Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 21/2020 - 69Rozsudek KSCB ze dne 24.03.2021

Prejudikatura

7 Aps 3/2008 - 98


přidejte vlastní popisek

57 A 21/2020 - 69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: X.X., nar. X

poste restante České Budějovice

proti žalovanému: Statutární město České Budějovice se sídlem náměstí nám. Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu

takto:

I. Určuje se, že dne 20. 5. 2020 pokyn příslušníků Městské policie v Českých Budějovicích, aby žalobce odešel z veřejně přístupných přízemních prostor Magistrátu města Č. Budějovice, na náměstí Přemysla Otakara II., byl nezákonný.

II. Určuje se, že odmítnutí Městské policie v Českých Budějovicích dne 20. 5. 2020 přijmout ústní stížnost žalobce na jeho násilné vyvedení z Magistrátu města Č. Budějovice, byl nezákonný.

III. Návrh, aby bylo určeno, že zamezení žalobci stáhnout a vyplnit si formulář stížnosti na internetu ve vestibulu služebny Městské policie, bylo nedovolenou libovůlí, tedy rovněž nezákonností, se zamítá.

IV. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 7. 2020 se žalobce ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá jednak určení nezákonnosti pokynu příslušníků Městské policie v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2020, aby žalobce odešel z veřejně přístupných přízemních prostor radniční budovy na náměstí Přemysla Otakara II., dále určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v odmítnutí Městské policie v Českých Budějovicích přijmout ústní stížnost žalobce na jeho násilné vyvedení z radniční budovy týmiž strážníky a konečně určení nezákonnosti spočívající v zamezení stažení a vyplnění formuláře stížnosti na internetu ve vestibulu služebny Městské policie v Českých Budějovicích.

2. Žalobce v podané žalobě argumentuje svou nepříznivou životní situací a potřebou zajištění internetového připojení, přičemž dle jeho názoru je v prostoru radnice internet přístupný každému a žalobce se zde vyskytoval v době úředních hodin okolo 11 hodiny. Přivolaní strážníci po žalobci požadovali sdělení důvodu návštěvy a poté vyžadovali jeho opuštění radniční budovy. Žalobce se proti jeho odchodu z budovy ohradil, a proto strážníci přistoupili k jeho zastrašování fyzickou agresí. Dále strážníci měli zneužít nátlaku na žalobce, že mu bude vrácen občanský průkaz venku před radniční budovou.

3. Žalobce dále namítá, že jeden ze strážníků Městské policie v Českých Budějovicích jej měl uhodit do tváře, načež šel žalobce na služebnu Městské Policie v Českých Budějovicích podat stížnost. Ve vestibulu služebny žalobce obnovil datový přenos. Asi po deseti minutách byl žalobce pracovnicí dotázán na důvod svého setrvání v prostoru služebny a bylo mu vytčeno, že nesprávně sedí. Žalobce byl poučen, že k podání stížnosti měl vstoupit do kanceláře označené „Přestupky“ a následně mu dostavivší se úřední osoba sdělila, že ústně podaná stížnost nebude přijata a že z důvodu omezení styku s veřejností může být přijata pouze písemně podaná stížnost, přičemž formulář nesměl být žalobcem stažen na služebně.

4. Následně se dostavili strážníci, kteří byli přítomni vyvedení žalobce z prostor radniční budovy, a dávali žalobci najevo, aby „vypadl“ jinak bude vyveden.

5. Žalobce má za to, že všechny zákroky učiněné proti jeho osobě, byly nezákonné.

II. Vyjádření žalovaného a repliky žalobce

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba není důvodná a navrhl její zamítnutí. Dle žalovaného byl žalobce v prostoru radniční budovy poučen, že budova Magistrátu města České Budějovice není prioritně určena pro využívání volného přístupu k internetu. Na služebně Městské policie České Budějovice byl pak žalobce dotazován, zda je účelem jeho návštěvy sepsání přestupku. Žalobce nechtěl řešit žádný přestupek, proto byl vyzván k opuštění prostoru přestupkového oddělení, neboť se nejedná o veřejný prostor, kde se mohou občané zdržovat za účelem vlastních potřeb, ale jedná se o prostor účelově vymezen k řešení přestupkových jednání. Ohledně nepřijetí stížnosti žalobce žalovaný uvedl, že žalobce byl poučen o omezení styku s veřejností v souvislosti s onemocněním Covid-19, byl odkázán na podání stížnosti v písemné formě a vyzván k opuštění budovy Městské policie České Budějovice. K podání žalobce ze dne 28. 5. 2020 týkající se událostí ze dne 20. 5. 2020 se žalovaný v zákonné lhůtě vyjádřil.

7. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného poukázal na nepravdivá a manipulativní tvrzení žalovaného, konkrétně úřední osoby, K.B.. Žalobce se nedostavil na přestupkové oddělení, jak uvedl žalovaný, ale na služebnu Městské policie České Budějovice, kde mu nebylo umožněno opatřit si data ke stížnosti a žalobce nebyl ani náležitě poučen o možnosti využít wifi připojení na informačním centru. Dle žalobce musí veřejnoprávní korporace a jí podřízené organizace umožnit opatřit data ke stížnosti a rovněž strpět její podání v písemné podobě využitím wifi připojení. Žalobce považuje za nepřípustné hodnocení jeho osoby coby osoby bez domova a jeho vyhození z veřejných budov. Kompetenci vyhodit někoho žalobce neshledal ani v § 15 zákona 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.

8. Společně s replikou žalobce soudu dodal jím pořízené zvukové záznamy v šesti souborech mp3 zachycující proběhlé incidenty ze dne 20. 5. 2020.

9. Dne 27. 11. 2020 žalovaný dodal krajskému soudu záznam události a veškeré vyhledané audio i videozáznamy z předmětných incidentů ze dne 20. 5. 2020. Dne 12. 1. 2021 žalovaný soudu sdělil jména všech strážníků, kteří se incidentů účastnili.

10. Dne 22. 2. 2021 byla krajskému soudu doručena v pořadí druhá replika žalobce, v níž zopakoval podstatná tvrzení a současně soudu sdělil, že do budovy krajského soudu za účelem soudního jednání nevstoupí.

III. Průběh jednání před krajským soudem

11. Žalobce se k jednání konanému dne 24. 3. 2021 nedostavil. Žalovaný setrval na písemném vyjádření k podané žalobě a navrhoval zamítnutí žaloby.

12. Krajský soud při jednání vyslechl předvolané svědky, a to Š.H., který v době incidentu působil jako vrátný Magistrátu města České Budějovice v radniční budově na náměstí Přemysla Otakara II., a dále výslech strážníka D.F., M.U., a J.P.. Předvolaný svědek, strážník V.M., se z jednání omluvil z důvodu onemocnění Covid – 19.

13. Ze svědecké výpovědi vrátného, Š.H., bylo zjištěno, že žalobce se nacházel v prostoru Magistrátu města Č. Budějovice, na náměstí Přemysla Otakara II. ve vestibulu u schodiště. Vrátného na žalobcovu přítomnost upozornil jeden z náměstků pracujících na Magistrátu města České Budějovice. Vrátný šel za žalobcem, který budil dojem osoby bez domova, a dotázal se na důvod jeho přítomnosti, který žalobce nechtěl sdělit. Žalobce přestal s vrátným komunikovat a přemístil se na schodiště, kde byl pohyb jiných osob. Vrátný za ním opět šel s dotazem na důvod jeho přítomnosti a žalobce mu sdělil, že je tam na internetu, přičemž však neměl v rukou žádné mobilní zařízení umožňující internetový přenos. Žalobce začal být verbálně agresivní a uváděl, že v prostoru radnice bude až do 17:00 hodin. Vrátný proto šel zavolat městskou policii. Po příchodu strážníků již vrátný nebyl přímo u incidentu, ale slyšel verbální útoky a nadávky, které celý incident doprovázely. Pan Š.H. nezaznamenal žádný fyzický útok na žalobce.

14. Z výpovědi strážníka J.P. bylo zjištěno, že strážník Plánský společně s kolegou V.M. byli povoláni do prostor Magistrátu města České Budějovice s tím, že se tam zdržuje muž bez domova a nemá zakrytá ústa. Strážníci žalobce ztotožnili a domlouvali mu, aby místo opustil. Strážníci po dohadování s žalobcem použili zákonnou výzvu k opuštění prostor, ale k žádnému fyzickému útoku z jejich strany nedošlo. Verbální agrese žalobce nebyla v takové intenzitě, aby to strážníci dál řešili jako přestupek.

15. Z výpovědi strážníka M.U. bylo zjištěno, že strážník M.U. byl přítomen až v okamžiku, kdy žalobce vyšel z budovy magistrátu. Žalobce strážníkům sprostě nadával a neustále vyřvával. Strážník se svým kolegou se snažili žalobce odklonit pryč, neboť svým verbálním projevem narušoval veřejný pořádek.

16. Z poslední výpovědi strážníka D.F. bylo zjištěno, že s kolegou U. se přihlásili k řešení incidentu s žalobcem, neboť se nacházeli poblíž radnice, a následně zajišťovali klidný průběh vyvedení žalobce před budovu. Žalobce šel ulicí Krajinskou, kde po celou dobu vyřvával sprosté nadávky. Svědek uvedl, že žádný fyzický kontakt ze strany strážníků nebyl použit, byly uplatněny pouze zákonné výzvy. Následně s kolegou šli na služebnu na hlášenou pauzu, kde byl znovu přítomen žalobce, který tam chtěl sepsat stížnost. Z místa bylo natočeno krátké video, neboť nastalo podezření, že budou muset být použity donucovací prostředky, k čemu nakonec ale nedošlo.

17. Dále byly provedeny důkazy předloženými zvukovými a obrazovými záznamy, z nichž bylo zjištěno, že incident se odehrál tak, jak byl popsán předvolanými svědky.

18. K dotazu soudu, zda má zástupkyně žalovaného pověření k vyřízení stížnosti, zástupkyně žalovaného uvedla, že stížnosti přes podatelnu vyřizuje magistrát, konkrétně centrální evidence petic a stížností. Neoficiálně pak na služebně Městské policie, kde je zástupkyně žalovaného vedoucí právního odboru přestupkového a kontrolního, příchozí stížnosti evidují a administrují, ale primárně je k vyřízení stížností určen magistrát. K dotazu, proč nebyl žalobce poučen o možnosti podat stížnost na magistrát, zástupkyně žalovaného nebyla schopna odpovědět, toliko konstatovala, že zřejmě pro ni bylo jednoduší odkázat žalobce na podání písemné stížnosti.

19. Dále byl proveden důkaz písemnosti ze dne 28. 7. 2020, č. j. X, kterou byla vyřízena stížnost žalobce ze dne 28. 5. 2020, jako nedůvodná.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce usiloval o deklaratorní určení toho, že zásah byl nezákonný, krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

21. Žaloba je částečně důvodná.

22. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

23. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní.

24. Pojmy zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu, jež obsahuje legislativní zkratka „zásah“, nejsou v právních předpisech blíže definovány. Zásahem tak může být velké množství faktických úkonů správního orgánu. Nejvyšší správní soud se k vymezení pojmu zásah blíže vyjádřil například v rozsudku ze dne 2. 6. 2004, č. j. 2 Afs 17/2003 – 54, tak, že „jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typické v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony, atd; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku ‚zásah‘).“ Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, č. 2206/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“.

25. V nyní posuzované věci bylo nutné posoudit, zda úkony strážníků Městské policie České Budějovice a úkony zaměstnanců služebny Městské policie České Budějovice, učiněné vůči žalobci dne 20. 5. 2020, měly povahu nezákonných zásahů. Určující skutečnost pro vyslovení závěru, že v případě žalobcem popsaných situací se jednalo o nezákonné zásahy, je zjištění, zda došlo k přímému zkrácení žalobce na jeho právech. Smyslem žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu je ochrana subjektivních veřejných práv a účastník je legitimován k podání žaloby tehdy, pokud došlo v souvislosti s úkonem správního orgánu k zásahu do právní sféry fyzické nebo právnické osoby. V kontextu výše uvedené judikatury se musí jednat o úkony, pro které mohou či nemusí být stanovena pravidla, zároveň se jedná o úkony, které zpravidla nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, něčeho se zdržet, nebo nějaké jednání strpět. Pokud však při jednání správního orgánu dojde k porušení zákona nebo k překročení jeho rámce, bude se zpravidla o nezákonný zásah jednat. O nezákonný zásah se naopak jednat nebude, plní-li správní orgán své úkoly v mezích své pravomoci a svých kompetencí způsobem, který zákon umožňuje nebo přímo stanoví.

26. V řízení před krajským soudem bylo z výpovědi vrátného, Š.H. zjištěno, že se žalobce zdržoval v prostoru radnice města České Budějovice. Z jeho svědecké výpovědi nevyplývá, že by žalobce jakkoliv narušoval chod Magistrátu města Č. Budějovice, se choval nevhodně. Žalobce v chodbě u schodů stál, případně seděl. Na základě pokynu náměstka, který šel kolem, vyzval žalobce k opuštění budovy, což odmítl. Jiný důvod k přivolání zásahu městské policie nebyl. Jediným důvodem, proč přítomnost žalobce v prostoru radnice nebyla po vůli zaměstnancům magistrátu (konkrétně měl na přítomnost žalobce upozornit jeden z náměstků primátora), byl jeho vzhled budící dojem osoby bez domova.

27. Do veřejně přístupné budovy radnice města České Budějovice, ve které sídlí Magistrát města České Budějovice, má v úředních hodinách přístup kdokoliv za účelem vyřízení svých záležitostí. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že budova magistrátu města není veřejnou internetovou kavárnou, či jiným místem, kde lze využívat neomezeně internetové připojení. Nelze však nutit občana, který navštíví veřejně přístupnou budovu magistrátu, aby ji opustil, jen z důvodu jeho vzhledu. Ze svědecké výpovědi vrátného vyplynulo, že žalobce vrátnému odmítl sdělit účel své návštěvy. Tuto skutečnost nelze klást žalobci k tíži, neboť o svých soukromých záležitostech a o účelu návštěvy magistrátu žalobce nebyl povinen kohokoliv informovat. Skutečnost, že žalobce odmítl vrátnému sdělit účel své návštěvy magistrátu, nelze považovat za důvod k přivolání a zákroku strážníků městské policie. Ze svědecké výpovědi vrátného nevyplynulo, že by se žalobce dopouštěl jakéhokoliv protiprávního či nevhodného jednání, nebo že by byl pod vlivem alkoholu či jiné omamné látky. Žalobce se zcela legitimně ohradil proti požadavku vrátného na opuštění budovy. Nutno podotknout, že v budově Magistrátu města České Budějovice se nachází, krom mnoha odborů, také ePodatelna, úřední deska, informační a turistické centrum, proto se zde mohou zdržovat osoby z rozličných důvodů. Krajský soud proto shledává jednání zaměstnanců Magistrátu města České Budějovice a následně i jednání strážníků městské policie za nezákonné a mírně diskriminační vůči osobě žalobce. Bylo prokázáno, že k povolání strážníků za účelem vyvedení žalobce z prostoru radnice došlo jen s ohledem na vzhled žalobce. Každý má právo na to, aby do jeho práv a oprávněných zájmů nebylo bezdůvodně zasahováno. V případě žalobce došlo k jeho bezdůvodnému vyvedení z veřejně přístupných prostor budovy Magistrátu města České Budějovice a došlo tak k nezákonnému zásahu do jeho osobnostních práv. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že nebyl žádný důvod, aby byl vydán pokyn žalobci k opuštění budovy. Z videozáznamu i ze zvukového záznamu žalobce soud zjistil, že zákonná výzva k opuštění ani nebyla učiněna, jen neformální pokyny k odchodu z budovy, které ovšem byly ve své podobě nátlakem. Žalobci bylo totiž sděleno pod falešnou záminkou lustrace totožnosti, že pokud neodejde, bude předveden na služebnu městské policie. Následně byl vylákán ven z budovy na předání občanského průkazu, jinak mu bylo strážníky odmítnuto občanský průkaz vrátit.

28. Krajský soud na základě zjištěných skutečností a uvedených okolností učinil závěr, že první žalobcův návrh je důvodný. Pokyn příslušníků městské policie, aby žalobce odešel z veřejně přístupných prostor radniční budovy, představoval nezákonný zásah do práv žalobce. Žalobce byl tímto pokynem k opuštění budovy přímo zkrácen na svých právech při návštěvě Magistrátu města Č. Budějovice v úředních hodinách, kdy byl donucen na základě nezákonného zásahu úřední budovu opustit.

29. Ke stejnému závěru dospěl krajský soud i ohledně odmítnutí zaměstnanců městské policie České Budějovice přijmout ústní stížnost žalobce na jeho násilné vyvedení z veřejně přístupné budovy magistrátu.

30. Dle § 175 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád „dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.“ Podle 2. odstavce „podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu.“ Podle 3. odstavce „stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.“ Podle 4. odstavce „stížnost se podává u toho správního orgánu, který řízení vede. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené.“

31. Z uvedených ustanovení správního řádu je zřejmé, že stížnost může podat každý, kdo přichází do kontaktu se správním orgánem, aniž by nutně musel být v procesním postavení účastníka řízení. Ohledně formy podání stížnosti hovoří správní řád o ústním či písemném podání. Soudem bylo zjištěno, že ke dni 20. 5. 2020 neplatila žádná opatření související s pandemií Covid - 19, která by zakazovala přijímání ústních podnětů a stížností správními orgány. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 – 44 „Ustanovení § 175 odst. 1 správního řádu váže možnost podání stížnosti nejenom na výkon veřejné správy, jak je výše uvedeno, ale i na neexistenci jiných prostředků ochrany. Povaha stížnosti je tedy subsidiární. Zmíněné prostředky ochrany ovšem § 175 odst. 1 váže výlučně na správní řád (srov. „neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany“). Podat stížnost lze tedy v těch případech, kdy na postup správního orgánu dopadá správní řád a ze správního řádu nevyplývá možnost podání jiného prostředku ochrany a nápravy. Zásah je jednou z tzv. forem (způsobů) realizace veřejné správy a na rozdíl od jiných forem (rozhodnutí, jiný úkon, veřejnoprávní smlouva a opatření obecné povahy) není po procesní stránce výslovným předmětem úpravy správního řádu. Nicméně na zásahy se správní řád vlivem vymezení jeho působnosti podle § 1 odst. 1 použije minimálně v rozsahu jeho § 2 až § 8 (srov. § 177 odst. 1) a zmíněného § 175 citovaného zákona.“ Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dále uvádí, že: „Na vyřízení stížnosti tedy není právní nárok a samotné její vyřízení ještě samo o sobě neznamená odstranění závadného stavu.“

32. Stížnost lze podat proti výkonu působnosti (postupu) v oblasti veřejné správy, tedy při uplatnění veřejné moci. Správní řád dále stanoví dvě formy činnosti správního orgánu, proti kterým lze stížnost uplatnit, a to nevhodné chování úředních osob a postup správního orgánu. Nevhodné chování bude zejména neslušné, nezdvořilé, arogantní či zesměšňující a ponižující chování úředních osob. Zákonná úprava akcentuje, že podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu. Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede správní řízení, či jinak podle správního řádu koná. Obecní policie je orgánem obce, v nyní řešené věci orgánem Města České Budějovice. Pro vyřízení stížnosti je příslušný Magistrát města České Budějovice, centrální evidence petic a stížností odboru kanceláře primátora, zřízený podle § 102 odst. 2 písm. l) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

33. Na vyřízení stížnosti není právní nárok, nelze však právní nárok upírat samotnému podání stížnosti. Žalobci nebylo ze strany pracovníků městské policie České Budějovice umožněno podat stížnost na nevhodné chování úředních osob. Zároveň z jednání před krajským soudem vyplynulo, že žalobce nebyl pracovníky městské policie ani náležitě poučen o tom, ke kterému orgánu má stížnost podat. V případě, že pracovnice na služebně městské policie nehodlala stížnost sepsat, měla žalobce poučit o možnosti sepsání stížnosti v centrální evidenci petic a stížností, odboru kanceláře primátora Magistrátu města Č. Budějovice. Z tohoto důvodu je nutné hodnotit chování pracovníků na služebně městské policie jako nezákonný zásah do práv žalobce. Pracovníci neumožnili žalobci podat stížnost na nevhodné chování úředních osob podle § 175 správního řádu a tím mu odepřeli jeho zákonné právo. Pracovníci neměli žádný důvod trvat na podání písemné stížnosti, neboť v té době neplatila opatření omezující právo podávat stížnosti ústně, jak umožňuje správní řád. Z uvedených důvodů bylo odmítnutí Městské policie přijmout ústní stížnost žalobce na jeho násilné vyvedení z veřejné budovy nezákonným zásahem do jeho práv.

34. Krajský soud neshledal důvodný poslední návrh žalobce na určení nezákonnosti spočívající v zamezení stažení a vyplnění formuláře stížnosti na internetu ve vestibulu služebny městské policie v Českých Budějovicích. Z žalobního tvrzení ani z provedených důkazů nevyplývá, že byl žalobce zkrácen na svých právech v důsledku neumožnění stažení formuláře stížnosti. Jak bylo výše uvedeno, žalobce byl zkrácen na svých právech tím, že mu nebylo umožněno vůbec stížnost podat. Takový postup pracovníků městské policie v kombinaci s nesprávným poučením o možnosti podat stížnost na Magistrátu města České Budějovice, nepochybně do práv žalobce zasáhl a žalobce byl na svých právech zkrácen. Žalobcovo dožadování se stažení a vyplnění formuláře stížnosti v prostoru služebny městské policie však nemá oporu v zákonu, a proto neumožnění stažení formuláře v prostoru služebny městské policie nelze považovat za nezákonný zásah. Je tak zřejmé, že již při zkoumání prvé určující podmínky pro vyslovení závěru o přímém zkrácení žalobce na jeho právech zásahem správního orgánu soud pochybení v jednání úředních osob neshledal.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je v části důvodná, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s., podle kterého soud přizná účastníkovi právo na náhradu poměrné části nákladů, měl-li úspěch jen částečný. V případě procesně částečně úspěšného žalobce soud právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalobce byl v řízení zcela osvobozen od soudních poplatků a žádné náklady mu v řízení nevznikly.

37. Žalovanému, který měl v soudním řízení částečný úspěch, soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě- obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 24. března 2021

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru