od originálního prohlášení. Soud si je vědom, že žalobce sice prohlášení o vlastnostech v českém jazyce k výrobku připojil, nicméně toto prohlášení vykazovalo některá shora popsaná pochybení, která mohla zapříčinit nemožnost správné identifikace výrobku. Přitom prohlášení o vlastnostech výrobku a jeho shoda s originálním zněním a označením CE je základním předpokladem pro úspěšnou identifikaci výrobku. Nelze-li identifikaci dle těchto dokumentů spolehlivě učinit, jejich faktická existence nepostačuje pro to, aby bylo vyhověno ustanovením příslušného nařízení. To je zohledněno rovněž ve výroku prvostupňového a napadeného rozhodnutí, kde je žalobce uznán vinným, že mj. nezajistil, aby k výrobku byly připojeny dokumenty požadované nařízením EU, když konkrétně vypracované prohlášení o vlastnostech bylo odlišné od originálního znění v anglickém jazyce – odlišná identifikace výrobku a harmonizovaná technická specifikace. Žalovaný tedy do výroku rozhodnutí neuvedl, že žalobce nepřipojil požadované dokumenty vůbec, ale že tyto dokumenty vykazovaly rozdíly v jazykových zněních. Žalobce pochybil, když v českém překladu v prohlášení o vlastnostech výrobku namísto typu výrobku PC31 uvedl název PODIUM, přestože dle žalobcova vyjádření PODIUM spadá pod produktovou řadu PC31, která je uvedena v anglické verzi prohlášení o vlastnostech. Typ výrobku nemůže být v jednotlivých jazykových verzích prohlášení o vlastnostech výrobku označen odlišně, lhostejno zda se jedná o výrobek téže produktové řady. Pro sledovatelnost výrobku je nezbytné uvedení totožných identifikačních údajů a řádná identifikace výrobce. Identifikační prvek proto musí zajistit bezchybnou vazbu na odpovídající dokumentaci prokazující shodu výrobku. Identifikační prvek výrobku musí být totožný s prvkem použitým v prohlášení, přičemž obě prohlášení (česká i anglická verze), musí být shodná, což v projednávané věci beze zbytku nebyla.

33. K namítané změně skutkového stavu v prvostupňovém rozhodnutí oproti dříve vydanému příkazu nedošlo. Skutkový stav zůstal nezměněn, u správního orgánu totiž nedošlo ke změně úsudku o tom, v čem spočívá vytýkané závadné jednání žalovaného. Žalobcova domněnka o tom, že správní orgány v průběhu správního řízení změnily náhled na společenskou škodlivost žalobcova přestupkového jednání, je ryze spekulativní. V příkazu se toliko uvádí, že u výrobků, na které se vztahuje předmětná harmonizovaná norma (v projednávané věci jsou to stavební výrobky), existuje zvýšené riziko ohrožení života a zdraví. Následky, které tudíž mohou nastat v důsledku zanedbání povinnosti distributorů, jsou o to závažnější, týkají-li se prohlášení o vlastnostech výrobku a označení CE, která prokazují, že vlastnosti výrobku byly posouzeny a že zůstávají konstantní. Prvostupňové ani napadené rozhodnutí tuto úvahu v žádném ohledu nezpochybnily, naopak se k ní připojily, když poukázaly na ztíženou možnost identifikovat výrobek např. v případě nebezpečného výrobku a nutnosti jej stáhnout z trhu (str. 6 napadeného rozhodnutí). Zdůraznily také skutečnost, že spotřebiteli může vzniknout v důsledku takového pochybení pochybnost bezpečnosti výrobku a o tom, zda byl výrobek na trh uveden v souladu s příslušnými předpisy. Správní orgány přitom zdůraznily ohrožovací povahu přestupku, tedy že zde existovala hrozba nežádoucího následku. V rozhodnutích správních orgánů nebyla úvaha o tom, že by sama vzdálenost písmen CE mohla ohrozit život či zdraví spotřebitele, jak vytýká žalobce, zdůrazněn byl ovšem nesoulad s normou, která má sjednotit postupy hospodářských subjektů a dále skutečnost, že nebezpečí vytýkané nedostatečné identifikace výrobku spočívá zejména v tom, že výrobek nelze v případě, že by byla zjištěna jeho závadnost, snadno dohledat právě podle v projednávané věci nejednotných identifikátorů. Jelikož nedošlo k vytýkané změně posouzení skutkového stavu, nebyl zde ani důvod pro snížení pokuty, jak namítá žalobce. K formulovaným námitkám soud vytýkanou nepřiměřenost sankce neshledal. Správní orgány rovněž zohlednily spolupráci žalobce na nápravě zjištěných vad, a to jako polehčující okolnost při úvaze o výši sankce (viz str. 6 napadeného rozhodnutí).

34. Soud neakceptoval námitku, že žalobci byla uložena pokuta s ohledem na skutečnosti s projednávanou věcí nesouvisející. Žalovaný v rozhodnutí sice zmínil, že žalobce se dopustil např. roku 2013 protiprávního jednání vykazujícího stejné znaky, za které byl potrestán, avšak žalovaný současně uvedl, že k této skutečnosti s ohledem na uplynulou dobu nepřihlíží. Soud uvedenou zmínku o dřívějším žalobcově přestupku spojuje se skutečností, že žalobce byl již v minulosti za obdobné provinění potrestán, tudíž měl být jako profesionál v oboru ve vztahu k uvedenému pochybení více obezřetný.

35. Žalobce dále namítá, že žalovaný nikterak nezohlednil, že předmětem kontroly nebyl jen shora označený výrobek, kde bylo shledáno pochybení, ale i další komodity. Celkem bylo kontrolováno 17 výrobků, a pouze u jednoho bylo zjištěno pochybení, což měl žalovaný posoudit jako polehčující okolnost. Soud tuto žalobcovu úvahu nepřijal. Správní orgán je vázán zákonem a nepřísluší mu „odpouštět“ sankce kontrolovaným subjektům jen proto, že u nich nebyl shledán dostatečně vysoký počet pochybení. Právě takový přístup by totiž bylo možné považovat za neobjektivní a svévolný. Žalobce byl potrestán právě za to pochybení, které u něj bylo shledáno, což se rovněž promítlo do výše pokuty. Žalobce je povinen distribuovat výrobky v souladu s právními předpisy, což platí pro každý kontrolovaný výrobek. Stejným způsobem se posuzuje odpovědnost za spáchaný přestupek, jak uvedl žalovaný. Není rovněž pravdou, že nebylo přihlédnuto ke skutečnostem svědčícím ve prospěch žalobce. Tyto okolnosti žalovaný vyhodnotil v úvaze o výši sankce, když připustil, že nedostatky byly spíše formálního charakteru a ve prospěch žalobce zohlednil rovněž skutečnost, že při kontrole řádně spolupracoval a následně provedl nápravná opatření.

36. Žalobce dále namítá, že uvedení odlišných údajů oproti originálnímu prohlášení nelze posuzovat stejně, jako kdyby k výrobku český překlad prohlášení o vlastnostech výrobku vůbec připojen nebyl. S tím soud souhlasí a podotýká, že stejný postoj zaujal i žalovaný, který opakovaně zdůraznil, že zohledňuje skutečnost, že závažnost takového protiprávního jednání je nižší, než pokud by označení CE na výrobku vůbec nebylo uvedeno (str. 4-5 napadeného rozhodnutí), či kdyby nebylo připojeno české znění prohlášení o vlastnostech výrobku (str. 5 napadeného rozhodnutí).

37. Žalobce dále namítá, že uložená pokuta je nepřiměřená, neboť za projednávané pochybení lze uložit pokutu v rozmezí 0 Kč – 500 000 Kč, kdy není stanovena spodní hranice. K tomu soud uvádí, že žalovaný uloženou výši pokuty uspokojivě odůvodnil, žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz, na základě kterého by bylo možno usoudit, že výše stanovené pokuty je nepřiměřená, že zde existuje důvod pro soudní moderaci pokuty. Žalobce odvozuje nutnost moderace pokuty od změny skutkového stavu, k němuž však nedošlo, jak soud odůvodnil výše. Smyslem prvostupňového rozhodnutí není absorbovat veškeré formulace uvedené v dříve vydaném příkazu. Pokud byla uložená pokuta v prvostupňovém, resp. napadeném rozhodnutí řádně odůvodněna, tak jak se stalo v projednávané věci, není zde prostor pro žalobcem formulované pochybnosti o skutkovém stavu. Vytýkanou společenskou škodlivost přestupkového jednání správní orgány dostatečně vypořádaly a zahrnuly ji do výše uložené sankce.

38. Soud nepřijal ani třetí námitku vytýkající správním orgánům nedostatečné vypořádání se s naplněním materiální stránky přestupku. Soud si je vědom, že materiální aspekt přestupku je jedním ze základních atributů definice přestupku a musí se vždy prokazovat. Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru samozřejmě nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku. Projednávaná věc však vykazuje požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti, což správní orgány přesvědčivě odůvodnily.

39. Soud tedy nemůže souhlasit se žalobcem, že žalovaný nevzal v potaz materiální stránku přestupku, v napadeném rozhodnutí se nedostatečně vypořádal se žalobcovými námitkami ohledně postavení písmen CE a věc posoudil formalisticky. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, materiální stránka přestupku byla hodnocena jak žalovaným (str. 5-6 napadeného rozhodnutí), tak prvostupňovým správním orgánem (str. 6 prvostupňového rozhodnutí). Prvostupňový správní orgán uvedl, že nebezpečnost jednání žalobce vyplývá přímo ze skutečnosti, že vytýkané jednání je kvalifikováno jako samostatná skutková podstata v zákoně o technických požadavcích na výrobky, přičemž nelze hovořit o formalismu, neboť toto jednání je pro spotřebitele společensky škodlivé tím, že spotřebitel nemá k dispozici informaci, zda jsou vlastnosti výrobku konstantní.

40. Žalovaný na str. 5-6 napadeného rozhodnutí uvádí, že následek přestupku dle § 19a odst. 5 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky je třeba chápat jako ohrožovací. Nemusí tudíž dojít, tak jako v projednávané věci, k porušení právem chráněných zájmů, postačuje jejich ohrožení. Žalovaný připustil, že žalobcovo porušení povinnosti sice bylo méně závažné, resp. jednalo se o menší nedostatky, avšak materiální stránka přestupku naplněna byla. Právem chráněným zájmem je v tomto případě zejména ochrana zdraví, života a majetku spotřebitelů, k čemuž směřují rovněž povinnosti hospodářských subjektů spočívající mj. v nutnosti zajistit správný postup při uvádění výrobků na trh a jejich značení. Nařízení o stavebních výrobcích pak sjednocuje tyto postupy na úrovni EU s ohledem na jednotný trh. Pochybení v tomto postupu, jako jsou v projednávané věci nedostatky v prohlášení o vlastnostech výrobku, označení CE a označení výrobku, pak mohou u spotřebitelů vyvolat pochybnosti o tom, zda byl výrobek uveden na trh v souladu s příslušnými předpisy, a tedy také pochybnosti o bezpečnosti takového výrobku. Žalovaný rovněž uvedl, že následkem žalobcova protiprávního jednání mohli mít uživatelé výrobku pochybnosti o povinném posouzení tohoto výrobku. Stejně tak vytkl, že mohla být ztížena možnost identifikovat příslušný výrobek a výrobce v případě, že by výrobek byl shledán nebezpečným a bylo by nutné ho stáhnout z trhu. O naplnění materiální stránky přestupku v zákonem určených mezích soud proto nemá pochyb.

41. Co se týče konkrétní žalobcovy námitky ohledně postavení písmen CE, žalovaný tuto skutečnost neposoudil formalisticky. Sám žalobce přiznává, že písmena CE umístěná na výrobku nesplňovala požadovaná kritéria, resp. že vytýkaná nepřesnost spočívala v postavení písmen, kdy tato byla umístěna o něco blíže k sobě a byla více zakřivena, než vyžaduje nařízení ES č. 765/2008 Sb. v příloze II. Tato příloha definuje správné a jedině přípustné postavení písmen CE, kterými je výrobek označován, právě proto, aby nedocházelo k záměně a tím i k případnému ohrožení či poškození spotřebitelů. Pouze u výrobku, který je označen formálně správným způsobem, má spotřebitel jistotu, že takový výrobek splňuje veškeré náležitosti požadované příslušnými předpisy. V případě, kdy takové označení chybí či je jakýmkoli způsobem modifikováno, jistota spotřebitele ohledně bezpečnosti výrobku oslabuje. Soud se proto nemůže ztotožnit se žalobcem, který popsané pochybení považuje za bagatelní. Žalobcovo tvrzení, že spotřebitel nezkoumá grafickou správnost písmen CE, resp. že by zaznamenal pouze absenci tohoto označení, je ryze spekulativní. Není rovněž rozhodné, zda k pochybení došlo v tiskárně či jinde, neboť povinnost správného označení výrobku je přičítána žalobci. Materiální stránka přestupku tudíž byla naplněna z důvodů uvedených výše ke škodlivosti, resp. nebezpečnosti žalobcova jednání. Co se týče výše uložené pokuty, žalobce opět nepředložil konkrétní důvod či důkaz, který by soud mohl vzít v potaz při úvaze o výši uložené pokuty za spáchání přestupku. Pokud žalovaný požaduje po kontrolovaných subjektech, aby výrobky byly označovány předepsaným způsobem, nelze takový přístup považovat za formalistický, a to ani s ohledem na znaky, které žalovaný vnímá jako marginálie.

42. Čtvrtou námitkou žalobce z opatrnosti namítá promlčení přestupku, neboť se domnívá, že se na projednávaný přestupek vztahuje jednoletá promlčecí lhůta ve smyslu § 30 písm. a) přestupkového zákona. Ani tuto námitku soud nepřijal. V projednávané věci činí s odkazem na § 30 písm. b) přestupkového zákona promlčecí doba tři roky, neboť zde zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč (v projednávané věci konkrétně 500 000 Kč, viz § 19a odst. 5 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky). Dle § 31 promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku a přerušuje se oznámením o zahájení řízení o přestupku, (resp. vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným). Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní. V projednávané věci byl přestupek spáchán dne 24. 8. 2018, promlčecí doba začala běžet následujícího dne. I bez ohledu na přerušení promlčecí doby zahájením správního řízení a na probíhající řízení před správním soudem, které se do promlčecí doby nezapočítává, je zjevné, že tříletá promlčecí lhůta neuplynula.

43. K moderaci uložené pokuty ve vztahu k žalobcovu návrhu soud nepřistoupil. Dle § 78 odst. 1 s. ř. s., „je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil“. Dle odstavce druhého, „rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě“.

44. V projednávané věci soud neshledal, že by žalovaný překročil či zneužil stanovené meze správního uvážení, nejsou zde tedy důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. Soud rovněž neshledal, že by sankce byla žalobci uložena v nepřiměřené výši. Jak už bylo řečeno výše, v projednávané věci činí horní hranice sankce 500 000 Kč, žalobci byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že vytýkaná pochybení byla u žalobce shledána, prokázána a v rozhodnutí popsána a odůvodněna, nelze hovořit o zjevné nepřiměřenosti sankce v situaci, kdy tato byla uložena při spodní hranici, a to ani za předpokladu, že žalobce se správním orgánem spolupracoval a pochybení napravil. Správní orgány žalobcovo vstřícné jednání vedoucí k odstranění závadného stavu zohlednily při stanovení výše sankce. Skutkový stav tak, jak se jeví ze správního spisu, důvody pro moderaci pokuty soudu neposkytuje.

45. Jak judikoval Nejvyšší správní soud: „Soudní řád správní umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti sankce jen v situaci, kdy je soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce nadán pravomocí nahradit správní uvážení a výši uložené sankce moderovat a zároveň je správním orgánem uložená sankce zjevně nepřiměřená. Prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce podle § 78 odst. 1 s. ř. s. by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, uložená pokuta by byla likvidační apod.“

46. Žalobce splnil první podmínku, tedy učinil návrh na moderaci pokuty soudem. S ohledem na citovanou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, čj. 1 Afs 1/2012-36) a na podrobnosti uvedené výše, je však zřejmé, že v projednávané věci shora označená kritéria pro soudní moderaci splněna nebyla. Uložená sankce nevykazuje zjevnou nepřiměřenost, kterou by bylo možné vyhodnotit jako nezákonnost, jak bylo s ohledem na její výši popsáno shora. Soud neshledal, že by žalovaný ignoroval zákonné mantinely pro uložení takové pokuty, a to za situace, kdy uložení pokuty v dané výši bylo správními orgány řádně odůvodněno v rámci zákonných kritérií. Žalovaný rovněž neuvedl, že by pro něj pokuta ve stanovené výši byla likvidační, ani to ze spisového materiálu neplyne.

47. Jak v podrobnostech uvádí Nejvyšší správní soud v označeném rozhodnutí, „ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. To by mohl soud učinit podle § 78 odst. 2 s. ř. s. jen na návrh žalobce, pokud by dospěl k závěru, že pokuta byla správním orgánem uložena ve zjevně nepřiměřené výši“. Jak již bylo opakovaně vysvětleno, v projednávané věci taková situace nenastala, uloženou pokutu nelze považovat za zjevný exces a její výše odpovídá intenzitě skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot. Moderační právo soudu má místo pouze tam, kde je postih zjevně nepřiměřený.

Závěr a náklady řízení

48. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s.

49. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 28. dubna 2021

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru