Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 29/2020 - 34Rozsudek KSCB ze dne 23.02.2021

Prejudikatura

10 Afs 206/2017 - 39


přidejte vlastní popisek

57 A 29/2020 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: AG KONSTRUKT s. r. o., IČO: 450 23 221,

sídlem nám. Maxe Švabinského 961/10, České Budějovice,
zastoupen Mgr. Filipem Toulem, advokátem

sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice,

proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce,
sídlem Kolářská 451/13, Opava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6143/1.30/16-19

takto:

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 28. 8. 2020 č. j. 6143/1.30/16-19 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a žalobní body

1. Dne 2. 6. 2015 byla s žalobcem na pracovišti „Skladový a provozní areál – České Budějovice – Okružní“ (dále jen „pracoviště Okružní“) zahájena kontrola ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), jejímž předmětem bylo dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. O průběhu kontroly byl vyhotoven protokol o kontrole ze dne 17. 8. 2015, č. j. 13645/5.42/15-17 (dále jen „protokol“), dle něhož provedenou kontrolou bylo zjištěno, že dne 2. 6. 2015 na pracovišti Okružní pracovali zaměstnanci žalobce ve složení J.B., nar. X, J.A., nar. X a V.L., nar. X na opláštění haly za využití nůžkové zdvižné plošiny. Ochranná konstrukce zdvižné plošiny byla vzdálena 0,4 metrů od instalovaného opláštění, a proto nebyla způsobilá pro naplnění podmínek kolektivní ochrany zaměstnanců proti pádu nebo zřícení z okraje střechy. Součástí protokolu je pořízená fotodokumentace zachycující mimo jiné pohled na oplocené staveniště a rozestavěnou halu, pohled na zaměstnance žalobce při práci na bočním opláštění haly, detail V.L. při práci na bočním opláštění haly na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky bez využití osobních ochranných prostředků proti pádu, pohled na práci na bočním opláštění haly prováděné ze zdvihací plošiny, detail identifikačního štítku s V.L. předloženého osobního ochranného prostředku proti pádu a celkový pohled na osobní ochranný prostředek, fotografii zdvihací plošiny a její odstup od bočního pláště haly. Dne 19. 8. 2015 byly kontrolnímu orgánu doručeny námitky proti protokolu o kontrolním zjištění, kterými byl protokol napaden v celém rozsahu. Námitky byly zamítnuty rozhodnutím ze dne 4. 9. 2015, č. j. 13645/5.42/15-22.

2. Dne 9. 11. 2015 byla s žalobcem na pracovišti „Změna dokončené stavby – přístavba skladové haly, U Smaltovny“ (dále jen „pracoviště U Smaltovny“) zahájena kontrola ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce. O průběhu kontroly byl vyhotoven protokol o kontrole ze dne 30. 11. 2015, č. j. 28168/5.42/15-4 (dále jen „protokol II“). Provedenou kontrolou bylo s ohledem na nyní projednávanou věc zjištěno, že dne 9. 11. 2015 na pracovišti U Smaltovny pracoval zaměstnanec žalobce D.P., nar. X na střeše kontrolované stavby ve výšce cca 5 metrů nad okolním terénem. Při šroubovávání trapézových plechů a při pohybu na střeše nebyl zajištěn proti pádu z výšky a pro zajištění proti pádu měl na sobě polohovací pás, který není určen proti pádu z výšky. Tyto skutečnosti dokládá přiložená fotodokumentace. Pochybení bylo v průběhu kontroly odstraněno. Dne 8. 12. 2015 byly kontrolnímu orgánu doručeny námitky proti protokolu II., které byly zamítnuty rozhodnutím ze dne 4. 1. 2016, č. j. 28168/5.42/15-5.

3. Na základě provedených kontrol bylo dne 27. 1. 2016 pod č. j. 2249/5.30/16-3 vydáno oznámení o zahájení správního řízení se žalobcem a nařízeno ústní jednání ve věci podezření ze spáchání deliktu porušení povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce. Ústní jednání bylo nařízeno na 16. 2. 2016 a z tohoto dne je ve spise založen protokol o ústním jednání č. j. 2249/5.30/16-4.

4. Dne 9. 6. 2016 bylo vydáno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích (dále jen „oblastní inspektorát“ nebo „prvostupňový správní orgán“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu porušení povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, když dne 2. 6. 2015 V.L. nebyl chráněn při práci na střeše proti pádu z výšky, a dne 9. 11. 2015 D.P. při práci ve výšce cca 5 metrů proti pádu z výšky. Za správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 163 000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. K odvolání žalobce bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5.

5. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5 podal žalobce dne 27. 2. 2017 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu. Krajský soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 50 A 24/2017 – 48, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2018 (dále jen „rozsudek I), tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Proti rozsudku I podal žalovaný kasační stížnost dne 5. 3. 2018 k Nejvyššímu správnímu soudu, který o kasační stížnosti rozhodl rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 As 99/2018 – 33 tak, že napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud následně rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 50 A 24/2017 – 132, který nabyl právní moci dne 30. 12. 2018 (dále jen „rozsudek II“) a rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek II byl opět napaden kasační stížností žalovaného dne 10. 1. 2019, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 7 As 7/2019 – 26, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019. Nejvyšší správní soud potvrdil rozsudek II a věc tak byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť ve správních rozhodnutích nebyla dostatečným způsobem odůvodněna výše uložené pokuty, čímž došlo k porušení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Všechna výše zmíněná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz, proto na ně krajský soud v podrobnostech odkazuje.

6. Žalovaný správní orgán po seznámení s odůvodněním rozsudku Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že vytýkané vady sahají až do prvostupňového rozhodnutí, tudíž je není možné zhojit z pozice odvolacího správního orgánu, a proto zrušil rozhodnutí oblastního inspektorátu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2249/5.30/16-23 a věc mu vrátil k novému projednání.

7. Oblastní inspektorát rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020, č. j. 2249/5.30/16-41 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu porušení povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, když své zaměstnance nechránil proti pádu z výšky dne 2. 6. 2015 a dne 9. 11. 2015. Tímto jednáním měl žalobce porušit kogentní ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 85 000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

8. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 29. 10. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6143/1.30/16-19 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o inspekci práce ve spojení s § 112 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) a podle § 90 odst. 5 správního řádu o jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí tak, že odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

9. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného z důvodu jeho nezákonnosti a domáhá se jeho zrušení. Předně žalobce namítá zánik odpovědnosti za spáchání správního deliktu dne 2. 6. 2015. Žalobce zastává názor, že mělo být postupováno podle § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce, podle kterého odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm správní orgán nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Podle uvedeného znění s ohledem na stavění běhu prekluzivní lhůty uplynulo celkem 1111 dnů, což dle žalobce odpovídá 3 rokům a 16 dnům, tudíž je správní delikt ze dne 2. 6. 2015 již prekludován.

10. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud a posléze i Nejvyšší správní soud oběma správním orgánům vytkly, že nezohlednily jiné skutkově obdobné případy, kdy za shodné správní delikty byly ukládány podstatně nižší pokuty. Žalobce zde vyjmenovává společnosti Interservis TRM s. r. o. s pokutou ve výši 12 000 Kč, společnost INZAMO Jindřichův Hradec s. r. o. s pokutou 62 000 Kč za spáchání dvou správních deliktů, přičemž ziskovost této společnosti byla 976 000 Kč, podnikající fyzická osoba R.B. s pokutou ve výši 80 000 Kč, kdy však došlo k úmrtí zaměstnance po pádu z výšky 30 metrů a společnost ZSD a. s. s pokutou ve výši 100 000 Kč, kdy došlo k závažnému pracovnímu úrazu a navíc ziskovost této společnosti je v průměru 2096 krát vyšší než ziskovost žalobce. Žalobci není vůbec zřejmé, proč oblastní inspektorát nesnížil pokutu z důvodů uváděných v rozsudku krajského soudu, ale toliko s ohledem na to, že od spáchání deliktů uplynula doba 5 let, přičemž již oblastní inspektorát neuvedl, jaký vliv měla uplynulá doba na snížení sankce, a z důvodu špatné hospodářské situace žalobce.

11. Žalobce však s odůvodněním snížení pokuty nesouhlasí, neboť z obou rozhodnutí opět nevyplývá uložení sankce podle principů uvedených v § 2 odst. 4 správného řádu. Krajský soud v rozsudku II konstatoval, že uvedené subjekty byly sankcionovány za stejné jednání, přesto jim byly ukládány výrazně nižší pokuty než žalobci a odlišný postup nebyl ve správních rozhodnutích náležitě odůvodněn. Žalovaný zcela pomíjí, že žalobci svědčí přinejmenším stejné množství polehčujících okolností a stejné nebo menší množství přitěžujících okolností jako v předkládaných případech.

12. Žalobce dále namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje vyjádření společnosti ZSD a. s. k protokolu o kontrole, které není součástí správního spisu, byť se žalobce dovolával těchto správních spisů ostatních společností a navrhoval je jako důkazy. Není tak zřejmé, kdy byl spis proveden jako důkaz a žalobce o tomto úkonu nebyl zpraven.

13. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že žalovaný zcela ignoroval rozsudek II. Rozhodnutí je i vnitřně rozporné, neboť žalovaný porovnává ukládání pokuty jiným subjektům v dobách ekonomické konjunktury s uložením pokuty žalobci v době koronavirové krize.

14. Žalobce má za to, že správní orgány pochybily, když přihlédly k dřívějším trestům, jež byly žalobci uloženy v roce 1998 a 2008 a hodnotily je jako přitěžující okolnosti.

15. Žalobce dále namítá, že správní orgány naložily s jeho důkazními návrhy nezákonně, neboť aniž by oblastní inspektorát žalobci sdělil, že navržené důkazy neprovede a následně dá žalobci možnost seznámit se s již kompletními podklady pro rozhodnutí, oblastní inspektorát vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž zamítl navržené důkazy. Žalovaný uvedl, že navržené důkazy jsou součástí soudního spisu, neboť byly provedeny v rámci soudního řízení vedeného pod sp. zn. 50 A 24/2017. Žalobce k tomu však namítá, že správní řízení pracuje s obsahem správního spisu a nikoliv s obsahem spisu krajského soudu. Z uvedeného důvodu tak správní orgány neumožnily žalobci plně uplatnit svá práva a bez jakéhokoliv vyjádření žalobce zamítly důkazní návrhy.

16. Žalobce dále namítá, že správní orgány nezohlednily skutečnost, že inspektoři v souhrnném listu, který je součástí spisu, navrhovali uložení pokuty ve výši 40 000 Kč.

17. Žalobce nesouhlasí s postupem, kdy mu fakticky nebylo umožněno nahlédnout do správního spisu, neboť jej oblastní inspektorát zaslal nadřízenému správnímu orgánu do Opavy a žalobce neměl prostředky na úhradu cesty.

18. Žalobce konstatoval, že při druhém skutku ze dne 9. 11. 2015 pan P. používal dva bezpečnostní systémy, přičemž žalovaný neuvedl, z jakého důvodu nebyl bezpečnostní systém způsobilým prostředkem ochrany.

19. Žalobce se závěrem ohradil proti tvrzení žalovaného, že nebyl vstřícný, neuznává své pochybení a celou věc neřešil. Skutečnost, že se žalobce brání proti nezákonnému rozhodnutí, nemůže jít žalobci k tíži. Takový přístup správních orgánů proto žalobce považuje za diskriminační jednání a trest za to, že se brání legitimními prostředky.

II. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K namítané prekluzi prvého skutku žalovaný konstatoval, že do lhůtníku ASPI zadal rozhodná data, a to 2. 6. 2015 jako datum počátku běhu prekluzivní lhůty, 17. 2. 2017 jako datum stavění lhůty z důvodu podání správní žaloby, a 28. 5. 2019 jako den nabytí právní moci konečného rozsudku ve věci. Dle výpočtu žalovaného připadl konec tříleté prekluzivní lhůty na 10. 9. 2020. K dalším žalobním námitkám žalovaný toliko uvedl, že se k nim vyjadřoval již dříve v průběhu správního a soudních řízení a pro stručnost odkázal na veškerá dřívější rozhodnutí.

III. Právní názor soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

22. Žaloba je důvodná.

23. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že oblastní inspektorát zahájil dne 2. 6. 2015 kontrolu žalobce ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce v rozsahu § 3 téhož zákona se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví při práci na pracovišti „Skladový a provozní areál – Č. Budějovice – Okružní“. Dle protokolu o kontrole ze dne 17. 8. 2015, č. j. 13645/5.42/15-17 bylo zjištěno, že pracovník žalobce, V.L., prováděl fixaci panelů ve výšce 7,5 metrů nad okolním terénem na střeše se sklonem 6 stupňů bez zajištění proti pádu z výšky prostředkem osobní ochrany podle § 3 odst. 3 Nařízení č. 362/2005. Dne 9. 11. 2015 zahájil oblastní inspektorát kontrolu ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce v rozsahu § 3 téhož zákona se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce na pracovišti „Změna dokončené stavby – přístavba skladové haly, U Smaltovny č. p. 625“. Dle protokolu o kontrole ze dne 30. 11. 2015, č. j. 28168/5.42/15-4 bylo zjištěno, že na pracovišti U Smaltovny pracoval zaměstnanec žalobce, D.P., na střeše kontrolované stavby ve výšce cca 5 metrů nad okolním terénem a nebyl zajištěn proti pádu z výšky, resp. byl jištěn pouze polohovacím pásem, který není určen k ochraně proti pádu z výšky.

24. Na podkladě skutečností zjištěných v rámci obou kontrol vydal oblastní inspektorát dne 27. 1. 2016 „Oznámení o zahájení správního řízení a nařízení ústního jednání“. Rozhodnutím ze dne 9. 6. 2016 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce a žalobci byla uložena pokuta ve výši 163 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 2. 2. 2017 pod č. j. 6143/1.30/16-5.

25. Žalobce podal dne 27. 2. 2017 žalobu ke krajskému soudu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5, která byla zaevidována pod sp. zn. 50 A 24/2017. Rozsudek I, č. j. 50 A 24/2017 – 48, kterým bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno, nabyl právní moci dne 22. 2. 2018.

26. Dne 5. 3. 2018 podal žalovaný proti rozsudku I kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 As 99/2018 – 33, rozsudek I zrušil a věc vrátil krajskému soudu. Ten o věci opětovně rozhodl rozsudkem II tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil, a rozsudek II nabyl právní moci dne 30. 12. 2018. Kasační stížnost byla žalovaným podána dne 10. 1. 2019. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 7 As 7/2019 – 26, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, byl rozsudek II krajského soudu potvrzen a věc tak byla vrácena správním orgánům.

27. Ze shora uvedené časové posloupnosti předmětné věci soud zjistil, že ve správním řízení nastala skutečnost, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Jedná se o zánik odpovědnosti žalobce za správní delikt v důsledku uplynutí času. V nyní řešené věci žalobce tuto námitku uplatnil.

28. Krajský soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž jsou soudy ve správním soudnictví povinny přihlížet k prekluzi práva z úřední povinnosti, tedy bez ohledu na to, zda účastník řízení námitku prekluze uplatnil či nikoliv. V opačném případě by totiž došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. např. nález ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 1416/07). Na judikaturu Ústavního soudu navázal též Nejvyšší správní soud např. rozsudkem ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010 – 134, podle kterého k zániku odpovědnosti za správní delikt uplynutím času přihlíží správní soudy všech stupňů z úřední povinnosti.

29. V nyní projednávané věci byl žalobce správními orgány shledán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 2. 6. 2015 nechránil svého zaměstnance, V.L., proti pádu z výšky při práci na střeše administrativně provozního a skladového areálu v Českých Budějovicích v Okružní ulici a dne 9. 11. 2015 nechránil svého zaměstnance, D.P., proti pádu z výšky při práci na střeše při akci „Změna dokončené stavby – přístavba skladové haly, U smaltovny, čp. 625“.

30. Stěžejní úpravou pro zánik odpovědnosti za spáchání správního deliktu je zákon o inspekci práce. Podle jeho ustanovení § 36 odst. 2 účinného v době zahájení řízení platilo, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm správní orgán nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.“ Tato právní úprava byla účinná v okamžiku, kdy ke skutkům došlo. Podle uvedeného ustanovení musela být pokuta za správní delikt při splnění subjektivní lhůty uložena do tří let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán. Aby nedošlo k zániku odpovědnosti za spáchání správních deliktů, musely být dodrženy obě lhůty, tedy v subjektivní roční lhůtě muselo být zahájeno řízení a v objektivní tříleté lhůtě muselo být o správním deliktu pravomocně rozhodnuto.

31. Dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákona“), který sjednotil promlčecí dobu pro veškeré přestupky (správní delikty a přestupky dle předchozí právní úpravy). Jednotná promlčecí doba tak činí „a) 1 rok, nebo b) 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Za přestupek spáchaný žalobcem je dle § 30 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce možné uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč.“

32. Dle § 32 odst. 1 přestupkového zákona platí, že „do promlčecí doby se nezapočítává doba, a) po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení, b) po kterou bylo řízení o přestupku přerušeno proto, že bylo možné očekávat uložení trestu obviněnému z přestupku za jiný skutek v trestním řízení, přičemž správní trest, který lze uložit v řízení o přestupku, je bezvýznamný vedle trestu, který by bylo možné uložit v trestním řízení, c) po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní, d) po kterou trvalo podmíněné upuštění od uložení správního trestu.“ Podle § 32 odst. 2 přestupkového zákona platí, že „promlčecí doba se přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.“ Podle § 112 odst. 1 přestupkového zákona platí, že „na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.“

33. Zánik odpovědnosti za správní delikt je institutem hmotněprávním (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Afs 206/2017 – 38, v němž je řečeno, že ustanovení § 148 daňového řádu upravující běh a délku lhůty pro stanovení daně je jedním z ustanovení, které má v jinak procesním předpise ryze hmotněprávní povahu). Správní orgány tudíž měly podmínky pro zánik odpovědnosti posoudit dle zákona účinného v době spáchání skutku. Krajský soud nemá pochyb o tom, že této podmínce správní orgány dostály, nesprávně však určily zánik prekluzivní tříleté lhůty.

34. K jednání zakládajícímu odpovědnost za přestupek došlo před účinností přestupkového zákona, a proto je třeba postupovat dle přechodného ustanovení § 112 odst. 1 přestupkového zákona. Objektivní tříletá lhůta uvedená v § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce pro zánik odpovědnosti za přestupek spáchaný dne 2. 6. 2015 počala běžet dnem spáchání skutku, tedy dne 2. 6. 2015, a skončila uplynutím 3 let ode dne, kdy byl skutek spáchán, s ohledem na stavění zákonných lhůt.

35. Dne 27. 2. 2017 podal žalobce ke krajskému soudu první žalobu, čímž došlo ke stavění prekluzivní lhůty. Prekluzivní lhůta následně běžela ode dne právní moci rozsudku I do podání kasační stížnosti proti rozsudku I, tedy v období od 22. 2. 2018 do 5. 3. 2018. Znovu prekluzivní lhůta začala běžet dnem právní moci rozsudku II, a to dne 30. 12. 2018 a běžela do dne podání kasační stížnosti, k němuž došlo dne 10. 1. 2019. Následně prekluzivní lhůta začala běžet dnem právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. 7 As 7/2019 – 26, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019 a běžela až do právní moci žalobou napadeného rozhodnutí, ke dni 31. 8. 2020. Celkem tak od spáchání přestupku ze dne 2. 6. 2015 uplynulo 1118 dní, což s ohledem na přestupné roky činí 3 roky a 21 dní. Posledním dnem lhůty, do kterého bylo možné žalobce postihnout za přestupek spáchaný dne 2. 6. 2015, který mu byl kladen za vinu, byl den 10. 8. 2020.

36. Všechny úkony, které správní orgány učinily po tomto dni po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty, včetně vydání napadeného rozhodnutí, činily v době, kdy žalobci zanikla odpovědnost za přestupek spáchaný dne 2. 6. 2015. Procesním důsledkem zániku odpovědnosti je, správní orgán nemůže v zahájeném řízení pokračovat.

37. Pro úplnost krajský soud uvádí, že dospěl k odlišnému výpočtu celkového počtu dní, po které běžela lhůta směřující k zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek než žalobce, pravděpodobně z důvodu, že žalobce nezohlednil přestupné roky 2016 a 2020 a uvedl nesprávné datum podání první žaloby ke správnímu soudu.

38. Z důvodu zániku odpovědnosti žalobce k přestupku ze dne 2. 6. 2015 a s ohledem na zjištěnou nezákonnost napadeného rozhodnutí se krajský soud již nezabýval dalšími žalobními námitkami ani námitkou ohledně výše pokuty, neboť o její výši bude správní orgán muset znovu rozhodnout.

IV. Závěr a náklady řízení

39. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť v průběhu odvolacího řízení žalobci zanikla odpovědnost za spáchání přestupku ze dne 2. 6. 2015. Žalovaný měl z důvodu zákonu odpovědnosti žalobce za přestupek řízení o tomto skutku zastavit.

40. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 úkony právní služby (převzetí, příprava zastoupení, žaloba) v částce celkem 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) a v náhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu) celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem se tedy jedná o částku 8 228 Kč. K této částce je nutné připočítat ještě částku 3 000 Kč vynaloženou na soudní poplatek. Celkem tedy částku ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 23. 2. 2021

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru