Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 18/2017 - 43Rozsudek KSCB ze dne 20.02.2018

Prejudikatura

1 Ao 2/2009 - 86


přidejte vlastní popisek

57A 18/2017 - 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci

Žalobkyně: Ing. E. P. sídlem nám. X insolvenční správkyně dlužníka Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a. s. sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8. 4. 2015, č. j. KUJCK 25792/2015/OREG

za účasti: Bc. L. H., bytem X, N. H., bytem X, OMNIPOL, a. s., se sídlem Nekázanka 880/11, Praha 1, E.ON Česká republika, s. r. o., sídlem F. A. Gertnera 2151/6, České Budějovice M.N., bytem X,

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

takto :

I. Žaloba se zamítá .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 8. 4. 2015, č. j. KUJCK 25792/2015/OREG (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu (dále též „stavební úřad“) ze dne 29. 10. 2014, č. j. METAB 46453/2014/SÚ/Kou, tak, že na titulní straně z výčtu staveb, o jejichž dodatečném povolení bylo ve společném řízení rozhodováno, bez náhrady vyňal stavby, které byly uvedeny v žádosti, jež stavební úřad obdržel dne 18. 8. 2014 ve věci „Bouda pro medvědy a přístřešek pro zvířata“. Byly vyňaty tyto stavby na pozemcích v k. ú. Větrovy u Tábora: el. ohrazení na pozemcích parc. č. 981/4, 970/16 a 1066/1, bouda pro medvědy na pozemku parc. č. 981/1, přístřešek pro zvířata na pozemku parc. č. 986/2, ohrazení pro hospodářská zvířata na pozemcích parc. č. 986/2 a 986/10 a ohrazení pro medvědy na pozemcích parc. č. 981/4, 970/16 a 1066/1. Ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí stavebního úřadu podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.

2. Stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 29. 10. 2014 ve znění změny provedené žalovaným zamítnul žádost Zoologické zahrady Tábor – Větrovy, a. s. o dodatečné povolení staveb: voliéry pro bažanty na pozemku parc. č. 982/5, voliéra pro pernatá zvířata na pozemku parc. č. 996/6, dřevěný přístřešek pro hospodářská zvířata na pozemku parc. č. 978/26, zimoviště pro hospodářská zvířata na pozemku parc. č. 996/1, ubikace pro medvědy na pozemích parc. č. 981/1 a 981/2, ohrazení na pozemcích parc. č. 986/2, 986/10, 978/10, 978/26, 978/11, 1066/1, 982/9, 982/4, 978/10, 1067/11, 1067/1, 1067/9, 996/10, 996/9, 996/6, 996/1, 996/5, 1002/1, 972, 973/1, 973/2, 981/2, 970/15, 982/3, 981/1, 981/9, 981/6, el. ohrazení na pozemcích parc. č. 978/26, 996/1, 981/2, areálový rozvod NN na pozemcích parc. č. 990, 989, 1066/1, 982/7, 986/2, 970/16, 970/15, 981/1, 996/1, 1002/4, 1002/1, 978/11, 996/6, 1067/11, 978/26, 978/30, 978/29, 1067/12, 1067/2, 978/10, vše v k. ú. Horky u Tábora podle žádosti ze dne 22. 12. 2011, doplněné dne 4. 6. 2014 a rozšířenou usnesením o spojení řízení ze dne 9. 6. 2014.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 29. 4. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí i souvisejícího prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu.

4. Podle žalobkyně je výrok napadeného rozhodnutí ve spojení s výrokem rozhodnutí stavebního úřadu v rozporu se smyslem zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a to nejen v jeho současném platném znění, ale i ve znění platném do 31. 12. 2012. Ve znění platném od 1. 1. 2013 je v § 18 odst. 5 stavebního zákona zcela jasně uvedeno, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat mimo jiné i taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. Tímto ustanovením a smyslem

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. stavebního zákona se měl žalovaný řídit a měl zrušit rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátit k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně poukázala na to, že se jedná o nové projednání dvou předešlých řízení, která byla stavebním úřadem nelogicky spojena v jedno řízení. Podle žalobkyně se tak stalo jen za účelem prodloužení řízení. Daná řízení před spojením již probíhala celou řadu let. Nyní šlo o nové projednání věci po zrušení předchozích odvolacích rozhodnutí ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích (viz rozsudky ze dne 8. 11. 2013, č. j. 10 A 12/2013 – 59, a ze dne 8. 11. 2013, č. j. 10 A 14/2013 - 55). Krajský soud konstatoval, že jednotlivé stavby je nutno v řízení o jejich dodatečném povolení posuzovat samostatně a že je nelze dodatečně nepovolit pouze proto, že jsou součástí areálu zoologické zahrady jako celku, který je v rozporu s územním plánem. Podle žalobkyně se správní orgány závazným právním názorem krajského soudu neřídily a porušily tak § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud konstatoval, že u dílčích staveb, které nebudou posuzovány jako celý komplex zoologické zahrady, je třeba zvážit možnost, že některé z nich budou splňovat zákonná kritéria a že v zásadě tedy nebude jejich dodatečnému povolení nic bránit. Žalobkyně z toho dovozuje, že žádostem o dodatečné povolení staveb mělo být na základě rozsudků krajského soudu bez dalšího vyhověno, a nikoliv dalšími obstrukcemi a nezákonnými rozhodnutími způsobovat škody velkého rozsahu a poruchy v činnosti právnické osoby.

6. Žalobkyně se pozastavuje též nad tím, že žalovaný nepovažoval za pochybení, když si stavební úřad nechával od jiných odborů městského úřadu (zejména od odboru dopravy) vystavovat vyjádření dle jeho přání a potřeby, a to za účelem toho, aby mohl podané žádosti zamítnout. Žalobkyně poukazuje na to, že součástí správního spisu je vyjádření odboru dopravy ze dne 20. 4. 2014, č. j. METAB 18335/2014/OD/Ku, které je negativní. Oproti tomu však existuje další vyjádření téhož odboru z téhož dne a se stejným číslem jednacím, které je pozitivním a souhlasným. Toto vyjádření však není obsahem spisové dokumentace.

7. Žalovaný podle žalobkyně v napadeném rozhodnutí obsáhle popisuje danou situaci, avšak naprosto rezignoval na jakoukoliv argumentaci a toliko přebíral statě či věty z nejrůznějších rozhodnutí a vyjádření, avšak konkrétní argumenty skutečně odůvodňující jeho rozhodnutí v jeho písemném vyhotovení absentují. Žalovaný takticky obchází zcela zásadní rozpory se zákonnými normami, ale i s pravomocným rozsudkem a územním plánem města Tábora. Námitky a argumentaci žalobkyně žalovaný prakticky ignoruje.

8. Žalobkyně uvádí, že osoby podílející na rozhodovací činnosti v dané věci jsou proškolené a odborně způsobilé. Nelze se proto domnívat, že by dané problematice nerozuměly. Podle žalobkyně tyto nezákonné praktiky byly po celou dobu prováděny se záměrem fakticky zlikvidovat právnickou osobu, která se nyní nachází v insolvenčním řízení. Žalobkyně v žalobě polemizuje o tom, že cílem napadeného rozhodnutí bylo, aby bylo pravomocně rozhodnuto ve věci a aby nástupnická právnická osoba již nemohla v dané věci nic dělat. Daná tvrzení podle žalobkyně nalézají oporu v článku, který vyšel dne 24. 4. 2015 v Táborském deníku a v němž se zaměstnanci Městského úřadu Tábor měli vyjadřovat o tom, že k dodatečnému povolení staveb je třeba změny územního plánu. Takové tvrzení je podle žalobkyně v naprostém rozporu se zrušujícími rozsudky krajského soudu, v nichž krajský soud konstatoval, že nemůže souhlasit s kategorickým závěrem žalovaného, dle něhož jsou předmětné stavby jako součást areálu zoologické zahrady v rozporu s územním plánem města Tábora. Krajský soud zdůraznil, že z obsahu územního plánu je zřejmé, že např. ohrazení pastvin ani zookoutek nevylučuje takové využití právě pro provoz zoologické zahrady.

9. Žalobkyně se pozastavuje nad postojem žalovaného, který se na str. 17 napadeného rozhodnutí snaží obhájit názor stavebního úřadu, že zoologickou zahradu nelze považovat za volnočasovou aktivitu. Žalovaný argumentuje tím, že pojem volnočasová aktivita a zookoutek není v územním

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. plánu vymezen, nicméně opomíná konkrétně odůvodnit, proč stavby nelze dodatečně povolit. Žalobkyni z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá pouze to, že bylo napsáno tak, aby za každou cenu došlo k obhájení rozhodnutí stavebního úřadu, byť je v naprostém rozporu se zrušujícími rozsudky krajského soudu.

10. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný vůbec nekomentuje a nevyvrací argumentaci, kterou uvedla na str. 3 a 4 podaného odvolání. Tato pasáž je věnována dopravní situaci, přičemž ani jeden z posudků nekonstatuje, že by došlo v důsledku provozu zoo k enormnímu nárůstu dopravy a že by byl v lokalitě nedostatek parkovacích míst. Žalovaný se k vadám procesního i věcně právního charakteru nikterak detailně nevyjadřuje a pouze konstatuje, že s názorem žalobkyně nesouhlasí. To je však naprostá rezignace na argumentaci v dané věci.

11. Žalobkyně považuje správní rozhodnutí za nezákonná a nepřezkoumatelná, neboť se z nich nelze dozvědět, v čem je vlastně onen rozpor s územním plánem a proč je naprosto ignorováno pravomocné rozhodnutí soudu.

12. Osoby zúčastněné na řízení I. a II. podaly k žalobě vyjádření, v němž uvedly, že jsou přesvědčeny o její důvodnosti. Tyto osoby poukázaly na pobočku Zoologické zahrady Ohrada v Hluboké nad Vltavou, která byla zbudována u Temelína k péči pro handicapované živočichy. Je zde zrekonstruovaná bývalá zemědělská usedlost, venkovní expozice, voliéry, gigantické klece a parkoviště. Podle legendy územního plánu jde o území určené pro občanskou vybavenost. Osoby zúčastněné dovozují, že v daném případě neměl správní orgán problém s povolením stavby, ačkoliv je na první pohled zřejmé, že využité plochy nejsou určeny ani pro zoologickou zahradu ani pro chov zvířat či pro záchrannou stanici. Osoby zúčastněné jsou toho názoru, že pracovníci stavebního úřadu v Táboře postupovali účelově a svévolně, ačkoliv od samého počátku mohly být stavby povoleny, protože nikdy nebyly postaveny v rozporu s územním plánem. Pokud šlo o pobočku Zoologické zahrady Ohrada, která je spolufinancována Jihočeským krajem, tak žádná změna územního plánu vyžadována nebyla, zatímco v projednávaném případě byla změna územního plánu naprosto nesmyslně stále vyžadována.

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že postup stavebního úřadu byl souladný se závazným názorem krajského soudu a že stavební úřad napravil pochybení, kterých se dříve dopustil (např. odůvodnil soulad jednotlivých staveb s regulativy územního plánu). Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné.

14. Ve vyjádření osoby zúčastněné na řízení I. ze dne 23. 9. 2015 se konstatuje, že ve stávající zoo, kterou provozuje Zoologická zahrada Tábor, a. s. dochází k rozsáhlé stavební činnosti (např. parkoviště pro 180 aut, tři rozsáhlé dřevěné budovy atd.). Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že došlo i k výstavbě na pozemku ve vlastnictví L.S. (dvě budovy vepřínů pro divoká prasata), o čemž ona sama neměla nejmenší ponětí. Osoba zúčastněná na řízení dovozuje, že za bývalého provozovatele zoologické zahrady nebylo možno povolit prakticky nic, byla vyžadována změna územního plánu a další byrokratické nesmyslné požadavky, což následně vedlo k prohlášení konkurzu na majetek bývalého provozovatele zoologické zahrady a ke vzniku škod v řádech mnoha miliónů korun. Naopak nový provozovatel zoologické zahrady buduje nové stavby zřejmě se souhlasem místních orgánů, neboť si osoba zúčastněná na řízení nedovede představit, že by tak činil bez jejich vědomí, když pořádají společné tiskové konference. Najednou není třeba změna územního plánu a patrně ani vydání stavebního povolení, k němuž by se osoba zúčastněná na řízení musela nutně vyjadřovat jako vlastník sousedních pozemků. Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že do dnešního dne nedošlo ke změně vlastníka nemovitostí tak, jak je prezentováno médii. Osoba zúčastněná na řízení navrhla provedení důkazů předloženými fotografiemi, výpisy z katastru nemovitostí a dotazem soudu na L.S., zda je jí známo či zda dala souhlas s výstavbou prováděnou na jejích pozemcích současným provozovatelem Zoologickou zahradou Tábor, a. s.

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

15. Dne 3. 6. 2016 obdržel krajský soud repliku žalobkyně k vyjádření žalovaného. Žalobkyně zdůraznila, že z rozhodnutí stavebního úřadu je patrné, že stavební úřad neposuzoval soulad konkrétních staveb s územně plánovací dokumentací jednotlivě, ale právě jen s ohledem na jejich přináležitost k areálu zoologické zahrady. Stavební úřad svůj úmysl nerespektovat závazný právní názor soudu vyjádřil již tím, když uvedl, že by bylo účelové a v rozporu s dobrými mravy a zákonem nahlížet na jednotlivé stavby odtrženě od skutečnosti a nevzít v úvahu to, že provozovateli areálu byla udělena licence k provozování zoologické zahrady. Ve vztahu k ploše Bni stavební úřad uvedl, že na této ploše není možné umisťovat záměry zoologické zahrady a dodal, že i kdyby soulad na této ploše jednotlivě posuzoval, což zřejmě neudělal, pak by došel ke stejnému závěru. Ve vztahu ke stavbám na ploše Zt stavební úřad opět zdůraznil, že se jedná o stavby pro provoz zoologické zahrady. Přitom přiznal, že některé ze staveb by zde povoleny být mohly, ovšem pokud by nebyly určeny pro zoologickou zahradu. Podle územního plánu však lze v ploše Zt umisťovat seníky, ohrazení pastvin apod. Stejně tak je možné zde umisťovat liniové sítě a stavby technické infrastruktury. Podle žalobkyně neobstojí ani odůvodnění nepovolení staveb na ploše L. Argumentace stavebního úřadu je v tomto směru podle žalobkyně nepřesvědčivá. Žalobkyně doplňuje, že ani sám žalovaný neodůvodnil nesoulad každé jednotlivé stavby s platnou územně plánovací dokumentací a omezil se na konstatování, že posouzení provedené stavebním úřadem pokládá za dostatečné. Žalovaný měl jen souhrnně uvést, že v rámci posuzování souladu stavby s územně plánovací dokumentací se posuzuje konkrétní stavba umístěná do konkrétní plochy. Žalobkyně opakovaně poukazuje na rozpor správních rozhodnutí s pravomocným rozsudkem, a tedy na porušení § 78 odst. 5 s. ř. s.

16. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Opatřením ze dne 8. 9. 2011, č. j. METAB 41174/2011/SÚ/Vav, oznámil stavební úřad zahájení řízení o odstranění staveb podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. V té době byla vlastníkem staveb společnost Ranč Větrovy, a. s. Následně opatřením ze dne 13. 10. 2011 stavební úřad rozšířil předmět řízení o odstranění stavby ještě o další stavby. V té době již byla vlastníkem staveb společnost Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a. s. (dále též jako „žadatel“). Tato společnost následně podala dne 22. 12. 2011 žádosti o dodatečné povolení vymezených staveb v areálu zoologické zahrady. Usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. METAB 14762/2012/SÚ/Vav, přerušil stavební úřad řízení o odstranění staveb, a to do doby vydání pravomocných rozhodnutí o žádostech o dodatečné povolení staveb.

17. Řízení o dodatečném povolení staveb jedné z žádostí bylo vedeno pod sp. zn. S-META 62116/2011/Kou, a to ve věci staveb: ohrazení, el. ohrazení, rozvody NN, voliéry pro bažanty, voliéra pro pernatá zvířata, dřevěný přístřešek a zimoviště pro hospodářská zvířata. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2012, č. j. METAB 44639/2012/SÚ/Vav, byla žádost o dodatečné povolení staveb zamítnuta. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo k odvolání Zoologické zahrady Tábor – Větrovy, a. s. potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 2. 2013, č. j. KUJCK 3063/2013/OREG. Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a. s. podala proti uvedenému rozhodnutí žalovaného správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud po provedeném řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2013, č. j. KUJCK 3063/2013/OREG, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení se závazným právním názorem, a to rozsudkem ze dne 8. 11. 2013, č. j. 10 A 14/2013 - 55. Žalovaný v rámci dalšího řízení rozhodl podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tak, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 9. 2012, č. j. METAB 44639/2012/SÚ/Vav, zrušil a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu. Žalovaný stavebnímu úřadu uložil, aby se vyvaroval zjištěných pochybení ve vazbě na zrušující rozsudek krajského soudu a aby vyzval žadatele k odstranění vad podané žádosti. Stavební úřad v pokračujícím řízení pod sp. zn. S-META 62116/2011/Kou vyzval dne 31. 3. 2014 žadatele, aby do šedesáti dnů od doručení výzvy doplnil žádost o dodatečné povolení staveb a předložil doklady, ze kterých bude seznatelný rozsah záměru a rozsah staveb, které jsou předmětem žádosti. Stavební úřad upozornil, že je třeba uvést do souladu předloženou žádost

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. s dalšími podklady a především jednoznačně identifikovat rozsah a výčet staveb, které jsou předmětem žádosti o dodatečné povolení staveb, včetně jejich identifikace ve vztahu k pozemkům.

18. Řízení o dodatečném povolení staveb jedné z žádostí bylo vedeno pod sp. zn. S-META 62118/2011/Kou, a to ve věci staveb: ubikace pro medvědy, ohrazení a el. ohrazení. Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2012, č. j. METAB 43508/2012/SÚ/Vav, byla žádost o dodatečné povolení staveb zamítnuta. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo k odvolání Zoologické zahrady Tábor – Větrovy, a. s. potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2013. 2013, č. j. KUJCK 2224/2013/OREG. Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a. s. podala proti uvedenému rozhodnutí žalovaného správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud po provedeném řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2013, č. j. KUJCK 2224/2013/OREG, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení se závazným právním názorem, a to rozsudkem ze dne 8. 11. 2013, č. j. 10 A 12/2013 - 59. Žalovaný v rámci dalšího řízení rozhodl podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tak, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 9. 2012, č. j. METAB 43508/2012/SÚ/Vav, zrušil a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu. Žalovaný stavebnímu úřadu uložil, aby se vyvaroval zjištěných pochybení ve vazbě na zrušující rozsudek krajského soudu a aby vyzval žadatele k odstranění vad podané žádosti. Stavební úřad v pokračujícím řízení pod sp. zn. S-META 62118/2011/Kou vyzval dne 31. 3. 2014 žadatele, aby do šedesáti dnů od doručení výzvy doplnil žádost o dodatečné povolení staveb a předložil doklady, ze kterých bude seznatelný rozsah záměru a rozsah staveb, které jsou předmětem žádosti. Stavební úřad upozornil, že je třeba uvést do souladu předloženou žádost s dalšími podklady a především jednoznačně identifikovat rozsah a výčet staveb, které jsou předmětem žádosti o dodatečné povolení staveb, včetně jejich identifikace ve vztahu k pozemkům.

19. Žadatel dne 4. 6. 2014 doplnil své žádosti a upřesnil je co do výčtu staveb i výčtu stavbami dotčených pozemků. Dále téhož dne podal zástupce žadatele žádost o spojení řízení vedeného pod sp. zn. S-META 62116/2011/Kou s řízením vedeným pod sp. zn. S-META 62118/2011/Kou. Stavební úřad usnesením ze dne 9. 6. 2014 obě řízení o dodatečné povolení staveb spojil.

20. Stavební úřad veřejnou vyhláškou ze dne 27. 6. 2014, č. j. METAB 30153/2014/SÚ/Kou, oznámil úpravu rozsahu předmětu řízení o odstranění stavby a úpravu okruhu účastníků řízení. Tím stavební úřad odstranil rozpor v označení pozemků, uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení o odstranění stavby a v řízení o dodatečném povolení stavby (stavební úřad konstatoval, že k tomuto rozporu došlo v důsledku digitalizace území). V pokračujícím řízení proběhlo dne 5. 8. 2014 ústní jednání. Dne 6. 8. 2014 stavební úřad veřejnou vyhláškou sdělil účastníkům řízení, že shromáždil podklady pro rozhodnutí ve věci a že je možno se s nimi ve stanovené lhůtě seznámit a vyjádřit se k nim.

21. Dne 18. 8. 2014 obdržel stavební úřad žádost téhož žadatele o dodatečné povolení staveb nazvanou jako „Bouda pro medvědy a přístřešek pro zvířata“. Řízení o této žádosti spojil stavební úřad do jednoho řízení o dodatečné povolení stavby s řízení vedeným pod sp. zn. S-META 62116/2011/Kou. O tom rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2014. Dne 15. 9. 2014 byla tato skutečnost oznámena na úřední desce stavebního úřadu a dotčeným orgánům a účastníkům řízení byla stanovena lhůta pro uplatnění závazných stanovisek a námitek.

22. Dne 29. 10. 2014 vydal stavební úřad pod č. j. METAB 46453/2014/SÚ/Kou rozhodnutí, kterým žádosti žadatele o dodatečné povolení vymezených staveb podle § 129 odst. 2 písm. a) stavebního zákona zamítl. V rozhodnutí stavební úřad shrnul historii vzniku zoologické zahrady v místě Tábor – Větrovy. Stavební úřad uvedl, že využití území není legislativně schváleno pro funkci zoologické zahrady, a proto nemohou být ani jednotlivé stavby v souladu s dílčími kritérii podle územně plánovací dokumentace. Podle stavebního úřadu by bylo absurdní, kdyby se

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. připustilo umístění jednotlivých dílčích staveb zoo na ploše určené pro zemědělství – extenzivní a intenzivní hospodaření. Dále stavební úřad konstatoval, že posuzoval stavby podle pokynu krajského soudu zcela jednotlivě v rozsahu podaných žádostí a ve vazbě na jednotlivé zákonné podmínky podle § 129 stavebního zákona. Stavební úřad uvedl, že žadatel předložil projektovou dokumentaci, ve které je specifikováno funkční využití jednotlivých staveb jako staveb pro zoologickou zahradu. S ohledem na to stavební úřad takto k jednotlivým stavbám přistupoval při hodnocení jejich souladu s jednotlivými funkčními využitími podle územního plánu. V zájmu spravedlnosti a zachování právní jistoty vykládal stavební úřad pojmy územního plánu ve smyslu faktického užívání jednotlivých staveb, kterých se řízení o jejich dodatečném povolení týkalo. Stavební úřad tak postupoval v rámci ochrany právní jistoty všech účastníků tohoto řízení i účastníků procesu projednání územně plánovací dokumentace, neboť užívání pozemků v daném území pro zoologickou zahradu není v současně době možné. Podle stavebního úřadu by bylo zcela účelové a v rozporu s dobrými mravy a zákonem, nahlížet na jednotlivé stavby v žádosti o jejich dodatečném povolení odtrženě od skutečnosti a nevzít v úvahu i tu závažnou okolnost, že žadateli byla udělena licence pro provozování zoologické zahrady. Jde tedy o areál určený k provozování zoologické zahrady. Tento názor stavebního úřadu pak podporují i přílohy předložené žadatelem, a sice závazné stanovisko krajského úřadu k vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu za účelem výstavby areálu zoologické zahrady a rozhodnutí Městského úřadu Tábor k trvalému vynětí pozemků určených k plnění funkcí lesa za účelem umístění areálu zoologické zahrady. Stavební úřad konstatoval, že na jednotlivé stavby nacházející se v tomto areálu nelze pohlížet jinak, než jako na jednotlivé stavby určené k provozování zoologické zahrady, zejména jsou-li tyto skutečnosti patrné z příloh, které jsou součástí žádosti samotné. Dále stavební úřad podřadil jednotlivé stavby pod plochy podle funkčního využití vymezeného v územním plánu a vyhodnotil, že stavby nejsou v souladu s územním plánem v plochách Bni (Ho26) – bydlení nízkopodlažní izolované, Zt – plochy zemědělské, trvalý travní porost a L – plocha lesní. Stavební úřad konstatoval, že se jedná o vzájemně související stavby, které slouží k tomu, aby jejich prostřednictvím byla na jednotlivých pozemcích vystavována pro veřejnost volně žijící zvířata, příp. zvířata domácí.

23. Stavební úřad zhodnotil, v jaké fázi se nachází žadatelem požadovaná změna územního plánu, když užívání území pro zoologickou zahradu vyžaduje změnu současného využití ploch, a to na funkci ploch občanského vybavení podle § 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Stavební úřad konstatoval, že změna územního plánu není v současné době reálná a že se ani nepřipravuje.

24. Stavební úřad shrnul, že byl při rozhodování veden tím, že v daném území není zpracována územní studie podmiňující rozhodování v něm (lokalita Ho26) a dále byl veden faktickým využitím jednotlivých staveb. Stavební úřad tak dospěl k závěru, že žádná ze staveb nesplňuje zákonná kritéria pro dodatečné povolení. Zásadním důvodem je rozpor s územním plánem. Ten v dané lokalitě předpokládá intenzivní hospodaření, bydlení a hospodaření na lesním půdním fondu. Předmětem řízení o odstranění nepovolených staveb jsou téměř všechny stavby současného areálu zoo až na část ohrazení, které bylo povoleno v roce 2006 pro hospodářská zvířata a farmový chov daňků. Stavební úřad dále poukázal na to, že užívání jednotlivých staveb ve svém důsledku přináší komplikace jak z hlediska dopravního zabezpečení, zajištění přístupu a parkování, tak i bezpečnosti, když jednotlivé nepovolené stavby v areálu slouží žadateli jako soubor staveb v rámci jednoho komplexu, který je zpřístupňován široké veřejnosti za úplatu. Účelem staveb je ryzí podnikatelský záměr. Jde o turistickou atrakci jako celek. Stavební úřad uzavřel, že pokud by připustil existenci jednotlivých staveb bez zohlednění, že jsou užívány jako stavby v zoologické zahradě, nezabezpečil by ochranu zájmů, cílů a úkolů územního plánování.

25. K odvolání žadatele vydal žalovaný dne 8. 4. 2015 pod č. j. KUJCK 25792/2015/OREG napadené rozhodnutí, kterým rozhodnutí stavebního úřadu změnil tak, že bez náhrady vyňal stavby, které byly uvedeny v žádosti, jež stavební úřad obdržel dne 18. 8. 2014 ve věci „Bouda pro medvědy a přístřešek pro zvířata“. Byly vyňaty tyto stavby na pozemcích v k. ú. Větrovy u Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Tábora: el. ohrazení na pozemcích parc. č. 981/4, 970/16 a 1066/1, bouda pro medvědy na pozemku parc. č. 981/1, přístřešek pro zvířata na pozemku parc. č. 986/2, ohrazení pro hospodářská zvířata na pozemcích parc. č. 986/2 a 986/10 a ohrazení pro medvědy na pozemcích parc. č. 981/4, 970/16 a 1066/1. Ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí stavebního úřadu podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. Svůj postup žalovaný odůvodnil tím, že dosavadní řízení se vzhledem k podání žádostí dne 22. 12. 2011 vede podle stavu stavebního zákona do 31. 12. 2012. Z toho důvodu nebylo možné realizovat spojení s řízením, které bylo zahájeno podáním žádosti až dne 18. 8. 2014 a které se povede podle stavebního zákona ve znění do 31. 3. 2015. V důsledku této změny bude stavební úřad rozhodovat o žádosti ze dne 18. 8. 2014 samostatně.

26. Žalovaný zhodnotil, že stavební úřad se v novém řízení vyvaroval předešlých pochybení, která byla vytknuta v předchozím řízení krajským soudem a byla důvodem pro zrušení předchozích rozhodnutí. Žalovaný upřesnil funkční plochy dotčené stavbami podle žádostí o dodatečné povolení staveb, přičemž uvedl, že část pozemku parc. č. 978/10 spadá pod plochu Zo – plocha zemědělská – orná půda. Žalovaný vyhodnotil, že stavby na tomto pozemku se nacházející nelze kvalifikovat jako jednotlivé stavby pro zemědělskou výrobu a omezují volný pohyb krajinou. Ostatní posouzení souladu staveb s územně plánovací dokumentací ze strany stavebního úřadu považoval žalovaný za dostatečné. Popsané upřesnění funkčních ploch, které sám žalovaný provedl, nemělo podle jeho názoru žádné dopady na zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný dále doplnil, že nepovažoval za vadu, že se stavební úřad vedle posuzování jednotlivých staveb zabýval také stavbami jako součástí provozované zoologické zahrady. Žalovaný uvedl, že se posuzuje soulad stavby s územně plánovací dokumentací, a to konkrétní stavby umístěné do konkrétní plochy, a to vzhledem k funkčnímu využití plochy (hlavnímu, přípustnému či podmíněně přípustnému). Žalovaný se nepřiklonil k názoru odvolatele, že do plochy Bni - Ho26 stavby zasahují pouze okrajově, a proto u nich není třeba trvat na pořízení územní studie. Žalovaný se neztotožnil ani s názorem odvolatele, že se stavební úřad snažil obejít zrušující rozsudek krajského soudu. Stavební úřad se zabýval jednotlivými stavbami, přitom je neposuzoval jen coby součást areálu zoologické zahrady.

27. Žalovaný podotknul, že od roku 2011 platí nový územní plán města Tábor, čímž pozbyl platnosti předchozí územní plán z roku 1994, který řešil území dotčené areálem zoologické zahrady odlišně; s tím souvisí i to, jak byly dříve v lokalitě některé stavby povolovány (zpevněná plocha pro automobily a technická vozidla, seník, zpevněná plocha – krmeliště, zpevněná plocha – krmeliště s ohradou, ohrazení, elektrické ohrazení pro hospodářská zvířata, objekt ostrahy, vstupní brána, rozvody NN). Žalovaný doplnil, že předmětem zkoumání v probíhajícím řízení nebyl vlastní chod zoologické zahrady, a to ani z pohledu řešení parkování návštěvníků apod.

28. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 6. 2016 č. j. 10A 80/2015-105 napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 29. 10. 2014 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalovaného rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2016 č. j. 10A 80/2015-105 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem dle § 110 odst. 4 s.ř.s.

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud předně konstatuje, že dne 29. 1. 2015 byl na majetek žadatele prohlášen konkurz. Od tohoto okamžiku je podle § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, osobou s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě insolvenční správkyně Ing. E.P. Tím byla dána její aktivní žalobní legitimace.

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

30. Krajský soud předesílá, že podle pokynu Nejvyššího správního soudu vycházel striktně z obsahu žaloby a soudní přezkum vedl tak, aby nevykročil z mezí žalobních bodů. Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytknul, že se krajský soud dopustil v řízení nesrozumitelnosti, neboť napadené rozhodnutí zkoumal nad rámec žalobních bodů. Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud totiž dovodil, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu, že se žalovaný odchýlil od vymezení staveb provedeným stavebním úřadem, aniž by toto upřesnění podle názoru soudu blíže vysvětlil. Žádnou takovou námitku dovolávající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí však žalobkyně ve své žalobní argumentaci uplatněné ve lhůtě dle ustanovení § 72 s. ř. s. neuplatnila. Žalobkyně totiž pouze namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné - neboť porušuje ustanovení § 18 odst. 5 stavebního řádu, nerespektuje předchozí zrušující rozsudek krajského soudu, protože se nedostatečně zabývá odvolací argumentací, posuzuje budovy jako komplex, a protože výslovně nespecifikuje, v čem je vlastně rozpor s územním plánem spatřován.

31. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, zda se správní orgány řídily závazným právním názorem vysloveným krajským soudem v předchozím zrušujícím rozsudku č. j. 10 A 12/2013-59 a 10 A 14/2013-55 a že došlo tak k porušení § 78 odst. 5 s.ř.s. Uvedenou námitku vznesla žalobkyně v žalobě a následně ji rozvinula i v replice, kdy uvedla, že stavební úřad neposuzoval soulad konkrétních staveb s územně plánovací dokumentací jednotlivě, ale právě jen s ohledem na jejich přináležitost k areálu zoologické zahrady. Námitka není důvodná, a to z následujících důvodů. Krajský soud ve svých citovaných rozsudcích označil úvahu správních orgánů, které hodnotily stavby v zoologické zahradě jako jeden celek, a tak s nimi i nakládaly dle odůvodnění svých rozhodnutí za chybnou a uložil jim, aby jednotlivé stavby v řízení posuzovaly odděleně a aby u každé jednotlivé stavby zvážily, zda splňuje zákonná kritéria pro její dodatečné povolení. Dle soudu tomuto požadavku bylo vyhověno, jestliže se stavební úřad věnoval každé jednotlivé stavbě v závislosti na tom, v jaké ploše funkčního využití podle územního plánu se nachází. Stavební úřad řádně odůvodnil, proč podle jeho názoru stavby nevyhovují podmínkám podle územního plánu a proč je v daných plochách nelze podle jeho názoru dodatečně povolit. Nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že po zrušujícím rozsudku mělo být k žádosti o dodatečné povolení staveb bez dalšího vyhověno. Takto odůvodnění zrušujícího rozsudku krajského soudu postaveno nebylo. Správní orgány se měly jednotlivě stavbami zabývat a vyhodnotit, zda všechny nebo jednotlivě nesplňují podmínky pro jejich dodatečné povolení s ohledem na plochy využití, na kterých jsou umístěny. Tomu bylo správními orgány vyhověno.

32. Na tomto místě lze však souhlasit se žalobkyní v tom, že v některých pasážích rozhodnutí stavebního úřadu se objevují obraty, které nasvědčují tomu, že stavební úřad nehodlal žádnou ze staveb v jejich jednotlivosti dodatečně povolit, neboť by to vedlo k prosazování jednotlivých dílčích zájmů „jednoho funkčního celku“, který je v rozporu s územně plánovací dokumentací. Takové stanovisko stavebního úřadu by mohlo napovídat tomu, že jednotlivé stavby byly i nadále hodnoceny komplexně jako jeden celek zoologické zahrady, ovšem i přesto krajský soud nemůže konstatovat, že se stavební úřad neřídil závazným právním názorem krajského soudu. Stavební úřad se zabýval jednotlivě stavbami ve vztahu k funkčním plochám, na kterých jsou umístěny, a konkrétně odůvodnil, proč je toho názoru, že je nelze povolit.

33. K uvedenému krajský soud doplňuje, že se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který fakticky modifikoval právní názor krajského soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, neboť uvedl, že „Nejvyšší správní soud naopak souhlasí s postupem správních orgánů, které při posuzování jednotlivých staveb důsledně zohledňovaly, že se jedná o stavby spojené s komplexem zoologické zahrady, a jako takové je i při rozhodování o dodatečném povolení stavby posuzovaly.

34. Nejvyšší správní soud totiž nesouhlasí s tím, aby stavebník, který s jednotným záměrem staví budovy bez příslušného povolení, mohl následně dosáhnout „legalizace“ těchto staveb za pomocí argumentu, že jednotlivé stavby samy o sobě mohou představovat z hlediska posuzování jejich souladnosti s územním plánem zcela jiný typ staveb, které by bylo možné dodatečné povolit. Tím by stavebník mohl v určitých případech „po jednotlivých stavbách“

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. (tzv. salámovou metodou) dosáhnout dodatečného povolení staveb, kterého by v případě zákonného postupu v podobě absolvování řádného stavebního řízení s žádostí o povolení celého takového stavebního záměru nedosáhl. Nejvyšší správní soud přitom nevidí jakýkoli důvod pro to, aby stavebník, který nepostupoval v souladu se stavebním řádem a stavěl komplex budov bez příslušného stavebního povolení, dosáhl prostřednictvím řízení o dodatečném povolení stavby pro sebe lepšího výsledku než ten, který postupuje řádně v souladu se stavebním řádem a žádá o komplexní povolení všech jím plánovaných staveb.“

35. S ohledem na uvedené bylo zcela legitimní, že stavební úřad i žalovaný přihlíželi ke skutečnosti, že stavby jsou součástí areálu zoologické zahrady. V daném kontextu je tudíž nedůvodná námitka žalobkyně, že budovy byly posuzovány jako komplex zoologické zahrady. Jak již bylo uvedeno, jednotlivé stavby byly z hlediska své souladnosti s územním plánem konfrontovány s příslušnými plochami využití, tj. v tomto ohledu byly posuzovány jako individuální stavby. Současně však bylo přihlíženo též k tomu, že se jedná o celý komplex zoologické zahrady, který byl postupně budován bez stavebních povolení a který nebyl projednán s ohledem na zájmy chráněné zvláštními právními předpisy a stavebním zákonem.

36. Soud opětovně poznamenává, že správní orgány byly po zrušujícím rozsudku krajského soudu povinny posuzovat stavby jednotlivě a nikoli jako komplex staveb, které tvoří zoologickou zahradu. Tento názor modifikoval Nejvyšší správní soud tím, že podle něj je nezbytné důsledně zohlednit, že se jedná o stavby spojené s komplexem zoologické zahrady. Správní orgány dostály tomu, že posuzovaly stavby jednotlivě ve vztahu k jednotlivým funkčním plochám, avšak současně přihlížely k tomu, že se jedná o součást komplexu zoologické zahrady. Jestliže tedy správní orgány při hodnocení umístění a využití staveb vycházely ze způsobu jejich skutečného využití, který je deklarován i v předložené projektové dokumentaci, a sice že jde o stavby, které jsou využívány pro provoz zoologické zahrady, je nutno tento postup akceptovat. Podle § 110 a násl. stavebního zákona, na které odkazuje ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona, se přihlíží k záměru a účelu stavby, která má být povolována. Od účelu užití jednotlivých staveb v rámci provozu zoologické zahrady tak nelze zcela odhlížet.

37. Podle § 90 ve spojení s § 129 odst. 2 stavebního zákona je třeba posuzovat, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací. Žalobkyně namítala, že se ani z jednoho rozhodnutí nelze dozvědět, v čem je rozpor s územním plánem spatřován. S tím se krajský soud neztotožňuje.

38. Stavební úřad ve svém rozhodnutí podrobně popsal jednotlivé plochy využití podle územního plánu, na kterých jsou stavby umístěny, vymezil hlavní využití, přípustné využití i podmíněně přípustné využití těchto ploch podle územního plánu, a s těmito údaji konfrontoval jednotlivé stavby, přičemž přihlížel k tomu, že byly zbudovány za účelem provozování zoologické zahrady, což je deklarováno i v projektové dokumentaci. Odůvodnění nesouladu záměru žalobkyně s územním plánem je uvedeno v rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad dále odůvodňoval rozpor s územním plánem ve svém rozhodnutí. Přitom vyzdvihl, že dané území není legislativně schváleno pro jiné využití než podle platné územně plánovací dokumentace, která v dotčených plochách předpokládá intenzivní hospodaření, bydlení a veřejnou rekreaci. Dále v odůvodnění rozhodnutí stavební úřad podotkl, že jde o činnost neprojednanou s ohledem na zájmy chráněné zvláštními právními předpisy a stavebním zákonem a že dodatečným povolením jednotlivých staveb by došlo k nezákonné legalizaci jiného způsobu využívání území, než na které je území legislativně připraveno a schváleno současně platnou územně plánovací dokumentací.

39. Žalovaný v napadeném rozhodnutí upřesnil plochy využití podle územního plánu, na kterých se nachází nepovolené stavby, a to o plochu Zo – plochy zemědělské – orná půda. Uvedl, že ani na této ploše využití nejsou stavby v souladu s územním plánem, neboť tato plocha je určena pro intenzivní a extenzivní hospodaření; stavby umístěné v této ploše nelze podle žalovaného kvalifikovat jako jednotlivé stavby pro zemědělskou výrobu. Posouzení souladu, resp. nesouladu s územním plánem u ostatních ploch využití, které provedl stavební úřad, považoval žalovaný za

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. dostatečné. V napadeném rozhodnutí dále žalovaný shrnul závěry o nesouladu staveb s územním plánem.

40. Soud proto uzavřel, že se stavební úřad řádně zabýval tím, v jaké době, na jakém místě a k jakému účelu byly před zahájením provozu zoologické zahrady povolovány jednotlivé stavby a jednak i se zabýval řádně posouzením souladu jednotlivých staveb ve vztahu k funkčnímu využití jednotlivých ploch stanovených vydanou územně plánovací dokumentací. Dle soudu tedy rozhodnutí obsahuje podrobné odůvodnění nesouladu záměru s územním plánem.

41. Pokud žalobkyně namítala nelogičnost spojení řízení, pak je třeba upozornit, že k prvnímu spojení řízení došlo na základě žádosti zástupce žadatele – projektové kanceláře A 3 Projekt, s. r. o. ze dne 4. 6. 2014. Stavební úřad této žádosti vyhověl a řízení spojil usnesením ze dne 9. 6. 2014. Následně stavební úřad ze své vlastní iniciativy spojil s řízením i žádost o dodatečné povolení staveb podanou dne 18. 8. 2014, a to usnesením ze dne 26. 8. 2014. Tento postup žalovaný označil za nesprávný, přičemž své závěry patřičně odůvodnil, a stavby podle žádosti ze dne 18. 8. 2014 z řízení vyňal a ponechal je k samostatnému projednání. Na tomto postupu neshledává krajský soud ničeho závadného.

42. Konečně žalobkyně namítala i to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval její argumentací na str. 3 a 4 odvolání. Argumentace v odvolání na daných stránkách se týkala dopravní situace v místě provozování zoologické zahrady. K tomu krajský soud konstatuje, že se žalovaný těmito námitkami zabýval na str. 15 a 16 napadeného rozhodnutí.

43. Žalobkyně též namítala, že na její případ měl být aplikován § 18 odst. 5 stavebního zákona, podle kterého lze v nezastavěném území umisťovat stavby, které zlepší podmínky pro využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu. Uvedené ustanovení obsahuje demonstrativní výčet staveb, které mají zlepšit využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu, kterými jsou například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Stavby v areálu zoologické zahrady nelze bez dalšího podřadit pod stavby rekreace a cestovního ruchu, které by bylo možno v nezastavěném území umisťovat, pokud to územní plán výslovně nevylučuje. Nelze též odhlédnout od toho, že část staveb je umístěna v plochách Bni, tj. v zastavitelném území. Uvedeného ustanovení se tak nelze dovolávat.

44. Žalobkyně namítala též existenci dvou vyjádření odboru dopravy Městského úřadu Tábor ze stejného dne a se stejným číslem jednacím (ze dne 20. 4. 2014, č. j. METAB 18335/2014/OD/Ku), z nichž jedno je souhlasné a druhé nikoliv. Součástí spisové dokumentace je stanovisko nesouhlasné. Žalobkyně k žalobě přiložila obě verze tohoto stanoviska. Danou skutečnost prověřoval již žalovaný, který zjistil, že uvedené vyjádření nemá povahu závazného stanoviska podle § 149 odst. 1 správního řádu (viz str. 11, druhý odstavec napadeného rozhodnutí). K samotné existenci těchto dvou vyjádření se žalovaný vyjádřil na str. 16 napadeného rozhodnutí, přičemž konstatoval, že jako podklad pro rozhodnutí stavební úřad použil to vyhotovení, které je opatřeno podacím razítkem a založeno ve správním spise. Žalovaný posoudil i postup pořízení tohoto vyjádření od odboru dopravy a posoudil i obsahy obou vyjádření a nehodnotil je jako protichůdná a nesmyslná. Krajský soud se s tímto hodnocením ze strany žalovaného ztotožnil, jednak proto, že daná žalobní námitka je vznesena poměrně obecně a není v ní vymezen žádný zásah do práv žalobkyně.

45. Důkaz článkem uveřejněný v Táborském deníku dne 24. 4. 2015 „biolog a deweloper E.K. si koupil ZOO. Dnes představí plány“ nebyl proveden, neboť provedení tohoto důkazu bylo nadbytečné a nemělo by žádný vliv na výsledek tohoto řízení.

46. Krajský soud v rozsudku č. j. 10A 14/2013-55 a č. j. 10A 12/2013-59 mimo jiné uložil správním orgánům odstranit zásadní rozpor v označení pozemků, na nichž se nacházejí nepovolené stavby žalobkyně, neboť se jedná o zásadní procesní pochybení, které v daném případě způsobuje nepřehlednost řízení a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jestliže v rozhodnutí o zahájení řízení o

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. odstranění stavby jsou označeny jiné pozemky, než v rozhodnutí ze dne 7. 6. 2012, kterým bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby. Z těchto rozhodnutí nelze totiž určit, na kterých pozemcích se nacházejí nepovolené stavby, které by měly být odstraněny a na kterých pozemcích se nacházejí stavby, o jejichž dodatečné povolení žalobce žádá, případně zda se jedná o totožné pozemky. Krajský soud nyní konstatuje, že tento rozpor byl ve správním řízení odstraněn, což vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

47. Krajský soud má za to, že rozhodnutí obsahuje podrobné odůvodnění nesouladu záměru žalobkyně s územním plánem. Krajský soud se zaměřil na jednotlivé plochy využit a na způsob, jakým stavebním úřad odůvodnil nesoulad staveb s vymezeným způsobem využití těchto ploch územním plánem a dospěl k závěru, že posouzení správních orgánů je správné… Pro území dotčené stavbami byl pořízen územní plán Tábor, který byl vydán usnesením Zastupitelstva města Tábora č. 103/3/11 dne 3. 1. 2011, který doznal změn. Pozemky dotčené předmětnými stavbami dle žádostí podaných dne 22. 12. 2011 a doplněné dne 4. 6. 2014, tedy pozemky parcelního č. 982/5, 996/6, 978/26, 996/1, 981/1, 981/2, 986/2, 986/10, 978/10, 978/11, 1066/1, 982/9, 982/4, 1067/11, 1067/1, 1067/9, 996/10, 996/9, 996/5, 1002/1, 972, 973/1, 973/2, 970/15, 982/3, 981/9, 981/6, 970/16, 990, 989, 982/7,1002/4, 978/30, 978/29, 1067/12, 1067/2 v k. ú. Horky u Tábora se dle uvedeného územního plánu nacházejí v ploše označené Bni-plochy bydlení nízkopodlažní-izolované Rd s tím, že v ploše označené Ho 26 na pozemkových parcelách 978/10, 978/29, 978/30, 978/11 je výstavba podmíněna územní studií, ploše označené Zt-plochy zemědělské-trvalý travní porost, ploše označené L-plochy lesní, a ploše označené Zo –plochy zemědělské-orná půda. Tedy došlo k dopřesnění funkční plochy dotčené stavbami, dle žádostí o dodatečné povolení staveb. Předmětné stavby zasahují i do funkční plochy Zo-plochy zemědělské, orná půda (týká se části parcely č. 978/10). Z uvedeného plyne, že žalovaný dopřesnil tedy funkční plochy dotčené stavbami dle žádostí o dodatečné povolení staveb. Předmětné stavby zasahují i do funkční plochy Zo-plochy zemědělské, kdy tedy hlavní využití této plochy je orná půda určena pro intenzivní a extenzivní hospodaření, proto správně žalovaný uzavřel, že stavby umístěné v této ploše Zt i Zo nelze kvalifikovat co by stavby jednotlivé, pro zemědělskou výrobu, přičemž stavby zde umístěné takové omezují volný pohyb krajinou. Z odůvodnění žalovaného na straně 13, tedy vyplývá, že bylo jím řádně zdůvodněno, že předmětné stavby provedené bez rozhodnutí jsou umístěny v rozporu se záměry územního plánování.

48. Předmětné stavby, které byly předmětem žádostí, se nacházejí převážně v ploše Zt-plochy zemědělské, trvalý travní porost, dále ploše L- plocha lesní a část staveb ohrazení areálového rozvodu NN v ploše změny Bni-bydlení nízkopodlažní izolované.

49. V ploše Bni-bydlení nízkopodlažní-izolované rodinné domy je umístěno ohrazení na pozemku parcel. č. 978/11 a areálový rozvod NN na pozemcích parcelního čísla 978/11, 978/30, 978/29, 1067/12, 978/10 v k.ú. Horky u Tábora. Stavební úřad uvedl, že o umísťování a povolování staveb v této ploše Bni nelze rozhodovat, neboť není zpracována území studie, která je v územním plánu stanovena jako podmínka pro rozhodování území Bni-Ho26. Podle územního pláno je v této ploše podmíněně přípustné vybudovat zařízení pro drobnou podnikatelskou činnost. Tomuto požadavku však shora uvedené stavby, tedy ohrazení a areálový rozvod NN na uvedených pozemcích, nevyhovují, neboť shora uvedené stavby jsou užívány pro provoz zoologické zahrady, což nelze označit za drobnou podnikatelskou činnost. K uvedené lokalitě Bni soud uvádí, že ohrazení a areálový rozvod NN by na této ploše využití umístěn být nemohl, neboť hlavní využití této zóny je podle územního plánu vyhrazeno pro bydlení v kvalitním prostředí. Technická infrastruktura zde může být umísťována, jen pokud souvisí s bydlením v rodinných domech. Stejně tak ohrazení, ať už pro účely zoologické zahrady nebo pro účely chovatelské v tomto území tedy umísťováno být nemůže, neboť v plochách Bni jsou nepřípustné veškeré činnosti, které zatěžují nebo překračují stupně zátěže nebo režim stanovený vyhláškou a příslušnými hygienickými normami. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

50. V ploše Zt-plochy zemědělské-trvalý travní porost se nachází voliery volné, dřevěný přístřešek pro hospodářská zvířata, zimoviště, ohrazení, dále přístřešek pro zvířata na pozemku parcel. č. 986/2 a ohrazení pro hospodářská zvířata a pro medvědy a areálový rozvod NN. Hlavním využitím plochy Zt je podle územního plánu trvalý travní porost (louky a pastviny), ostatní plochy, území je určeno pro intenzivní i extenzivní hospodaření, nebo činnosti a zařízení, které s hospodařením souvisí. Jako přípustné využití území je uvedeno ohrazení pastvin. Stavební úřad zdůraznil, že v uvedené ploše je prioritní intenzivní hospodaření, nebo činnost s hospodařením související. Jako přípustné využití území je uvedeno ohrazení pastvin. Stavební úřad uvedl, že ohrazení provedené v území nelze považovat za ohrazení pastvin ve smyslu územně plánovací dokumentace a odvolal se na stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 9. 2005 č. j. 28460/05-62. Stavební úřad tedy zdůraznil, že v uvedené ploše je prioritní intenzivní hospodaření, nebo činnost s hospodařením související. Stavby pro zoologickou zahradu nelze považovat za stavby zemědělské výroby, proto se soud ztotožňuje se závěrem správních orgánů, že provoz zoologické zahrady nelze považovat za zemědělskou výrobu. Krajský soud proto učinil shodný závěr se stavebním úřadem v tom, že plocha Zt je učena pro intenzivní i extenzivní hospodaření, tj. pro zemědělskou výrobu, což provoz zoologické zahrady není.

51. Pokud jde o plochu L – plochy lesní, tak jejich hlavní využití podle územního plánu je plnění funkcí lesa, hospodaření na lesním půdním fondu a vzrostlá zeleň. V rámci přípustného využití je na ploše L možné umístit informační a volnočasové aktivity (např. lesní hřiště, zookoutek, bludiště, lanový park apod.). V žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 22. 12. 2011 bylo požádováno dodatečné povolení staveb pro účely zřízení zookoutku. Doplněním ze dne 4. 6. 2014 bylo doplněno, že se jedná o ohrazení, elektrické ohrazení a ubikaci pro medvěda. Stavební úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že pojem zookoutek není nikde definován a že jeho význam lze pouze dovozovat. Pojem zookoutek však podle stavebního úřadu nelze směšovat s pojmem zoologická zahrada, která je provozována na základě licence Ministerstva životního prostředí. Podle stavebního úřadu je zookoutek míněn jako volnočasová aktivita a za volnočasovou aktivitu nelze v žádném případě považovat zoologickou zahradu. Stavební úřad zdůraznil, že ani pojem volnočasová aktivita není definován, ale že musí jít o zájmové činnosti v lese, kde se předpokládá volný přístup návštěvníkům k těmto aktivitám. Stavební úřad poukázal na to, že je zakázáno lesní pozemky oplocovat. Stavební úřad v rámci vlastních úvah došel k závěru, že pojem zookoutek je zmatečný a nelze jej aplikovat a že nelze tedy povolit stavby pro ubikaci medvěda, neboť se jedná o stavby zoologické zahrady. Žalovaný názor stavebního úřadu korigoval v tom smyslu, že návštěva zoologické zahrady je jistě volnočasovou aktivitou. Ovšem pojem zookoutek nelze podle žalovaného pojímat jako zoologickou zahradu, neboť ta je provozována na základě licence, zatímco provozování zookoutku není žádným právním předpisem upraveno.

52. Soud konstatuje, že územní plán mezi volnočasové aktivity zařazuje zookoutek, který je možné na ploše L umístit. Proto je nutné z tohoto pohledu usoudit, zda stavby na této ploše umístěné, lze považovat za plnící funkci zookoutku a tedy za plnící funkci volnočasové aktivity. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že návštěva zoologické zahrady je volnočasovou aktivitou. Pod pojem zookoutek však nelze zahrnout stavby, které jsou součástí areálu zoologické zahrady. Další umístěné v ploše L-ubikace pro medvěda, ohrazení, elektrické ohrazení a areálový rozvod NN, nelze tyto stavby povolit, neboť se jedná o stavby zoologické zahrady. Soud proto uzavřel, že se jedná o stavby zoologické zahrady, jak je uvedeno v projektové dokumentaci a nejde tedy o stavby, které jsou nazývány v projektové dokumentaci jako zookoutek (v ploše L nelze proto umístit ubikaci pro medvědy a boudy pro medvědy včetně ohrazení a elektrických ohradníků. Medvědi jsou zde totiž chováni pro účely zoologické zahrady, proto se jedná o stavby zoologické zahrady, jež je provozována na základě licence).

53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

55. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a zjakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 20. 2. 2018

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru