Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 25/2020 - 34Rozsudek KSCB ze dne 20.01.2021

Prejudikatura

1 As 425/2018 - 26


přidejte vlastní popisek

57 A 25/2020 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci

žalobce: T. V.

bytem t. č. Vazební věznice České Budějovice zastoupen advokátkou Mgr. Magdalénou Písečkovou sídlem Žižkova tř. 1914/1a, České Budějovice

proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice České Budějovice se sídlem Goethova 1, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu a zástupce vedoucího výkonu vazby a trestu ze dne 14. 8. 2020, o stížnosti žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 12. 8. 2020, č. j. VS-146895-2/ČJ-2020-801030-KAZ

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného, zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu a zástupce vedoucího výkonu vazby a trestu ze dne 14. 8. 2020, o stížnosti žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 12. 8. 2020, č. j. VS-146895-2/ČJ-2020-801030-KAZ se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím o uložení kázeňského trestu ze dne 12. 8. 2020, č. j. VS-146895-2/ČJ-2020-801030-KAZ (dále též rozhodnutí o uložení kázeňského trestu), vydaným Vězeňskou službou České republiky, Vazební věznicí České Budějovice, byl žalobci nepodmíněně uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 14 dní s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, a to za porušení povinnosti odsouzeného dle § 28 odst. 1 zákona 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále též „zákon o VTOS“). V rozhodnutí se uvádí, že dle záznamu o kázeňském přestupku ze dne 7. 8. 2020 žalobce dne 15. 7. 2020 cca v 19.00 hod. fyzicky napadl odsouzeného (dále též „ods.“) K. H. na chodbě oddílu „B“. Při fyzickém napadení ods. H. utržil od žalobce „šťouchanec“. Tímto chováním žalobce porušil § 28 odst. 1 zákona o VTOS, neboť v jeho jednání lze spatřovat kázeňský přestupek. Do záznamu o kázeňském přestupku se žalobce odmítl vyjádřit, před uložením kázeňského trestu uvedl, že ods. H. odstrčil pouze v sebeobraně, aby nedostal další úder, když se natahoval. Bylo uzavřeno, že na základě důkazních prostředků (záznam o kázeňském přestupku, záznam o provedeném šetření OPaS, CD kopie s kamerovým záznamem kázeňského přestupku) ke spáchání kázeňského přestupku došlo a byl spáchán žalobcem, který se snaží svou vinu bagatelizovat, aniž by zpochybnil důkazní materiál či navrhl jiné důkazní prostředky. Skutková podstata byla naplněna po objektivní i subjektivní stránce. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu bylo přihlédnuto k tomu, že se u žalobce jedná o opakované porušení zákona o VTOS. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 12. 8. 2020.

2. Dne 13. 8. 2020 učinil žalobce podání, vyhodnocené žalovaným jako stížnost ve smyslu § 52 odst. 1 zákona o VTOS, kde uvedl, že nesouhlasí s přeřazením na uzavřené oddělení, jelikož má možnost 3 dnů na odvolání. Tato lhůta nebyla dodržena, a tudíž se domnívá, že jde o protiprávní jednání. Dále žalobce uvedl, že by chtěl požádat o návštěvu sociální pracovnice.

3. O podání bylo rozhodnuto dne 14. 8. 2020 žalobou napadeným rozhodnutím. Uvádí se zde, že z důkazů jednoznačně plyne, že se skutek, hodnocený jako kázeňský přestupek, stal. Z kamerového záznamu přestupku zaznamenávajícího fyzické násilí mezi žalobcem a ods. H. je jasně patrná aktivní role žalobce v tomto konfliktu. Žalobce přitom odmítl podepsat záznam o kázeňském přestupku, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu i převzetí kopie rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. U žalobce se přitom jedná o druhé hrubé porušení zákona o VTOS, uložený trest je tudíž správný a v souladu s účelem výkonu trestu odnětí svobody.

4. Dne 17. 8. 2020, tedy po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, bylo žalovanému doručeno podání sepsané žalobcovým právním zástupcem označené jako „Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému“ (dále též „doplnění stížnosti“) a rozsáhle odůvodněné, kterým žalobce žádá zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že jeho jednání nelze považovat za kázeňský přestupek.

5. Na toto podání žalovaný reagoval přípisem, kde uvádí, že žalobce již sám stížnost podal a dne 14. 8. 2020 o ní bylo rozhodnuto. Opětovná stížnost je tudíž nepřípustná.

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobce předně namítá porušení práva na spravedlivý proces. Ze žalobcova podání ze dne 13. 8. 2020 plyne, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím a hodlá se proti němu bránit. Podání neobsahovalo žádné konkrétní námitky a z textu bylo možné dovodit, že žalobce hodlá blanketní podání doplnit v přiměřené lhůtě tří dnů. K tomu žalobce poukazuje na § 37 správního řádu, který deklaruje, že podání je nutno posuzovat dle obsahu. Žalobcovo podání tedy mělo být posouzeno jako blanketní stížnost. Tu pak žalobce odůvodnil 17. 8. 2020 prostřednictvím právního zástupce. Jelikož však již bylo o stížnosti žalovaným rozhodnuto, považoval žalovaný toto podání za nepřípustné. Žalobce v této věci odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 816/20. Žalovaný měl s vydáním rozhodnutí o žalobcově stížnosti vyčkat, až ji žalobce v avizované lhůtě doplní. Žalovaný na odůvodnění stížnosti nevyčkal, rozhodl před uplynutím lhůty pro podání stížnosti. Porušil tím žalobcovo právo na spravedlivý proces a řízení zatížil ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. podstatnou vadou mající za následek vydání nezákonného rozhodnutí.

8. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí žalovaného. Žalobci bylo rozhodnutím žalovaného kladeno za vinu porušení § 28 zákona o VTOS, kterého se měl dopustit fyzickým napadením ods. H.. Žalobce však od počátku tvrdil, že byl sám fyzicky napaden (viz záznam z provedeného šetření). To potvrdil svou výpovědí i ods. P., který do záznamu z provedeného šetření uvedl, že předmětného dne viděl žalobce, jak leží na lůžku a stěžuje si na bolest zad. K fyzickému napadení žalobce se přiznal i ods. H., když uvedl, že žalobce udeřil dlaní do obličeje. Rovněž z lékařského záznamu z vyšetření žalobce se podává, že žalobce byl dvěma spoluvězni fyzicky atakován, což nebylo rozhodnutím o uložení kázeňského trestu vůbec vypořádáno. S ohledem na ustálenou judikaturu (rozhodnutí NSS č. j. 5 as 83/2013-34) je však nutné vyhodnotit všechny podklady jednotlivě i v souhrnu, případně obstarat další, což v projednávané věci provedeno nebylo. V rozhodnutí absentuje vypořádání samotného průběhu konfliktu. Nebylo zodpovězeno, z jakého důvodu nebyla vzata v potaz ve prospěch žalobce svědčící svědecká výpověď ods. P., ani to, že žalobce uváděl, že by napaden jako první. Rovněž nebyly zhodnoceny výsledky lékařského vyšetření dokládající, že na žalobcově těle byly nalezeny podlitiny, které mohly být způsobeny jeho napadením. Nelze se spokojit s konstatováním, že žalobce svoji vinu bagatelizuje. Uvedené je přitom zásadní pro posouzení, zda v žalobcově jednání lze spatřovat kázeňský přestupek. V opačném případě by se jednalo pouze o sebeobranu. Žalovaný toliko konstatoval žalobcovu aktivní roli ve fyzickém konfliktu, aniž by vysvětlil, proč nebyly vzaty v potaz shora uvedené důkazy svědčící v žalobcův prospěch. Tímto bylo rozhodnutí zatíženou vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

9. Žalobce rovněž namítá, že mu nebylo umožněno seznámit se důkazními prostředky, resp. s kamerovým záznamem, na kterém je incident zaznamenán. Dle žalovaného se jedná o interní dokumentaci, kterou lze poskytnout pouze OČTŘ. Kamerový záznam je však důkazním materiálem prokazujícím spáchání přestupku, proto měl mít žalobce možnost se s ním seznámit. Takový postup žalovaného je v rozporu s § 47 odst. 1 zákona o VTOS a bylo jím porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces, což zakládá vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 s. ř. s.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobce měl možnost vyjádřit se ke kázeňskému přestupku již do záznamu o kázeňském přestupku, což neučinil a záznam odmítl podepsat. K vyjádření dostal prostor i před vydáním kázeňského trestu, kdy pouze uvedl, že při napadení druhé spoluvězně odstrčil v sebeobraně, aby nedostal další ránu. Nikdy však nevyjádřil úmysl věc předat svému právnímu zástupci. Z tohoto důvodu bylo vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Žalobce nepodepsal ani toto rozhodnutí a sám proti němu podal ve lhůtě stížnost. Až po vydání rozhodnutí o stížnosti bylo doručeno podání žalobcova právního zástupce, tedy až v tomto okamžiku se žalovaný dozvěděl, že žalobce má v úmyslu nechat se zastupovat právním zástupcem. Ani ze žalobcovy stížnosti se nepodává, že chce být zastoupen právním zástupcem, resp. že stížnost hodlá doplnit. Není rovněž možné souhlasit s tvrzením, že se jednalo o protiprávní jednání, neboť žalobce měl v souladu s § 52 zákona o VTOS možnost podat ve lhůtě tří dnů stížnost, čehož využil. Žalobcova stížnost nemohla být posuzována jako blanketní, žalobce nikde neavizoval doplnění stížnosti. Před uložením kázeňského trestu byl přestupek řádně prověřen a spisový materiál doplněn o výpovědi dalších svědků, kamerový záznam, záznam psychologa aj. Z uvedeného vyplynulo, že se skutek stal a z kamerového záznamu je zřejmé, že v něm měl žalobce aktivní roli. Žalobcovu právnímu zástupci bylo umožněno nahlédnout do spisu a pořídit si kopie, stejně tak i žalobci. Žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit, nezpochybnil však důkazní materiál, ani nenavrhl nové důkazy.

Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Žalobce namítá porušení práva na spravedlivý proces, že obsah jeho podání ze dne 13. 8. 2020 byl nesprávně posouzen, neboť se jednalo o blanketní stížnost, ve které žalobce vyjádřil vůli jí doplnit. Soud shledal důvodnou tuto žalobní námitku v části týkající se nesprávného hodnocení obsahu podání, s hodnocením které, jak nyní činí žalobce v žalobě se soud ovšem neztotožňuje, a to z následujících důvodů. Dle soudu nelze považovat podání žalobce ze dne 13. 8. 2020 za stížnost proti uložení kázeňského trestu dle § 52 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jestliže z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalobce nesouhlasí s přeřazením na uzavřené oddělení před uplynutím lhůty pro podání opravného prostředku. Žalobce v tomto podání nenapadá uložení kázeňského trestu, neuvádí žádnou námitku ani ohledně toho, zda se dopustil či nedopustil kázeňského trestu. V tomto podání pouze žalobce nesouhlasí s přeřazením na uzavřené oddělení před uplynutím lhůty pro podání stížnosti a v tom spatřuje protiprávnost jednání ze strany žalovaného. V souvislosti s tím soud uvádí, že je nutno posuzovat každé podání dle jeho skutečného obsahu. Pro posouzení proto není významné, jak jej účastník označil, nebo, že vůbec nebylo označeno a ani to, jaký obsah mu účastník přisuzuje. Soud uvážil o obsahu podání žalobce tak, že o stížnost se nejedná. V tomto podání dostatečně srozumitelně žalobce vyjádřil pouze nesouhlas s přeřazením na jiné oddělení. Žalovaný zcela nesprávně proto posoudil toto podání žalobce za stížnost a následující den vydal rozhodnutí, neboť tato skutečnost z tohoto jeho podání nevyplývá.

13. K odkazu žalobce na § 37 odst. 1 správního řádu soud uvádí, že dle § 76 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se na toto řízení dle uvedeného zákona správní řád nevztahuje. 14. Dle § 52 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody má odsouzená osoba „právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci“. Žalobci bylo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu oznámeno dne 12. 8. 2020. Lhůta pro podání stížnosti by uplynula dne 15. 8. 2020, jelikož toto datum připadlo na sobotu, lhůta uplynula pro podání stížnosti až dne 17. 8. 2020, tedy v den, kdy byla žalovanému doručena včasná stížnost právním zástupcem žalobce. Jestliže podání žalobce dle obsahu nelze považovat za stížnost z důvodů uvedených výše, zcela nesprávně žalovaný považoval toto podání právního zástupce žalobce ze dne 17. 8. 2020 za doplnění stížnosti.

15. Soud proto uzavřel, že správní orgán pochybil, jestliže nesprávně posoudil podání žalobce ze dne 13. 8. 2020 jako stížnost a toto meritorně projednal, přestože toto podání žalobce neobsahovalo ani jednu žalobní námitku, čímž zatížil své rozhodnutí vadou, pro kterou je nutno jeho rozhodnutí zrušit. Tato vada měla za následek zcela nezákonné rozhodnutí.

16. Žalovaný rovněž nesprávně reagoval na řádně a včas podanou stížnost toliko písemným sdělením, ve kterém označil podání právního zástupce žalobce za nepřípustné, přestože tato stížnost byla doručena řádně v poslední den lhůty pro podání stížnosti. Poznamenává se, že písemné stanovisko žalovaného rovněž tak i stížnost právního zástupce žalobce ze dne 17. 8. 2020 nejsou součástí správního spisu předloženého žalovaným. Uvedené listiny však byly předloženy žalobcem.

17. Soud má za to, že v rámci kázeňského trestání je nezbytné, aby v řízení nedocházelo k nedůvodným průtahům. Správní orgán ovšem nemůže rezignovat na způsob vyhodnocení učiněných podání ani rezignovat na lhůty stanovené v zákonu o výkonu trestu odnětí svobody.

18. S ohledem na důvody shora uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. Soud se nezabýval dalšími v žalobě uplatněnými žalobními námitkami, neboť zjištěná procesní vada brání přezkumu napadeného rozhodnutí, jestliže se žalovaný nezabýval řádně podanou stížností ze dne 17. 8. 2020 a rozhodl na základě neexistující stížnosti. Toto procesní pochybení brání přezkumu napadeného rozhodnutí, a další rozhodování žalovaného nelze jakkoli předjímat.

19. V rámci tohoto řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu dle § 78 odst. 5 s.ř.s. Shora uvedeným popsaným jednáním došlo ze strany žalovaného k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V dalším řízení žalovaný rozhodne o řádně podané stížnosti podané právním zástupcem žalobce dne 17. 8. 2020 žalovanému.

20. Dle 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. 21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., kdy žalovaný, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta. 22. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 9 800 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

České Budějovice dne 20. ledna 2021

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru